Bilingvální výchova l bilingvální komunikace SP je přenos informací ve dvou jazykových kódech (znakový jazyk neslyšících a mluvený, orální většinový jazyk)‏ l bilingvismus neslyšících - znalost a používání ZJ a mluveného jazyka majoritní společnosti země, ve které žijí l dva rozličné jazyky a to z hlediska různé modality těchto jazyků - mluvený jazyk je založený na auditivně - verbální modalitě - ZJ na modalitě vizuálně – motorické → základním předpokladem pro zavedení bilingválního přístupu ke vzdělávání neslyšících je uznání znakového jazyka jako jazyka plnohodnotného a rovnocenného mluveným jazykům Bilingvální metoda ve výchově a vzdělávání l tento systém se rozšířil především v 80. letech 20. stol. ve skandinávských zemích, později i v Německu a Francii l u nás se tato metoda uchytila v druhé polovině 90. let l základním předpokladem pro zavedení bilingválního přístupu ve vzdělávání neslyšících je uznání znakového jazyka jako jazyka plnohodnotného a rovnocenného mluveným jazykům l skutečným zakladatelem by však mohl být již Václav Frost, který se v 19. stol. zabýval výchovou SP s vytvořil tzv. Frostovu metodu (základem byly myšlenky, z nichž vznikla současná BM)‏ l prvním jazykem, s nímž se malé SP děti setkávají, je jazyk znakový, který si osvojují spontánně – uspokojení základních emocionálních a sociálních potřeb, nástroj pro bezprostřední poznávání světa l mluvený jazyk se dítě začíná učit až při nástupu do školského zařízení, a to primárně přes písmo a je tedy jejich druhým jazykem – umožňuje SP zařadit se do majoritní společnosti a seznamovat se s její kulturou l snaží se o dosažení rozvoje jazyka a myšlení v nezávislosti na kvalitách mluvené řeči systém bilingvální komunikace (Krahulcová): · mluvenou řeč nelze zvládnout bez současného vyučování ZJ l jenom ZJ zajišťuje přirozené podmínky jazykového vývoje l užívání ZJ neomezuje potřebu neslyšícího dítěte dorozumívat se l cíl bilingválního vyučování u neslyšících dětí je normální jazykový vývoj v atmosféře porozumění a úspěchu podmínky pro realizaci bilingvního přístupu (Domancová): l realizace výzkumu teorie ZJ a tvorba metodik aplikace ZJ v procesu výchovy a vzdělávání neslyšících l přirozené akceptování společnosti SP a jejich jazyka l akceptování BP ze strany rodičů l příprava pedagogických pracovníků l nové kurikulum – neexistuje předmět „ZJ“ l zabezpečení přirozeného kontaktu mezi neslyšícími a slyšícími osobami l víra v úspěch BP Podmínky pro úspěšný bilingvální vývoj l stálý jazykový kontakt – stejný jazyk, stejná osoba l rovnocenné postavení obou jazyků l umožnění rozvoje obou jazyků na stejné úrovni a zamezit riziku utlačování či snad přerušení vývoje jednoho jazyka druhým l přirozený vývoj obou jazyků l učit se používat jazyk v komunikaci Schéma struktury a vývoje bilingvální komunikace l znakový jazyk (neomezený vývoj)‏ l slovní jazyk l psaná podoba jazyka (neomezený rozvoj s podporou ZJ)‏ l orální řeč (omezený rozvoj senzorickou bariérou)‏ legislativní opatření: l novelizace školského zákona 29/1984 Sb. v roce 1990 – dochází ke změně pojetí významu znakové řeči l zákon 171/1990 Sb., § 3 l “Neslyšícím a nevidomým se zajišťuje právo na vzdělání v jejich jazyce s použitím znakové řeči nebo Braillova písma” l zákon 155/1998 Sb. – neslyšící mají právo na vzdělávání s využitím znakové řeči, termín znaková řeč pro účely tohoto zákona označuje znakový jazyk a znakovanou češtinu l “Český znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu. Český znakový jazyk má základní atributy jazyka, tj. znakovost, systémovost, dvojí členění, produktivnost, svébytnost a historický rozměr, a je ustálen jak po stránce lexikální i gramatické” l “Znakovaná čeština využívá gramatické prostředky češtiny, která je současně hlasitě nebo bezhlasně artikulována. Spolu s jednotlivými českými slovy jsou pohybem a postavením rukou ukazovány odpovídající znaky českého znakového jazyka” l přijetí bilingválního výchovně - vzdělávacího modelu vyžaduje, aby personál školy ovládal znakový jazyk – především učitelé, ale i ostatní zaměstnanci školy l hlavní problém: nedostatek kvalifikovaných neslyšících učitelů a vychovatelé Slyšící x neslyšící učitel l slyšící učitel – působí jako vzor pro osvojení si mluvené řeči, má funkci socializační a integrační a klade důraz na využití psané podoby národního jazyka l neslyšící učitel – jeho hlavním úkolem je rozvoj znakového jazyka, slovní zásoby a myšlení l země, kde je billingvální model uplatňován: Švédsko, Norsko, Finsko, Rakousko, Německo, Francie... l situace v ČR – bilingvální model uplatňují: l Bilingvální mateřská škola PIPAN (Praha, Holečkova ulice)‏ l Speciální škola pro sluchově postižené (Brno, Novoměstská) → od roku 2000/2001 probíhalo tříleté experimentální ověřování modelu bilingválního vzdělávání sluchově postižených dětí předškolního věku „CESTA“ l Speciální škola pro sluchově postižené (Praha, Holečkova ulice)‏ Literatura: l Krahulcová, B. Komunikace sluchově postižených. Praha: Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0329-2 l Pipeková, J. a kol. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 1998. ISBN 80-85931-65-6 l Valenta, M. a kol. Přehled speciální pedagogiky a školská integrace. Olomouc: UP, 2003. ISBN 80-244-0698-5