Surdopedie etiologie, klasifikace sluchových vad, komunikační systémy, sluchová protetika, vzdělávací programy pro sluchově postižené Význam sluchu: ■ rozvoj komunikace, sociálních vztahů, citových vazeb, ■ možnost získávání informací o věcech a dějích v okolí (nejen řečí), ■ základ pro vytvoření vnitřní řeči, pro rozvoj abstraktního myšlení, ■ pocit osobní jistoty a bezpečnosti, ■ vnímání pocitu rovnováhy, pohybu přímočarého i otáčivého a polohy těla v prostoru, ■ nositel varovných signálů, vnímání okolí. Důsledky sluchových vad ■ Oblast kognitivní: D zhoršená orientace v prostoru, ztráta zvukového pozadí, sluchové kontroly... ■ Oblast sociální (vztah k okolí): D zhoršená komunikace až společenská izolace, odlišnější orientace v sociálních hodnotách, vnímání světa může být zjednodušené a zdeformované ■ Oblast psychologická (osobnost): D citová nevyrovnanost, labilita, citová oploštělost, neadekvátní reakce, vztek, agresivita, psychická zátěž Klasifikace podle ztráty v decibelech (Lejska, 2003): ■ Normální stav sluchu 0 dB - 20 dB ■ Lehká vada, porucha sluchu 20 dB - 40 dB ■ Středně těžká vada, porucha sluchu 40 dB - 60 dB ■ Těžká vada, porucha sluchu 60 dB - 80 dB ■ Velmi těžká vada, porucha sluchu 80 dB - 90 dB ■ Hluchota komunikační (praktická) = zbytky sluchu 90 dB a více ■ Hluchota úplná (totální) bez audiometrické odpovědi Klasifikace podle doby vzniku ■ prelinguální - před začátkem rozvoje řeči ■ postlinguální - až po rozvoji mluvené řeči (ohluchlí) Klasifikace podle stupně porozumění hovorové řeči, případně šepotu (Kostřica, 2002): ■ lehká nedoslýchavost - porozumění řeči ze vzdálenosti 4 - 6 m ■ středně těžká nedoslýchavost - sluch pro šepot zachován mezi 4 - 2m ■ těžká nedoslýchavost - pokles sluchu pro šepot pod 1- 2 m ■ velmi těžká nedoslýchavost - pokles sluchu pro šepot pod 1 m ■ praktická hluchota - vyšetřovaný slyší zvuk, ale nerozumí slova ■ úplná hluchota - vyšetřovaný neslyší žádný zvuk. Klasifikace podle lokalizace (místa postižení) ■ periferní: D převodní (ve vnějším nebo ve středním uchu), D percepční (ve vnitřním uchu), D smíšené (kombinace převodní a percepční vady), ■ Centrální (v mozku, centrální nervové soustavě). Klasifikace podle etiologie ■ dědičné - většina vad sluchu je genetického původu ■ získané infekční choroby (zánět mozkových blan, meningitida, meningoencefalitida, příušnice), onemocnění centrální nervové soustavy (např. sklerosa multiplex), traumata (úrazy) hlavy a uší, moderní agresivní chemoterapie při onkologických onemocněních, nachlazení, které změní průchodnost Eustachovy trubice a tím i možnosti ventilace středouší (i prostá rýma zhoršuje přechodně sluch u dětí), opakované hnisavé záněty středního ucha mohou způsobit přechodné i trvalé poškození struktury středního ucha. (Lejska, 2003) D akustické trauma. Zjištění sluchové vady ■ Když se narodí miminko, není na první pohled patrné, jestli se nenarodilo s vadou sluchu. ■ Problémy se mohou objevit až za několik týdnů, měsíců či roků. ■ Doba odhalení závisí na stupni postižení - čím je těžší postižení, tím se poznává snáze a dříve. Složitější je to u dětí s lehkou a středně těžkou vadou, kdy dítě na některé zvukové podněty reaguje. ■ Pro porozumění a naučení se řeči jsou přitom nejdůležitější první tři roky života dítěte. ■ I lehká nebo středně těžká vada sluchu může proces učení se řeči podstatně ztížit, prodloužit a následně ovlivnit celkový vývoj osobnosti dítěte. ■ Při podezření na poškození sluchu je třeba navštívit foniatra. Ten provede postupně několik vyšetření, aby podezření potvrdil nebo vyvrátil. Vyšetření sluchu klasická sluchová zkouška - na základě opakování slov, která vyšetřující předříkává hlasitě i šeptem, hodnotí se vzdálenost, ze které vyšetřovaný slova slyší a rozumí jim, subjektivní audiometrie prahová tónová audiometrie - pomocí generátorů různých tónů a šumů různé intenzity a na různých frekvencích se postupně vyšetřují obě uši, výsledek se zaznamenává do audiogramu slovní audiometrie - vyšetřovanému se pouští sestavy deseti slov, které musí opakovat, postupem od silnější intenzity k nižší se najde práh srozumitelnosti, D speciální nadprahové testy objektivní audiometrie metody akustické ■ tympanometrie - měření množství akustické energie ve vnějším zvukovodu, které se odráží od blanky bubínku ■ otoakustické emise (OAE) - zjišťování aktivní činnosti vnitřního ucha metody elektrofyziologické ■ vyšetření pomocí evokovaných potenciálů (BERA) - pomocí elektrod, přilepených za uši a na čelo, se sbírají informace