Politický vývoj Československa Zuzana Baumgartnerová, Jiří Morev Rakousko – Uhersko (1867-1918) n R-U bylo unií dvou státních celků Rakouska (Předlitavsko) a Uherska (Zalitavsko) n společný panovník, ministerstvo zahraničí, války, říšských financí a společný nejvyšší účetní dvůr n každý z obou celků měl svůj parlament (R: říšská rada,U: uherský sněm) a vládu; n společné záležitosti soustátí projednávaly tzv. delegace, tvořené poslanci ŘR a US n v obou částech monarchie zachovány dosavadní historické státoprávní jednotky - korunní země s vlastními autonomními zemskými sněmy Návrhy o územním rozsahu ČSR n poprvé kartograficky vyjádřil Tomáš Garrigue Masaryk v Londýně 1916 a zaslal k dalšímu projednání do Spojených států amerických n Čechy, Morava a České Slezsko v tehdejších hranicích, Slovensko jako severní oblast Uherska, osídlenou převážně obyvateli slovenské národnosti, dále Vitorazsko, Valticko, jižní část Kladska, část Lužice, obývané Lužickými Srby a Ratibořsko n spor s Poláky o Těšínsko, na které si činili nároky Poláci z národnostních důvodů, i přes dlouhou státoprávní příslušnost k české koruně (obsazení Poláky-> pražská vláda vyslala okupační oddíly-> docházelo ke srážkám; později se stalo předmětem jednání mír. konference i přímého jednání mezi Polskem a ČSR; -> r. 1920 rozdělení území mezi Polsko a ČSR Clevelandská dohoda (1915) n první písemný dokument podepsaný Čechy a Slováky n prokázat Spojencům společný boj za národní sebeurčení n zástupci Slováků byli ochotni zúčastnit se práce na založení společného samostatného česko-slovenského státu jen pod tou podmínkou, že se bude jednat o federaci Pittsburská dohoda (1918) n 31.5.1918 ji v Pittsbughu podepsali zástupci Slovenskej ligy v Americe, Českého národního sdružení a Svazu českých katolíků s T.G.Masarykem, který text dohody zformuloval. n dohoda schvalovala spojení Čechů a Slováků v samostatném státě, v kterém mělo Slovensko mít svou samostatnou státní správu, parlament a soudnictví. n Slovákům zaručovala samosprávu a slovenštinu jako úřední a vyučovací jazyk. n Na rozdíl od Clevelandské dohody ale už nemělo jít o federativní uspořádání státu, ale o republiku. Philadelphská dohoda (1918) n 26.10.1918, dohoda mezi prezidentem Masarykema a predsedou Národní rady amerických Rusínů Gregorijem Žatkovičem o přičlenení Podkarapatské Rusi n autonómie v rámci federálního uspořádání Česko-Slovenska První republika 1918 - 1938 n vznik 28.10.1918 - Washingtonská deklarace prohlášení československé nezávislosti (podepsáno T.G.Masarykem, M.R Štefánikem, E.Benešem) nezávislost prohlášena československým národním výborem v Praze n 31.10.1918 byla přijata Martinská deklarace na zakládajícím shromáždění Slovenské národní rady v Martině n do státu začleněno několik etnických skupin s různými historickými, politickými a ekonomickými tradicemi. n parlament poskládán na základě voleb z roku 1911 do rakousko-uherského parlamentu n Slovensko bylo zastoupeno 44 poslanci, menšiny neměly zastoupení žádné n většina sudetských Němců hlásila k Německu či Rakousku, Maďaři na jihovýchodě Slovenska zase k Maďarsku n Prezidentem byl zvolen Tomáš Garrigue Masaryk, předsedou vlády Karel Kramář a zákonem č. 37/1918 Sb.,byla přijata prozatímní ústava Národní výbor n vznikl 13. července 1918 n nejvyšší politická autorita, složená z vůdců všech čsl. Stran n 30 členů (8 agrárníků, 7 soc. demokratů, 5 nár. demokratů, 4 čeští socialisté, 4 lidovci, 1 pokrokovec a 1 staročech) n zákonodárná činnost Nár. shromáždění za vlády Kramářovy směřovala k demokratizaci polit. života. n zrušeny tituly, řády a šlechtictví, byl zaveden volební řád do obcí, vydány zákony připravující pozemkovou reformu, dělnický zákon o 8hodinové době pracovní a zavedena podpora nezaměstnaných… Kramářova vláda n nový stát měl dvě vlády, pražskou a pařížskou, tyto vlády pracovaly v plné shodě n do pražské vlády byla pojata zatímní vláda pařížská n z pařížské vlády přechází do Kramářova kabinetu Ed. Beneš a M. R. Štefánik, oba ve svých funkcích (ministra zahr. věcí a ministra války) n Kramářova vláda trvala osm měsíců n úkoly: zajišťovat území a jeho hranice, dát zemi dobrou administrativu, být na mír. konferenci