Rodinná terapie PhDr. Denisa Denglerová, Ph.D. 15. 10. 2008 Rodinná terapie – základní principy n ve středu pozornosti nestojí jedinec, ale vždy celá rodina n rozvíjí se teprve od počátku 60. let 20. století n individuální poruchy dítěte či jiného člena rodiny souvisejí se skupinovou dynamikou celé rodiny n individuální symptomatika je výrazem narušených interpersonálních vztahů v rodině n terapeut usiluje o změnu těchto vztahů aniž by se soustředil výlučně na problémy označeného klienta n rodinná terapie – snaha navodit psychologickými metodami prospěšné změny v narušené rodinné soustavě 60. léta – otcové zakladatelé n změna pohledu (odpoutání se od vnitřního prožívání v nitru, zabývání se vztahy) vyžaduje nový pojmový rámec n základním termín systém pochází z Bertalanffyho díla Obecná teorie systémů n systém = množina vzájemně vztažených částí n Gregory Bateson – inspiroval školu v Palo Alto Skupina z Palo Alto – krátká terapie n Mental Research Institute v Palo Alto n Gregory Bateson, Paul Watzlawick, Jay Haley, Weakland n Krátká na problém zaměřená terapie – vytváření problémů a jejich udržování jsou části procesů v začarovaném kruhu, změna tohoto chování by měla přerušit začarovaný kruh a podnítit řešení problému n Samo očekávání krátkého trvání terapie vytváří tlak na změnu, zatímco dlouhé trvání by mohlo vést k tomu, že se rodina „sžije“ s terapeutem i problémem n Minimální změna, která může vyřešit daný problém, má dominový efekt i na jiné oblasti života klientů n Otázka po zázraku – Co by se stalo, kdyby problém zítra zázrakem zmizel? Strategická terapie – Jay Haley n vychází ze školy v Palo Alto, přímá inspirace Miltonem H. Ericksonem n „…Strategická terapie je jméno pro ty typy terapie, ve kterých terapeut na sebe bere přímou zodpovědnost za ovlivňování lidí…“ n Jak symptom pomáhá rodině udržovat homeostázu nebo překonat krizi? n Jak může být symptom nahrazen efektivnějším řešením problému? n Přerámování (reframing) – strategie, při které se vnitřní model světa v rodině změní tak, že problematické chování se octne v jiném rámci (v jiné sestavě pravidel a hodnotících kritérií) n Paradoxní intervence – jasně definovaný problém, změna musí být cílem terapeutického vztahu (např. pokyn rodině, aby v symptomatickém chování pokračovala, nebo se terapeut přidá „klientovu šílenství čelí terapeut šílenstvím vlastním“) Strukturní (strukturální) terapie n Salvador Minuchin n historický význam – první ucelený model (70. a 80. léta) n model využívá prostorových metafor, je srozumitelný n metafora kaleidoskopu – ve strukturní terapii je ohnisko na struktuře rodiny a rodiny s terapeutem, je však pozorovatelné jako struktura v neustálém utváření a přetváření n Struktura je vymezena hranicemi do komponent zvaných subsystémy. n Základní subsystémy: ¨ subsystém partnerský ¨ subsystém rodičovský ¨ subsystém sourozenecký Strukturní terapie - hranice n Hranice jsou pravidla, která určují, kdo patří do kterého subsystému, a určují tím charakteristiky rodiny. n Hranice: ¨ difúzní ¨ jasné a zároveň komunikačně propustné ¨ rigidní n Hranice jsou určovány dvěma procesy: ¨ Jak je v rodině prováděno rozhodování ¨ Úroveň důvěrnosti mezi členy Kvalita hranic n Propletenost (enmesment) hranic ¨ Nejasný prováděcí subsytém ¨ Nejasnost v tom kdo rozhoduje – rozhodnutí nejsou vykonána nebo jsou následně zpochybněna či vetována dalšími členy rodiny ¨ Jednotlivci nemají možnost samotného rozhodování ¨ Děti neustále usilují o pozornost, ale již nevěří, že by ji získaly ¨ Členové vězí v nekonečných argumentech, které nevedou k žádnému řešení ¨ Emoce jsou vyjadřovány, členové rodiny ale nemají žádné soukromí (prostor, čas) ¨ Nejasné hranice mezi dětmi a dospělými ¨ Děti ani dospělí nemají možnost kamarádit s vrstevníky, aniž by jim do toho rodina zasahovala ¨ Děti vyžadují aby rodiče řešili jejich soupeření ¨ Dospělí velmi obtížně mohou rozvíjet úspěšné partnerství Kvalita hranic n Odpojenost (disengagement): ¨ Příliš volné propojení mezi členy ¨ Hranice často rigidní ¨ Odpovědi a rozhodnutí je nesnadné získat vzhledem ke vzdálenosti členů rodiny ¨ I extrémní tíseň bývá přehlédnuta ¨ Členové se nemohou navzájem propojit ve