Sluch * význam sluchu, etiologie SP, klasifikace sluch.poruch „Hluchota je částí mne. Zvykla jsem si na ni a upravila si podle ní život. Je součástí všeho, co podnikám. Bez ní by byl můj život jiný. Hlavní je vyrovnat se s ní a podřídit ji svým zájmům a záměrům“ Marlee Matlinová (nedoslýchavá herečka) Význam sluchu l důležitý pro komunikaci a rozvoj sociálních vztahů, vytváří se citová vazba na okolí l možnost získávání informací o věcech a dějích v okolí l základ pro vytvoření vnitřní řeči, rozvoj abstraktního myšlení l pocit osobní jistoty a bezpečnosti l důležitý pro vnímání pocitu rovnováhy, pohybu přímočarého i otáčivého a polohy těla v prostoru l nositel varovných signálů, vnímání okolí Anatomie a fyziologie sluchového ústrojí l ucho se dělí na 4 části : 1. vnější ucho 2. střední ucho 3. vnitřní ucho 4. sluchové dráhy a sluchová kůra 1.vnější ucho l zahrnuje boltec a vnější zvukovod, který je od středoušní dutiny oddělený bubínkem a) boltec - tvořen chrupavkou (kromě lalůčku) - trychtýřovitý tvar b) vnější zvukovod - kanálek, u dospělých 2,5-3cm dlouhý - 2 části : chrupavčitá a kostěnná - vede a současně koncentruje akustickou kmitavou energii k dalším částem ucha - délka, průměr a tvar –mají vliv na množství akustické energie - zakončen bubínkem 2. střední ucho l uzavřená dutinka v kosti skalní vyplněná vzduchem l obsahuje : a) 3 kůstky b) dva svaly c) dvě ústí * vnější stěnu odděluje od zvukovodu blanka bubínku – ta je akustickou energií rozechvívána a tím nastává první změna procházející energie – mění se na mechanickou kinetickou. Touto energií je rozechvíván řetěz kůstek (ad a) ad a) - kladívko, kovadlinka, třmínek………přes tento řetěz kůstek je přenášen zvuk od bubínku do vnitřního ucha ad b) - na řetěz kůstek jsou přirostlé 2 svaly – fce.ochranná * sval třmínkový – pro měření a vyšetření fcí.středního ucha * sval napínač bubínku ad c) * Eustachova trubice (1. ústí) - vyrovnává tlak vzduchu před a za bubínkem * antrum (2.ústí) - vzdušný sklípkový systém – rezervní vzduch (ochranný význam) c) vnitřní ucho l uloženo v kosti skalní – je tak chráněno proti otřesům a možnému poranění l dělí se na 2 části : 1. hlemýžď (kochlea) – část sluchová 2. tři polokruhovité kanálky a předsíň – ústrojí rovnovážné l do předsíňové části ústí oválné okénko, do nějž je vsazen třmínek l dutiny kostěného labyrintu jsou vyplněny perilymfou, v níž se vznáší smyslový orgán blanitý labyrint – zajištění ochrany proti otřesům hlavy a ten je vyplněn endolymfou l trubice kostěného hlemýždě je vyplněna blanitým hlemýžděm – ten obsahuje vlastní sluchové ústrojí Cortiho orgán. Zde se nacházejí sluchové buňky, k nimž se větví sluchový nerv. l sluchové (vláskové) buňky – jediné buňky v lidském těle, které dokáží převádět mechanickou energii zvuku na bioelektrickou, která prostřednictvím sluchových nervů a drah vyvolá v mozku akustický vjem - ztráta těchto buněk je nenahraditelná 4.sluchové dráhy l sluchový nerv - vede bioelektrický impuls vzniklý ve vnitřním uchu na sluchové buňce do centrální mozkové části sluchového orgánu - v mozkovém kmeni dochází ke křížení nervů z pravé a levé strany - stimul pokračuje přes podkorovou oblast šedé hmoty do korových oblastí spánkových laloků – tzv Heschlovy závity, což je vlastní centrum sluchu l v podkorové oblasti jsou poznávány obecné zvuky a zvuky bez pojmového významu (smích, pláč, kašel,…) l v kůře mozkové se odehrává rozumění řeči. Proces slyšení Zvuk (mechanické kmitání vzduchu) letí Þ projde zvukovodem Þ dopadne na bubínek, který se rozkmitá Þ změní se energie akustická na energii mechanickou Þ kmity z bubínku se přenesou řetězem sluchových kůstek na ploténku třmínku Þ přes oválné okénko na perilymfu (v ní plave