Emílie Musilová, Hana Peňázová Chemické názvosloví anorganických sloučenin Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Brno 2000 Obsah Předmluva...............................................................................................................5 1 Názvosloví chemických prvků........................................................................6 1.1 Historický vývoj názvů a symbolů prvků.........................................................6 1.2 Současné názvy a symboly prvků......................................................................7 1.2.1 Vznik názvů prvků....................................................................................................8 1.2.2 Současné značky a názvy prvků..............................................................................10 1.2.3 Názvosloví prvků se Z > 100...................................................................................17 1.2.4 Význam symbolů u značek prvků............................................................................18 1.2.5 Zápis rovnic jaderných reakcí..................................................................................18 1.3 Názvy skupin a podskupin prvků....................................................................18 1.3.1 Přehled názvů skupin a podskupin prvků................................................................18 1.3.2 Historie názvosloví a objevů vybraných skupin prvků............................................21 1.3.3 Cvičení I: Prvky.......................................................................................................24 2 Obecné zásady názvosloví anorganických sloučenin.................................27 2.1 Oxidační číslo prvků.........................................................................................27 2.1.1 Vyznačení oxidačního čísla.....................................................................................28 2.1.2 Cvičení II: Oxidační čísla prvků..............................................................................31 2.2 Racionální (systematické) názvy sloučenin....................................................32 2.2.1 Názvoslovné předpony (prefixy).............................................................................32 2.2.2 Názvoslovné koncovky (sufixy)..............................................................................34 2.2.3 Pořadí zápisu atomů a atomových skupin ve vzorcích anorganických sloučenin....34 2.3 Chemické vzorce...............................................................................................36 2.3.1 Typy chemických vzorců.........................................................................................36 2.3.2 Cvičení III: Vybrané názvy anorganických sloučenin a typy jejich chemických vzorců 40 2.4 Názvy iontů a atomových skupin....................................................................42 2.4.1 Názvy kationtů.........................................................................................................42 2.4.2 Názvy aniontů..........................................................................................................43 2.4.3 Názvy atomových skupin........................................................................................47 2.4.4 Cvičení IV: Názvy iontů a atomových skupin.........................................................49 3 Názvosloví nekoordinačních anorganických sloučenin.............................51 3.1 Názvosloví binárních sloučenin.......................................................................51 3.1.1 Cvičení V: Binární sloučeniny................................................................................54 3.2 Názvosloví ternárních (triprvkových) a víceprvkových sloučenin...............56 3.2.1 Hydroxidy................................................................................................................56 3.2.2 Názvosloví podvojných oxidů a podvojných hydroxidů.........................................56 3.2.3 Cvičení VI: Hydroxidy a podvojné oxidy................................................................57 3.2.4 Názvosloví anorganických kyselin..........................................................................58 3.2.4.1 Bezkyslíkaté kyseliny...........................................................................................58 3.2.4.2 Jednoduché kyslíkaté kyseliny (oxokyseliny)......................................................58 3.2.4.3 Polykyseliny.........................................................................................................60 3.2.4.4 Deriváty oxokyselin..............................................................................................61 3.2.4.5 Cvičení VII: Kyseliny...........................................................................................64 3.2.5 Názvosloví solí........................................................................................................66 3.2.5.1 Soli bezkyslíkatých kyselin..................................................................................66 3.2.5.2 Soli oxokyselin a jejich derivátů...........................................................................66 3.2.5.3 Cvičení VIII: Soli 1...............................................................................................68 3.2.5.4 Smíšené soli..........................................................................................................70 3.2.5.5 Solváty, adiční sloučeniny, klathráty....................................................................70 2 3.2.5.6 Zásadité soli..........................................................................................................71 3.2.5.7 Cvičení IX: Soli II................................................................................................72 4 Názvosloví koordinačních sloučenin............................................................74 4.1 Definice a základní pojmy................................................................................74 4.2 Názvosloví koordinačních částic - základní pravidla....................................77 4.2.1 Centrální atomy.......................................................................................................77 4.2.2 Pořadí ligandů ve vzorci a názvu koordinační částice.............................................78 4.2.3 Použití oddělovacích znamének (pomlček).............................................................78 4.2.4 Tvorba názvů koordinačních sloučenin...................................................................79 4.2.5 Názvy ligandů..........................................................................................................81 4.2.6 Izomerie koordinačních sloučenin...........................................................................83 4.2.6.1 Strukturní izomerie...............................................................................................83 4.2.6.2 Prostorová izomerie..............................................................................................84 4.2.7 Používání názvoslovných zkratek pro ligandy........................................................86 4.2.8 7r-komplexy.............................................................................................................87 4.2.9 Vícejaderné komplexy.............................................................................................88 4.2.10 Cvičení X: Koordinační sloučeniny.........................................................................90 5 Klíč správných odpovědí k základním cvičením I - X...............................93 6 Repetitorium chemického anorganického názvosloví - náročnější úkoly 107 6.1 Obecné zásady názvosloví anorganických sloučenin...................................107 6.1.1 Oxidační číslo........................................................................................................107 6.1.2 Značky a názvy prvků...........................................................................................116 6.1.3 Skupiny prvků a poloha prvků v tabulce...............................................................117 6.1.4 Složení atomů........................................................................................................119 6.1.5 Zkrácený zápis jaderných reakcí...........................................................................120 6.1.6 Typy chemických vzorců.......................................................................................121 6.1.7 Elektronové strukturní vzorce, geometrie molekul................................................123 6.1.8 Názvy kationtů.......................................................................................................127 6.1.9 Názvy aniontů........................................................................................................130 6.2 Názvosloví nekoordinačních anorganických sloučenin...............................132 6.2.1 Názvy solí I...........................................................................................................132 6.2.2 Názvy neutrálních a elektropozitivních atomových skupin obsahujících kyslík či jiné chalkogeny............................................................................................................................133 6.2.3 Názvy solí II..........................................................................................................134 6.2.4 Iso- a heteropolyanionty........................................................................................136 6.2.5 Názvy solí III.........................................................................................................139 6.2.6 Názvy kyselin a jejich derivátů.............................................................................140 6.2.7 Názvy solí IV.........................................................................................................143 6.2.8 Solváty, adiční sloučeniny, klathráty.....................................................................148 6.3 Názvosloví koordinačních sloučenin.............................................................149 6.3.1 Ligandy..................................................................................................................149 6.3.2 Koordinační částice...............................................................................................150 6.3.3 Jednoduché koordinační sloučeniny......................................................................153 6.3.4 Názvoslovné zkratky.............................................................................................153 6.3.5 7r-komplexy...........................................................................................................155 6.3.6 Vícejaderné komplexy...........................................................................................156 7 Přílohy..........................................................................................................159 8 Literatura.....................................................................................................163 3 Seznam obrázků Obr. 1: Chronologie objevů chemických prvků................................................................................16 Obr. 2: Skupinové názvy