Environmentálni vzdělávání sz7bp_bíev 1. ročník 1/0/0 2008/2009 doc. Rychnovský - kat. biologie (Po 7., příz.) - následné materiály (strukturace: modrý tisk, zelený podklad - rozšiřující) mgr. Ptáček - kat. chemie (Po 7, 2. p.) prof. Navrátil - kat. fyziky (Po 7, 1. p.) dr. Svatoňová - kat. geografie (Po 7, 2. p.) Požadavky k ukončení: - znalosti (písemné prověření) www text: studijní materiály předmětu - seminární práce (do 4 str.) - regionální environmentálni problematika (Environmentálni SWOT analýza regionu /zákl. body/: - lokalizace - vody /pitná, odpadní/ - ovzduší - půda - průmysl - zemědělství - odpady - lesy - ÚSES - ochrana přírody (CHÚ, ochrana organismů) - závěry - literatura Případná fotodokumentace, mapka území. - didaktika envi problémů v předmětu Úprava práce. Odevzdání s testem (termín v lednu podle obsazení posluchárny) Ekologie - věda o vzájemných vztazích mezi organismy a prostředím, ve kterém žijí (o struktuře a funkci přírody) Environmentalistika - věda o problematice životního prostředí a jeho praktických aspektech. Postihuje vlivy techniky (vstupy, výstupy) sociální vztahy (celou problematiku lidské společnosti) a společenské aspekty (ochrana přírody) TUR - trvale udržitelný rozvoj - takový rozvoj lidské společnosti, který nelimituje další generace Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v ČR, MŽP 2002 -ČR se hlásí k principům TUR Stěžejní cíl SPEVVO v ČR: zvýšení povědomí a znalostí obyvatel o ŽP (základ všeobecného vzdělání z výchovy i ve školách) Realizace: regiony, města, obce Výchova, osvěta a vzdělávání se provádějí tak, aby vedly k myšlení a jednání, které je v souladu s principem TUR, k vědomí odpovědnosti za kvality ŽP a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech jeho formách (zák. č. 17/1992 Sb. o ŽP, § 16, zák,. č. 123/1998 Sb., o právu na informace o ŽP, § 13). Konstatování: nedostačující připravenost většiny pedagogických pracovníků Cíl: zabezpečit systematickou a komplexní implementaci environmentálních aspektů do vzdělávacích programů ve všech úrovních školství, včetně VŠ - naučit další generace žít podle principů TUR Proto: EW musí být nedílnou součástí všeobecného vzdělávání i odborné přípravy - průřezové téma RVP a ŠVP Cílové skupiny: děti v předškolním věku v MŠ návyky zdravého životního stylu, kontakty s přírodou, kladný vztah k ŽP děti a mládež základních, středních a vyšších odborných škol znalosti, dovednosti a návyky pro ochranu ŽP a pochopení TUR vysokoškolští studenti aspekt TUR prosazován v souvislostech s akreditacemi Průřezová témata reprezentují v RVP ZV okruhy aktuálních problémů současného světa a stávají se významnou a nedílnou součástí základního vzdělávání. Jsou důležitým formativním prvkem základního vzdělávání, vytvářejí příležitosti pro individuální uplatnění žáků i pro i pro jejich vzájemnou spolupráci a pomáhají rozvíjet osobnost žáka především v oblasti postojů a hodnot. Všechna průřezová témata mají jednotné zpracování. Obsahují Charakteristiku průřezového tématu, v níž je zdůrazněn význam a postavení průřezového tématu v základním vzdělávání. Dále je vyjádřen vztah ke vzdělávacím oblastem a přínos průřezového tématu k rozvoji osobnosti žáka jak v oblasti vědomostí, dovedností a schopností, tak v oblasti postojů a hodnot. Obsah průřezových témat doporučený pro základní vzdělávání je rozpracován do tematických okruhů. Každý tematický okruh obsahuje nabídku témat (činností, námětů). Výběr témat a způsob jejich zpracování v učebních osnovách je v kompetenci školy. Tematické okruhy průřezových témat procházejí napříč vzdělávacími oblastmi a umožňují propojení vzdělávacích obsahů oborů. Tím přispívají ke komplexnosti vzdělávání žáků a pozitivně ovlivňují proces utváření a rozvíjení klíčových kompetencí žáků. Žáci dostávají možnost utvářet si integrovaný pohled na danou problematiku a uplatňovat širší spektrum dovedností. Průřezová témata tvoří povinnou součást základního vzdělávání. Škola musí do vzdělávání na 1. stupni i na 2. stupni zařadit všechna průřezová témata uvedená v RVP ZV. Všechna průřezová témata však nemusí být zastoupena v každém ročníku. V průběhu základního vzdělávání je povinností školy nabídnout žákům postupně všechny tematické okruhy jednotlivých průřezových témat, jejich rozsah a způsob realizace stanovuje ŠVP. Průřezová témata je možné využít jako integrativní součást vzdělávacího obsahu vyučovacího předmětu nebo v podobě samostatných předmětů, projektů, seminářů, kurzů apod. Podmínkou účinnosti průřezových témat je jejich propojenost se vzdělávacím obsahem konkrétních vyučovacích předmětů a s obsahem dalších činností žáků realizovaných ve škole i mimo školu. V etapě základního vzdělávání jsou vymezena tato průřezová témata: □ □ Osobnostní a sociální výchova □ □ Výchova demokratického občana □ □ Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech □ □ Multikulturní výchova □ □ Environmentálni výchova □ □ Mediální výchova Charakteristika průřezového tématu Environmentálni výchova Environmentálni výchova vede jedince k pochopení komplexnosti a složitosti vztahů člověka a životního prostředí, tj. k pochopení nezbytnosti postupného přechodu k udržitelnému rozvoji společnosti a k poznání významu odpovědnosti za jednání společnosti i každého jedince. Umožňuje sledovat a uvědomovat si dynamicky se vyvíjející vztahy mezi člověkem a prostředím při přímém poznávání aktuálních hledisek ekologických, ekonomických, vědeckotechnických, politických a občanských, hledisek časových (vztahů k budoucnosti) i prostorových (souvislostí mezi lokálními, regionálními a globálními problémy), i možnosti různých variant řešení environmentálních problémů. Vede jedince k aktivní účasti na ochraně a utváření prostředí a ovlivňuje v zájmu udržitelnosti rozvoje lidské civilizace životní styl a hodnotovou orientaci žáků. Na realizaci průřezového tématu se podílí většina vzdělávacích oblastí. Postupným propojováním, rozšiřováním, upevňováním i systematizací vědomostí a dovedností získávaných v těchto oblastech umožňuje Environmentální výchova utváření integrovaného pohledu. Každá z oblastí má svůj specifický význam v ovlivňování racionální stránky osobnosti i ve vlivu na stránku emocionální a volně aktivní. Ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět poskytuje průřezové téma ucelený elementární pohled na okolní přírodu i prostředí. Učí pozorovat, citlivě vnímat a hodnotit důsledky jednání lidí, přispívá k osvojování si základních dovedností a návyků aktivního odpovědného přístupu k prostředí v každodenním životě. V maximální míře využívá přímých kontaktů žáků okolním prostředím a propojuje rozvíjení myšlení s výrazným ovlivňováním emocionální stránky osobnosti jedince. Ve vzdělávací oblasti Člověk a příroda zdůrazňuje pochopení objektivní platnosti základních přírodních zákonitostí, dynamických souvislostí od nejméně složitých ekosystémů až po biosféru jako celek, postavení člověka v přírodě a komplexní funkce ekosystémů ve vztahu k lidské společnosti, tj. pro zachování podmínek života, pro získávání obnovitelných zdrojů surovin a energie i pro mimoprodukční hodnoty (inspiraci, odpočinek). Klade základy systémového přístupu zvýrazňujícího vazby mezi prvky systémů, jejich hierarchické uspořádání a vztahy k okolí. Ve vzdělávací oblasti Člověk a společnost téma odkrývá souvislosti mezi ekologickými, technicko-ekonomickými a sociálními jevy s úrazem na význam preventivní obezřetnosti v jednání a další principy udržitelnosti rozvoje. Ve vzdělávací oblasti Člověk a zdraví se téma dotýká problematiky vlivů prostředí na vlastní zdraví i na zdraví ostatních lidí. V souvislosti s problémy současného světa vede k poznání důležitosti péče o přírodu při organizaci masových sportovních akcí. Ve vzdělávací oblasti Informační a komunikační technologie umožňuje průřezové téma aktivně využívat výpočetní techniku (internet) při zjišťování aktuálních informací o stavu prostředí, rozlišovat závažnost ekologických problémů a poznávat jejich propojenost. Komunikační technologie podněcují zájem o způsoby řešení ekologických problémů možností navazovat kontakty v této oblasti a vyměňovat si informace v rámci kraje, republiky i EU a