Školský management 2006/2007 STATNI PROGRAM VZDELÁVANÍ (KONCEPCE STÁTNÍ VZDĚLÁVACÍ POLITIKY) 1} Národní program rozvoje vzdělávání - Bílá kniha I Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR Zpracovává MŠMT ČR Schvaluje Poslanecká sněmovna, Senát Parlamentu Zpracovává MŠMT ČR, předkládá vládě ke schváleni Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v kraji RÁMCOVÉ VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY Zpracovává krajský úřad, předkládá MŠMT k vyjádření, schvaluje zastupitelstvo kraje RVPGV ^=^> RVP ostatní: ZUV Jazykové vzdělávání RVPZV + příloha LMP RVPPV i i-----> ^=^> RVPSOV Vydává ministerstvo, ministerstva H SKOLNI VZDELÁVACÍ PROGRAM Vydává ředitel školy nebo školského Mgr. Jana Kratochvílová, Ph.D. Školský management 2006/2007 KONCEPCE VÝCHOVY A VZDELÁVANÍ VCR Proměny vzdělávacího systému od roku 1990 jsou úzce spjaty s proměnami celé naší společnosti a zrcadlí se v nich její hospodářský, kulturní i morální stav. Společnost v letech 1990 - 1996 podlehla euforii změn, nových možností a příležitostí. Ne jinak tomu bylo i v oblasti výchovy a vzdělávání, kde se v prvních létech začalo v pedagogických kruzích projevovat odmítání minulosti, nastal odklon od jednotné školy a do škol vstoupily myšlenky humanizace a demokratizace. Společenská a ekonomická transformace byla nastartována a i náš vzdělávací systém podlehl v této době obrovskému množství inovací a změn - koncepčních (např. existence již tří vzdělávacích programů pro základní vzdělávání -Obecná škola, Základní škola, Národní škola, alternativní program Waldorfská škola), obsahových i legislativních. Z nově příchozí svobody se ve školství rodila různá profesní hnutí (např. Přátelé angažovaného učení - PAU, Nezávislá mezioborová iniciativa pro školskou reformu - NEMES, Stálá konference asociací ve vzdělávání - SKA V) a asociace (např. Asociace ředitelů základních škol, Asociace pedagogů základních škol), které se do transformačního procesu zapojily velmi aktivně a tak se v našich podmínkách zrodil fenomén „transformačních přeměn zdola"1, který je stále aktuální. Stovky učitelů a vedoucích pracovníků škol se na setkáních konaných několikrát ročně dělily se svými kolegy o zkušenosti s uplatňováním inovačních postupů, metod, organizace výuky, nové způsoby řízení apod. Do českých škol začala pronikat různá alternativní a inovativní pojetí výchovy a vzdělávání. Postupně vznikl nový systém sebevzdělávání. Začal se konstituovat nový model školy pro 21. století. Pro podporu transformačního procesu zdola však nebyly vytvořeny vhodné podmínky „shora" - podmínky zaštítěné Ministerstvem školství mládeže a tělovýchovy a zasazené do legislativního rámce. Počáteční rychlý a úspěšně probíhající proces transformace se poněkud zpomalil v roce 1997, kdy se v naší hospodářské a politické sféře projevila celá řada těžkostí. Hovořilo se o morální krizi, o příliš velkých očekáváních a zklamáních, o rostoucí apatii, či nedůvěře k politickým činitelům, institucím a především o absenci vize a koncepce budoucího vývoje, a to vzdělávání nevyjímaje.2 Zcela absentovala legitimní podpora inovativních a alternativních škol, směrů, hnutí a pedagogů. Objevil se jev již historicky známý v podobě, jak o něm píše J. Dewey v knize Zkušenost a výchova: „Každé hnutí probíhající v duchu nových idejí a jimi usměrňovaných činností dříve nebo později vyvolá pokusy o návrat k zdánlivě jednodušším a původnějším idejím a praktické minulosti..." 3 Koncepci budoucího vývoje vzdělávání nastartovalo zapojení naší země do analytických a hodnotících činností Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) v oblasti vzdělávání, nazvané „country reviews" od roku 1995. V průběhu roku 1998 byla v rámci procesu přidružování v Evropské unii zpracována sektorová studie školství České vzdělání a Evropa - strategie rozvoje lidských zdrojů při vstupu do Evropské unie, jejímž cílem bylo vystihnout a analyzovat důsledky vstupu České republiky do Evropské unie - změny legislativního charakteru, ale také změny celkového paradigmatu vzdělávání, které by odpovídalo vzdělávacím soustavám moderních evropských demokracií. Poprvé se odborné veřejnosti předkládají informace o novém pojetí kurikula, které vychází z dvouúrovňového 1 HRUBÁ, J. Zlepšení může přijít jen odnás samých. Učitelské listy, Praha, září 2004, s.l. ISSN 1210-6313. 