prvků.........................................................................................................19 Obr. 3: Označení skupin v periodické soustavě prvků.....................................................................20 Obr. 4: Členění prvků na s-prvky, p-prvky, d-prvky, f-prvky............................................................21 Seznam tabulek Tabulka I: Názvy prvků....................................................................................................................10 Tabulka II: Objevy chemických prvků a původ jejich názvů............................................................13 Tabulka III: Číselné základy prvků se Z> 100................................................................................17 Tabulka IV: Příklady značek a názvů prvků se Z> 100...................................................................17 Tabulka Va: Tradiční skupinové názvy prvků..................................................................................18 Tabulka Vb: Nově zavedené skupinové názvy prvků........................................................................19 Tabulka VI: Alternativní označování podskupin A, B......................................................................20 Tabulka VII: Názvoslovná zakončení pro vyznačení kladného oxidačního čísla.............................28 Tabulka Vlila: Přehled jednoduchých číslovkových předpon..........................................................33 Tabulka VIHb: Přehled násobných číslovkových předpon...............................................................33 Tabulka IX: Názvy aniontů odvozených od oxokyselin.....................................................................44 Tabulka X: Přehled běžně frekventovaných aniontových ligandů koordinačních částic..................81 Tabulka XI: Přehled běžně frekventovaných neutrálních ligandů koordinačních částic.................82 Tabulka XII: Názvoslovné zkratky označující aniontové skupiny (s udáním původních elektroneutrálních látek)..................................................................................................................86 Tabulka XIII: Názvoslovné zkratky označující neutrální Ugandy.....................................................86 SEZNAM PŘÍLOH Příloha I: Tabulka vybraných mineralogických a chemických názvů a vzorců minerálů..............159 Příloha II: Triviální názvy vybraných chemických sloučenin........................................................161 Příloha III: Polymorfie...................................................................................................................162 4 Předmluva Předmětem studia chemie jsou chemické sloučeniny a jejich reakce. Má-li být v této disciplině možná komunikace, musí existovat její základní komunikační prvky, chemické vzorce a chemické názvy. V prvních fázích své existence používala chemická nomenklatura názvy, které dnes označujeme jako triviální: např. ocet, čpavek, močovina, skalice modrá, chlorofyl, kamenec, nikotin, soda apod., z nichž mnohé stále ještě v chemii přežívají, byt' o struktuře sloučenin nic nevypovídají. Úsilí o náhradu triviálních názvů novým názvoslovným systémem vedlo ke vzniku názvosloví, jehož základní pravidla byla přijata na Mezinárodním kongresu pro reformu chemické nomenklatury v Ženevě roku 1892. Po vzniku International Union of Pure and Applied chemistry v r. 1919 (Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii) pokračovalo úsilí chemiků ve zdokonalování názvoslovných principů, které vyvrcholilo po druhé světové válce vypracováním a schválením systému pravidel umožňujících systematicky pojmenovat libovolnou chemickou sloučeninu. Soubor těchto pravidel dnes obvykle shrnujeme krátce do názvu „nomenklatura IUP AC". Vzhledem k obrovské rychlosti, s jakou přibývají nové sloučeniny, musí být tato pravidla neustále upřesňována, doplňována a rozšiřována. Cílem předkládané publikace je didakticky zpřístupnit a zpřehlednit budoucím učitelům chemie nomenklaturní principy aplikovatelné u těch sloučenin, s nimiž se s největší pravděpodobností setkají ve své pedagogické praxi, neboť dobré zvládnutí chemického názvosloví je základem pro další studium všech chemických disciplin. Chemická nomenklatura je při studiu vysokoškolské chemie převážně přednášena na začátku studia a je neustále frekventována při průběhu výuky všech odborných předmětů, zařazených ve studijním programu. Pokud si studenti osvojí potřebné dovednosti při tvorbě chemického názvosloví, jsou většinou schopni tyto dovednosti aplikovat na jakékoli předložené příklady. Vzhledem k obrovskému množství chemických sloučenin a současným změnám probíhajícím v názvosloví organických sloučenin se skriptum soustředilo pouze na názvosloví sloučenin anorganických. Předkládaný studijní materiál je po formální stránce rozčleněn na tři části: První část se zabývá historickým vývojem názvů a symbolů prvků, jejich současným názvoslovím, včetně názvů skupin a podskupin. Druhá část deklaruje obecné zásady názvosloví anorganických sloučenin, zejména využívání oxidačních čísel prvků, pořadí zápisu atomů, atomových skupin a využívání různých typů chemických vzorců. Třetí část diskutuje názvosloví anorganických sloučenin binárních, ternárních a víceprvkových. Každá názvoslovná kapitola předkládá v úvodu základní normy a pravidla pro tvorbu vzorců a názvů daného typu anorganických sloučenin. Stěžejní část práce tvoří soubor úloh, které pro svou mnohotvárnost umožňují opakování, procvičování a fixaci osvojované teorie na velkém množství rozmanitých konkrétních příkladů. Více než 200 příkladů uplatňujících různé úhly pohledu na danou problematiku lze využít nejen v seminářích a cvičeních studentů učitelství chemie prvního ročníku, ale také ve školní praxi středních škol. Motivačním podnětem k vypracování souboru úloh procvičujících pravidla chemického anorganického názvosloví byl výzkum prováděný na studentech IV. ročníků gymnázií a. I. ročníku Pedagogické fakulty Masarykovy university studijních aprobací s chemií prováděných katedrou chemie PdF MU v letech 1995 - 2000. Budeme vděčni studentům, učitelům ze školní praxe i svým kolegům za všechny připomínky, které budou využity ke zlepšení obsahu i kvality publikace v dalším vydání. autorky 5 1 Názvosloví chemických prvků 1.1 Historický vývoj názvů a symbolů prvků Počátky lidské civilizace jsou nerozlučně spojeny s objevy řady chemických prvků. Inspirací názvů a symbolů byla pro jejich první objevitele mytologie a astrologie. Každé planetě a hlavnímu božstvu této planety byl připisován některý ze známých kovů, což zároveň charakterizovalo podobenství jejich vlastností. Například kruh s tečkou uprostřed, který byl u starých Egypťanů a Babyloňanů symbolem Slunce, byl ve stejné době také symbolem zlata pro nápadný lesk a barvu podobnou Slunci. Analogicky Měsíc, zobrazený ve stavu zrodu, charakterizoval stříbro. Řekové, kteří v planetách zosobňovali svoje bohy, dávali kovům stejné znaky, které sloužily jako symboly na označení charakteristických znaků bohů. Například symbolem boha Jupitera byl blesk, kterým byl zároveň označován cín, charakteristické znaky boha války Marse (kopí a štít) byly symbolem železa, Saturn představoval olovo, rýchlonohý posel bohů Merkur označoval pohyblivou rtuť a typický znak bohyně Venuše (zrcadlo) přisoudili mědi (pravděpodobně proto, že Venuše údajně vznikla z mořské pěny na březích Kypru, známého zásobami měděné rudy). O většině těchto prvků nelze říci, že byly objeveny v pravém slova smyslu. Lidé je prostě nacházeli ve volné přírodě a postupně oceňovali jejich vlastnosti. První názvy a symboly známých prvků používali Egypťané, Řekové, Peršané i Arabové, od nichž je převzali alchymisté. Alchymie, táhnoucí se dějinami chemie od starověku přes celý středověk až do novověku, byla snůškou fantastických formulí a receptů plných podivuhodných názvů a symbolů. Hledat v alchymistickém chaosu názvy a symboly jednotlivých prvků a jejich sloučenin bylo velmi obtížné, což lze dokumentovat příklady názvů rtuti, jež byly shromážděny v terminologickém slovníku, který vyšel v roce 1795 v německém Ulmu. Uváděl u rtuti 80 běžně užívaných pojmenování jako např. vodnaté stříbro, dračí ocas, střed země, zřídlo, svěcená voda, viskózni voda, nebezpečná voda, syn kovů, panenské mléko, náš bílý olej, těkavý vzduch, žlutý služebník, bílé olovo apod. Východní alchymisté používali pro prvky a jejich sloučeniny pouze slovní označení, kdežto v Evropě se začaly používat geometrické značky a symboly. První racionální názvy, z nichž většina v podstatě platí dodnes, byly latinské. V roce 1787 vyšla kniha Methoda de nomenclature chimique (Metoda chemického názvosloví), která patří k nejvýznamnějším dílům v dějinách chemie. Francouzští vědci v ní vyložili podstatu návrhu nového chemického názvosloví, které Lavoisier uvedl oficiálně na schůzi Akademie 18. dubna téhož roku. Všechny známé prvky byly rozděleny do šesti skupin a jejich názvy byly utvořeny tak, aby vystihovaly jejich podstatu. Na uvedenou publikaci navazovaly dva slovníky, převádějící staré názvosloví na nové a naopak. Je pochopitelné, že nové názvosloví nebylo přijato bez výhrad a jeho uvedení do praxe probíhalo postupně. Současně s novými názvy se Lavoisier a jeho kolegové pokusili také zavést nové chemické symboly pro prvky. Využívali geometrické znaky alchymistů, které však byly nepřehledné a obtížně se sázely v tiskárnách. Z těchto důvodů se jejich používání příliš neujalo. Počátkem 19. století se o nápravu stavu pokusil anglický chemik John Dalton, který opět použil grafické symboly představované kroužky, k nimž připisoval různá přídavná znaménka. Úroveň uvedených znaků nebyla valná, ale jejich podstata se změnila, neboť např. dosavadní znak rtuti představoval znak jako kov, aniž by vyjadřoval jeho množství. Daltonuv znak však představoval jeden atom rtuti a tato specifikace posouvala oblast chemického názvosloví o krok dopředu. V období 19. století docházelo k rychlému nárůstu počtu nových prvků, kterému Daltonovo jednoduché značení přestalo vyhovovat. Z těchto důvodů v roce 1811 švédský chemik Berzelius zavedl nové symboly prvků, založené na písmenech odvozených od jejich latinských názvů a svůj počin zdůvodnil: Ve třídě látek, které jmenujeme metaloidy, chci používat počátečních písmen, i když metaloid má toto písmeno společné s jiným metaloidem. Ve třídě kovů chci ty, které mají počáteční písmeno společné s jiným kovem nebo metaloidem, rozlišit tím, že píši první dvě písmena názvu. Když první písmena dvou kovů jsou stejná, pak chci v tomto případě připsat první souhlásku, kterou nemají společnou." Některé z jeho značek se neujaly, například pro rhodium navrhoval značku R, která pro možnost záměny s obecným symbolem radikálu byla změněna na Rh, pro lithium navrhoval L, které pro zaměnitelnost s ligandem bylo pozměněno na Li. Také návrh uváděný v jeho druhém 6 bodě zaznamenal několik výjimek vzhledem k tomu, že některé kovy byly známé již dříve a měly vžité zkratky (Pb, Sn, Hg). Návrh uváděný třetím bodem se neujal, neboť místo třípísmenných značek se používá dvoupísmenných s tím, že se k označení později objeveného prvku používá kombinace prvního písmene jeho latinského názvu s jiným než druhým písmenem, kupříkladu písmeno „C" je použito u 11 prvků. U uhlíku byla použita jednopísmenná značka C, u ostatních prvků došlo ke kombinaci písmene „C" s ostatními písmeny latinských názvů: s druhým Ca (Calcium), Co (Cobaltum), Cu (Cuprum), Ce (Cerium) se třetím Cd (Cadmium), Cr (Chromium), Cl (Chlorům) se čtvrtým Cs (Caesium) s pátým Cf (Californium) s posledním Cm (Curium) S básnickou nadsázkou lze konstatovat, že každý prvek získal svůj monogram. V době, kdy slavný ruský chemik Dmitrij Ivanovic Mendělejev sestavoval svou periodickou soustavu prvků, nebyly všechny prvky ještě známy a byly předpovězeny jako tzv. ekaprvky. Například mezi vápníkem a titanem byl umístěn ekabor, mezi zinkem a arsenem ekaaluminium a ekasilicium. Předpona eka znamená v sanskrtu první, nejbližší. Proto se při tvorbě předběžného názvu vycházelo z nejbližšího prvku ve skupině. Jakmile byla experimentálně dokázána existence předpovězených prvků, dostaly samostatné názvy. Když francouzský chemik J. L. Proust zjistil, že slučování prvků se děje vždy v určitých hmotnostních poměrech (Proustův zákon stálých poměrů hmotnostních), a Dalton potvrdil, že se tak děje vždy v poměrech jednoduchých, vyjádřitelných malými celými čísly (Daltonův zákon stálých poměrů slučovacích a zákon násobných poměrů slučovacích), vzal Berzelius uvedené zákonitosti v úvahu a přiřkl symbolům prvků jejich relativní atomovou hmotnost vzhledem k základnímu prvku kyslíku. Dnes ovšem bereme za základ relativních atomových hmotností hodnotu 1/12 hmotnosti jednoho atomu nuklidu uhlíku ^C. Ze symbolů chemických prvků můžeme nyní zjistit jednak kvalitu (o jaký prvek jde) a zároveň kvantitu (jaká je jeho hmotnost) -na základě relativní atomové hmotnosti prvku. Složení sloučeniny vyznačoval Berzelius psaním symbolů jednotlivých prvků vedle sebe a tak získal vzorce. Například vzorcem CO označil oxid uhelnatý. Znamenalo to, že jeden atom uhlíku se slučuje s jedním atomem kyslíku na molekulu oxidu uhelnatého, ale současně to znamenalo, že 12 hmotnostních dílů uhlíku a 16 hmotnostních dílů kyslíku dává 28 hmotnostních dílů oxidu uhelnatého. Základy českého anorganického názvosloví byly položeny v době obrozenecké J. S. Preslem, se kterým spolupracoval po stránce filologické J. Jungmann, patriarcha české bohemistiky. Jejich působení spadá do období let 1820 - 1860. Značného zdokonalení doznalo české názvosloví zásluhou práce Názvoslovné komise vedené V. Šafaříkem. Zásadního významu pro české názvosloví anorganických sloučenin byly návrhy B. Batěka a zejména E. Votočka, který zavedl pro určování oxidačního čísla prvků vhodná a dobře známá zakončení (-ný, -natý, -itý, ...). Uvedený návrh byl přijat na V. sjezdu českých přírodozpytců v roce 1914 v Praze. Jeho závazná úprava byla provedena 1941 názvoslovnou komisí Čs. společnosti chemické,vedenou profesorem J. Hanušem, kde byly přijaty některé zásady zaměřené na názvosloví koordinačních sloučenin, podvojných sloučenin, nevalenčních sloučenin, izopolykyselin a jejich solí. V průběhu následujícího období došlo k řadě pokusů o modernizaci chemického názvosloví. Kodifikaci prováděly vždy názvoslovné komise po diskusi s chemickou veřejností postupně pod vedením O. Tomíčka, O. Wichterleho, S. Škramovského, R. Brdičky a J. Klikorky. 1.2 Současné názvy a symboly prvků Univerzální charakter výsledků, jichž dosahuje věda při poznávání přírody, si přímo vynucuje vytvoření jednotného nadnárodního dorozumívacího prostředku. V této oblasti dosáhla chemie značných úspěchů. Sjednocením mezinárodní nomenklatury a terminologie se zabývá mezinárodní organizace IUP AC. Názvoslovná komise pro anorganickou chemii IUP AC byla založena v roce 1921 a od té doby se diskuse k mezinárodnímu názvosloví může zúčastnit široká chemická veřejnost. Předem diskutované návrhy jsou předkládány k projednání na kongresech IUP AC, které jsou organizovány každé dva roky. Výsledkem práce názvoslovné komise IUP AC jsou definitivní pravidla názvosloví anorganické chemie, tzv. Red Book. Chemické názvosloví je umělý jazyk, který si vytvořila a používá ke sdělování informací poměrně úzká skupina lidí. Jistou překážkou pro vytvoření skutečně mezinárodního názvosloví jsou národní názvy prvků. V českém anorganickém názvosloví má 19 prvků odlišný název od názvu latinského. Prvky s českými názvy můžeme rozdělit na dvě skupiny. První tvoří sedm kovů 7 a síra. Vedle názvů dávno známých prvků, k nimž patří zlato, stříbro, železo, olovo, rtuť, měď a cín, jde ve druhé skupině o názvy, které přetrvaly z dob českého obrození a plně se vžily. Většina jejich názvů byla vytvořena z kořene názvu látky, ze které původně pocházely, nebo z jejich fyziologického účinku připojením koncovky -ík např. kyslík (od slova kyselost), dusík (dusivost), hliník (hlína), křemík (křemen), apod. Naštěstí převážná většina dalších názvů prvků takto vzniklých se nevžila např. barvík (chrom), ďasík (kobalt), nebesník (uran), těžík (wolfram), kostík (fosfor), chaluzík (jod), solík (chlor) apod. 1.2.1 Vznik názvů prvků Názvy chemických prvků lze rozdělit do několika skupin. Kritériem pro následující rozdělení bylo hledání společného základu, které vedlo objevitele k pojmenování těchto prvků. Podle určitých kritérií lze nomenklaturu prvků rozdělit do několika skupin: Podle nerostu nebo horniny, v níž jsou obsaženy vápník - Calcium: odvozeno od latinského pojmenování vápníku (calx) stroncium: pojmenováno podle nerostu stroncianit baryum: pojmenováno podle nerostu baryt (těživec) - též z řeckého barys (těžký) fluor: název je odvozen od minerálu pojmenovaného fluorit (kazivec) Samotný název nerostu můžeme také odvodit od latinského slova fluere = téci křemík: název pochází od slova silex (odrůda křemene nazývaná pazourek) uhlík: odvozeno z řeckého karbo (uhlí) beryllium: podle minerálu nazývaného beryl Na základě vlastností prvku argon: řecký název argon (líný, netečný, nečinný) ukazuje na velmi malou schopnost tohoto prvku reagovat s dalšími látkami. astat - název mu byl přidělen vzhledem k jeho krátkému poločasu rozpadu (řecké astatós = nestálý). brom: pro jeho nepříjemný zápach byl pojmenován podle řeckého slova bromos (zápach) fosfor: česky by se dal pojmenovat jako světlonoš, páry tohoto prvku totiž opravdu světélkují. Latinský název phosphorus znamená „nesoucí světlo" (phos = světlo, phoros = nesoucí) osmium: dostalo název podle charakteristického zápachu svého oxidu (řecké osme = zápach) stříbro ve všech jazycích znamená „běloskvoucí" podle jasného, lesklého vzhledu Podle barevnosti prvku nebo jeho sloučenin chlor: název pochází z řečtiny, kde chloros znamená žlutozelený, světle zelený chrom dostal název podle velké rozmanitosti barev svých sloučenin (řecké slovo chroma = barva) jod: název pochází z řečtiny, kde ioeidés znamená fialkový. Páry jodu jsou totiž jasně fialové rhodium: je pojmenováno podle svých sloučenin růžové barvy (rhodon = růže) síra: jedno odvození názvu se dá opřít o sánskrt, kde slůvko cira znamená světle žlutý Podle sloučenin, ve kterých se vyskytují arsen: název se odvozuje od jeho nejznámější sloučeniny - jedovatého arseniku (řec. arsenikon) bor: pojmenován podle jeho sloučeniny boraxu, v němž byl objeven dusík: latinský název nitrogenium vznikl z latinského slova nitrium, (kterým se označovala chemikálie z popela rostlin) a slova gennaó (tvořím.) hliník: latinský název aluminium odvozen z latinského slova alumen (kamenec) Podle planet helium: pojmenováno podle Slunce - řecky helios. Byl objeven ve spektru Slunce rtuť: dostala název podle planety Merkur (ve francouzštině mercure - rtuť) selen: název pochází z řečtiny, kde selené znamená Měsíc. tellur byl pojmenován podle latinského názvu Země - tellus neptunium: nazván podle planety Neptun plutonium: pojmenován podle planety Pluto uran: má název podle planety Uran 8 Podle mytologických bytostí, bohů a bohyní kadmium: jméno odvozeno od mytologického hrdiny Kadma, který prý vynalezl umění zpracovávat kovy tantal: pojmenovám po řeckém králi Tantalovi niob: nazván podle Tantalovy dcery Niobe promethium: pojmenován podle Prométhea z řecké mythologie vanad: získal pojmenování po norské bohyni krásy a lásky Na počest objevitele, jeho vlasti nebo významného vědce francium: nazváno podle vlasti M. Pereyové (Francie) polonium: podle země, kde se narodila M Curie-Sklodowská (Polsko) curium: na počest objevitelů P. Curie a M. Curie-Sklodowské fermium: podle vědce E. Fermiho gadolinium: po finském chemikovi J. Gadolinovi mendelevium: podle ruského vědce D. I. Mendělejeva Podle spektrálních čar rubidium: název podle červených spektrálních čar (lat. rubidus = tmavočervený) cesium: nazvané podle modrého zbarvení spektrálních čar (lat. caesium = sivě modrý) indium: podle indigově zbarvené spektrální čáry thallium: z řeckého thallos (ratolest) - v jeho emisním spektru se vyskytuje jasně zelená čára Na základě latinských názvů řek, měst, států a světadílů rhenium: podle latinského označení Rýna (Rhenus) hafnium: na počest města Kodaně (Kodaň latinsky Hafnia) europium: světadíl Evropa ytterbium: podle švédské obce Ytterby, známého naleziště minerálů vzácných zemin gallium: na počest Francie (latinsky Gallia) germanium: Germania latinsky označuje Německo Podle způsobu využití mangan: z řeckého slova „manganizierí\ což znamená čistit (v minulosti se používal jako čistič skla) wolfram: znamená v němčině „vlčí tlama", podle schopnosti pohlcovat cín jako vlk ovce (německy der Wolf= vlk) Podle okolností objevu neon: název pochází z řečtiny, kde neos znamená nový. Neon patří mezi vzácné plyny objevené ve zkapalněném vzduchu. Název vyjadřuje skutečnost, že byl objeven další „nový" prvek patřící do této skupiny prvků krypton: z řeckého kryptos (skrytý) technecium: podle řeckého slova technatos (umělý) dysprosium: z řečtiny: dysprositos = získaný z tvrdé látky 9 1.2.2 Současné značky a názvy prvků Pro přehlednost a lepší orientaci v cizojazyčné literatuře jsou značky a názvy prvků (český, latinský, anglický, německý) uvedeny v tabulce I. Prvky jsou seřazeny podle stoupajícího protonového čísla. Tabulka I: Názvy prvků Protonové číslo Značka (starší značka) česky latinsky anglicky německy 1 H vodík hydrogenium hydrogen Wasserstoff 1 D (= 2H) deuterium deuterium deuterium Deuterium 1 T (= 3H) tritium tritium tritium Tritium 2 He helium helium helium Helium 3 Li lithium lithium lithium Lithium 4 Be beryllium beryllium beryllium Beryllium 5 B bor borům boron Bor 6 C uhlík carboneum carbon Kohlenstoff 7 N dusík nitrogenium nitrogen Stickstoff 8 O kyslík oxygenium oxygen Sauerstoff 9 F fluor fluorům fluorine Fluor 10 Ne neon neonům neon Neon 11 Na sodík natrium sodium Natrium 12 Mg hořčík magnesium magnesium Magnesium 13 Al hliník aluminium aluminium Aluminium 14 Si křemík silicium silicon Silizium 15 P fosfor phosphorus phosphorus Phosphor 16 S síra sulphur sulphur Schwefel 17 Cl chlor chlorům chlorine Chlor 18 Ar argon argonům argon Argon 19 K draslík kalium potassium Kalium 20 Ca vápník calcium calcium Calcium 21 Sc skandium scandium scandium Skandium 22 Ti titan titanium titanium Titan 23 V vanad vanadium vanadium Vanadium 24 Cr chrom chromium chromium Chrom 25 Mn mangan manganům manganese Mangan 26 Fe železo ferrum iron Eisen 27 Co kobalt cobaltum cobalt Kobalt 28 Ni nikl niccolum nickel Nickel 29 Cu měď cuprum copper Kupfer 30 Zn zinek zincum zinc Zink 31 Ga gallium gallium gallium Gallium 32 Ge germanium germanium germanium Germanium 33 As arsen arsenicum arsenic Arsen 34 Se selen selenium selenium Selen 35 Br brom bromům bromine Brom 36 Kr krypton kryptonům krypton Krypton 37 Rb rubidium rubidium rubidium Rubidium 38 Sr stroncium strontium strontium