nad zájmy státu, pečovat o zákonodárství, které by vyhovovalo tendencím doby, dbát, aby naléhavé následky války byly rychle odklizeny, uchránit stát finančního rozvratu, projevujícího se na území staré monarchie a pečovat o jeho hosp. zdar uvnitř i navenek. Pokus o odtržení pohraničních území n v říjnu a listopadu 1918 byly vyhlášeny provincie Deutschböhmen,Deutsch Österreich, Sudetenland, Böhmerwaldgau Deutschsüdmähren n kromě čtyř provincií měla být k Rakousku připojena také města Brno, Olomouc a Jihlava se silnou německou menšinou n po neúspěšných jednáních československé vlády s představiteli provincií -> území provincií obsazena československými vojenskými jednotkami n snahy sudetských Němců o odtržení definitivně ukončila saintgermainská mírová smlouva viz.dále Mírová konference v Paříži (1919-1920) n Československou delegaci vedli K.Kramář a E.Beneš n schválení vyhlášení Československé republiky, rozprostírající se na území historických zemí Koruny české (Čech, Moravy a Slezska) a Horních Uher (Slovensko a Podkarpatská Rus) n Versailleská mírová smlouva oficiálně ukončila první světovou válku, Německo přijalo plnou odpovědnost za vypuknutí války, definice poválečných hranic evropských států -> Hlučínsko připadla ČSR (316 nebo 333 km۶ 49 000 obyvatel). n Saint-germainská smlouva menšinová mezi čelnými mocnostmi a ČSR; otázky státního občanství obyvatelstva, bydlícího na území nové republiky ; zaručení národních i politických práva čsl. příslušníkům jiného jazyka než českého (slovenského), zajištěna možnost menšinového školství, autonomie Podkarpatské Rusi n Trianonská mírová smlouva -Maďarsko uznalo úplnou nezávislost Československa včetně Podkarpatské Rusii, zavázalo se uhradit Československu válečné reparace a vzdalo se dalších územních nároků. Úpravy hranic v letech 1918-1924 Národnosti v Československu 1921 n Total population 13,607.385 n Čechoslováci 8,759.701 64.37 % n Němci 3,123.305 22.95 % n Maďaři 744.621 5.47 % n Rusové 461.449 3.39 % n Židé 180.534 1.33 % n Poláci 75.852 0.56 % n Jiní 23.139 0.17 % n Cizinci 238.784 1.75 % Volby do Národního shromáždění n 18. dub. 1920 do poslanecké sněmovny a 25. dubna do senátu jsou důležitým rozmezím ve vnitřní politice státu. n revoluční Národní shromáždění ustupuje zákonodárnému sboru, řádně volenému, do kterého vstupují i zástupcové jiných národností. n Čsl. strany dostaly z celkového počtu hlasů 68,6%, něm. strany 25,6%. U čsl. stran byla téměř rovnováha mezi počtem poslanců socialistických a nesocialistických. n První schůze poslanecké sněmovny se konala 26. května 1920 Politické strany prvorepublikového Československa n Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu Předsedou byl Švehla a hlavními voliči byli malí a střední zemědělci, kombinace sociální a demokratické myšlenky n Československá sociálně demokratická strana dělnická navazovala na předválečnou Sociální demokracii. Ve volbách r.1920 se stala největší stranou v republice-> rozkol ve straně-založena vnitrostranická levice,->ta posléze založila samostatnou Komunistickou stranu Československa-sekci Třetí Internacionály. Strana Hradu. n Komunistická strana Československa -> snažiha o specifickou cestu k socialismu-> v rámci "bolševizace", stala stranou extrémní a antisystémovou, plně závislou na Moskvě n Československá strana národně socialistická byla středolevicová strana, strana hradu Československá strana lidová –Strana zastávala křesťanské názory a sociální encykliku papeže Lva XIII n Československá národní demokracie Ideologicky by se dala charakterizovat jako národně radikální a ekonomicky liberální strana. Vedl ji Karel Kramář a Alois Rašín. Volena byla vyšší a střední vrstvou. Podporovala soukromníky, bankovnictví a průmysl Zahraniční politika n Ministr zahraničí E.Beneš n Malá dohoda: vojensko-politické spojenectví (1921-39) složené z ČSR, Jugoslavie,Rumunska výrazně podporované Francií; cíl - udržet pořádek ve střední a jihovýchodní Evropě daný výsledkem konference, zabránit obnově R-U, namířená i proti případným snahám Německa a vlivu Sovětského svazu a komunistického hnutí ve střední a jihovýchodní Evropě n V r.1925 konference v Locarnu - Německo přijato do