LEXIKON PRO MLADÉ A ZAČÍNAJÍCÍ UČITELE - ZAHRÁDKÁŘE I. díl RNDr. Josef Klimeš PaedDr. Jiří Froněk Český zahrádkářský svaz 1995 Lektorovali: Jiří Tengler, Ing. Josef Nejedlo Vydal: Český zahrádkářský svaz, 1995 ---------------------------------------------------------------------------------------------- Vážení studenti, dostává se Vám do ruky „Lexikon pro mladé a začínající zahrádkáře“, který považuji za vhodný pro začínající učitele environmentálního vzdělávání a pěstitelství . Mohl by působit jako rádce při Vaší činnosti. Využila jsem zjednodušeného materiálu z internetu, který nebyl zastaralý a doplnila jej o další informace. V případě, že objevíte chybu v textu, nesrozumitelný text apod. informujte mne : jedlickova@ped.muni.cz Helena Jedličková Jak postupovat při hledání? Vzhledem k rozsáhlosti oborů potřebných pro učitele, jsou jednotlivá hesla rozdělena do celkem devíti celků. V první obecné části najdete pojmy vážící se prakticky ke všem ostatním celkům, např. heslo anorganické látky, hybrid, rozmnožování apod. Ostatní celky se již specializují na potřebné informace v užším smyslu. U botaniky naleznete pojmy botanické, pokud Vám bude něco nejasného o půdě a podnebí, květinářství, sadovnictví, ovocnářství či zelinářství, najdete to zase v těchto celcích. Zařazeny byly ovšem také informace z ekologie a ochrany zdraví, které jsou pro učitele neméně důležité. Pokud byste nenašli hledanou informaci v oboru, pod kterým byste jí podle Vašeho názoru hledat měli, zkuste ji najít v oboru příbuzném. Vždyť např. meliorace by mohla patřit právě tak k půdě, zelinářství i k ekologii. Jinak v Lexikonu najdete většinu pro Vás nejpotřebnějších informací hezky v abecedním pořádku. A pokud by se snad vyskytlo slovo, kterému nerozumíte, obvykle je Vám na jiné stránce vysvětlováno. Stačí se jen podívat a zopakovat si abecedu. Věříme, že se Vám bude s Lexikonem pracovat dobře a že mnohého z Vás podnítí k tomu, aby se o naznačeném problému chtěl dozvědět víc. Knih vychází dost a kolem sebe máte spoustu odborníků. Ptejte se tedy a čtěte. Pak Vám to již na zahrádkách bude "růst samo". Přejeme Vám hodně úspěchů autoři ---------------------------------------------------------------------------------------------- Obsah 1. Obecná část 2. Botanika 3. Půda a podnebí 4. Květinářství - sadovnictví 5. Ovocnářství 6. Zelinářství 7. Ekologie 8. Člověk a zdraví ---------------------------------------------------------------------------------------------- 1. Obecná část aplikace - uplatnění použití určitých látek (např. postřiků, hnojiv ap.) při pěstování nebo chovu organismů anorganické látky - všechny chemické prvky, anorganické sloučeniny a směsi atom - nejmenší chemicky dělitelná část látek biocid (pesticid) - chemický prostředek k likvidaci nežádoucích rostlin (herbicid), živočišných škůdců (zoocid), nebo hub (fungicid) bílkoviny - složité organické látky, jejichž velké molekuly jsou budovány z aminokyselin borka - rozpraskaná zkorkovatělá stará kůra stromů čeleď - systematická jednotka se společnými hlavními znaky pžíbuzných rodů (např. brukvovité - brukev zelná - květák, kapusta, zelí, křen selský, brukev řepka olejka) disimilace - děj, při němž se za přítomnosti kyslíku rozkládají organické látky, přičemž se uvolňuje energie a oxid uhličitý; její součástí je dýchání endemit - druh rostliny omezený svým výskytem na určité území (např. zvonek karpatský) emulze - směs kapalné látky v kapalině (např. voda a olej) fenologie - nauka o časovém průběhu základních životních projevů v závislostech na povětrnostních podmínkách fosilní druh - vymřelý druh, známý jen ze zkamenělin nebo otisků fotosyntéza (asimilace) - u zelených rostlin přeměna látek anorganických v látky organické za přítomnosti zeleně listové, světelné energie, vody a oxidu uhličitého. Světelná energie se při ní přeměňuje na energii chemickou fototropismus - růst nebo ohyb rostlin směrem ke světlu (i umělému) - každá změna směru růstu vůči směru světla fylogeneze - vývoj skupin organismů genetika - věda o dědičnosti a proměnlivosti organismů genotyp - soubor všech dědičných znaků organismu. Též druh rostliny nebo živočicha, zvolený z typického představitele rodu hniložijnost - neschopnost rostliny vyživovat se pouze z nerostných látek. Hniložijné rostliny čerpají živiny z odemřelých těl organismů, nemusí asimilovat a nejsou proto zelené (u rostlin ojediněle), časté však u mnohých baktérií a hub hornina - přirozená směs nerostů tvořící z velké části zemskou kůru humus - směs organických látek vzniklých rozkladem těl rostlin a živočichů půdními bakteriemi hybrid - viz heslo kříženec hybridizace - vzájemné křížení různých druhů nebo odrůd organismů hydroponie - způsob pěstování rostlin bez půd v živných roztocích klon - vegetativně množené potomstvo jedné rostliny (např. roubováním, řízkováním, hřížením ap.) látky zábranné - chemické látky brzdící růst rostlin - inhibitory, retardační látky mykorhiza - soužití vláken podhoubí hub s kořeny vyšších rostlin (např.lesních stromů) odrůda - vypěstovaná forma kulturní rostliny s ustálenými dědičnými znaky organické látky - až na malé výjimky sloučeniny uhlíku, které obsahují další prvky, nejčastěji vodík, kyslík, dusík, síru, fosfor a halové prvky osevní postup - plán postupného střídání plodin na pozemcích (záhonech) osivo - semena určená k setí, která musí splňovat požadavky čistoty, klíčivosti atd. ozimá směska - směska krmných plodin, kterou vyséváme na podzim a sklízíme (zpravidla) časně na jaře ozimy - plodiny, které vyséváme na podzim a sklízíme v létě následujícího roku pícniny - rostlinné druhy pěstované ke krmným účelům. Označení se vztahuje na rostliny v porostu, tj. ještě než se sklidí porost - společenství rostlin na daném stanovišti regulátory růstu - látky ovlivňující zdravý vývoj celé rostliny od vyklíčení až po dozrání semen relikt - druh organismu zachovalý z minulých geologických dob rostlina dlouhodenní - rostlina kvetoucí v podmínkách dlouhého dne (nad 12 hod.) a při nepřetržitém osvětlení (většina rostlin mírného pásma) rostlina krátkodenní - rostlina kvetoucí v podmínkách krátkého dne (pod 12 hod.) rotace (cyklus) - období, ve kterém se vystřídají všechny plodiny osevního postupu rozmnožování - životní projev organismů sloužící k udržení druhu ruderální plevele - plevele rostoucí na místech s vysokou koncentrací živin (K, N) mimo kulturní plochy, např. smetiště, spáleniště ap. (kopřiva, podběl) rudiment - obvykle již organismem nepoužívaný, zakrnělý orgán růstové látky - látky povzbuzující růst rostlin, včetně klíčení řízkování - způsob vegetativního rozmnožování pomocí bylinných (zelených) nebo dřevitých řízků spon - vzdálenost mezi jednotlivými vysazeným rostlinami stimulátor růstu - chemická látka podporující klíčení semen, zakořeňování řízků a růst rostlin stopové prvky - soubor chemikých prvků, které v malém množství rostlina potřebuje k správnému vývoji (např. bór, mangan, železo) stratifikace - ošetření semen před výsevem za účelem lepšího klíčení strnisková směska - směska pícnin, kterou vyséváme po sklizni obilnin nebo řepky olejky. Sklízíme ji na podzim v témže roce jako obilniny či řepku struktura plodin - relativní vyjádření sortimentu plodin v procentech štěpování - souhrn všech způsobů vegtetativního (nepohlavního) rozmnožování rostlin (roubování, očkování, dělení, řízkování ap.) tlení - rozklad organických látek působením aerobních baktérií až na minerální (nerostné) látky transpirace - doprava vody a výživných látek z kořenů do listů, pupenů a výhonů, včetně vypařování vody rostlinami prostřednictvím průduchů transpirační koeficient - množství vody v gramech, které rostlina vypaří (transpiruje) při tvorbě 1 gramu sušiny tundra - vegetace studeného (polárního) pásma turgor - mezibuněčné napětí závislé na množství vody (snížení zapřičiňuje např. vadnutí listů i celé rostliny), u živočichů zcrvkávání buněk varieta - botanická skupina vzniklá v přírodě a odlišující se od druhých jedinců téhož druhu méně podstatnými dědičnými znaky (např. odstínem zabarvení květů) viry - nebuněčné částice schopné se množit pouze v živých buňkách hostitele - původci četných chorob rostlin, zvířat i lidí (např. rakoviny, AIDS) vitaminy - ústrojné látky nezbytné pro některé děje při výměně látek a energií. Při jejich nedostatků vzniká avitaminóza (viz pelagra) ---------------------------------------------------------------------------------------------- 2. Botanika adventivní pupeny - pomocné, náhradní pupeny (např. dřevin) anthokyany - nezelená barviva, obsažená v květech, plodech a dalších částech rostlin (např. způsobují na podzim jejich rozmanité zbarvení) apopetální květy - květy bez koruny (např. u obilnin) areál - území, na němž je rozšířen určitý druh, rod nebo čeleď rostlin asimilační list - list obsahující zeleň listovou, jehož hlavním úkolem je obstarávat výživu rostliny (viz fotosyntéza) báze - základna - u stonku část dolní, přízemní, - u listu část blíže řapíku, - u květů část blíže stopce nebo lůžku květenství bílek - zásobní, výživné pletivo v semeni, rozdělené ve vnitřní (endosperm) a vnější (perisperm) blizna - horní část pestíku, ukončující čnělku. Má velmi různý tvar a jejím hlavním úkolem je zachytit pylová zrna a tím umožnit jejich vyklíčení v pylovou láčku bobule - dužnatý nebo šťavnatý plod z jednoho nebo několika srostlých plodolistů (např. plod rybízu, rajčete, angreštu) bobulovitá šištice - zdánlivý plod, kde plodolisty za zralosti semen zdužnatějí, srostou a vytvoří orgán připomínající bobuli (např. u jalovce) botka - palist nebo poševní ouško, srostlé ve válcovitý blanitý útvar objímající osu stonku v místech přisedání řapíku (např. u luskovin) bradavka - drobný výrůstek na pokožce různých orgánů rostlin, často zakrnělý chlup brachyblast - trvale zkrácená větévka nebo stonek, též lůžko květní (např. u modřínu) bylina - rostlina s dužnatým stonkem, který na konci vegetačního období odumírá celistvý list - list s čepelí jednoduchou, na okraji jen mělce dělenou nebo celokrajnou (např. lípa) celokrajný list - list na okraji bez zubů nebo vroubků (např. fikus) cibule - ztlustlá báze lodyhy (přeměněné listy), obalená jedním nebo více šupinovitými zdužnatělými listy. Rezervní orgán rostlin pro přežití nepříznivého období (zimy) cibulky rozmnožovací - ztlustlé šupiny pupenů, tvořící opadané, vejčité nebo kulovité útvary, většinou v úžlabí listů (např. lilie) cizopasné rostliny - rostliny, které se živí na jiných živých organismech, a tím je poškozují (např. kokotice na jeteli) cizosprašnost - potřeba opylování pylem jiného jedince téhož druhu cyklický květ - květ, jehož orgány jsou uspořádány do kruhů (např. u kakostu) čepel - plochá lupenitá část listu čepička - ochranné pletivo na špičce kořene češule - miskovitá dolní část květu vzniklá kruhovým srůstem dolních částí kalicha, koruny a tyčinek (např. u růžokvětých) četný květ - složený květ z určitého počtu lístků (např. jabloň - pětičetný květ) číška - miskovitě rozšířená květní stopka, v níž sedí květ nebo plod (např. u žaludu, bukvice apod.) článkovaná lodyha - lodyha rozdělená uzlinami (nody) na zřetelné články (např.přeslička) člunek - dolní část koruny čeledi rostlin bobovitých, Vzniká spojením nebo srůstem dvou dolních korunních lístků Vzniká spojením nebo srůstem dvou dolních korunních lístků čnělka - úzká, dutá stopkovitá část pestíku, přisedající zpravidla na vrchol semeníku a nesoucí jednu nebo více blizen dělený list - list jednoduchý, ale s čepelí mělce nebo hluboce rozdělenou úzkými či širokými zářezy, které nesahají až k řapíku nebo vřetenu (hlavní žilce) listu (např. dub) dělený plod - suchý plod z mnohoplodolistového, srostlého pestíku, který se za zralosti rozpadá v jednosemenné uzavřené díly, odpovídající části plodolistů (tvrdka) děloha - první list (listy) na klíčící rostlině, často velmi odlišného tvaru od listů pozdějších diagram květní - schematické půdorysné znázornění skladby květu a umístění jeho částí dílný list - jednoduchý, od 1/2 až 1/3 šířky rozdělený list v dlanitě nebo zpeřeně uspořádané úkrojky (pryskyřníky) dlanitá žilnatina - žilnatina, kde hlavní žilky vybíhají z jednoho místa na bázi čepele listu (např. pelargonie) dřeň - vnitřní část základního pletiva (např. ve dřevě bezu černého) dřevo - část svazků cévních, tvořená cévami nebo cévicemi a sklerenchymatickým pletivem (se silně ztlustlými blanami) dvouděložné rostliny - rostliny s klíčkem, který má dvě dělohy dvoudomá rostlina - rostlina s květy jednopohlavanými. Na jednom jedinci jsou jen květy prašníkové (samčí), na jiném jen pestíkové (samičí), např. chmel, vrba dvouleté rostliny - rostliny vytvářející prvním rokem jen přízemní růžici listů, druhým rokem květy a plody a hynou (divizna, košťálová zelenina) dvounažka - poltivý suchý plod, dělící se při zralosti ve dvě jednosemenné, nepukavé části (javor, kmín) dvouobalné květy - květy s okvětím rozděleným ve dva kruhy, nebo na kalich a korunu dvoupyský kalich (koruna) - květ rozdělený ve dvě nestejné části (horní a dolní) - např. hluchavka eliptičný list - list s čepelí asi 2x delší než širší, k oběma koncům stejně zúženou. Na koncích je tupý, uprostřed nejširší habitus rostliny - celkový vzhled rostliny hálky - abnormální útvary vznikající na různých orgánech rostliny po píchnutí hmyzem (např. "duběnky"). Uvnitř hálky žijí obvykle larvy hmyzu heterotrofní rostliny - rostliny výživou odkázané na ústrojné látky, které byly připraveny jinými organismy (např. rostliny cizopasné) hlava kořene - nejvyšší část kořene přecházející v lodyhu hlíza kořenová - podzemní část stonku (oddenek) ztlustlá v podlouhlý až kulovitý dužnatý orgán (např. u kosatců) hmyzožravé rostliny - rostliny, které se přiživují dusískatými látkami, získanými z natrávených těl polapeného hmyzu (např. rosnatka, tučnice, bublinatka) hrozen - jednoduché květenství, na jehož hlavní ose (vřetenu) vyrůstají v úžlabí listenů květy na stejně dlouhých stopkách hřížení - způsob vegetativního rozmnožování rostlin. Provádí se zahrnutím části výhonu do půdy, kde dojde k zakořenění (např. rybíz) hypokotyl - první článek stonku na klíčící rostlině mezi kořínkem a dělohami chlupy - jedno či vícebuněčné výrůstky různého tvaru a funkce pocházející z pokožky (např. krycí, žahavé) chmýr - kalich přeměněný v šupinky, štětinky (rostliny hvězdnicovité). Působí jako padák při rozšiřování semen (např. u pampelišky) chocholík - hroznovité květensntví, jehož postranní stopky jsou prodlouženy tak, že květy dosahují roviny prostředního květu (např. u jabloně) jazýček - blanitý výrůstek, vyvinutý někdy na rozhraní pochvy a čepele listové (např. u trav) jazykovitá koruna - srostloplátečná koruna, dole trubkovitá, výše rozšířená v jednostranný jazyk ukončený jedním nebo třemi zoubky (např. kopretina) jednoděložné rostliny - rostliny klíčící jednou dělohou (např. lipnicovité) jednodomé rostliny - rostliny s jednopohlavnými květy - obojí pohlaví (květy prašníkové i pestíkové) jsou na témže jedinci (např. líska, bříza) jednoduchý list - list, jehož čepel je celokrajná nebo na okraji různě zubatá až hluboce dělená jednoleté rostliny - rostliny, které v jednom vegetačním období vyklíčí, vyrostou, vykvetou, přinesou plody se semeny a pak celé uhynou jednopohlavný květ - květ s ústrojím jen jednoho pohlaví, buď samčí - prašníkový nebo samičí - pestíkový (např. u vrby jívy) jehlicovitý list - list úzce čárkovitý, tuhý (např. jehličnany) jehněda - květenství jednoduché a hroznovité, nebo složité, připomínající hustý klas, v celosti opadavý (např. vrba, bříza) kalich - vnější obal květní. Skládá se z květních lístků buď volných (pryskyřník) nebo srostlých (bobovité) kalíšek - kruh drobných lístků pod kalichem, vzniklých z palistů kališních lístků (např. růžovité) kambium - vrstva dělivého pletiva ve stoncích rostlin kanálky siličné - mezibuněčné, prodloužené prostory u některých rostlin, obsahaující vonné silice nebo balzámy keř - dřevnatá rostlina rozvětvená od země keříky - drobné, sotva 2 - 3 dm vysoké hustě rozvětvené keře (např. brusinka, borůvka, vřes) klas - hroznovité jednoduché květenství s přímým vřetenem, na němž v úžlabí listenů přisedají květy klásek - krátký, chudokvětý klas. Listeny se zde nazývají plevy, listence pluchy, vnější okvětní lístky kvítků srůstají v plušky, vnitřní jsou přeměněny v plenky klíček - základ budoucí rostliny uložený v semeni. Skládá se z pupenu, 1 - 2 děloh, hypokotylu a kořínku klínovitý list - list s trojúhelníkovou čepelí klubíčko, klubko - silně ztažené vrcholičnaté květenství, u něhož jsou květy téměř přisedlé a tvoří menší nebo větší kulovité květenství (např. merlík) kmen - dřevnatý nerozvětvený stonek stromů kolce - ztrnovatělé větévky některých dřevin (např. u trnky) kopinatý list - list s čepelí asi 3x delší než širší, náhle k oběma koncům zašpičatělou (např. jitrocel kopinatý) koruna - vnitřní obal květní, zpravidla nezelený, bílý nebo barevný, jemnější než kalich. Většinou je opadavý a skládá se z volných či srostlých korunních lístků korunka - výrůstky různého původu na koruně kořen - zpravidla podzemní orgán rostliny, který nikdy nenese lístky nebo pupeny. Špička je chráněna čepičkou. Kořen upevňuje rostlinu v půdě a čerpá z ní živiny rozpuštěné ve vodě kořínek - prvý kořen na klíčku v semeni kosmopolit - rostlina rostoucí ve všech světadílech (např. kokoška pastuší tobolka) krytosnubnost - vlastnost květů, které se nerozvíjejí, ale samy se opylují a přinášejí plody se semeny (např. letní květy violky vonné) křídla - dva postranní korunní lístky v květech čeledi bobovitých kříženec - rostlina vyrostlá obvykle ze semene vzniklého oplozením vajíčka jednoho druhu (odrůdy) pylovým zrnem jiného rostlinného druhu (odrůdy) kulovitá koruna - srostloplátečná koruna, silně nafouklá s úzkým ústím (borůvka) kůlový kořen - mohutnější hlavní kořen, směřující zpravidla svisle do země a nesoucí postranní kořeny kupka - skupina výtrusnic na rubu listů kapradin kopula - (číška) - pohárkovitě prohloubené květní lůžko, zčásti nebo zcela obalující květ a plod (např. u dubu) kůra - vnější pletivo tvořící obal stonku. Vnější vrstvy kůry korkovatí a tvoří borku kutikula - tenká vosková vrstvička na pokožce, chránící povrch rostlinných orgánů před smáčením květ - soubor listů přisedajících na zkráceném stonku, přeměněných k pohlavnímu rozmnožování (kopulaci). Skládá se obvykle z tyčinek pestíku, a obalů květních (okvětí, nebo kalicha a koruny) květenství - soubor květů na společném stonku uspořádaných podle určitých pravidel láčka - výrůstek z pylového zrna prorůstající z blizny čnělkou do semeníku k vajíčku a umožňující oplození lata - jednoduché hroznovité květenstsví, jehož hlavní osa je nejdelší a nese kratší rozvětvené postranní osy, z nichž spodní jsou mohutnější a k vrcholu se postupně zjednodušují a zkracují (např. u ptačího zobu) liana - rostlina s tenkým, chabým stonkem, který se ovíjí či jinak zachycuje (úponky, přísavkami) na podložce (např. břečťan, réva) lichozpeřený list - složený list ukončený jednotlivým lichým lístkem (např. trnovník akát) list - postranní vegetační orgán rostlin zaujímající na stonku pravidelné postavení. Je omezeného vzrůstu a zpravidla do plochy rozšířený . Skládá se z pochvy (nebo palistů), řapíku a čepele. Drobně přisedlé listy nazýváme listeny a šupiny listen - list, z jehož úžlabí vyrůstají květy nebo větve lístky kališní - viz heslo kalich lístky korunní - viz heslo koruna lístky okvětní - viz heslo okvětí lodyha - nadzemní listnatý, nedřevnatý stonek bylin lusk - jednopouzdrý suchý pukavý plod z jednoho plodolistu, pukající dvěma chlopněmi ve dvou švech (např. hrách setý) lůžko květenství - rozšířená osa květenství, jehož květy jsou přisedlé lůžko květní - rozšířená stopka květu, na níž leží části květní (např. slunečnice roční) lýko - část cévních svazků tvořená síťkovicemi, průvodními buňkami a sklerenchymatickými provazci makrospora - samičí výtrus nekvetoucích rostlin. Podle pohlaví mohou být výtrusy různě veliké (rostliny různovýstrusné) malvice - dužnatý plod rozdělený uvnitř do několik blanitých pouzder se semeny. Vzniká ze spodního semeníku mečovitý list - velmi dlouhý čárkovitý list s čepelí ve tvaru meče, k okrajům ztenčenou, např. kosatec medník - orgán rostlin (nejčastěji uvnitř květu) vylučující šťávu s bohatým obsahem cukrů. Slouží jako lákalo hmyzu pro opylení měchýřek - jednopouzdrý suchý plod, vznikající z jednoho plodolistu a pukající jedním otvorem (např. blatouch, magnolia) mikrospora - samčí výtrus u rostlin různovýtrusných nahé květy - květy bez okvětí náhradní pupeny - kdekoli na rostlině vznikající pupeny (např. na listech, ve stonku). S jejich pomocí rostlina pokračuje v růstu, po namrznutí nebo při jiném poškození nažka - suchý nepukavý plod v celosti opadavý, zpravidla jednosemenný nepohlavní generace - část života rostliny začínající u výtrusných rostlin vyklíčením oplozené buňky a končící vytvořením výtrusů. U kvetoucích rostlin to je klíček v semeni a celá kvetoucí rostlina až do vytvoření vajíčka nesouměrný květ - květ, kterým není možno položit ani jednu rovinu souměrnosti (dosna) nitka - tenká dolní část tyčinky, nesoucí na svém vrcholu prašník obal květní - viz heslo okvětí obilka - nažka s tenkým oplodím, které srůstá s osemením a bílkem (např. u obilí) oboupohlavný květ - květ obsahující tyčinky i pestík oddenek - podzemní část stonku, zpravidla plazivá a šupinatá, nesoucí nadzemní stonky nebo listy odnože - podzemní nebo nadzemní postranní stonky rostlin. Jsou tenké nebo plazivé, obyčejně šupinaté, na konci listnaté, nekvetoucí (jahodník) nebo květonosné (jestřábník) okolíček - dílčí základní květenství složeného okolíku (např. mrkvovité) okolík - jednoduché hroznovité květenství, kde všechny stopky květní vyrůstají z jednoho místa stonku (např. prvosenka) okvětí - lístky tvořící obal květů a vyrůstající na květním lůžku bez rozlišení na kalich a korunu. Jsou buď v jednom nebo ve dvou, řidčeji ve více kruzích, a to buď tvarem a barvou stejné, nebo rozlišené ve vnější kalich a vnitřní korunu oplodí - soubor pletiv tvořící plod a uzavírající semena oplození - splynutí samčí a samičí pohlavní buňky opylení - přenesení pylu z tyčinky na bliznu pestíku oříšek - nažka s tvrdým oplodím, zpravidla vznikající z více plodolistů (např. lískový, vlašský ořech) osemení - zpravidla suchý, blanitý obal semene osina - zpravidla značně dlouhý a drsný vláskový nebo štětinatý výrůstek, např. z pluch některých lipnicovitých rostlin. Krátká osina se nazývá osinka plod - orgán rostlin obsahující semena. Vzniká přeměnou pestíku, případně ostatních květních částí po oplození vajíček plodenství - soubor plodů na společném stonku, vznikající z květů jednoho květenství (např. jahoda, vinná réva) plodolist - listový útvar nesoucí výtrusnice nebo vajíčka plůdek - jeden plod z plodenství plucha - listen v květu u klásků trav (lipnicovité) pluška - dva vnější okvětní lístky srostlé ve dvouhrotou šupinu podpučí - rozšířená část cibule, z níž vyrůstají dolů kořeny a nahoru dužnaté šupiny podpůrný listen - listen, z jehož úžlabí obvykle vyrůstá květ nebo květenství pohlaví květů - určuje přítomnost tyčinek (samčí) nebo pestíků (samičí). Podle pohlaví rozlišujeme květy na jedno - nebo dvoupohlavné pohlavní generace - část života rostliny, začínající u výtrusných vyklíčením výtrusů a končící splynutím pohlavních buněk. U kvetoucích rostlin je součástí pohlavní generace klíčící pylová láčka a zárodečný vak pochva - spodní část listu, zpravidla rozšířená a objímající lodyhu pokožka - povrchové pletivo všech orgánů rostlin tvořené jednou vrstvou buněk polokeř - rostlina se stonky postupem času dřevnatějícími, ale na konci bylinnými poloparazitické rostliny - cizopasné rostliny čerpající sice z hostitele nerostné roztoky, avšak schopné samostatné fotosyntézy polospodní semeník - semeník v dolní polovině srostlý s ostatními orgány a horní polovinou vyčnívající do květu (např. lomikamenovité) pomocné kořeny - náhradní kořeny (např. u filodendronu) poupě - dosud nerozvinutý květ při pučení pouzdro prašné - dutina v prašníku obsahující pyl, vzniklá spojením dvou sousedních pouzdérek prašník - horní část tyčinky, v niž se vytvářejí pylová zrna pravidelný květ - květ se všemi orgány rozloženými stejnoměrně v kruzích průduch - skupina buněk v pokožce, která automaticky řídí rychlost vypařování vody z těla rostlin a dýchání prvoklíček - pohlavní generace kapradin prvosprašnost - vlastnost květů, ve kterých dozrávají tyčinky dříve než pestíky (např. zvonkovité) prýt - část stonku s listy přisedlý list nebo listen - list bez řapíku, připojený k lodyze přímo čepelí pupen - základ listnatého prýtu vyrůstající v úžlabí listu pyl - jedno až dvoubuněčné, zpravidla velmi drobné tělísko, které přenesené na bliznu květů téhož druhu, vyklíčí v pylovou láčku. Obsahuje obvykle samčí pohlavní buňky, které mohou oplodnit samičí buňky ve vajíčku pyskatá koruna - srostloplátečná souměrná koruna s horními plátky jiného tvaru a postavení než ostatní plátky, tvořící dolní část koruny rodozměna - střídání pohlavní a nepohlavní generace (např. u mechorostů) rozmnožování vegetativní - rozmnožování pouhým rozdělením mateřského jedince jinou částí těla než semeny u vyšších rostlin (např. řízky, hřížením) rozmnožování pohlavní - děje se semeny, která vznikají z vaječné buňky oplozené pohlavními buňkami z pylové láčky růst rostlin - děj, při kterém se zvětšují rostlinné orgány (kvantitativní změna) růstová doba - část ročního období, ve kterém mohou rostliny růst. Bývá vymezena průměrnou denní teplotou 10 C různopohlavné květy - květy jednopohlavné obsahující buď jen pestíky nebo jen tyčinky řapík - stopkovitě zúžená dolní část listu, která vyrůstá na stonku samčí květ - květ obsahující jen samčí orgány (prašníkový květ) samičí květ - květ jen s orgány samičími (pestíkový květ) samoopylení - oplození vlastním pylem semenice - místo v semeníku, kde přisedají vajíčka nebo jejich poutka semeník - dolní část pestíku s nedělenou nebo přehrádkovou dutinou obsahující vajíčka semeno - rozmnožovací orgán vzniklý z oplozeného vajíčka. Je obalený osemením a obsahuje zárodek, případně i bílek silice - silně těkavé, aromatické organické látky obsažené v rostlinách souběžná žilnatina - soustava žilek sbíhajících se na začátku a ve špičce listu. Je běžná u jednoděložných rostlin (např. jitrocel, česnek, bledule) souměrný květ - květ, který můžeme rozdělit pouze jednou rovinou souměrnosti na dvě stejné poloviny (např. violka vonná, hrách setý) spóra - viz heslo výtrus stanoviště - soubor životních podmínek, za nichž roste rostlina na určitém místě stéblo - dutý, zřídka plný stonek s kolénky a přisedlými dlouze pochvatými listy se souběžnou žilnatinou stonek - základní rostlinný orgán spojující kořen s listy. Je obvykle neomezeného růstu, rozčleněný na články ( kde se prodlužuje) a uzliny (kde vyrůstají listy) strboul - jednoduché hroznovité květenství, odvozené od klasu, jehož vřeteno se zkrátilo. Nese přisedlé květy (jetel) strom - rostlina s dřevnatým stonkem, tvořená kmenem a korunou struk - suchý pukavý plod vznikající z jednoho až dvou plodolistů. Při zralosti je napříč zaškrcovaný a rozlamuje se v jednosemenné díly (např. ohnice) střídavé listy - listy vyrůstající na stonku vždy střídavě po jednom z jednoho místa stvol - bezlistý stonek ukončený jediným květem (tulipán) nebo květenstvím (prvosenka) sudozpeřený list - složený list ukončený hrotem nebo úponkem (např. vikev), mající sudý počet lístků sukulenty - rostliny se silně zdužnatělými stonky nebo listy (např. netřesk, kaktusy) svazčitý kořen - soubor náhradních nebo pomocných kořenů, kde není vyvinutý hlavní kořen (traviny) svrchní semeník - semeník posazený uprostřed květu, kde obaly květní a tyčinky vyrůstají pod semeníkem šešule - suchý pukavý plod rozdělený blanitou přehrádkou na dvě pouzdra (měsíčnice) šištice - klasovité květenství nebo plodenství, jejichž osa i listeny zdřevnatěly (např. jehličnany) šlahouny - plazivé, šupinaté nebo listnaté stonky, často kořenící. Nesou růžice listů nebo nové jedince rostliny (jahodník) tobolka - suchý pukavý plod vznikající ze srostlého pestíku. Otvírá se podélnými štěrbinami nebo víčkem (tulipán) trn - dřevnatý mnoho buněčný výrůstek obvykle původu stonkového nebo listového (např. ostružník) trofofyl - zelený list, určený k fotosyntéze, na němž se nevyvinují výtrusnice nebo jiné pohlavní či nepohlavní orgány trojčetný květ - květ s orgány v každém kruhu po třech nebo v násobku tří trojčetný list - složený list ze tří lístků (např. u jahodníku) trsnaté rostliny - rostliny vytvářející větší počet přímých, hustě směstnaných stonků (např. traviny) trubka - dolní srostlá část kalicha nebo koruny, po celé délce stejně široká tvrdka - pukavý plod, který se při zralosti rozpadá ve čtyři jednosemenné díly (např. u hluchavky) tyčinka - samčí pohlavní orgán v květech, který vznikl přeměnou listu. Skládá se z nitky a prašníku úbor - jednoduché hroznovité květenství, jehož lůžko je silně rozšířené. Má zákrov a na jeho svrchní straně husté drobné kvítky se spodními semeníky, na okraji pak někdy paprskovité květy (kopretina) úponek - orgán přidržující popínavé rostliny k podložce (fazol) uzlina - místo na lodyze, kde vyrůstá list úžlabina - místo mezi stonkem a listem vytrvalé rostliny - rostliny, které po několik vegetačních období přínášejí plody se semeny a dobu vegetačního klidu přetrvávají pomocí podzemních nebo přízemních oddenků, cibulí, hlíz ap. (lilie, kosatec, pýr) vytrvalý kalich - kalich, který po odkvětu neopadává a zůstává i