Strontium 39 Y yttrium yttrium yttrium Yttrium 40 Zr Zirkonium zirconium zirconium Zirkonium 41 Nb niob niobium columbium Niob 42 Mo molybden molybdaenum molybdenum Molybdaen 43 Tc technecium technetium technetium Technecium 44 Ru ruthenium ruthenium ruthenium Ruthenium 45 Rh rhodium rhodium rhodium Rhodium 46 Pd palladium palladium palladium Palladium 47 Ag stříbro argentum silver Silber 48 Cd kadmium cadmium cadmium Kadmium 49 In indium indium indium Indium 50 Sn cín stannum tin Zinn 10 51 Sb antimon stibium antimony Antimon 52 Te tellur tellurium tellurium Tellur 53 I jod iodum iodine Jod 54 Xe xenon xenonum xenon Xenon 55 Cs cesium caesium cesium Caesium 56 Ba baryum baryum barium Barium 57 La lan than lanthanum lanthanum Lanthan 58 Ce cer cerium cerium Zer 59 Pr praseodym praeseodymium praseodymium Praseodym 60 Nd neodym neodymium neodymium Neodym 61 Pm promethium promethium promethium Promethium 62 Srn samarium samarium samarium Samarium 63 Eu europium europium europium Europium 64 Gd gadolinium gadolinium gadolinium Gadolinium 65 Tb terbium terbium terbium Terbium 66 Dy dysprosium dysprosium dysprosium Dysprosium 67 Ho holmium holmium holmium Holmium 68 Er erbium erbium erbium Erbium 69 Trn thulium thulium thulium Thulium 70 Yb ytterbium ytterbium ytterbium Ytterbium 71 Lu lutecium lutetium lutetium Lutetium 72 Hf hafnium hafnium hafnium Hafnium 73 Ta tantal tantallum tantalum Tantal 74 W wolfram wolframům tungsten Wolfram 75 Re rhenium rhenium rhenium Rhenium 76 Os osmium osmium osmium Osmium 77 Ir iridium iridium iridium Iridium 78 Pt platina platinum platinum Platin 79 Au zlato aurum gold Gold 80 Hg rtuť hydrargyrum mercury Quecksilber 81 TI thallium thallium thallium Thallium 82 Pb olovo plumbum lead Blei 83 Bi bismut bismuthum bismuth Wismut 84 Po polonium polonium polonium Polonium 85 At astat astatinum astatine Astatin 86 Rn radon radonům radon Radon 87 Fr francium francium francium Frankium 88 Ra radium radium radium Radium 89 Ac aktinium actinium actinium Aktinium 90 Th thorium thorium thorium Thorium 91 Pa Protaktinium protactinium protactinium Protaktinium 92 U uran uranium uranium Uran 93 Np neptunium neptunium neptunium Neptunium 94 Pu plutonium plutonium plutonium Plutonium 95 Am americium americium americium Americium 96 Cm curium curium curium Curium 97 Bk berkelium berkelium berkelium Berkelium 98 Cf kalifornium californium californium Kalifornium 99 Es einsteinium einsteinium einsteinium Einsteinium 100 Fm fermium fermium fermium Fermium 101 Md mendelevium mendelevium mendelevium Mendelevium 102 No nobelium nobelium 103 Lr lawrencium lawrencium lawrencium Lawrencium 104 Db (Ku Rí) dubnium kurcatovium rutherfordium dubnium 105 JI (Ha Ns) joliotium hahnium nielsbohrium joliotium 106 Rf rutherfordium rutherfordium 107 Bh bohrium bohrium 108 Hn hahnium hahnium 11 1109 Mt meitnerium meitnerium 1 Poznámka: Pozor: -ium ale báryum (jediná výjimka) Zdvojení: thallium, gallium, yttrium, beryllium Délka samohlásek: chlor, brom, jod, arsen, cesium Odlišnost názvu a značky prvku: jod I 12 Reakcí na požadavky pedagogické praxe je zařazení tabulky II, která uvádí u abecedního pořadí názvů prvků i jména jejich objevitelů včetně národnosti a původ jejich názvů a symbolů. Tabulka II: Objevy chemických prvků a původ jejich názvů Název prvku Rok objevu Objevitel (národnost) Původ názvu nebo symbolu aktinium 1899 A. Debierne (Fr.) aktis (řec.) = paprsek americium 1944 A. Ghiorso (USA) E.A. James (USA) G.T. Seaborg (USA) S.G. Thompson (USA) Amerika (= světadíl, ve kterém bylo připraveno) antimon anthos (řec.) = květ. Vzhled krystalu antimonitu. stibium (lat.) = značka argon 1894 Lord Raileigh (Brit.) Sir William Ramsay (Brit.) argon (řec.) = netečný, líný arsen 1250 Albertus Magnus (Něm.) arsenikon (řec), název podle nerostu auripigmentu astat 1940 D.R. Corson (USA) K.R. Mackenzie (USA) E. Serge (USA) astatos (řec.) = nestálý baryum 1808 Sir Humphry Davy (Brit.) barys (řec.) = těžký berkelium 1950 G.T. Seaborg (USA) S.G. Thompson (USA) A. Ghiorso (USA) Berkeley, California, USA beryllium 1828 E. Woehler (Něm.) A.A.B. Bussy (Fr.) beryl = minerál bismut 1753 Claude Geoffroy (Fr.) Z německého označení chloridu bismutitého z dob alchymistů (Weissmuth): weisse Masse (něm.) = bílá hmota bor 1808 Sir Humphry Davy (Brit.) J.L. Gay-Lussac (Fr.) L.J. Thenard (Fr.) bXrag (arab.) = bílý. Označení pro borax. brom 1826 A.J. Baiard (Fr.) bromos (řec.) = zápach cer 1803 J.J. Berzelius (Sved.) Asteroid Ceres cesium 1860 R. Bunsen (Něm.) G.R. Kirchhoff (Něm.) caesium (lat.) = sivě modrý (barva dvou charakteristických modrých spektrálních čar) cín - - stannum (lat.) = cín curium 1944 G.T. Seaborg (USA) R.A. James (USA) A. Ghiorso (USA) Pierre a Marie Curieovi draslík 1807 Sir Humphry Davy (Brit.) kalium (lat.) od lat. alkali, které vzniklo z arabského qualjan = rostlinný popel dusík 1772 Daniel Rutherford (Brit.) nitrogenium odvozeno od nitrium (lat.), resp. nitron (řec.) = zásaditě reagující látka a gennao (řec.) = tvořím dysprosium 1886 Lecoq de BoisBaudran (Fr.) dysprositos (řec.) = získané z tvrdé látky einsteinium 1952 A. Ghiorso (USA) na počest Alberta Einsteina erbium 1843 CG. Mosander (Sved.) Ytterby = švédská obec (naleziště minerálů vzácných zemin) europium 1896 E. Demarcay (Fr.) Evropa - světadíl fermium 1953 A. Ghiorso (USA) Enrico Fermi 13 fluor 1886 H. Moissan (Fr.) fluere (lat.) = téci fosfor 1669 H. Brant (Něm.) fosforos (řec.) = světlonoš francium 1939 Marguerite Perey (Fr.) Francie gadolinium 1880 J.C. Marignac (Fr.) Johan Gadolin, finský chemik, který v r. 1788 objevil yttriové zeminy gallium 1875 Lecoq de BoisBaudran (Fr.) Gallia (lat.) = Francie germanium 1886 Clemens Winkler (Něm.) Germania (lat.) = Německo hafnium 1923 D. Coster (Hol.) G. van. Hevesey (Mad'.) Hafnia (lat.) = Kodaň (Copenhagen) helium 1868 P. Jansen (spektrálně dokázal jeho existenci) (Fr.) Sir William Ramsay (izolace) (Brit.) helios (řec.) = slunce hliník 1827 F. Woehler (Něm.) alumen (lat.) = kamenec holmium 1879 P.T. Cleve (Sved.) Holmia (lat.) = Stockholm) hořčík 1808 Sir Humphry Davy (Brit.) Magnesia = město v Malé Asii (v Thesalii) chlor 1774 K.W. Scheele (Sved.) chloros (řec.) = žlutozelený) chrom 1797 L.N. Vauquelin (Fr.) chroma (řec.) = barva indium 1863 F. Reich (Něm.) T. Richter (Něm.) pojmenováno podle jeho charakteristické spektrální čáry (indigová) iridium 1803 S. Tennant (Brit.) iris (lat.) = duha jod 1811 B. Courtois (Fr.) ioeidés (řec.) = fialový (= barva jeho par) kadmium 1817 Fr. Stromeyer (Něm.) kadmia (řec.) = země kalifornium 1950 G.T. Seaborg (USA) S.G. Thompson (USA) A. Ghiorso (USA) K. Street, Jr. (USA) California (USA) kobalt 1735 G. Brandt (Něm.) Kobold (něm.) = pojmenování důlního skřítka krypton 1898 Sir William Ramsay (Brit.) kryptos (řec.) = skrytý kyslík 1774 Joseph Pristley (Brit.) oxygeniům odvozené z oxys (řec.) = kyselý a gennao (lat.) = tvořím křemík 1824 J.J. Berzelius (Sved.) silicis (lat.) = křemen lan than 1839 CG. Mosander (Sved.) lanthanein (řec.) = být ukrytý lithium 1817 A. Arfredson (Sved.) lithos (švéd.) = kámen lutecium 1907 G. Urbani (Fr.) K. Auer von Welsbach (Rak.) Lutetia = starý název Paříže mangan 1774 J.G. Gahn (Sved.) magnes (lat.) = magnet (podle města Magnesia v Malé Asii) měď cuprum (lat.) - odvozeno od aes cyprium (kyperský kov). Ostrov Kypr byl hlavním zdrojem starověké mědi mendelevium 1955 G.T. Seaborg (USA) S.G. Thompson (USA) Ghiorso (USA) G.R. Choppin (USA) B.G. Harvey (USA) D.I. Mendělejev molybden 1778 G.W. Scheele (Sved.) molybdos (řec.) = olovo neodym 1885 CA. von Welsbach (Rak.) neos (řec.) = nový, didymos (řec.) = dvojče neon 1898 Sir William Ramsay (Brit.) M.W. Travers (Brit.) neos (řec.) = nový neptunium 1940 E.M. McMillan (USA) P.M. Abelson (USA) planeta Neptun 14 nikl 1751 A.F. Cronstedt (Sved.) Nickel (něm.) = skřítek, který zabraňuje mědi, aby byla extrahována z niklových rud niob 1801 Charles Hatchett (Brit.) Niobe (řec.) = dcera Tantala (z řecké mythologie) nobelium 1958 G.T. Seaborg (USA) A. Ghiorso (USA) J.R. Walton (USA) T. Sikkeland (USA) Alfred Nobel olovo - - plumbum (lat.) = olovo, těžký osmium 1803 S. Tennant (Brit.) osma (řec.) = zápach palladium 1803 W.H. Wollaston (Brit.) Asteroid Pallas platina 1735 1741 A.de Ulloa (Sved.) Charles Wood (Brit.) plata (špaň.) = stříbro plutonium 1940 G.T. Seaborg (USA) E.M. Mcillan (USA) J.W. Kennedy (USA) planeta Pluto polonium 1898 Marie Curie (P.) Polsko praseodym 1885 CA. von Welsbach (Rak.) prasios (řec.) = zelený didymos (řec.) = dvojče promethium 1945 J.A. Marinsky (USA) L.E. Glendenin (USA) CD. Coryell (USA) Prometheus (z řecké mythologie) protaktinium 1917 O. Hahn (Něm.) L. Meitnerová (Rak.) protos (řec.) = první v pořadí (jeden z prvních členů uran-aktiniové rozpadové řady) radium 1898 Pierre a Marie Curie (Fr. a P.) radius (lat.) = paprsek radon 1900 F.E. Dorn (Něm.) odvozený od názvu radium přidáním zakončení -on, charakteristického pro názvy ostatních vzácných plynů rhenium 1923 W. Noddack (Něm.) I. Tacke (Něm.) Otto Berg (Něm.) Rhenus (lat.) = Rýn rhodium 1804 W.H. Wollaston (Brit.) rhodon (řec.) = růžový rtuť - - hydrargyrum (lat.) = tekuté stříbro rubidium 1861 R.W. Bunsen (Něm.) G. Kirchhoff (Něm.) rubidus (lat.) = tmavě červený (pojmenován podle dvou charakteristických čar ve svém emisním spektru) ruthenium 1844 K.K. Klaus (Rak.) Ruthetia (lat.) = Rusko samarium 1879 Lecoq de Boisbaudran (Fr.) podle minerálu samarskitu. Samarskij byl ruský důlní úředník. selen 1817 J.J. Berzelius (Sved.) selené (řec.) = měsíc síra - - sulfur (lat.) - odvozeno od sanskrtského sulvere skandium 1879 L.F. Nilson (Sved.) Skandinávie sodík 1807 Sir Humphry Davy (Brit.) natrium (lat.) pochází z egyptského slova neter = rostlinný popel stroncium 1808 Sir Humphry Davy (Brit.) Strontian ve Skotsku = naleziště stroncianitu stříbro - - argentum (lat.) od sanskrtského výrazu argentos = jasný tantal 1802 A.G. Ekeberg (Sved.) Tantalus - z řecké mythologie technecium 1937 C Perriet (It.) technetos (řec.) = umělý tellur 1782 F.J. M-Hier (Rak.) tellus (lat.) = země terbium 1843 CG. Mosander (Švéd.) Ytterby = obec ve Švédsku thallium 1861 Sir William Crookes (Brit.) thallos (řec.) = ratolest (jeho emisní spektrum vykazuje jasně zelenou čáru) 15 thorium 1828 J.J. Berzelius (Sved.) Thor = norský bůh války thulium 1879 P.T. Cleve (Sved.) Thule = staré pojmenování Skandinávie titan 1791 W. Gregor (Brit.) obří Titáni z řecké mythologie uhlík - - carbo (lat.) = uhlí uran 1789 1841 M.H. Klaproth (Něm.) E.M. Peligot (Fr.) planeta Uran vanad 1801 A.M. del Rio (Span.) Vanadis = norská bohyně lásky a krásy vápník 1808 Sir Humphry Davy (Brit.) calx (lat.) = vápno, vápenec vodík 1766 Sir Henry Cavendich (Brit.) hydrogenium (lat.) z hydro (řec.) = voda a gennao (lat.) = tvořím wolfram 1783 J.J. a F. de Elhuyar (Span.) wolframit = minerál xenon 1898 Sir William Ramsay (Brit.) xenos (řec.) = cizí ytterbium 1907 G. Urbain (Fr.) Ytterby, Švédsko yttrium 1843 CG. Mosander (Sved.) Ytterby, Švédsko zinek 1746 A.S. Marggraf (Něm.) zink (něm.) = pochybného původu Zirkonium 1789 M.H. Klaproth (Něm.) zirkon (minerál). Název od zagrum (arab.) = zlaté barvy zlato - - aurum (lat.) = úsvit železo - - ferrum (lat.) = železo Ilustrací tabulky II je obrázek 1, který různými odstíny vybarvení políček periodické tabulky odlišuje prvky objevené v různých obdobích. Obr. 1: Chronologie objevů chemických prvků. 