světa. Vzdělávací Oblast Umění a kultura poskytuje Environmentální výchově mnoho příležitostí pro zamýšlení se nad vztahy člověka a prostředí, k uvědomování si přírodního i sociálního prostředí jako zdroje inspirace pro vytváření kulturních a uměleckých hodnot a přispívá^ k vnímání estetických kvalit prostředí. Propojení tématu se vzdělávací oblastí Člověk a svět práce se realizuje prostřednictvím konkrétních pracovních aktivit ve prospěch životního prostředí. Umožňuje poznávat význam a role různých profesí ve vztahu k životnímu prostředí. Tematické okruhy Environmentálni výchovy: □ □ Ekosystémy □ □ Základní podmínky života □ □ Lidské aktivity a problémy životního prostředí □ □ Vztah člověka k prostředí Ekosystémy - les (les v našem prostředí, produkční a mimoprodukční významy lesa); pole (význam, změny okolní krajiny vlivem člověka, způsoby hospodaření na nich, pole a jejich okolí); vodní zdroje (lidské aktivity spojené s vodním hospodářstvím, důležitost pro krajinnou ekologii); moře (druhová odlišnost, význam pro biosféru, mořské řasy a kyslík, cyklus oxidu uhličitého) a tropický deštný les (porovnání, druhová rozmanitost, ohrožování, globální význam a význam pro nás); lidské sídlo - město - vesnice (umělý ekosystém, jeho funkce a vztahy k okolí, aplikace na místní podmínky); kulturní krajina (pochopení hlubokého ovlivnění přírody v průběhu vzniku civilizace až po dnešek) Základní podmínky života - voda (vztahy vlastností vody a života, význam vody pro lidské aktivity, ochrana její čistoty, pitná voda ve světě a u nás, způsoby řešení); ovzduší (význam pro život na Zemi, ohrožování ovzduší a klimatické změny, propojenost světa, čistota ovzduší u nás); půda (propojenost složek prostředí, zdroj výživy, ohrožení půdy, rekultivace a situace v okolí, změny v potřebě zemědělské půdy, nové funkce zemědělství v krajině; ochrana biologických druhů (důvody ochrany a způsoby ochrany jednotlivých druhů); ekosystémy - biodiverzita (funkce ekosystémů, význam biodiverzity, její úrovně, ohrožování a ochrana ve světě a u nás); energie (energie a život, vliv energetických zdrojů na společenský rozvoj, využívání energie, možnosti a způsoby šetření, místní podmínky); přírodní zdroje (zdroje surovinové a energetické, jejich vyčerpatelnost, vlivy na prostředí, principy hospodaření s přírodními zdroji, význam a způsoby získávání a využívání přírodních zdrojů v okolí) Lidské aktivity a problémy životního prostředí -zemědělství a životní prostředí, ekologické zemědělství; doprava a životní prostředí (význam a vývoj, energetické zdroje dopravy a její vlivy na prostředí, druhy dopravy a ekologická zátěž, doprava a globalizace); průmysl a životní prostředí (průmyslová revoluce a demografický vývoj, vlivy průmyslu na prostředí, zpracovávané materiály a jejich působení, vliv právních a ekonomických nástrojů na vztahy průmyslu k ochraně životního prostředí, průmysl a udržitelný rozvoj společnosti); odpady a hospodaření s odpady (odpady a příroda, principy a způsoby hospodaření s odpady, druhotné suroviny); ochrana přírody a kulturních památek (význam ochrany přírody a kulturních památek; právní řešení u nás, v EU a ve světě, příklady z okolí, zásada předběžné opatrnosti; ochrana přírody při masových sportovních akcích -zásady MOV) změny v krajině (krajina dříve a dnes, vliv lidských aktivit, jejich reflexe a perspektivy); dlouhodobé programy zaměřené k růstu ekologického vědomí veřejnosti (Státní program EVVO, Agenda 21 EU) a akce (Den životního prostředí OSN, Den Země apod.) Vztah člověka k prostředí - naše obec (přírodní zdroje, jejich původ, způsoby využívání a řešení odpadového hospodářství, příroda a kultura obce a její ochrana, zajišťování ochrany životního prostředí v obci -instituce, nevládní organizace, lidé); náš životní styl (spotřeba věcí, energie, odpady, způsoby jednání a vlivy na prostředí); aktuální (lokální) ekologický problém (příklad problému, jeho příčina, důsledky, souvislosti, možnosti a způsoby řešení, hodnocení, vlastní názor, jeho zdůvodňování a prezentace); prostředí a zdraví (rozmanitost vlivů prostředí na zdraví, jejich komplexní a synergické působení, možnosti a způsoby ochrany zdraví); nerovnoměrnost života na Zemi (rozdílné podmínky prostředí a rozdílný společenský vývoj na Zemi, příčiny a důsledky zvyšování rozdílů globalizace a principy udržitelnosti rozvoje, příklady jejich uplatňování ve světě, u nás) učitelé a další pedagogičtí pracovníci Cílové skupiny: - studenti učitelství učitelé MŠ, ZŠ, SŠ a VOŠ - pedagog. pracovníci připravující učitele pro EVV - pedagog. pracovníci v mimoškolní výchově - řídící pracovníci ve školství Úkoly: Pregraduální příprava: - pozornost integračním přístupům v EV - všestranné uplatňování EV a TUR Další vzdělávání: - průběžné poskytování nových informací, - výměna zkušeností - systém CŽV učitelů a DPP s otevřenou nabídkou Výchovně-vzdělávací cíle ekologicko-environmentální přípravy (EV) na učitelských fakultách Studenti by měli umět: ► objasnit zákonitosti biosféry, vysvětlit základní vztahy v ekosystému ► charakterizovat vývoj vztahů člověka k přírodě, zdůvodnit příčiny ekologické krize, vysvětlit způsoby nápravy ► zprostředkovat porozumění komplexním vztahům mezi člověkem a jeho prostředím prostřednictvím interdisciplinárního aktivního učení ► orientovat se v historických souvislostech vzniku a vývoje EV a vysvětlit současné trendy v EV ► orientovat se rámcově v dokumentech o EV ► znát nejvýznamnější instituce v oblasti EV ► zaujímat odpovědné profesní stanovisko a postoje (v diskusi o hodnotové orientaci, lidských potřebách, šetrném životním stylu), argumentovat s využitím znalostí (např. o sociálních a psychologických motivech chování na ekologicko- environmentálních základech) V-v cíle EEV ◊ sebereflektovat své jednání i výchovné působení, kriticky hodnotit jednání druhých ve vztahu k životnímu prostředí, vyvozovat závěry a uplatňovat je v praxi, svým jednáním navozovat a podporovat aktivní zapojení do péče o životní prostředí ◊ nenásilně implementovat environmentálně-výchovné obsahy do vzdělávacího kurikula i do reálné výchovy Co patří do EV obsahů? - působení na utváření názorů, postojů, hierarchie životních hodnot, na pochopení kvality života - rozvíjení úcty a citu k živé a neživé přírodě a jedinečnosti života na Zemi, citlivé vnímání a prožívání krásy, ovlivňování životního stylu - spolupodílet se na změně hodnotové orientace dnes jednostranně zaměřené na výkon a prosperitu (viz Státní program environ. výchovy a vzdělávání a osvěty v ČR ◊ projektovat vyučovací strategie, teoreticky a prakticky zvládnout vyučovací metody, efektivně zařazovat netradiční postupy (využití tvořivé dramatiky, simulací, her, pohádek i autentických činností pro rozvoj ekologicko-environmentální kultury osobnosti), diagnostikovat žákovo pojetí učiva o problematice životního prostředí a umět s ním pracovat V-v cíle EEV ◊ umět regionálně aktualizovat a zaměřit učivo z hlediska EV ◊ umět organizovat činnosti (v přírodě, experimentování s pomůckami, pozorování, určování podle klíčů, zapojovat děti do estetického ztvárnění prostoru školní třídy, do péče o ŽP) ◊ vytvářet co nejširší možnosti pro aplikaci naučeného v praktickém každodenním životě ◊ pěstovat návyky a dovednosti žádoucího jednání a chování v přírodním prostředí, předcházet vandalství smysluplnou aktivitou, vést děti k zodpovědnosti za svoje chování, vytváření kladného klimatu ve třídě, rozvíjet prosociální vlastnosti a postoje, naopak vytvářet zábrany proti „zlé" agresivitě ◊ umět připravit dlouhodobý program výchovné práce vycházející z reálné situace (výuka ve třídě, v přírodě, studium v přírodě) Dokumenty o EV Zákony: 17/1992 Sb. -o ŽP 114/92 Sb. - o ochraně přírody a krajiny + Vyhl. 395 123/1998 Sb. O právu na informace o ŽP - do 230/2000 (přenos odpovědnosti na kraje) 106/1999 o svobodném přístupu k informacím 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství 100/2001 o posuzování vlivů na ŽP (nahrazuje 244/1992 Sb.) Státní program environmentálního vzdělávání a osvěty v ČR MŽP Praha, 2000 (2002) Státní politika ŽP 2001 (usnesení vlády ČR č. 38 ze dne 10.1.) Meziresortní dohoda o spolupráci v oblasti environmentálni osvěty, vzdělávání a výchovy mezi MŽP a MŠMT ze dne 8.12. 