Specifické poruchy učení Definice „Poruchy učení jsou souhrnným označením různorodé skupiny poruch, které se projevují zřetelnými obtížemi při nabývání a užívání takových dovedností, jako je mluvení, porozumění mluvené řeči, čtení, psaní, matematické usuzování nebo počítání. Tyto poruchy jsou vlastní postiženému jedinci a předpokládají dysfunkci centrálního nervového systému. I když se porucha učení může vyskytovat souběžně s jinými formami postižení (jako např. smyslové vady, mentální retardace, sociální a emociální poruchy) nebo souběžně s jinými vlivy prostředí (např. kulturní zvláštnosti, nedostatečná nebo nevhodná výuka, psychogenní činitelé), není přímým následkem takových postižení nebo nepříznivých vlivů.“ (Matějček, 1995, s. 24) Základní pojmy § Dyslexie → specifická porucha čtení; § Dysgrafie → specifická porucha psaní; § Dysortografie → specifická porucha pravopisu; § Dyskalkulie → specifická porucha počítání; § Dyspinxie → specifická porucha kreslení; § Dysmúzie → specifická porucha hudebnosti; § Dyspraxie → specifická porucha schopnosti vykonávat složité úkony. Výskyt: přibližně 2 – 4%, u chlapců až třikrát vyšší. Projevy jednotlivých poruch učení DYSLEXIE je specifická porucha čtení, projevující se neschopností naučit se číst běžnými výukovými metodami. Postihuje rychlost a správnost čtení, porozumění čtenému textu. § Problém s rozpoznáním a zapamatováním si jednotlivých písmen (např. b – d, s – z, t – j). § Problém s rozlišením zvukově podobných hlásek (např. a –e –o, b –p). § Obtíže při spojování hlásek v slabiku, slabik ve slovo. § Obtíže při čtení souvislého textu. DYSGRAFIE je specifická porucha grafického projevu, která postihuje zejména celkovou úpravu písemného projevu, osvojování jednotlivých písmen, napodobení tvaru, spojení hlásky s písmenem a řazení písmen. § Záměny tvarově podobných písmen. § Obtíže při dodržení lineatury, výšky písma, úpravy, § Žáci píší pomalu, namáhavě, neobratně. § Časté vadné držení psacího náčiní. DYSORTOGRAFIE je specifická porucha pravopisu, která nepostihuje celou oblast gramatiky jazyka, týká se pouze tzv. specifických dysortografických jevů, vynechávek, záměn tvarově podobných písmen v písemné podobě. Objevují se: § inverze, zkomoleniny; § chyby z artikulační neobratnosti; § nesprávně umístěné nebo vynechané délky samohlásek; § chyby v měkčení; § obtíže v procesu aplikace gramatického učiva. Tato porucha se často vyskytuje ve spojení s dyslexií a dysgrafií. DYSKALKULIE je specifická porucha matematických dovedností. Porucha se týká zvládání základních početních výkonů. Dle charakteru poruchy rozlišujeme dyskalkulii: § praktognostickou – narušení matematické manipulace s předměty nebo nakreslenými symboly; § verbální – problémy při označování množství a počtu předmětů, operačních znaků, matematických úkonů; § lexickou – neschopnost číst číslice, čísla, operační symboly; § grafickou – neschopnost psát matematické znaky; § operační – porucha schopnosti provádět matematické operace, sčítat, odčítat, násobit, dělit (projevuje se především při počítání delších číselných řad); § ideognostickou – porucha v chápání matematických pojmů a vztahů mezi nimi. DYSPINXIE je specifická porucha kreslení, která je charakteristická nízkou úrovní kresby. Dítě zachází s tužkou neobratně, tvrdě, má potíže s pochopením perspektivy a převedením své představy na papír. DYSMÚZIE je specifická porucha postihující schopnost vnímání a reprodukce hudby. Dítě si nepamatuje melodii, nerozlišuje a není schopno reprodukovat rytmus. DYSPRAXIE je specifická porucha obratnosti, schopnosti vykonávat složité úkony. Může se projevit jak při běžných činnostech, tak ve vyučování. Další symptomy doprovázející SPU: § poruchy soustředění; § poruchy pravolevé a prostorové orientace; § poruchy sluchového vnímání, reprodukce rytmu; § poruchy zrakového vnímání; § poruchy řeči; § poruchy