MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA GEOGRAFIE POLITICKÁ GEOGRAFIE – seminář Téma seminární práce: Politický systém Finska Vypracovali: Ondřej Janovec, Miroslava Koláčná Kombinace: OV / ZE Datum: 29. 11. 2008 Finsko (http://cs.wikipedia.org/wiki/Finsko) mapa (http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/stat.asp? StaID={C0786D58-AF97-493A-9C8A-88B46439E2CB}) (http://finsko.org/mapa) Finsko – základní informace Název Finsko Úřední název Republika Finsko (Suomen Tasavalta) Vlajka znak Hlavní město Helsinky Rozloha 338 145 km^2 Počet obyvatel 5 219 732 (2008) Administrativní členění 6 provincií Státní zřízení republika, unitární stát Hlava státu prezidentka Tarja Halonen (od 1.3.2000) Premiér Matti Vanhanen (Strana středu, od 24.6.2003) Člen EU od 01.01.1995 Počet hlasů v Radě EU 7 Počet poslanců v Evropském parlamentu 14 Členství ve významných mezinárodních organizacích EBRD, G-9, IBRD, IMF, OECD, OBSE, OSN, WTO HDP na obyvatele v PPS (EU27=100) 118.2 (předpověď na rok 2008) Nezaměstnanost 6.90 (2007) Průměrná délka života muži 75.00 (2007) Průměrná délka života ženy 82.00 (2007) Národnostní složení obyvatel Finové 91,3 %, Švédové 5,4 %, Rusové 0,5 %, 0,03 % laponská menšina (cca 6 500 lidí) (2008) Jazyk finština (92 %), švédština (5,6 %) – oficiální (2003) Náboženství lutheráni (84,2 %), pravoslavné(1,1 %), ostatní křesťanské církve (1,2 %), nevěřící (13,2 %) (2008) Časové pásmo +2h (o hodinu víc než v ČR) Nejvyšší bod 1328 m (Haltiatuntur) Nejnižší bod 0 m (Baltské moře) (http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/stat.asp?StaID={C0786D58-AF97-493A-9C8A-88B46439E2CB}, 29.11. 2008) Politický systém Finska Politika V letech 1150-1809 bylo Finsko pod švédskou nadvládou. Těsné vztahy mezi oběma zeměmi trvají dodnes. Švédština zůstala ve Finsku úředním jazykem a mnohá města mají jak švédské, tak finské názvy. V roce 1809 se Finsko stalo jako velkovévodství součástí ruské říše. Nakonec v roce 1919, po zhroucení carské říše a ruské revoluci, vznikl samostatný stát. Za II. Světové války napadl Finsko Sovětský svaz a obsadil část území. Finsko se stalo spojencem Německa, ale na konci války ztratilo mnohá území ve prospěch Sovětského svazu. Po II. Světové válce se Finsko stalo neutrální zemí, navázalo mírové styky se SSSR a posílilo vztahy s ostatními zeměmi severní Evropy. V roce 1961 se stalo přidruženým členem Evropského společenství volného obchodu. Úplného členství v této organizaci dosáhlo roku 1986. Od roku 1995 je Finsko členem Evropské unie. Od 1. 1. 2002 přešlo Finsko na jednotnou evropskou měnu euro (LYE, 2002). Finská politika je založena na parlamentním systému, ačkoli prezident má také určité pravomoci. Většina exekutivní moci náleží vládě (Státní rada), kterou vede předseda vlády vybraný parlamentem. Státní rada je tvořená předsedou vlády, ministry jednotlivých ministerstev centrální vlády a také Kancléřem pro spravedlnost, který je nejvyšším ochráncem práv ve Finsku a dohlíží na zákonnost jednání veřejných činitelů a dodržování základních lidských práv (http://www.zemepis.eu/stranka/finsko, 29.11. 