1999 Jedinec Populace Rostlinné společenstvo Biocenóza Geobiocenóza = ekosystém Ekosystém - strukturální a funkční celek biosféry Nezbytné složky: 1. biotop (stanoviště) (soubor abiotických faktorů včetně anorganických látek) 2. producenti (produkce organických látek z anorganických - fotosyntéza) 3. konzumenti (příjem organických látek - výživa - jako zdroj energie) 4. destruenti (rozkladači) (mineralizace: rozklad organických látek na anorganické) Koloběh látek, tok energie. Vstupy anorganických látek činností producentů, max. 20 % (5 - 10 %) fytomasy pro živočichy (potravní závislosti), zbytek do dekompozičních procesů. Stejně u živočichů. Rozdílná rychlost dekompozicí. Mineralizace -postupný vznik anorganických látek. Opakovaná recyklizace (vstup do koloběhu). Přechody látek mezi ekosystémy. Význam koloběhu vody pro existenci života a funkci ekosystémů vůbec. Návaznost koloběhů základních biogenních prvků. Potravní řetězce - síť. Biodiverzita. Stabilita ekosystému. Populace - soubor všech jedinců téhož druhu (homotypický soubor) v určitém prostoru a čase (možnost produkce potomstva) včetně vývojových stádií. Charakteristiky (atributy) populace Velikost populace a její určování (hustota, pokryvnost ) Struktura populace (prostorová struktura - rozptyl jedinců v prostoru. Složení populace (poměr pohlaví, věková struktura, s. hmotnosti, sociální s.-etol.) Vztahy uvnitř populace (vnitrodruhová konkurence) Dynamika populace (množivost - počet nových jedinců za čas, úmrtnost - počet uhynulých za jednotku času). Rozptylování Růst populace Společenstva heterotypické soubory z jednotlivých populací. Podle složitosti vazeb víceméně stálé se schopností autoregulace. Primární (přirozené) biocenózy Sekundární Biomy - společenstva velkých oblastí Země s jednotnou fyziognomií Biosféra - globální ekosystém. Koloběhy hlavních biogenních prvků. Vnosy člověka. Evropa ztrácí biodiverzitu velmi rychle Podle Světového fondu na ochranu přírody (WWF) se dramatickým tempem snižuje biodiverzita evropských přírodních lokalit a dochází k úbytku živočišných druhů. Případové studie hodnotily 19 různých druhů a osm přírodních lokalit v celé Evropě. Studie prokázaly, že podle evropských kritérií se více než 60 % druhů a lokalit nachází ve „špatném" stavu s ohledem na kvalitu biodiverzity. Dalších 22 % nemohlo být klasifikováno kvůli nedostatku údajů. Kvalita populace u euroasijského rysa v Alpách a u hnědých medvědů v Rakousku byla shledána jako „špatná" a u jednoho druhu želv jako „neadekvátní". Za posledních sedm let došlo k úbytku medvědích populací ve středním Rakousku o 50 %. Tato nová zjištění potvrzují dřívější údaje Evropské agentury pro životní prostředí o úbytku biodiverzity - ohroženo je 52 % sladkovodních ryb, 42 savců a 45 % motýlů a plazů. Populace motýlů a ptačích druhů z nejrůznějších typů evropských přírodních lokalit se snížily o 2 až 37 % během uplynulých 30 let. Podle expertů EHF je hlavní příčinou těchto trendů přímý lidský vliv. To zahrnuje používání pesticidů nebo hnojiv, urbanizace, znečištění půdy, meliorace, změny kultivační praxe, rozvoj a infrastruktura, zemědělství a lesnictví stejně jako kladení pastí, otrávených návnad a pytlačení. Podle WWF je to signál, aby EU zahájila bezprostřední akci, pokud chce dostát svému cíli, že zastaví úbytek biodiverzity kolem roku 2010. „Toto je důkazem, že se evropským vládám nedaří chránit přírodu v Evropě," řekl Tony Long, ředitel European Policy Office WWF. „Tyto alarmující trendy můžeme zvrátit, pokud budou politici vnímat úbytek biodiverzity jako vážný problém." Experti EHF žádají členské státy EU, aby řádně implementovaly směrnice na ochranu ptáků a přírodních lokalit -základní kámen evropské environmentální legislativy. EU by měla ustanovit dostatečné množství lokalit sítě Natura 2000, starat se o ohrožené druhy a financovat opatření, která jsou nutná pro jejich přežití. Natura 2000 je celoevropská síť chráněných oblastí. Podle zprávy bude zásadní pro ochranu biodiverzity v Evropě úspěšná a efektivní implementace lokalit sítě Natura 2000. „EU disponuje nezbytnou legislativou na ochranu ohrožených druhů a lokalit," řekl Gerald Dick z globálního programu WWF na ochranu druhů. „Důležité ale je, aby dokázala zvládnout implementaci této legislativy. To znamená, že se musí starat o tyto speciální chráněné oblasti řádným způsobem. Členské státy musí připravit své národní finanční plány, aby dokázaly zvládnout tento závazek." Někteří ptáci z Evropy mizí, jiní přibývají. Co to vypovídá o stavu naší krajiny? Množství ještě nedávno běžných ptačích druhů v Evropě dnes razantně ubývá. Celkově v Evropě poklesla početnost ptačích druhů typických pro zemědělskou krajinu mezi lety 1980 a 2003 v průměru o 28 %. Úbytek lesních ptáků je méně významný (13%) a některé druhy, zejména ty méně specializované na konkrétní typ prostředí, naopak přibývají. Vše nasvědčuje tomu, že ohrožení dosud běžných volně žijících ptáků je větší v nových členských zemích EU včetně ČR. Jak ukazuje právě největší úbytek mezi ptáky obývajícími zemědělskou krajinu, hrozbu představuje zejména intenzifikace zemědělství. Evropští i světoví politici se na začátku nového tisíciletí zavázali zastavit nebo alespoň zpomalit úbytek biologické rozmanitosti (biodiverzity). Termínem, kdy se má hodnotit, je rok 2010. Pro takové hodnocení je ale potřeba mít k dispozici jednoduché a přitom spolehlivé a vědecky podložené ukazatele stavu biodiverzity. „Ve sledování rozmanitosti ptačích druhů takové ukazatele máme k dispozici v podobě indikátoru běžných druhů volně žijících ptáků v Evropě". Cílem těchto „ptačích" indikátorů je umožnit hodnotit dopady rozhodnutí na živou přírodu. Indikátory jsou výsledkem projektu Celoevropského monitoringu běžných druhů ptáků (Pan-European Common Bird Monitoring), na kterém aktivně spolupracují ornitologové z 18 evropských zemí, další země se do projektu postupně zapojují. Vlastní sčítání ptáků v terénu provádějí vyškolení dobrovolníci, amatérští ornitologové, jejichž výsledky jsou v každé zemi shromážděny a po zpracování se posílají České společnosti ornitologické, která program koordinuje pro celou Evropu. Vědci: Pand je více, než jsme mysleli Panda obývala mnoho oblastí, a to nejen v Číně (v současné době pouze v zalesněných oblastech střední Číny). Populace pand velkých musela dlouho snášet nájezdy pytláků i dřevorubců, kteří v 80. letech plenili rozsáhlé bambusové pralesy. Počty zvířat žijících ve volné přírodě se odhadují na 1000 kusů, ale plachá a ostražitá zvířata výrazně ztěžují přesné počítání. K součtu vzácných zvířat se začaly využívat supermoderní metody založené na analýze DNA (z pandího trusu). Vědci věří, že počet pand byl v minulých průzkumech vysoce podceňován. podle nich ve volné přírodě žije až 3 000 pand, uvádí BBC. A jejich počty se podle zprávy vydané v magazínu Current Biology mohou ještě zvýšit, pokud bude pokračovat program na jejich ochranu, který vyvinula čínská vláda. Z průzkumů v pandí rezervaci v provincii S'čchuan, vědci zjistili, že se zde pohybuje 66 pand, což je dvakrát více než po sčítání klasickou metodou v roce 1998. Z průzkumu provedeném v pandí přírodní rezervaci Wang-lang vědci vyvodili závěr, že v celé Číně ve volné přírodě může žít 2500 až 3000 pand. Je to dobrá zpráva pro budoucnost, tvrdí vědci. Tak dlouho, jak jen bude čínská vláda pokračovat v pronásledování pytláků a zabraňovat kácení bambusového pralesa. Hlavní látkové zdroje Sa C (v mil. t za rok) Přírodní Antropogenní produkce produkce S: bakterie (H2S) 88 moře 40 vulkanická činnost 7 spalování fosil. paliv (SO2) 60 technologické procesy (SO2) 7 C (CO2): 72.103 dýchání a vulkan. činnost spalování fosilních paliv 14.103 Přirozený koloběh síry (S) Antropogenně ovlivněný koloběh síry S Autekologie - vztah organizmu a prostředí Faktory prostředí Faktory: abiotické x biotické a) klimatické vnitrodruhové b) hydrické mezidruhové(+antropogenní+trofické) c) edafické Ekologické faktory ovzduší Hustota a nosnost vzduchu - umožňuje létání Mimozemské záření - sluneční konstanta 1,381 .103 Jm-2s-1 - různá vlnová délka záření radioaktivní <3 nm