Seminář z pedagogické
psychologie
Sociální prostředí školní třídy
a školy
Myšlenkový experiment
 Představte si restauraci, do které
obvykle chodíte
 Co se o ní vůbec dá říct?
 Co se vám v ní líbí a nelíbí?
 Co z toho je pro vás osobně důležité?
 Co z toho je ­ podle vás ­ důležité pro
ostatní, kteří tam chodí s vámi?
 Pořád je to ta stejná a pro vás osobně
příjemná restaurace?
Jak to tedy je?
 Konkrétní člověk v sociálním prostředí
 (mikro ­ mezo ­ makro)
 Jeho vnímání tohoto prostředí
 (Lewin, Bronfenbrenner atd.)
 Jeho interpretace a komunikace sociální reality (...)
 Otázka změny v čase (individuálním i skupinovém)
,,My",,Já"
sdílené významy událostí
výpověď o pocitech, událostech...
události,
situace... časčas
Teoretická východiska
 učení a chování žáků není pouze
individuální záležitostí
 je ovlivňováno mikrosociálním
prostředím, v němž se žáci pohybují
(prostředí konkrétní školy, konkrétního
učitelského sboru, konkrétní školní třídy a
konkrétní skupině vrstevníků s níž se žák či
žákyně kamarádí, na jejíž mínění dá atp.)
Proč se zajímat o sociální prostředí?
 škola jako prostředí (mj.)
 vývojově psychologický pohled
 sociální učení (...)
 prožívání tohoto prostředí žákem (mj.)
 vliv na výkon
 vliv na další vzdělávací dráhu (...)
Sociální klima v souvislostech
 Historicky je dáváno souvislosti mj. s:
 efektivitou a kvalitou výuky,
 školní úspěšností žáků,
 akademickými aspiracemi žáků,
 problémovým chováním...
Sociální klima
 Sociální klima ­metafora, která se pokouší postihnout
individuálně-emotivní i sociální rozměr institucionálního
vzdělávání
(kurikulum i skryté kurikulum)
 Poprvé použito J. Withallem (1949) ve studii The
development of a technique for the measurement of socialemotional
climate in clasroom (Journal of Experimental
Education, 17, s. 347-361)
 Proč nejsou srovnatelné třídy stejně školsky úspěšné?
 Dívčí SŠ, New York
 Velký nástup v 60. a 70. letech; zájem trvá do současnosti;
složka evaluace i autoevaluace školy (srv. sondy OECD)
Terminologické otázky
experti užívají při popisu a rozboru sociálněpsychologických
jevů ve škole různé termíny:
 prostředí, klima, atmosféra, charakter, étos (celé
školy, učitelského sboru, jedné třídy, výuky v dané
třídě, komunikace v dané třídě).
 připojují i různé přívlastky (edukační, učební,
výukový, sociální, psychosociální, sociálněpsychologický,
sociálně-emocionální atd.)
 v literatuře dnes existují v dané oblasti desítky
termínů (více než 60)
Vývoj do současnosti
 rozlišuje sociálně-psychologické jevy ve škole podle rozsahu,
měnlivosti, délky trvání, obecnosti. (Mareš, Lašek, 1990/91,
Mareš, Křivohlavý, 1995):
 prostředí je nejobecnější termín, netýká se jenom
aspektů sociálně-psychologických.
 termín atmosféra má poměrně úzký rozsah.
Vyjadřuje proměnlivost a krátké trvání.
 Termín sociální klima označuje jevy
dlouhodobé. Jsou typické pro danou třídu a daného učitele
(školu, zaměstnance, žáky) po několik měsíců či let.
Teoretické otázky
 Klima ve třídě nelze pochopit izolovaně od
environmentálních, sociálněpsychologických,
sociologických a
kulturních souvislostí.
Př. 1 - Rozlišuje čtyři hierarchické úrovně
dle Tagiuri (1968) a Anderson (1982)
1. ekologie
 charakteristika budovy, v níž se
výuka odehrává
2. prostředí (milieu)
 charakteristiky učitelů (délka
praxe, platové zařazení, ap.)
