Geografie sídel Geografie venkova Co je v Česku vesnice? v Velikost * do 2000 (sociologové) * Do 5000 (sociální geografové) * Město má více než 10 000 obyvatel (TERPLAN) v Infrastruktura (vybavenost) * Technická (sítě) * Občanská (služby) * Hospodářská (průmysl, zemědělství, služby, pracovní příležitosti * Bydlení v Co nemá statut města (splňuje kriteria dané předpisem /především infrastruktura/, aby obec mohla obsluhovat region s 5,000 – 10,000 obyvateli). Kvalitativní vymezení venkova Ø B. Kayser (Sociologie a její aplikace …: 89-92): Ø Nízká hustota obyvatelstva. Ø Nízká hustota zástavby (často prostorově separovaná – půdorys vesnice (kruhová kolem návsi, rozptýlená v horách, podél silnice). Ø Agro-leso-pastevecké užití prostoru. Ø Příslušnost k malým komunitách (to vysvětluje venkovské jednání). Ø Reprezentace prostřednictvím rurální kultury. Vesnice * Sídelní útvar střední velikosti * Zemědělská nebo lesnická funkce * Stabilní půdorys * V Čechách – malé vesnice (do 1000 obyvatel) * Na Jižní Moravě – velké vesnice (přes 5000 obyvatel) * Dva základní typy (podle půdorysu): řadové a návesní * Další typy – dvorcová, rozptýlená, hromadná. Vymezení vesnice * Urbanisticky – Sídlo, které je tvořeno typickou nízkopodlažní zástavbou s převážně rodinnými domy, s málo vyvinutou uliční sítí, dominantním prostorem návsi a vysokým podílem zeleně. * Architektonicky – Sídlo s převažující nízkopodlažní zástavbou v rodinných domech postrádající přízemí určené pro obchodní činnost či služby. Venkovský dům je tvořen i rozsáhlejším zázemím sloužícím dříve pro hospodářskou činnost (zemědělská prvovýroba), dnes obvykle pro zajištění chodu domu. * Sociálně – Sídlo, kde jsou mezi jednotlivými obyvateli úzké sociálními kontakty, existuje zde dlouhodobá přirozená sociální kontrola a spoluúčast. Vymezení vesnice * Ekonomicky – Sídlo, kde převažuje zemědělství a primární výroba potravin, případně sídlo, kde významná část obyvatelstva vyjíždí do zaměstnání mimo sídlo. * Historicky – Sídlo, které v minulosti nezískalo městská práva. * Administrativně – Sídlo, které stát neurčil jako městečko, městys nebo město. * Statisticky – Sídlo, které má počet obyvatel pod stanovenou hranicí (v Česku se většinou používá hranice 2 000 obyvatel). Charakteristika českého venkova Asi 13.500 sídel: Ø 6249 obcí (nejnižší administrativní jednotky) – stav v r. 2007) Základní formy sídel: Ø 527 měst Ø 390 městysů Ø 5 332 vesnic Řadové vesnice * Sídelní jednotky tvoří souvislou řadu podél ulice, silnice, potoka či řeky. * Ulicovka * Silnicovka – stavební rozvolnění * (Potoční vesnice) * (Poříční vesnice) Návesní vesnice * Sídelní jednotky seskupené kolem návsi. * Náves = prostor na němž se soustřeďuje hospodářský a společenský život vesnice, statky semknuty k sobě. * 1 – 2 vstupy do vesnice Typy osídlení – jejich lokalizace v ČR * Návesní vsi a návesní silnicovky – většina území Čech, Vysočina * Lesní návesní vsi – západ Vysočiny, západní Čechy * Silniční vsi a ulicovky – jižní Morava, Haná * Řadové vsi (lesní lánové vsi)– sudetská oblast * Valašské řadové vsi – Beskydy * Hromadné vsi – rozptýleně v Čechách * Osamělé dvorce, paseky, kopanice – Krkonoše, Moravské Kopanice Plužina a její členění * Plužina – rozdělení polností v rámci katastru. * Selská plužina – nezahrnuje občiny a vrchnostenské pozemky. * Polnosti – složeny z parcel, zakresleny na katastrálních plánech. * Dva základní typy parcel – bloky