GENDER VE ŠKOLE Přednášející: Jana Kubrická Kontakt: kubricka@fsps.muni.cz 1. DEFINICE, VÝCHODISKA, VÝVOJ - gender – sociální rod, označuje sociální, kulturní a psychologické aspekty pohlaví - gender si osvojujeme prostřednictvím sociálního učení - g. studia přinášejí poznatky o tom, jaké činitele (normy, očekávání, instituce, vztahy) ovlivňují lidskou osobnost - g. studia vychází ze sociálního konstruktivismu, který nevidí realitu jako danou, ale vytvořenou člověkem („Nerodíme se ženami, stáváme se jimi“ S. de Beauvoir) - diskuse o genderu začaly v USA v kontextu feministického hnutí v 70. letech, útočilo se především na biologický determinismus (ten říká, že muži a ženy mají jiná těla, proto jsou rozdílní a v důsledku těchto rozdílů zaujímají nerovné postavení ve společnosti) - 90.léta – Men´s studies – mužské už není popisováno jako všeobecně lidské, ale specifické, pozornost věnována rovným šancím obou pohlaví - rostoucí popularita – média, globalizace - interdisciplinarita – gender zkoumán v souvislostech s jinými kategoriemi jako je etnicita, společenská třída atd. - genderové stereotypy: stereotypy obecně definuje M. Nakonečný (1997, s. 223) následujícím způsobem: "Stereotypy jsou mínění o třídách individuí, skupinách nebo objektech, která jsou v podstatě šablonovitými způsoby vnímání a posuzování toho, k čemu se vztahují; nejsou produktem přímé zkušenosti individua, jsou přebírány a udržují se tradicí." Konkrétně genderové stereotypy vymezuje J. W. Santrock (2004, s.156) takto: "Gender stereotypes are broad categories that reflect impressions and beliefs about what behaviour is appropriate for females and males." Uvádí dále, že stereotypy jsou kulturně a historicky vázané a zároveň zmiňuje souvislost se sociálněekonomickými okolnostmi. Zdůrazňuje také, že stereotypy jsou často negativní a mohou vést k diskriminaci. Předpokládají totiž, že biologické ženy mají v podstatě stejné zájmy, hodnoty a životní styl, který se odlišuje od zájmů, hodnot a životního stylu biologických mužů - teorie učení se genderu: a) psychoanalytická – Freud, sexualita jako základ genderu, ženami/ muži se stáváme skrze identifikaci s matkou/ otcem – u dívek motivace závisti penisu, u chlapců kastrační úzkost b) teorie sociálního učení – posilování odměnou nebo trestem (přímé a nepřímé), nápodoba c) kognitivněvývojová teorie – Kohlberg, Piaget – snaha dětí nalézt ve světě řád, vzorce, schemata – přiřazování vhodného a nevhodného chování, vzhledu, vlastností mužům – ženám d) alternativní teorie Sandry Bem – optická skla kultury – naše představy o světě, „skla“, přes která nahlížíme na realitu: - genderová polarizace (ženy a muži jako protipóly, gender jako základní rozlišovací znak); - androcentrismus (mužské jako norma, ženské odvozené) - biologický esencialismus (nerovnosti mezi ženami a muži viděny jako důsledek biologických rozdílů) 2. ÚROVNĚ GENDEROVÉ ANALÝZY - rovina individuální: genderová identita – vnitřní pocit mužství nebo ženství, při jejím utváření hrají zásadní roli rodiče, sourozenci, učitelé, média Genderové role a genderovou identitu si osvojujeme už od raného dětství, pocit mužství nebo ženství u dětí stabilní kolem 7 let, utvářen skrze interakci mezi dítětem a dospělým, mezi dětmi navzájem, ve školním věku pak hrají zásadní roli učitelé a masmédia (Průcha, Walterová, Mareš 2003). - bytosti, které se v naší kultuře definují jako ženy, mají tendenci konstruovat si identitu skrze péči o druhé, vlastnosti asociované s tzv. preferovanou femininitou jsou dále zranitelnost, pasivita, emocionálnost, malá technická zručnost apod. - bytosti, které se v naší kultuře definují jako muži, mají tendenci konstruovat si identitu kolem dominance, sebeprosazování, další atributy – síla, racionalita, ambicióznost, nezávislost, tech. zručnost - rovina interakce: gender jako produkt interakce, jak přistupujeme k ženám a mužům, jak se sami prezentujeme