Diagnostika
klasifikace, diagnostika sluch, vad, objektivní a subjektivní sluch, zkoušky, screeningova
vyšetření
Mgr. Pavla Pitnerová
Význam sluchu:
■   rozvoj komunikace, sociálních vztahů, citových vazeb,
■   možnost získávání informací o věcech a dějích v okolí (nejen řečí),
■   základ pro vytvoření vnitřní řeči, pro rozvoj abstraktního myšlení,
■   pocit osobní jistoty a bezpečnosti,
■   vnímání pocitu rovnováhy, pohybu přímočarého i otáčivého a polohy těla v prostoru,
■   nositel varovných signálů, vnímání okolí.
Důsledky sluchových vad
■   Oblast kognitivní:
■  zhoršená orientace v prostoru, ztráta zvukového pozadí, sluchové kontroly...
■   Oblast sociální (vztah k okolí):
■  zhoršená komunikace až společenská izolace, odlišnější orientace v sociálních hodnotách, vnímání světa může být zjednodušené a zdeformované
■   Oblast psychologická (osobnost):
■  citová nevyrovnanost, labilita, citová oploštělost, neadekvátní reakce, vztek, agresivita, psychická zatez
Klasifikace podle ztráty v decibelech
(Lejska, 2003)
Normální stav sluchu                                        0 dB - 20 dB
Lehká vada, porucha sluchu                            20 dB - 40 dB
Středně těžká vada, porucha sluchu                40 dB - 60 dB
Těžká vada, porucha sluchu                            60 dB - 80 dB
Velmi těžká vada, porucha sluchu                   80 dB - 90 dB
Hluchota komunikační (praktická) = zbytky sluchu   > 90 dB Hluchota úplná (totální)              bez audiometrické odpovědi
Klasifikace podle doby vzniku
■  prelinguální - před začátkem rozvoje reci
■  postlinguální - až po rozvoji mluvené řeči (ohluchlí)
Klasifikace podle stupně porozumění hovorové reci, pripadne šepotu
(Kostřica, 2002)
lehká nedoslýchavost - porozumění řeči ze vzdálenosti 4 - 6 m středně těžká nedoslýchavost - sluch pro šepot zachován mezi 4 - 2m těžká nedoslýchavost - pokles sluchu pro šepot pod 1- 2 m velmi těžká nedoslýchavost - pokles sluchu pro šepot pod 1 m praktická hluchota - vyšetřovaný slyší zvuk, ale nerozumí slova úplná hluchota - vyšetřovaný neslyší žádný zvuk.
Klasifikace podle lokalizace (místa postižení)
■ periferní:
■  převodní (ve vnějším nebo ve středním uchu),
■  percepční (ve vnitřním uchu),
■  smíšené (kombinace převodní a percepční vady),
■ Centrální (v mozku, centrální nervové soustavě).
Klasifikace podle etiologie
dědičné - většina vad sluchu je genetického původu
■   získané
■    infekční choroby (zánět mozkových blan, meningitida, meningoencefalitida, příušnice),
■    onemocnění centrální nervové soustavy (např. sklerosa multiplex),
■    traumata (úrazy) hlavy a uší,
■    moderní agresivní chemoterapie při onkologických onemocněních,
■    nachlazení, které změní průchodnost Eustachovy trubice a tím i možnosti ventilace středouší (i prostá rýma zhoršuje přechodně sluch u dětí),
■    opakované hnisavé záněty středního ucha mohou způsobit přechodné i trvalé poškození struktury středního ucha. (Lejska, 2003)
■    akustické trauma.
Zjištěni sluchové vady
Když se narodí miminko, není na první pohled patrné, jestli se nenarodilo s vadou sluchu.
Problémy se mohou objevit až za několik týdnů, měsíců či roků.
Doba odhalení závisí na stupni postižení - čím je těžší postižení, tím se poznává snáze a dříve. Složitější je to u dětí s lehkou a středně těžkou vadou, kdy dítě na některé zvukové podněty reaguje.
Pro porozumění a naučení se řeči jsou přitom nejdůležitější první tři roky života dítěte.
■    I lehká nebo středně těžká vada sluchu může proces učení se řeči podstatně ztížit, prodloužit a následně ovlivnit celkový vývoj osobnosti dítěte.
■    Při podezření na poškození sluchu je třeba navštívit foniatra. Ten provede postupně několik vyšetření, aby podezření potvrdil nebo vyvrátil.
Věk nalezení minimální sluchové vady (do 40 dB)
50%
(Lejska - web)
20%
20%
10%
n
1-2             3-4             5-6               7-8               9-10            11-12
Vyšetření sluchu
klasická SlUChOVá ZkOUŠka - na základě opakování slov, která vyšetřující předříkává hlasitě i šeptem, hodnotí se vzdálenost, ze které vyšetřovaný slova slyší a rozumí jim,
■   subjektivní audiometrie
■    prahová tónová audiometrie - pomocí generátorů různých tónů a šumů různé intenzity a na různých frekvencích se postupně vyšetřují obě uši, výsledek se zaznamenává do audiogramu
■    slovní audiometrie - vyšetřovanému se pouští sestavy deseti slov, které musí opakovat, postupem od silnejší intenzity k nižší se najde práh srozumitelnosti,
■    speciální nadprahové testy
■   objektivní audiometrie
■    metody akustické
■    tympanometrie - měření množství akustické energie ve vnějším zvukovodu, které se odráží od blanky bubínku
■    otoakustické emise (OAE) - zjišťování aktivní činnosti vnitřního ucha
■    metody elektrofyziologické
■    vyšetření pomocí evokovaných potenciálů (BERA) - pomocí elektrod, přilepených za uši a na čelo, se sbírají informace o elektrickém impulsu, procházejícím po mozkových drahách od ucha do kmene mozkového.
Možnosti korekce sluchu:
■  slúchadlo
■  implantovatelne slúchadlo, středoušní implantát
■  kochleární implantát, kmenový implantát