blanitý labyrint) a ta se tím rozkmitá – tzv. převodní fce ucha Þ rozkmitaná perilymfa rozkmitá blanitý labyrint a v něm uloženou tekutinu – endolymfu Þ ta podráždí vychýlením vlásků buňky v Cortiho orgánu Þ vláskové buňky převedou mechanické, kmitavé podráždění na bioelektrický signál Þ ten postupuje sluchovým nervem a dalšími nervovými dráhami až do kůry mozkové, kde je vnímán jako zvukový vjem = percepční funkce ucha. Etiologie sluchového postižení l endogenní příčiny - genetický podmíněné l exogenní příčiny Prenatální období l nemoc matky v průběhu těhotenství – zarděnky, spalničky, toxoplazmóza l rozdílný RH faktor matky a dítěte l RTG záření Perinatální období l krvácení do mozku či vnitřního ucha /labyrintu/ - porod protrahovaný, klešťový porod l děti nedonošené – vliv hluku inkubátoru l nízká porodní hmotnost Postnatální období l biologické podmínky – infekční onemocnění meningoencefalitida, spálový zánět středouší, opakované záněty středního ucha – léčba léky s ototoxickým účinkem př. Canamycin, Streptomycin, Gentamycin l fyzikální podmínky – hlučné prostředí, stres l mechanické podmínky – úrazy hlavy, úrazy ucha, perforace bubínku Typy sluchových vad (dle lokalizace vzniku postižení) l Periferní nedoslýchavost Převodní vada (conductiva) - překážka ve zvukovodu, „slyší méně, ale rozumí“ - podmíněny váznutím přenosu akustické a mechanické energie ve vnějším a středním uchu (ucpání zvukovodu ušním mazem, nádorem, cizím tělesem, proděravěním blanky bubínku, zánětem, atd.) - Sluchové buňky jsou v pořádku,ale nejsou stimulovány zvukem Percepční vada (perceptiva) - senzorineurální - porušena funkce vnitřního ucha, sluchových buněk, sluchového nervu nebo mozkové kůry, „slyší hodně, ale nerozumí“ Smíšená vada (mixta) l Centrální nedoslýchavost - postižen korový a podkorový systém sluchových drah - abnormální zpracování zvukového signálu v mozku Stupně sluchových vad l a) lehká sluchová porucha ( 26 – 40 dB ) l b) střední sluchová porucha ( 41 – 55 dB ) l c) středně těžká sluchová porucha ( 56 – 70 dB ) l d) těžká sluchová porucha ( 71-90 dB ) - praktická hluchota l e) úplná ztráta sluchu - úplná hluchota Nedoslýchavost l lehká (ztráta 20 – 40 dB) l střední (ztráta 40 – 70 dB) l těžká (ztráta 70 – 90 dB) Hluchota l praktická l úplná Ohluchlost Ušní šelest - ušní hluky, vznikají spontánně a nedají se vůlí ovlivnit - mohou být doprovázeny současným zhoršením sluchu a mohou se dokonce vyskytovat i při úplné hluchotě - skupinová terapie Kategorie SP dětí podle využitelnosti zbytků sluchu (Pulda, 1992) a) dítě lehce nedoslýchavé (ztráta 20-40dB) - slyší řeč ze vzdálenosti větší než 3m - řeč se vyvíjí spontánně, rozlišuje hlásky slyšené řeči, někdy problémy se sykavkami b) dítě středně nedoslýchavé (ztráta 40-70dB) - hlasitou řeč slyší do 3m - se sluchadlem může sledovat hovor, není-li v okolí hluk, často narušena výslovnost některých hlásek c) dítě těžce nedoslýchavé (ztráta 70-90dB) - slyší hlasitou řeč na vzdálenost menší než 1m - zachovaný sluch nestačí k vnímání běžné řeči - vnímá řeč deformovaně, potřebuje odezírat d) dítě se zbytky sluchu - přes sluchadlo vnímá pouze některé lásky - rozvoj spontánní řeči opožděn a omezen e) dítě neslyšící - hlásky řečových frekvencí nerozlišují ani pomocí sluchadla - bez odezírání nemohou mluvené řeči porozumět Klasifikace dle období vzniku postižení Vrozené (hereditární) vady sluchu 1.Geneticky podmíněné – hereditární zátěž v rodině - existuje přibližně 30 genů, o kterých se předpokládá, že mohou mít vliv na vrozený stav sluchu 2. Kongenitálně získané a) prenatální – nemoci matky v průběhu těhotenství, zejména v 1. trimestru (např. spalničky, toxoplazmóza, zarděnky), RTG záření b) perinatální – protrahovaný porod, nízká porodní hmotnost, vlásečnicové krvácení do labyrintu, RH- inkompatibilita, asfyxie, poporodní žloutenka (Lejska, 2003, s. 24). Získané (postnatální) vady sluchu 1. získané před fixací řeči (prelingválně, tj. do 6. roku života dítěte) - prelingválně získané vady sluchu mají různý dopad na komunikační možnosti - nejen, že se řeč nevyvíjí, ale navíc dochází k rozpadu získaných řečových stereotypů. 