na plodu xylém - dřevní část cévních svazků zákrov - soubor listenů tvořící obal některých květenství (např. úboru, strboulu ap.) zárodek - nejmladší stádium nepohlavní generace uložené v semeni, z něhož vyrůstá nová rostlina zpeřený list - složený list, jehož čepel je rozdělena v lístky. Rozlišujeme listy sudozpeřené a lichozpeřené žilnatina - soustava cévních svazků vynikajících zpravidla nad povrch (pokožku) orgánu vyvýšeninami v místech, kudy vedou cévní svazky (např. u listů) ---------------------------------------------------------------------------------------------- 3. Půda a podnebí absolutní vlhkost vzduchu - okamžité množství vodní páry ve vzduchu aerosol - směs pevné nebo kapalné látky v plynu (např. postřiky) agroekologie - nauka o životních dějích a vztazích mezi organismy a prostředím v té části přírody, která se využívá pro rostlinnou výrobu nebo má na ni vliv aerobní proces - proces rozkladu za přístupu vzduchu (např. u kompostu) amonizace - rozklad organických látek činnost bakterií na amoniak (NH[3]) amplitůda - rozsah, šíře. V rostlinné výrobě se tím rozumí nejčastěji rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší hodnotou meteorologických prvků potřebných ke zdárnému vývinu rostlin anticyklóna - viz heslo tlaková výše analýza - rozklad ( v tomto případě látek) autotrofní výživa - způsob výživy organismů z anorganických látek (všechny zelené rostliny) agregát půdní - soubor půdních částic anaerobní proces - proces rozkladu bez přístupu vzduchu (kyslíku) baktérie amonizační - baktérie způsobující rozklad látek na čpavek (amonizaci) baktérie denitrifikační - baktérie způsobující rozklad dusíkatých sloučenin (denitrifikaci) baktérie hlízkové - skupina nitrogenních baktérií žijících na kořenech bobovitých rostlin. Vytvářejí nádorky na jejich kořenech a po odumření obohacují půdu o vzdušný dusík baktérie nitrogenní - baktérie, které jsou schopny přijímat a poutat dusík přímo ze vzduchu baktérie nitrifikační - baktérie schopné vytvářet dusíkaté látky barograf - přístroj na měření a zapisování tlaku vzduchu (samozapisující přístroj) bóra - studený, výsušný, prudký vítr z vysokých hor směrem k pobřeží brány - nářadí k urovnání a prokypření povrchu půdy i ničení plevelů cererit - vícesložkové hnojivo obsahující, mezi jinými prvky, např. dusík, fosfor, draslík cyklóna - tlaková níže černozem - půdní typ velmi dobré kvality, který má pouze dva půdní horizonty, obsahuje největší procento humusu denitrifikace - snížení obsahu dusičnanů v půdě činností denitrifikačních baktérií (přes dusitany na elementární dusík). Reakce způsobuje ztráty dusíku v půdě dešťový stín - území na závětrné straně hor, kde bývají mnohem nižší srážky než v jiných místech stejné nadmořské výšky (např. část západních a jihozápadních Čech) disperzní systém půdy - souhrnná vlastnost půdy vyjadřující její koloidní povahu - je tvořena disperzní fází (zředěné roztoky) a disperzním prostředím (zemina) dolomit - vápenatohořečnaté hnojivo drenáž - vkládání hrubého písku, kaménků či podobného materiálu pod kořeny rostlin za účelem odvodnění a provzdušnění drnová půda - méně úrodný půdní typ nížinných ploch na vátých píscích drnování - zakládání menších travnatých ploch pokládáním drnových plástů (na hrobech, svazích, při opravě vyšlapaných částí trávníků) drnovka - druh zahradní zeminy vzniklé kompostováním drnů druh půdy - označení půdy podle její zrnitosti (hlavně podle podílu jílu). Podle této klasifikace rozeznáváme půdu: písčitou (nejlehčí), hlinitopísčitou, písčitohlinitou, hlinitou, jílovitohlinitou, jílovitou a jíl (nejtěžší) dusíkaté vápno - pomalu působící dusíkaté hnojivo dusíková deprese - náhlý pokles dusíku v půdě. Objevuje se např. při použití zeleného hnojení emgekali - draselné hnojivo - směs síranu hořečnato-draselného a síranu vápenatého etiolozace - nadměrný růst mechanických rostlinných pletiv v důsledku nedostatku světla až úplné tmy. Využívá se uměle ke zjemnění pletiv zelenin např. chřestu, póru ap. expozice pozemku - sklon pozemku k určité světové straně fosfát mletý - fosforečné hnojivo fond půdní - celková výměra půdy členěná na půdu zemědělskou, ornou, lesní, zastavěné plochy atd. fronta okluzní - druh polární fronty, přičemž rychleji postupující studená fronta dostihne teplou frontu - při jejím přechodu převládá velká oblačnost a deštivé počasí fronta studená - druh polární fronty, při níž se studený vzduch dostává na místo teplého vzduchu, převládá bouřkové počasí, prudké a krátké deště, ochlazení fronta teplá - druh polární fronty, při níž se teplý vzduch dostává na místo studeného vzduchu, převládají celodenní deště, po přechodu fronty se postupně otepluje frontologická metoda - metoda krátkodové předpovědi počasí, při níž se vychází z pohybu polárních front, v současné době v předpovědích hojně používaná genetický půdní typ - skupina půd, která se vyvíjela vlivem přibližně stejného souboru půdotvorných činnitelů glejová půda - půdní typ nacházející se v místech s vysokou hladinou podzemní vody glejovatění půdy - výsledek činnost vysoké hladiny podzemní vody, která vytlačuje z půdy vzduch a vyvolává redukční procesy v půdě gradient teplotní - pokles teploty směrem do výšky, v průměru o 0,6^oC na každých 100 metrů výšky holomorfní půdy - skupina půdních typů vznikajících vlivem podzemní vody bohaté na minerální látky, hlavně na sodné soli herbicidy - chemicky účinné látky k ničení plevelů hnědozem - půdní typ nižších poloh na sprašových hlínách s dobrou úrodností hnití - rozklad dusíkatých organických látek ve vlhkém prostředí způsobený činností anaerobních baktérií (bez přístupu vzduchu) hnojení - dodávání živin rostlinám ve formě hnojiv. Rozeznáváme hnojení ke kořenům a hnojení na list (mimokořenové hnojení) humifikace - souborný proces rozkladu organické hmoty, při němž vzniká humus hydratace - obalování molekul, iontů a koloidů vodou, nebo vázání vody na ně za vzniku sloučenin, které jsou v chemických reakcích aktivnější hydrolýza - rozkladná chemická reakce za vzniku nových sloučenin a látek, schopných reagovat s vodou hydromorfní půdy - skupina půd vznikajících vlivem vodních toků, nebo jiných přírodních zdrojů vody hygrometr - vlhkoměr - přístroj na měření vlhkosti vzduchu hygroskopicita půdy - vlastnost půdy poutat vzdušnou vodní páru na povrch půdních částic hydrometeorologický ústav - instituce zabývající se mimo jiné sledováním a zpracováním předpovědí počasí chlévský hnůj - základní statkové (přirozené) hnojivo. Částečně rozložená směs tuhých a tekutých výkalů hospodářských zvířat a podestýlky ilimerizace - přesun jemných (jílovitých) půdních částic (včetně železa) z horních vrstev půdy illimerizovaná půda - půdní typ chladnějších a vlhčích oblastí se čtyřmi půdními horizonty, slabě kyselé reakce. Méně úrodná půda inverze teplotní - nižší teplota povrchu půdy než okolního vzduchu inverzní vrstva - přízemní vrstva ochlazeného vzduchu inverzní výška - výška, do které sahá inverzní vrstva jemnozem - zemina, která má půdní částice menší než 2 mm jíl - mechanicky usazená, nezpevněná jemnozemná hornina složená z velmi jemných jílových částic jáma sondážní - kopaná jáma stanovených rozměrů k popisu a rozboru půdního profilu kamex - draselné hnojivo chloridového typu kardinální body teploty - teplotní rozmezí, v němž mohou rostliny růst a vyvíjet se klima - podnebí - soubor atmosferických podmínek v daném místě (viz podnebí) klimatický prvek - prvek blíže určující podnebí. Získá se výpočtem z naměřených údajů (např. průměrná roční teplota vzduchu apod.) klimatologie - nauka o podnebí kompost - organické hnojivo, skládající se z vhodné zeminy a různých rozložených odpadů, hlavně rostlinného původu kondenzace vodních par - srážení vodních par na vodu působením snížené teploty kultivace půdy - každé obdělávání půdy kultura (zemědělská) - pozemky rozdělené podle způsobu kultivace, např. zahrady, ovocné sady, pole atd. kypření - každé obdělávání půdy, při kterém se drobí hroudy a zvyšuje se pórovitost, aniž se půda přitom obrací LAV - hnojivo - ledek amonný s vápencem ledková hnojiva - dusíkatá hnojiva s dusičňanovou (nitrátovou - NO[3]) formou dusíku listovka - druh zahradní zeminy, vzniklé rozkladem listí. Používá se ke hnojení litosféra - horninový obal Země lužní půda - půdní typ z blízkosti řek (náplavy) se dvěma půdními horizonty. Má neutrální půdní reakci - úrodná půda luxmetr - přístroj k měření intenzity světla makroedafon - živé, okem viditelné organismy, žijící v půdě makroelementy - biogenní prvky potřebné pro rostliny ve větším množství (kyslík, vodík, uhlík, dusík, fosfor, draslík, vápník, hořčík, síra, železo) mateční hornina - hornina, z níž se půdotvorným procesem vytvořil určitý půdní typ maximální vodní kapacita (půdy) - fyzikální vlastnost půdy představující množství vody v procentech, které je půda schopná přijmout meliorace - úprava vodního režimu půdy (odvodnění, závlaha apod.) meteorologický prvek - prvek blíže určující počasí (např. teplota v 7 hod. ráno) měrná hmotnost půdy - hmotnost 1 cm^3 půdy bez pórů v gramech meteorologie - nauka o počasí mikroedafon - společenství půdních mikroorganismů mikroelementy - prvky nepostradatelné pro rostliny v malém množství (stopách) mikroklima - klima malých uzavřených prostorů, porostů ap. mimokořenová výživa - hnojení tekutými hnojivy se stopovými prvky postřikem na list minerál - nerost - stejnorodá neživá přírodnina mineralogie - nauka o minerálech (nerostech) mineralizace - rozklad organických látek v půdě za přístupu vzduchu na látky anorganické metodika ochrany rostlin - podrobný návod k ochraně rostlin proti chorobám a škůdcům minimální zpracování půdy - zpracování půdy co možná nejmenším počtem pracovních operací nebo s minimálními zásahy do půdy vůbec močovina - dusíkaté hnojivo s amidovou formou dusíku - CO(NH[2])[2 ]močůvka - tekuté statkové