2 ČERYCH, L.; KOTÁSEK, I; KOUCKÝ, I; KOVAŘOVIC, I; ŠVECOVÁ, J. Priority pro českou vzdělávací politiku. Praha: ÚIV, 1999. 51s. 3 SINGULE, F.; RÝDL, K. Pedagogické proudy 1. poloviny 20. století. Praha: SPN, 1998, s. 16. Mgr. Jana Kratochvílová, Ph.D. 2 Školský management 2006/2007 participativního modelu kurikulární politiky evropských zemí a opírá se o čtyři pilíře evropské vzdělanosti: učit se poznávat, učit se jednat, učit se žít společně a učit se být. Analytický dokument pojmenovává rovněž vize a strategie navrhovaného vývoje, které se staly východiskem pro zásadní dokument, který deset let v období naší transformace chyběl; dokument, který vnesl světlo do pedagogické veřejnosti - Národní program rozvoje vzdělávání v České republice, tzv. Bílá kniha. V podobě Bílé knihy dostala veřejnost koncepční materiál, který jednoznačně pojmenovává klíčové principy proměny našeho školství, definuje obecné cíle výchovy a vzdělávání, proklamuje vnitřní proměnu školy a změnu jejího klimatu, vyslovuje požadavek na zvyšování kvality vzdělávání a formuluje hlavní strategické linie vzdělávací politiky v České republice do roku 2005, v některých oblastech do roku 2010. Vyjadřuje vládní záměry v oblasti vzdělávání a z nich vyplývající legislativní a organizační opatření a rozvojové programy.4 Bílá kniha odstartovala zpracovávání strategických dokumentů ve dvou liniích - tvorbu rámcových vzdělávacích programů pro předškolní výchovu a vzdělávání, základní vzdělávání, gymnaziální vzdělávání a střední odborné vzdělávání a rovněž přípravu nového Zákona o vzdělávání, který by měl legislativně zmíněné rámcové programy ukotvit v našem vzdělávacím systému. Z hlediska budoucnosti a potřeb naší společnosti dokument akcentuje v oblasti základního vzdělávání: • Individualitu žáka • Koncept celoživotního učení • Změny v pojetí vyučování • Změny klimatu školy • Pedagogickou autonomii učitelů • Pedagogickou autonomii škol Do českých škol tedy přichází nový prvek - výrazné posílení pedagogické autonomie, který poskytuje učiteli větší míru svobody, ale současně i více zodpovědnosti při naplňování stanovených cílů a dosahování daných kompetencí pro určitý stupeň vzdělání. Otevírá cestu k rozšiřování inovací a alternativ. Toto novum však vyvolává postupně řadu pochybností v pedagogickém terénu. NÁRODNÍ PROGRAM ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ - BÍLÁ KNIHA 2002 Vychází ze čtyř pilířů evropské vzdělanosti: ■ učit se poznávat ■ učit se jednat ■ učit se žít společně ■ učit se být 4 KOTASEK, J. aj. Národní program rozvoje vzdělávání v České republice. Praha: ÚIV, 2001. s 5-9. Mgr. Jana Kratochvílová, Ph.D. 3 Školský management 2006/2007 OBSAH ÚVOD...................................................................................................................................................................... .....................5 /. VÝCHODISKA A PŘEDPOKLADY ROZVOJE VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVY L Obecné cíle vzdělávání a výchovy....................................................................................................................................... " 2. Proměny společnosti a principy vzdělávací polníky..................................--..........................................................................15 3. Řízení a financování vzdělávací soustavy v nových podmínkách.........................................................................................-0 4. Prognóza kvantitativního vývoje vzdělávací soustavy................_.........................................................................................