Ruské Ы v přízvučných i nepřízvučných slabikách zní tvrději než české Y.
Např. český lingvista M. Romportl uvádí, že tón ruského Ы je oproti českému I/Y asi o kvartu nižší.
Při výslovnosti samohlásky Ы zvolíme jednu z možností postupu při nácviku:
Vyslovíme českou samohlásku I/Y, držíme tón (íííííí/ýýýýý) přiložíme ukazováčky (prsty) na koutky úst (takže rty a prsty tvoří při pohledu do zrcadla písmeno H), roztáhneme koutky rtů do stran tak, že budeme tlačit a odtahovat prsty od sebe k uším, tj. do stran (jako kdybychom si chtěli pomoci do „klaunovského“ úsměvu, hodně přehnat rádoby úsměv při českém „sýýýýýr“). Při realizaci artikulačního cvičení automaticky dojde k poklesu tónu. V té chvíli se nám daří vyslovit ruskou samohlásku Ы.
Nacvičujeme před zrcadlem, provádíme optickou kontrolu, nepřerušujte vyslovovaný zvuk.
Pozor! Rty nesmíme zaokrouhlovat (ale právě naopak) ani špulit jako při výslovnosti samohlásek A a O. Během artikulačního cvičení neměníme pozici rtů, necháváme je ve volném ochablém postavení při pootevřených rtech.
Vyslovíme české hovorové slovo hezký, na ýýýý držíme tón, jazyk během tónu na ýýý posuneme od dásní směrem dozadu k měkkému (zadnímu) patru v ústech (dutině ústní). Přitom by se měl snižovat i tón vysloveného ýýýý.
Pak se pokusíme dát jazyk přímo již do zadní pozice, tj. k měkkému patru, vyslovíme i/y víc raženě, napjatě, s větším důrazem (větším a prudčeji vydechovaným proudem vzduchu) – to už by se mělo hodně (!) podobat výslovnosti opravdové ruské samohlásky Ы.
Nacvičujeme před zrcadlem, provádíme optickou kontrolu, nepřerušujeme vyslovovaný zvuk.
Pozor! Rty nesmíme zaokrouhlovat (ale právě naopak) ani špulit jako při výslovnosti samohlásek A a O. Během artikulačního cvičení neměníme pozici rtů, necháváme je ve volném ochablém postavení při pootevřených rtech.
Nejdříve zkusíme polohlasem vyslovit samostatně souhlásku T opakovaně za sebou T-T-T-T, za souhláskou T bude znět ještě jeden kratičký zvuk – něco jako hodně neznělé e (zvuk používáme např. jako „zvukovou výplň“ při váhání – viz pověstné E-E-E našeho kosmonauta Remka při pobytu ve vesmíru a přímých přenosech v televizi). Tento zvuk trochu prodloužíme na důrazné a tvrdé Y, tak se nám podaří vyslovit Ы velmi podobné ruskému.
Ruské O pod přízvukem je v ruštině označováno za labializované. Ruské přízvučné O se vyslovuje tak, že sevřeme rty do menšího kroužku, povytáhneme a semkneme vpřed, tj. rty našpulíme víc než v češtině. Ruské o zní z těchto důvodů více „zaokrouhleně“. Zároveň vydechneme při vylovení více vzduchu než u českého o.
Podle ruské metodiky má takto vyslovené ruské O tzv. u-ový odstín, jedná se však jen o mírný náznak ve směru výslovnosti stažení rtů při výslovnosti U.
K zaokrouhlování О dochází zejména na absolutním začátku slova, dále po ve slabikách po souhláskách б, п, м, в, ф, г, к, х, л, т, р.