Sdružování podniků Můžeme rozlišit mezi přirozeným růstem a růstem sdružením podniků Sdružení podniků vznikají, spojením dosud právně a hospodářsky samostatných podniků do větších hospodářských jednotek. Tato spojení mohou mít charakter: kooperace koncentrace Cíle sdružování podniků zvýšení hospodárnosti racionalizací a tím i snížením nákladů posílení konkurenční schopnosti zlepšením pozice na trhu snížení podnikatelského rizika jeho rozložením získání hospodářsko-mocenské pozice omezením konkurence vytváření hospodářských svazů => Cíle sledované sdružováním podniků se orientují na všechny funkční oblasti podniku Důvodem spojování podniků může být dosažení výhod ve funkčních oblastech: nákup výroba odbyt výzkum a vývoj finance ostatní cíle. Druhy sdružování podniků Sdružování podniků lze typologický vymezit prostřednictvím tří základních kritérií: •výrobní nebo obchodní stupeň, •trvání sdružení, •hospodářská a právní samostatnost. Podle ukazatele výrobní stupeň se rozlišují tři druhy sdružování podniků: horizontální sdružování vertikální sdružování diagonální sdružování Podle doby trvání sdružení podniků se rozlišuje: trvalé spojení dočasné spojení Formy sdružování podniků Jednotlivé formy sdružováni podniků se od sebe vzájemně odlišují intenzitou spojení, kterou lze rozlišit prostřednictvím kritérií: •trvání spojení, •druh spojení, •vliv spojení na hospodářskou a právní samostatnost. Konsorciem je dočasné horizontální sdružení podniků, při němž zůstává členům zachována hospodářská i právní samostatnost Kartel je trvalé horizontální nebo vertikální sdružení podniků, jejichž hospodářská i právní samostatnost zůstává po spojení zachována Zájmové sdružení a pracovní společenství jsou trvalá horizontální sdružení podnikatelských subjektů, jejichž hospodářská i právní samostatnost zůstává zachována Koncern je trvalé horizontální nebo diagonální sdružení právně samostatných podniků pod společné vedení. Právní samostatnost je zachována při zřeknutí se hospodářské samostatnosti. Trust je trvalé horizontální, vertikální nebo diagonální sdružení podniků, při němž dochází k zániku původní právní a hospodářské samostatnosti Joint Venture je trvalé sdružení horizontálního nebo vertikálního druhu, při němž je zachována právní samostatnost a zaniká hospodářská samostatnost dvou nebo více podnikatelských subjektů Franchisingem se rozumí smluvně upravená kooperace právně i hospodářsky samostatných podniků Volba stanoviště podniku Faktor lokalizace = ostře vymezená přednost pro hospodářskou činnost vykonávanou na určitém místě nebo na místech určitého druhu Za faktory lokalizace se považují především: •výše pracovních nákladů, •výše dopravních nákladů, •aglomerace. Pro určitá odvětví je stanoviště podniku dáno: •geograficky, např. loděnice, vodní elektrárny, doly; •osobními hledisky, např. rodinnou tradicí nebo osobní preferencí vlastníka; •koncesí státní moci, např. zřízení kasina může být vázáno na určité místo. Nejvýhodnějším stanovištěm je to stanoviště, které umožňuje nejvyšší zisk Při rozhodování o umístění podniku lze rozlišit čtyři úrovně rozhodování: (1) Mezistátní volba stanoviště (2) Vnitrostátní volba stanoviště (3) Regionální volba stanoviště (4) Lokální volba stanoviště Faktory lokalizace při vnitrostátním výběru stanoviště Rozhodovací kritéria lze rozčlenit do čtyř skupin faktorů: •faktory lokalizace orientované na práci; •faktory lokalizace orientované na materiál; •faktory lokalizace orientované na životní prostředí; •faktory lokalizace orientovaná na odbyt. Faktor lokalizace pracovní síly dominuje u podniků s vysokou pracností (u pracovně intenzivních podniků). Jako hlavní rozhodovací kritéria zde vystupují především: •výše mzdových nákladů, •kvalifikace a dostupnost pracovních sil. Jestliže se stanovitě podniku řídí podle naleziště surovin nebo podle místa původu ostatních zpracovávaných materiálů hovoříme o materiálově orientovaném stanovišti. Hlavní kritéria materiálově orientované lokalizace: •dopravní náklady, •jistota