hrubé a jemné motoriky; § poruchy chování vznikající jako následek poruch učení. Etiologie SPU – novější přístup A. DISPOZIČNÍ PŘÍČINY § Genetické vlivy § Lehká mozková dysfunkce (LMD) a její vliv na vznik poruch učení § Odchylná organizace cerebrálních aktivit § Nepříznivá konstelace laterality, netypická dominance hemisfér B. NEPŘÍZNIVÝ VLIV PROSTŘEDÍ § Podmínky rodinného prostředí § Podmínky školního prostředí Diagnostika spu § je východiskem výchovně-vzdělávacího procesu a především reedukace; § cílem je stanovení: • úrovně vědomostí a dovedností, • poznávacích procesů, • sociálních vztahů, • osobnostních charakteristik,ě • dalších faktorů podílejících se na úspěchu/neúspěchu dítěte; § zaměřena na kognitivní a percepční funkce. I. Prevence SPU § screening: metoda umožňující zachycení určitého jevu co nejsnadnějším a nejefektivnějším způsobem, a tím i hromadné provádění určitého šetření (Defektologický slovník, 2000); § vyhledáváme při něm cíleně u dětí předškolního věku některé projevy, které představují rizikové faktory vzhledem k možnému pozdějšímu rozvoji této poruchy; § cílem je vytipování „rizikových dětí z hlediska dyslexie“ (nikoli stanovení diagnózy!) a vypracování individuálních rozvíjejících programů → prevence. § používá se termín deficity dílčích funkcí = vyjadřují oslabení základních schopností, které pak vedou k obtížím v učení a chování § potíže v oblasti zaměření pozornosti, sluchové a zrakové diferenciace, paměti, posloupnosti, orientaci na sobě a v prostoru, v oblasti intermodálního kódování § různé programy: Edukativně stimulační skupiny, Metoda dobrého startu, Deficity dílčích funkcí …. II. Diagnostika v běžné třídě ZŠ Školní dotazník III. Diagnostika v PPP Na stanovení diagnózy spolupracuje speciální pedagog a psycholog, případně další specialisté (neurolog, foniatr, oftalmolog, pediatr). Diagnostika se provádí nejčastěji v 1. nebo 2. roce školní docházky. A. Nepřímé zdroje diagnostických informací → rozhovor s rodiči, rozhovor s učitelem, rozhovor s dítětem → zpracování osobní anamnézy, rodinné anamnézy, anamnézy prostředí B. Přímé zdroje diagnostických situací → speciální zkoušky, jejichž výsledky vypovídají o intelektové úrovní dítěte a jeho výkonech v jednotlivých percepčních oblastech. Vyšetření inteligence Vyšetření čtení Vyšetření psaní Vyšetření matematických Úroveň sluchového vnímání Úroveň zrakového vnímání Vyšetření laterality, prostorové a pravolevé orientace Vyšetření řeči Žák s SPU je ten, … § který má od počátku školní docházky obtíže při osvojování dovedností (čtení, psaní, počítání); § jehož výsledky školní práce jsou v rozporu s jeho rozumovými schopnostmi; § který netrpí závažnou smyslovou vadou, ani mentálním nebo tělesným postižením (psaní); § který má optimální podmínky pro školní práci; § jehož potíže neustupují, i když mu byla poskytnuta potřebná péče (obtíže odolávají běžným pedagogickým postupům ). Poradenství Pedagogicko-psychologická poradna (PPP) § poskytuje služby pedagogicko-psychologického a speciálně pedagogického poradenství a pedagogicko-psychologickou pomoc při výchově a vzdělávání žáků; § děti a mládež od 3 do 19 let (ukončení střední školy); § péči zajišťuje speciální pedagog, psycholog, sociální pracovnice; § hlavní náplní práce PPP je diagnostika, intervence, nápravná (reedukační) péče, terapie a prevence. Dys-centra § Dobrovolná, nezávislá a nezisková sdružení občanů a právnických osob, která se zaměřují na problematiku SPU a CH; § služby poskytují dětem se SPU, jejich rodičům, pedagogům i široké veřejnosti v odpoledních hodinách; § spolupracují s PPP, poskytují péči formou individuálních sezení, skupinové terapie a relaxačních cvičení; § 1997 – vznikla ASOCIACE DYS-center. Organizace péče a vzdělávání žáků se SPU Vzdělávání žáků s SPU ve školství ČR – legislativa týkající se SPU § Zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). § Vyhláška