-' 5. Evropská a mezinárodní spolupráce ve vzdělávání..................................................................................------......................'" IL PŘEDŠKOLNÍ, ZÁKLADNÍ A STŘEDNÍ VZDĚLÁVÁNÍ 37 A. Společné otázky.........................................................................................................................................................................-" 1. Změna cílů a obsahů vzděláváni.........-----...................................................................................................................................37 2. Zvyšování kvality vzdělávám............-----............................................. - ..............................................................................-'' 3. Vnitřní proměna školy...................................................................................................................................................................* 4. Pedagogičtí pracovníci jako nositelé změn........................................................................................................................." B. Specifické problémy stupňů a oblastí vzdělávání................................................................................................................. 45 5. Předškolní vzdělávání---...............................................................................................................................................................^ 6. Základní vzdělávání.............................................................................................................................................-----....................3 7. Střední všeobecně a střední odborné vzděláváni................................................................................................................ ■■-■" 8. Zájmové vzdělávání a využívání volného času...........................................................................................................-.............5^ 9. Vzdělávání nadaných jedinců..................................................-....................................................................................................56 10. Vzdělávání zdravotně a sociálně znevýhodněných.......................................................................... ....................................." III. TERCIÁRNÍ VZDĚLÁVÁNÍ A. Společné otázky.................................................................................................................................................................................... Xj 1. Utváření terciárního sektoru vzdělávání...................................................................................................................................Ďji 2. Cíle a struktura terciárního vzdělávání...................- -.............................................................................................................°4 3. Kvantitativní prognóza účasti na terciárním vzdělávání....................................................................................................-65 4. Přístup ke vzdělávání a péče o studenty................................................................................................................................."" 5. Prostupnost a modulární stavba studijních a vzdělávacích programů.................-...............................................................67 6. Nové formy studia...................................... -............................................ .................................................—■•...............................™ B. Specifické problémy součástí terci árního sektoru vzdělávaní.............................................................................................69 7 Vzdělávání na vysokých školách......................................................................... -.....................................................................ft9 8. Vzdělávání na vyšších odborných školách..............................................................................................