Zrakové postižení - klasifikace dle WHO WHO klasifikace – ICD-10 & ICF WHO - International Classification of Functioning, Disability and Health – ICF •Klasifikace zdraví a souvisejících zdravotních oblastí –Oblastí, které popisují změnu ve funkcích a struktuře organismu (body functions and structures) Schopnosti (level of capacity) - To, co je jedinec v určitém zdravotním stavu schopen vykonávat v běžném prostředí Skutečné dovednosti (level of performance) - To, co je jedinec v určitém zdravotním stavu skutečně schopen vykonávat ve svém prostředí Zdůrazňuje fungování, ne postižení! Medicínský model versus sociální model •OSOBNÍ problém vs SOCIÁLNÍ problém •medicínská péče vs sociální integrace •Individuální péče vs sociální podpora •Profesionální pomoc vs individuální & kolektivní odpovědnost •osobní vs komunikace s přizpůsobení a řízení prostředím •chování vs postoj •péče (care) vs lidská práva •politika zdravotnictví vs politika •individuální přizpůsobení vs sociální změna WHO – ICF 2001 •přesunuje medicínský pohled na postižení směrem k člověku v celé jeho rozmanitosti a životním prostředí •Postižení = relativní kategorie, kterou lze chápat přesně jen v závislosti na personálních, sociálních a ekologických zdrojích člověka •FUNKČNOST jedince (function) (složky ICF) –Tělesné funkce a struktury –Aktivity –Participace / účast na životě –Environmentální faktory Koncept ICF ICF Checklist •Demografické údaje •ČÁST 1: •Hodnocení tělesných funkcí –Fyziologické funkce těla - psychické, smyslové, řečové, kardiovaskulární, zažívací, vylučovací, nervové, etc. •Hodnocení tělesných struktur –Anatomické části těla – orgány, končetiny a jejich součásti •ČÁST 2: •Omezení aktivit a účasti –Obtíže při provádění určité aktivity, problémy při zapojení do určité životní situace - učení a využívání znalostí, obecné úkoly a nároky, komunikace, mobilita, sebeobsluha, interakce, etc. •ČÁST 3: •Faktory prostředí –Materiální a sociální prostředí - technologie, podpora a vztahy, služby a politika, etc. WHO - International Classification of Functioning, Disability and Health – ICF (1980) •Poukazuje na rozdíly mezi jednotlivými užívanými termíny: •disorder = porucha, vada, je vymezen jako medicínsky definovaný stav nebo nemoc •disability = omezení schopnosti provádět nějakou činnost, která je pokládána za normální Postižení obecně •Impairment (Schädigung) = postižení znamená ztrátu nebo abnormalitu psychické, fyziologické či anatomické struktury či funkce •Handicap (Behinderung) - vliv poruchy či postižení na práci člověka, jeho seberealizaci a předpokládá nemožnost dosažení cílů ICF - využití (použito z www.who.int/classification/icf) •Zdravotnictví •Sociální sektor •Školství a vzdělávání •Oblast práce a zaměstnávání •Ekonomika & vývoj •Legislativa & právo •Další …. Další termíny označující postižení •člověk/dítě se zvláštními potřebami (Květoňová-Švecová 2004) •člověk/dítě se speciálními potřebami (special needs, Förderbedarf), •pro oblast vzdělávání žák se speciálními vzdělávacími potřebami (pupil with special educational needs, Schüler mit sonderpädagogischem Förderbedarf). •děti znevýhodněné, s parciálními nedostatky a děti vyjímečné •člověk s postižením •aptbilita - schopnost vykonávat nějakou činnost tak, jak je běžné a považováno za „normální“. Jesenský (1993) Dělení zrakových vad se dle států různí, WHO mezinárodní klasifikaci chorob: •střední slabozrakost - zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí: maximum menší než 6/18, minimum rovné nebo lepší než 6/60; 3/10 - 1/10, kategorie zrakového postižení 1 •silná slabozrakost - zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí: maximum menší než 6/60, minimum rovné nebo lepší než 3/60; 1/10 - 10/20, kategorie zrakového postižení 2 •těžce slabý zrak –a) zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí: maximum menší než 3/60, minimum rovné nebo lepší než 1/60; 1/20 - 10/50, kategorie zrakového postižení 3 –b) koncentrické zúžení zorného pole obou očí pod 20 stupňů, nebo jediného funkčně zdatného oka pod 45 stupňů •praktická nevidomost - zraková ostrost s nejlepší možnou korekcí 1/60, 1/50 až světlocit nebo omezení zorného pole do 5 stupňů kolem centrální fixace, i když centrální ostrost není postižena, kategorie zrakového postižení 4 •úplná nevidomost - ztráta zraku zahrnující stavy od naprosté ztráty světlocitu až po zachování světlocitu s chybnou světelnou projekcí, kategorie zrakového postižení 5 –Od stupně postižení se odvíjejí sociální výhody, které platí pro skupinu IV. a V., od ledna 2006 vzhledem k zákonu č. 108/2006 Sb. o sociálních službách částečně i pro skupinu III. Moravcová (2006) Hyvärinen (2001, sec.cit. Walthes 2003, s. 52) - funkčně zaměřená klasifikace •širší vidění zrakového postižení a dané zrakové vady •je pozornost zaměřena na aktivity dítěte či dospělého v těchto oblastech – komunikace, orientace a pohyb, denní aktivity a úkoly při práci na blízko (např. čtení, psaní nebo šití) •Hyvärinen rozlišuje techniky orientované nevizuálně neboli techniky nevidomých, slabozrakých a techniky vidících. Další definice ZP •Müller (2001, s.123) má i po optimální korekci své zrakové vady či choroby problémy v běžném životě •Rath (1985, s.95) .. se jedná o osobu, která dosáhne optimálních vývojových a studijních pokroků jen s pomocí speciálních pomůcek a opatření. •Drave et al. (2000, sec.cit. Walthes 2003, s. 51-52) uvádí klasifikaci Konference ministrů spolkových zemí (KMK), ve které je vymezení slepoty a slabozrakosti:Nevidomé děti a mládež nemohou být vzdělávány nebo jen ve velmi omezené míře pomocí vizuálních vjemů. Informace přijímají z okolí prostřednictvím sluchu a hmatu, jako i vjemy kůže, čichem a chutí...Děti a mládež se slabozrakostí mohou omezeně využívat zrak. V mnoha situacích jsou odkázány na speciální pomůcky. Potřebují speciální vedení, speciálně pedagogickou podporu a technické pomůcky. Toto může být velmi důležité i u osob s lehkou slabozrakostí a při poškození zrakové ostrosti obou očí či při využívání jen jednoho oka. Labelling a stigmatizace •odlišnost je přijímána pozitivně jako žádoucí •Johnstone (in Bloemers et al. 2004) klady labellingu, např. jeho potřeba pro distribuci příspěvků a finančních dávek, pomáhá odborníkům nalézt společné termíny pro komunikaci o postižení a souvislostí s ním. Stigmatizace je považována za extrémně negativní formu labellingu.