Seminář sociální psychologie Postoje, postojová změna Který z pánů je sympatičtější? Postoje Ch. Darwin - 1872 ­ Výraz emocí u člověka a zvířat Termín užíván i v dalších vědách o člověku Známost postojů umožňuje formulovat předpoklady o způsobech budoucího chování Vývoj přístupů I. do r. 1950 ­ snaha o vymezení pojmu, konstrukce nástrojů na měření postojů, aplikace II. do r. 1970 ­ výzkum postojové změny; v závěru krize výzkumu III. dosud ­ modely vysvětlující vztah postoj ­ jednání (chování) II. období Postoj a skupinová dynamika Využití znalostí v běžném životě Hovland - vlastnosti podnětu, reakce jedince, psychické procesy zprostředkovávající vztahy mezi podněty a reakcemi ­ S- O - R Bem - ,,individuální sebepopis přitažlivosti nebo odporu jedince k určitému identifikovatelnému aspektu jeho prostředí" Festinger ­ teorie kognitivní disonance Inske, Schopler - mezi postoji, poznáním a chováním je tendence k souladu II.a LaPiere (1934) ­ možnost nesouladu mezi verbálně vyjádřeným postojem a jednáním (čínský pár ­ osobně přenocovat/ jíst 99%/100%; písemně 9%/8%) Wilkins, Yarrow (1952) ­ analogický experiment; (restaurace ­ afroamerický pár) Současnost (III.) Fishbein, Ajzen ­ nezaměňovat záměr a aktuální chování Přesvědčení osoby, že určité chování povede k určitým výsledkům a jejich hodnocení Přesvědčení osoby, že určití jedinci či skupiny si myslí, že má jednat a motivace jim vyhovět Postoj k jednání Subjektivní norma Záměr Chování Každé přesvědčení přisuzuje objektu určitou vlastnost a postoj osoby je funkcí této vlastnosti Postoj Klasické pojetí (kognitivní, afektivní, konativní složka) afektivní se utváří klasickým podmiňováním, poznávací kognitivním učením a konativní instrumentálním učením Současná pojetí: Fishbein, Ajzen pouze míra přitažlivosti chování pro osobu Bagozzi jen kognitivní a emocionální složka; ovlivňují záměr i samotné chování Faktory postojové hierarchie Eysenck Protináboženský Teoretický (citový) Pronáboženský Konzervativismus Praktický (rozumový) Humanitářský Radikalismus Autoritářský Postoje - geneze Vznik postojů Sociální učení Sociální srovnávání Formování postojů učením Klasické podmiňování Původně neutrální stimul získává subjektivní význam J.B.Watson ­ reklama Cacioppo ­ pohyb k sobě ­ přijetí; od sebe - odmítnutí Operantní podmiňování Odměňování žádoucího a trestání nežádoucího chování Observační učení nebo nápodoba modelu Př. vliv rodičů (...) Ovlivnění postojů Změna postoje Hlavní prostředek ­ přesvědčování (persuaze) Působení na pasivního jedince ­ méně efektivní Navozování postojové změny aktivní účasti v sociálních situacích - efektivnější Změnu ovlivňují Proměnné související s kom. obsahem Zdroj, obsah persuazivní informace, informační kanál, příjemce, cíl informace Proměnné vysvětlující procesy změny postoje Pozornost, porozumění, přijetí, podržení a jednání Vnitřní komponenty postoje Zdroj informace Věrohodnost ­ objektivnost zdroje Síla ­ odhadovaný vliv ve smysli tlaku Atraktivnost ­ emocionální charakteristika Obsah informace Emocionální (pathos) Cílem je vyvolání emocionální odezvy (-/+) Racionální (logos) Racionální podpora argumentů (úspěšnější u vzdělanějších) Informační kanál Prostředky komunikace mají obvykle větší vliv, než samotný obsah Mluvená podoba účinnější než písemná Faktory na straně příjemce Krom stabilních (osobnost aj.) Hlavně dynamické ­ aktuální psychický stav Zainteresovanost ­ změna obtížná u vysoké z. a slabých argumentů Obsah Odpověď ­ persuaze méně účinná Věk, pohlaví, sebeobraz Cíl persuazivní komunikace Stabilita změn v čase Do týdne 40%, do šesti 60% - vliv vztahu ke zdroji, informaci a příjemci (McGuire) Stabilita vůči protiargumentům Funguje něco jako ,,očkování" - např. vůči účinkům reklamy Proces změny postoje Pozornost Porozumění Přijetí (přesvědčení) Podržení Jednání Dosažení postojové změny vyžaduje úspěšnou realizaci celého postupu Přesvědčení a postojová změna Přesvědčení osoby o objektu ­ vnímaný pravděpodobnostní vztah mezi objektem a nějakou vlastností (Fishbein, Ajzen) => Strategie aktivní účasti (navození situace) Persuaze Přesvědčení: Proximální (přímo ovlivňujeme) Externální (nepřímo) Primární (jádrové, klíčové a integrující; neovl.) Příklady ovlivnění - přímé Přesvědčování Racionální, angažovanost, dobrovolnost, aktivita Sociální posilování Vyjádření souhlasu je účinnější než nesouhlas Poznávací nesoulad (Festinger) Argumentování Nejsilnější argument má být první nebo poslední Pozor na poznávací nesoulad a formu sdělení Příklady ovlivnění - nepřímé Kladení otázek (paralela s argumenty) Paradoxní formy ovlivňování (Watzlawik) ,,Nemusíš, když nechceš..." Paradoxní příkazy (Nařizuji striktně neposlouchat!) Paradoxní emocionální ladění Anticipování námitek Vyhýbání se negativním formulacím Vyhýbání se extrémním formulacím Literatura Výrost, J., Slaměník, I. (Eds.): Sociální psychologie. Praha: ISV, 1997. Mareš, J., Křivohlavý, J.: Komunikace ve škole. Brno: MU, 1995.