ultrafialové 3-400 nm světlo 360-760 nm infračervené /tepelné/ 760 nm - 400 um Světlo (48 % kosmic. záření) Teplo - (dtto) - adaptace na t - vliv na živočichy - poikilotermní x homoiotermní. Pohyb, potrava, velikost těla, zbarvení, klimatická pravidla. Výškový teplotní gradient => vegetační výškové stupně podle dominantní dřeviny: 1. doubravy do 500 m n.m. 2. bučiny (500-1000 m n.m.) 3. smrčiny (1000-1500 m n.m.) 4. kleče (1400-1800 m n.m.) 5. alpinské pralouky (> 1800 m n.m.) Rozšíření biomů v závislosti na teplotě a srážkách ^500i | tropický deštný les tropický sezónní les temperátní deštný les J stepi J temperátní opadavý les [ J pouště + boreální jehličnatý les (tajga) -_ savany tundra 30 25 20 15 10 5 0 průměrná roční teplota ■10 -15 Mapa hlavních suchozemských biomů oblast věčného ledu tropické pralesy tundra savany jehličnaté lesy stepi listnaté lesy polopouště a pouště í°] Složení vzduchu: N2 78%, O2 20,9%, O3 0,000 002-7%, CO2 0,03%. - N2 z hlediska organismů nevyužitelný - O2 dost i pro rostliny - mangrove, tropické deštné lesy (!) Znečišťování atmosféry (skleníkový efekt, ozónová díra, smog). Smog - znečišťování vzduchu koncentrované za určitých podmínek (teplotní inverze a lokalizace v kotlině). Zimní („londýnský") a letní („losangeleský") smog. Ozónová díra - ozón v atmosféře má největší koncentraci ve výšce okolo 23 km. Význam vrstvy: filtrace UV (2.) záření. Freony (znečišťující l., nově i jiné) štěpí ozón, snižování koncentrace O3 => horší filtrace -ozónová díra - nemoci z UV záření. -CO2 - pro rostliny relativně málo, je doplňován respirací půdních mikroorganismů, makroorganismů, spalováním. Skleníkový efekt - přirozený jev, podmínka života. Antropogenní oteplování - zvýšení koncentrace CO2 až na 0,3% - vrstva vrací odražené tepelné záření od povrchu Země do kosmu (albedo) zpět na zemi => oteplování povrchu - rozpouštění polárního ledu => zvýšení hladiny oceánů => záplavy přímořských oblastí (Holandsko) změny klimatu (aridizace a desertifikace střední Evropy) Sibiřský permafrost tvoří zmrzlá rašelina a podle odhadů zadržuje asi 70 miliard tun metanu. Tento plyn je několikrát výkonnějším, pokud jde o skleníkový efekt, než oxid uhličitý CO2. Z dat oteplování (zvyšování průměrné teploty) stanovili geografové a klimatologové pro rok 2080 následující závěry: - bezsněžné Alpy - srážky pouze v podobě dešťů - z toho rezultují problémy celé jižní Evropy s pitnou vodou - Skandinávie: největší producent citrusových plodů (!Golf. proud) Tlak, vlhkost a proudění vzduchu Koncentrace oxidu Uhličitého v atmosféře vzrostla ze zhruba 290 pprn v minulém století na více než 350 ppm a ve své dráze exponenciálního růstu pokračuje. Množství oxidu uhličitého v atmosféře vzrůstá díky spalování fosilních paliv lidmi a ničení lesů. Možným důsledkem je změna globálního klimatu {řnimw L Machta; ZABoden} (ppm - partt par milKon - objemová kóncafttraaa Otu 1-3 Koncentraca oxidu uhličitého v atmosfér* sluneční záření povrch Země 1860 1880 1900 1920 1940 1960 1980 2000 Obr. 24, Skleníkový jev 1 - část slunečního záření se odráží od atmosféry a oblaků; 2 - část se odráží od vodních ploch, sněhu a ledu; 3 - Část je pohlcena povrchem Země, vyzářena do atmosféry jako tepelné (infračervené) záření a zadržena skleníkovými plyny Zemědělství je druhým největším producentem skleníkových plynů Podle statistického úřadu Eurostat je zemědělství v Evropské unii po energetice druhým největším znečišťovatelem ovzduší skleníkovými plyny. Celkově se zemědělství na produkci skleníkových plynů v EU podílí 10%. Podle údajů Eurostatu došlo v letech 1999 - 2003 ke snížení škodlivých emisí způsobovaných zemědělstvím o 6%. Hlavními zdroji znečištění jsou metan, který vzniká v trávicím ústrojí zemědělských zvířat, hnůj a průmyslová hnojiva. V roce 2003 největším znečišťovatelem byla průmyslová hnojiva, která se na výrobě skleníkových plynů v EU podílela 48%. Největším producentem metanu a hnoje je dobytek. Ten do ovzduší dodává 84% metanu a 35% se podílí na tvorbě škodlivých látek z hnoje. Produkce skleníkových plynů v posledních letech klesá zejména z důvodu snižování počtu dobytka a omezování používání hnojiv ve většině členských států EU. V roce 1998 se v zemích dnešní Evropské unie chovalo 354 milionů kusů hospodářských zvířat. V roce 2004 to bylo necelých 327 milionů. Problematikou zemědělství a jeho vlivu na životní prostředí se zabývali ministři zemědělství a životního prostředí na neformálním setkání 11. září 2005 v Londýně. Již delší dobu je v EU patrná snaha zavést takový způsob zemědělské výroby, který by byl ohleduplnější k životnímu prostředí. Stále více dochází k využívání biomasy. Spotřeba tohoto přírodního paliva dosáhla v roce 2003 takové výše, která energeticky odpovídá 69 milionům tun ropy. Využívání biomasy není ale ve všech zemích EU stejné. Například Velká Británie nebo Irsko tento přírodní zdroj nevyužívají téměř vůbec, naopak v Lotyšsku biomasa představuje téměř třetinu spotřeby energie troposféra stratosféra V ČR zatím došlo k úplnému vyřazení spotřeby CFC (tzv. tvrdých freonů) a halonů pro veškerá běžná použití (ve sprejích, chladničkách a mrazničkách, apod.). Skončilo používání methylbromidu jak v zemědělství, tak pro ošetření zboží před přepravou. Česká republika má také vlastní halonovou banku, která z území státu cíleně stahuje nebo zdarma odebírá vyřazené hasicí přístroje obsahující halony. Množství sebraných, recyklovaných a uskladněných halonů je nyní 9 tun a stále roste. povrch Země Obr. 25. Vznik ozonového štítu Země Ozonová díra nad Antarktidou se prý už dál nerozšiřuje Ozonová díra v zemské atmosféře nad Antarktidou se už dál patrně nerozšiřuje. Prohlásili to významní američtí vědci, které na svých webových stránkách cituje zpravodajská stanice BBC. Díra byla objevena v roce 1986. Následně byly přijaty mezinárodní dohody o ukončení používání chemikálií, které ničí ozonovou vrstvu. BBC píše, že existují odhady, že za 60 let by se díra mohla zcela "zahojit". Dva z vědců, kteří pomohli zaktivovat svět před hrozbou vyplývající z existence této díry v 80. letech, nyní na konferenci ve Washingtonu uvedli, že věří, že se situace zlepšuje. Současně však nestačí jen to, že se díra dále nerozšiřuje. Je třeba pracovat na tom, aby se díra začala zacelovat. Oba vědci zároveň upozornili, že globální oteplování by mohlo naopak znovu narušovat stav ozonové díry, která zabírá plochu zhruba o velikosti severoamerického kontinentu. Podle NOAA je za jejím zlepšením zejména postupné odstraňování přípravků, jako jsou třeba freony, které se používaly ve sprejích či lednicích Hydrofaktory - původ života, nezbytnost stavby organismů. Salinita - organismy mořské x sladkovodní. Teplota (skočná vrstva) - pohyb, rozšíření pH - kyselost vod - antropogenní zátěž oxidy síry a dusíku - pH až pod 4,5, následné změny ve stoj. vodě (tři prahy smrti limitující přežívání různě citlivých organismů) Obsah plynů - O2, N2, CO2, H2S ostatních látek - anorganické pevné (zákaly), anorganické rozpustné - sloučeniny N a P - dusičnany a fosforečnany (i z pracích prášků) - zvýšený přísun a vyšší teploty - eutrofizace vod => masový rozvoj bakterií a fytoplanktonu - řas a hlavně sinic. Negativní účinky (jedovaté). Rekreace, vodárenské vody. Po změně teplot a snížení slunečního svitu - odumírání, metabolizace detritofágy za výrazné spotřeby kyslíku - udušení ostatních živočichů, anaerobní procesy (hnití), akumulace toxických látek (botulotoxin aj.) - organické - biologická (biochemická) spotřeba O2 za 5 dní BSK5 - ukazatel kvality vod (v normální vodě 2 mg/l, cukrovarnické odpadní vody - 700 mg/l, komunální odpadní vody 3000 mg/l). Procesy samočištění (hlavně u tekoucích.) U rostlin posuzujeme vodní bilanci stanoviště - kapalné, sněhové, horizontální (kondenzační) srážky. Dostupnost vody limituje přizpůsobení kořenového systému. Adaptace rostlin na nedostatek vody, adaptace na vodní prostředí. Stojaté a tekoucí vody (členění podle obsahu látek, teploty aj.), podzemní vody, zvláštní vodní stanoviště (rašeliniště, periodické vody, saliny) Edafofaktory - půda. Třífázový polydisperzní systém (pevná, kapalná, plynná) s živou a neživou složkou. Druhy půd. Půdní