2008). Ústava Podle finské Ústavy je nejvyšší legislativní autoritou jednokomorový parlament (finsky Eduskunta). Ten může měnit Ústavu, odvolávat předsedu vlády a přehlasovat prezidentské veto. Jeho zákony nejsou předmětem k soudnímu přezkoumání. Navrhuje je Státní rada nebo některý z poslanců. Poslanci jsou voleni na čtyřleté období poměrným systémem. Volič může při volbách dávat preferenční hlasy jednotlivým kandidátům. Soudní systém je rozdělen mezi soudy s běžnou občanskou a trestní soudní pravomocí a administrativní soudy řešící spory mezi jednotlivci a administrativními orgány státu a obcí. Jejich soudní pravomoc vystihuje následující příklad: Rodiče nespokojení s umístěním jejich dítěte do školy se mohou odvolat proti školskému výboru k administrativnímu soudu, protože umístění do školy je administrativní rozhodnutí. Finské právo je kodifikované a soudní systém sestává z místních soudů, oblastních odvolacích soudů a Nejvyššího soudu. Administrativní větev sestává z administrativních soudů a Nejvyššího administrativního soudu. Administrativní proces je populárnější, protože je levnější a představuje pro stěžujícího menší finanční risk. Navíc existuje několik zvláštních soudů pro některé oblasti administrativy. Finská Ústava a její místo v soudním systému jsou neobvyklé, protože neexistuje žádný Ústavní soud a Nejvyšší soud nemá výslovné právo prohlásit nějaký zákon za neústavní. V principu, ústavnost zákonů je ve Finsku ověřena hlasováním v parlamentu. Nicméně Ústavní komise posuzuje nejasné zákony a doporučuje změny, pokud je nutno. V praxi Ústavní komise plní povinnosti Ústavního soudu. Finskou specialitou je možnost přijímat v obyčejných zákonech výjimky z Ústavy, které jsou přijaté stejným postupem jako Ústavní dodatky. Příkladem je třeba zákon o stavu pohotovosti, který dává Státní radě výjimečná práva v případě národního ohrožení. Protože tato práva hrubě porušují základní ústavní práva, zákon byl přijat stejným způsobem jako ústavní dodatek. Nicméně může být zrušen stejným způsobem jako běžný zákon.Všechny finské soudy mají povinnost dát přednost Ústavě před obyčejným zákonem. Tato pojistka však zatím nikdy nebyla využita. Jediné další evropské země, které nemají Ústavní soud, jsou Nizozemsko a Spojené království (které nemá psanou Ústavu vůbec) (http://www.zemepis.eu/stranka/finsko, 29.11. 2008). Státní zřízení Prezident Finsko je demokratickou republikou. V čele země stojí prezident. Ten je zvolen v přímé volbě na šest let, maximálně dvakrát po sobě. V minulosti byl prezident volen kolegiem volitelů (300, později 301 členů), od roku 1994 je volba přímá. Prezident jmenuje a odvolává vládu a navrhuje kandidáty na post předsedy vlády po konzultaci s parlamentními stranami a mluvčím parlamentu. Původní právo prezidenta rozpustit parlament a svolat nové volby bylo omezeno ústavní reformou z roku 1991. Toto právo bylo využito dvakrát - a to v roce 1917 a 1975. Dnes je vztah mezi prezidentem a parlamentem omezen na oficiální ceremonie. V únoru 2000 se Tarja Halonen stala první ženou v prezidentském úřadě, když porazila kandidáta Strany středu Esko Aha. V další prezidentské volbě v červnu 2006 byla do úřadu znovu potvrzena. Další prezidentské volby se budou konat v září 2012 (http://www.euroskop.cz/521/sekce/politicky-system/, 29.11. 2008) Volby finského prezidenta 2000 Jako kandidáti na prezidentské křeslo byly představeny čtyři ženy a tři muži. Z mužských kandidátů byl však jediný zástupce, který měl větší šanci – Esko Aho. Podle očekávání prošel první kolem voleb. Protikladem mu byla současná sociálně demokratická ministryně zahraničních věcí Finska Tarja Halonenová patřící k horlivým zastáncům Evropské unie. Přestože je Esko Aho pověstný svým euroskepticizmem, dávala se mu největší šance volby vyhrát. Současný prezident Martti Oiva Kalevi Ahtisaari se rozhodl o druhé volební období již neucházet. Esko Aho (*1954) Strana středu Ilkka Hakalehto (*1936) Strana za nezávislé Finsko 2000 Tarja Halonenová (*1943) Sociální demokracie Heidi Hautalová (*1955) Zelená liga Risto Kuisma (*1947) Reformní skupina Elisabeth Rehnová (*1935) Švédská lidová strana Riitta Uosukainenová (*1942) Strana národní koalice Finové