DIDAKTIKA RANÉ VÝUKY CIZÍCH JAZYKŮ seminář Příprava a plánování výuky Každý učitel rozvrhuje výuku z: dlouhodobého hlediska ü cíle a fáze, časový prostor, media, druh interakce ü metodické příručky k učebnicím, archivovat přípravy ü kontinuita pro žáky i jiné vyučující Témata semináře n Plánování výuky ü časové hledisko ü principy: priorita mluvené formy, imitace, malé kroky, opakování, činnostní zaměření, simulace reálných situací, různé organizační formy, rozmanitost aktivit, názornost Jazykové prostředky Řečové dovednosti ü slovní zásoba poslech ü fonetika mluvení ü gramatika čtení ü ortografie psaní Herní princip Důvody pro hravé aktivity: motivace a aktivizace autentická situace zábava, hravá atmosféra, případný neúspěch nemá následky v hodnocení Předpoklady pro zařazení hry: jazykové, věkové, organizační Otázky: ü Je hra pro skupinu vhodná? ü Co je učebním cílem? ü Jak vysvětlím pravidla? ü Je sociální klima ve třídě pozitivní? ü Varianty, organizační předpoklady? (forma je přenosná: Kufr, Jméno-město…, Jedu do Ameriky…) Zařazení písní a básniček n Písně: Jaký je výukový cíl? Technické možnosti? Budeme s textem pracovat dále v budoucnu? n Básničky a říkadla: Jaký je výukový cíl? Lze text převést do činnosti/dramatizovat? Lze text výtvarně znázornit? Metodický postup při práci s textem Slovní zásoba n Patří k nejdůležitějším jazykovým prostředkům v rané výuce CJ. n Kriteria pro volbu SZ: frekvence, cíle a témata, reprodukce, naučitelnost. n Elementární slovní zásoba= 1000 slov (80% běžných textů), 4000 slov (95% běžných textů) n Otevřená třída slov obsahových /zavřená tř. s. strukturních n Stupeň ovládání: produktivní/aktivní (2000 jednotek) receptivní (8000 jednotek) potenciální Slovní zásoba n Principy: multisenzorická prezentace (komplexní pohled, zapojení obou mozkových hemisfér ) uvedení v souvislostech opakování různými typy cvičení navázání na známé (v kruzích) zohlednění individuality žáka Typy cvičení Překlad není jedinou a nejefektivnější možností Asociace sémantické: Koordinace = slova patřící/ nepatřící do skupiny (kvarteto), řetězce asociací, slovní pole, hledání společných rysů Subordinace = slova nadřazená /podřazená Kolokace = domino (vlastnosti, činnosti), definice, hádanky, slovní hříčky Synonyma/antonyma = pexeso, substituce v textu Hledisko gramatické: slova příbuzná, doplň do textu z nabídky Hledisko tematicko-situativní: Kimovy hry, popis obr. Fonetika n Nemá se izolovat, ale integrovat, důležitá složka komunikace, počáteční výuka a interference, problematika určení standardu. n Intonace + artikulace n Prvotní je poslech! n Taktilní, vizuální, auditivní a audiovizuální pomůcky n Typy cvičení: ü senzibilizační poslech. cvičení, kontrolovatelná posl.cv. (diskriminační a identifikační), echo, opakování, uvědomění si, aplikace ü Zapojení celého těla, prožitek n Hlavním úkolem počáteční výuky = naučit gramatické formy používat automatizací a imitací, využít potřebu vyjádřit se. ü Zohlednění zkušeností žáků s analýzou jazyka, indukce, kontrastivní přístup ü Zohlednění mentální úrovně a schopnosti abstrakce obecně ü Důraz na činnostní pojetí, jazyk jako nástroj pro jednání ü Multisenzorické učení a učení v souvislostech, názornost, vizuální pomůcky, pestrost forem ü Rytmické elementy pomáhají zapamatování struktur ü Abstraktní slovní popisy znesnadňují pochopení Ortografie Význam pro dovednost psát a číst a fonetiku n Dva přístupy: naučit se psát slova nebo se řídit pravidly n Metodika: opisování podporuje grafomotorickou paměť, znalost abecedy umožňuje rychlou orientaci ve slovnících. Typy cvičení: Hry s papírem a tužkou: vybarvování slov s hledaným grafémem, hledání počátečního nebo koncového písmena, hledání slov obsažených v delším slově, vytváření slov ze