1 2 3 4 5 6 7 8 |9 | 10 n 12 13 14 15 16 17 18 Ia Ha III b IV b Vb VI b VII b VIII Ib lib Ilia IVa Va Via Vila 0 H He Li Be B C N O F Ne Na Mg Al Si s Cl Ar K Ca Sc Ti V Cr Mnl |Co Ni Cu Ag ^iGa Ge Se Br Kr Rb Sr Y Zr Nb Mo Tc Ru Rh Pd Cd] In Sn Pb Sb Te I Xe Cs Ba La Hf Ta W Re Os Ir Pt Au Hg TI Po At Rn Fr Ra Ac Db Jl Rf Bh Hn Mt lanthanoidy: aktinoidy: Ce Pr Nd Pm Sm Eu Gd Tb Dy Ho Er Tm Yb Lu Th Pa U Np Pu Am Cm Bk Cf Es Fm Md No Lr Vybarvení pole Doba objevení prvku objeveno do přelomu letopočtu objeveno v 1. - 17. století objeveno v 18. století objeveno v 19. století objeveno v 20. století 16 1.2.3 Názvosloví prvků se Z > 100 Prvky umístěné na konci periodické tabulky (postupně uměle připravované od r. 1940 jadernými reakcemi) patří k vysoce radioaktivním a jejich poločasy rozpadu jsou udávány řádově v sekundách nebo jen zlomcích sekundy. Dosud neexistuje mezinárodní dohoda o triviálních názvech pro tyto prvky. Dříve byly pojmenovávány pomocí názvů navržených vědci, kteří příslušný prvek poprvé připravili. Tento postup vedl v některých případech k nejednoznačnostem. Např. prvek s protonovým číslem 104 má tři názvy (dubnium, kurčatovium, rutherfordium), podobně pro prvek s protonovým číslem 105 byly navrženy názvy joliotium, hahnium a nielsbohrium. Z toho důvodu v roce 1977 IUP AC schválil dohodu o jejich názvech systematických, která vychází z následujících principů: • Názvy by měly být krátké, systematické a ve vztahu k protonovému číslu prvků. • Názvy by měly mít koncovku -ium. • Značky by měly být sestaveny ze tří písmen, aby nemohlo dojít k záměně se značkami již užívanými. • Značky by měly být odvozeny z protonového čísla a měly by být ve vztahu k názvu prvku. • Značky a názvy by měly umožnit jednoznačnou identifikaci i nově objevených prvků s velmi vysokým protonovým číslem (až do Z = 999). Názvoslovná pravidla pro pojmenování prvků se Z > 100 jsou: • Název prvku je přímo odvozen od protonového čísla prvku užitím číselných základů uvedených v tabulce III. Tabulka III: Číselné základy prvků se Z> 100 číslo základ 0 nil 1 un 2 bi 3 tri 4 quad číslo základ 5 pent 6 hex 7 sept 8 oct 9 enn • Základy jsou sestaveny v pořadí číslic, které tvoří atomové číslo, a zakončeny koncovkou ,,-ium". • Koncové n u „enn" se vypouští, pokud by bylo před „nu" a koncové i z „bi" a „tri" se vypouští před „-ium". • Symbol prvku je složen z počátečních písmen číselných základů, které tvoří název (směs řeckých a latinských základů je nutná k tomu, abychom se vyhnuli dvojznačnosti - např. zde používáme základ „sept" místo obvyklejšího „hept".) V následujících příkladech (tabulka IV) jsou první písmena základů zvýrazněna: Tabulka IV: Příklady značek a názvů prvků se Z > 100 Z Název Symbol 120 unbinilium Ubn 121 unbiunium Ubu 130 untrinilium Utn 140 unquadnilium Uqn 150 unpentnilium Upn 200 binilnilium Bnn 201 binilunium Bnu 202 binilbium Bnb 300 trinilnilium Tnn 400 quadnilnilium Qnn 500 pentnilnilium Pnn 900 ennilnilium Enn Z Název Symbol 101 unnilunium Unu 102 unnilbium Unb 103 unniltrium Unt 104 unnilquadium Unq 105 unnilpentium Unp 106 unnilhexium Unh 107 unnilseptium Uns 108 unniloctium Uno 109 unnilennium Une 110 ununnilium Uun 111 unununium Uuu 112 ununbium Uub 17 1.2.4 Význam symbolů u značek prvků Atom či skupinu atomů téhož prvku X lze obecně zapsat naznačeným způsobem: Z ZAn Použité symboly mají tento význam: A Z n z Příklad: hmotnostní číslo: atomové (protonové) číslo: počet atomů v molekule: náboj iontu: číselný index umístěný vlevo nahoře u značky prvku číselný index umístěný vlevo dole u značky prvku číselný index umístěný vpravo dole u značky prvku číselný index umístěný vpravo nahoře u značky prvku 32o2 16^2 S2 představuje anion se dvěma zápornými náboji, tvořený dvěma atomy síry s protonovým číslem 16 a hmotnostním číslem 32. 1.2.5 Zápis rovnic jaderných reakcí Jaderné reakce je možno zapisovat dvěma způsoby. a) „Klasickým" způsobem (obdobně jako běžné chemické reakce): Příklad: 26i2Mg + 42He -> 2913A1 výchozí nuklid ostřelující částice vznikající nuklid tedy 2612Mg + 42He -»2913A1 + \u b) Zkráceným způsobem: Příklad (pro předchozí reakci): emitovaná částice ,Ms ( ) výchozí nuklid ostřelující částice, emitovaná částice 2913A1 vznikající nuklid tedy 2Mg (a, p) 13AI 1.3 Názvy skupin a podskupin prvků 1.3.1 Přehled názvů skupin a podskupin prvků V současné době přežívají tradiční skupinové názvy uvedené v tabulce Va. Zařazení prvků do těchto skupin však v mnohých případech nebralo ohled na elektronovou konfiguraci prvků (např. ke kovům alkalických zemin nejsou zařazovány prvky Be, Mg, přestože se vyznačují elektronotou konfigurací ns2, obdobně jako Ca, Sr, Ba, Ra). Tabulka Va: Tradiční skupinové názvy prvků alkalické kovy Li, Na, K, Rb, Cs, Fr kovy alkalických zemin Ca, Sr, Ba, Ra chalkogeny 0, S, Se, Te, Po halogeny F, CI, Br, I, At vzácné plyny He, Ne, Ar, Kr, Xe, Rn prvky vzácných zemin Se, Y, La, Ce až Lu lanthanoidy Ce až Lu aktinoidy Thaž Lr transurany Np až Lr triáda železa Fe, Co, Ni lehké kovy platinové Ru, Rh, Pd těžké kovy platinové Os, Ir, Pt Nově byly zavedeny tyto skupinové názvy (tabulka Vb): 18 Tabulka Vb: Nově zavedené skupinové názvy prvků triely B, AI, Ga, In, TI tetrely C, Si, Ge, Sn, Pb pentely N, P, As, Sb, Bi Výše uvedené skupiny prvků znázorňuje obrázek 2. Obr. 2: Skupinové názvy prvků. a) alkalické kovy, kovy alkalických zemin, triely, tetrely, pentely, chalkogeny, halogeny, vzácné plyny b) transurany, lanthanoidy, aktinoidy, prvky vzácných zemin, triáda železa, lehké platinové kovy, lehké platinové kovy, těžké platinové kovy Pozn.: Značení skupin: IUPAC, Nomenclature of Inorganic Chemistry, 1989: 1, 2, ..., 17, 18 IUPAC, Rules for Inorganic Nomenclature, 1970: la, II a, ... lb, lib,... Obr. 2a: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 n 12 13 14 15 16 17 18 la Ha III b IV b Vb VI b VII b VIII Ib IIb III a IVa Va Via Vila 0 H F Cl Br I He Ne Ar Kr Xe Li Be B C N o Na Mg Al Si P s K Cm Sc Ti V Cr Mn Fe Co Ni Cu Zn Qa Ge As Se Rb §r Y Zr Nb Mo Tc Ru Rh Pd Ag Cd In Sn Sb Te Cs BS La Hf Ta W Re Os Ir Pt Au Hg Tl Pb Bi Po ^u3_ Mílím Fr m& Ac Db Jl Rf Bh Hn Mt lanthanoidy: aktinoidy: Ce Pr Nd Pm Sm Eu Gd Tb Dy Ho Er Tm Yb Lu Th Pa U Np Pu Am Cm Bk Cf Es Fm Md No Lr Značení písmo písmo písmo Skupiny prvků alkalické kovy (Li, Na, K, Rb, Cs, Fr) kovy alkalických zemin (Ca, Sr, Ba, Ra) triely (B, Al, Ga, In, Tl) tetrely (C, Si, Ge, Sn, Pb) Značení písmo písmo písmo písmo Skupiny prvků pentely (N, P, As, Sb, Bi) chalkogeny (O, S, Se, Te, Po) halogeny (F, Cl, Br, I, At) vzácné plyny (He, Ne, Ar, Kr, Xe, Rn) Obr. 2b: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 | 10 11 12 13 14 15 16 17 18 Ia Ha III b IV b Vb VI b VII b VIII lb lib Ilia IVa Va Via Vila 0 H He Li Be B C N O F Ne Na Mg Al Si P s Cl Ar K Ca Sc Ti V Cr Mn Fe Co Ni Cu Zn Ga Ge As Se Br Kr Rb Sr Y Zr Nb Mo Tc Ru Rh Ag Cd In Sn Sb Te I Xe Cs Ba La Hf Ta W Re 1 1 Au Hg Tl Pb Bi Po At Rn Fr Ra Ac Db Jl Rf Bh Hn Mt lanthanoidy: aktinoidy: Ce Ft Ná Fm 8m Em Gi n By Mm Er Tm m Lm Th Pa U Np Pu Am Cm Bk Cf Es Fm Md No U Značení Wfimtw písmo Skupiny prvků transurany (prvky následující za uranem) lanthanoidy (Ce až Lu) aktinoidy (Th až Lr) prvky vzácných zemin (Se, Y, La, Ce až Lu) Skupiny prvků triáda železa (Fe, Co, Ni) lehké platinové kovy (Ru, Rh, Pd) těžké platinové kovy (Os, Ir, Pt) 19 Nověji se prvky člení do skupin podle elektronové konfigurace jejich valenční vrstvy. Skupiny prvků se označují římskými číslicemi 0, I, II, ... VIII nebo arabskými číslicemi 1,2,3, ...,18 (obr. 3). Obr. 3: Označení skupin v periodické soustavě prvků. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 n 12 13 14 15 16 17 18 I II III IV v VI VII VIII i II III IV v VI VII 0 H He Li Be B C N O F Ne Na Mg Al Si P S Cl Ar K Ca Sc Ti V Cr Mn Fe Co Ni Cu Zn Ga Ge As Se Br Kr Rb Sr Y Zr Nb Mo Tc Ru Rh Pd Ag Cd In Sn Sb Te I Xe Cs Ba La Hf Ta W Re Os Ir Pt Au Hg TI Pb Bi Po At Rn Fr Ra Ac Db JI Rf Bh Hn Mt lanthanoidy: aktinoidy: Ce Pr Nd Pm Sm Eu Gd Tb Dy Ho Er Tm Yb Lu Th Pa U Np Pu Am Cm Bk Cf Es Fm Md No Lr Dále lze skupiny prvků členit na podskupiny. Podskupiny prvků se označují přiřazením tiskacích písmen A a B (případně a, b) k římské číslici označující skupinu (obr. 3). Podskupiny A (případně a) bývají označovány jako hlavní, podskupiny B (případně b) jako vedlejší. Podskupiny prvků podobných vlastností je možno označovat i názvem prvního prvku podskupiny, např. prvky podskupiny manganu (Mn, Tc, Re), prvky podskupiny chrómu (Cr, Mo, W), prvky podskupiny vanadu (V, Nb, Ta), prvky podskupiny titanu (Ti, Zr, Hf, Db)... Podle doporučení IUP AC z roku 1970 jsou do podskupin A (a) řazeny prvky nepřechodné, do podskupin B (b) prvky přechodné. V české odborné literatuře (např. [7], jejíž autor je zároveň členem české názvoslovné komise), se však používá i jiné členění prvků do podskupin A, B, které znázorňuje tabulka VI. Nověji je možno členit periodickou tabulku na skupiny označované 1, 2, 3,..., 18 (obr. 3), kde každé podskupině je přiděleno její samostatné číslo (IUPAC, 1989). Tabulka VI: Alternativní označování podskupin A, B 1A 2A 3A 4A 5A 6A 7A K Ca Se Ti V Cr Mn Rb Sr Y Zr Nb Mo Tc Cs Ba La* Hf Ta W Re Fr Ra Ac IB 2B 3B 4B 5B 6B 7B Cu Zn Ga Ge As Se Br Ag Cd In Sn Sb Te I Au Hg TI Pb Bi Po At Prvky lze dělit dle vlastností na kovy, nekovy a polokovy, popř. na nepřechodné prvky (s-a p-prvky), prvky přechodné (d-prvky) a prvky vnitřně přechodné (f-prvky), jak je znázorněno na obr. 4. včetně lanthanoidů "včetně aktinoidů, avšak thorium, protaktinium a uran jsou v některých literárních pramenech řazeny do podskupin 4A, 5A, 6A 20 Obr. 4: Členění prvků na s-prvky, p-prvky, d-prvky, f-prvky. 1 2 3 4 5 6 7 8 |9 | 10 n 12 13 14 15 16 17 18 Ia Ha III b IV b Vb VI b VII b VIII Ib IIb III a IVa Va Via Vila 0 H He Li Be B C N O F Ne Na Mg Al Si P s Cl Ar K Ca Sc Ti V Cr Mn Fe Co Ni Cu Zn Ga Ge As Se Br Kr Rb Sr Y Zr Nb Mo Tc Ru Rh Pd Ag Cd In Sn Sb Te I Xe Cs Ba La Hf Ta W Re Os Ir Pt Au Hg Tl Pb Bi Po At Rn Fr Ra Ac Db Jl Rf Bh Hn Mt lanthanoidy: aktinoidy: s-prvky p-prvky d-prvky f-prvky 1.3.2 Historie názvosloví a objevů vybraných skupin prvků Jak už bylo výše uvedeno, pro některé skupiny prvků se dosud používá triviální pojmenování, které bylo schváleno komisí pro anorganickou chemii IUP AC. U nekovů jsou to tyto tři skupiny: halogeny, chalkogeny a vzácné plyny. Chalkogeny Šestá hlavní podskupina periodické soustavy zahrnuje radotvorné prvky (chalkogeny): kyslík, síra, selen, tellur a polonium. Jejich skupinový název se odvozuje od řeckého slova chalkos, jímž se v dávnověku označovala měď i její rady. Skupinový název chalkogeny přinesly pěti prvkům především kyslík a síra, neboť řada měděných rad je oxidové nebo sulfidové povahy. Mnohé sulfidové rady společně vytváří velké skupiny nerostů, které jsou ve starší odborné literatuře označovány triviálními názvy (blejna, leštěnce a kyzy). K nejvýznamnějším zástupcům blejn patří blejno zinkové a manganaté (ZnS, MnS). Z leštěnců se nejčastěji vyskytují leštěnec olověný (olovnatý), stříbrný, antimonitý a měděný (PbS, Ag2S, Sb2S3, Cu2S). Mezi kyzy jsou nejčastěji zařazovány kyz železný (disulfid železnatý FeS2), měděný (disulfid měďnatý CuS2) a další. Kyslík pokřtil Lavoisier nejprve na „životodárný vzduch", který později přejmenoval na „oxygenium". Název byl odvozen z řeckého slova oxys = kyselý a latinského gennao = tvořím, neboť si vzhledem k současnému stavu vědy myslel, že kyslík je nedílnou složkou všech kyselin. Latinský název síry (sulphur) má pravděpodobně původ v sanskrtském sulvere, z něhož v němčině vzniklo označení Schwefel. Kořen sweb znamená spát, což v pozdějším anglosaském sweblau znamenalo zabíjet, kteroužto vlastnost síry zvěčnil už Starý zákon. První kniha Mojžíšova vypráví o tom, jak rozhněvaný Hospodin dštil síra a oheň na hříšná města Sodomu a Gomora. Název tellura si vypůjčil Rakušan Müller od matičky Země, neboť Tellus označuje latinsky Zemi. Berzelius pojmenoval selen podle řeckého výrazu pro Měsíc (Selené) a podtrhl tak jeho podobnost s tellurem. Poslední prvek přiřazený k chalkogenům - polonium - dostal název podle rodné země objevitelky M. Curie-Sklodowské. Halogeny K halogenům je zařazována sedmá hlavní podskupina periodické soustavy: fluor, chlor, brom, jod a astat. Sloučeniny halogenů jsou známy již od nejstarších dob. Název halogen (= solitvorný), který pochází z řeckého chalos (mořská sůl) a gennao (tvořím), byl původně používán pouze pro chlor a zavedl jej v r. 1811 vydavatel přírodopisného časopisu, německý fyzik a chemik J.S.C. Schweigger, aby tím vyjádřil jeho schopnost slučovat se přímo s kovy za vzniku solí. Tento název se později rozšířil na všechny členy sedmé hlavní podskupiny periodické soustavy prvků. 