-----............................'5 IV. VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH 70 A. Společné otázky......-............................................................................................................................................................................ 1. Vzděláváni dospělých jako integrální součást vzdělávací soustavy..................................--..............................................^ 2. Klíčové problémy vzdělávání dospělých a jejich řešení...............................................................................................80 B. Specifické problémy součástí vzdělávání dospělých...............................................................................................................a2 3. Studium dospělých ve školách.........................................................................................................................................öz! 4- Další profesní vzdělávání...............................................................................................................................................................°2 5. Rekvalifikační vzdělávání.............................................................................................................................................................<"> 6- Zájmové a občanské vzdělávání v dospělosti..........................................................................................................................°^ ZÁVĚR Hlavní strategické linie vzdělávací politiky v České republice...................................................................................................°' 1. Realizace celoživotního učeni pro všechny................................................................................................. -............................°' 2. Přizpůsobování vzdělávacích a studijních programů potřebám života ve společnosti znalosti..................-.................90 3. Monitorovania hodnocení kvality a efektivity vzdělávání.....................................................................................-...............J 2 4. Podpora vnitřní proměny a otevřenosti vzdělávacích institucí........................ -..................................................................93 5. Proměna role a profesní perspektivy pedagogických a akademických pracovníků.........................................................94 6. Přechod od centralizovaného řízení k odpovědnému spolurozhodování.........................................................................96 Pramenv..................-.....................................................- -.........................................................-—............................................................... Hlavní cíle vzdělávací politiky: 1) Rozvoj vzdělávacích příležitostí a rovnost přístupu ke vzdělávání 2) Změny v pojetí a obsahu vzdělávání a charakteru školy 3) Změny ve struktuře vzdělávací soustavy 4) Obrat v postavení učitelů a v přístupu k ekonomickému zajištění vzdělávací soustavy Mgr. Jana Kratochvílová, Ph.D. 4 Školský management 2006/2007 Základní tendence • Naplňování konceptu celoživotního učení • Otevírání vzdělávacího systému • Vytváření co nejvíce vzdělávacích příležitostí pro všechny • Proměny tradiční školy • Uvolnění vlastních zdrojů vzdělávací soustavy Ve vazbě na vzdělávací cíle 21. století - pilíře evropské vzdělanosti - škola nabývá nových funkcí: > kvalifikační, socializační, integrační, personalizační Národní program rozvoje vzdělávání v České republice Bílá kniha - výtah5 Základní vzdělávání Je i nadále rozlišeno na vzdělávání na 1. a 2. stupni. 