 žáků (věk, pohlaví, sociální
status, ap.)
3. sociální systém (skupinové
charakteristiky)
 vztahy mezi klíčovými účastníky
 sociální komunikace
 podíl na rozhodování
 příležitost k účasti na sociálním
dění ve skupině
4. kultura
 hodnoty a hodnotové systémy, jež
účastníci považují za významné
 učitelova zaangažovanost na
rozvoji žáků
 důraz na kooperaci
 důraz na činnosti související se
školou
 očekávání účastníků
 jasnost a konzistentnost cílů
Teoretické úrovně uvažování o
klimatu ­ Proč mě vlastně zajímá?
 Celkem nejméně pět teoretických úrovní ­ možných
perspektiv reflexe klimatu:
 První je úroveň ekologická a lidé jsou v ní přítomni spíše
zprostředkovaně (prostředí školní budovy, učebny,
laboratoře, studovny atd., tedy prostor, v nichž žáci a
učitelé žijí část svého života, vyučují a učí se).
 Druhá je úroveň jedinců (jednotlivých učitelů,
jednotlivých žáků atp.).
 Třetí je úroveň malých sociálních skupin (školní třídy
ap.).
 Čtvrtá je úroveň větších sociálních skupin (klima
školy).
 Pátá je úroveň velkých sociálních skupin, např. úroveň
školství dané země, zvláštností její kultury.
Sociální klima
 Klima školní třídy
 Konkrétnější (i z pohledu dotazovaných), v praxi častěji
používané, řada metod...
 Klima školy
 Obecnější, nutnost reflexe ze strany aktérů, v
současnosti spíše výzkumně, i když je prodávána celá
řada ,,jakometod"
 S dr. Ježkem se domníváme, že lepší než ,,jednorázové
šetření" je přístup blížící se ,,action research" ­ průběžné
sledování dílčích jevů, jejich cílené ovlivnění a přenesení
zájmu na další ,,problémovou" oblast
 Koncept školy jako učící se organizace (Senge; Krus,
Louis a Bryk)
 ...
Typologie přístupů ke klimatu
 podle stupně školy
 podle typu školy
 podle koncepce výuky
 podle zvláštností žáků
 podle zvláštností učitelů
 podle zvláštností vyučovacích předmětů
 podle zvláštností prostředí, v němž se výuka odehrává
 podle zvláštností komunikace, která zprostředkovává
sociální kontakt
Současné přístupy ke zkoumání
klimatu třídy (1. část)
 Sociometrický přístup. Objektem studia je školní třída
jako sociální skupina, nikoli učitel.
 Organizačně-sociologický přístup. Objektem studia
je školní třída jako organizační jednotka a učitel jako
řídící pracovník.
 Interakční přístup. Objektem studia je školní třída a
učitel. Zajímáme se o interakce mezi učitelem a žáky v
průběhu vyučovací hodiny.
 Pedagogicko-psychologický přístup. Objektem
studia je školní třída a učitel. Zajímá nás spolupráce ve
třídě, kooperativní učení v malých skupinách.
Současné přístupy ke zkoumání
klimatu třídy (2. část)
 Školně-etnografický přístup. Objektem studia je
školní třída, učitelé a celý přirozený život školy.
 Vývojově psychologický přístup. Objektem studia
je žák jako osobnost a školní třída jako sociální
prostředí, v němž se má osobnost rozvíjet.
 Sociálně-psychologický a environmentalistický
přístup. Objektem studia je školní třída chápaná jako
prostředí pro učení, žáci dané třídy a vyučující, kteří v
této třídě působí. (aktuální podoba klimatu,
preferovaná podoba klimatu).
Metody zkoumání klimatu
 metody
 postoje k různým aspektům školního prostředí (autoři
mluví o percepcích)
 současné přístupy k postojům akcentují zejména prvek
hodnocení
 Pozorování
 Rozhovory (individuální, focus groups)
 Sociometrie
 Nominační techniky
 Posuzovací škály
 Dotazníky
Metody
 Určené:
 žákům, učitelům, vedení školy, rodičům..
