Aplikované metody sociální psychologie Rozhovor Rozhovor Jaký je rozdíl mezi rozhovorem a dotazníkem? Rorhovor - typy Podle počtu účastníků Individuální, Skupinový, Focus group Podle účelu Poradenský rozhovor Výchovný rozhovor Motivační rozhovor Diagnostický rozhovor Terapeutický rozhovor Psychoterapeutický rozhovor Podle míry strukturace Standardizovaný rozhovor Nestandardizovaný rozhovor Strukturovaný rozhovor Semistrukturovaný rozhovor Neformální rozhovor Typy otázek Otevřené Např. ,,Co je, podle Vás, příčinou problémového chování žáků?" Uzavřené Např. ,,Kolik Vám je let?" Alternativní Např. ,,Můžeme v rozhovoru pokračovat, nebo se k tématu raději vrátíme jindy?" Návodné Např. ,,Dnes se často hovoří o negativních jevech jako je XY, jaký je Váš názor na XY?" Doplňující Vedení rozhovoru ­ předpoklady (Teoretická) příprava v oblasti rozhovoru a znalost příslušného prostředí Sociální a komunikační dovednosti (navázání kontaktu, verbální i neverbální zpětná vazba atd.) Dodržování norem prostředí respektování společenským požadavkům prostředí a sociální úrovně dotazovaných. (např. užívání spisovného nebo hovorového jazyka, určitých zvyklostí v chování apod.) Umění naslouchat Při výzkumu - snaha být při rozhovoru aktivní (zbytečné otázky, lpění na bezvýznamných podrobnostech, prezentace vlastních názorů atd. Vždy ­ dávát najevo nezájem nebo dokonce nudu. Vedení záznamu Podmínkou úspěšného řízeného rozhovoru je přesné a pravdivé reprodukování odpovědí Nesmí narušovat vlastní rozhovor Vedení rozhovoru - realizace Základním principem rozhovoru je poskytnout rámec, ve kterém se bude dotazovaný vyjadřovat pomocí svých vlastních termínů a svým vlastním stylem. Je nutné si uvědomit přednosti a zápory různých typů rozhovoru. Vybíráme si typ rozhovoru, který je pro nás nejužitečnější (lze použít také kombinaci typů rozhovoru). Je nutné chápat různé typy informací, které prostřednictvím rozhovoru získáme. Zvažujeme plán kladení otázek, zvažujeme typ otázek. Klademe opravdu otevřené otázky. Otázky musí být jasně formulovány způsobem, kterému dotazovaný rozumí. Klademe vždy jenom jednu otázku. Otázky doplňujeme sondážními otázkami. Dotazovanému objasňujeme, jaké informace požadujeme a proč jsou důležité. Komunikujeme s dotazovaným tak, aby poznal, že máme o něj a jeho názory zájem. Vyhýbáme se otázkám, které naznačují, co je ,,správná" odpověď (sociální žádoucnost návodné či manipulativní otázky) Chápeme rozdíl mezi výzkumným rozhovorem a policejním (či úředním) výslechem. Vytváříme vztah vzájemné důvěry, vstřícnosti a zájmu. Udržujeme si neutrální postoj k obsahu sdělovaných informací. Sbíráme informace, ale nesoudíme osobu. Jsme pozorní a citliví k tomu, zda a jak je dotazovaný rozhovorem ovlivněn a jak odpovídá na různé otázky. Nejčastější chyby na straně tazatele Přílišné sebevědomí tazatele. Neschopnost úspěšně potlačit vlastní hodnocení problému (např. ve škole je lepší prostý popis chování či konkrétní situace); pokus o implantaci vlastních závěrů dotazovanému. Sugestivní kladení otázek. Subjektivní charakteristiky ­ vzhled tazatele, věk tazatele, jeho pohlaví, dialekt, velký sociální rozdíl mezi tazatelem a dotazovaným. Rozhovoru ve velké většině případů vadí přítomnost třetích osob, a to i v rodině. Nejčastější ,,chyby" na straně dotazovaných Záporný vztah k tématu rozhovoru. Záporný vztah k rozhovorové situaci. Předsudky vůči tazateli (viz výše). Neschopnost pochopit otázku. Neschopnost sebepopisu. Neschopnost zobecnění. Fáze rozhovoru Příprava na rozhovor Promyšlení témat, strategie a cílů Úvodní část Navázání