typy. Význam rostlin pro tvorbu půd, humusu a opačně. Významné faktory: a) edafon, klasifikace b) vzduch c) voda (vlhkost) d) teplota e) chemismus f) světlo (málo významné) Biotické faktory prostředí Mezidruhové vztahy - kladné x záporné Potravní vztahy Rozhodující ekologické faktory. Potrava autotrofů (vše anorganické l.). Potrava heterotrofů (organické l.) Potravní zaměření Biofágové (bakterio-, myceto-fyto-/herbivoři a fytoparazité/ a zoofágové /predátoři a zooparazité/ a saprofágové (nekro- a koprofágové) Šíře potravních nároků Vnitrodruhové vztahy V populaci Závěry syn- a autekologie: funkce živých organismů i ekosystémů se vyvíjela v přísném vztahu k podmínkám prostředí změny podmínek prostředí zákonitě vyvolají změny funkcí organismů a ekosystémů Co je TUR - trvale udržitelný rozvoj Předpoklad: úzké souvislosti vývoje člověka s klimatickými změnami v přírodě (časové shody globálního ochlazení a datování nálezů předchůdců člověka, rozvoje a zániku kultur) Osídlování Země člověkem souvisí také s geologickými a klimatickými jevy. Stejně změny přírodního prostředí ovlivňovaly vývoj a stav lidské civilizace. Celkový vývoj lidské společnosti s tlaky na prostředí vyvolával zpětnovazebné vztahy. Neolitická (zemědělská) revoluce před 20 - 30 tis. lety rozvíjí pastevectví a počáteční zemědělství (přetváří krajinu likvidací lesa, hubí zvířata. Další odlesňování -staro- až středověk -lodě, řemesla, stavebnictví -zemědělství a šíření polopouští. Výsledek: vznik a vývoj primární mozaikovité kulturní krajiny (v ní ekosystémy lesní, lužní, polní a rybniční) někdy i diverzifikovanější než původní lesní krajina. Význam ekotonů. Relativně dobrá ekologická stabilita. Ekonomická orientace zemědělství, výrob a stavebnictví vyvolaly někde nedostatek dřeva. Průmyslová revoluce (podmíněná fosilními palivy) přináší kvalitativní i kvantativní další vlivy - vědu a techniku, sociální změny s jiným životním stylem. Výsledek: nárůsty spotřeb energie, průmyslové i zemědělské produkce, odpady atd. modelují sekundární kulturní krajinu s nízkou biologickou diverzitou. Smrková monokulturizace nesla pro krajinu horší důsledky něž těžební průmysl. Pokračující rozvoj vědy a techniky, urbanizace. Výsledky chemie a chemického průmyslu do praktické sféry života (hnojiva, pesticidy, umělá vlákna, plasty) - kromě výhod zanedbávané vedlejší vlivy (vnos cizorodých látek do prostředí, potravních řetězců), jejich hromadění, případně silné negativní působení. Růst spalování fosilních paliv (včetně nekvalitních), další vnosy cizorodých látek do atmosféry, vlivy na půdu, vodu, znečišťování vod. Intenzita dějů přesahuje lokální charakter, mění se na globální působení. Exponenciální růsty spotřeby, produkce odpadů. Nerovnoměrnost růstu (vyspělé x rozvojové země): vyspělé země s prudkým růstem ekonomické aktivity a následně znečištěním, rozvojové země s léčebnou prevencí a hlavně snížením porodní a dětské mortality, vyšší produkcí potravin (zelená revoluce s novými odrůdami) a zachováním natality zvyšují počet obyvatel exponenciálně (populační exploze). Noví obyvatelé zatěžují ještě více přírodní zdroje - v důsledku osobních, sociálních i klimatických katastrof zesilují negativní vlivy na životní prostředí. Problémy současnosti Exponenciální růst lidské populace S růstem populace rostou i požadavky na prostředí. Nerovnoměrnost ve spotřebě energie Bohaté země dále bohatnou a chudé chudnou. Obnovitelné energetické zdroje. Lokálnost x globálnost. Výsledek: lidské tragédie s nekoordinovanou devastací životního prostředí pokroky v produkci potravin nestačí ani k nasycení rostoucí populace, to vede k dalšímu šíření polí na úkor lesa. Následuje vysoušení půdy, šíření pouští Zásadní podmínka ekonomického rozvoje: stabilizace populace. Snížení porodnosti závisí na zvýšení životní úrovně, rozvoji vzdělanosti a zaměstnanosti žen. Proto je řešení enviproblémů spjato s ekonomickým a sociálním rozvojem. Růst produkce CO2 Z fosilních paliv i nyní 88 % energie. Neobnovitelné zdroje s produkcí CO2. Exponenciální typ křivky růstu obsahu CO2. Následky. Otázka sloučenin síry, dusíku a dalších Obnovitelné energetické zdroje. Lokálnost x globálnost. Vnosy cizorodých látek Freony, PCB Omezenost půdních zdrojů 2 -4 mld. ha, nyní již 1,5 mld. ha. Další rozšiřování nežádoucí (odlesňování, eroze). Omezenost vodních zdrojů Zvláštnosti hydrického cyklu. Problematika znečišťování vody (bodové řešitelné, plošné ne /eutrofizace vod/). Znečišťování moří a oceánů. Snižování biodiverzity. Globální vodní stres Prognóza: rok 2025 - až 2/3 obyvatel pod až vysokým g.v.s. Nízký g.v.s. - odebíráno < 10 % disponibil. vody mírný - 10-20, mírně vysoký 20-40, vysoký >40 ČR 2001: 10,8 % dispon. v. (odtokové vody) Kolik má Země vody? Na padesát let Zásoby vody na Zemi uživí populaci dalších padesát let, tvrdí experti. Jejím nedostatkem už dnes trpí každý třetí člověk. Výhled do budoucnosti není v žádném případě optimistický. Se stále rostoucí populací planety - do roku 2050 zde má žít o dvě až tři miliardy lidí více - nastal nejvyšší čas naučit se s vodou zacházet. Každý třetí trpí nedostatkem vody Například Austrálie, jižní Čína a Indie jsou jasnými příklady zemí, které trpí v důsledku loňského sucha. V jiných zemích zase způsobuje nedostatek vody zemědělská výroba, která může v krajních případech vyústit až v ekologickou katastrofu, což je například případ Aralského moře, které pomalu mizí z mapy světa. Kvůli extenzivnímu zemědělství čelí nedostatku vody také Austrálie. Naopak Egypt musí ze stejného důvodu více než polovinu všech potravin dovážet. K vyprodukování jídla o hodnotě jedné kalorie je třeba jednoho litru. Kilogram obilí dostaneme po užití 4000 litrů vody a stejnou hmotnost masa po 10000 litrech. V zemědělství se spotřebovává celých 78 procent vody, v průmyslu jen osmnáct procent. Člověk sám pak užije osm procent vody. Světovým problémem číslo jedna tak není užití, ale právě dodávka. Z osmadevadesáti procent je nedostatek vody důsledkem lidského chování, pouze ve dvou procentech za tím stojí příroda. "Lidé musí s méně udělat více, což znamená, že při stejném množství vody musíme být schopni vypěstovat víc obilí," dodal Rijsberman. " SVĚTOVÝ DEN VODY 22. březen 22. březen je od roku 1993 vyhlášen z rozhodnutí OSN Světovým dnem vody. Hlavním smyslem je připomenout lidstvu význam vody a nutnost ochrany vodních zdrojů. EVROPSKÁ VODNÍ CHARTA vyhlášená 6. května 1968 ve Strasbourgu I. Bez vody není života. Voda je drahocenná a pro člověka ničím nenahraditelná surovina. II. Zásoby sladké vody nejsou nevyčerpatelné. Je proto nezbytné tyto udržovat, chránit a podle možností rozhojňovat. III. Znečišťování vody způsobuje škody člověku a ostatním živým organismům, závislým na vodě. IV. Jakost vody musí odpovídat požadavkům pro různé způsoby jejího využití, zejména musí odpovídat normám lidského zdraví. V. Po vrácení použité vody do zdroje nesmí tato zabránit dalšímu jeho použití pro veřejné i soukromé účely. VI. Pro zachování vodních zdrojů má zásadní význam rostlinstvo, především les. VII. Vodní zdroje musí být zachovány. VIII. Příslušné orgány musí plánovat účelné hospodaření s vodními zdroji. IX. Ochrana vody vyžaduje zintenzívnění vědeckého výzkumu, výchovu odborníků a informování veřejnosti. X. Voda je veřejným majetkem, jehož hodnota musí být všemi uznávána. Povinností každého je užívat vodu účelně a ekonomicky. XI. Hospodaření s vodními zdroji by se mělo provádět v rámci přirozených povodí a ne v rámci politických a správních hranic. XII. Voda nezná hranic, jako společný zdroj vyžaduje mezinárodní spolupráci. Hospodaření s lesy Zdroj dřeva, spotřeba roste Redukce tropického deštného lesa (ve prospěch půdy) - zmenšování rozlohy lesa. Význam mimoprodukčních funkcí lesa (důležitost pro ovzduší, vodu, ochranu půdy, pro organismy, sociální život člověka aj.). Drancování Amazonie má rekordní tempo Plíce planety se mění v překližku * Vloni zničeno 26,1 tisíce km2 pralesa (80 %ilegální těžbou). * Selektivní těžba odebere jen 10 až 40 % stromů, ale poškodí 14 až 50 %. * Až 70 procent z vytěžené dřevní hmoty končí jako odpad. *Za desetiletí 1995-2004 vytěženo 589 tisíc km2 pralesa (rozloha