slabik, písmen, spojování rýmujících se slov, šibenice, tajná abeceda, křížovky, řada slov aj. Pohybové hry: skákání písmenkového panáka, psaní na záda, znázornění písmene tělem, diktát s pohybovou složkou, opisování z paměti, autodiktát aj. Dovednosti n mluvený jazyk má přednost n poslech je prvotní n všechny dovednosti mají být přesto zastoupeny v jedné vyuč. jednotce n psaní a čtení často jako prostředek k jiným cílům n poslech a mluvení spolu souvisí n učení v reálných situacích Poslech s porozuměním n Komplexní proces, nikoliv pasivní. • Uvědomit si akustické signály (rozlišit podobně znějící hlásky, hranice slov a vět. celků podle pauz, intonaci poznat a interpretovat) • Rozpoznat slova a vzpomenout si na jejich význam. • Tato slova uspořádat do celku a interpretovat. • Není vlastní kontrola tempa, výslovnosti a slovní zásoby (jako je u mluvení) • V reálných situacích slyšíte řečené většinou jen jednou, je zapotřebí udržet obsah slyšeného v paměti a dále ho zpracovat. Poslech s porozuměním Konsekvence pro výuku: ü Texty nesmí být příliš dlouhé ü Jazykově jednodušší než pro čtení ü Texty nemají obsahovat v koncentrovaném měřítku informace, vhodná je nadbytečnost a přítomnost nepotřebných informací, kdy má žák čas přemýšlet o slyšeném a domyslet příp. ztracené slovo z kontextu. Testovací možnosti porozumění u mladších žáků ü Otevřené otázky Odpověď na dotaz v mateřštině Vyplnění tabulky mateřštinou nebo symboly (cifry, znaky, čísla) ü Multiple-choice Zakřížkování správného obrázku, symbolu, vyjádření v mateřštině ü Volba alternativy Správně x chybně ( nebylo v textu/ nevyplývá z textu) ü Přiřazování Obrázků, symbolů, čísel (ceny, hodiny aj.), řazení obrázků, přiřazení osob podle jména ü Grafické ztvárnění a dramatizace / praktické provedení vizuální diktát, dokreslení obrázku, nakreslit plán cesty, projít trasu, zhotovit výrobek, provést úkol Mluvení Monologické: popis děje na obrázcích, předmětů a krátké sdělení / shrnutí obsahu nebo důležitých prvků čteného textu, převyprávění= kombinace se čtením/poslechem dialogické (pro mladší žáky vhodnější): odpovědi na izolované otázky, konverzace, simulace reálných situací, hraní rolí, diskuse, telefonování= kombinace poslech a mluvení Mluvčí má záměr (intenci), nachází se v komunikativní situaci, volí řečové prostředky, reaguje na podnět (impuls): obrázek, otázky, zážitek, začátek věty, opakování slyšeného a variace Mluvení míra odchylování se od vzoru určuje roviny: imitace (reprodukce) (básničky, písně, texty zpaměti, opakování ve sboru ) reproduktivně produktivní řízená variace (rekonstrukce) (dokončování vět, doplňování chybějících slov, začátek vět: imitace špatného telefonického spojení, změna některých údajů…..) produktivní rovina, volné mluvení (konstrukce) (velký podíl vlastních formulací) Postulát: Mluvení se naučíme jenom mluvením Čtení Psaná forma jazyka má podpůrnou funkci při učení. Čtení: hlasité (fonetika)x tiché s porozuměním (sl.zás., gramatika, ortografie..) Porozumění textu : detailní (totální), kurzorické a selektivní, globální. Testování jako u poslechu + cvičení na úrovni slova a věty: (přiřazování obrázků větám, salát ze slov nebo písmen, větní hadi…) textová úroveň (puzzle, klíčová slova, strategie odhadování významu podle kontextu, podle pravidel slovotvorby, využití internacionalismů…) Psaní Psaní: grafomotorická podpora, ortografie reálná komunikace (dopisy) – důležitý argument pro nácvik reprodukce: diktát, opis rekonstrukce: přeformulování obsahu, forma/obsah zůstává volné (kreativní?) psaní: básnička, popis, vyprávění, dopis… Impuls: šablony: mám rád/a……, a ……., ale nesnáším……. ……je……., ale není……….. Postupná terapie chyb Kooperativní psaní Cvičení přípravná (cluster, asociogram)– následná (úroveň vět) – strukturující (text)