hnojivo. Zkvašená moč hospodářských zvířat, v níž převažuje dusík a draslík monzun - pravidelné proudění vzduchu nad pevninou a oceánem, známé hlavně na březích Asie. Projevuje se v létě obdobím dešťů a suchou zimou monokultura - rostliny stejného nebo příbuzného druhu, opakovaně pěstované na stejném pozemku monolit půdní - v kuse odebraný půdní vzorek z půdního profilu bez promíchání mrazík přízemní - pozdní jarní nebo časný podzimní přízemní mráz, vyskytující se nejčastěji v uzavřených polohách (poškozuje rostliny) mrazová kotlina - uzavřená krajina (dolina, kotlina), do které se dostává chladný vzduch z vyšších poloh a vytváří inverzní vrstvu i do několika kilometrů výšky. Nevhodná poloha pro méně odobné rostliny mrva chlévská - směs pevných a tekutých výkalů hospodářských zvířat s podestýlkou mrtvina - půda chudá na organické látky s nepatrnou či žádnou biologickou činností, mající světlejší barvu než ornice. Je neúrodná, někdy totéž co spodina nastýlání (mulčování) - pokrývání půdy organickými hmotami (např. slámou, trávou, chlévskou mrvou ap.) za účelem udržení dobré struktury půdy, zabránění odpařování vody a růstu plevelů nerost (minerál) - stejnorodá neživá přírodnina. Obvykle sloučenina, ojediněle i čistý prvek nitrifikace - oxidace (okysličování) amoniaku (NH[3]) za pomoci enzymů činností nitrifikačních baktérií. Potřebná reakce, která zpřístupňuje vznikající dusík rostlinám nivní půda - půdní typ na náplavech v blízkosti řek se slabě kyselou až neutrální chemickou reakcí. Je různě úrodná (v závislosti na kvalitě naplavenin) norfolkský osevní postup - střídání plodin na stejném pozemku v následujícícím pořadí: jetelovina, ozim, okopanina, jařina s podsevem. Základ klasického střídání plodin norma čistoty a klíčivosti osiva - stanovení základních požadavků na osivo normální tlak vzduchu - tlak vzduchu přepočtený na hladinu moře (Baltského) při 0 C. V naší zeměpisné šířce je to 101,6 KPa (762 torrů) - (KPa - kilopaskal) NP - hnojivo dusíkato-fosforečné NPK - hnojivo dusíkato-fosforečno-draselné objemová hmotnost - hmotnost 1 ml půdy v gramech i s póry. Také vlastnost osiva - hmotnost 100 l osiva v kilogramech oglejená půda - půdní typ s podmáčenou (oglejenou) podorniční vrstvou, vyžadující odvodnění oligobiogenní prvky - též mikroelementy - prvky pro život nezbytné v malých (miligramových) množstvích ombrograf - přístroj k měření a zapisování atmosférických srážek orba - základní úkon při zpracování půdy za účelem kypření, drobení a promíšení půdy do hloubky obvykle 0,15 až 0,35 m organická hnojiva - skupina hnojiv, v nichž podstatnou část sušiny tvoří organické látky - zpravidla statková hnojiva ornice - vrchní kypřejší vrstva půdy (do 0,3 m i více) s vyšším obsahem organických látek (humusu) pálené vápno - vápenaté hnojivo - oxid vápenatý (CaO) pasát - teplý vítr v rovníkové oblasti, vanoucí na severní polokouli od severovýchodu až východu peptizace - rozptylování koloidů, přechod gelu na sol - opak koagulace. V půdě ji vyvolávají hlavně ionty Na^+ a zčásti K^+ pesticidy - chemicky účinné látky používané k ochraně rostlin petrologie - nauka o horninách pískovec - mechanicky usazená zpevněná hornina vzniklá stmelením písku pH půdy - měřítko reakce půdy (hodnota koncentrace volných iontů vodíku v půdním roztoku). Rozsah 0 - 14 iontů, 0 - 7 = kyselá, 7 = neutrální, 7 - 14 = zásaditá Ph metr - přístroj na měření chemické reakce prostředí (půdy, roztoků ap.) písek - sypká, mechanicky usazená hornina složená hlavně z křemene, slídy a některých dalších nerostů plagioklas - jeden ze živců - hlinitokřemičitan sodnovápenatý plasmolýza - ztráta vody z buňky, způsobená vyšší koncentrací okolního roztoku. Projevuje se vadnutím (spálením) rostlin po přehnojení porostu počasí - okamžitý stav atmosféry v daném místě podmítka - mělké zaorání strniště obilnin, luskovin a jiných plodin podnebí - průměrný stav meteorologických prvků na určitém místě za delší časové období (např. za 50 let) podsev - plodina s pomalým růstem a vývinem. V první části vegetace setá do krycí plodiny podzolizace - proces rozkladu jílovitých částic v půdě při velmi kyselé reakci podzolovaná půda - půdní typ chladných a vlhkých oblastí se 4 půdními horizonty, který vznikl na kyselých horninách. Je málo úrodná polární fronta - styčná plocha dvou rozdílných vzduchových mas (jedna s teplým a vlhkým vzduchem, druhá se studeným a suchým vzduchem) pórovitost půdy - množství pórů v půdě vyjádřené v procentech póry kapilární - půdní póry s průměrem menším než 0,2 mm povětrnostní situace - rozmístění tlakových útvarů v určité době nad sledovaným územím a počasí nad tímto územím půda (v užším smyslu) - svrchní vrstava zemské kůry, která je nebo může být vhodným stanovištěm pro kulturní rostliny. Vznikla zvětráním nerostů a hornin půda orná - půda, která se pravidelně (v podstatě každý rok) orá a hnojí půdní edafon - soubor všech organismů žijících v půdě půdní horizont - vrstva půdního profilu charakteristická pro určité půdní podmínky a určitý půdní typ půdní koloid - směs částic v půdě (hlavně humusu a jílu), ovlivňujících poutání vody a živin půdní profil - vrstvení půdy patrné na stěně vykopané jámy (půdní sondy) půdní roztok - půdní voda s rozpuštěnými a ionizovanými látkami. Obsahuje živiny pro rostliny ve formě iontů půdní sorpční komplex - seskupení půdních částic humusu a jílu. Mezi půdním komplexem a půdním roztokem probíhají výměnné reakce důležité pro výživu rostlin půdní škraloup - slitá a ztvrdlá vrstvička na povrchu půdy., která brání výměně vzduchu v půdě a způsobuje nestejnoměrné vzcházení rostlin půdotvorní činitelé - činitelé, kteří přímo nebo nepřímo působí na půdotvorný proces (matečná hornina, vegetace, podnebí, věk půdy, podzemní voda, kultivační nebo jiná činnost lidí) půdotvorný proces - proces vedoucí ke vzniku půdy půdotvorný substrát - zvětralina matečné horniny vznikající působením eroze půdoznalectví (pedologie) - nauka o půdě prohlubování půdy - pracovní operace základního zpracování půdy, při níž se oře hlouběji, než je hloubka ornice (obvykle se objevují na polích kameny ve větším množství) průměrná denní teplota vzduchu - součet teplot vzduchu (ve C) v 7.00, 14.00 a 2x ve 21.00 hod dělený čtyřmi přilnavost půdy (adheze) - síla působící mezi půdní hmotou a částicemi cizího tělesa psychrometr - přístroj k měření relativní vlhkosti vzduchu na základě rozdílu teplot mezi suchým a vlhkým teploměrem pyranograf - přístroj k měření a zapisování globálního (tj.přímého a rozptýleného) záření rajonizace - vymezení nejvhodnějších pěstitelských oblastí rašelinová půda - půdní typ s rašelinovým horizontem hlubším než 0.5 m. Pro pěstování rostlin je vhodná jen nížinná rašelinová půda, tzv. slatina reakce půdy - koncentrace vodíkových iontů (H^+) v půdě měřená v pH relativní vlhkost vzduchu - poměr mezi absolutní a největší vlhkostí vzduchu vyjádřený v procentech reliéf terénu - členitost terénu, utváření zemského povrchu rendzina - půdní typ na vápencových horninách a slínech - málo úrodný retardační přípravek - látka zpomalující růst nebo zabraňující klíčení rostlin (např. brambor během skladování) reziduální účinek - účinek zbytků pesticidů v dalších létech po jejich použití. Zpravidla je pro následné plodiny škodlivý rezidua - zbytky pesticidů hromadící se v půdě rigolování půdy - obrácení (orba, rytí) půdy do hloubky 0,6 m i více. Jedná se o způsob prohlubování vrchní vrstvy půdy rosný bod - teplota, při níž vzduch dosahuje maximální vlhkosti. Dalším poklesem teploty nastává vysrážení vodní páry. Jestliže hodnota rosného bodu dosahuje záporných hodnot, je předpoklad přízemních mrazíků rula - přeměněná hornina vzniklá ze žuly saturační kaly - vápenaté hnojivo, odpad při výrobě cukru savana - souvislý travní porost subtropického pásma slatina - nížinná rašelinná půda slín - usazená jílovitá hornina s obsahem 25 až 75 % CaCO[3 ]slínovec - usazená hornina, částečně zpevněný slín smykování - pracovní operace předseťové přípravy půdy, kterou se urovnává povrch půdy, případně se částečně zkypří sol - nevysrážený koloidní roztok soudržnost půdy - síla, kterou se navzájem poutají částice půdy souvrať - pás na koncích pozemku, který se při obdělávání půdy i při ošetřování porostu ponechává na otáčení strojů a ošetřuje se až nakonec spodina - spodní vrstva půdního profilu. Velmi chudá na organické látky, má nízkou biologickou činnost spraš - jemná žlutá až žlutohnědá usazená hornina složená z prachových zrn bohatých na CaCO[3], obvykle mateční hornina černozemě sprašová hlína - odvápněná spraš srážkový milimetr - měrná jednotka vyjadřující vodní srážky v množství 1 litru na 1 m^2 (10 m^3.ha^-1) step - souvislý travní porost mírného pásma struktura půdy - míra seskupení půdních částic do hrudek, drobtů (agregátů) různé velikosti superfosfát - fosforečné hnojivo (Ca[3](PO[4])[2]) sytostní doplněk - množství vody, které může vzduch přijmout, aby byl úplně nasycený párou tepelná vegetační konstanta - součet průměrných denních teplot od zasetí do dozrání určité plodiny za určité období teplota vzduchu - hodnota měřená ve stínu a jeden metr nad zemí teplotní gradient - rozdíl teploty vzduchu o 0,5 až 1 C na každých 100 m směrem do výše termograf - přístroj k zapisování a měření teploty vzduchu textura půdy - viz heslo zrnitost půdy tlak vzduchu - síla, kterou vzduch tlačí na zemský povrch tlaková níže - oblast nízkého tlaku vzduchu tlaková výše - oblast vysokého tlaku vzduchu typ půdy - viz heslo genetický půdní fond trať (v zahradnictví) - časový odstup od vyhnojení pozemku statkovými hnojivy pro plodiny podle jejich náročnosti: I. trať - pozemek právě vyhnojený pro plodiny náročné na hnojení II. trať - 2. rostlina v osevním plánu prvního roku nebo 2. rok po hnojení - ve staré síle III. trať - 3. rostlina v osevním plánu prvního roku nebo 3. rok po hnojení a další