jako ženy a muži (stereotypní hodnocení je např.: holka a takový nepořádek, kluci přece nepláčou apod.) - rovina institucí: představy o maskulinitě a femininitě, jak je konstruují spol. instituce - rodina – např. rodičovská dovolená v ČR uzákoněna až v roce 2001 - škola – v 19. stol. učitelství spojováno s maskulinitou, jeho prestiž byla značná, dnes je školství feminizováno a prestiž učitelského povolání je nižší - trh práce – převládá koncept lineární (nepřerušené) kariéry, znevýhodňující ženy s dětmi – problémy jsou i se sníženými úvazky pro lidi pečující o děti - v inzerci už se začíná prosazovat přechylování tvarů (Hledáme manažera/manažerku – bylo dokázáno, že při používání mužského tvaru si ženy připadaly jako méně vhodné kandidátky na danou pozici) 3. PROBLEMATIKA GENDERU VE ŠKOLE - škola je institucí, s pomocí které si společnost zajišťuje kontinuitu, seznamuje s kulturou. Reprodukuje se sociální status quo, často i s nerovnostmi – tj. škola má někdy tendenci předávat poznatky o tom, jaká společnost je a ne jaká by mohla být - sociální rod tedy představuje velmi významnou kategorii i ve vzdělávání, neboť zapojení genderově stereotypních očekávání může vést k omezování rozvoje individuálních schopností, dovedností a zájmů u chlapců a dívek. Ti sice vnímají trendy v dynamické společnosti, která předkládá pestrou paletu nestereotypního genderového chování a planoucí diskusi o postavení žen a mužů, ovšem ve škole jsou jim často předkládány tradiční genderové vzorce, ať už v učebnicích nebo v interakci mezi vyučujícími a žáky a organizaci života ve třídě, tj. prostřednictvím skrytého kurikula (Kimmel 2000, s. 151). DIMENZE, ve kterých se gender ve škole projevuje: 1. fyzický prostor školy (kabinety, počítačové učebny, hřiště – jsou rovnoměrně využívány muži i ženami?) 2. vytváření symbolů a představ (např. třídní samospráva – přidělování úkolů podle tradiční dělby práce – dívky se starají o květiny, chlapec je předsedou třídy apod.) 3. komunikace a jednání formální i neformální pravidla komunikace mezi vyučujícími a dívkami/chlapci – oblasti genderově zatížené komunikace: - posilování dělby rolí, obrazu mužského a ženského světa ( např. na hodině českého jazyka: „a teď něco pro holky– o původu slova parfém“) - klasifikace jako výsledek postoje k mužskému nebo ženskému zaměření předmětu (technické obory: kluci to pochopí, holky se to nabiflují; to bych do tebe neřekla; tak úhledný sešit mě u kluka překvapuje apod.) - pochvaly (dívky chváleny za píli, svědomitost, slušné chování, chlapcům by to udělalo spiš ostudu – ti jsou chváleni za originalitu, fantazii) - sexuální podtext, např. komentáře či zvýhodnování dívek ve vyzývavějším oblečení 4. identita – má škola na nás jako muže nebo ženy nějaké požadavky (vzhled, chování...) 5. logika života v organizaci (rozdělení aprobací – které předměty učí ženy/muži, kdo postupuje na vyšší pozice v managementu školy, kdo ve škole uklízí, vaří, kdo opravuje vybavení apod.) PŘEDMĚTY – u nás údajně rovnost zajištěna koedukací, na mnohých oborech ale převládá jedno pohlaví – součástí segregace i symbolické rozdělení předmětů – často zřejmá už z aprobací vyučujících – literární seminář a počítačový – implicitně považovány za ženské/ mužské – sebenaplňující proroctví – předvídání nezájmu dívek o technické a chlapců o humanitní obory vede děti k volbě tradičně mužských/ ženských oborů a následně i povolání v souladu s jejich pohlavím – někdy pomáhá segregace jako přechodná strategie – zvláště u dívek se ukazuje jako přínosné segregovat na některé předměty – dívky mezi vrstevnicemi ztrácejí zábrany a jejich sebevědomí se zvyšuje Genderově pozitivní výchova – snaží se získat si pozornost žáků a žákyň apelováním na zkušenost obou pohlaví, zpochybňuje gen. stereotypy, předkládá alternativní modely životního stylu a pomáhá rozvíjet kritické myšlení. Tím může škola napomáhat mladým lidem, aby nepodléhali