kontaktu, ,,rozehřátí". Jádro rozhovoru Zjištění očekávání, zpřesnění zakázky Upřesňování témat Prostor pro upřesnění cíle Závěrečná fáze Průběh formou rozloučení Shrnutí závěrů rozhovoru (poz. i neg.) Dohoda o další spolupráci Analýza a hodnocení získaných informací, úvaha o dalším postupu vlastní rozhovor Příklad ­ rozhovor s rodičem žáka Za jakých okolností je rodič zván do školy? Jakou má vlastní zkušenost se školou? Jakým způsobem je mu sdělována informace o jeho dítěti? Za jakých okolností je mu sdělována informace o jeho dítěti? Co má být ­ podle učitele ­ cílem rozhovoru? Příklad ­ rozhovor vedoucí k postojové změně Změna postoje Hlavní prostředek ­ přesvědčování (persuaze) Působení na pasivního jedince ­ méně efektivní Navozování postojové změny aktivní účasti v sociálních situacích - efektivnější Změnu ovlivňují Proměnné související s kom. obsahem Zdroj, obsah persuazivní informace, informační kanál, příjemce, cíl informace Proměnné vysvětlující procesy změny postoje Pozornost, porozumění, přijetí, podržení a jednání Vnitřní komponenty postoje Zdroj informace Věrohodnost ­ objektivnost zdroje Síla ­ odhadovaný vliv ve smysli tlaku Atraktivnost ­ emocionální charakteristika Obsah informace Emocionální (pathos) Cílem je vyvolání emocionální odezvy (-/+) Racionální (logos) Racionální podpora argumentů (úspěšnější u vzdělanějších) Informační kanál Prostředky komunikace mají obvykle větší vliv, než samotný obsah Mluvená podoba účinnější než písemná Faktory na straně příjemce Krom stabilních (osobnost aj.) Hlavně dynamické ­ aktuální psychický stav Zainteresovanost ­ změna obtížná u vysoké z. a slabých argumentů Obsah Odpověď ­ persuaze méně účinná Věk, pohlaví, sebeobraz Cíl persuazivní komunikace Stabilita změn v čase Do týdne 40%, do šesti 60% - vliv vztahu ke zdroji, informaci a příjemci (McGuire) Stabilita vůči protiargumentům Funguje něco jako ,,očkování" - např. vůči účinkům reklamy Proces změny postoje Pozornost Porozumění Přijetí (přesvědčení) Podržení Jednání Dosažení postojové změny vyžaduje úspěšnou realizaci celého postupu Přesvědčení a postojová změna Přesvědčení osoby o objektu ­ vnímaný pravděpodobnostní vztah mezi objektem a nějakou vlastností (Fishbein, Ajzen) => Strategie aktivní účasti (navození situace) Persuaze Přesvědčení: Proximální (přímo ovlivňujeme) Externální (nepřímo) Primární (jádrové, klíčové a integrující; neovl.) Příklady konkrétních postupů Viz. např. Mareš, J., Křivohlavý, J.: Komunikace ve škole. Brno: MU, 1995. Příklady ovlivnění - přímé Přesvědčování Racionální, angažovanost, dobrovolnost, aktivita Sociální posilování Vyjádření souhlasu je účinnější než nesouhlas Poznávací nesoulad (Festinger) Argumentování Nejsilnější argument má být první nebo poslední Pozor na poznávací nesoulad a formu sdělení Příklady ovlivnění - nepřímé Kladení otázek (paralela s argumenty) Paradoxní formy ovlivňování (Watzlawik) ,,Nemusíš, když nechceš..." Paradoxní příkazy (Nařizuji striktně neposlouchat!) Paradoxní emocionální ladění Anticipování námitek Vyhýbání se negativním formulacím Vyhýbání se extrémním formulacím Literatura Mareš, J., Křivohlavý, J.: Komunikace ve škole. Brno, MU 1995. Gavora, P. Učitel a žáci v komunikaci. Brno, Paido, 2005. Hayesová, N.: Základy sociální psychologie. Praha, Portál 1998. Řezáč, J.: Sociální psychologie. Brno, Paido 1998. Výrost, J., Slaměník, I. (Eds.): Sociální psychologie. Praha, ISV 1997. Výrost, J., Slaměník, I. (Eds.): Aplikovaná sociální psychologie I. Praha, Portál 1998. Výrost, J., Slaměník, I. (Eds.): Aplikovaná sociální psychologie II. Praha, Grada Publishing 2001.