Sociální komunikace Přednášky ze sociální psychologie PhDr. Denisa Denglerová, Ph.D. Komunikace l Interakce – nepotřebuje žádné zprostředkující činitele ani míru vědomí l Komunikace – sdělování a sdílení významů, předpokládá se aktivita všech zúčastněných, je to interakce pomocí významů l Watzlawick – „Nelze nekomunikovat, pokud jsem přítomen.“ Složky komunikace l Syntax – zkoumá kódování, komunikační kanály a jejich efektivitu či neefektivitu, kapacitu komunikace, redundanci (nadbytečnost informace), šumy a další aspekty, které komunikaci ruší l Sémantika – zkoumá významy slov l Pragmatika – zkoumá projevy vztahů v komunikaci, ovlivňování, přesvědčování v rámci komunikace, co nás vede k tomu, že přijmeme či nepřijmeme určité sdělení Komunikační rozsah a rovina l Komunikační rozsah – určuje, zda komunikace probíhá uvnitř nějakého individua nebo jej překračuje l Rovina komunikace – má biologickou nebo psychologickou úroveň l 4 typy komunikace z hlediska rozsahu a roviny: l Intraindividuální – vnitřní, biologická, úroveň, buňky, orgány… l Extraindividuální – biologická úroveň, fungování v rámci prostředí l Intrapersonální – uvnitř individua na psychické úrovni, vnitřní monology, usuzování, rozhodování… l Interpersonální – komunikace se živými bytostmi, pokud s lidmi jde o sociální komunikaci Přímost komunikace l Přímá komunikace l Aktér (=kodér, komunikátor) ®®® recipient (=komunikant) l Aktér – motivace ke sdělení, strategický záměr, slovní formulace, výstup a celkový dojem l Recipient – příjem, porozumění významu slov, představa recipienta o záměru aktéra, celkový efekt (včetně individuálních konotací) l Původní jednostranný lineární model překonán cirkulárním zpětnovazebným modelem l Nepřímá komunikace (=zprostředkovaná komunikace) l Individuální – př. napsání dopisu, části komunikačního procesu netvoří plynulý děj l Masmediální – komunikátorem je celý tým, komunikantem je anonymní publikum Základní formy komunikace l Verbální (verbum = slovo) – komunikace pomocí znaků a smyslů, jež jsou na tyto znaky vázány, patří sem písemný i řečový projev, dopisy, maily, telefon, morseovka, znaková řeč… l Denotát – označený objekt, objektivní smysl l Konotát – subjektivní smysl, emočně zabarvené, co si člověk sám vloží do pojmu l Co je to význam věty? l Gardiner – to, co aktér zamýšlí, aby bylo z věty pochopeno l Neverbální – mimika, posturologie, kinezika (gestika, chůze), haptika, proxemika, úprava zevnějšku, lidské feromony l Paraverbální – intonace, pauzy, intenzita hlasu, parazitní slova, důrazy, tempo Nonverbální komunikace l Mimika – výrazy obličeje (nesmyslných až 20000, smysluplných kolem 40, vztahují se k 7 hlavním emocím), nejdůležitější pro komunikaci oči, moral looking time 3s, delší pohled je brán jako výzva, mocenské gesto l pozitivní emoce zorničky rozšiřují l negativní emoce je zužují „pichlavá očka“ l pohyby obočí – při pozdravu se obvykle zvedá l přirozený úsměv – zužují se oči, znak upřímnosti l Posturologie – nauka o postojích, polohách těla, když je člověku dobře zabírá obvykle více prostoru, když je mu špatně, obavy, nejistota, je stažený, uzavřený, zabírá méně prostoru Nonverbální komunikace l Kinezika – nauka o pohybech těla, se čtením těla pracuje bioenergetika a biosyntéza l Gestika – zabývá se gesty, mají dvě funkce: zdůrazňovací a ilustrativní l Oblast chůze – liší se individuálně i kulturně, vlnění… l Haptika – oblast dotýkání, velmi důležité v počátcích života (sensoricko taktilní deprivace), v dospívání rezervovaný postoj, v dospělosti dotýkavci x nedotýkavci, formalizované dotyky při pozdravu Nonverbální komunikace l Proxemika – nauka ve vzdálenostech, každý žije v různých „válcích“ a důležité jsou jejich rozměry, mezikulturní rozdíly v průměru, v Evropě jižní národy nejmenší odstupy, Norové a Švédové největší odstupy l Zóny l Intimní 0-45 cm l Osobní 45-120 cm l Sociální 120-350 cm l Veřejná nad 350 cm l Násilníci ve vězení (výzkumy z USA) mají až 3x větší poloměr osobní zóny l Blíže si k sobě stoupají extraverti než introverti Proxemika a genderové rozdíly l Nejblíže si stoupá muž k ženě l Poté žena k ženě l Větší odstup žena k muži l Nejdále si stoupá muž k muži l Do proxemiky patří i vzdálenosti vertikální – respekt z výšky, rozmístění křesel v kanceláři, napoleonský komplex… Komunikační kontext l Vnější – prostředí, doba, čas, vědomí kontinuity, přístupné pozorovateli l Vnitřní – situační kontext, význam pro zúčastněné lidi, není zřejmé pouhému pozorovateli Co si sdělujeme v rozhovoru? • Fakta • Postoje k faktům • Postoje ke komunikačnímu partnerovi • Aktuální stav (nálada, zdravotní stav,…) • Trvalejší osobnostní charakteristiky l příslušnost ke skupině l temperament l míra kultivovanosti, intelektu, vzdělání… • Okolnosti, za jakých je rozhovor veden l časové představy o trvání a ukončení rozhovoru l představa o stylu rozhovoru (mocenský x přátelský) Komunikační škola v Palo Alto l Bateson, Haley, Watzlawick l Rozdělili komunikaci l Digitální – komunikace slovy, jasná, věcná, racionální l Náhodnost slova pro označení pojmu (stůl, table…nemá nic společného se stolem) l Analogová – metafory, přísloví, užívá obrazy k vyjádření něčeho, dá se jí vyjádřit podoba vztahu či podnětu (např. červen, „labutí šíje, ňadra, buben, činely“) Vztahy v komunikaci • Vztah symetrický – oba účastnící na stejné úrovni, zdůrazňují a opakují smystričnost (první si postěžuje, druhý se přidá, využívají zhruba stejný časový prostor, oba mohou přijít s tématem…) • Vztah komplementární – doplňkový, jeden z členů je dominantní, druhý submisivní, navzájem se potřebují, může a nemusí dojít k situaci, kdy je snaha obrátit pozice • Vztah metakomplementární – skrytě komplementární vztah nebo vztah, kdy dovolujeme, aby nás někdo řídil (ztěžující si babička jako nejslabší článek rodiny, astmatické dítě, …) Komunikační styly – Plaňava l Konvenční – nic nechce měnit na vzájemném vztahu, ať je jakýkoliv (pozdravy, řeči o počasí, o dostizích,…) l Konverzační – vychází ze symetrického vztahu, oba mají možnost měnit témata, mluví stejně dlouho, konverzace je příjemná, motivací je prožít příjemnou emoci, je to spíše o vztahu než o faktech l Operativní – nejlepší styl k nalezení nějakého řešení, k domluvě, k cestě k cíli, zaměření na výkon, vychází z komplementarity – někdo vede, někdo přijímá, asymetrie v tom kdo mluví a kdo poslouchá l Intimní – s partnerem, rodinou, blízkost psychická i fyzická (ne nutně pozitivní, např. mazlení, rvačka, výprask) Problematické druhy komunikace Destruktivní komunikace – snaha podlomit pozici, rozrušit postoje, názory. Primárním motivem je pouze snaha o destrukci, nikoliv konstrukci nového, jiného, odlišného. Autoritářská komunikace – autokratické vnucování vlastních názorů druhému s cílem vytvořit závislost, ať už v myšlení nebo reálné činnosti ( interakci ). Disjunktivní komunikace – odpoutání od vlastního smyslu komunikace, příznačné je zlehčování, povrchní chování, ironie. Rezistentní komunikace – je projevem nedůvěry nebo odmítání partnera. Komuniké je vyslechnuto, ale nezpracováno. Přijaté komuniké není stimulem k odpovědi, k činnosti, aktivitě. Pseudokomunikace – jde pouze o jakoby komunikaci. Je obvykle vyvolána spíše jistým sociálním tlakem než skutečným společným předmětem zájmu. Nonkomunikace – chybění komunikace při formální fyzické přítomnosti partnerů. Zpětná vazba v komunikaci Zpětná vazba je základem pedagogického zásahu i následného procesu změn. Je však nezbytná v každém druhu komunikace. Může také chránit vztah před zátěží nevyslovených pravd. Závisí na formě poskytnutí zpětné vazby – konstruktivní x destruktivní. Konstruktivní zpětná obsahuje tři druhy informací: behaviorální – chování, co bylo vnímáno emoční - pocitová, jak to mohlo působit doporučení, důsledky – co je možné udělat jinak, změnit konstruktivní zpětná vazba Při jejím poskytování je vhodné: l připomínky omezit na chování a situace, které lze změnit l mluvit konkrétně, ověřitelné údaje l mluvit z pozice člověka, kterému záleží na svém komunikačním partnerovi l uvádět vlastní pocity l úkolem zpětné vazby je pomáhat, zpětná vazba s negativním obsahem se stává zbraní l usnadnit provedení potřebné změny uvedením možností l probrat možná východiska, případně nabídnout vlastní pomoc (jen když ji opravdu můžete poskytnout!) l věnovat pozornost tónu hlasu, nevhodně použitý tón může zatemnit obsah sdělení l připravit se na zvládání reakcí osoby, která může chápat ZV jako výtky, vnímat a přijímat vlastní emoce a sdělovat je l nenechat se rozptýlit nebo odvést od tématu rozhovoru l být připraven na možné negativní reakce, agresivitu, nadávky, pláč, odchod, nebo dokonce projekce viny