Úvod do studia geografie Věda paradigma, hypotéza, teorie teorie systémů Geografie vývoj g., geosféry Země diferenciace geografie otázky ke zkoušce z předmětu Věda n Věda je nepřetržitý proces lidského poznávání přírody, společnosti, člověka, lidského myšlení a kultury. Věda versus lidské poznávání Věda: na základě abstraktního myšlení a teoretické činnosti n systematické n racionální n a metodické vyvozování n zobecňování Věda n Věda nastoluje požadavek n obecného poznání, na základě něhož lze v nepřehledném světě n oddělit podstatné od nepodstatného n a určit obecně platné zákony, které dovolují předvídat, předpovědi modelovat atd. Vědecký výzkum nDějiny vědy jsou posety odloženými hypotézami překonanými teoriemi Základní metody vědy n vědecké pozorování n analýza n syntéza n indukce n dedukce n Úkol – definice jmenovaných metod Vědy a jejich dělení n Vědy se liší objektem studia, předmětem studia, metodami. n Podle metod se vědy dělí: n formální (matematika a logika) n přírodní n humanitní n Podle stupně obecnosti: n teoretické n aplikované PARADIGMA n určitý vědecký styl dané epochy či vědeckého společenství n souhrn všeobecně uznávaných teoretických a metodologických předpokladů, postupů v určité etapě vývoje vědeckého bádání. Vývoj vědy n teorie T.S. Kuhna o proměně věd: n paradigma n vědecká revoluce n nové paradigma Systémové paradigma n teorie systémů n výchozí předpoklady: n každý dílčí prvek je součástí většího celku n tedy i každý objekt se složen z menších částí Systém n systém - skupina objektů propojená vazbami n počet objektů i vazeb systému je konečný n objekty i vazby ( vzájemné vztahy) lze zkoumat n objekty jsou uspořádány hierarchicky Systémový přístup n využívá metod analýzy a syntézy, n vědecky zjednodušuje realitu n používá především metody analýzy a syntézy n odhaluje hlubší strukturovanou podstatu Model n Model - zjednodušené zobrazení systému , není se systémem či původním objektem, který systém popisuje shodný Věda v euroamerické civilizaci n Od dob antiky – zkoumání skrytých zákonů, které působí za viditelnou stránkou věci n v euroamerické společnosti je od 17.st. privilegována věda oproti jiným formám poznání (mimovědní poznání) Geografie Vývoj geografie- 1. období – starověk n celkem 5 období podle objektu geografie n geo –grafie ( země – pis), n 1. období – starověk n zatím je omezený obsah poznání, proto vědy ještě málo strukturované n objektem geografie je celá Země n teoretické úvahy o tvaru, rozměrech Země, postavení Země jako planety n popis povrchu souše a moří 2. období: středověk až 19. století, n úpadek vědy na pomezí starověku a středověku, proto se vytrácí první aspekt starověkého období n objekt geografie – dvojrozměrný povrch souše a oceánů n smyslem je poznat jej (mapování, popis) n vrcholné období velkých zeměpisných objevů n období inventarizace jevů dostupných běžnému pozorovnání n úkol: nastudovat velké zeměpisné objevy 3. období: 19. století až polovina 20. století n období vědecké analýzy, poznání a pochopení jevů ( nejen inventarizace) n nutnost hluboké analýzy jevů se odrazila v diferenciaci dosud jednotné vědy na dílčí specializované analytické obory (pedogeografie, klimatologie, geomorfologie) a samostatné vědy (geologie, meteorologie atd.) n nutnost pochopení jevů - objektem geografie není už jen dvojrozměrný povrch, ale trojrozměrné geosféry planety Země (např.litosféra, biosféra, atmosféra) 4. období, jednotlivé krajiny planety Země – období syntézy poznatků, třetí čtvrtina 20. st. n Země, její sféry se nechovají nezávisle, právě