1. stupeň základního vzdělávání Cílem 1. stupně základního vzdělávání je vytváření předpokladů pro celoživotní učení -získávání základních návyků a dovedností První stupeň základního vzdělávání > Je z hlediska vývoje žáků velmi významným a didakticky specifickým stupněm vzdělávání. Zprostředkovává žákům především přechod z režimově volnějšího a příznivějšího rodinného života a předškolního vzdělávání do systematického povinného vzdělávání. > Postupně minimalizovat vyčleňování talentovaných žáků do výběrových tříd pro celou dobu výuky. > Minimalizovat trvalé vyčleňování žáků se sociálními, zdravotními a učebními problémy > Snížení nepřiměřeného počtu odkladů zahájení povinné školní docházky, které jsou výrazem obav rodičů z obtíží dítěte ve škole, i nepříznivých dopadů počátečních neúspěchů na vztah ke škole, učitelům a k dalšímu učení. > Změny v pojetí vyučování znamenají především změnu myšlení učitelů i rodičů 5 Národní program rozvoje vzdělávání v České republice - Bílá kniha. Praha: MŠMT ČR, 2001. s. 47-51. ISBN 80-211-0372-8. Mgr. Jana Kratochvílová, Ph.D. 5 Školský management 2006/2007 > Základem pro takto pojaté vzdělávání musí být příznivé sociální, emocionální a pracovní atmosféra. Školy musí být pro žáka místem pozitivních prožitků a zajímavých zkušeností. > Každý učitel by měl umět individualizované pracovat s celou šíří dětské populace a zvládat základní postupy při korekci učebních a jiných problémů. > Důležitá je spolupráce s odbornými týmy učitelů 2. stupně při vytváření příznivého klimatu školy, případně školního kurikula a spolupráce s rodiči žáků Doporučení: q Zvýraznit význam a specifika 1. stupně základního vzdělávání ve stěžejních pedagogických dokumentech a návazných prvcích vzdělávacího systému. Definovat v zákonu 1. stupeň základního vzdělávání jako samostatnou vzdělávací úroveň se specifickými cíli a potřebami. Profesní odbornost učitelů 1. stupně základního vzdělávání pojímat jako rovnocennou s oborovým vzděláním učitelů vyšších stupňů (v jeho významu, v náročnosti, ohodnocení). q Vytvořit v rámci Státního vzdělávacího programu rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání a v něm stanovit specifické cíle, obsah, výstupní klíčové kompetence a podmínky pro vzdělávání na 1. stupni základního vzdělávání. Podporovat vznik školních vzdělávacích programů (školních kurikul) se specifikou 1. stupně ■ Uplatnit systém stimulace škol ke kvalitní přípravě a realizaci školních kurikul. ■ Zvýšit pedagogickou autonomii učitelů 1. stupně základního vzdělávání i jejich odpovědnost za změny v pojetí vyučování. q Klást důraz na celkovou proměnu života školy a vyučování v souladu s potřebami žáků. - Měnit klima ve třídách, způsoby motivace, metody učení a hodnocení žáků v souladu s jejich individuálními možnostmi, učebními a výkonovými změnami. Umožnit slovní hodnocení po dohodě školy a rodičů v rozsahu celého 1. stupně základního vzdělávání. ■ Klást důraz na průběžnou diagnostiku žáků a uzavřít 1. stupeň základního vzdělávání všestrannou diagnózou vývoje dítěte a posouzením jeho předpokladů pro další vzdělávací dráhu jako důležitou zprávou pro dítě a jeho rodiče. ■ Variabilnej ší organizaci a individualizaci výuky na 1. stupni základního vzdělávání posilovat i zvyšováním časové dotace v učebních plánech. ■ Využít poklesu počtu žáků k finanční podpoře širší a diferencované výuky (posílení jazykové výuky od 3. ročníku, základů informatiky, volitelných předmětů, projektového vyučování, zavedení funkce asistenta, umožnit funkci školního psychologa atd.). □ Změnit koncepci vzdělávání učitelů pro 1. stupeň základního vzdělávání, dbát na vyváženost předmětové, pedagogicko-psychologické a praktické složky přípravy. Mgr. Jana Kratochvílová, Ph.D. 6 Školský management 2006/2007 ■ Vzdělávání učitelů 1. stupně základního vzdělávání zaměřit na širší spektrum profesních dovedností souvisejících s integračními trendy výuky, přeměnou života školy, týmovou tvorbou školních kurikul, diagnostikou žáků atd. Tomu přizpůsobit i model přijímacího řízení ke studiu (osobnostní předpoklady, práce s mládeží, pedagogická praxe). ■ Zavést funkci pedagogického asistenta absolventů gymnázií a VOS s pedagogickým a sociálním zaměřením, případně absolventů učitelského studia v rámci civilní služby. ■ Hodnotit učitele 1. stupně základního vzdělávání především za jeho úsilí o proměnu