21 Ce Pr Nd Pm Sm Eu Gd Tb Dy Ho Er Tm Yb Lu Th Pa U Np Pu Am Cm Bk Cf Es Fm Md No Lr Fluoru byl přiřazen jeho název podle minerálu fluoritu, který je jeho nejrozšířenějším nerostem. Samotný název nerostu lze odvodit od latinského fluere (téci). Fluorit se totiž používal ke snížení teploty při tavení rud. Chlor v podobě chloridu sodného provází lidstvo od dob prehistorických, neboť už pravěký člověk používal a znal konzervační schopnosti soli. Brom, dlouho zaměňovaný za jod, byl pojmenován pro svůj charakteristický nepříjemný zápach. Název vznikl z řeckého slova bromos, což znamená zápach. Jod vděčí za svůj název fialovému zabarvení svých par, neboť řecké ioeidés znamená fialový. Poslední prvek, zařazovaný mezi halogeny, byl získán jako produkt z uranových a thoriových rud s řadou krátkodobých a velmi nestálých radionuklidů. Dostal název astat, který se vztahuje k řeckému slovu astatos (nestálý). Vzácné plyny Osmá hlavní podskupina periodické soustavy prvků zahrnuje vzácné plyny helium, neon, argon, krypton, xenon a radon (dříve též označované jako netečné). V letech 1784 a 1785 uveřejnil anglický učenec Henry Cavendish výsledky svých sedmiletých pokusů zaměřených na chemické a fyzikální vlastnosti vzduchu. Ač byl Cavendish po celý svůj život zastáncem a obhájcem flogistonové teorie, vděčí mu věda za řadu důležitých objevů. Při výzkumu působení elektrických jisker na kyslík, který považoval za deflogistonovaný vzduch, získal Cavendish po jeho následné adsorpci malou plynovou bublinku, kterou odhadl objemově na 1/120 původního plynu. Tak izoloval (aniž o tom věděl) jako první badatel vzácné plyny. Cavendishův objev však zůstal po více než sto let nepovšimnut. Teprve koncem roku 1898 se podařilo Ramsayovi a jeho spolupracovníkovi Traversovi izolovat nízkoteplotní destilací zkapalněného vzduchu pět nových prvků, které byly o dva roky později doplněny radonem, jenž nyní skupinu vzácných plynů uzavírá. Helium, jako jediný prvek, který byl objeven dříve ve vesmíru než na Zemi, získal název podle řeckého slova helius, což znamená slunce. Francouzský hvězdář Janssen jej objevil při zkoumání zatmění Slunce v Indii prostřednictvím spektroskopu. O jméno neonu se zasloužil Ramsayův třináctiletý syn, který jej po otcově objevu nazval „nový" (latinsky novum). Jeho otci se návrh líbil a pro lepší zvucnost zvolil významově stejné slovo neon (řecké neos = nový). Ramsay objevil a pojmenoval také argon, krypton a xenon. Argon pojmenoval s ohledem na jeho chemickou netečnost, neboť v řečtině slovo argos znamená líný. Názvem krypton se snažil vystihnout jeho ukrytí ve vzduchu (řecky kryptos = skrytý, utajený). Název pro xenon odvodil z řeckého slova xenos, významem cizí, protože byl objeven jako cizí příměs argonu. Poslednímu radonu jeho objevitel Němec Dorn odvodil název od prvku zvaného radium přidáním koncovky -on , charakteristické pro již objevené ostatní vzácné plyny. U kovů se triviální pojmenování běžně užívá zejména u skupin alkalických kovů a kovů alkalických zemin. Alkalické kovy patří do první hlavní podskupiny periodické soustavy prvků. Řadí se k nim: Li, Na, K, Rb, Cs, Fr. Skupinový název vyjadřuje skutečnost, že oxidy těchto prvků s vodou vytváří silné zásady -alkalie. Sloučeniny sodíku a draslíku jsou známy od starověku a do roku 1755 se mezi nimi nedělal rozdíl. Teprve Klaproth začal jejich sloučeniny rozlišovat. Čisté prvky (sodík, draslík) poprvé připravil elektrolyticky na začátku 19. století H. Davy (1809). Pro sodík navrhl název sodium od jeho známé sloučeniny sody. Švédský chemik Berzelius jej však přejmenoval na natrium. Název odvodil od arabského slova natron stejného význmamu (arab. natron = soda). Název draslíku má původ v arabském slově kali značící popel, z něhož se získával. Latinský název kalium je odvozen od názvu alkali (z arab. qualjan = rostlinný popel). Lithium bylo objeveno roku 1817 Arfvedsonem, který o svém objevu napsal: „Našel jsem zvláštní, ohnivzdornou alkalii, pro niž profesor Berzelius navrhl název lithon, neboť na rozdíl od sody a potaše byla tato alkalie nalezena nejprve v říši kamenů (řec. lithos = kámen)." Později byl přejmenován na lithium. Rubidium a cesium byly objeveny 1860 - 1861 Bunsenem a Kirchhoffem spektrograficky. Pojmenovány byly podle charakteristických spektrálních čar. Rubidos vyjadřuje latinsky tmavě červenou barvu a caesium sivě modrou. Existenci francia předpověděl Mendělejev a nazval ho ekacaesium. Objeven byl až 1939 Pereyovou jako produkt rozpadu aktinia a nazván dle vlasti objevitelky. V přírodě se alkalické soli vyskytují jen ve formě sloučením, z nichž nejznámější je kuchyňská sůl. 22 Kovy alkalických zemin Kovy alkalických zemin (Ca, Sr, Ba, Ra), zařazované do druhé hlavní podskupiny periodické soustavy prvků, vděčí za svůj název oxidům a hydroxidům, které se podobají svou zásaditostí alkalickým kovům, ale jsou málo rozpustné podobně jako Al(OH)3, který byl označován jako zemina. První prvek uvedené podskupiny vápník je biogenní a provází vývoj života na naší planetě. V podobě sloučenin je součástí schránek měkkýšů, tvoří geologické útvary (hřebeny a masivy hor, krápníky v jeskyních atd). Za své pojmenování vděčí latinskému názvu vápna calx. Stroncium dostalo název podle nerostu stroncianitu, v němž bylo nalezeno. Akademik Fersman je nazval „kov červených ohňů", protože nejčastější složkou červených raket používaných při ohňostrojích je dusičnan strontnatý. Lavoisier pojmenoval třetí prvek této skupiny (baryum) podle těžkého nerostu, v němž byl nalezen. Nazval jej baryt, což znamená těžký. Poslední člen skupiny byl objeven 1898 manželi Curieovými v jáchymovském smolinci. Pro zvláštní schopnost vyzařovat neviditelné (radioaktivní) záření byl objevený kov pojmenován radium (radius = paprsek). 23 1.3.3 Cvičení I: Prvky Úloha 1: Do tabulky doplňte století objevu uvedených prvků a jejich objevitele (včetně národnosti): značka prvku století objevu objevitel (národnost) At Fr 0 Po Fe Au Rb S Na W H P Nápověda: V nápovědě jsou uvedeny časové možnosti objevu a jména objevitelů (jsou seřazena podle abecedy). století objevu: 20., 20., 19., 19., 19., 18., 18., 18., 17., zbývající tři prvky byly objeveny před naším letopočtem a nelze u nich říci, že byly objeveny v pravém slova smyslu, neboť je lidé nacházeli odpradávna ve volné přírodě. objevitelé: H. Brant, R.W. Bunsen, R.G. Kirchhoff, H. Cavendish, D.R. Corson, M. Curie- Sklodowska, D. Humphry, F.de Elhuyar, M. Pereyová, J. Priestley. Úloha 2: Pokuste se z písmen názvů jednotlivých prvků sestavit největší možný počet značek prvků včetně lanthanoidů a aktinoidů. • zinek • antimon • arsen Úloha 3: Spočítejte prvky, jejichž latinský název začíná písmenem „S". Úloha 4: Napište české názvy prvků, jejichž značka začíná písmenem „A". Úloha 5: Uveďte značku a název atomů nebo molekul • prvku ze skupiny chalkogenů, který se za norm, podmínek nachází v atmosféře ve dvou různých molekulárních formách. • prvku VIL hlavní skupiny, který se v přírodě vyskytuje pouze jako radioaktivní • jediných dvou prvků, které jsou za normálních podmínek kapalné • polokovu s protonovým číslem 14. • stříbrolesklého měkkého kovu, velmi reaktivního, s nízkou hodnotou elektronegativity, který se za normálních podmínek uchovává pod petrolejem a je obsažen v kuchyňské soli. • kovů z VIII. skupiny, které jsou rozpouštědly vodíku. • kovu červené barvy, jehož kationty barví plamen zeleně. • nekovu, který obsahuje v elektronovém obalu 17 elektronů. Úloha 6: Množinu prvků {Si, W, Ca, Li, Te, N, Sn, Cl, H, Zn, Mg, La, Os, I, B, C, S} rozdělte do tří skupin: •kovy • nekovy • polokovy 24 Úloha 7: Doplňte tabulku: Značka prvku Z Ar Obsazení slupek elektrony počet valenčních elektronů K L M N 0 P Q N 2 5 Si 14 Li 6,9 8 2 6 6 16 6 Cl 35,5 7 Ca 20 40,1 H 1,01 1 6 2 4 5 10,8 2 3 Úloha 8: Doplňte označení podskupiny (IA, HIB apod, podle IUP AC 1970): • kovy alkalických zemin • vzácné plyny • chalkogeny • halogeny • alkalické kovy • lanthanoidy • aktinoidy • triáda železa • podskupina manganu Úloha 9: Která z alternativ vyjadřuje správné zařazení prvků VIII. B (podle IUP AC 1970) skupiny do triád ? a) b) c) Fe Ru Os Fe Co Ni Fe Co Ir Co Rh Ir Ru Rh Pd Ru Ni Pt Ni Pd Pt Os Ir Pt Rh Os Pd Úloha 10: Označte prvky, které nepatří do uvedených podskupin. Chybné prvky nahraďte správnými. a) b) c) d) podskupina chrómu (VI. B) podskupina mědi (I.B) podskupina zinku (IL B) podskupina germania (IV. A) Cr Cu Zn Ge Mn Pt Cd Sn W Au Hg Si Úloha 11: Seřaďte prvky podle vzrůstající hodnoty elektronegativity: Fr, H, Li, C, O, F, S, Cl, N, Ca. Úloha 12: Který z následujících prvků {H, He, C, O, Na, Ca, Cl, K, AI, Si} má: a) největší počet protonů b) nejmenší počet elektronů c) největší počet izotopů d) nejmenší počet izotopů Úloha 13: Uveďte v abecedním pořadí latinské názvy všech známých prvků, které jsou za normálních podmínek plyny. 