Sluchová výchova

                                         Reedukace sluchu

*…„souhrn speciálně pedagogických postupů, jimiž se zlepšuje a zdokonaluje výkonnost v oblasti
postižené funkce“…

                                   (Janotová, 1996, s.5)



*u SP dítěte je nutné rozvinout (někdy dokonce vyvinout) schopnosti auditivního vnímání a vybavit
ho akustickými zkušenostmi

                                     Dělení způsobu reedukace

*podle počtu osob (individuální, skupinová)



*podle věku (včasná, předškolního věku, školního věku, dospělých)



*podle stupně vady (neslyšící, zbytky sluchu, nedoslýchaví, ohluchlí)



*reedukace u osob s CI



*podle účasti receptorů





*Monosenzoriální přístup

         – mluvení do ucha, kdy se dítě učí rozeznávat samohlásky, pak teprve využití sluchadel »
vždy bez odezírání!!!



   Představitelé: Wedenberg (Švédsko), Schmidt-Giovannini (Švýcarsko)



*Multisenzoriální přístup

         – komplexnost smyslového vnímání – součinnost analyzátoru sluchového a zrakového



   Představitelé: Sovák, Janotová, reflexivní metoda mateřské řeči Van Udena



                             Předpoklady pro úspěšnou reedukaci sluchu



* Kvalitní sluchadlo



* Vzdálenost při komunikaci



* Vyšetření sluchu (vhodné diagnostické metody)



* Diagnóza dítěte (další přidružené postižení)



* Motivace a spolupráce rodiny

                                     Podmínky sluchové výchovy

* kvalitní sluchadlo/ kochleární implantát

* odborné vedení

* uvědomění si existence zvuku

* opětovné působení zvukového podnětu

* spojení si sluchového vjemu s představou věci, osoby nebo činnosti, která je původcem zvuku
(tzn.znát význam zvuku)

* základní podnět musí být dostatečně silný

* mozek musí být v bdělém stavu, nesmí být zaujat jinou činností či oslaben únavou

* způsob reedukace musí respektovat psychické a fyzické možnosti jedince

* dostatek sluchových zkušeností





                                       Cíl sluchové výchovy

*spontánní využití sluchu v průběhu celého dne

*prevence ohluchnutí, oněmění a vzniku posunkové řeči u dítěte (podle van Udena)

*dosažení srozumitelného hlasového projevu

*recipování i produkování mluvené řeči prostřednictvím psaného textu

*chápání mluvené řeči prostřednictvím vizuální percepce

*vnímání a korigování mluvené řeči pomocí zachovalých zbytků sluchu



                                 Sluchová cvičení podle obtížnosti

1.detekce (uvědomění si přítomnosti zvuku)

         - zaměření pozornosti dítěte na zvuky prostřednictvím: mluvení, zpívání do ucha na
vzdálenost několika cm a za zvýšené hlasitosti >>> vibrace + teplý výdechový proud (sluch + hmat)

         - „Slyším“ x „Neslyším“

2.diskriminace (porovnání dvou podnětů)

         - cvičení na porovnávání dvou zvukových nebo řečových podnětů

         - „Stejné“ x „Jiné“

3.identifikace (určení zvukového podnětu)

         - z předem vymezeného množství podnětů (více než dva) vybrat ten, který je slyšen

         - „Co slyším“

4.porozumění

         - u malých dětí současně s identifikací

         - reakce na složitější slovní výzvy, pokyny, odpovědi na otázky

         - zpočátku – reakce spíše na melodii, výraz tváře, gesta, celkovou situaci

         - později – reakce dle známých slov a slovních spojení

        - „Rozumím“ (chápání smyslu sdělení)

                   Stupně obtížnosti her a cvičení dle způsobu jejich provádění

1. Dítě vidí předmět či obrázek, o němž se mluví – optimální podmínky pro poslech i odezírání



2. Dítě nevidí předmět či obrázek, o němž se mluví – dovídá se

    něm pouze na základě odezírání a poslechu



3. Dítě se již spoléhá pouze na sluch (dle úrovně sluch. vnímání

    dítěte)



4. Dítě je v prostředí, kde jsou záměrně zhoršené akustické

    podmínky.



5. Dítě poslouchá řeč z magnetofonu, reproduktoru PC či z rozhlasu

    (poslech reprodukované řeči)