Sluchová výchova


Reedukace sluchu


*       …„souhrn speciálně pedagogických postupů, jimiž se zlepšuje a zdokonaluje výkonnost v
oblasti postižené funkce“…

                                   (Janotová, 1996, s.5)


*       u SP dítěte je nutné rozvinout (někdy dokonce vyvinout) schopnosti auditivního vnímání a
vybavit ho akustickými zkušenostmi


Dělení způsobu reedukace


*       podle počtu osob (individuální, skupinová)


*       podle věku (včasná, předškolního věku, školního věku, dospělých)


*       podle stupně vady (neslyšící, zbytky sluchu, nedoslýchaví, ohluchlí)


*       reedukace u osob s CI


*       podle účasti receptorů



Monosenzoriální přístup

         – mluvení do ucha, kdy se dítě učí rozeznávat samohlásky, pak teprve využití sluchadel »
vždy bez odezírání!!!


   Představitelé: Wedenberg (Švédsko), Schmidt-Giovannini (Švýcarsko)


Multisenzoriální přístup

         – komplexnost smyslového vnímání – součinnost analyzátoru sluchového a zrakového


   Představitelé: Sovák, Janotová, reflexivní metoda mateřské řeči Van Udena



Předpoklady pro úspěšnou reedukaci sluchu


*       Kvalitní sluchadlo


*       Vzdálenost při komunikaci


*       Vyšetření sluchu (vhodné diagnostické metody)


*       Diagnóza dítěte (další přidružené postižení)


*       Motivace a spolupráce rodiny



Podmínky sluchové výchovy

*       kvalitní sluchadlo/ kochleární implantát

*       odborné vedení

*       uvědomění si existence zvuku

*       opětovné působení zvukového podnětu

*       spojení si sluchového vjemu s představou věci, osoby nebo činnosti, která je původcem zvuku
(tzn.znát význam zvuku)

*       základní podnět musí být dostatečně silný

*       mozek musí být v bdělém stavu, nesmí být zaujat jinou činností či oslaben únavou

*       způsob reedukace musí respektovat psychické a fyzické možnosti jedince

*       dostatek sluchových zkušeností


Cíl sluchové výchovy

*       spontánní využití sluchu v průběhu celého dne

*       prevence ohluchnutí, oněmění a vzniku posunkové řeči u dítěte (podle van Udena)

*       dosažení srozumitelného hlasového projevu

*       recipování i produkování mluvené řeči prostřednictvím psaného textu

*       chápání mluvené řeči prostřednictvím vizuální percepce

*       vnímání a korigování mluvené řeči pomocí zachovalých zbytků sluchu


Sluchová cvičení podle obtížnosti


1.detekce (uvědomění si přítomnosti zvuku)


         - „Slyším“ x „Neslyším“

2.diskriminace (porovnání dvou podnětů)


         - „Stejné“ x „Jiné“

3.identifikace (určení zvukového podnětu)


         - „Co slyším“

4.porozumění



         - zpočátku – reakce spíše na melodii, výraz tváře, gesta, celkovou situaci

         - později – reakce dle známých slov a slovních spojení

        - „Rozumím“ (chápání smyslu sdělení)


Stupně obtížnosti her a cvičení dle způsobu jejich provádění


1. Dítě vidí předmět či obrázek, o němž se mluví – optimální podmínky pro poslech i odezírání

2. Dítě nevidí předmět či obrázek, o němž se mluví – dovídá se

    něm pouze na základě odezírání a poslechu

3. Dítě se již spoléhá pouze na sluch (dle úrovně sluch. vnímání

    dítěte)

4. Dítě je v prostředí, kde jsou záměrně zhoršené akustické

    podmínky.

5. Dítě poslouchá řeč z magnetofonu, reproduktoru PC či z rozhlasu

    (poslech reprodukované řeči)