Chov suchozemských želv Proč chovat želvu • Želvy nezpůsobují žádné alergie. • Suchozemská želva je tichá, dlouhověká, má mírnou povahu. Odkud získat želvu • Dnes se dá želva koupit pouze v obchodě nebo přímo od chovatele. • V žádném případě si ji nesmíme přivézt z dovolené např. v Řecku. V celé Evropě jsou volně žijící želvy přísně chráněné. Jejich počet poklesl právě díky vývozu a prodeji, trpí i ničením přirozeného prostředí. Celníci hlídají, aby turisté zákaz vývozu neporušovali. Co přináší chov želvy • Želvy jsou zvířata bystrá a čiperná. • Při dostatečné trpělivosti se naučí poznávat svého chovatele a reagovat na něj. • Rychle si zvyknou jíst z ruky. Čeho si všímat při nákupu želvy • Vyzkoušet, zda se želva bez potíží pohybuje a přijímá potravu • Nekupovat želvu v zimě, kdy může být probuzená ze zimního spánku, tudíž může být malátnější než v létě • Krunýř nesmí být pokřivený nebo poraněný • Zdravá želva má rohovinové štítky na krunýři hladké a neoloupané • Krunýř má být pevný a mírným tlakem se nedeformuje • Známkou špatného stavu jsou loupající se šupiny na štítcích krunýře • Drápy by neměly být na koncích roztřepené nebo prasklé • Želva by neměla mít přerostlé čelisti a zdeformované jejich okraje • Zdravá želva má oči jasné, jiskrné, připomínající černé korálky, v jeho okolí nejsou usazeny žádné výměšky ani nečistoty • Nohy zdravé želvy jsou bez otlaků a krvácejících ranek Vybavení terária • čistý říční písek, rašelina jako substrát • skleněné terárium pro jednu želvu 50 x 70 cm • kameny • květináč na umístění žárovky • žárovka 25 nebo 40 W v objímce a se šňůrou • miska na potravu keramická nebo plastová • dírkovaný plech nebo rámeček s kovovým pletivem na přikrytí terária Bydlení pro želvu • Na dno terária rozprostřeme vrstvu písku smíchanou s rašelinou. • Do jednoho rohu umístíme misku s vodou, aby ji želva nepřevrhla je nejlepší kameninová. Pokud použijeme misku plastovou, položíme do ní kámen, abychom ji zatížili proti převrhnutí. • Do opačného rohu terária položíme ploché kameny, na kterých se želva bude moci vyhřívat. • Nad kameny položíme přes terárium dírkovaný plech a na něj umístíme žárovku vloženou do květináče. Měli bychom ji zapínat, a tedy želvě přitápět, na nejméně 8 h denně. Neumisťujeme žárovku doprostřed. Želva potřebuje mít teplé místo, kde se bude vyhřívat, ale také chladnější kout, kde se může zchladit. • Substrát, kterým je pokryto dno terária, musíme denně zbavit zbytků potravy a trusu. Nejméně 1 x za měsíc jej vyměnit a vyčistit terárium horkou vodou. Jídelníček • Suchozemské želvy jsou převážně býložravé, takže se jejich jídelníček bude skládat převážně z rostlin. • Důležitá je co největší pestrost stravy, protože každá rostlina obsahuje jiné důležité látky. • Při jednotvárném jídelníčku bude želvě některý vitamín a další látky chybět. • V létě je základem krmení čerstvá listová zelenina / salát, zelí, kapusta, listy kedlubny /, ale také pampeliškové či jitrocelové listy. • Velmi prospěšný je pro želvy jetel nebo vojtěška, které obsahují velké množství vápníku. • Pozor na to, aby se do krmení nedostaly jedovaté rostliny, jako je pryskyřník nebo blatouch. • V zimě můžeme želvě dávat i kompotované ovoce, výhonky vyklíčeného hrachu nebo fazolu. • Ze zeleniny dávají želvy přednost hlávkovému salátu, ale jedí i salátové okurky, kadeřávek. • Želvy mají v oblibě