vztahu učitel-žák, vnitřního klimatu ve třídě, vhodnou motivaci k učení a individuální přístup k žákům. Druhý stupeň základního vzdělávání Cílem 2. stupně základního vzdělávání je především poskytnout žákům co nejkvalitnější základ všeobecného vzdělání. > To znamená vybavit je jasnými vztahy k základním lidským hodnotám a takovými všeobecnými vědomostmi a praktickými dovednostmi, které jim dovolí pokračovat v dalším stále specializovanějším vzdělávání i v rozvoji různých zájmových činností a nebudou žádného z nich odrazovat ani limitovat při poznávání nových oblastí lidského vědění a nových aktivit. > Důraz je kladen na motivaci k učení, na osvojení základních strategií učení, na rozvíjení vlastních schopností a zájmů, na tvořivost a tvořivé řešení problémů, na osvojení účinné komunikace, na spolupráci a respekt k práci druhých, na schopnost projevovat se jako svobodná osobnost, na toleranci a ohleduplnost, na citlivý a vnímavý vztah k lidem i přírodě, na odpovědný vztah k sobě a svému zdraví, na reálný odhad vlastních možností. > Základem je na tomto stupni základního vzdělávání další poznávání, podchycování a rozvíjení potenciálu jednotlivých žáků. Proto je pro tento stupeň vzdělávání velmi významná vnitřní diferenciace povinné i nepovinné (zájmové) části vzdělávání. S tím souvisí i snaha co > Důležitý je vzájemný vztah učitelů a žáků, který musí být založen na důvěře, vzájemném respektování, prostoru pro názory všech, důslednosti v práci a plnění úkolů, na objektivnosti hodnocení, na vnášení aktivních prvků demokracie do života škol, na přenášení většího podílu odpovědnosti za vlastní jednání na žáky. > Hodnocení by mělo zásadně vycházet z jasně zadaných úkolů či oblastí vzdělávání a z předem známých pravidel a kritérií. Musí být především zaměřeno na odhalování toho, co žák zná, a ne na chybu a neznalost. > Změny v pojetí vyučování na 2. stupni základního vzdělávání znamenají především důsledný posun od předávání „hotových" poznatků - systémů, přehledů a hodnot ke způsobům jejich hledání a nalézání, od převažující dominantní role učitele jako zprostředkovatele učiva k využití přirozené aktivity žáků daného věku a jejich mimoškolních zájmů a znalostí k vypracovávání vlastních rozsáhlejších projektů a prací na základě vyhledávání a třídění informací. > Pro učitele to znamená překonat univerzální schéma vyučovacího procesu a neměnné struktury vyučovací hodiny i metod práce, přehodnocovat náhled na efektivní a neefektivní využití vyučovacího času, obnovovat úzkou spolupráci s učiteli stejných, ale i zdánlivě odlišných předmětů. Mgr. Jana Kratochvílová, Ph.D. 7 Školský management 2006/2007 Doporučení: q Komplexně řešit postupný přechod ze selektivního na integrovaný vnitřně diferencovaný druhý stupeň základního vzdělávání, který umožní vytvářet co nejlepší podmínky pro všechny žáky, pro rozvoj talentů i pro integraci znevýhodněných žáků a který oslabí důvody k vyčleňování žáků do specializovaných škol či tříd. ■ Postupně zrušit víceletá gymnázia. Tuto úpravu zakotvit legislativně a považovat ji za jednu ze stěžejních změn celého vzdělávacího systému. ■ Obsahovou bohatost a vnitřní diferenciaci druhého stupně základního vzdělávání zabezpečit legislativně, organizačně, personálně, materiálně i finančně. ■ Stanovením pohyblivého horního rozmezí hodin v učebním plánu umožnit podle podmínek školy větší podíl volitelných předmětů, integraci předmětů, dvě úrovně výuky předmětů, výuku v blocích a projektech, výuku v heterogenních skupinách, volnou práci, výuku podle týdenního plánu a další způsoby diferenciace a individualizace podle zájmů a speciálních potřeb žáků. Na činnosti vyplývající z naplňování učebního plánu navázat širokou nabídkou zájmových a volnočasových aktivit v režimu školy. ■ Kvalitu 2. stupně základního vzdělávání podpořit zavedením funkcí asistenta či pomocného učitele, školního psychologa, koordinátorů konkrétních výchovných činností aj. q Vytvořit v rámci Státního programu vzdělávání rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání a v něm stanovit specifické cíle, obsah, výstupní klíčové kompetence a podmínky pro vzdělávání na 2. stupni základního vzdělávání. Podporovat vznik školních vzdělávacích programů (školních kurikul) se specifikou 2. stupně ■ Vytvořit prostor pro tvorbu a realizaci školních kurikul, pro vnitřní diferenciaci a profilaci škol v souladu s potřebami žáků. ■ Zvýšit pedagogickou autonomii učitelů 2. stupně, podpořit jejich spolupráci a společnou odpovědnost za změny v pojetí vyučování, klimatu školy, uplatňovaných metodách výuky. Grantově podpořit modelové projekty pro integraci předmětů, pro komplexní rozvoj zdraví žáků i učitelů i další formy profilace vzdělávání a péče o žáky. □ Podpořit inovativní programy a činnosti, vycházející ze vzdělávacích potřeb žáků daného věku. - Měnit klima ve třídách, způsoby motivace žáků a vyučovací metody. ■ Prosadit změny v hodnocení žáků, hodnotit žáky zásadně vzhledem k jejich individuálním výkonům, uplatnit systém závěrečného nebo průběžného hodnocení učebních výsledků žáků, jehož závěry by byly akceptovány středními školami při přijímání na tyto školy. Mgr. Jana Kratochvílová, Ph.D. 8 Školský management 2006/2007 ■ Uzavřít 2. stupeň základního vzdělávání všestrannou diagnózou vývoje žáka, posouzením předpokladů pro jeho další vzdělávací dráhu a doporučením volby studijního či učebního oboru, které by se mělo stát základem pro jeho přijetí. ■ V hodnocení škol preferovat aktivitu vedení škol, velký podíl učitelů na obsahové a organizační přípravě vzdělávání, shodu mezi učiteli při vykonávání profesních činností, strukturaci výuky, její kvalitu i náročnost, atmosféru života školy, komunikaci mezi žáky a učiteli, způsoby hodnocení výsledků vzdělávání, intenzivní spolupráci s rodiči. K tomu zpracovat potřebná kritéria. ■ Bonifikovat učitele za práci se zdravotně postiženými žáky, za metodickou koordinaci dané vzdělávací oblasti na škole, za vedení studentů oboru učitelství (fakultní učitele) i za další nadstandardní činnost. ■ Vytvořit prostor pro výzkumné ověřování inovativních změn a efektivity vzdělávání za účasti učitelů 2. stupně - grantová podpora. □ Uplatnit změny v přípravě a dalším vzdělávání učitelů 2. stupně základního vzdělávání ■ Rozšířit a zkvalitnit vzdělávání učitelů v týmových a inovativních činnostech, zařadit větší podíl osobnostně sociální přípravy, didaktiky, speciální pedagogiky a praxe. ■ Zavést víceoborovou přípravu a umožnit ve větší míře rozšiřující studium 3. aprobace na PedF jako předpoklad pro integraci předmětů. ■ Podpořit projekty dalšího vzdělávání učitelů 2. stupně zaměřeného na změnu postojů prožitkovým učením (psychologická část - úvodní cyklus), pedagogické dovednosti (kooperativní učení, řízení týmové spolupráce, projektové učení), práci na vlastním rozvoji (sebehodnocení, komunikace, řešení konfliktů, videotrénink interakcí, zvládání stresu), výcvik učitelských sborů v týmové spolupráce při realizaci společných projektů. Mgr. Jana Kratochvílová, Ph.D. 9 Školský management 2006/2007 DLOUHODOBÝ ZÁMĚR VZDĚLÁVÁNÍ A ROZVOJE VZDĚLÁVACÍ SOUSTAVY ČR Rok 2002 Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy z roku 2002 rozpracoval strategické linie Bílé knihy do konkrétních úkolů, které měly být realizovány. Šlo zejména o: 1. Reformu a modernizaci cílů a obsahu vzdělávání 2. Reformu ukončování středoškolského studia 3. Péči o kvalitu, monitorování a hodnocení výsledků vzdělávání 4. Rozvoj integrovaného, diagnostického, informačního a poradenského systému v oblasti vzdělávání 5. Optimalizaci vzdělávací nabídky a institucionální struktury regionálního školství 6. Zkvalitnění podmínek práce pedagogických a řídících pracovníků škol 7. Vznik veřejných vysokých škol neuniverzitního typu a rozvoj dalších forem vzdělávání Kraje měli povinnost zpracovávat dlouhodobé záměry vzdělávání a rozvoje na své úrovni poprvé v roce 2003. Rok 2005 V roce 2005 byl vydán Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v ČR pro nadcházející období. Tato verze vyhodnocuje