Mediální výchova

Terminologické vymezení problematiky



n   film education, media education, Medienpädagogik, l´éducation audiovisuelle, screen education,
media education literacy

n   media literacy, visual literacy, television literacy, cine-literacy, moving image literacy,
game literacy, information literacy, digital literacy

n   filmová výchova, mediální výchova, ICT výchova

n   školní, výukový, instruktážní, osvětový a vědecký film

n   pojmový spor výchova vs. vzdělávání



Mediální výchova do r. 1989
(na příkladu filmu jako tradičního
masového média)

n   od roku 1912 probíhala pravidelná představení pro děti a mládež

n   vzdělávací časopis Česká osvěta od ročníku 1923/24 pravidelně informoval veřejnost o významu
filmu pro vzdělávací účely

n   v roce 1936 byl film v Československu oficiálně zařazen mezi
vyučovací pomůcky

n   od roku 1946 byla programována školní představení

n   od konce 40. let byly pro školy v malých obcích zřizovány půjčovny 16mm filmů



à Tři trendy:

1. film jako součást školní výuky

2. pokusy o zavedení výuky filmu do školních osnov

3. filmové kluby dětí a mládeže



n   průřezové téma Mediální výchova je součástí RVP, ale film a audiovizuální kultura dosud
nezískaly relevantní pozici v kurikulu primárního a sekundárního stupně vzdělávání
viz diskuse: http://www.rvp.cz/clanek/1654

n   mediální vzdělávání a výchova nepředstavuje problém současnosti, ale jde o dlouhodobě řešený a
složitě uspořádaný soubor problémů

n   spor mezi ICT literacy a media literacy

n   soukromé inicitativy nahrazující institucionální a koncepční kroky



n   Mediální výchova se objevuje mezi průřezovými tématy, která v RVP reprezentují okruhy
aktuálních problémů současného světa.

n   Průřezové téma Mediální výchova může být realizováno dvěma postupy:

n   důslednou tematizací mediální problematiky v rámci stávajících vzdělávacích oblastí, resp.
jednotlivých předmětů

n   vlastní specializovanou výukou v podobě jednorázových kurzů nebo dlouhodobého projektu

n   AV edukace nemusí usilovat o zavedení samostatného volitelného předmětu (po vzoru literárních a
hudebních seminářů na SŠ) nebo dokonce povinného předmětu. RVP umožňují prostupování
audiovizuální/mediální výchovy v jejím nejširším smyslu skrze všechny vzdělávací oblasti.

Realizované přístupy
k mediální/audiovizuální edukaci

    Mediální výchova v užším pojetí

n   Je hlavním tématem RVP

n   Sociologicky orientovaná

n   Přistupuje skrze pojem mediální gramotnosti k problematice tisku, rozhlasu a televize, jejichž
obsahy učí kriticky číst

n   Nedostatečně zohledňuje estetická a sociokulturní specifika filmu
a filmového umění, zcela opomíjí fenoném počítačových her



n   ROTH, J. Mediální výchova v Čechách - tištěná média. Praha: Tutor, 2005.
ISBN 80-86700-25-9.

n   JIRÁK, J. - KÖPPLOVÁ, B. Média a společnost. Praha: Portál, 2003



   Mediální výchova v širším pojetí

n   Představuje propojení tématu jak tisku, rozhlasu a televize, tak čtení statických i dynamických
obrazů, textů a symbolů včetně přístupů k filmu jako umění nebo ekonomické či sociokulturní praxi

n   Nejširší přístup k problematice zatím naráží především na nedostižný ideál mediálního pedagoga,
který by pro žáky a studenty fungoval v roli průvodce mezi médii a nabízel jim způsoby, jak je
kriticky vyhodnocovat a „číst“



n   V současnosti se nesetkáváme s takto široce orientovanými projekty



     Audiovizuální výchova v užším pojetí

n   Překrývá se s pojmem filmová výchova

n   Někteří filmoví teoretikové preferují výuku filmového umění a jeho dějin (filmové projekce +
lektorské úvody)

n   Někteří pedagogové ji omezují na možnost využití výukové televize nebo tzv. školního filmu

n   Ve svém minimalistickém pojetí je tato koncepce v systému RVP minimálně využitelná



n   Projekty FF UP Olomouc, NFA, Výchovné cykly kina Art, Aero, Zlínský portál, slovenský projekt
Otvorené vnímanie

n   MAŇÁK, J. -  ŠVEC, V. Výukové metody. Brno : Paido, 2003. ISBN 80-7315-039-5.

n   MAŠEK, J. Audiovizuální komunikace výukových médií. Plzeň : ZČU, 2002. ISBN 80-7082-905-2.



   Audiovizuální výchova v širším pojetí

n   Představuje propojení všech typů médií, v nichž nalézáme pohyblivý obraz a zvuk (film,
praktická práce s videem, počítačové hry, Internet a flash). Jedná se o nahlížení na audiovizuální
kulturu z více stran, tedy na výchovu (např. „k filmu“ i „filmem“)



n   Viz semináře na PedF MU FAAV, FAMV, PAUE na FF MU ZAE, DAVE.

Režimy práce s AV kulturou ve volném čase dětí a mládeže

n   Víkendové filmové semináře  - pro specifickou skupinu diváků, která se zajímá o dějiny
kinematografie (nejen mládež ale i dospělí)

n   Školní filmové kluby - fungují na bázi dobrovolnosti a sdružují v sobě studenty škol se zájmem
o film

n   Odpolední nepovinné mimoškolní výchovné filmové cykly - podporované rozmanitými (občanskými)
sdruženími, jež své aktivity mohou rozvíjet s podporou některé z příspěvkových organizací (centra
volného času)

n   Méně formalizované volnočasové aktivity - zaměřené na vstřícné vůči tzv. okrajovým fenoménům AV
kultury (specializovaná setkání fanoušků anime, přehlídky „bizarních“ filmů, snímky „nízkých“
uměleckých a estetických hodnot, exotické kinematografie, „obskurní“ proudy a žánry (gay a lesbický
film, trash, underground, amatérský a genderový film a mnohé jiné).

n   Oblast počítačových her -  kromě běžného off-line hraní, realizovaného buďto individuálně nebo
skupinově (tzv. LAN turnaje) je stále významnějším fenoménem herní scény on-line hraní, kterého se
prostřednictvím Internetu účastní statisíce až miliony hráčů (MMORPG, Second Life)

Základní východiska pro realizaci mediální edukace

n   Musí překonat systém vzdělávání opírající se o normativní koncepty a kanonizované definice
vysokého a nízkého

n   Obsah i postupy výuky vycházejí z každodenní zkušenosti studentů s médii

n   Mediální pedagog nemůže vystupovat v roli diktujícího – arbitra, který určuje, co je a co není
(hodnotově) legitimní, nýbrž jako rádce, který jedinci pomáhá při orientaci a interpretaci látky
nebo problému

n   Pedagog nepředkládá žákům jednoznačně pojaté (a předpojaté) instrukce, jak se před médii
chránit, ale nechává je dojít k vlastním a argumentovaným závěrům

n   Je třeba, aby studenti sami bezprostředně popisovali a následně kriticky komentovali své
prožitky a názory

n   Vhodným nástrojem pro porozumění logice mediální kultury se jeví být simulace tvorby jejích
obsahů