volí svého prezidenta pomocí hlasovacích lístků na 668 poštách. Hlasování tímto způsobem je ve Finsku velmi populární. Šéfka finské diplomacie Tarja Halonenová dokázala získat na svou stranu část voličstva, které předtím podporovalo liberální představitelku švédské menšiny Elisabeth Rehnovou. Ta ztratila část své popularity poté, co do boje o prezidentské křeslo vstoupila s populistickými hesly předsedkyně parlamentu Riita Uosukainenová. Do druhého kola voleb tak postoupila Halonenová s Ahem. Dosavadní ministryni zahraničí Tarje Halonenové se podařil již druhý průlom do výhradně mužských bašt. Před pěti lety se stala pro ní šéfkou finské diplomacie. Šestapadesátiletá svobodná matka a bývalá levicová radikálka je známá jako velmi pracovitá žena, schopná kompromisů, podle některých až příliš velikých. Hlavními trumfy bývalé odborářské právnicky byly ve volbách podle jejích vlastních slov příslib zvýšení prostředků na sociální účely a skutečnost, že je žena. Příznivci této obrýlené, rusovlasé bojovnice za lidská práva se rekrutují především z řad "modrých límečků", tedy dělnictva, a pracujících žen. Triumfální politické tažení elegána Eska Aha, pro své precizní způsoby a působivou rétoriku nazývaného "finským Kennedym" začalo v roce 1983. Z postu nejmladšího člena parlamentu za konzervativní stranu Finský střed se během sedmi let vypracoval na jejího předsedu. O rok později se stal nejmladším premiérem této země. Otec čtyř dětí a luterán Asko zosobňuje protiklad vůči Halonenové. Zatímco Halonenová prohlašuje, že si svého dlouholetého partnera nevezme, Aho si zachováni tradičních rodinných hodnot zvolil za hlavní volební tahák. Byl jediným mužským kandidátem, který měl šanci být příští prezident. Ve druhém kole prezidentských voleb nakonec 6.února 2000 zvítězila sociální demokratka Tarja Halonenová. Finsko tak bude mít svoji první prezidentku. Při hlasování získala Tarja Halonenová 51,3 procenta hlasů, a předstihla tak svého rivala, předáka opozičního Finského středu Eska Aha. Aho svou porážku přiznal. Halonenová měla větší šance na vítězství i podle posledních předvolebních průzkumů. Nicméně sama přiznala, že jejím největším trumfem bylo to, že je žena (http://www.severskelisty.cz/noviny/uda0163.htm, 29. 11. 2008). Prezident Finska Roky v úřadě Kaarlo Juho Ståhlberg (1865-1952) 1919-1925 Lauri Kristian Relander (1883-1942) 1925-1931 Pehr Evind Svinhufvud (1861-1944) 1931-1937 Kyösti Kallio (1873-1940) 1937-1940 Risto Heikki Ryti (1889-1956) 1940-1944 Carl Gustaf Emil Mannerheim (1867-1951) 1944-1946 Juho Kusti Paasikivi (1870-1956) 1946-1956 Urho Kaleva Kekkonen (1900-1986) 1956-1981 Mauno Henrik Koivisto (1923- ) 1982-1994 Martti Oiva Kalevi Ahtisaari (1937- ) 1994-2000 Tarja Halonenová (1943- ) 2000- podle agenturního zpravodajství a Lidových novin ms 17.2.2000 (http://www.severskelisty.cz/noviny/uda0163.htm, 29. 11. 2008) Vláda Současná vláda byla vytvořena na základě výsledků parlamentních voleb z března 2007. Premiérem se podruhé stal Matti Vanhanen ze Strany středu. Sestavil vládní koalice, které se účastní Strana středu, Národní koaliční strana, Zelená liga a Švédská lidová strana ve Finsku. Kabinet má celkem 20 ministrů (http://www.euroskop.cz/521/sekce/politicky-system/, 29.11. 2008) Složení vlády Dne 18. 3. 