Francie). * Celkem odlesněno, poškozeno a osídleno 47 % původní Amazonie Změna zalesnění oblasti Rondonia v Amazonii za 26 roků Rozdíl v lesním hospodářství dvou sousedních zemí Snižování biodiverzity na různé úrovni. Základní globální problém. ku Všechna nová zjištění potvrzují dřívější údaje Evropské agentury pro životní prostředí o úbytku biodiverzity - ohroženo je 52 % sladkovodních ryb, 42 % savců a 45 % motýlů a plazů. Populace motýlů a ptačích druhů z nejrůznějších typů evropských přírodních lokalit se snížily o 2 až 37 % během uplynulých 30 let. Podle expertů EHF je hlavní příčinou těchto trendů přímý lidský vliv (používání pesticidů nebo hnojiv, urbanizace, znečištění půdy, meliorace, změny kultivační praxe, rozvoj a infrastruktura, zemědělství a lesnictví a další) Čerpání materiálových zdrojů a produkce odpadů Lokální problém celosvětového rozsahu. Problematika vnosů (zdrojů), spotřeby a výnosů (odpadů) (rozvinutí x rozvojoví) Obtížnost získávání - další energetické vklady s negativy (dalšími odpady). Tuna odpadu u spotřebitele je podmíněna asi 51 odpadu při výrobě a 201 odpadu při dobývání suroviny. Produkce odpadů v domácnosti je 0,8 kg na osobu denně (ČR 2 mil. t komunálních odpadů ročně, výrobní odpady 7 mil. t). Toxické odpady. Snižování spotřeby materiálů, energetické náročnosti, omezení vzniku odpadů jak ve výrobě tak i ve spotřebě (zvyšování životnosti výrobků, miniaturizace výrobků, moderní technické možnosti, napodobování přírody). Recyklace odpadů s tříděním Návrhy řešení: -stabilizace populace -stabilizace spotřeby a odpadů -stabilizace životního stylu včetně vztahu k přírodním zdrojům Vlastní situační vývoj 60.-70. léta - lokální rozpory prostředí a zdravotní stav občanů D. a D. Meadows, J. Randers: Meze růstu (1972) 1972: 1. světová konference OSN o životním prostředí ve Stockholmu 80. léta - myšlenka trvale udržitelného rozvoje 1992: summit Země Konference Spojených národů o životním prostředí a rozvoji - Rio de Janeiro - 178 států Úmluva o změně klimatu Úmluva o ochraně biologické různorodosti Deklarace z Ria Zásady obhospodařování lesů - kompromis mezi ochranou a využíváním Agenda 21 - akční plán cesty k udržitelnosti rozvoje. 40 kapitol ve 4 částech - rozpracování do podmínek států, regionů, obcí Září 2002: konference OSN „Světový summit o udržitelném rozvoji" - Johannesburg - potvrzení Ria - orientace na lidské zdroje Ochrana biosféry A) Vlastní ochrana životního prostředí Reliéf, půda Atmosféra Vodní zdroje Lesy Vegetace a fauna Urbanizované oblasti (včetně průmyslových) Ekonomické problémy péče Optimalizace B) Ochrana PP (přírody) Zákonné normy Ochrana přírody a krajiny (Zákon čnr č. 114/1992) - Účel zákona: udržení a obnova přírodní rovnováhy v krajině, ochrana rozmanitosti života a přírodních hodnot, šetrné hospodaření s přírodnímu zdroji (§ 1) -Vymezená péče státu o volně žijící organismy, jejich společenstva, nerosty, horniny, geologické celky, ekosystémy a krajinu vůbec (§ 2) -- zajišťuje se: - ochranou a tvorbou ÚSES - obecnou ochranou volně žijících organismů a zvláštní ochranou vzácných či ohrožených druhů -ochranou vybraných nalezišť nerostů a geologických jevů -ochranou dřevin mimo les - tvorbou sítě zvláště chráněných území -účastí na ochraně půdního fondu, ovlivňováním územního plánování, vodního hospodaření - obnovou přírodně hodnotných ekosystémů -Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před zničením a poškozováním, ohrožené nebo vzácné druhy jsou chráněny zvlášť (§ 5) Co je ÚSES? Biocentrum - část krajiny s ekol. stabilními ekosystémy. Umožňuje trvalou existenci organismů. Biokoridor -lineární úsek krajiny s vyšší ekologickou bohatostí. Spojuje biocentra, zajišťuje migrace. Obr. 87 Biocentra (šrafovaně) a biokoridory (černě) evropského významu; 1 - Šumava, 2 - Krkonoše, 3 - Třeboňsko, 4 - Podyjí, 5 - Soutok, 6 - Křivoklátsko, 7 - Doupovské hory, 8 -České středohoří a průlom Labe, 9 - Polomené hory, 10 - Labské pískovce, 11 - Moravský kras, 12 - Javorina-Čertoryje, 13 - Hrubý Jeseník, 14 - Litovelské pomoraví, 15 - Slavkovský les, 16 - Pálavá, 17 - Poorlicko, 18 - Žďárské vrchy, 19 - Drahansko, 20 - Polabský luh, 21 - Jizerské hory, 22 - Mohelno, 23 - Oblík-Raná, 24 - Soos, 25 - Pouzdřanské kopce. Podle Bínové a Culka Geographic: Biokoridory opravdu pomáhají zachovat biodiverzitu Vědci zjistili, že biokoridory skutečně přispívají k záchraně biodiverzity. Až dosud totiž důkaz o tom, že teorie sítě biocenter a biokoridorů (pozn. v České republice známá pod názvem ÚSES - Územní systém ekologické stability) funguje v praxi, chyběl. Biokoridory jsou úzké pruhy krajiny, které vzájemně propojují biocentra - izolované lokality, kde žijí původní rostlinná a živočišná společenstva (například přírodní rezervace). Tým vědců pod vedením Ellen Damschenové, ekoložky z Kalifornské univerzity, proto provedl experiment. Před pěti lety rozčlenil pás jehličnatého lesa v Jižní Karolíně do šesti ploch o rozloze 500 metrů čtverečných a teď zjistil, že na plochách, které byly úzkými koridory propojeny s jinými plochami, bylo o dvacet procent více rostlinných druhů než na plochách izolovaných. "Koridory měly pozitivní dopad na diverzitu druhů," Podle Ellen Damschenové byla teorie sítě biocenter a biokoridorů populární především v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. Ve Spojených státech a v Kanadě pracuje nyní asi 800 organizací na vytvoření sítě biokoridorů, která by propojila Yellowstonský národní park a Yukon. V Indii pak existuje šedesát kilometrů dlouhý a deset kilometrů široký koridor propojující významné lokality, kde žijí tygři, dodává National Geographic. Nyní však vědci oznámili: "Zjistili jsme, že biokoridory nejsou jenom "ochranářské paradigma". Naopak jsou praktickým nástrojem pro ochranu biodiverzity." Koridory pomáhají i rostlinám tím, že zlepšují roznášení semen a pylu a také mění konkurenční podmínky rostlin. Sít zvláště chráněných území Velkoplošná zvláště chránénáizemí Národní park Chráněná krajinná oblast Maloplošná zvláště chráněnáíeemí Národní přírodní rezervace Přírodní rezervace Národní přírodní památka Přírodní památka Přírodní park Biosférická rezervace Zvláště chráněná území: Národní park - rozsáhlá území jedinečná v národním nebo mezinárodním měřítku s málo ovlivněnými ekosystémy Chráněná krajinná oblast - rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou a významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travnatých porostů Národní přírodní rezervace - menší území mimořádných přírodních hodnot s významnými ekosystémy jedinečnými z národního či mezinárodního hlediska vázané na přirozený reliéf Přírodní rezervace - menší území soustředěných přírodních hodnot s ekosystémy typickými a významnými pro příslušnou geografickou oblast Národní přírodní památka - přírodní útvar menší rozlohy, naleziště vzácných a ohrožených druhů (nebo nerostů) ve fragmentech ekosystémů s národním nebo mezinárodním ekologickým, vědeckým, či estetickým významem (i formované člověkem) Přírodní památka - přírodní útvar menší rozlohy, naleziště vzácných nerostů a ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů s regionálním významem Přírodní park - ochrana krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami Biosférická rezervace - regiony pod patronátem UNESCO s cílem zkvalitnění způsobů ochrany - Třeboňsko, Pálava, později Krnap, Šunap s CHKO Šumava, Křivoklátsko a Bílé Karpaty Obr. B5.1.1 Velkoplošná zvláště chráněná Lizem I k 31. 12. 2001 Large - scate specialty protected areas as of Dec. 31, 2001 Národní park České Švýcarsko České Švýcarsko National Park Labské pískovce Jizerské hory .užickéhory" iroumovsko rČeské. IdohořL Slavkovský ies Šumava Krkonoše irkonoěe ^eskýráj irc •lationi Kokořínsko Křivoklátsko Český kras Blaník £7. Třeboňsko Orlické hory) Železné hory 'ďárské vrchy národní parky national parks chráněné krajinné oblasti protected landscape areas působnost regionálních středisek AOPK ČR jurisdiction of the regional centres of AOPK ČR Jeseníky Poodřh^ oveiskě\<^y Pomoraví Bes Moravský kras Š umavský národní park Šumava National Park Blanský les .0 Národní park Podyjí Podyjí National Park Bílé Karpaty} . Pálavá Zdroj: AOPK ČR Source: AOPK ČR NP v ČR: Krkonošský Šumava Podyjí • České Švýcarsko ChKO: Beskydy Bílé Karpaty Blaník Blanský les Bioumovsko leské Středohoří Český kras lesky ráj ^seníky, Jizers křivoklátsko Labké isro TMĚ Litovelské Pomoraví Lužické hory Moravský kras Orlické hory Pálavá Poodří ^Slavkovský li Šumava v Chráněná území České republiky Labské pískovce "Lužickí hory j Jizeraké hory Kategorie B NF 4 Slavkovský len ^V:y| CHKO NPP,N1 PP, PR Počet Rozloha % rozlohy (v tis. ha) ČR 3 110,304 1,40 24 1 041,565 13,21 218 29,091 0,37 1539 53,259 0,68 koBnsks Broumovsko * : hranice okresů V. ?