Společnosti národů; Německá vláda se zaručila garantovat západní hranice s Francií a Belgií, řešení hranic s ČSR a Polskem odsunuto do budoucnosti; Francie uzavřela s ČSR a Polskem vojenské smlouvy o případné pomoci, pokud budou obě zěmě Německem napadnuty. n v Německu se dostali k moci nacisté a jejich sympatie začaly růst i v pohraničních oblastech západní poloviny ČSR se začal tlak na případnou úpravu hranic zvyšovat -> Čs. diplomacie začala hledat nové spojence->.v roce 1935 uzavřel Beneš Francouzsko-sovětské spojenectví, které obsahovalo dohodu, že pomoc Rudé armády přijde pouze v případě, že první provede vojenský zásah Francie n snahy západních spojenců řešit problém česko-německého soužití odstoupením problémových území; západní státy měly z případné války obavy a chtěly se tak případnému konfliktu vyhnout jakoukoliv cestou Mobilizace (1938) n 23.9.1938 byla vyhlášena všeobecná mobilizace, generálem Jan Syrovým n ČSR dokázalo během 5 dnů shromáždit 1 350 000 vojáků a bylo připraveno se bránit n po Mnichovu byli jednotky rozpuštěny Mnichovská dohoda (29.9.1938) n Mnichovská dohoda – N.Chamberlain (VB), E.Daladier (Fr.), A.Hitler (Něm.), B. Mussolini (It) n ČSR bylo nuceno odstoupit Německu pohraniční území, tzv. sudetské oblasti o rozloze cca 28 000 km2 n Polsku v průběhu 2.-30. listopadu 1938 asi dvě třetiny Těšínska a menší území na Slo- vensku n dle vídeňské arbitráže ze 2. listopadu Maďarsku pohraniční území jižního Slovenska s částí Podkarpatské Rusi ve dnech 5.-10. listopadu 1939. n odstoupená území činila celkem asi 29% z původní rozlohy n Zástupci československé strany byli přítomni, ale k jednání samotnému nebyli přizváni. Druhá republika (1.10.1938-14.3.1939) n 6. října 1938 získalo plnou autonomii s vlastní vládou Slovensko, 11. října 1938 Podkarpatská Rus n autonomii obou zemí schválila poslanecká sněmovna 19.listopadu 1938 a změnila oficiální název státu, tzv. druhé republiky, na Česko-Slovensko Protektorát Čechy a Morava (15.3.1939 – 8.5.1945) n Zřízením Protektorátu po obsazení tzv. druhé republiky Německem bylo Československo definitivně zlikvidováno n Německé okupaci předcházelo odtržení Slovenska a vznik Slovenského štátu 14.3. 1939, Podkarpatskou Rus obsadilo Maďarsko do 18. března 1939 Slovenský štát (1939 – 1945) n byl státní útvar vyhlášený „Sněmem Slovenské země“ v Bratislavě dne 14.3.1939 n 130.000 Čechů vyhnáno ze Slovenska do nitra Čech a Moravy n Prvním prezidentem Slovenského štátu se stal dne 26.10.1939 Dr.Josef Tiso a byl jím až do jeho zániku v roce 1945 n vládnoucí politickou strankou byla Hlinkova slovenská ľudová strana (HSĽS), v jejímž čele byl katolický kněz Jozef Tiso n velkou moc měl premiér Vojtěch Tuka, který byl Tisovy proti jeho vůli vnucen Německem, který vyhlásil válku Sovětskému svazu a kdo prosazoval konečné řešení židovské otázky na Slovensku Protektorát Čechy a Morava Představitelé protektorátu n Státní prezident E.Hácha (s minimem reálné moci) n Říšší protektoři: Konstantin von Neurath (1939–1943) Rainhard Heydrich (zastupující říšský protektor 1941–1942) Kurt Daluege (zastupující říšský protektor 1942–1943) Wilhelm Frick (1943–1945 ) Konečné řešení české otázky (Endlösung ) n byl plán na úplnou germanizaci českého území, a to především vysídlením českého obyvatelstva na Sibiř nebo do oblasti Volyně n realizace však byla pozdržena kvůli potřebě české pracovní síly k zabezpečení německých vojsk n do konce války byla vysídlena necelá stovka obcí s asi 50 000 obyvateli Politické a společenské důsledky okupace n státní správa a samospráva v německých rukou n u veřejných zaměstnanců byla vyžadována povinná znalost němčiny n polit. strany zrušeny n 1939-1943 jednotné politické hnutí Národní souručenství (kam se přihlásilo 98 % českého obyv.), určitá forma národního odboje n rozpuštění armády n policie v područí německé moci n totální nasazení n uplatňování Norimberských zákonů - nacistická rasová diskriminace a v Německu a jím okupovaných zemích n emigrace Československo po roce 1945 n Po druhé světové válce došlo k obnovení Československa v předmnichovských hranicích bez Podkarpatské Rusi, která se stala podle smlouvy mezi ČSR a SSSR z 29. června 