Dlouhodobý hmotný majetek a materiál jako výrobní faktory Dlouhodobý hmotný majetek = soubor věcných prostředků, které nejsou spotřebovávány v jednom výrobním cyklu (jako např. materiál), ale slouží v podniku delší dobu Význam lidské pracovní síly v mnoha podnicích ustoupil dlouhodobému hmotnému majetku - DHM nepotřebuje přímou účast pracovní síly Ekonomická životnost dlouhodobého hmotného majetku je doba, po kterou je účelné dané zařízení hospodářsky využívat. Technická životnost dlouhodobého hmotného majetku je doba během níž může dané zařízení poskytovat technicky nezávadný užitek. Podnik je nucen při plánování doby ekonomické životnosti zařízení brát v úvahu nejen snížení hodnoty pracovním a přirozeným opotřebením, ale i technickým pokrokem Podnik je často nucen řešit problém, zda je účelné nahradit zastaralé výrobní zařízení, které ještě může několik let využívat, zařízením novým, které pracuje s nižšími náklady =^> určitá zařízení se vyplácejí teprve od určité velikosti podniku nebo od určitých požadavků na přesnost, tzn. pro menší podnik může být „zastaralé" zařízení nákladově výhodnější Vyjádřením postupného snižování hodnoty dlouhodobého hmotného majetku jsou odpisy Kapacita dlouhodobého hmotného majetku = výkonová schopnost v kvantitativním a kvalitativním smyslu. Technická maximální kapacita = schopnost vyprodukovat za určitou dobu určité množství statků (výrobků či služeb) určité kvality (ohledem na své technické parametry) Ekonomická kapacita = množství produkce v příslušné kvalitě, které jez ekonomického hlediska optimální skutečná výroba Stupeň využití kapacity = ------------------------- x 100 dosažitelná výroba Výkon výrobního zařízení = maximální výrobnost (produktivita) za jednotku času, zpravidla za jednu hodinu, při normované (normální) kvalitě materiálu a při důsledném dodržení stanoveného technologického postupu a jakosti výrobků Časový fond výrobního zařízení = plánovaný počet dnů nebo hodin jeho činnosti za rok Lze rozlišit následující časové fondy: Kalendářní časový fond Nominálni časový fond Využitelný (efektivní) časový fond Materiál = všechny statky, z nichž vznikají konečné výrobky změnou jejich tvaru substance nebo zabudováním Výrobní materiál lze rozčlenit na čtyři základní složky: suroviny pomocné látky provozní látky hotové součástky Materiál vyvolává v podniku dva podstatné hospodářské problémy: problém času problém využití materiálu Just-in-tim-production = žádné zásoby hotových výrobků => snižuje se vázanost kapitálu a úrokové náklady Podle způsobu vzniku ztrát lze rozlišit dvě základní skupiny: Zmetky Materiálový odpad Předcházet vzniku odpadů a zmetkům může podnik zejména: •účelným nákupem materiálu (normorozmery a kvalita materiálu) •využíváním racionálních a technicky vyspělých technologií •zainteresovaností pracovníků na materiálových úsporách a kvalitě práce Ztráty lze snižovat zejména: •prodejem odpadu a zmetků •zpracováním odpadu na vedlejší výrobky •recyklací odpadu Právní forma podniku Podnikáním se rozumí soustavná činnost prováděná podnikatelem samostatně, pod vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku Podnikem se rozumí soubor hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání Základním třídícím znakem podniků je zpravidla právní forma vlastnictví, rozlišujeme: podniky jednotlivců podniky ve vlastnictví společníků společnosti družstva veřejné (státní) podniky Živnostenské podnikání a malé a střední podniky Živností je soustavná činnost provozovaná podnikatelem samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených živnostenským zákonem Živnost je určitou ekonomickou, organizační a právní jednotkou, kterou vlastní jeden podnikatel nebo několik společníků Živnosti, jejich provozování a členění Živnost může provozovat fyzická nebo právnická osoba po splnění podmínek stanovených příslušným zákonem, což jsou: Dosažení věku 18 let Způsobilost k právním úkonům Bezúhonnost Živnosti se z hlediska způsobu získání živnostenského oprávnění dělí na: Živnosti ohlašovací Koncesované živnosti Podle podmínek, které musí uchazeč o živnostenské oprávnění splňovat při ohlášení živnosti, se rozlišují tři druhy ohlašovacích živností: řemeslné živnosti vázané živnosti volné živnosti Z hlediska předmětu podnikání se živnosti člení na: obchodní živnosti výrobní živnosti živnosti poskytující služby Malé a střední podnikání Kriteria posuzování velikosti podniků (podle Thommena): počet zaměstnanců obrat bilanční suma Malý podnik je podnikatelská jednotka s počtem zaměstnanců do 50, střední podnik je podnikatelský subjekt s počtem zaměstnanců od 50 do 250 Výhody a nevýhody malých a středních podniků Charakteristickým rysem malého a středního podnikání je osobní spjatost vlastníka s podnikem Výhody malých a středních podniku: •pružné reagování na změny •inovativnost •vytváření nových pracovních příležitostí •odolnost proti hospodářské recesi •rychlost přijímání podnikatelských rozhodnutí Nevýhody malých a středních podniků: omezené možnosti zaměstnávání odborníků ve správě a řídící činnosti vyšší intenzita práce a méně příznivé pracovní podmínky omezené možnosti získávání výhod z rozsahu produkce omezené prostředky na propagaci a reklamu Podpora malého a středního podnikání Podpora poskytovaná malému a střednímu podnikání se zaměřuje do následujících oblastí: •zakládání a rozvoj malých a středních podniků, •vytváření nových pracovních míst, •rozvoj vědy a techniky, •zavádění pokrokových výrobků a technologií, •ochrana životního prostředí, •podpora vývozu apod. Podpora státu má různé podoby. Její hlavní formy jsou: poskytování úvěrů záruky za úvěry dotace příspěvky a finanční výpomoci úhrady části nebo celé výše úroků z úvěru.