úkoly stanovené v dlouhodobém záměru z roku 2002 a stanovuje postup dalších prací a naznačuje potřebu finančních prostředků pro uskutečňování změn. Obsahuje šest strategických směrů: 1) Zkvalitnění a modernizace vzdělávání 2) Zajišťování kvality, monitorování a hodnocení výsledků vzdělávání 3) Zajišťování rovností příležitostí ke vzdělávání 4) Rozvoj integrovaného systému poradenství ve školství 5) zajišťování profesionality a společenského postavení pedagogických parcovníků 6) Podpora dalšího vzdělávání Náležitosti tohoto dokumentu se stanoví vyhláškou č. 15/2005, která stanoví současně i náležitosti výročních zpráv a hodnocení školy. Skládá se z: a) analýzy dosaženého stavu a změn oproti předchozímu dlouhodobému záměru b) priorit rozvoje vzdělávací soustavy a způsobu jejich realizace a podpory c) cílů a úkolů pro jednotlivé oblasti vzdělávání, struktury budoucí vzdělávací nabídky d) návrhu rozvojových programů včetně účasti na mezinárodních programech e) ekonomické části včetně návrhů finančního zajištění stanovených priorit, úkolů a cílů Mgr. Jana Kratochvílová, Ph.D. 10 Školský management 2006/2007 RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ZÁKLADNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ RVP ZV byl po tříletém ověřování a schvalování schválen MSMT ČR v září 2004 jako závazný dokument pro všechny základní školy v ČR a jako povinně závazný od školního roku 2007/8. Od tohoto roku nastává všem školám povinnost pracovat podle svých školních vzdělávacích programů v 1. a 6. ročníku základní školy. Jde o program, který by měl s pomocí vnějších a vnitřních evaluačních nástrojů garantovat vnitřní přeměnu našeho základního vzdělávání. RVP ZV se svou funkcí blíží dnešnímu Standardu základního vzdělávání, není dokumentem určeným přímo k výuce, ale materiálem pro nastolení nové koncepce výchovy a vzdělávání, která vymezením očekávaných výsledků vzdělávání v podobě klíčových kompetencí a výstupů definuje závazný výsledek vzdělávání a učivo jako prostředek tohoto vzdělávání a rozvoje dítěte. Akcent je tedy kladen na dítě a jeho rozvoj, nikoliv na učivo, jak tomu bylo v minulosti. Priority v základním vzdělání: • Akcent na porozumění hodnotám • Akcent na dovednosti komunikace a kooperace • Akcent na chápání globálních problémů • Akcent na aktivní ovlivňování a ochranu zdraví • Akcent na praktické činnosti denního života • Akcent na výchovu samostatného myšlení, jednání a vzdělávání Specifické principy RVP ZV > Navazuje na RVP PV a je východiskem pro vytváření rámcových vzdělávacích programů pro střední vzdělávání > Vymezuje vše, co je společné a nezbytné pro vzdělávání žáků v každé škole, která realizuje povinné zákaldní vzdělávání, včetně víceletých středních škol > Specifikuje úroveň klíčových kompetencí, k nimž by měli žáci směřovat > Vymezuje závazný vzdělávací obsah (očekávané výstupy a učivo jako prostředek) na úrovni, kterou si mají osvojit žáci v zákaldním vzdělávání > Podporuje komplexní přístup k realizaci vzdělávacího obsahu, včetně možnosti jeho vhodného propojování a předpokládá volbu různých vzdělávaccích postupů. Odlišných metod a forem výuky ve shodě s individuálními potřebami žáků > Umožňuje modifikaci vzdělávacího obsahu pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami) > Je závazný pro všechny střední školy při stanovování požadavků přijímacího řízení pro vstup do středního vzdělávání Mgr. Jana Kratochvílová, Ph.D. 11 Školský management 2006/2007 VÝROČNÍ ZPRÁVY V souladu s dokumenty, které určují směr rozvoje vzdělávání v České republice, je nutné provádět pravidelná hodnocení v celém vzdělávacím systému, zda-li se naše vzdělávání k danému směru přibližuýje či nikoliv. Z tohoto důvodu bývá prováděno hodnocení na různých úrovních, které vyúsťuje v pravidelné výroční zprávy. zpracovává MSMT Krajský úřad Ředitel ZS, SS, VOS předkládá vládě zastupitelstvu a MŠMT zřizovateli zveřejňuje dálkový přístup dálkový přístup přístupné místo ve škole frekvence každoročně Mgr. Jana Kratochvílová, Ph.D. 12