drobně pokrájené měkké ovoce / jablka / a květy smetanky. • V zimním období doplňujeme jídelníček tropickým ovocem. • Mrkev podáváme strouhanou, protože ji želvy nerady okusují. • Živočišné bílkoviny jsou pro suchozemské želvy důležité, nesmí jich být příliš mnoho. • Při nadměrném přísunu živočišných bílkovin dochází k ukládání solí v kloubech a želva onemocní dnou. • Můžeme vyzkoušet tvaroh, vařené libové maso, vařený vaječný bílek, mleté maso nebo bílý jogurt. Tuto potravu přidáváme k hlavnímu krmení 1 x měsíčně a v malém množství. • Některé želvy jsou úplní vegetariáni. • Do krmení přidáváme vitamínové a minerální přípravky / vápník, fosfor, železo / a řídíme se doporučeným dávkováním. • Přirozeným zdrojem minerálních látek jsou umleté vaječné skořápky. • Želva polyká i písek a kamínky, které jí pomáhají při trávení rostlinné potravy. Manipulace se želvou • Kdykoliv cokoliv upravujeme v teráriu, uklízíme nečistoty, vyměňujeme vodu nebo dáváme potravu, snažíme se želvu nepolekat. • Nesaháme na želvu shora a prudce ji nezvedáme. • Při přenášení uchopíme želvu pevně uprostřed krunýře. • Nejméně 1 x týdně dopřejeme želvě koupel v teplé vodě, voda nesmí být studená ani příliš horká, želva se napije a také se do vody vyprázdní. Po koupeli želvu na teple osušíme, krunýř můžeme promastit malým množstvím rostlinného oleje. Zimování • Jestliže chováme dospělou želvu, jejíž domovina leží v oblasti mírného pásma, měli bychom ji zimovat. • Želva musí být v dobrém výživovém stavu. • Na zimování připravujeme želvu postupně. • Začneme koncem září nebo začátkem října. • Nejdříve želvu dva až tři týdny nekrmíme a dáváme jí jen dostatek vody. • Častěji želvu koupeme, lépe se vyprázdní. Zimující želva nesmí mít ve střevech žádné zbytky potravy. • Snižujeme teplotu na 18 stupňů Celsia. • Připravíme bedničku naplněnou na drobno roztrhanými novinami nebo filtračním papírem a odstřižky bavlněných hadříků, na dno nasypeme vrstvu oblázků. • Jakmile želva upadne do stavu zimní strnulosti, přemístíme ji na místo, kde je stálá teplota 4 – 6 stupňů Celsia. Bývá to obvykle sklep, ale může to být i zeleninová přihrádka v chladničce. • Zimujeme – li želvu ve sklepě, překryjeme bedničku pletivem, aby se k ní nedostaly myši. • Během zimy pravidelně kontrolujeme teplotu a vlhkost. Náplň bedničky nesmí úplně vyschnout, ale substrát nesmí také plesnivět. • Koncem zimy, na přelomu března a dubna, želvu postupně probouzíme, teplotu zvyšujeme postupně po dobu dvou týdnů. • Po probuzení želvu vykoupeme ve vlažné vodě, želva se vyprázdní a napije. • Pokud nemáme vhodné podmínky, pak želvu nezimujeme. Želva žlutohnědá Patří k nejčastěji chovaným druhům. Dožívají se až 100 let. V přírodě se živí převážně listy, květy, výhonky, plody, hmyzem či žížalami. Želva řecká Najdeme ji nejen v Řecku, ale i na Balkáně, v Itálii a jižní Francii. Na předních nohou má pět prstů, na zadních čtyři. Má ráda letní pobyt ve výběhu a časté koupání. Pochutná si i na slimácích a hmyzu. Želva čtyřprstá Její domovina leží na západním okraji Asie. Prsty jsou až k drápům srostlé. Hlavní potravou jsou rostliny, hmyz i drobné kůstky. Jde o pouštní želvu, která nesnáší vlhko a chladno. Želva širokoštítá Původní v jižním Řecku. Má tmavé nohy a hlavu. Použitá literatura • Anděrová, R.: Bydlí s námi suchozemská želva. Fragment, Havlíčkův Brod 1996. ISBN 80-7200-064-0