smysluplných interakcích Vazby n Vazba ve strukturní rodinné terapii = spojení či opozice jednoho člena systému vůči druhému při výkonu nějaké činnosti n Zahrnuje též sepětí členů určitou činností, ať jsou členové ve shodě nebo jsou jejich motivy odlišné či dokonce protichůdné – může jít o spolupráci nebo soupeření v dané věci n Aliance – označuje vztah spojenectví, v němž dvě osoby svou činností sledují spolu sdílený zájem n Koalice – označuje vztah spojenectví dvou osob, který je zároveň namířen proti zájmu jiného člena rodiny Patologické rodinné vazby n Stálá koalice – koaliční spojenectví určitých členů rodiny v takovém stupni, že se tento vzorec stává převládající a neměnnou vlastností jejich vzájemných trvalých vztahů. n Koalice oklikou – takový druh stálé koalice, která slouží rozptýlení napětí mezi členy koalice tím, že označí jinou stranu za původce jejich problému a zaujmou vůči ní útočný nebo pečující postoj. n Triangulace – proti sobě vystupují dva protivníci a každý z nich usiluje o získání téže třetí osoby do koalice proti druhému. Třetí člen pak nachází různé důvody, aby se někdy spojil s tím, jindy s oním. Je sice do této pozice manévrován původními dvěma protivníky, zároveň však získává v pozici „na vrcholu“ vysokou míru moci, leckdy jinak nedosažitelnou. Moc n Moc v rodině = míra vlivu každého člena na výsledek nějaké činnosti n Moc zjevná x skrytá n Mocenská stránka rodinné struktury – kdo má moc vůči komu v jaké záležitosti n Porucha v mocenské struktuře rodiny = nedostatek funkční moci v rodině ¨ Slabé výkonové fungování – rodiče, kteří nemají tolik moci, kolik jí vyžaduje ovládání dětí ¨ Utlumení vývojového potenciálu – děti, které nemohou prosazovat takovou míru svého vlivu, která je jejich věku a schopnostem přiměřená Minuchinův model psychosomatických rodin n vysoká míra propletenosti – nedostatek hranic a velká síla vazeb v rámci rodiny n vysoká míra rigidity – tzn. nízká adaptabilita, udržování statu quo v podmínkách vnějšího tlaku na změnu n nadměrná ochrana – velká starostlivost o druhé členy rodiny, zejména o jejich zdraví n nedostatečné řešení problému – rodinná svornost, jednotnost za každou cenu, popření možné odlišnosti názorů Charakteristiky dysfunkčních rodin Jay Haley – 4 charakteristiky dysfunkčních rodin: • Hranice jsou rigidní a nepropustné, nebo difúzní a nejasné. • Jsou tvořeny koalice proti třetí straně. • Koalice překračují generační hranice. • Koalice jsou popírány nebo zakrývány. Cíl terapie n Interakce rodin jsou obvykle určovány pravidly, která vytvářejí špatně definovanou a chaotickou strukturu anebo naopak strukturu rigidní a nereagující. n Cílem terapie je znovu definovat pravidla tak, aby mohlo dojít ke změně struktury. n Vytvořit novou jasnou strukturu přiměřenou věku a kultuře členů rodiny pomocí nastavení hranic. Možnosti terapeuta n přivést rodinné interakce do terapeutické pracovny – učinit interakce viditelné, tvořit hranice tam, kde jsou členové příliš blízko (polohováním židlí, sezení, využitím prostoru) n oživení, zážitkové prvky hlavně neverbální – sousoší, živý obraz vztahů, porovnávání členů z hlediska míry nějaké vlastnosti (šetrnost, tvrdohlavost) n zapojení hmatu – kamínkování, mušle, kostky… n důraz na teritorialitu – tvorba map, reálných i imaginárních, mapy bytu, rodiny, jak to je, jak by mi to více vyhovovalo… Role terapeuta v strukturní terapii n začátek – připojení se = přizpůsobování se rodinné kultuře, pochopení a akceptace rodinného jazyka, podporování, následování n terapeut je aktivní, má roli režiséra sezení n terapeut mění styl, snaha učinit terapii účinnější n pokud je přítomen reflexní tým, tak rodina s ním nepřijde do kontaktu Kritika Minuchinova pojetí n Normativní model rodiny s tradičním dělením rolí a otcem (implicitně) na vrcholu hierarchie n Expertní role terapeuta Technika Ostrov rodiny Přečtěte si n Šárka Gjuričová, Jiří Kubička (2003). Rodinná terapie. Systemické a narativní přístupy. Praha: Grada Publishing. n Josef Langmeier, Karel Balcar, Jan Špitz (2000). Dětská psychoterapie. Praha: Portál. Část III – Rodinná psychoterapie. n Zdeněk Rieger, Hana Vyhnálková (2001). Ostrov rodiny. Hradec Králové: Konfronatce.