25 Úloha 14: Uveďte celkový počet protonů v každé z následujících částic: 919K, 4298Mo, 81603,1531P4, P4O10 Úloha 15: Uvedené prvky zařaďte do slepé periodické tabulky: Na, B, Si, As, I, Rn, Cr, W, Mn, Os 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 la Ha III b IV b Vb VI b VII b VIII Ib IIb III a IVa Va Via Vila 0 26 2 Obecné zásady názvosloví anorganických sloučenin Zásady a pravidla, kterým je v současné době podřízena tvorba chemického názvosloví anorganických sloučenin, lze chápat jako vědeckou normu, již je třeba respektovat a v praxi důsledně dodržovat. Od druhé poloviny 70. let 20. století bylo postupně jednotné chemické názvosloví zakotveno v osnovách a učebnicích základních, středních i vysokých škol, ale dodnes jeho nedůsledné dodržování přetrvává v odborné, každodenní i školní praxi. Chemické názvosloví (nomenklatura) však není dogmaticky uzavřený systém. Vyjadřuje současný stav poznání a postupně se rozvíjí v souladu s rozvojem všech odvětví chemie. Nové poznatky zákonitě vyvolávají i nutnost úprav, změn i doplnění užívané chemické nomenklatury. Základním požadavkem moderního vědeckého názvosloví je racionálnost. Názvoslovná pravidla musí umožnit tvorbu srozumitelného a jednoznačného názvu či vzorce kterékoliv chemické sloučeniny, integrujícího podle potřeby informace o stechiometrických poměrech, oxidačních číslech, struktuře apod. 2.1 Oxidační číslo prvků Oxidační číslo prvků je základní pojem, na němž je vybudováno názvosloví anorganické chemie. Oxidační číslo prvku je číselně rovno formálnímu elektrickému náboji, který by byl na atomu prvku přítomen, kdyby elektrony každé vazby z prvku vycházející byly přiděleny elektronegativnějšímu z obou partnerů. Za jednotku elektrického náboje v tomto případě bereme elektrický náboj jednoho elektronu. Oxidační čísla jednotlivých prvků píšeme za značku prvku napravo nahoru římskými číslicemi, znaménko „plus" se nepíše, znaménko „minus" se píše před číslici, např. Na1 nebo O"1. Určení oxidačních čísel prvků přímo z definice se v mnoha případech ukazuje jako nepraktické, neboť to vyžaduje znalost elektronegativit velkého množství prvků a znalosti o násobnosti vazeb v molekulách anorganických látek. Z toho důvodu se v anorganické chemii využívají pro určení oxidačních čísel prvků následující pravidla (plynoucí z výše uvedené definice): 1) Oxidační čísla prvků v elementárním stavu jsou rovna nule, např. Cl2 , Na , P4,03 , S8 2) Vazba mezi atomy téhož prvku k oxidačnímu číslu nepřispívá (vazebné elektrony se mezi oba vazebné partnery rozdělí přesně půl napůl, žádnému z partnerů tím tedy oproti původnímu uspořádání elektronů nepřibude ani neubude: Např. peroxid vodíku: H202 H«hO|«0|«H H1 |««0_I« | •0"I»»| H1 molekula vodíku: H2 H«|«H H°« | »H0 3) Oxidační číslo vodíku je ve většině sloučenin I: H:C1, H:20 , H:2S04, NaOH1 Výjimku tvoří hydridy kovů (tj. sloučeniny, kde je vodík vázán přímo na kov), v nichž má vodík oxidační číslo -I. LÍH-1, CaH_I2,... 4) Oxidační číslo kyslíku je ve většině sloučenin -II. Al20"n3, KO"nH, H20"n,... Výjimku tvoří: - peroxidy (anion 022"): CaO_I2, H20_I2,... - hyperoxidy, které obsahují anion 02": K02, Cs02 - ozonidy (anion 03"): Li03 - a fluoridy kyslíku, kde je oxidační číslo kyslíku kladné: OnF2 5) Atom síry má často oxidační číslo -II (kromě disulfidů a kyslíkatých sloučenin síry). ZnS-11, H2S-11,... V disulfidech má atom síry oxidační číslo -I (Obsahují anion S22~, což je obdoba peroxidů): H2S 2, C12S 2,... 6) Maximální oxidační číslo je dáno číslem skupiny (IUPAC 1970) periodického systému prvků. Výjimku tvoří Cu, Ag, Au (prvky I. skupiny) 7) Rozdíl mezi největším kladným a záporným oxidačním číslem téhož prvku je maximálně 8. Př.CrI-ClVII:7-(-l) = 8 27 8) Atomy některých prvků mají ve všech svých běžných sloučeninách a iontech stálé oxidační číslo, např. F"1, Li1, Na1, K1, Rb1, Cs1, Be11, Mg11, Ca11, Sr11, Ba11, Zn11, Bm, Alm. 9) Prvky VIL A skupiny mají v binárních bezkyslíkatých sloučeninách oxidační číslo -I. KT1, HBr"1, FeCr:3,... 10) Součet oxidačních čísel všech atomů v elektroneutrální molekule je 0. Ba11^ 2 + 2.(-l) = 0 Kto"1^1 1 + (-2) +1=0 11) V kationtech a aniontech je součet oxidačních čísel roven náboji iontů, např. NH4+: N"111,^1: -3 + 4-1 = 1 S042": SVI , 4 O-11: 6 + 4.(-2) = -2 Oxidační číslo je pojem formální a v mnoha případech neodpovídá skutečné elektronové konfiguraci v molekule. Potíže s určováním mohou nastat v takových případech, kdy prvky ve sloučenině mají stejnou hodnotu elektronegativity, např. u NC13, S4N4 aj. V takových případech rozhoduje o hodnotě oxidačního čísla prvku chemické chování sloučeniny. 2.1.1 Vyznačení oxidačního čísla Vyznačení oxidačního čísla se provádí: a) ve vzorci: římskými číslicemi vpravo nahoru ke značce prvku (Stockovo číslo). cr1, o-11 b)v názvu: a) římskými číslicemi v kulaté závorce za název prvku (jen vzácně - viz dále) ß) koncovkou: - záporné oxidační číslo: koncovka ^d bez ohledu na velikost oxidačního čísla: ^...fluorid S_n... sulfid O-11... oxid ^...hydrid - kladné oxidační číslo: soustavou názvoslovných zakončení, závisejících na velikosti oxidačního čísla (tab. VII). Tabulka VII: Názvoslovná zakončení pro vyznačení kladného oxidačního čísla oxidační číslo zakončení projeden atom příklad název zakončení pro anion kyslíkaté soli příklad aniontu název I -ný Na1 sodný -nan cicr chlornan II -natý Mg11 horečnatý -natan [PtCl4]2_ tetrachloroplatnatan III -itý AI111 hlinitý -itan N02-B033~ dusitan boritan IV -ičitý civ uhličitý -ičitan SO32" siřičitan V -ičný -ečný NV pV dusičný fosforečný -ičnan -ečnan NO3" CIO3" P043_ dusičnan chlorečnan fosforečnan VI -ový siv sírový -an so42_ síran VII -istý MnV11 manganistý -istan Mn04" manganistan VIII -ičelý Osvm osmičelý -ičelan Os052- osmičelan 28 Určení oxidačního čísla podle definice Oxidační číslo prvku můžeme určit přímo z jeho definice, známe-li elektronegativity vzájemně vázaných atomů. Uvažujme molekulu vody: H20 H—O—H H"0»H Každému z vazebných partnerů náleží jeden elektron z vazebného elektronového páru: H»|»0»|»H elektronový pár elektron elektronový pár čára znázorňující schematické přidělení vazebných elektronů jednotlivým atomům Elektronegativity vázaných atomů jsou: X(H) = 2,2 X(O) = 3,5 Vzhledem k tomu, že kyslík má tedy větší elektronegativitu než vodík, přidělí se mu podle definice oxidačního čísla všechny elektrony z jeho vazeb s vodíkem (myšlenkově): H |««0«| H Tím ovšem na atomu kyslíku přebývají dva (záporně nabité) elektrony ve srovnání s původním elektricky neutrálním uspořádáním, jeho formální náboj je tedy 2- a jeho oxidační číslo je -II. Na atomu vodíku naopak vždy jeden elektron chybí, formální náboj každého z atomů vodíku je tedy 1+ a jeho oxidační číslo je I (znaménko + se v zápise oxidačního čísla neuvádí). Jak již bylo řečeno, oxidační číslo je formální pojem, jak naznačuje následují úvaha na příkladu molekuly methanu CH4. Elektronegativity vazebných partnerů jsou: X(C) = 2,5 a X(H) = 2,2. Rozdíl elektronegativit je 0,3, z čehož plyne, že se ve skutečnosti jedná o sloučeninu s nepolárními vazbami a všechny vázané atomy i sou elektricky neutrální, nenesou tedy žádný elektrický náboj: H H «|«C «|«H H Přesto můžeme všem atomům přiřadit oxidační čísla podle definice: H H I« «C« «I H H Kdyby (podle definice) byly všechny vazebné elektrony přiděleny vždy elektronegativnějšímu partnerovi (tj. uhlíku), chyběl by na každém atomu vodíku jeden elektron a každý atom vodíku by měl formální náboj 1+. Oxidační číslo vodíku v methanu je tedy I. Zároveň by byly uvažované čtyři elektrony (od každého atomu vodíku jeden) přiděleny atomu uhlíku, který by měl formální náboj 4—. Oxidační číslo uhlíku v methanu je tedy -IV. Formální náboj iontu je v některých případech zapotřebí od oxidačního čísla pečlivě odlišovat, podobně jako je zapotřebí rozlišovat použití arabských a římských číslic: Význam symbolu: — •• 29 Stockovo číslo = oxidační číslo atomu. Zapisuje se římskými číslicemi. UYI02S04 síran uranylu(VI) Zápis „ UYI" znamená, že uran má v této sloučenině oxidační číslo VI. Ewensovo-Bassettovo číslo = formální elektrický náboj iontu. Zapisuje se arabskými číslicemi. U022+ uranyl(2+) Zápis „ uranyl(2+) " znamená, že skupina U02 (tj. uranyl) má celkový formální náboj 2+. UO2SO4 síran uranylu(2+) Způsob zápisu Stockova a Ewens-Bassettova čísla je nutno pečlivě odlišovat, jak ilustruje následující schéma: Stockovo číslo S41 cr1 Ag» H1 Mg11 -II -I 0 I II Ewensovo-Bassettovo číslo SO42", cr, Ag H+, Mg2+, 2- - nepíše se + 2+ 30 2.1.2 Cvičení II: Oxidační čísla prvků Úloha 16: Některé prvky mají ve svých běžných sloučeninách stálé oxidační číslo. Ke každé uvedené značce prvku vyznačte takové oxidační číslo, jaké by měl atom tohoto prvku v molekule své běžné sloučeniny. F, Na, Mg, Zn, AI, Ca. Úloha 17: Určete oxidační číslo kyslíku v následujících sloučeninách: a) H20, b) H202, c) Ba02j d) OF2, e) HC10, f) Rb202, g) K202, h) Ca(OH)2, i) KC103, j) H2S207 Úloha 18: Ve které z uvedených sloučenin má kyslík kladné oxidační číslo a proč? a) H20, b) H202, c) Ba02j d) OF2, e) HC10, f) Rb02, g) K202, h) Ca(OH)2, i) KC103, j) H2S207 Úloha 19: Opravte chybné hodnoty oxidačních čísel kovů v následujících sloučeninách: a) Fem(N03)3, b) CanHP04, c) ATmH3, d) Pb:C03, e) NanN02, f) NH4MgIP04,g) Li2:S04, h) K:C104, i) K:2C03, j) Can(HS)2, k) CoIV(N03)2,1) Na:3B03 Úloha 20: Sestavte vzorce následujících železných rud a určete oxidační čísla atomů železa. a) krevel (oxid), b) ocelek (uhličitan), c) magnetovec (podvojný oxid) Nápovědu naleznete v příloze I. Úloha 21: Určete oxidační čísla atomů kovů v následujících podvojných oxidech a zároveň sestavte jejich vzorce. a) oxid hořečnato-hlinitý (spinel) b) oxid železnato-chromitý (chromit) c) oxid železnato-titaničitý (ilmenit) Úloha 22: V následujících třech redoxních rovnicích vyznačte oxidační čísla pouze u těch atomů, jejichž hodnota oxidačního čísla se mění. a) 3 As + 5 HN03 + 2 H20 -»3 H3As04 + 5 NO b) 6 KI + K2Cr207 + 7 H2S04 -»3 I2 + Cr2(S04)3 + 4 K2S04 + 7 H20 c) 3 h + 10 HN03 -> 6 HI03+ 10 NO + 2 H20 Úloha 23: Ve které z uvedených sloučenin má mangan nejvyšší oxidační číslo a jaká je jeho hodnota? a) Mn203, b) Mn02, c) Mn304, d) K2Mn04, e) MnO, f) KMn04 Úloha 24: Ve které z uvedených sloučenin má chlor nejnižší oxidační číslo a jaká je jeho hodnota? a) C120, b) CaCl2, c) C102, d) C1203, e) HC10, f) NaC102, g) KC103, h) C1207, i) HC104 Úloha 25: Napište vzorce: a) kyselin, ve kterých má atom jodu oxidační číslo: a) V ............... b)VII ............... c)I ............... b) oxidů dusíku, ve kterých má atom dusíku oxidační číslo: d)I ............... e)II ............... f)m ............... g)iv ............... h)V ............... 31 2.2 Racionální (systematické) názvy sloučenin Racionální (systematický) název chemické sloučeniny se řídí přesně stanovenými pravidly. Název sloučeniny se tvoří ze základu (kmene) názvu, který je doplněn předponami (prefixy) nebo koncovkami (sufixy), případně oběma uvedenými složkami. Racionální chemické názvy anorganických sloučenin jsou většinou dvouslovné, tvořené podstatným jménem a přídavným jménem, nebo dvěma podstatnými jmény, z nichž zpravidla druhé je uváděné v genitivu (ve druhém pádě). Víceslovné názvy jsou frekventovány málo a užívají se např. u krystalohydrátů při vyjadřování přítomnosti molekul vody. Příklady racionálních názvů anorganických sloučenin: a) dvouslovných chlorid sodný sulfid amonný uhličitan sodný peroxid vodíku fluorid dikyslíku trikarbid železa b) víceslovných dihydrát síranu vápenatého hexahydrát dusičnanu kobaltnatého peroxohydrát dioxoboritanu sodného heptahydrát síranu železnatého amoniakát chloridu hlinitého pentahydrát síranu meďnatého S jednoslovnými chemickými názvy se v anorganické chemii, na rozdíl od nomenklatury většiny organických sloučenin, setkáváme zpravidla u vžitých triviálních názvů, které jsou většinou historického původu a neinformují o chemickém složení dané sloučeniny. Od povolených triviálních názvů je nutno odlišovat technické názvy dosud běžně používané v technické praxi a mineralogické názvy označující přírodní nerosty, které mají charakter chemických názvů. Příklady: a) triviální názvy voda fosgén amoniak hydrazin b) technické názvy pálené vápno čpavek modrá skalice kyselina solná c) mineralogické názvy křemen pyrit vápenec sádrovec 2.2.1 Názvoslovné předpony (prefixy) Názvoslovné předpony (prefixy) jsou tří typů. Jednak předpony určující typ atomů nebo atomových skupin, jednak předpony určující počet atomů nebo atomových skupin (číslovkové předpony) a jednak strukturu molekul. a) Názvoslovné předpony určující typ atomů nebo atomových skupin se skládají z jedné nebo více slabik, kterými se vyjadřuje přítomnost určitých atomů nebo skupiny atomů v molekule sloučeniny, např. chlor-, brom-, kyano-, thiokyanato-, nitro-, methyl-, ethyl- apod. Příklady: dichlorboran BC12H hexakyanoželezitan sodný Na3[Fe(CN)6] methylester kyseliny sírové (CH30)S02H b) Číslovkové předpony (prefixy) jsou shodně využívané v anorganické i organické chemii a pomocí nich se vyjadřují stechiometrické poměry ve sloučeninách, počet atomů téhož prvku nebo atomových skupin v molekule, apod. Podle způsobu použití je lze rozdělit na jednoduché a násobné. a) V jednoduchých číslovkových předponách se využívají řecké nebo latinské názvy číslovek nebo jejich zlomků, jak naznačuje tabulka Vlila. Používají se většinou k vyjádření počtu atomů určitého prvku. 