Proces výchovy  (etapy výchovy)

                                                                                  Kateřina Dvořáková

                                                                                     79407@seznam.cz



•      Edukaci, tedy výchovu a vzdělání chápeme jako celoživotní proces člověka a bereme na vědomí
její dlouhodobost – rozložení v čase a posloupnost, vedoucí do jednotlivých kroků a etap.

•      Proto proces výchovy bývá členěn na několik etap a zpravidla nahlížen z pozice vychovatele
jako subjektu výchovy.

Etapy výchovného procesu:

•      Etapy výchovného procesu jsou výsledkem jeho teoretické analýzy. Studium etap výchovného
procesu má teoretický i praktický význam pro pedagogiku jako vědu.

•      Logika průběhu etap výchovného procesu je závislá na mnoha činitelích např. na výchovném cíli
a obsahu, prostředcích výchovy, úrovni vychovatele a vychovávaného.

•      Ch. Vorlíček vymezuje tyto čtyři etapy výchovného procesu:



1) Etapa počáteční pedagogické diagnózy, ve které výchovný pracovník zjišťuje výchozí stav, úroveň a
možnosti vychovávaných. Zajímá se o jejich dosavadní dovednosti, zájmy, potřeby a přání, ale také o
fyzický a duševní stav a zdraví, jako o základ, který má být dále rozvíjen.

•       Při diagnostikování se využívá především metody pozorování, rozhovoru, analýzy písemných
prací a dokumentů.

•       Vychovatel na počátku interakce s vychovávaným potřebuje zjistit, jaký je žák nebo skupina
dětí, kterým se má věnovat a v jaké sociální situaci se nacházejí. Na dítě působily pozitivní i
negativní vlivy, bylo záměrně či nezáměrně ovlivňováno.

•       Etapa vstupní pedagogické diagnostiky je nezbytná pro vymezení cíle, obsahu a prostředků
výchovného procesu. Umožní vychovateli respektovat úroveň současného stavu žáka a také mu usnadní
odhadnout způsob práce v dalším období.

•       V etapě počáteční pedagogické diagnózy provádí diagnózu nejen vychovatel, ale také
vychovávaní, kteří se snaží poznat svého vychovatele.



2) Etapa pedagogického projektování (plánování), je vysvětlována jako přesné stanovení cíle, obsahu
a prostředků výchovy, způsobu sledování a hodnocení, nakolik se vychovávaným daří postupovat
v učení.

•      Důležitou složkou této etapy je představa o realizaci úkolů, to znamená v jakém časovém
rozsahu, jakým způsobem a kde se bude cíl naplňovat.

•      Projektování  je založeno na znalosti současného stavu, záleží na jasné představě toho, čeho
chceme v daném úseku výchovné práce dosáhnout.

•      Pedagogickým projektováním se většinou zabývá vychovatel sám.

3) Etapa regulace učení vychovávaných, znamená vytváření výchovných situací, v nichž se formují
osobnosti vychovávaných.

•      Tuto etapu dále dělíme na fáze:



I. Fáze přípravy vychovávaných na aktivní osvojení učiva

•      V této fázi by se měl vychovatel snažit zajistit kázeň a vytvořit příjemnou atmosféru, ve
které se rozplyne napětí, kde se vychovávaní budou moci volně ptát.

II. Fáze seznamování s novým učivem

•      Má se opírat o přímou zkušenost, která zahrnuje práce v terénu, návštěvy zajímavých míst,
určité aktivity ve třídě či v laboratoři. Využívají se názorné pomůcky.

•      Při studiu dochází k využívání klasických výukových metod např. práce s učebnicemi, využití
audiovizuálních pomůcek, přednášek.

III. Fáze upevňování osvojeného učiva

•      K fixaci osvojených vědomostí dochází při opakování a procvičování látky.



4. Etapa výsledné pedagogické diagnózy (zpětné vazby)

•       je zjišťováním (při využití metod pozorování, písemných prací), do jaké míry bylo dosaženo
stanovených cílů, jak se vychovávání v průběhu výchovného procesu změnili.

•      V této etapě získává vychovatel informace o vychovávaném, ale také o sobě samém, o své práci,
o svých odborných a profesionálních dovednostech. Jedná se o důležitou zpětnou vazbu pro
vychovatele.

•      Dále zde může docházet také k hodnocení vychovávaných (klasifikace, slovní hodnocení), které
je zpětnou vazbou pro vychovávané a které by mělo být co nejjednodušší. Toto hodnocení většinou
provádí vychovatel, zapojit se ovšem mohou i vychovávaní (POZOR na neobjektivní hodnocení:
nadhodnocování kamarádů a sebe sama při sebehodnocení, nebo podhodnocování spolužáků při vyřizování
si účtů). Vychovávání mohou hodnotit rovněž své vychovatele. Je to významná zpětná vazba pro
vychovatele.



J. Maňák a M. Nováková analyzují výchovný proces z hlediska výuky:



1. Psychická příprava na osvojování učiva.

2. Osvojování nových vědomostí, vytváření představ a pojmů.

3. Vytváření dovedností.

4. Upevňování a prohlubování vědomostí a dovedností.

5. Používání osvojených poznatků a činností.

6. Prověřování a hodnocení žákovských výkonů.



Také L. Mojžíšek uvažuje pouze o etapách procesu výuky:



1. Motivace

2. Expozice

3. Fixace

4. Verifikace



•      Literatura:

•       GRECMANOVÁ, H.; HOLOUŠOVÁ, D.; URBANOVSKÁ, E. Obecná pedagogika I. Olomouc: Hanex,
Nedatováno

•       HOLOUŠOVÁ, D. a kol. Základy pedagogiky I. Olomouc: 1993

•       VORLÍČEK Ch. Úvod do pedagogiky. Praha :UK, 1994.

•       SVOBODOVÁ, J.; ŠMAHELOVÁ, B. Kapitoly z obecné pedagogiky. Brno: 2007