MŠMT č. 72/2005 Sb. o poskytování služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. § Vyhláška MŠMT č. 73/2005 Sb. o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. Formy vzdělávání Vyhláška MŠMT č. 73/2005 Sb., § 3: Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami se vzdělávají: TH formou individuální integrace, TH formou skupinové integrace, TH ve škole samostatně zřízené pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami (§ 5 g) – základní škola pro žáky se specifickými poruchami učení), TH kombinací forem uvedených a) až c). Organizace péče a vzdělávání žáků se SPU 1. Individuální péče prováděná v rámci vyučování učitelem kmenové třídy. 2. Individuální péče prováděná učitelem/ absolventem speciálního kurzu. 3. Třídy individuální péče, které jsou zřizovány při základních školách. 4. „Cestující učitel“. 5. Specializované třídy pro děti s poruchami učení a chování. 6. Základní školy pro žáky s poruchami učení. 7. Dětské psychiatrické léčebny. 8. Individuální a skupinová péče v PPP, SPC. Podmínky pro zařazení žáka do školského zařízení: § doporučení a výsledky odborného pedagogického a speciálně pedagogického vyšetření, § souhlas ředitele školy, § souhlas zákonného zástupce žáka. Zásady uplatňované ve výuce u žáků s SPU § speciálně pedagogické postupy a způsoby práce v průběhu celého vyučování, § přístup učitele při výuce, § snížený počet žáků ve třídě, § individuální práce se žákem, § komunikace mezi školou a rodinou, § přihlédnutí k charakteru poruchy při hodnocení a klasifikace. Zásady hodnocení žáka s SPU: § vhodně vysvětlit ostatním žákům rozdílný přístup k hodnocení žáků s SPU, § umožnit dítěti zažít pocit úspěchu, § chválit za snahu, § hodnocení by mělo vycházet ze znalosti příznaků postižení, § nutné je zvýraznit motivační složku hodnocení, § hodnotit pouze jevy, které žák zvládl, § využívat různých forem hodnocení – bodové hodnocení, § doporučuje se upřednostnit slovní hodnocení, § specifický přístup k hodnocení uplatnit ve všech předmětech, kde se projevují příznaky postižení, § výkony dítěte hodnotit spravedlivě. Osobnost jedince s SPU Školní zralost je definována jako dosažení takového stupně vývoje, kdy je dítě schopno zúčastnit se vzdělávacího procesu. Zralost: tělesná, kognitivní, emoční, sociální. Orientační test školní zralosti (Kern - Jirásek). Variabilita vývoje u jedince s SPU Objevují se: § deficity v oblasti percepce (zrakové, sluchové); § motorické poruchy (koordinace očních pohybů, koordinace motoriky a kognitivních funkcí, manuální neobratnost a senzomotorická koordinace); § poruchy koordinace a integrace jednotlivých funkcí. Sociální a emocionální vývoj Obtíže v sociálních vztazích: § fyzická nezralost (ve srovnání s vrstevníky); § neadekvátní chování v sociálních situacích; § potíže v orientaci v sociálním chování; § narušení komunikačních schopností – problém s vyjadřováním, při reakcích na dotazy; § obtíže v sociálním učení (nepoučí se z chyb); § trpí často pocity úzkosti, frustrace, může být i hněv a agresivita → snížení sebehodnocení; § obtíže se zapamatováním a uspořádáním pořadí; § časté deprese (Rayn, In: Kucharská, 1997). Psychosociální postavení žáků s SPU Situace v rodině. Postoje učitelů. Postoje spolužáků. Postoj žáka s SPU k sobě samému. Poruchy chování u žáků s SPU Primární symptomatologie: · poruchy pozornosti, · infantilní chování, · zvýšená vzrušivost. Sekundární symptomatologie – jako důsledek prožívání neúspěchu, negativního hodnocení, nápadné chování u žáků s SPU: · obrané a vyhýbavé mechanismy; · kompenzační chování; · agresivita a projevy nepřátelství; · úzkostné stažení se do sebe. Vzniká tzv. začarovaný kruh poruch učení. Reedukace SPU Reedukace neboli náprava SPU § náročný, dlouhodobý diagnosticko-terapeutický proces; § cíl: odstranění nebo zmírnění potíží dítěte a zlepšení jeho psychického