2007 se ve Finsku konaly všeobecné parlamentní volby. Výsledky voleb Počet hlasů % Počet křesel Strana středu 639 991 23,1 51 Národní koaliční strana 616 517 22,3 50 Strana sociální demokracie 593 609 21,4 45 Levá aliance 244.009 8,8 17 Strana zelených 233.930 8,5 15 Švédská lidová strana 125.384 4,5 9 Křesťanští demokraté 134.643 4,9 7 Praví Finové 112.097 4,1 5 Komunistická strana Finska 18.266 0,7 0 Ostatní 49.315 1,8 1 Ve čtvrtek 19.dubna 2007 jmenovala prezidentka Tarja Halonen novou, v pořadí 70. vládu Finska vzešlou z vyjednávání po parlamentních volbách. Jedná se o koalici čtyř politických stran (Strana středu - 8 křesel, Národní koaliční strana - 8 křesel, Strana zelených - 2 křesla a Švédská národní strana - 2 křesla). Koaliční strany mají pohodlnou většinu v parlamentu: 125 poslanců z celkového počtu 200. Složení vlády je následující: * předseda vlády Matti Vanhanen, Strana středu * místopředseda vlády, ministr financí Jyrki Katainen, Národ. koaliční str. * ministr zahraničních věcí Alexander Stubb, Národ. koaliční str. * ministr zahraničního obchodu a rozvojové spolupráce Paavo Väyrynen, Strana středu * ministryně spravedlnosti Tuija Brax, Strana zelených * ministryně vnitra Anne Holmlund, Národ. koalič.str. * ministryně imigrace a evropských záležitostí Astrid Thors, Švédská národ.str. * ministr obrany Jyri Häkämies, Národ. koaliční str. * ministryně veřejné správy a samospráv Mari Kiviniemi, Strana středu * ministryně školství Sari Sarkomaa, Národ. koaliční str. * ministr kultury a sportu Stefan Wallin, Švédská národ. str. * ministryně zemědělství a lesnictví Sirkka-Liisa Anttila, Strana středu * ministryně dopravy Anu Vehviläinen, Strana středu * ministryně komunikací Suvi Lindén, Národ. koaliční str. * ministr hospodářství Mauri Pekkarinen, Strana středu * ministryně sociálních věcí a zdravotnictví Liisa Hyssälä, Strana středu * ministryně zdravotnických a sociálních služeb Paula Risikko, Národ. koaliční str. * ministryně práce Tarja Cronberg, Strana zelených * ministryně životního prostředí Paula Lehtomäki, Strana středu * ministr záležitostí bydlení Jan Vapaavuori, Národ. koalič. str. Pozn: Od 1. ledna 2008 bylo sloučeno Ministerstvo průmyslu a obchodu s Ministerstvem práce, vzniklo tak Ministerstvo práce a hospodářství. Nadále však působí oba ministři. ( http://www.businessinfo.cz/cz/sti/finsko-vnitropoliticka-charakteristika/2/1000417/?rtc=1, 29. 11. 2008) Parlament Zákonodárnou moc reprezentuje jednokomorový parlament Eduskunta. V parlamentních volbách je na čtyřleté období zvoleno 200 poslanců, z nichž po posledních volbách v roce 2003 tvoří více jak třetinu ženy. Ve sněmovně působí osm parlamentních skupin. Volební práh není stanoven, což zvýhodňuje celonárodně slabé avšak lokálně silné strany. Následující řádné volby se budou konat v březnu 2011 (http://www.euroskop.cz/521/sekce/politicky-system/, 29.11. 2008). * Parlament vznikl v roce 1906, kdy začalo platit všeobecné hlasovací právo. Je nutno poznamenat, že Finsko zůstalo během Studené války demokratické, ačkoli politická atmosféra byla velmi ovlivněná sousedícím Sovětským svazem. Poměry sil stran se ve volbách mění jen mírně, ale některé dlouhodobé trendy jsou viditelné (http://www.zemepis.eu/stranka/finsko, 29.11. 2008). Politické strany Finský parlamentní systém je po dobu své stoleté historie relativně stabilní. Strany se začaly vytvářet na konci devatenáctého a na počátku dvacátého století podle štěpných liniích (jazyková štěpná linie, socialisticko-nesocialistická linie a linie venkov-město). Sociálně demokratická strana nedosáhla popularity jako její švédský protějšek, ale od roku 1907 se stala se jednou z nejsilnějších stran. Strana středu (původě agrární strana) bývala jakýmsi prostředníkem mezi ostatními stranami, podílela se na vytváření mnoha vlád a dnes je nejsilnější vládní stranou. Národní koaliční strana zažívala popularitu zejména v sedmdesátých letech dvacátého století. Švédská lidová strana je unikátní strana ve finském politickém životě, která reprezentuje