Duální smyslové postižení - hluchoslepota Vymezení pojmu hluchoslepota „Hluchoslepota je jedinečné postižení, které je způsobeno různorodými kombinacemi sluchového a zrakového postižení. Způsobuje potíže při komunikaci a sociální a funkční interakci a zabraňuje plnohodnotnému zapojení do společnosti.“ (Evropská unie hluchoslepých (EDBU), Dánsko, 2003) · existuje mnoho různých pohledů a názorů na vymezení pojmu hluchoslepota – téměř vždy jsou ovlivněny účelem, za kterým byly vytvořeny Nutné zohlednit: + funkční vztah k prostředí + možnost komunikace + získávání informací Klasifikace hluchoslepoty podle období vzniku postižení + osoby se současným postižením zraku a sluchu od narození + osoby s postižením sluchu od narození a získanou zrakovou vadou + osoby s postižením zraku od narození a získanou sluchovou vadou + osoby se získanou sluchovou i zrakovou vadou Klasifikace hluchoslepoty podle míry postižení + zcela hluchoslepé – s úplnou hluchotou a slepotou + hluchoslepé s úplnou hluchotou a slabozrakostí + hluchoslepé s nedoslýchavostí a úplnou slepotou + hluchoslepé s nedoslýchavostí a slabozrakostí Vybrané příčiny vzniku hluchoslepoty: + Biologická nezralost – předčasné porody, nízká porodní váha – nižší než 1500g + Kongenitální rubeola – virové onemocnění – transplacentární infekce plodu v 1. trimestru + Záněty mozkových plen a mozkových tkání + Syndrom Usher - hereditární choroba, projevuje se ztrátou sluchu v důsledku odumírání buněk Cortiho orgánu a progredující poruchou zraku způsobenou pigmentovou degenerací sítnice + Asociace CHARGE – skupina vrozených malformací + C − colobom, poškození duhovky, + H − heart defects, srdeční abnormality, + A − atresia choanae – vrozená neprůchodnost nosního otvoru, + R − retardation – fyzická či mentální retardace, + G − genital hypoplasia – nedostatečný vývoj genitálií, + E – ear deformities – postižení sluchu různého stupně, které se vyskytuje až v 85 % Hluchoslepota zapříčiňuje měnící se potřeby v následujících aktivitách: · při interakci a komunikaci » pasivita, apatie, stereotypní chování · obtížná edukace u jedinců s vrozenou HS · při prostorové orientaci a samostatném pohybu · při každodenních činnostech (dále např. při sebeobsluze, při čtení a psaní) Specifika péče o děti s vrozenou HS + různé typy vad – 100% individuální přístup + chybí nápodoba – nutné záměrné učení + zdravotní problémy – častá hospitalizace, důsledek » psychomotorický vývoj opožděn + nutný častý taktilní kontakt + rozvoj smyslového vnímání – chuť, čich + rozvoj hrubé a jemné motoriky + rozvoj samostatnosti, chuti poznávat a komunikovat – předmětná komunikace Komunikační systémy hluchoslepých - jsou velmi variabilní, jejich aktuální výběr je ovlivněn především: 1. charakterem (hloubkou a strukturou) zrakového a sluchového postižení 2. dobou, kdy k postižení došlo 3. dalším přidruženým postižením 4. včasností a adekvátností výchovné a vzdělávací péče 5. celkovou úrovní psychického, biologického a sociálního vývoje Volba komunikačního módu u HS - je vždy podmíněna aktuálním stavem kontaktních smyslů a podle dominantního analyzátoru, který se primárně podílí na dorozumívání 1. auditivní - orální řeč 2. vizuální - písmo, odezírání, prstová abeceda - znakovaný jazyk, znakový jazyk - modifikovaný znakový jazyk 3. taktilní - Braillovo bodové písmo, Lormova abeceda, - doteková prstová abeceda, daktylografie - taktilní znakový jazyk Modifikovaný znakový jazyk + jedná se o transformaci ZJ neslyšících + dorozumívání modifikovanou formou znakového jazyka nevyžaduje neustálý fyzický kontakt ruky nebo rukou, komunikující mohou využívat zbytky zraku Doporučení pro komunikaci a tlumočení + pozice jednotlivých účastníků konverzace by měla být frontální (naproti sobě) + vzdálenost mezi komunikujícími musí být limitována stupněm zrakového postižení Braillovo bodové písmo + reliéfní písmo vytvořené kombinací šesti bodů seřazených do obdélníku, který se skládá ze dvou tříbodových sloupců Lormova abeceda + každému písmenu odpovídá část prstu nebo dlaně a jejich artikulace je vyjadřována diferencovaným tlakem + umístění jednotlivých hlásek na dlani a jednoduchý způsob vpisování do dlaně odpovídá gramatice českého jazyka Doporučení pro komunikaci a tlumočení + doteky vyjadřující písmena českého jazyka a diakritická znaménka jsou umísťovány na dlaň pravé nebo levé ruky, která má mírně roztažené a napjaté prsty + doteky jsou nejčastěji artikulovány ukazováčkem Doteková prstová