Seminář sociální
psychologie
Atribuce, atribuční chyby
Atribuce
 hledání ,,příčin" i příčin vlastního chování i
chování druhých osob
 poznání těchto příčin nám umožňuje
chápat svět jako předvídatelný,
jednodušší a kontrolovatelný
 nejde o hledání objektivních příčin, ale o
subjektivní výklad skutečnosti naivními
nebo laickými teoriemi
 máme potřebu atribuovat především
chování, které se odlišuje od běžného
Atribuce - chyby
Každý je naivním psychologem...
 Interní (dispoziční) příčiny
 charakteristiky osobnosti
 přesvědčení
 Externí (situační) příčiny
 situační tlaky/vlivy
 Příklad:
Pozdní odevzdání anotace posteru studenty
 Vniřní: jsou líní, chlastají, flákají se
 Vnější: mají problémy doma, pracují, randí ;)
Atribuce - Základní atribuční chyba:
 Základní atribuční chyba (Ross, 1977)
Je všeobecná tendence přeceňovat u
druhých osob význam osobnostních
vlastností na úkor situačního kontextu
Co je na obrázku?
Rozdíly ve vnímání situace
 Pozorovatel -> Interní atribuce
 Aktér -> Externí atribuce
 Co je v centru pozornosti?
 Pro Pozorovatele: Aktér
 Pro Aktéra: Všechno, krom aktéra (zejména
vlastní situace)
Atribuce - Efekt aktéra a pozorovatele
 Rozdílné atribuce aktérů a
pozorovatelů:
 aktéři (ti, kteří uskutečňují jednání)
mají tendenci přisuzovat za zdroj svého
chování situaci,
 pozorovatelé (ti, kteří pozorují jednání)
jsou náchylnější označovat za zdroj
chování samotného aktéra.
Atribuce - Sebeochranné atribuce
= tendence aktérů připisovat úspěch sobě
samému a neúspěch situačním faktorům
 Vysvětlení: úspěch souvisí se
sebehodnocením a přiznání si viny za
vlastní neúspěch snižuje sebehodnocení;
 atribuování neúspěchu situačním
faktorům umožňuje podržení sebeúcty a
pozitivního obrazu o sobě
Atribuce - Tendence nápadnosti
 tendence pozorovatelů připisovat větší
odpovědnost těm jednotlivcům, kteří se
nějakým způsobem odlišují
Egocentrická tendence
= při skupinové práci se projevuje
tendence členů připisovat si větší
odpovědnost za úspěch a atribuovat
odpovědnost za neúspěch druhým
 Návaznost na další aspekty ped. praxe ­
např. soc. klima (Abrami et. al. 1995)
Počáteční atribuce jsou velmi odolné
 Postoje (Lord, Ross a Lepper)
 Upevnění postojů k trestu smrti (přijetí, odmítnutí)
 Prezentace dvou ,,nových" studií (má/nemá vliv na
zločinnost)
 Názory se posunují k extrémům ve směru původních
 Náhodné události (Langer a Roth)
 Počáteční úspěšnost v odhadu v hodu mincí (10 pokusů)
 U úspěšných větší očekávání přesnosti u 100 hodů
Praktické dopady chybných atribucí
 Můžeme se zcela mýlit
 Např. základní atribuční chyba
 Tato přesvědčení mají tendenci odolávat
navzdory faktům (viz výše)
 Naše mylná přesvědčení a názory mohou
konstruovat novou sociální realitu
 Např. sebenaplňující proroctví, učitelovo pojetí
výuky atp.