o elektrickém impulsu, procházejícím po mozkových drahách od ucha do kmene mozkového. Možnosti korekce sluchu: ■ slúchadlo ■ implantovatelne slúchadlo, středoušní implantát ■ kochleární implantát, kmenový implantát Slúchadla „elektroakustické přístroje, které zesilují a modulují zesílené zvukové signály vedené do sluchového analyzátoru podle typu a stupně sluchové vady." Přidělena a nastavena foniatrem na základě odborného audiologického vyšetření. Na zakoupení sluchadel částečně přispívá pojišťovna. Kochleární implantát „elektronické zařízení, které dráždí elektrickým proudem nervová zakončení sluchového nervu v hlemýždi (cochlea)." ■ Indikace v případě, že při používání slúchadla se nezjistí dostatečný rozvoj (sluch, řeč) a když nejsou poškozeny vláskové buňky. Komplexní péče o sluchově postižené dítě Mezi předpoklady úspěšné rehabilitační péče o sluchově postižené dítě patří: ■ včasná diagnostika, ■ včasné přidělení sluchadel, ■ včasná a správná reedukace sluchu a řeči, ■ rodinné zázemí, ■ spolupráce níže uvedených složek komplexní péče. Komplexní péče ■ Zdravotnická zařízení ■ Speciální pedagogická péče ■ Vzdělávací systém ■ Rodinná péče Formy komunikace: ■ znaková řeč (znakový jazyk, znakovaná čeština) ■ mluvená řeč ■ odezírání ■ daktylotika ■ písmo ■ augmentativní a alternativní a komunikace. Komunikační systémy: (Krahulcova, 2003) ■ orální komunikace - dorozumívání mluvenou řečí ■ totální komunikace - komplexní systém, spojující všechny dostupné komunikační formy ■ simultánní komunikace - kombinace většinového jazyka a vizuálně-motorických doplňujících forem ■ bilingvální komunikace - dorozumívání ve dvou jazykových kódech (ve znakovém jazyce a mluveném) Totální komunikace ■ Koncepce, která vychází z toho, že dítě musí dostat co nejdříve spolehlivý dorozumívací symbolický systém, se kterým se může snadno naučit zacházet a získávat jeho prostřednictvím potřebné informace a možnost konverzace s okolím. ■ TK v sobě zahrnuje řeč, přirozená gesta, znakovou řeč, prstovou abecedu, odezírání, psaní a čtení. ■ Patří sem i využívání sluchových zbytků, tzn. je nutné užívání slúchadla. ■ Tento přístup nenazýváme metodou, nýbrž filozofií. Neslyšící dítě je považováno za neslyšící osobnost. Totální komunikace - prostředky dorozumívání: ■ Pomocné artikulační znaky. ■ Pantomima, mimika, dramatizace. ■ Prstová abeceda. ■ Mluvený jazyk- mluva, odezírání, čtení, psaní. ■ Posunkové systémy - všeobecně užívaná gesta, postoj těla. ■ Znakový jazyk, znakovaná čeština. Bilingvální (bilingvní) výchova ■ Dvojjazyčná, uplatňovaná u neslyšících dětí. ■ Základem je prvotní spontánní osvojení znakového systému (v tomto případě se stává mateřskou řečí znakový jazyk). ■ Mluvený jazyk se začíná dítě učit až při nástupu do školy (zhruba v 7 letech). Možnosti vzdělávání ■ Integrace (individuální, skupinová) ■ MS pro SP ■ ZŠ pro SP ■ SS pro SP: D SOU pro SP, D OU pro SP, praktická škola pro SP, Gymnázium pro SP, D SOS pro SP. Kritéria pro integraci (Janotová, Svobodová, 1998) ■ Dítě (školní zralost, připravenost, užívání pomůcek, postoj k sobě). ■ Rodina (aktivní spolupráce, reálná očekávání, pozitivní vztah). ■ Škola (ředitel/ka, učitelé, žáci). ■ SPC (poradenství). ■ Prostředky speciálně-pedagogické podpory (asistent, kompenzační a rehabilitační pomůcky, úprava podmínek). ■ Forma integrace (individuální, skupinová). ■ Další faktory (sociálně-psychologické mechanismy). Výhody integrace (Janotová, Svobodová, 1998) ■ v místě bydliště ■ identifikace se skupinou slyšících ■ běžná škola je výzvou, podnětem ■ dostatek mluvních vzorů ■ lepší školní a řečové výkony ■ musí se vyrovnávat se všedními potížemi ■ význam pro zdravé děti ■ lepší návaznost - střední a vysoké školy. Nevýhody integrace (Janotová, Svobodová, 1998) ■ učitel si nemusí uvědomovat odlišnost přístupu ■ dítě se může cítit izolované ■ velký počet zaku ve tride ■ neochota spolužáků pomáhat ■ špatná akustika, hladina hluku ■ vetsi vytíženi rodicu. Rušivé situace, vznikající ve třídě: ■ mluví-li více dětí najednou, SP žák se neorientuje (neví, kdo právě mluví) a často ani nerozumí, ■ odrazy zvuku od stěn a stropu, magnetické tabule, nevhodná podlahová krytina (nepohltí zvuky posunovaných židliček a lavic, kroky), ■ neutěsněná či otevřená okna, propouštějící hluk z okolí školy (rušná ulice, školní hřiště), ■ pomůcky, vydávající zvuk (zpětný projektor), ■ stejná činnost všech žáků (otevírání učebnic), I hluk při pracovních činnostech může SP obtěžovat, jisté zvuky mohou působit až bolestivé pocity. 99