úhor - pozemek neosetý, ležící určitý čas ladem únava půdy - nepříznivý stav půdy vyvolaný nesprávným, hlavně jednostranným, využíváním půdy po více let úrodnost půdy - schopnost poskytovat rostlinám dostatek vody a živin během vegetace ústojčivost (pufrovitost) půdy - odolnost půdy proti náhlým nebo velkým výkyvům chemické půdní reakce úvrať - viz heslo souvrať válení - pracovní operace, která má půdu utlačit, snížit její pórovitost a zvýšit kapilaritu vegetační den - den, který má průměrnou denní teplotu 10 C a více větrná směrovka - pomůcka pro určování směru větru vítr - proudění vzduchu v horizontálním směru voda gravitační - voda, která se pohybuje v nekapilárních pórech směrem od povrchu půdy do hloubky voda kapilární - voda, která se pohybuje v kapilárních pórech všemi směry, vždy z vlhčích míst na místa sušší voda podzemní - voda, která se shromažďuje v určité hloubce pod zemí na nepropustné vrstvě. Odtud může vyvěrat v podobě pramenů (i studánky) vzájemný poměr živin - vztah mezi dusíkem, fosforem a draslíkem v půdě vzlínavost - pohyb vody kapilárními póry v půdě zdola nahoru zrnitost (textura) půdy - vzájemný (procentuální) poměr zastoupení jednotlivých velikostních kategorií půdních částic v půdě zvětralina - půdotvorný materiál, zvětráváním narušená mateční hornina živec - nerost ze skupiny křemičitanů (hlinitokřemičitan draselný nebo sodnovápenatý). Jeho větráním vznikají úrodné půdy žula (granit) - vyvřelá (magmatická) hornina složená z křemene a živců ---------------------------------------------------------------------------------------------- 4. Květinářství - sadovnictví arboretum - botanická zahrada k pokusnému pěstování dřevin. Také větší soubor živých dřevin různých druhů Aspidistra - pokojová rostlina (původem z Japonska) poněkud připomínající palmičku s dlouhými tmavězelenými listy, český kořenokvětka ("domácí štěstí") Azalea - pokojový či venkovní keř se žlutými, oranžovými, růžovými či červenými květy - dnes botanický rod Rhododendron Begonia - křehká tropická bylina - kysala. Begonia semperflores - voskovka, ledovka. Begonia tuberhybrida - begonie hlíznatá Bergenia - zahradní stínomilná rostlina s velkými, masitými listy a růžovými květy, kvetoucí zjara - bergénie bonsai - stromek či keřík pěstovaný v malé nádobě (často umělecké) tak, aby byl menší než volně rostoucí. Také umění pěstovat podobné rostliny, (zejména v Japonsku) bourbonky - skupina okrasných, světle růžových plnokvětých růží bromelie - tropické byliny s přízemní růžicí tuhých listů. U nás jako pokojové květiny (např. Vrisea) Cykas - cizokrajný strom s tlustým kmenem, podobný palmě čajohybridy - keřové, velkokvěté růže pěstované pro řez květů darwinhybridy - tulipány, vyšlechtěné křížením Fosterových a Darwinových tulipánů. Mají silné až 60 cm dlouhé stonky a velké květy, velmi vhodné k řezu epifyt - rostlina žijící na povrchu jiné rostliny (na kmeni, větvích ap.), ale vyživující se samostatně (není cizopasníkem, např. bromelie) fuzarióza - onemocnění rostlin způsobené plísní rodu Fusarium hrnkování - přesazování mladých rostlin do květináčů Hydroponix - tabletované živiny pro přípravu živného roztoku ikebana - japonský způsob úpravy řezaných rostlin Iris - kosatec - vděčná vytrvalá bylina s různě barevnými květy kenzan - ježek - pomůcka pro upevnění rostlin při jejich aranžování (olověná destička s nerezavějícími hroty) Kerria - žlutě kvetoucí keř původem z Číny (česky zákula) konifery - jehličnaté dřeviny (stromy nebo keře) kopčení - způsob vegetativního množení keřů, podobný hřížení (půda se nahrne ke stonku, z něhož pak vyrůstají nové výhonky) letničky - květiny, které po výsevu během jednoho roku vykvetou, přinesou semena a odumřou mechová stěna - způsob pěstování rostlin na svislé stěně zhotovené z pletiva a vyplněné mechem (bez půdy) Jeden ze způsobů hydroponického pěstování rostlin moribana - styl ikebany, při němž se za pomoci kenzanu aranžují rostliny do plochých nádob (misek) moření - chemické ošetření rozmnožovacích částí rostlin proti houbovitým chorobám morovka - velmi chudá a kyselá zahradní zemina, podobná rašelině. Pochází ze zvětralých horních vrstev rašelinišť nageire - styl ikebany, aranžovaný do vyšších nádob (váz) Nerium - jedovatý stálezelený keř z jižní Evropy s bílými nebo růžovými vonným i květy - oleandr (Nerium oleandr) odhlávkování - odstraňopvání květů u cibulnatých rostlin jako ochrana před vysilováním cibulí odpočívadlo - část zahradního prostoru s atraktivními výhledy do zahrady či jejího okolí, vybavená sedacím nábytkem, případně i zdrojem tepla (ohniště, zahradní krb) pereny - vytrvalé květiny - trvalky pergola - vyvýšená dřevěná či jiná konstrukce pro vedení pnoucích rostlin pikýrování - přepichování semenáčků rostlin sadovnictví - zahradnický obor zabývající se estetickým řešením prostoru. Někdy mluvíme též o zahradní architektuře Sakura - druh japonské okrasné třešně Saintpaulia - malá rostlinka s masitými srdčitými listy na dlouhých řapících. Dobře se množí listovými řízky (africká fialka) stínování - regulace osvětlení ve skleníku nebo pařeništi pomocí tzv. stínovek (rákosových rohoží) znamenák - zařízení pro naznačení řádků k výsevu semen 5. Ovocnářství afinita - růstová snášenlivost (trvalá srůstnost roubu s podnoží) antraknóza - houbovitá choroba listů projevující se jako spála listů např. u angreštu a rybízu bordeauxská jícha - směs výpenného mléka s modrou skalicí (postřik proti houbovitým chorobám, hlavně na vinicích) fungicidy - chemické přípravky proti houbovým chorobám Fusicladium - cizopasná houba způsobující strupovitost ovoce insekticidy - chemické přípravky k hubení hmyzu. V mnohých případech narušují životní prostředí internodia - bezlisté články na ose rostliny (vzdálenost jednotlivých pater na ose ovocného stromu) kopulace - způsob roubování, kdy odnož i roub mají stejnou sílu kordon - nízký tvar kmene stromu s krátkým plodonosným obrostem, obvykle pěstovaný plošně lepáž - druh ovocné stěny, šikmo vysazované ovocné stromky vyvazované ohýbáním k sobě mezištěpování - vkládání vhodné kmenotvorné odrůdy mezi podnož a roub při špatné schopnosti srůstu roubu s podnoží, nebo při zvláštních půdních pěstitelských podmínkách monilióza - houbová choroba způsobující hnilobu plodů ovocných stromů i ve skladech očkování - způsob vegetativního rozmnožování rostlin, při kterém přenášíme jeden pupen s tenkým štítkem kůry z odlistěného letorostu (jednoletý výhonek) ušlechtilé odrůdy na podnož padlí - jinak též moučnatka - houbovitá choroba napadající výhony i listy rostlin perenospóra - houbovitá choroba hlavně révy vinné (usýchání listů, květů i hroznů) periodicita plodnosti - nepravidelná plodnost ovocného stromu (nejčastěji druhý rok) způsobená někdy odrůdovou vlastností (dědičnost), jindy nedostatečným ošetřením (špatná výživa) pomologie - vědní obor zabývající se určováním druhů a odrůd ovocných dřevin roubování - způsob vegetativního rozmnožování rostlin, při kterém přenášíme část (roub) jednoletého výhonu s několika pupeny ušlechtilé odrůdy na podnož remontantní - opakující se plodnost nebo kvetení v tomtéž roce řez ovocných stromů - úprava koruny stromu podle zvoleného tvaru. Dělíme jej na řez výchovný, udržující a zmlazovací řízky - upravené části jednoletých výhonů nebo kořenů, připravené pro zakořeňování šarka - virová choroba peckovin (hlavně švestek). Napadené rostliny je nutno vykopat a spálit smáčedlo - chemický přípravek, který po přidání do postřikových směsí, zlepší přilnavost postřikových látek na listy rostlin špičák - jednoletý očkovanec ovocného stromku bez vyvinuté koruny tvar ovocného stromu - výsledek úpravy výšky kmene a korunky ve školce a výchovného řezu po výsadbě na stanovišti (zákrsek, kordon, čtvrtkmen, palmeta ap.) udržovací řez - řez prováděný po celou dobu plodnosti, aby se dřevina udržela v dobrém stavu (za předpokladu správné výživy) výchovný řez - řez prováděný při zapěstování a tvarování korunky dřeviny po výsadbě, až do plné plodnosti zmlazovací řez - hlubší řez do starého dřeva, včetně zkrácení hlavních větví i obrostu u přestárlých stromů zákrsek - nízký tvar ovocného stromu s výškou kmene do 80 cm ---------------------------------------------------------------------------------------------- 6. Zelinářství balíčkování - předpěstování zeleniny v balíčku půdy slisovaném do kostky, Urychlující sklizeň drenážní závlaha - zavlažování pomocí drenáže hlavní plodina - zelenina, na jejíž pěstování klademe v daném osevním sledu hlavní důraz (okurky, rajčata, zelí) hnojivá závlaha - nejlepší způsob přihnojování pomocí dobře rozpustných hnojiv. Před ní a zejména po ní má být provedena zálivka čistou vodou jakost zeleniny - celkový stav zeleniny (např. vzhled, chuť, obsah biologicky vhodných i nevhodných látek) kapková závlaha - zavlažování z proděravělých hadic, kterými voda pomalu odkapává do půdy klíčidlo - skleněná či porcelánová miska používaná ke zkoušce klíčivosti semen meziplodina - zelenina umístěná časově mezi dvě vzájemně si nekonkurující hlavní plodiny, lišící se dobou zrání i sklizně (např. ředkev - karotka - pór) mikroklima zahrady - soubor klimatických vlastností v určité části zahrady. Změnu lze docílit terénními a stavebními úpravami moření osiva - ošetření osiva přípravkem proti chorobám a škůdcům následná plodina - zelenina, kterou sejeme nebo sázíme po sklizni hlavní plodiny (např. rané brambory, listová nebo salátová zelenina) ochrana zeleniny - soubor opatření k zamezení napadení zeleniny škůdci nebo chorobami (obdělávání, zálivka, využití chemických látek, mechanický sběr škůdců atd.) osevní postup - zásady postupného pěstování rostlin z hlediska účelného využívání zásob půdních živin a zachování co nejlepšího stavu půdy pro pěstování dalších plodin, např. 1. rok - organická hnojiva (košťálová zelenina) 2. rok - průmyslová hnojiva (kořenová zeleniny) 