dodávek, •druh produktů. Dopravně orientované podniky vyhledávají překladiště a dopravní uzly Jako kriterií pro rozhodování o umístění podniku využívají znaků: •vzdálenost od míst, kde se s opatřovaným materiálovým vstupem manipuluje, •rozsah manipulace a její náročnost (překládání). Při volbě stanoviště podniku nabývají stále více na významu faktory orientované na životní prostředí Pro rozhodování o umístění podniku lze využít kritérií: •zvýšené náklady na ekologická opatření •síla veřejného mínění (ekologické iniciativy). Rozhodování o umístění podniku podle odbytových možností je důležité především pro podniky služeb Jako kritérií pro výběr stanoviště podle odbytových možností se využívá: •blízkost zákazníků a jejich přímá oslovitelnost, •současná nebo budoucí konkurence, •transportní schopnost produktu, •potenciální poptávka, •doba mezi výskytem potřeby a jejím pokrytím dodávkou zákazníkovi. Mezistátní volba stanoviště Přímé investice v zahraničí se mohou uskutečňovat pěti způsoby: •založení nebo získání podniku v zahraničí, •zřízení nebo získání poboček v zahraničí, •zřízení nebo získání provozoven v zahraničí •získání účastí v podnicích v zahraničí. daňové ráje (daňové oázy) = státy s relativně nízkým daňovým zatížením Výhodnost umístění podnikatelské aktivity v daňovém ráji (která je někdy jen formální), je založena na: světovém příjmovém principu a existenci smluv o zamezení dvojího zdanění. Daňový rozdíl mezi domácí zemí s vyšším daňovým zatížením a zeměmi s nižšími daněmi lze využít k tzv. „daňové optimalizaci" Sanace a zánik podniku Krize a sanace Základní podmínkou pro trvalou existenci podniku je tzv. going concern princip Reengineering = řízení podle projektů, jejichž cílem je změna, tzn. jedná se o management řízení změn Úpadek (bankrot) je stav, kdy podnik trvale ztratil schopnost dostát svým platebním závazkům Krize podniku označuje stádium jeho života, v němž po delší časové období dochází k nepříznivému vývoji výkonnostního potenciálu, čistého obchodního majetku a likvidity Sanace je soubor opatření, která přijímá vedení podniku za účelem zásadního finančního ozdravení a obnovy výkonnosti a prosperity podniku Sanaci předchází identifikace: příčin krize povahy krize vývojového stadia krize. Schéma postupu sanace Diagnóza s určením příčin krize Vnitřní příčiny krize Vnější příčiny krize Stav podniku Povaha, původ a stádium krize podniku I Alternativní scénáře vývoje podniku I Cíl řešení krize Udržení dosavadního podniku Autonomní sanace Heterogenní sanace Likvidace dosavadního podniku Udržení provozu - prodej podniku - konkurzní řízení - vyrovnání mimo konkurz Likvidace provozu - drobná likvidace - konkurz a likvidace Sanační strategie Zánik podniku Představuje poslední fázi v životě podniku Zánik společnosti se uskutečňuje výmazem z obchodního rejstříku. Podnik zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku Věcně a časově zániku podniku předchází jeho zrušení Dle Obchodního zákoníku existují dva způsoby zrušení společnosti: zrušení s likvidací zrušení bez likvidace. Likvidace je zákonem řízený postup, při němž dochází k mimosoudnímu vypořádání majetkových vztahů zanikající obchodní společnosti Likvidace má tři etapy: •identifikace a soupis majetku, •sestavení likvidačního plánu, •realizace plánu likvidátorem. Likvidátor je fyzická osoba, na kterou přechází působnost statutárního orgánu v rozsahu omezeném na likvidaci společnosti Smyslem likvidace i konkursního řízení je vypořádání majetkových vztahů v souvislosti se zánikem podniku Dlužník je v úpadku, jestliže má více věřitelů a není po delší dobu schopen plnit své splatné závazky (platební neschopnost) Konkurzní řízení řídí správce konkurzní podstaty, k jehož základním povinnostem patří: •zjištění konkurzní podstaty, •sestavení seznamu věřitelů, •vypořádání případného bezpodílového spoluvlastnictví manželů, •zpeněžení majetkové podstaty, •uspokojení pohledávek podle schváleného rozvrhu. Pro vlastníka znamená prohlášení konkurzu „podnikatelskou smrt"