a lány. * Bloky – strany bloků jsou zhruba stejně dlouhé. * Lány – protáhlý tvar, dvě strany jsou výrazně delší než zbylé dvě. Rozložení parcel * Vlastník může mít parcely rozloženy: Ø rozptýleně (jedna daleko od druhé) Ø soustředěně (u sebe) - má pouze jednu obhospodařovanou parcelu. Členění plužin * Plužina úseková – nepravidelné úseky polí nestejné velikosti i tvaru * Plužina délková – úzké polní pásy značné délky * Plužina traťová – velmi podobné délkové, užší * Plužina záhumenicová – u středověkých kolonizačních vsí * Moderní zcelená plužina Prvotní blokový systém * Velký počet nepravidelných bloků malé velikosti. * Vznik při odlesňování půdy. * Bloky rozptýlené po celém katastru. * Dělením na základě dědičného práva se bloky dělily, takže nakonec nabyly podoby až velmi úzkých pásů. Lánový systém * Vznikl ve středověku, plánovitou organizovanou kolonizací. * Velmi dlouhý lán (až několik km) za každou usedlostí. * Na různých lánech půda rozdílných kvalit (na rozdíl od bloků). * Pozdějším dělením neustálé zužování. Příklady typů vesnic podle půdorysu a zároveň typů plužin Vývoj venkovských sídel * Raný středověk – Na základě starších sídel – Centrum kostel (zpravidla vyvýšený) – Domy u vodních zdrojů * Vrcholný středověk * 18. a 19. století – většinou geometrický půdorys Vrcholný středověk * Kolonizace (horské oblasti) * Vznikla současná struktura osídlení * Semknuté obce – Návesní – Ulicová * Rozptýlené obce (zpravidla bezjasně vymezeného ústředního prostoru) – Údolní lánová – Seskupení volně stojících usedlostí Socio-ekonomické a socio-demografické charakteristiky méně příznivých venkovských oblastí * Nízká hustota obyvatelstva (tj. nižší než ݣrůměru ČR=65,5 obyv./km^2 v roce 1997; 64,6 obyv./km^2 k 1.1. 2003) = sociodemografický. * Vysoká úroveň nezaměstnanosti (tj. vyšší míra nezaměstnanosti než průměr zemí EU=11,3 v roce 1997; 8,0% v roce 2003) = socioekonomický. * Nízký HDP (tj. HDP/ob. nižší než 75% HDP/ob. V ČR v daném roce) = socioekonomický. * Nízký příjem (důchod) ze v zemědělství (tj. průměrný příjem pracujících v zemědělství nižší než 80% průměrného příjmu v zemědělství za ČR v daném roce) = socioekonomický. * Nepříznivá věková struktura (tj. a) poměr věkových skupin 15-19 : 60-64, který přesahuje 110% průměru ČR; b) poměr věkových skupin 5-14 : 55-64 let, který nedosahuje 119% průměru ČR) = sociodemografický. * Negativní populační vývoj (tj. takový, kdy meziroční úbytek obyvatelstva přesahuje 0,5% při sledování desetiletého vývoje) = sociodemografický. Jednoduchý model rozčlenění prostoru ve vztahu k venkovu (stupeň rurality) * Rozlišuje venkovské a městské obce na základě hustoty obyvatel (v obcích nebo regionech). * Rozlišuje městské a venkovské oblasti a obce. * Klasifikace je založena na hustotě populace v obcích a v regionech. * Snadnější aplikace pro mezinárodní srovnání a strukturální intervence - pro politiku rozvoje venkova - Programy směřující k obnově venkova. Určení venkovských oblastí * Krok 1: metodologie OECD modifikovaná k EU: na úrovni NUTS 5 identifikuje venkovské obce jako ty obce, jejichž hustota obyvatelstva je pod 100 obyvatel na km^2. * Krok 2: první úroveň klasifikace: venkovské území je území s více než 37.5% obyvatelstva daného území žijícího ve venkovských obcích (tj. obcích s méně než 100 obyvateli na km^2). Definice venkovských oblastí (stupeň rurality podle metodiky EU) * Krok 3 – druhá úroveň klasifikace: stupeň rurality v daném území: Ø Převážně venkovské regiony (více než 50% populace žije ve venkovských obcích). Ø Z podstatné části venkovské regiony: 15%-50% populace žije ve venkovských obcích. Ø Převážně městské regiony: méně než 15% populace žije ve venkovských obcích. Obecný model zónování * Kruhový model, kde kritériem zónování je vzdálenost od centra symbolizujícího administrativní centrum, ekonomická závislost/nezávislost na městském jádru (měřeno například strukturou ekonomických aktivit, dojížděním/nedojížděním za prací, službami, lokální výkonností atd, časovými kontakty) a předpoklady rozvoje (měřeno existujícími potenciály a schopnostmi jejich využití). * Obtížně aplikovatelné k celému území národního státu nebo EU, protože je velice komplikované. Proto se používá při zónování mikroregionů. Popis zón * ZÓNA I -- městské jádro – symbol v obrázku: I * ZÓNA II -- předměstí (správní připojení v jádru; výjimka velká města) – symbol v obrázku: IIa -- příměstí (správní oddělenost, ale není vůbec ekonomicky samostatné a oddělené od jádra symbol v obrázku: IIb Popis zón * ZÓNA III -- území pod tlakem města; hospodářsky závislé na městě (nemá vlastní ekonomické aktivity – viz dále model závislosti); řada problémů; může se rozvíjet pouze s výraznou pomocí (tzv. rezervní oblast) – symbol v obrázku: IIIa -- produktivní území (relativní ekonomická nezávislost na jádru) dobré šance pro rozvoj anebo se již rozvíjí – symbol v obrázku : IIIb Popis zón * ZÓNA IV * -- marginální pustnoucí zóna (často odsouzena k dalšímu úpadku – symbol v obrázku: IVa * -- marginální regenerující se území (podobně jako území pod tlakem města se jedná o tzv. rezervní oblast – může se rozvíjet pouze s výraznou pomocí – symbol v obrázku: IVb Integrované venkovské oblasti * Rostoucí počet obyvatel. * Zaměstnání je založeno na sekundárním a terciárním sektoru, avšak zemědělství stále představuje klíčový způsob užití prostoru (půdy). * Některé stojí tváří v tvář potenciálním hrozbám v oblasti životního prostředí, sociálního a kulturního dědictví. * Některé (blízko velkých měst) riskují, že se stanou pouhými obytnými oblasti velkých měst (bez vlastního ekonomického aktivit), jiné se rozvíjejí vlastními silami. Středně integrované venkovské oblasti * Relativně vzdálené od městských center * Různé promíchání primárních a sekundárních sektorů * V mnoha zemích EU před rozšířením se v nich nacházely velké zemědělské podniky a velké výměry půdy Odlehlé (vzdálené) venkovské oblasti * Nejnižší hustota obyvatel. * Často nejnižší příjmy. * Převážně starší populace, která silně závisí na zemědělství. * Obecně zde existují nejméně odpovídající základní služby. * Topografické charakteristiky (hory) nebo vzdálenost od hlavních dopravních sítí často působí jako izolující faktory. Typologie českého venkova Kvalitativní x kvantitativní hodnocení * Pro sledování venkovského prostoru existuje dostatek kvantitativních dat a to jak v dlouhodobých řadách sledování (Sčítání) tak i kratší řady a specializované databáze pro socioekonomické ukazatele. * Zcela chybí hodnocení kvalitativních faktorů rozvoje (subjektivní role v regionálním rozvoji). Možnosti typologie Možnosti typologie Typologie venkova 1999 Suburbánní zóny Typy venkovských oblastí v ČR na základě kombinovaných charakteristik * R. Perlín: komplexní analýza založená na studiu historického vývoje sociálně ekonomických charakteristik, urbanistické