Známé i neznámé experimenty v sociální psychologii Co se z nich dozvídáme o sociálním chování? Jaké mají tyto závěry platnost? PhDr. Denisa Denglerová, Ph.D. Sociální facilitace ž 1898 Triplett – děti navíjely vlasec na udici ž 1920 Allport – studenti řešili úkoly s násobením ž Obě skupiny pracovali rychleji, pokud bylo v místnosti více lidí, kolegů než jen oni sami ž Sociální facilitace – přítomnost druhých osob usnadňuje či zrychluje provedení úkolu ž Podmínkou sociální facilitace určitá míra rivality ž Studenti počítali rychleji, ale dělali více chyb Sociální zahálení ž 1979 Latané – studenti dostali úkol křičet co nejvíc ž Ve skupině křičeli daleko méně než když byli osamotě ž Sociální zahálení – je-li do činnosti zapojeno více lidí, jednotlivec vynakládá menší úsilí, než když je sám ž Intenzita hluku – jedinec (100%), dvojice (82%), pět lidí (70%), pokud skupina, avšak možnost identifikace (100%) ž Anonymita, skrytí se v davu Facilitace x zahálení ž 1980 Zajonc – rozdělení situací dle toho, zda má přítomnost dalších lidí pozitivní či negativní účinek ž Dobře naučené a zažité úkoly – jsou prováděny lépe ve společnosti více lidí ž Úkoly, které vyžadují koncentraci a pozornost – lépe prováděny o samotě ž Důvodem je úroveň nabuzení (efektem obecenstva zvýšena) ž Závisí také na tom, kdo jsou ostatní přítomní lidé Zákon sociálního vlivu ž 1981 Latané „Žárovkový model“ ž Osoba je pod vlivem různých sociálních sil působících současně – jako předmět osvětlený žárovkami z různých stran. ž Tři faktory ¡ Síla sociálního vlivu – významnost lidí v obecenstvu pro aktéra, jejich referenční skupina (např. Romské divadlo) ¡ Počet dalších lidí – není lineární, nárůst vlivu je s každou další osobou stále menší a menší ¡ Blízkost kontaktu Rozptýlení zodpovědnosti ž Výzkumy týkající se intervence přihlížejících ž 1968 Latané - unikající kouř z průduchu ze zdi v místnosti, pokud studenti čekali v místnosti o samotě 75% z nich něco podniklo (oznámení kouře), pokud čekali ve trojicích reagovalo jen 13% ž Pád a výkřik ženy ve vedlejší místnosti – z jednotlivců pomohlo 70%, ze skupinek jen 40% ž Diskuse na interkomu, jedna z osob dostane epileptický záchvat – 85% jednotlivců reaguje, 60% trojice, 30% v šestičlenné skupině ž Ve skupině osob lidé předpokládají, že odpovědnost se dělí mezi ně, takže se tím snižuje význam jejich vlastní pasivity = rozptýlení zodpovědnosti ž Do rozhodování zasahuje i dvojznačný výklad situace (ospravedlnění?) ž Praktický důsledek - Jak se zachovat jako oběť na ulici? Studie konformity ž Konformita – přejímání úsudků druhých ž 1935 Sherif – dvojznačná situace – vjemová iluze autokinetického efektu – stabilní světelný bod v temnotě se jeví být v pohybu – určování velikosti pohybu světelného bodu – neexistence správné odpovědi ž 1951 Asch existence správné odpovědi – délka úseček, respondenti odpovídali vědomě nesprávně, aby se jejich odpověď nelišila od názoru druhých, pouze 24% zkoumaných se ani jednou nepřizpůsobilo ž Možné důvody: zachovat harmonii ve skupině, snaha předejít konfliktu, potěšit ostatní,… ž Prožívání úzkosti v takovýchto situacích, ověřeno měřením neurofyziologických korelátů ž Stang – souvislost se sebeúctou a self-efficacy ž Velký vliv – jednotnost úsudku Milgramův experiment ž 1. fáze – průzkum mezi psychiatra, psychology apod., zda si myslí, že by obyčejní lidé dali jinému člověku smrtelný elektrický šok – odhady, že by většina lidí odmítla a maximálně 3% lidí by poslechla ž 2. fáze – vlastní experiment – experiment týkající se učení a schopnosti učení, „náhodné“ vylosování kdo z dvojice bude žák a kdo učitel ž Výsledek – všichni účastníci pokusu dali elektrickou ránu 300 V, 63% došlo ke konci stupnice (450 V) ž Ověřováno i v jiných státech, podobné výsledky, až do konce zhruba 2/3, v Jordánsku 80%, v Austrálii 50% Obměny Milgramova experimentu ž Oběť po celou dobu nevydává žádný zvuk 100% ž Při 300 V oběť buší na stěnu 65% ž Oběť je v téže místnosti 40% ž Pokus se provádí v kancelářské budově 48% ž Učitel přidržuje oběti ruku na elektrodě 30% ž Experimentátor dává instrukce po telefonu 20% ž Experimentátor nedává příkazy, učitel si svobodně volí sílu šoku 2,5% ž Experimentátor je běžným občanem 20% Hoflingův experiment ž Terénní výzkum v nemocnicích ž Člověk předstírající, že je ošetřující lékař, telefonoval sestře na noční službu, aby podala pacientovi dvakrát vyšší dávku léku než je maximální povolené množstí ž 95% sester poslechlo ž Sociální tlak způsobený nerovností moci Milgramova interpretace ž Dva mody sociálního vědomí: ¡ Autonomní stav – chování dle vlastního svědomí, hodnot a ideálů ¡ Zástupný stav – jednání jako výkonní zástupci někoho jiného, vlastní kvality potlačeny, lidé přestanou cítit zodpovědnost za vlastní činy, cítí naopak odpovědnost k autoritě, souvisí zřejmě i se způsobem výchovy ž Norimberský proces – „jen jsem vykonával rozkazy“ Odosobnění ž Lidé v davu prožívají deindividuaci – ztrátu osobní identity a identifikaci s davem – neřídí se svým svědomím – mohou být krutější a útočnější ž Vysokoškolačky měly dávat kolegyním elektrické šoky, pokud vystupovaly jako skupina ve stejném oblečení, byly krutější ž Deindividuace obětí – stejnokroj, vězeňský šat, číslo a ne jméno… Jak si lidé ospravedlňují a ulehčují agresivní jednání? ž Eufemistické označování ž Výhodné srovnávání ž Přenesení odpovědnosti – Milgramův experiment ž Rozptýlení odpovědnosti ž Nevšímavost k důsledkům ž Dehumanizace ž Přisuzování viny Stanfordský Vězeňský experiment ž http://www.prisonexp.org/