/••* SEHCOT* Blaník Poodři ítovelské Forn otaví 'JĎ? j^o * 1 ^Axuh ■ 'j*'iBlanskylcs Heboňakij svatý kr^n *. *í>7 NP Podyjí OAgmřuí Klraay příroíly*ríjiryÍR. 199? L™L_J_I | I_I_I_J_1_J_J kra J 0 50tat] i." Porty. i^d^ch^l^h ŮHmlk Ji.íí IM NPR: 110 NPP: 102 PR: 750 PP: 1180 Celk.: 2142 Zvlášť chráněné organismy (* představuje chráněný celý rod) Skupina KO SO O Celk. Brouci 15 12* 21***** 48 Motýli 5 8 8*** 21 Ost. bezobratlí 13** 2 5** 20 Bezobratlí celk. 33 22 34 89 Kruhoústí, ryby 2+4 3 10 19 Obojživelníci 7 7 4 18 Plazi 4 5 1 10 Ptáci 35 58 30 123 Savci 8 12 10 30 Obratlovci celk. 60 85 55 200 Živočichové celk. 93 107 89 289 Rostliny cév. 246 142 92 480 Houby 27 13 6 46 Příklady zvlášť chráněných druhů rostlin: Kapraďorosty: cídivky (přeslička)(3), jazyk jelení, kyvor lékařský, plavuň, plavuníky (5), podmrvka hadcová, sleziníky (3), vraneček - celkem 34 druhy. Jalovec obecný nízký a tis červený z nahosemenných. Z krytosemenných dvouděložných brambořík nachový, bříza zakrslá, dřín obecný, dřípatka horská, dub pýřitý (šípák), některé hořce, hořečky, hvozdíky, koniklece a pryskyřníky, katrán tatarský, klikva bahenní, lekníny, rosnatka okrouhlolistá, stulík, třemdava bílá a některé zvonky - celkem 290 taxonů. Z krytosemenných jednoděložných áron plamatý, bledule letní, b. jarní, divoké česneky (3), ďáblík bahenní, hlaváček jarní, kavyly, některé kosatce (6), ostřice (18), sítiny (6), divoké lilie, mečíky a vstavače - celkem 154 taxony. Příklady zvlášť chráněných druhů hub: Vybrané čirůvky, hvězdovky, hřib královský, lanýž letní, muchomůrka císařka - celkem 46 druhů Příklady zvlášť chráněných druhů živočichů: Bezobratlí (přibližně do 100 taxonů): perlorodka, škeble, velevrub, raci, kudlanka nábožná, mravenci (všechny druhy Formica), čmelák (všechny druhy), martináč hrušňový, oba druhy jasoňů a otakárků, oba druhy batolců, všechny druhy bělopásků a některé menší druhy. Číhalka pospolitá, všechny druhy rodu svižník, krajník, třináct druhů střevlíků, potápník, drabčík (chlupatý), někteří kovaříci, krasci, chrobáci, chrousti, zdobenci, zlatohlávci a tesaříci. Dále majky, roháč obecný, roháček, nosorožík kapucínek a páchník. Mezi obratlovci z kruhoústých a ryb (19 druhů) mihule, mník, jelec jesen, střevle, hrouzek Kesslerův, ouklejka, kapr obecný (divoká forma - sazan), oba druhy sekavců, drsků a vranek, piskoř. Obojživelníci - všechny druhy (17) kromě s. hnědého tj. mlok, čolci, kuňky, ropuchy, rosnička, blatnice a zbývající skokani. Plazi - všechny druhy u nás (10), tj. želva bahenní, ještěrky, slepýš křehký, všechny čtyři druhy užovek a zmije. Ptáci (123 druhů) - potápky, kormorán, některé volavky, oba čápi, 9 druhů našich kachen (mj. čírky), mnozí dravci, kurové (5) a sovy (8). Také drop a holub doupňák, rorýs obecný, ledňáček říční, dudek chocholatý a někteří strakapoudi. Z pěvců mj. skřivan lesní, chocholouš obecný, vlaštovka obecná, břehule říční, drozd cvrčala, kos horský, slavíci, bramborníčci, všichni ťuhýci, někteří strnadi a lindušky, žluva hajní, ořešník, kavka a krkavec. Savci (30 druhů) - rejsek horský a bělozubka bělobřichá. Oba vrápenci a 11 druhů netopýrů. Veverka, sysel, bobr, křeček, plši. Vydra, medvěd, vlk, kočka a rys. Los. NATURA 2000 www.natura2000.cz Soustava lokalit chránící nejvíce ohrožené druhy rostlin, živočichů a přírodní stanoviště na území EU, tedy i ČR (sjednocení předpisů) Cíle Natury 2000: -ochrana biologické rozmanitosti prostřednictvím zachování nejhodnotnějších přírodních lokalit -ochrana ohrožených druhů rostlin, živočichů a přírodních stanovišť -zachování popř. zlepšení stavu ... -sladění zájmů ochrany přírody s šetrným hospodařením - začlenění přírodních lokalit země (ČR) do celoevropského dědictví Tvorba soustavy Natura 2000 - mapování přírodních stanovišť a výskytu druhů - administrace s vlastníky -národní seznam s následným vyhlášením Zájmové skupiny: živočichové: 105 druhů, z toho ptáci: 67 druhů rostliny a mechorosty: 40 druhů přírodní stanoviště 58 typů Navrhované ptačí oblasti (PO) v ČR (37 oblastí) Novela zákona o ochraně přírody a krajiny (v podobě samostatného zákona č.218/2004 Sb.) Beskydy, Bohdanečský rybník, Boletice, Broumovsko, Bzenecká Doubrava - Strážnické Pomoraví, Českobudějovické rybníky, Českolipsko - Dokeské pískovce a mokřady, Dehtář, Doupovské hory, Heřmanský stav - Odra - Poolzí, Hlubocké obory, Horní Vsacko, Hostýnské vrchy, Hovoransko - Čejkovicko, Jaroslavické rybníky, Jeseníky, Jizerské hory, Komárov, Králický Sněžník, Křivoklátsko, Krkonoše, Labské pískovce, Lednické rybníky, Libavá, Litovelské Pomoraví, Novodomské rašeliniště - Kovářská, Novohradské hory, Orlické Záhoří, Pálava, Podyjí, Poodří, Řežabinec, Rožďalovické rybníky, Soutok - Tvrdonicko, Střední nádrž Vodního Díla Nové Mlýny, Šumava, Třeboňsko, Údolí Otavy a Vltavy, Vodní nádrž Nechranice, Východní Krušné hory, Žehuňský rybník a Žehuňská obora Příklad PO Příklad Příklad Příklad PO Ptačí oblast: Střední nádrž Vodního Díla Nové Mlýny (CZ0621030) 1.047,17 ha Popis: Střední nádrž vodního díla Nové Mlýny leží na soutoku tří jihomoravských řek: Dyje, Svratky a Jihlavy. Přestože stavbou nádrže došlo k nenávratnému zničení rozsáhlých lužních biotopů, lokalita se postupně stala cenným územím pro hnízdění, tah a zimování některých druhů ptáků v ČR. Střední nádrž VDNM je neivýznamněiším hnízdištěm rybáka obecného (Sterna hirundo), zrzohlávky rudozobé (Netta rufina) a racka chechtavého (Larus ridibundus) v ČR, zároveň i jediným pravidelným hnízdištěm pro racka černohlavého (Larus melanocephalus), racka bělohlavého (Larus cachinnans) a racka bouřního (Larus canus) v ČR. Ještě donedávna představovala i největší hnízdiště pro husu velkou (Anser anser- do r. 1995), a v první polovině 80. let také jediné hnízdiště kormorána velkého (Phalacrocorax carbo) v ČR. Početně zde hnízdí také běžnější druhy našich kachen. Je třeba také zdůraznit význam lokality jakožto tahové zastávky a zimoviště vodních ptáků. Tato nádrž představuje největší pravidelné zimoviště morčáka bílého (Mergus albellus), husy polní (Anser fabalis), husy běločelé (Anser albifrons) a orla mořského (Haliaeetus albicilla) v ČR. Početnost obou druhů severských husí i orla mořského dosahuje evropského významu. Detailní zdůvodnění zařazení lokality do soustavy Natura 2000 Druh Počet párů Poznámka Husa běločelá 2 000 - 25 000 (počet jedinců) Husa polní 1 000 - 5 500 íí Husa velká 700 - 3 500 íí Orel mořský 20-40 íí Rybák obecný 250 zimující jedinci Vodní druhy ptáků v celk. n vyšším než 20 000 jedinců > 20 000 Druhy, jež se vyskytují na této lokalitě Druh Počet párů Bukáček malý 0 - 1 Ledňáček říční 2 Slavík modráček 2 - 5 Racek černohlavý 4 - 17 Navrhované evropsky významné lokality v ČR Přehled stanovišť (přílohy I směrnice 92/43/EHS o stanovištích) Pobřežní a halofytní stanoviště Pobřežní písečné duny a kontinentální duny Sladkovodní stanoviště Vřesoviště a křoviny mírného pásu Tvrdolisté křoviny Přirozené a polopřirozené travinné formace Vrchoviště, rašeliniště a slatiniště Skalní stanoviště a jeskyně Lesy Přehled druhů (příl. II směr. 92/43 EHS) Kruhoústí a ryby (16) Mihule potoční, m. ukrajinská, losos atlantský (obecný), hrouzek běloploutvý, h. Kesslerův, bolen dravý, hořavka duhová, ostrucha křivočará, piskoř pruhovaný, sekavec písečný, s. C. elonagata, sekavčík horský, ježdík žlutý, j. dunajský, drsek větší, vranka obecná (19) Obojživelníci (6) Čolek velký, č. dravý, č. podunajský, č. karpatský, kuňka ohnivá, k. lutobřichá (18) Plazi (1) Želva bahenní (10) Savci (15) Vrápenec malý, v. velký, netopýr