Aplikované metody
sociální psychologie
Sociální reprezentace
(aneb vnímání světa mezi
vědou a selským rozumem)
Úvodem
 Teoretický koncept ­ Moscovici
 vrací do sociální psychologie konstrukty jako
jsou kultura a ideologie
 vnímá individuální zkušenost jako něco
determinovaného a ovlivňovaného
příslušností ke skupině jiných osob, se
kterou sdílí podobné názory, zkušenosti,
prostředí a jazyk
 vidí jedince jako:
 produkt společnosti a jejích vlivů
 a současně i jako aktivního činitele, který
společnost aktivně mění
Sociální reprezentace ­ definice
(Moscovici, 2001)
 Ideje, myšlenky, obrazy a znalosti, které
členové skupiny sdílejí. Jedná se o
konsensuální světy myšlenek, které jsou
skupinově vytvářeny a skupinově
komunikovány jako část ,,společného
vědomí".
 Sociální teorie se odkazují na skladiště
sociálních znalostí které lidé sdílejí
v podobě implicitních teorií sociálního
světa a jsou složeny z pojmů i obrazů.
Základní princip - sdílení
 Sociální reprezentace jsou sdíleny na
nejrůznějších úrovních:
 od dominantních struktur na úrovni společnosti
 po specifické obsahy sdílené malými
podskupinami v rámci malých sociálních
skupin.
Vytváření sociálních reprezentací (1)
 Kotvení
 Způsob, jakým se zařazují neznámé objekty a
stimuly do existující zásobárny známých a
kulturně dostupných kategorií. Jedná se vždy o
porovnávání ,,neznámého, nového" se známým
modelem a dochází k vyhledávání podobností
s modelem a případně k úpravám nového, aby
podobnost s modelem byla větší.
 Zařazením a pojmenováním nového objektu
jsme mu schopni nejen porozumět, ale jsme
schopni ho i hodnotit.
Vytváření sociálních reprezentací (2)
 Objektifikace
 Proces, kterým neznámé abstraktní obrazy a ideje
transformujeme do podoby konkrétní reality uchopitelné
prostřednictvím jednoduchého (,,selského" ;) myšlení.
 Jedná se přirozenou tendenci lidského myšlení
zjednodušovat komplexní informaci na jádro či
,,figurativní jádro" obrazových i kognitivních elementů.
 Způsobuje intuitivní a nepřesné chápání složitých
problémů běžnou populací, která si neuvědomuje rozdíl
mezi ,,známostí" daného pojmu a plným porozuměním.
Příklady procesů objektifikace
 personifikace znalostí
 (,,šílený vědec"; ,,reforma školy je
Kotásek").
 figurace, kdy je abstraktní a
složitá informace nahrazována
metaforou, která je jednodušší a
konkrétnější
 (,,když to smrdí, je to chemie").
 ontologizování je proces, ve
kterém abstraktní konstrukt
dostává reálný fyzický rozměr
 (,,věda to jsou ty křivule a
výbuchy").
Žijeme ve dvojí realitě
 tzv. reifikovaný svět ­ svět vědy
 V reifikovaném světě se orientujeme
prostřednictvím racionálních pochodů, zákonů
vědy, experimentů a teorií.
 tzv. konsensuální svět - svět naivních a
implicitních teorií (selský rozum; common
sense)
 Svět běžné každodenní zkušenosti a konstrukty
v něm používané mají za úkol usnadňovat naši
orientaci ve světě.
Sociální reprezentace - souhrn
 organizované, koherentní, sociálně sdílené sady
znalostí o objektu či o skupině objektů. V této
konceptualizaci je implicitně přítomna i jejich struktura ­
sada znalostí která sestavuje reprezentaci z mnoha
elementů, přičemž některé z nich jsou více důležité
z hlediska utváření reprezentace, než jiné.
 Abric (1973) je označil jako centrální jádro a periferie
sociální reprezentace.
 Centrální jádro je z hlediska utváření reprezentace podmínkou
nutnou, zároveň představuje i základ pro generativitu, tvorbu
nových reprezentací. V případě, že se změní jádro, mění se i
celá reprezentace.
 Dynamismus změny reprezentace je vysvětlován nesourodostí
v jádře reprezentace, které bývají vázány na další. Tyto
neslučitelné elementy jsou označovány jako témata.
Příklady výzkumů v ČR
 Způsob uvažování o problému výrazně
ovlivňuje běžnou, rutinní činnost.
 Sociální reprezentace pojmu demokracie.
 Sociální reprezentace duševně nemocného u
studentů psychologie.
 Sociální reprezentace smrti u pracovníků
onkologického oddělení.
 Sociální reprezentace dětství.
 Sociální prezentace sociálních problémů klientů
oddělení péče o rodinu a děti.
Literatura
 HAYESOVÁ, Nicky. Základy sociální
psychologie. Praha: Portál, 1998. 164 s.
ISBN 80-7178-198-3