SLUCHADLA


Základní mechanické komponenty:

n  mikrofon

n  zesilovač

n  reproduktor

n  regulátor hlasitosti

n  indukční cívka

n  přímý audiovstup


                                        Rozdělení sluchadel


A)    Dle způsobu zpracování akustického signálu

B)     Dle charakteru přenosu zvuku

C)    Dle tvaru


A) Dle způsobu zpracování akustického signálu:


1. Sluchadla analogová – mikrofon, který zachytí zvuk, jej převede do formy elektrického proudu,
předá ho k dalšímu zpracování do zesilovače a jeho obvodu a takto upravený elektrický signál je
následně veden do reproduktoru, v němž je zpětně změněn do zvuku.


Analogová sluchadla v současné době tvoří kategorii nejlevnějších a nejjednodušších modelů, které
nejsou dále vyvíjeny. Přesto mnohým pacientům slouží k plné spokojenosti.


2. Sluchadla digitální – zpracovává signál digitálně. Digitalizace signálu je realizována pomocí
analogově-digitálního převodníku. Po zpracování je třeba, aby digitální signál byl zpět převeden na
analogový, což zajistí převodník digitálně-analogový.





B) Dle charakteru přenosu zvuku:


1. Přenos vzduchem – při této koncepci zvuk opouští sluchadlo ve formě akustické energie. Součástí
každého sluchadla se vzdušním vedením zvuku je ušní vložka, která umožní akustické energii, aby
vstoupila do zvukovodu.


2. Přenos kostí – elektrický signál vycházející ze zesilovače je předáván vibrátoru, který je
přiložen na spánkovou kost. Vibrace jsou vedeny kostí do vnitřního ucha, přičemž dochází ke
střídavé kompresi a dekompresi pouzdra labyrintu a tím k rozkmitání nitroušních tekutin a Cortiho
orgánu.


C) Dle tvaru:

        - rozlišujeme sluchadla zvukovodová, závěsná, kapesní, brýlová a sluchadla zakotvená do
kosti (BAHA)


1. Sluchadla zvukovodová (nitroušní) – je pro ně typické, že skořepina, která je zhotovená podle
přesného otisku zevního ucha, v sobě obsahuje celou elektroniku.


Zvuková provedení se děli podle velikosti na několik podtypů.

a) CIC (Completely In the Canal) – kanálová: V naprosté většině případů nemají ani možnost
regulace, ani vybavení telefonní cívkou.

b) ITE ( In Tne Ear) - zvukovodová: jsou větší, zasahují až do zvukovodového vchodu. Mohou být
vybaveny jak regulátorem hlasitosti, tak telefonní cívkou, případně i duálním mikrofonem.

c) ITC (In The Concha) - boltcová: je ještě větší, velikost skořepiny umožňuje u vybraných modelů
použít nejen větší baterii, ale i výkonnější elektroniku. Je také nižší riziko vzniku akustické
zpětné vazby.







2. Sluchadla závěsná – zvuk je veden do zvukovodu ušní vložkou, která je napojena plastovou
hadičkou na hák sluchadla.


3. Sluchadla kapesní – dnes je již skoro vůbec nepoužívají. Praktického využití mohou doznat
především v kombinaci s kostním vibrátorem u osob s chronickým středoušním zánětem a u atrezií
zvukovodů.


4. Sluchadla brýlová – existují ve dvojím provedení: se vzdušním a kostním přenosem vzduchu. V obou
případech je elektronika uložena v branži brýlí, která je napojena na standardní obroučky.

a) Přenos zvuku vzduchem: na výstup od reproduktoru je napojena hadička ušní vložky, která se
vkládá do zvukovodu stejně jako u závěsných sluchadel.

b) Přenos zvuku kostí: na konci branže je umístěn kostní vibrátor, který musí dobře doléhat na
spánkovou kost, odkud se vibrace převádějí do labyrintu vnitřního ucha.


5. Sluchadla ukotvená do kosti (BAHA) – jedná se o speciální zařízení s kostním přenosem zvuku, a
to pomocí titanového implantátu částečně zasazeného do spánkové kosti – odtud název (Bone Anchored
Hearing Aid). Protože vibrace nejsou tlumeny kůží, poslech je ve srovnání s použitím klasického
vibrátoru čistší a srozumitelnost lepší.



Technika otisku zvukovodu