černý, n. východní, n. pobřežní, n. velkouchý, n. velký, n. brvitý, sysel obecný, bobr evropský, vlk, medvěd hnědý, vydra říční, tchoř stepní, rys ostrovid (30) Červeně druhy chráněné i podle Zák. 114/1992 Sb. a Vyhl. 395/1992 Sb. Ptáci (67) Bukač velký, bukáček malý, čáp bílý, č. černý, kolpík bílý, kvakoš noční, volavka bílá, v. červená, v. stříbřitá, husa běločelá, h. polní, h. velká, kopřivka obecná, lžičák pestrý, polák malý, zrzohlávka rudozobá, luňák červený, l. hnědý, moták lužní, m. pilich, m. pochop, orel královský, o. křiklavý, o. mořský, raroh velký, sokol stěhovavý, včelojed lesní, jeřábek lesní, tetřev hlušec, tetřívek obecný, chřástal kropenatý, ch. malý, ch. nejmenší, ch. polní, drop velký, jeřáb popelavý, dytík úhorní, kulík hnědý, pisila čáponohá, tenkozobec opačný, racek černohlavý, rybák černý, r. malý, r. obecný, kalous pustovka, kulíšek nejmenší, puštík bělavý, sýc rousný, výr velký, lelek lesní, ledňáček říční, mandelík hajní, datel černý, datlík tříprstý, strakapoud bělohřbetý, s. jižní, s. prostřední, žluna šedá, lejsek bělokrký, l. malý, linduška úhorní, pěnice vlašská, rákosník tamaryškový, skřivan lesní, slavík modráček, strnad zahradní, ťuhýk obecný (123) Červeně druhy chráněné i podle Zák. 114/1992 Sb. a Vyhl. 395/1992 Sb. Navrhované evropsky významné lokality (EVL) v ČR (883 lokalit) Přehled lokalit Natury 2000 ve vybraných regionech (výběr ve vztahu k dalšímu - červený údaj v závorce srovnává CHÚ dle právního řádu ČR) Brno (28 CHÚ podle Vyhl. č. 395/1992 Sb) Bosonožský hájek, Na Kocourkách, Nad Brněnskou přehradou, Netopýrky Pojihlaví (8 CHÚ podle Vyhl. č. 395/1992 Sb) Hadcové stráně v údolí Jihlavy, Biskoupský kopec, Pekárka, Mohelenská hadcová step Chráněná území okresu Brno-město dle biotopu Prírodní park PODKOMORSKÉ Lf sy ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNA ÚZEMÍ 1 PR ČERNOVICKÝ HAJEK £ pp AUG3PERSKV potok 3 PP ŽEEĚTÍNSKÝ RYBNÍK 4 F"3. BAB! DOLY 5 PP SOBEŠ1CKÉ RYBNÍČKY 6 PP HOLÁSECKÁ JEZERA | PP RAJECKÁ TŮfi ■i PR BOSOfJOŽSKY HAJEK 9 Pft BRENCÁK n PR .TELENÍ ŽLfeEK ■ ! PR KRMDVEC V PP MNIŠÍ hora 13 PP PĚKÁflftA PP ÚDOLÍ KOHOUTOVICKÉHO POTOKA -PP KŮLNY ■n W VEUÍÁ KLAlDQVÍA NPP STRÁNSKÁ SKÁLA \í PR KAMENNÝ VRCH PP bílá HORA PP JUNÁCKA LOUKA 21 PP KAVKY PP MEDLÁNECKA skalka 23 PP MEDLÁNECKÉ KOřCí 24 p-P na SKALÁCH 25 PP NETQPYRKY 26 PP OBRANSKÁ STRÁN 77 -PP SKALKY U PŘEHRADY 28 ftPP ČERVENÝ KOPEC chráněna území DKREEI.L BRNO — MĚSTO legenda - hranice okresu — hranice přírodního parku - hranice, navrhovaného přírodního parku — hranice: chko moravský kras • zvláště chráněné území pr přírodní rezervace pp přírodní památka npp národní přírodní památka Chráněná území okresu Brno-město Vlhké louky, olšiny, lužní lesy, potoky, tůně, jezera, rybníky PR Černovický hájek - 11,7 ha - lužní les PP Augšperský potok - 1,8 ha - vlhké louky, vstavače PP Žebětínský rybník - 4,4 ha - trdliště obojživelníků PR Babí doly - 0,8 ha - niva s rybníčky, obojživelníci PP Soběšické rybníčky - 1,3 ha - dtto PP Holásecká jezera - 2,2 ha - slepá ramena Svitavy, dtto PP Rájecká tůň - 0,3 ha - tůň v polní krajině, dtto Dubohabřiny, bučiny, humózní listnaté lesy PR Bosonožský hájek - 46,8 ha - chráněné rostliny, houby PR Břenčák - 28,1 ha - lesoskalní společenstva PR Jelení žlíbek - 12 ha - bukový porost PR Krnovec - 8,5 ha - suťový lipový les PP Mniší hora - 25 ha - dubohabřina PP Pekárna - 59,6 ha - dubohabrový les s bylinným podrostem PP Údolí Kohoutovického potoka - 3,3 ha - údolní zářez Lesostepi, teplomilné doubravy, světlé lesy PP Kůlny - 10,4 ha - rozvolněná doubrava PP Velká Klajdovka - 10,6 ha - lesostepní lada Chráněná území okresu Brno-město - pokračování Stepní lada, suché louky a pastviny NPP Stránská skála - 16,6 ha - vápencové bradlo, teplomilná květena PR Kamenný vrch - 13,9 ha - teplomilná stepní květena PP Bílá hora - 0,7 ha - vápencový podklad s teplomilnou květenou PP Junácká louka - 5 ha - luční společenstva PP Kavky - 6,4 ha - lada s teplomilnou květenou PP Medlánecká skalka - 0,3 ha - starý lom s teplomilnou květenou PP Medlánecké kopce - 10,3 ha - lada s teplomilnou květenou PP Na skalách - 0,7 ha - vápencový výchoz s teplomilnými rostlinami PP Netopýrky - 1,9 ha - stepní lada PP Obřanská stráň - 1,2 ha - stepní lada PP Skalky u přehrady - 1,3 ha - skalnaté svahy s teplomilnou květenou Geologicky významné lokality NPP Červený kopec - 0,6 ha - čtvrtohorní profil spraší CHÚ střední Pojihlaví (SPR) NPR Mohelenská hadcová step - travnatá i skalnatá step (rozmanitý porost - stromy, keře, traviny s rozmanitou hustotou) na hadcovém podkladu PR Nad řekami (Hrubšická hadcová step) - hadcové skály s typickými společenstvy PR Dukovanský mlýn - lesostepní rostlinná společenstva PP Biskoupská hadcová step - lesostepní rostlinná společenstva (CHPP) PR Biskoupský kopec - lokalita koniklece velkokvětého (SPR) PP Pekárka - skalnatá stráň s teplomilnou květenou Nově vyhlášené: PR Velká Skála - výslunná svahová lesostepní společenstva reliktních borů a teplomilných doubrav PR Mohelnička - hluboce zaříznuté údolí potoka s inverzními podmínkami PP Kozének - krátkostébelné xerotermní pastviny Příklad char. EVL Příklad Příklad Příklad char. EVL EVL: CZ0620112 - Hadcové stráně v údolí Jihlavy Rozloha:12.2814 ha Navrhovaná kategorie ochrany: PR přírodní rezervace Poloha: Území se nachází západně od Ivančic, v údolí řeky Jihlavy, mezi obcemi Biskoupky a Hrubšice. Biota: Převažující typ vegetace tvoří mezofilní ovsíkové louky. Na prudších svazích převažují subpanonské úzkolisté stepní trávníky a úzkolisté suché trávníky místy v mozaice se suchými vřesovišti a skalní vegetací. V okolí řeky se vyskytují fragmenty údolních olšin. V korytě Jihlavy je vyvinuta vegetace makrofyt s dominujícím Batrachium fluitans. Biota: Převažující typ vegetace tvoří mezofilní ovsíkové louky. Na prudších svazích převažují subpanonské úzkolisté stepní trávníky a úzkolisté suché trávníky místy v mozaice se suchými vřesovišti a skalní vegetací. V okolí řeky se vyskytují fragmenty údolních olšin. V korytě Jihlavy je vyvinuta vegetace makrofyt s dominujícím Batrachium fluitans. Zranitelnost: Travinná vegetace je ohrožena zarůstáním, invazí akátu a Calamagrostis epigejos a náletem Pinus sylvestris. Příklad char. EVL Příklad Příklad Příklad char. EVL EVL: CZ0622150 - Biskoupský kopec Rozloha: 8.2111 ha Navrhovaná kategorie ochrany: PR přírodní rezervace Poloha: Lokalita se nachází v okr. Třebíč, na území PP Střední Pojihlaví, na návrší kóty Biskoupský kopec (397 m n.m.) mezi obcemi Biskoupky a Senorady. Biota: Travinobylinná vegetace na mělké půdě (zvětralý granulitový podklad) s rozptýlenými keři jalovce (Juniperus communis), xerotermní bylinná společenstva inklinují k vegetaci sv. Festucion valesiacae a pionýrským společenstvům tř. Sedo-Scleranthetea. Na lokalitě se vyskytuje více než 20 druhů dřevin. Je to jedna z nejbohatších populací Juniperus communis v okrese Třebíč a významný je také početný výskyt Cerasus fruticosa a C. mahaleb. Z dalších dřevin to je Quercus petraea, Corylus avellana, Pyrus pyraster, Cotoneasterintegerrimus, Crataegus laevigata, C. monogyna, Euonymus europaeus a Rhamnus catharticus. Botanicky je lokalita významná především početným výskytem Pulsatilla grandis a P. pratensis subsp. bohemica, Helichrysum arenarium a Orchis morio. Z dalších význačných druhů to je Gagea bohemica, Platanthera bifolia, Saxifraga bulbifera, Stipa capillata, Genista pilosa, Verbascum austriacum, Chamaecytisus ratisbonensis, Rosa gallica, Dianthus pontederae, Saxifraga bulbifera, Peucedanum oreoselinum, Primula veris, Viscum album subsp. austriacum, Seseli annuum, Ventenata dubia, Armeria elongata, Antennaria dioica, Stipa capillata. Populace Pulsatilla grandis čítá cca. 300-400 rostlin. Ze zoologického hlediska je rezervace a nejbližší okolí významné především jako hnízdiště některých vzácných a zvláště chráněných druhů ptáků: lelka lesního (Caprimulgus europaeus), dudka chocholatého (Upupa epops), skřivana lesního (Lullula arborea) a ťuhýka obecného (Lanius collurio). Na okolních kulturních loukách se pravidelně ozývají kohoutci křepelky polní (Coturnix coturnix). Pozoruhodný je rovněž výskyt kriticky ohrožené ještěrky zelené (Lacerta viridis).