 Formy
 Aktuální ­ ,,jak je to teď"
 Preferované ­ ,,jak by se mi to líbilo"
 Problémy
 Nejsme zvyklí o prostředí uvažovat, Kůkdyž je v
pořádku";
 nutné cílené vedení k reflexi
Dotazníky (třída) ­ příklad (CES)
Škály: učitelova pomoc, orientace žáků, vztahy mezi žáky, zájem o
výuku, klid a pořádek, jasnost pravidel
Dotazník CES - forma A
(Classroom Environment Scale)
 Autoři: E.J. Trickkett (Yale University), R.H. Moos (Stanford University) 1973, B.J. Fraser (Western
Australian Institute of Technology) 1982
 Překlad a úprava: J. Lašek (Pedagogická fakulta VŠP v HradciKrálové), J. Mareš (Lékařská fakulta UK v
Hradci Králové) 1988
Jméno žáka/žákyně: Škola:
Třída: Obec:
Učitel/učitelka: Dnešní datum:
Nevyplňujte, dokud nedostanete pokyn!
1. Žáci z naší třídy vkládají do školní práce poměrně dost úsilí, energie. Ano - Ne
2. Žáci se v naší třídě navzájem dobře znají, vědí o sobě dost věcí. Ano - Ne
3. Tento učitel (tato učitelka) s námi málokdy diskutuje o věcech, v nichž bychom
potřebovali poradit, pomoci.
Ano - Ne I
4. V naší třídě věnují žáci více času debatování o mimoškolních věcech, než debatám o
učivu a učení.
Ano - Ne I
Dotazníky (třída) ­ příklad (ICEQ)
Škály: Personalizace, Participace, Nezávislost, Bádání, Diferenciace
Dotazník ICEQ
(Individualized Classroom Environment Questionnaire)
 Autoři : A. J. Rentoul, B.J. Fraser 1979
 Překlad a modifikace : Jiří Mareš a Jan Mareš 1995
tída: identifikace:
chlapec - dívka
Návod k odpovídání:
Odpovídá se číselně, přidělováním bodů. Nejde tedy o známkování jako ve škole!
možné odpovědi
často občas těžko říci málokdy vůbec ne
5 4 3 2 1
1. Učitel se věnuje všem žákům, mluví se všemi z naší třídy. 1 2 3 4 5
2. Když se při hodině o něčem debatuje, žáci se nebojí říci svůj
vlastní názor. 1 2 3 4 5
3. Je to učitel, kdo rozhoduje o tom, kde bude který žák sedět. 1 2 3 4 5
4. Když žáci naší třídy narazí na určitý problém, raději si přečtou
řešení v učebnici, než aby hledali řešení sami, udělali si nějaký
pokus.
1 2 3 4 5
5. Žáci rozdílné výkonnosti dostávají u nás rozdílně obtížné úkoly. 1 2 3 4 5
Klima školy vs. kultura školy
 ,,Výzkum klimatu školy je prostě levobočkem
výzkumu klimatu organizace a výzkumu
efektivity vzdělávání." (Andersonová, 1982: 368).
 škola jako součást vzdělávacího systému je především
formální organizací;
 vnímání ředitele a jeho stylu vedení jako jedné klíčových
proměnných sociálního klimatu;
 akcent na výkon žáka či studenta, či výkon žáka a jeho
ovlivnění efektivitou učitelovy práce
 pozitivní klima školy bylo nakonec potvrzeno jako jedna
z charakteristik ,,efektivních škol"
 Kultura ­ etnografický přístup, idiografický přístup
 např. Pražská skupina školní etnografie
 http://userweb.pedf.cuni.cz/~www_kpsp/etnografie/frame.htm
Literatura
 Čáp, J., Mareš, J. Psychologie pro učitele.
Praha, Portál, 2001.
 POL, M. a kol. Kultura školy. Brno:
Vydavatelství Masarykovy univerzity v
Brně, 2005.
 http://klima.pedagogika.cz/
 http://userweb.pedf.cuni.cz/~www_kpsp/etno