struktury, přírodního reliéfu, významných sociálních proměn atd. Vzhledem k obtížné kvantifikaci kritérií je zvolena metoda hodnocení dominantního vlivu většiny kritérií. Typologie nerespektuje hranice okresů a je tak blízko obecnému modelu „zónování“ (prostor i čas včetně vzdálenosti od sídel a ekonomické síly a rozvojových potenciálů) - jeho aplikace na ČR. Typologie českého venkova * Suburbánní zóna * Chudé Sudety * Bohaté Sudety * Oblasti bohatého zemědělství * Příměstská zóna * Vnitřní periferie * Moravsko-slovenské pomezí * Oblast metropolitního venkova * Venkov v bohatých zemědělských oblastech (zachovalá venkovská struktura, dominantní vliv zemědělství nyní i do budoucna jako intenzívní hospodaření, dobrá infrastruktura, blízkost velkých měst, náboženství). * Bohaté Sudety (brzy urbanizováno a rychle industrializováno /textil, sklo/, do II. světové války zde dominovalo rozptýlené venkovské osídlení, po válce odsun Němců s relativně úspěšným dosídlením). * Chudé Sudety (nebylo nebo pozdě urbanizováno, do II. světové války zde dominovalo rozptýlené venkovské osídlení, po válce odsun Němců a spuštění „železné opony“ - přerušení přirozených přeshraničních kontaktů, nedosídleno, protože se nejednalo o prioritní oblast zájmu: „první bojiště s NATO“ - málo investic, ale cenné životní prostředí; ztráta sociální soudržnosti a komunit) * Vnitřní periferie (tradiční česká venkovská oblast ve středních a vyšších polohách, mnoho malých sídel, odlehlost od rozhodujících center, v minulosti zdroj pracovních sil pro centra průmyslu; dojíždění za prací - problém dopravy). * Příměstská zóna (nespojité oblasti kolem velkých měst typické suburbanizací a rurbanizací /venkovské osídlení a vztahy a struktury jsou vytěsňovány městem/) - satelitní městečka (nemají charakter vesnice), venkov zde ztrácí své funkce (nákupní mega-střediska). * Moravsko-slovenské pomezí (do 1992 - střed ČSFR /procházejí všechna spojení/ - dobrý rozvoj, po r. 1992 a orientací dopravy na Rakousko a Německo se stávají periferií; velké změny ekonomické, pomalé v sociálním jednání; důležité budou vztahy se Slovenskem v budoucnu) Regionalizace * Venkov v bohatých zemědělských oblastech (Polabí /od H Králové až po Litoměřice/, dolní Poohří /včetně Loun/, Moravské úvaly, jihovýchodní část Moravy /od Olomouce po Znojmo a Hodonín). * Bohaté Sudety (pás podél severozápadní /odlišnost - uhlí Cheb až pánevní oblasti/, severní /Liberecko/ a severovýchodní hranice /Orlické hory a Jesenicko/ ČR). * Chudé Sudety (pás osídlení podél jihozápadní a jižní hranice ČR /Tachov, Český les, Plzeňsko, Šumava, Českokrumlovsko/). * Vnitřní periferie (pás podél západních, jižních a východních hranic Středočeského kraje, zasahuje do prostoru Českomoravské vrchoviny /Rakovnicko, Příbramsko, Písecko, Táborsko, Pelhřimovsko až oblasti na vrchovině/). * Příměstská (subrubánní) zóna (především kolem Prahy a dalších velkých měst /Praha východ a Praha - západ, Beroun, Brno - venkov, Blansko; zázemí Ostravské aglomerace, Plzně, Olomouce, Č.Budějovic). * Moravsko-slovenské pomezí (od Hodonína po Vsetín). Možnosti rozvoje českého venkova * Program obnovy venkova. * Krajské granty a dotace. * Regionální operační programy. * Společná zemědělská politika EU. * Národní granty Ministerstva zemědělství. Informační zdroje * Ministerstvo pro místní rozvoj * Ministerstvo zemědělství * Ústav územního rozvoje * Sociologie venkova, ČZU, 2002