abeceda + umožňuje vnímat jednotlivé fonémy mluveného jazyka prostřednictvím vzájemného kontaktu komunikujících + obvykle je jednoruční PA artikulována přímo do dlaně hluchoslepého, příp. HS položí své ruce kolem ruky artikulujícího a identifikuje jednotlivé znaky na jeho ruce Doporučení pro komunikaci a tlumočení + každý znak je nutno provádět zřetelně + nedoporučuje se příliš rychlé tempo, je nezbytné dodržovat návaznost mezi jednotlivými ukazovanými písmeny + při tvoření vět je třeba mezi slovy dělat menší pauzy Daktylografie + je vpisování obrysů velkých písmen do dlaně + umožňuje hluchoslepému vnímat grafickou formu mluveného jazyka prostřednictvím hmatu Doporučení pro komunikaci a tlumočení + užívání předpokládá schopnost poznávat a rozlišovat grafémy mluveného jazyka, skládat je do slov a přiřazovat k nim správný význam + při konverzaci je preferováno lineární (vedle sebe) postavení (zabraňuje se jejich zrcadlovému zkreslení) + při vpisování grafémů se musí oddělit slova prostřednictvím mezer, čárky mezi větnými členy a větami v souvětí se zpravidla nepoužívají + věty je třeba zřetelně zakončit interpunkčními symboly + syntéza vpisovaných grafémů do slov je velmi náročná na soustředění Taktilní znakový jazyk + je variantou znakového jazyka neslyšících + je založen na vzájemném kontaktu jedné nebo obou rukou osob, které spolu komunikují, tzv. znakování „ruku v ruce“ Doporučení pro komunikaci a tlumočení + komunikace osob s hluchoslepotou probíhá nejčastěji ve dvou základních pozicích – frontální, lineární/paralelní + při dorozumívání TZJ je důležitá zpětná vazba, jejíž hlavní funkcí je udržování komunikačního kontaktu a potvrzování porozumění obsahu sdělení + pohyb ruky/rukou je při artikulaci znaků v TZJ kratší než ve ZJ neslyšících – artikulační prostor je výrazně menší Komplikace, které mohou nastat při tlumočení TZJ (frontální poloha): + tělo je vychýlené do nepřirozené polohy, paže se rychle unaví + nastává problém se vzájemným přiměřeným postavením pokrčených nohou + dochází k zásahu do intimnějšího prostoru obou osob - přidružuje se vnímání čichových a tepelných podnětů (zvláště nepříjemně může působit pot, apod.) + situace běžného života neumožňují, aby dvě osoby seděly naproti sobě ve vzdálenosti vhodné ke znakování ruku v ruce (např. u stolu, v dopravních prostředcích, na přednáškách apod.) (Langrová, 1998) Výhody užívání TZJ hluchoslepými (lineární/paralelní poloha): + lze komunikovat i v případě, kdy jedna ruka hluchoslepého je zaměstnána dlouhou či krátkou bílou holí + při identifikaci neznámého předmětu je možné, aby byl HS současně v kontaktu s daným předmětem a zároveň od svého partnera získával jeho popis + HS má možnost kdykoliv přerušit partnera, dát volnou rukou najevo zpětnou vazbu (Langrová, 1998) Možnosti poskytování tlumočnických služeb pro HS v současné době v ČR: + tlumočnické služby jsou pro jedince s HS v ČR zajišťovány v rámci zákona č. 108/2006 o sociálních službách + obvykle jsou služby nabízeny organizacemi pro HS – LORM, VIA, Klub přátel červenobílé hole, příp. CZTN v Praze + služby jsou poskytovány především pracovníky organizací zajišťujících péči o HS – ti plní především roli osobních asistentů a průvodců, role tlumočníka tedy mnohdy není od náplně těchto činností striktně oddělena Vybrané zásady tlumočení při poskytování tlumočnických služeb osobám s hluchoslepotou: + Tlumočník v průběhu tlumočené situace nepřevádí pouze akustické informace, součástí tlumočení pro osobu s hluchoslepotou je nutné sdělovat i informace vizuálního charakteru (př. popis místnosti či osob, charakteristika tlumočené situace – kdo právě hovoří apod.) + Tlumočník se musí před samotným tlumočením podrobně seznámit s typem a stupněm postižení uživatele – tlumočník respektuje a používá uživatelem preferovaný komunikační systém. + Tlumočník zohledňuje prostorové uspořádání v průběhu tlumočené situace (jedná se především o udržení vzdálenosti komunikujících osob, zajištění vhodného osvětlení apod.) + Tlumočník respektuje specifické požadavky klienta na oblečení tlumočníka (př. jednoduché kontrastní oblečení, rolák apod.) + Tlumočník se v průběhu tlumočené situace nevzdaluje bez předchozího upozornění, neotáčí se, nepřerušuje kontakt s klientem. + Tlumočník volí volnější tempo v průběhu tlumočení v případě, že to hluchoslepý klient vyžaduje. V případě, že tlumočník sděluje informace pomalejším tempem, nevynechává v průběhu tlumočení potřebné přestávky. atd.