švédsky mluvící obyvatelstvo. Křesťanští demokraté jsou druhou nejmenší stranou v parlamentu a jejich popularita postupně upadá. Nový fenomén ve stranickém systému představovala Zelená liga, která se do parlamentu dostala v roce 1987 a na vládě se podílela mezi léty 1995-2002. Pravicová strana Praví Finové je nejmenší parlamentní skupina. Ve finském více-stranickém systému získávají v parlamentních volbách tři největší strany (sociální demokraté, konzervativci, Strana středu) kolem 20-25 procent. Vládní koalice jsou široké a mohou zahrnovat různou paletu stran. Příkladem toho jsou známé duhové koalice Paava Lipponena (1995-2002), ve kterých se sešla mimo jiné konzervativní Národní koaliční strana s dvěmi levicovými stranami. Po volbách roku 1991 odešli sociální demokraté do opozice a vláda konzervativců a Strany středu v čele s Eskem Ahem byla u moci do jara 1995. V parlamentních volbách v březnu 1995 utrpěla Strana středu drtivou porážku. Nový předseda Sociální demokracie, Paavo Lipponen, zformoval unikátní vládu složenou ze sociálních demokratů, Národní koalice, zelených, Levicové aliance a Švédské lidové strany. Lipponenova duhová koalice zůstala u moci po celé své funkční období. Mezi jejími nejdůležitějšími cíli bylo uvést a stabilizovat Finsko ve strukturách EU, zlepšit domácí ekonomiku a snížit nezaměstnanost. Následující volby roku 1999 znamenaly posílení vlivu nesocialistických stran, sociální demokraté přesto zůstali nejsilnější parlamentní stranou a Lipponen opět vytvořil vládu ze stran, které již fungovaly ve vládě předchozí. Do roku 2007 byla vládní koalice pod vedením Mattiho Vanhanena tvořena Stranou středu, Sociální demokracií a Švédskou lidovou stranou. Po volbách v roce 2007 se rozložení sil ve vládě nezměnilo, vládní koalice tedy pokračuje ve stejném složení. Příští parlamentní volby jsou naplánovány na březen 2011 (http://www.euroskop.cz/521/sekce/politicky-system/, 29.11. 2008). Hlavní politické strany: Vládní koalice * Strana středu * Národní koaliční strana * Strana zelených * Švédská lidová strana Opoziční strany * Sociální demokracie * Levá aliance * Křesťanští demokraté * Praví Finové (http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/stat.asp?StaID={C0786D58-AF97-493A-9C8A-88B46439E2CB}, 29.11. 2008). Seznam použitých pramenů: LYE, K. Svět do kapsy, podrobný průvodce po státech celého světa od A do Z. Praha: 2002, OTTOVO nakladatelství – CESTY. ISBN 80-7181-662-0 Wikipedia: mapa – Finsko v rámci Evropy, http://cs.wikipedia.org/wiki/Finsko, staženo dne 29.11. 2008 ·Ministerstvo zahraničních věcí: mapa Finska, http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/stat.asp?StaID={C0786D58-AF97-493A-9C8A-88B46439E2CB}, staženo dne 29.11. 2008 Finsko - základní informace (http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/stat.asp?StaID={C0786D58-AF97-493A-9C8A-88B46439E2CB}, staženo dne 29.11. 2008 Finsko – politické strany, http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/stat.asp?StaID={C0786D58-AF97-493A-9C8A-88B46439E2CB}, staženo dne 29.11. 2008 Finsko: mapa, http://finsko.org/mapa, staženo dne 29.11. 2008 Zeměpis: Finsko - politika, ústava, parlament, http://www.zemepis.eu/stranka/finsko, staženo dne 29.11. 2008 Euroskop: Finsko – politický systém, http://www.euroskop.cz/521/sekce/politicky-system/, staženo dne 29.11. 2008 Severské listy: Volby finského prezidenta 2000, http://www.severskelisty.cz/noviny/uda0163.htm, staženo dne 29. 11. 2008 Businessinfo: Finsko – vnitropolitická charakteristika - Složení vlády, http://www.businessinfo.cz/cz/sti/finsko-vnitropoliticka-charakteristika/2/1000417/?rtc=1, staženo dne 29. 11. 2008