tlaku spol. očekávání týkajících se volby povolání, budování kariéry a uspořádání partnerských vztahů vzhledem k pohlaví. Součástí genderově citlivé výchovy je i používání nestereotypních učebnic – snažíme se při ilustraci jevů zapojovat příklady z „mužského“ i „ženského“ světa – propojovat oblasti humanitní a technické, nabízet pestré příklady a učivo se snažit aplikovat i do netypických oblastí. Genderové zatížení v nich často pramení z tradičního rozdělení předmětů na dívčí a chlapecké nebo z necitlivé pedagogické komunikace, která se do učebnic promítá. Příručka pro posuzován genderové korektnosti učebnic vymezuje čtyři oblasti, ve kterých se stereotypy projevují: ► celková koncepce předmětu – dějepis – sled událostí – bitev, politiky, kde dominovali muži, ženy zneviditelněné – téma genderu by mělo být zařazováno do občanské výchovy a dějepisu – vhodné propojovat problematiku genderu s ekologickou a multikulturní problematikou ► výběr učiva – mužská životní zkušenost má víc prostoru – hierarchie – muž jako hybatel pokroku, žena spíš v podřízeném postavení, neplacená domácí práce, ženská otázka – volební právo – tedy i co CHYBÍ ► ilustrace a příklady počítá se rychlost vozidla a ne velryby – ovlivňují se šance obou pohlaví vztáhnout si příklad ke své zkušenosti ► jazyk učebnice - vyhnout se klišovitým charakteristikám slabé/silné pohlaví, domov/rodina, rozum/cit; omezovat generické maskulinum, tj. mužské tvary, které mají odkazovat i k ženskému rodu a používat přechylování nebo neutrální tvary (např. žáci/žákyně; studující, vyučující apod.) JAK ZJISTÍME, ŽE NAŠE VÝUKA JE STEREOTYPNÍ? - nahrávky, náslechy kolegů (kolikrát a jak oslovili koho, jak hodnotili, za co pochválili) Zásady genderově citlivé výchovy: • nesvazovat děti i sebe stereotypy • být otevření k netypickému chování • podporovat dohody a kontakty mezi dětmi • vyváženě rozdělovat role a úkoly • stavět na zkušenostech obou pohlaví → to znamená být spravedliví, otevření a pestří ve svém přístupu Náměty na aktivity pro otevírání genderových problémů - Vzkaz mimozemšťanům –popište, jaký obraz o mužích a ženách by si na základě reklamy udělaly bytosti z vesmíru a srovnej s realitou - Holky/Kluci to mají snazší... – zamyslete se nad tím, jak by se váš život změnil, kdybyste se zítra vzbudili jako člověk opačného pohlaví (diskuse – nabourávání stereotypů) - Život s nálepkou – rozdat nálepky např. Romka, Gay, Otec na rodičovské dovolené, Věřící a nechat děti reagovat na sebe stereotypně, osoby s nálepkou pak hádají, kým byly a diskutujeme o našich předsudcích Použitá a doporučená literatura BERGER, P. L.; LUCKMANN, T. Sociální konstrukce reality. CDK, 1999. BOURDIEU, P. Nadvláda mužů. Karolinum, 2000. GILLIGANOVÁ, C. Jiným hlasem. Portál, 2001. HORNEYOVÁ, K. Ženská psychologie. Triton, 2004. JARKOVSKÁ, L. Rovné příležitosti dívek a chlapců ve vzdělávání. Nesehnutí Brno, 2003. KIMMEL, M.S. The Gendered Classroom. Oxford University Press, 2000. NAKONEČNÝ, M. Encyklopedie obecné psychologie. Praha, Academia, 1997. OAKLEY, A.: Pohlaví, gender a společnost. Praha: Portál, 2000. PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E; MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Portál, 2003. SANTROCK, J. W. Educational Psychology. New York: McGraw-Hill Higher Education, 2004. SMETÁČKOVÁ, I.; VLKOVÁ, K.(ed.) Gender ve škole. Otevřená společnost, 2005. http://www.osops.cz/cz/projekty/genderova-rovnost/gender-ve-skole/ VALDROVÁ J., SMETÁČKOVÁ- MORAVCOVÁ, I., KNOTKOVÁ-ČAPKOVÁ, B. Příručka pro posuzování genderové korektnosti učebnic. Projekt „Posuzovní genderové stereotypnosti učebnic“ podpořený Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Praha, 2004. www.msmt.cz RENZETTI, C., CURRAN, D.: Ženy, muži a společnost. Praha: UK Karolinum, 2003. Doporučené internetové stránky: www.rppp.cz; www.feminismus.cz; www.aspekt.sk; www.rovneprilezitosti.cz; www.gendernora.cz