Život Metodějův

   Stalo se v ty dny, že Rostislav, kníže slovanské, se Svatoplukem vypravili poselství z Moravy
   k císaři Michalu, pravíce toto: „Jsme Bohu díky zdrávi. Přišlo k nám mnoho učitelů
   křesťanských z Vlach, z Řecka a z Němec, rozličně nás učíce. My Slované však jsme lid prostý a
   nemáme, kdo by nás vyučil pravdě a rozumně nám ji vyložil. Nuž tedy, pane, pošli takového
   muže, který nás uvede ve všelikou spravedlnost.“
   Tehdy císař Michal řekl filosofu Konstantinovi: „Slyšíš, filosofe, co praví? Jiný toho
   nesvede, leda ty. Hle, tu máš hojné dary, vezmi si svého bratra opata Metoděje, a běž. Neb vy
   jste Soluňané a Soluňané všichni hovoří čistě slovansky.“ I neodvážili se odpírati ni Bohu ni
   císaři, podle slov svatého apoštola Petra, jenž dí: „Boha se bojte, císaře ctěte,“ ale
   vyslechnuvše tu velikou věc, jali se modliti i s jinými, kteří byli s nimi téhož ducha. A
   tehdy zjevil Bůh filosofovi slovanské písmo, a on ihned sestrojiv písmena a pořídiv překlad,
   vydal se na cestu na Moravu, vzav s sebou Metoděje. Ten opět s pokorou se mu podroboval a jemu
   sloužil a s ním učil. A když uplynula tři léta, vrátili se z Moravy, vyučivše žáky.