naopak, proto po hluboké analýze jevů nastupuje období syntézy poznatků, n důraz na vnitřní provázanost geosfér v krajině n objektem geografie je krajina jako celek n toto směřování vede k potřebě jednotné geografie Vývoj geografie, 5. období, krajinná sféra Země, od 80. let 20 st. dosud n pokračující syntetické zaměření geografie na globální celek - krajinnou sféru Země Aplikace teorie systémů pro geografii n Geosystém nejvyššího řádu je krajinná sféra, n je vazebně propojena s dílčími systémy – listosférou, hydrosférou, pedosférou, atmosférou, bipsférou a sociosférou, n každý dílčí systém se dále člení n až KAM? po nejmenší prvek nejnižšího subsystému, který už geografie dále nečlení, chová se jako celek Objekt geografie n geosféry Země n krajinná sféra n vymezení prostoru krajinné sféry Geosféra n geosféra - koncentrická vrstva Země – prostor se specifickým výskytem určitých jevů n z řeckého „sfaira „– koule, zeměkoule, globus, přeneseně i jako prostor např. sféra zájmů apod. Geosféry Země n Země vnitřní struktura - vrstvy lišící se hustotou a složením n „slupky cibule“ n rotace – uspořádání od nejhustšího po nejřidší, od jádra se železa, niklu a síry po atmosféru n pevná část, tekutá část a plynná část Geosféry Země n Homogenní: n Litosféra, tj. kamenný obal Země – zemský kůra a spodní část zemského pláště ( pod ním je již plastická astenosféra) ( - 100 km až 8,8 km) n Hydrosféra (-4 km až 0 km) n Atmosféra (0 až 40 tisíc km, řadu dílčích vrstev, t, s, m, i, t, e – z.k.) , pozn. hranice zemské korony je považována za hranici planety Země Geosféry Země n Heterogenní n Pedosféra n biosféra n antroposféra, sociosféra Definice krajinné sféry n tenká heterogenní geosféra kolem pevného povrchu Země, která je geosystémem nejvyššího řádu Krajinná sféra a její hranice n je vymezena n Mohorovičičovou vrstvou diskontinuity n tropopauzou n ke krajinné sféře náleží n část litosféry - zemská kůra: pevninská a oceánská, hydrosféra a kryosféra, pedosféra, biosféra, antroposféra a troposféra Mocnost krajinné sféry n od zemského jádra po horní hranici atmosféry – více než 46 tisíc km n krajinná sféra – její „tloušťka“? n cca 30 km, n Úkol:jakým dílem je vertikální mocnost krajinné sféry vůči celé Zemi?“ n krajinná sféra - jediná známá sféra života ve vesmíru Geografie a její definice n věda studující prostorové rozšíření jevů a objektů v krajinné sféře Země, jejich vzájemnou interakci a vývoj v čase. (Wikipedia) n věda zkoumající • zákonitosti vývoje krajinné sféry a jejích objektů, • zvláště vztahy územní diferenciace a integrace Geografie • je založena na schopnosti geograficky myslet – • tj. jasně formulovat nejrůznější prostorové vlastnosti geografických jevů , schopnost systematicky třídit, analyzovat, aplikovat geografické teorie, provádět syntézy, realizovat modely. • není encyklopedická znalost geografických objektů a jejich prostorová lokalizace (jak je často prezentováno ve školské praxi, tj. ne jen KDE to je, ale i PROČ to tam je) Zařazení geografie n Geografie je vědou na rozhranní věd přírodních a společenských, n skupina věd o Zemi n soubor metod n objekt studia příp. předmět studia Přehled systému geografických věd n krajinná sféra okruhy, otázky pro státní bakalářskou zkoušku n Geografie jako věda, vývoj geografie, systémový přístup n Geografie: definice a struktura, místo geografie v systému věd n Objekt geografie n Význam geografie pro současnou vědu a společnost, uplatnění geografů v praxi n Geografické myšlení, metodologie, geografické instituce a společnosti, zdroje informací