3. rok - organická hnojiva (plodová zelenina) 4. rok - průmyslová hnojiva (cibulová zelenina) meziplodiny - salátová zelenina, lusková zelenina osevní sled - postup co nejefektivnějšího pěstování zeleniny v daném prostoru. Sledy ve sklenících, pařeništích a na volných záhonech se podstatně liší pěstitelská technika - pěstební postup při pěstování zeleniny od přípravy půdy přes ošetřování až po sklizeň předběžná závlaha před mrazem - provlhčení půdy ráno přede dnem, ve kterém se očekává mrazík, které ochrání porosty zeleniny do výšky 15 cm předplodina - zelenina pěstovaná na záhoně před hlavní plodinou (např. lusková zelenina) přirychlování - různé způsoby urychlení růstu a sklizně zeleniny, zejména na jaře pod přenosnými kryty nebo hustě perforovanou fólií (obvykle na volných záhonech) přímý výsev - setí do připravené půdy přípravky k asanaci půdy - chemické látky aplikované před setím nebo výsadbou, aby se zamezilo napadení zeleniny škůdci sadba - cibule, oddenky, hlízy a předpěstované rostliny ze semene připravené k výsadbě sadbovače a palety - obvykle z plastů vyrobené kónické buňky sloužící pro balíčkování zeleniny, někdy spojené v celek - paletu. Používá se též hrnků z rašeliny a celulózy substrát - směs organických látek a zeminy obohacená živinami podporujícími růst rostlin závlaha rostlin - dodání vody rostlinám. Potřeba vláhy je u jednotlivých rostlin různá a mění se s časem a vnější teplotou zeleniny cibulové - odrůdy a kultivary zeleniny, které vytvářejí z části stonku a listů cibuli (např. cibule setá, cibule šalotka, pór, česnek) zeleniny lilkovité - odrůdy a kultivary zeleniny patřící do čeledi lilkovitých rostlin (např. rajče, paprika roční ap.) zeleniny kořenové - odrůdy a kultivary zeleniny, ze kterých se využívá především kořen (např. mrkev obecná, petržel, miřík celer, ředkev, ředkvička, řepa salátová) zeleniny košťálové - odrůdy a kultivary zejména brukve zelné - zelí hlávkové, kapusty hlávkové, kapusty růžičkové, brukve kedlubny a květáku, tvořící tvrdý "košťál" zeleniny listové - odrůdy a kultivary zeleniny, jejichž užitkovými částmi jsou listy (např. špenát, salát, čínské zelí) zeleniny luskové - odrůdy a kultivary zeleniny, jejichž plodem je lusk (fazol zahradní, hrách setý) zeleniny tykvovité - odrůdy a kultivary zeleniny patřící do čeledi tykvovitých rostlin (např. okurka, tykev, meloun cukrový, meloun vodní) zeleniny vytrvalé - odrůdy a kultivary zeleniny, které rostou při dobrých podmínkách trvale a obsahují látky charakteristické vůně (např. křen, reveň) zkouška klíčivosti semen - zjišťování kvality semen před výsevem. Dělá se obvykle se 100 semen, která se nechají vyklíčit na vrstvě vlhkého sklářského písku za teploty 20 C. Kolik semen vyklíčí, tolika procentní je klíčivost ---------------------------------------------------------------------------------------------- 7. Ekologie agrobiocenóza - společenstvo kulturních rostlin (např. monokultura) biocenóza - souhrn rostlin, živočichů a mikroorganismů v určité části přírody, které mají mezi sebou i vzhledem k neživé přírodě určité vztahy biomasa - celkové množství organických látek, vyskytující se u jednotlivé populace nebo na jednotce plochy či objemu boj proti erozi - souhrn opatření zabraňujících odnosu půdy (např. osevní postupy, terasy, rytí či orba napříč svahem) bonita - stupnice hodnocení přírodních zdrojů (např. bonita půdy, vodních zdrojů) biosféra - obal Země, ve kterém je život. Zahrnuje část atmosféry, hydrosféru a část litosféry. Její organizace a složení jsou podmíněny minulou i současnou činností organismů biologická produktivnost - váhový přírůstek biologické produkce v ekosystému za určité období biologická ochrana - využití živých organismů pro regulaci početnosti druhů (zvláště ohrožujících hospodářsky důležité rostliny, živočichy i člověka) biologická rovnováha - stav, kdy je vztah mezi organismy v ekosystému vyvážený biotický oběh - neustálá přeměna látek anorganických na organické prostřednictvím rostin, živočichů, mikroorganismů a jejich rozklad zpět na látky anorganické biotop - souhrn podmínek a prvků životního prostředí, ve kterém žije nebo může žít určitý druh organismů "bílá kniha" - seznam vzácných rostlin a živočichů, které jsou ohroženy vyhynutím. Obsahuje též program praktických opatření pro jejich ochranu a záchranu, (dříve používaný termín červená kniha) bezodpadová technologie - komplexní využití všech druhů odpadů k dalšímu využití (viz kompostování organických zbytků) cíl ochrany přírody - optimalizace vzájemného vztahu mezi lidmi a přírodou čištění odpadu - fyzikální, chemické a biologické zpracování všech druhů odpadů tak, aby neznečišťovaly životní prostředí devastace - částečné nebo úplné zničení části přírody přírodními silami nebo činností člověka devastace přírodních zdrojů - snížení kvality zdroje, jeho znehodnocení či znemožnění využití ekologie - věda o vzájemných vztazích mezi organismy a mezi organismy a prostředím ekologická krize - ničení jednotlivých faktorů prostředí člověkem v jednotlivých částech Země nebo v biosféře ekologické požadavky na životní prostředí - soubor požadavků odpovídající biologickým, psychickým, estetickým a sociálním potřebám lidí ekologické skupiny organismů - organismy mající stejný vztah k faktorům prostředí i lidem ekosystém - viz heslo biocenóza, včetně biologických faktorů prostředí eroze půdy - znehodnocování a odstraňování půdy vodou nebo větrem faktory přírodního prostředí - souhrn vlivů působících na organismus: abiotické - např. teplota, osvětlení, stupeň záření, frekvence zvukových vln biotické - vzájemný vztah jedinců téhož druhu, jedinců v populaci i populací různých druhů navzájem antropogenní - typy lidských činností, ovlivňující oba předchozí faktory geoekvivalent - hodnocení škod a způsobu jejich napravení (např. ztráty kyslíku v důsledkuý pokácení nebo požáru lesa) hubení organismů - rychlé snižování stavu některých druhů organismů až ke stavu, který může vést k vyhynutí chráněná přírodní území - území se zvláštním režimem, aby se uchovala krajina a organismy v ní žijící introdukce - rozmisťování některých druhů organismů do nových ekosystémů člověkem inverze ovzduší - stav ovzduší, kdy neproudí vzduch (častěji ve velkých a průmyslových městech) a znečištěný vzduch znesnadňuje dýchání komplexní využití krajiny - soustava opatření v krajině, zachovávající ekonomická, ekologická a estetická kriteria konkurenti - organismy, které se zaměřují na stejnou potravu v daném ekosystému - konkurují si konzumenti - organismy odkázané výživou na již vyrobené organické látky jinými organismy kulturní krajina - území pozměněné hospodářskou činností lidí limitující faktory prostředí - faktory omezující možnosti rozvoje organismů, celé populace nebo biocenózy monitorování - pozorování a kontrola prostředí. Získané údaje mohou signalizovat zhoršené životní prostředí národní parky - chráněná území, kde se často nacházejí jedinečné přírodniny (např. Krkonošský národní park) nejzazší přípustná koncentrace - nejvyšší znečištění, které ještě nenarušuje život organismů oběh látek v přírodě - cyklický děj, při kterém se tytéž látky přeměňují z jednoho stavu do druhého a při tom se opakovaně zúčastňují probíhajících procesů (např. oběh vody, biotický oběh) obora - část území, kde se pod ochranou nacházejí obvykle vzácnější přírodniny (některé druhy rostlin a živočichů - Žehušická obora se vzácnými bílými jeleny) odpadové vody - voda s různými škodlivými příměsemi, které je třeba odstraňovat odpady - látky nebo energie vznikající při průmyslové výrobě, v zemědělství nebo domácnostech. Jsou v současnosti jedním z hlavních zdrojů znečištění prostředí ochrana před znečištěním - soustava opatření zaměřených na čištění a zužitkování odpadů, na mnohonásobný oběh vody a na bezodpadové výrobní cykly ochrana přírody - soustava opatření zaměřených na uchování vzácných a vymírajících druhů organismů, na ochranu přírodního prostředí před devastací nebo znečištěním ochrana přírodního prostředí - soustava opatření zaměřená na udržení co nejlepších podmínek k životu pro všechny organismy, včetně člověka ochrana rostlin - metody odstraňování chorob, škůdců a plevelů v zemědělských kulturách. Uplatňuje se zde celý souhrn biologických, fyzikálních, chemických a agrotechnických metod optimální hustota - takové množství organismů v daném ekosystému, které nenarušuje život jednotlivých druhů ozónový obal - vrstva ozónu ve vyšších vrstvách armosféry, bránící pronikání zhoubného ultrafialového záření (nebezpečí rakoviny, oslepnutí) parazit - organismus žijící na úkor jiného živého organismu a poškozující ho producent - organismus, který dovede vyrábět z anorganických látek látky organické (pomocí fotosyntézy to dokáží pouze zelené rostliny) predátor - organismus požírající jiné organismy. Důležitý pro přírodní rovnováhu potravní pyramida - znázornění vztahů mezi producenty a konzumenty, např. aby se uživili musí mít každý stupeň pyramidy dostatek jedinců. Úbytek na jednom stupni pyramidy znamená úbytek i na dalších stupních populace - množství jedinců určitého druhu, zabírající určité území v průběhu delší doby přírodní podmínky - spojení podmínek, které na daném přírodním území umožňují biotický oběh přírodní zdroje - látky přírodního původu využitelné pro člověka recyklace - znovu využívání již jednou použitých výrobků nebo produktů, kterým se šetří suroviny i energie (např. recyklace papíru, kovů, plastů) regulace početnosti - cílevědomý zásah člověka do početnosti jedinců v populaci rekultivace - obnovení biologické produktivity nebo využití půdy nějakým způsobem narušené rekreační zóna - vyčleněné území odpovídající potřebám odpočívajícího člověka reprodukce přírodních zdrojů - soubor opatření k plnému nebo částečnému umělenému pěstování rostlin, živočichů a mikroorganismů, nezbytných pro člověka (patří sem i zřizování zahrádek na méně úrodných půdách) rezervace - úsek území, na kterém se uchovává přírodní prostředí v původním stavu. Je vyjmuto z hospodářského využívání potravní řetězec - vzájemné spojení druhů organismů získávajících potravu a tím i energii pro další život skleníkový efekt - jev, při kterém sluneční záření proniká vzduchem nebo sklem a zahřívá povrch, na který dopadá. Díky skleníkovému efektu je teplota v uzavřených polohách vyšší než v okolí smog - silné znečištění vzduchu ve velkoměstech a průmyslových centrech. Vzniká často vlivem ultrafialového záření v důsledku reakcí probíhajících s výfukovými plyny automobilů nebo s kouřem z továren a domů, často ve spojení s mlhou vymírající druh - druh, jehož současný počet nezajišťuje bez urychlených opatření přežití vyšlapávání - fyzické ničení porostů, které vede ke změně mechanických vlastností půdy (pěšiny, přemisťováni skotu, ježdění těžkými dopravními prostředky po polích) využití odpadu - opakované využití průmyslových odpadů v další výrobě (zejména jako surovin) - viz recyklace vzácné druhy - druhy obývající ohraničené území nebo přizpůsobené ke specifickým podmínkám prostředí. Jejich početnost je všude malá a nic nenasvědčuje tomu, že by se mohla zvýšit zasolování půdy - proces shromažďování rozpustných solí v půdě nebo na jejím povrchu v důsledku chybné závlahy nebo nadměrného použití průmyslových hnojiv zelená zóna - pozemky ve městech a jejich okolí, porostlé lesy, lesoparky a jinými zelenými porosty. Slouží jako ochranné zóny, ale mají i hygienické poslání a slouží k odpočinku zóna sanitární ochrany vodních pramenů - území, kde je zvláštní ochrana pramenů zásobujících obydlená území pitnou vodou znečištění - pronikání pevných, kapalných a plynných látek, mikroorganismů nebo i energií do přírodního prostředí (v důsledku činnosti lidí) znečištění biologické - látky nebo druhy energie, které způsobují při určité koncentraci změny přímo v přírodním prostředí, které narušují život organismů životní prostředí člověka - část světa, která se nachází v bezprostředním styku s člověkem ---------------------------------------------------------------------------------------------- 8. Člověk a zdraví absorbovat - pohlecovat, vstřebávat (např. voda pohlcuje nebezpečné jedovaté látky aceton - hořlavé organické rozpouštědlo charakteristického zápachu. Jeho čichání není zdraví prospěšné adaptace - přizpůsobení, např. nepříznivým vlivům vnějšího prostředí akrofobie - chorobný strach z hloubky, obtížně léčitelný alergie - nepřiměřeně silná reakce organismu na setkání s určitou látkou pro něj škodlivou (pyl, prach,včelí jed, některé léky ap.). Obtížně léčitelná, je třeba se vyvarovat podnětů ambulance - ordinace pro docházející pacienty, jinak též sanitní vůz amputace - chirurgické odnětí končetiny nebo jiné části těla anatomie - věda o stavbě těla organismů angina - zánět přední části hrtanu způsobený baktériemi baktérie - jednobuněčné organismy, z nichž část je choroboplodná (způsobují choroby) botulotoxin - velmi jedovatá látka zvaná klobásový jed. Může se nacházet v doma vyrobených uzeninách nebo masových konzervách. Produkt baktérie Clostridium botulinum může způsobit i smrt brucelóza - infekční onemocnění zvířat, hlavně skotu, přenosné i na člověka nesvařeným mlékem. Původcem je bakterie z rodu Brucella. Projevuje se střídáním horečnatých a nehorečnatých období, nebezpečné zejména pro ženy (problémy s těhotenstvím) cyanóza - modrofialové zbarvení rtů, tváří, konců prstů i sliznic způsobené nedostatečným okysličením krve cysta - chorobná dutina v různých částech těla s různým obsahem debilita - nejlehčí forma slabomyslnosti deprese - sklíčenost, skleslost, stísněnost desinfekce - ničení choroboplodných mikroorganismů chemickými látkami (např. lyzol) nebo parou droga - dráždivý, omamující případně návykový prostředek rostlinného nebo živočišného původu. Dochází-li k jehozneužívání (pravidelné používání s návykem), mluvíme o drogové závislosti edém - otok - nahromadění tekutiny ve tkáni embolie - náhlé ucpání cévy tukem nebo vzduchem, zaneseným krevním proudem, může skončit i smrtí fyziologie - věda o činnosti buněk a tělních orgánů v organismech halucinace - chorobný smyslový vjem zraku nebo sluchu - druh přeludu, pokládaný z hlediska nemocné osoby za pravdivý. Způsobovat jej mohou např. i drogy hysterický - předrážděný, popudlivý, nepříčetný ichtyol - černá mast užívaná v kožním lékařství při hojení "podebraných" ran ischias - obvykle zánět sedacího nervu, způsobující bolesti v křížové oblasti, vystřelující do jedné nebo obou končetin inzulin - hormon slinivky břišní, používaný jako lék proti cukrovce jodová tinktura - prostředek používaný k zevní desinfekci povrchových ran jogurt - zahuštěný kysaný mléčný výrobek vhodný pro zdravou výživu, zejména s ovocem kalorie - do roku 1979 používaná jednotka množství energie, mimo jiné uvolňované i z potravin. Dnes se používá jednotka Joule (zn. J) kalus - tkáň nebo pletivo tvořící se při poškození nebo poranění organismů (závaly u dřevin, hojení zlomenin) kapilára - krevní céva o nejmenším průměru, vyživující tkáně organismů karcinogén - látka, která může vyvolávat rakovinné bujení karcinom - zhoubný nádor, vzniklý bujením buněk katarze - duševní očista po prožití uměleckého díla (hudby, výtvarného umění, literatury) "kiwi" - plod i u nás pěstované popínavé rostliny (Actinidia) s vysokým obsahem vitaminu C kofein - rostlinný alkaloid obsažený v kávě a čaji, který působí zejména na mozkovou kůru a srdce. Při větší spotřebě škodí kokain - alkaloid z rostliny koka, užívaný k znecitlivění a zneužívaný jako omamný prostředek v drogových závislostech koloid - látka, jejíž částice jsou rozptýlené v jiné látce, která je v nadbytku. S její pomocí se často připravují léky koma - hluboké bezvědomí koniin - alkaloid obsažený v bolehlavu (čeleď mrkvovité), smrtelný jed kopulace - splývání dvou pohlavních buněk - oplození kulturista - člověk provozující cvičení s cílem maximální zdatnosti a krásy těla laik - neodborník, neškolený člověk laktace - vyměšování mléka z mléčných žlaz u samic savců laktóza - mléčný cukr latentní - neprojevující se navenek, skrytý (např. vstup infekce do těla) leukocyty - bílé krvinky, chránící tělo před škodlivými látkami, které vnikly do těla lyzol - dezinfekční prostředek získaný z kamenouhelného dehtu macerát - výluh z aromatických částí bylin rozpouštědlem za studena, který se používá jako lék malárie - horečnaté infekční onemocnění přenášené komáry roku Anopheles. Projevuje se zimničnatými záchvaty nejčastěji ve tří - či čtyřdenních intervalech metabolismus - fyziologická přeměna látek a energie v živém organismu morfin - důležitý alkaloid z opia používaný k tlumení bolesti a zneužívaný k fetování (viz drogová závislost) myom - nádor svalové tkáně notorický alkoholik - člověk často se opíjející. Následky - rozpad osobnosti, psychické poruchy, tělesná zchátralost obezní - lidé s nadbytečně nahromaděnou tukovou tkání. Mluvíme též o obezitě (má vliv zejména na cévní choroby) opium - ztuhlá šťáva z nezralých makovic s bohatým obsahem rostlinných jedů (alkaloidů např. morfin, kodein atd.), které působí omamně. Nebezpečí drogové závislosti ORL - otorinolaryngologie - obor lékařství zabývající se diagnostikou a léčením nemocí ušních, nosních a krčních otok - viz heslo edém padoucnice - onemocnění vyznačující se sklonem k opakovaných záchvatům doprovázeným křečemi a často i bezvědomím (epilepsie) paralýza - ochrnutí, obrna, případně postupné zanikání duševních sil a schopností patologie - lékařský obor studující chorobné jevy a pochody v organismu pelagra - onemocnění z jednostranné výživy (zvláště z nedostatku vitamínu B[2]), projevující se vyrážkou a nervovými poruchami (avitaminóza) potence - schopnost plodit - pohlavní schopnost psychiatr - odborný lékař pro léčení duševních chorob psycholog - odborník pro poznávání způsobů myšlení a povahy lidí psychoterapie - léčení tělesných a duševních chorob rozhovorem, sugescí, hypnózou recept - písemný návod k přípravě léku či postupu léčení reflex - reakce organismu na vnější nebo vnitřní podnět relaxace - cekové uvolnění těla, zejména svalů za účelem odpočinku. Zahrádkaření je vhodným způsobem relaxace remise - kolísání průběhu nemoci přinášející dočasnou úlevu repelent - látka, která odpuzuje hmyz, ale neusmrcuje jej resuscitace - léčebná činnost zaměřená na obnovu ztracených či udržení selhávajících životně důležitých funkcí (např. umělé dýchání) sadismus - chorobná zvrácenost projevující se trýzněním druhých lidí salmonela - skupina baktérií, vyvolávající některé střevní choroby (břišní tyfus, průjmy) senilní - sešlý věkem, stařecký sepse - celkový chorobný stav organismu, vyvolaný některými choroboplodnými zárodky či jejich jedovatými produkty. Odtud antisepse - soubor opatření k zabránění tomuto stavu sérum - krevní produkt vznikající z krevní plazmy po srážení bílkoviny fibrinu. Používá se v lékařství zejména pro získání protilátek proti různým chorobám séroterapie - léčení krevním sérem obsahujícím protilátky sex - pohlavní pud silikóza - onemocnění vzniklé zaprášením plic simulant - člověk, který něco předstírá, zejména chorobu nebo úraz (i při hrách) somatologie - nauka o stavbě a činnosti orgánů těla, zpravidla lidského (tělověda) struma - zduření štítné žlázy, lidově zvané "vole" tolerance - snášenlivost, respektování druhých toxikomanie - chorobná závislost na droze s následnými tělesnými a duševními poruchami toxin - bakteriální jed transport - doprava, převoz (např. poraněného) trauma - tělesný nebo duševní úraz či poranění vakcina - očkovací látka získaná z oslabených baktérií, virů případně jiných látek (pyl) zooparazit - cizopasný živočich (klíště) ženšen - bylina s řepovitým kořenem, používaná v léčitelství ke zlepšení celkového stavu organismu