2. získané po fixaci řeči (postlingválně, tj. po 6. roce života a v průběhu života) - presbyakuzie (stařecká nedoslýchavost) - ve stáří slyší člověk hůře, protože mu odumírají sluchové buňky, které jsou nenahraditelné, patologickým tento jev se stává, když je narušena komunikační schopnost člověka Vyšetření sluchové funkce vyšetřovací metody : - objektivní – nepotřebují spolupráci pacienta - subjektivní – přímá spolupráce pacienta 1. klasická sluchová zkouška 2. subjektivní audiometrie a) prahová tónová audiometrie b) slovní audiometrie 3. objektivní audiometrie a) metody akustické – tympanometrie, OAE b) metody elektrofyziologické - BERA Ad1) klasická sluchová zkouška - posouzení stavu sluchu i rozumění (opakování slov: 4-6m, 8-10m) Ad2) subjektivní audiometrie a) prahová tónová audiometri - audiogram – písemný záznam individuálního stavu sluchu - v tichých vyšetřovacích komorách - do sluchátek jsou pouštěny tóny, postupně se zvyšuje jejich hlasitost a mění se jejich frekvence (vzdušné vedení) x kostní vedení – kostní vibrátor se přikládá na kost za ušní boltec b) slovní audiometrie -pro porozumění řeči (slovní sestavy 10 slov) Ad3) objektivní audiometrie a) metody akustické – tympanometrie, OAE * tympanometrie - vyšetření středního ucha - měření množství akustické energie ve vnějším zvukovodu, které se odráží od blanky bubínku (tuhost bubínku, řetez kůstek, obsah středního ucha – tekutina, vzduch, srůsty) * otoakustické emise - screeningové vyšetření u novorozencůdo ucha se pouští stimulující zvuk – výbavnost (10dB slabounký zvuk)x nevýbavnost b) metody elektrofyziologické - BERA - měří se elektrický impuls, který je vyvolán na základě akustické stimulace - měří celou sluchovou dráhu od kochley až po korovou oblast - posouzení fce. kmene mozkového Stadia vývoje sluchu u dítěte věk charakter zvuku reakce dítěte 1.-3.měsíc silné náhlé zvuky * trhne svaly ve tváři * zavře oči nebo zamrká * škubne ručkama nebo i celým tělem 3.-6.měsíc známé a zajímavé zvuky * reaguje na tiché zvuky, pozná i jejich signální význam (příprava ke krmení) * hlas - blízkost matky * obliba zvukové hračky 6.-9.měsíc tiché a velmi tiché zvuky * otáčí hlavičkou nebo celým tělem (sedí-li) * hledá zdroj zvuku od 9. měsíce reaguje na některá slova (začíná rozumět) * uposlechne výzvy * opakuje jednoduché slabiky po dospělém Psychologické zvláštnosti a důsledky SP Oblast poznávání, orientace v prostoru l ztráta zvukového pozadí l chybí zvuková kontrola l narušení pocitu osobní bezpečnosti, sebejistoty Oblast sociální l narušení sociálních kontaktů s intaktní společností l společenská izolace, psychická zátěž l odlišnější orientace v sociálních hodnotách, dítě může vnímat svět zjednodušeně a zdeformovaně l citová nevyrovnanost, labilita, citová oploštělost, neadekvátní reakce, vztek, agresivita Oblast psychologická – osobnost SP l při rozvoji řeči – nedostatečná sluchová kontrola, nižší úroveň řeči, méně srozumitelná l myšlení – statické, nepohotové, založené na konkrétních pojmech l pojetí sebe sama – cítí se méněcenní, když nerozumí, nebo jim není porozuměno, stáhnou se, mohou se snadno vzdávat l výkonnost – opožděné reakce – neotáčí se za zvuky l nesamostatnost – závislost na rodičích, tlumočníkovi, slabá vůle, nerozhodnost, mnohdy snadná ovlivnitelnost