1945 součástí Sovětského svazu - Ukrajinské sovětské socialistické republiky n Československo odstoupilo Sovětskému svazu železniční uzel Čop, třináct severně ležících obcí a 1946 získalo zpět katastrální území obce Lekárt (od roku 1948 Lekárovce). n R. 1947 převzalo Československo od Maďarska tři obce na pravém břehu Dunaje, Jarovce, Rusovce, Čunovo a část katastru obce Rajka, které jsou dnes součástí Bratislavy n roku 1959 byly provedeny menší úpravy hranice s Polskem ve prospěch obou států Státní hranice po roce 1945 Státní hranice po roce 1945 n Nový název republiky od roku 1960, Československá socialistická republika, nezměnil nic na jejím územním rozsahu, stejně tak vznik Československé republiky ústavním zákonem z 6. března 1990, Československé federativní republiky k 29. březnu 1990 a České a Slovenské Federativní Republiky k 20. dubnu 1990. Třetí republika (1945-1948) n po skončení války v podstatná část obyvatel, 3 až 4 miliony, německé a maďarské národnosti, byla odsunuta na základě Benešových dekretů a se souhlasem spojenců n první vlna znárodnění n samostatnost poválečné ČSR byla oslabena n závislost na Sovětském svazu n 1946 první poválečné parlamentní volby vyhrála v Česku se ziskem 40 % hlasů KSČ,národní socialisté 24 %, lidová strana s 20 % a na posledním místě sociální demokraté (15 %). n na Slovensku jasně zvítězila Demokratická strana a komunisté získali jen 30 %. n Celkem komunisté získali 30 % hlasů a stali se nejsilnější stranou v zemi n Premiérem se stal předseda KSČ Klement Gottwald, ministrem obrany se stal generál Ludvík Svoboda Únor 1948 n Komunistický puč dovršený 25.2.1948 vedl k převzetí veškeré moci KSČ n po r. 1948 odešla druhá vlna emigrace n režim konsolidoval svou moc vykonstruovanými procesy, popravami, vězněním a vládou strachu n druhá vlna znárodnění a kolektivizace 60.léta n v 60.letech uvolnění v tehdejší ČSSR a k Pražskému jaru 1968 následovanéinvazí států Varšavské smlouvy -> ustoupení československých politiků sovětskému nátlaku (přestavitel: A.Dubček) n 1.1.1969 se Československo přeměnilo na federaci dvou formálně suverenních národních států, České a Slovenské socialistické republiky n V době po roce 1968 odešla třetí vlna emigrace. Nastoupila tzv. normalizace. Následující dvě desetiletí jsou označována za vládu „šedé zóny“, vládu konformismu 70.léta n rostl vliv disentu a nevládních organizací, mezi které patřila například Charta77 n poukazování na porušování lidských práv n režim proti těmto organizacím bojoval, například vytvořením anticharty 80.léta n perestrojka byla skupina ekonomických reformních kroků zahájených v červenci 1985 v SSSR tehdejším Generálním tajemníkem Michailem Gorbačovem n úkolem byla především restrukturalizace sovětské ekonomiky n širší změny k demokratizaci společnosti n částečná decentralizace a zvýšení samostatnosti podniků n národnostními a náboženskými problémy a vysokým vojenským rozpočtem, který dosahoval desítek procent HDP, dovedlo SSSR až k rozpadu n v konečném důsledku to vedlo k pádu všech komunistických režimů v Evropě a ukončení studené války n v Československu proběhla tzv. Sametová revoluce Rozdělení ČSFR 1.1.1993 n Národnostní spory se v Československu znovu vyhrotily v roce 1990 například ve formě tzv. Pomlčkové války o název federace. n Rozdělení Československa podporovali všechny významné slovenské politické strany a špičkoví politici. n V ČR uspěla ve volbách ODS s heslem „společný stát nebo rozdělení“ a na Slovensku HZDS s požadavkem „konfederace nebo rozdělení n Referendum nebylo navrženo n červenec 1992: Slovenský národní rada vyslovuje požadavek samostatnosti Slovenska n odstoupil ze své funkce prezident ČSFR V.Havel. Po zbylou dobu své existence byla federace bez prezidenta. n rozdělení republiky je spojeno s jednáními, která vedl předseda české vlády V.Klaus a předseda slovenské vlády V.Mečiar n neslučitelnost vítězných politických stran v obou státech n Po rozdělení republiky zvolila dne 26.ledna 1993 Poslanecká sněmovna Václava Havla prvním prezidentem České republiky n Česká republika i Slovensko se na mezinárodní scéně zřetelně etablovaly jako nástupnické státy Československa …děkujeme za pozornost