stavu; § musí odpovídat individualitě dítěte a typu poruchy; § vyžaduje značné úsilí ze strany dítěte, učitele, rodiny a dalších odborníků. Forma reedukace SPU § provádí ji speciální pedagog, učitel – absolvent speciálního kurzu, psycholog; § individuální nebo skupinová reedukace; § škola (běžná třída, třída individuální péče, dys-kroužek, třída pro žáky s SPU); § PPP (dys-skupinky); § Dys-centrum. Zásady reedukace SPU TH Reedukace vychází z rozboru příčin, z diagnostiky odborného pracoviště. TH Reedukace navazuje na dosaženou úroveň dítěte bez ohledu na věk a na osnovy. TH Předpokladem úspěchu je dobrý začátek, soustavná motivace. TH Metody preferující multisenzoriální přístup. TH Reedukace je individuální proces. TH Reedukace vychází z pozitivních momentů ve vývoji dítěte. TH Reálné hodnocení výsledků reedukace, reálné sebehodnocení. TH Reedukace je zaměřena na celou osobnost dítěte. Lehká mozková dysfunkce, ADD, ADHD Definice LMD Jedná se o následek difúzního poškození mozku, které se projevuje funkčními odchylkami v oblasti motorické, intelektové, emocionální, volní a vegetativní. Projevují se psychomotorickým neklidem, psychickou instabilitou, změnou nálad, impulsivním jednáním, pohybovou neobratností – dyskoordinací. (Kábele, 1998) Projevy LMD § vnímání: poruchy zrakové či sluchové analýzy, syntézy a rozlišování, obtíže v prostorové orientaci, snížení citlivosti k bolesti; § rozumové schopnosti: nerovnoměrnost ve vývoji schopností, obtíže ve sféře tvarové představivosti, v grafických projevech, v bezprostředním zapamatování; § vědomí: abnormní nález na EEG; § regulace chování: hyperaktivita, neklid, hypoaktivita, převaha útlumu, nízká frustrační tolerance, afektivní záchvaty, impulzivita, poruchy koncentrace pozornosti, perseverace; § motorika: vývojová neobratnost, artikulační neobratnost, obtíže v mikromotorice očních pohybů či svěračů. ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) § porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou; § vývojová porucha charakteristická věku dítěte nepřiměřeným stupněm pozornosti, hyperaktivity a impulsivity; § obtíže jsou často spojené s neschopností dodržovat pravidla chování a provádět opakovaně po delší dobu určité pracovní výkony; § ovlivňují interakci dítěte s rodinou, školou a společností. ADD (Attention Deficit Disorder) § prostá porucha pozornosti (neobjevuje se hyperaktivita a impulzivita); § problémy v oblasti pozornosti a v percepčně-motorických úkonech – denní snění, pomalost, obtíže v navazování sociálních kontaktů, neschopnost zaměřit pozornost na určitou činnost, poruchy učení. Doplnění terminologie: ADHD s agresivitou § charakteristická je nesnášenlivost, hádavost, nedostatek sebeovládání, časté antisociální chování; § časté dysfunkční rodinné prostředí. ODD (Oppositional Defiant Disorder) § porucha opozičního vzdoru; § charakteristické je extrémní opoziční chování, agresivita, zvýšená hádavost, oslabená sebekontrola, opakované odmítání plnění požadavků dospělých; § chybu vidí v jednání druhých, ne u sebe; § poruchy ve vnímání a utváření sebe samého. Náprava ADHD § Farmakoterapie § EEG-Biofeedback (specifická metoda pro posílení žádoucí aktivace nervové soustavy – trénink pozornosti a soustředění, sebeovládání a sebekázně, zklidnění impulzivity a hyperaktivity) § Reedukace ADHD – zásady přístupu k dítěti: · pozitivní posilování spolu s mírnými tresty ; · častá zpětná vazba; · jasné a stručné instrukce a pokyny; · jednoduché, splnitelné a krátké úkoly; · nediskutujeme o vhodnosti chování – daná pravidla; · vysvětlení spolužákům, kamarádům; · respektování stylu učení – globální styl (vnímá celek); · nácvik metakognitivních strategií; · sebekontrola a sebehodnocení; · optimismus a pevné nervy dospělých; · pravidelný denní režim, dostatek spánku, zdravá strava, pravidelná příprava na výuku, účast v zájmové činnosti.