32 Tabulka Vlila: Přehled jednoduchých číslovkových předpon název předpony odpo vídající číslovka název předpony odpo vídající číslovka hemi- 1/2 trideka- 13 seskvi- 3/2 tetradeka- 14 mono- 1 atd. di- 2 ikosa 20 tri- 3 henikosa 21 tetra- 4 dokosa- 22 penta- 5 trikosa- 23 hexa- 6 atd. hepta- 7 triakonta- 30 okta- 8 tetrakonta- 40 nona- 9 pentakonta- 50 deka- 10 atd. undeka- 11 hekta- 100 dodeka- 12 Číslovková předpona mono- se zpravidla v názvu neuvádí. Rovněž se upouští od číslovkových předpon u sloučenin, které jsou jednoznačně definované. Tak například A1203 se nepojmenovává jako trioxid dihlinitý, ale oxid hlinitý. Jednoduché číslovkové předpony se píší dohromady se základem názvu. Je-li počet atomů velký, používá se předpona poly- např. polysulfidy (v nichž jsou atomy síry uspořádány řetězovitě). Předpona poly- se používá zejména v případech, kdy přesné určení vyššího počtu atomů není nutné. Příklady: dihydrogenfosforečnan sodný tetrafosfor hemihydrát síranu vápenatého trioxid hořečnato-titaničitý NaH2P04 P4 CaS04 • 1/2H20 MgTi03 ß) K vyjádření počtu složitějších atomových skupin v molekule se užívají násobné číslovkové předpony (viz tab. VlIIb), zejména v případech, kdy by použitím jednoduchých číslovek došlo k porušení jednoznačnosti. Tabulka VIHb: Přehled násobných číslovkových předpon název předpony odpovídající číslovka bis- dvakrát tris- třikrát tetrakis- čtyřikrát pentakis- pětkrát hexakis- šestkrát Z tabulky je zřejmé, že tyto číslovkové předpony se s výjimkou prvních dvou (bis-, tris-) tvoří od jednoduchých číslovkových předpon přidáním přípony -kis. Násobné číslovkové předpony se píší dohromady se složkou názvu, ke které se vztahují. V případě použití násobných číslovkových předpon se opakovaná složka dává do kulatých závorek. Příklady: A12(S04)3 Na6ClF(S04)2 Ca5F(P04)3 Cu3(C03)2F2 tris(síran) dihlinitý chlorid-fluorid-bis(síran) hexasodný fluorid-tris(fosforečnan)pentavápenatý bis(uhličitan)-difluorid triměďnatý 33 Odlišnost jejich použití od použití předpon jednoduchých vyplyne z následujících příkladů: Příklady: K2S2O7 disíran draselný, tj. sloučenina obsahující dichromanovou skupinu (obsahující dva centrální atomy síry) -jednoduchá předpona Ce(S04)2 bis(síran) ceričitý, tj. sloučenina obsahující dvě síranové skupiny (každá má jeden atom S) - násobná předpona Ca(I308)2 bis(trijodičnan) vápenatý, tj sloučenina obsahující dvě trijodičnanové skupiny (každá má 3 centrální atomy) - nutno použít oba druhy předpon Číslovkové předpony se běžně vyskytují také v názvech organických sloučenin a jsou podrobně diskutovány v rámci organické nomenklatury, kde se jejich prostřednictvím vyznačuje také poloha atomů nebo atomových skupin, násobných vazeb apod. Příklady: 1,3-butadien CH2=CH-CH=CH2 1-propanol CH3-CH2-CH2-OH 1,2,3-trichlorpropan CH2C1-CHC1-CH2C1 c) Strukturní předpony se rovněž využívají ke zpřesnění chemického názvu sloučeniny poskytnutím dalších informací, především stereochemického charakteru. Patří k nim zejména předpony cis-, trans-, vyjadřující prostorové uspořádání molekuly. Strukturní předpony se od následující části názvu oddělují pomlčkou, např. ds-diammin-dichloroplatnatý komplex. 2.2.2 Názvoslovné koncovky (sufixy) Názvoslovné koncovky (sufixy) se připojují za základ názvu sloučeniny. V českém názvosloví se užívají buď shodně s mezinárodními, nebo byla vytvořena specificky česká zakončení především podle oxidačních čísel. Mezi názvoslovné koncovky, které jsou v souladu s mezinárodními, patří -id, -an, -yl, -onium, -ol, -al, apod. Příklady: SF6 fluorid sírový H30+ oxonium AsH3 arsan CH3OH methanol Ni(CO)4 tetrakarbonyl niklu HCOH methanal Česká zakončení respektují oxidační čísla (sodný, vápenatý, hlinitý, uhličitý, dusičný, sírový, manganistý, osmičelý) a byla již diskutována v kapitole 2.1. 2.2.3 Pořadí zápisu atomů a atomových skupin ve vzorcích anorganických sloučenin Pro pořadí zápisu atomů a atomových skupin ve vzorcích anorganických sloučenin se dodržují přijatá pravidla: 1) Kationty jsou zapisovány doleva, anionty doprava. Příklady: vzorec sloučeninv katión anion NaCl H2S04 [PťI(NH3)4][CuIICrI4] Na[Co_I(CO)4] Na+ H+ [Ptn(NH3)4]2+ Na+ cr SO42" [CuncrI4r [Co_I(CO)4 34 2) Skupiny atomů s neiontovými vazbami bývají umístěny většinou tak, aby atomy s kladným oxidačním číslem byly vlevo a atomy se záporným oxidačním číslem vpravo: Příklady: vzorec sloučeninv či atom s kladným atom se záporným atomové skupinv oxidačním číslem oxidačním číslem N205 Nv O"11 SO42" svi O"11 H2S H1 s-n HBr H1 Br"1 Mn04" Mnvn O"11 Výjimku z tohoto pravidla představují funkční a strukturní vzorce, vzorce některých sloučenin se vžitými triviálními názvy a zejména nomenklatura organické chemie, kdy má přednost zachování standardního zápisu funkčních skupin, případně rozlišení vazebných izomerů: Příklady: vzorec sloučeninv či atom s kladným atom se záporným atomové skupinv oxidačním číslem oxidačním číslem NH3 (amoniak) H1 N"111 CH4 (methan) H1 c-rv CS2 (sírouhlík) Sn c-rv OCN" (kyanatanový anion) civ O"11, N"111 NCO" (isokyanatanový civ O"11, N"111 anion) CH3CH2COCH2CHOHCH3 c-iiiHi3C-iiHi2Cii0-n( rV.cVo^Hfc-111!^ (2-hydroxy-4-hexanon) 3) Je-li ve skupině vázáno několik atomů či skupin na tentýž atom (tzv. centrální atom), uvádí se nejprve centrální atom a za ním následují ostatní složky v abecedním pořadí (jedná se zejména o řazení aniontů u podvojných a smíšených solí a o řazení ligandů u koordinačních sloučenin). Při pojmenování takovéto sloučeniny se čtou jednotlivé vázané složky zleva doprava, centrální atom však až poslední. Příklady: a) podvojné soli Anionty řadíme abecedně podle počátečních písmen značek prvků centrálních atomů: Ca5F(P04)3 fluorid-tris(fosforečnan) pentavápenatý („F" je abecedně dříve než „P") Cu3(C03)2F2 bis(uhličitan)-difluorid triměďnatý („C" je abecedně dříve než „F") Na6ClF(S04)2 chlorid-fluorid-bis(síran) hexasodný („C" je abecedně dříve než „F" a to je abecedně dříve než „S") b) koordinační sloučeninv Ligandy řadíme abecedně podle jejich psaných názvů: Na3[CoI(CN)5] jodo-pentakyanokobaltitan trisodný („j" (jodo) je abecedně dříve než „k" (kyano)) [Co(NH3)3(H20)Cl2]Cl chlorid triammin-aqua-dichlorokobaltitý („am" (ammin) je abecedně dříve než „aq" (aqua) a to je abecedně dříve než „ch" (chloro)) 35 4) Hydrátevou vodu (nebo vzorce jiných rozpouštědel tvořících společné krystaly s danou látkou) píšeme až za vzorec sloučeniny a oddělujeme tečkou (názvosloví adicních sloučenin je podrobně diskutováno v kapitole 3.2.5.5): ZnS04 • 7H20 CuCl2 • 2C2H5OH CaCl2 • 8NH3 NaB02 • H202 3CdS04 • 8H20 CaCl2 • 5(CH3OH) heptahydrát síranu zinečnatého diethanolát chloridu meďnatého oktaamoniakát chloridu vápenatého peroxohydrát dioxoboritanu sodného síran kademnatý-voda (3:8) chlorid měďnatý-methanol (1:5) 5) Název sloučeniny je tvořen dvěma slovy (u solvátů třemi): (1.) (název rozpouštědla) 1. (2.) název záporné části molekuly 2. (3.) název kladné části molekuly Příklady: (1.) CuS04 A1203 PbS Ca(HC03)2 [Pt(NH3)4][CuCl4] [Pt(NH3)4CBr]Cl2 MgCl(OH) Cu3(C03)2F2 UVI02S04 CuS0405H20 CuCl202C2H5OH NaB02OH202 pentahydrát diethanolát peroxohydrát 1. (2.) síran oxid sulfid hydrogenuhličitan tetrachloroměďnatan chlorid chlorid-hydroxid bis(uhličitan)-difluorid síran síranu chloridu dioxoboritanu 2. (3.) měďnatý hlinitý olovnatý vápenatý tetraamminplatnatý tetraammin-chloro-bromoplatičitý horečnatý triměďnatý uranylu(VI) meďnatého meďnatého sodného 2.3 Chemické vzorce Chemické vzorce anorganických sloučenin poskytují jednoduchou a názornou charakteristiku. Skládají se ze symbolů prvků a z číselných indexů, případně dalších pomocných znaků názvoslovných jednotek, jako jsou kulaté, hranaté a složené závorky, tečky, čárky, kladná a záporná znaménka, symboly vyjadřující polaritu vazby, aj. Chemické vzorce se používají především v chemických rovnicích, zaznamenávajících probíhající chemické děje, v laboratorních preparačních návodech a v chemickém textu všude tam, kde přehledné chemické vzorce umožňují lepší srozumitelnost. 2.3.1 Typy chemických vzorců Podle potřeby použití lze chemické vzorce zapisovat různými způsoby, které se liší mírou informací o struktuře uvažované látky. Stechiometrický vzorec (empirický) vyjadřuje stechiometrické složení dané sloučeniny, tj. určuje, které atomy a v jakém poměru jsou ve sloučenině obsaženy. Počet sloučených atomů se vyznačuje číselným indexem vpravo dole za značkou prvku. Číslice 1 se zpravidla neuvádí. Vzorec se obvykle uzavírá do složených závorek. Příklady: {CH2 Zápis znamená, že v molekule dané sloučeniny je vázán uhlík s vodíkem v poměru počtu atomů 1:2, tedy např. C2H4 nebo C3H6 nebo C20H40 atd. Uvedený zápis tedy odpovídá jakémukoliv cykloalkanu nebo alkenu. Skutečnost, že 36 {P205 nemůže jít o molekulu s molekulovým vzorcem (viz dále) CH2, však z tohoto zápisu neplyne. Zápis znamená, že v molekule dané sloučeniny je vázán fosfor s kyslíkem v poměru počtu atomů 2:5, tedy např. P205 nebo P4Oi0. Molekulový vzorec (souhrnný) vyjadřuje nejen stechiometrické složení sloučeniny, ale i její relativní molekulovou hmotnost, tedy přesné počty vázaných atomů. Umožňuje odlišit polymerní formy sloučenin. V mnoha případech je shodný se vzorcem stechiometrickým. Příklady: molekulový vzorec chemický název stechiometrický (empirický) vzorec N02 (monomerní) oxid dusičitý {N02} N204 dimerní oxid dusičitý {N02} P205 monomerní oxid fosforečný {P205} P4O10 dimerní oxid fosforečný {P2O5} H20 voda {H20} NaCl chlorid sodný {NaCl} Racionální (funkční) vzorec umožňuje zdůraznit přítomnost charakteristických atomových skupin, tzv. funkčních skupin v dané sloučenině. Představuje zjednodušenou formu strukturního vzorce. Při jejich používání je třeba dodržovat určitá pravidla: CH3(CH2)3OH, (NH2)2 CH3-CH2-CH2-CH2-OH, H2N-NH2 CH3OCH2OCH2OCH2OOH, - Funkční skupiny je možno pro větší přehlednost: a) uzavírat do kulatých závorek, např.: Ca(OH)2, b) oddělovat vazebnou čárkou, např.: HO-Ca-OH, c) oddělovat tečkou, např.: HO^Ca^OH h2nOnh2 - Je-li funkční skupina, molekula nebo ion komplexní, uvádí se v hranatých závorkách, např.: K2[PtCl6], K3[Fe(CN)6] - Vzorec solvatující molekuly v krystalosolvátu se od vzorce základní sloučeniny odděluje tečkou, která se čte „plus" nebo „krystaluje s". Počet molekul se vyjádří arabskou číslicí před vzorcem (obvykle se od něj neodděluje mezerou). Analogicky se píší i vzorce adičních sloučenin a klathrátů (viz dále). Např.: CuS040 5H20 8Kr0 46H20 NaB02OH202 NH3 <$> C6H6 <$> Ni(CN)2 Strukturní (konštituční) vzorec zobrazuje, které atomy jsou navzájem spojeny, zpravidla však neudává prostorové uspořádání molekuly a nemusí uvádět ani násobnost vazeb. Příklady: Typ vzorce: Název: cyklobutan stechiometrický {CH2 molekulový C4H8 funkční (CH2)4 strukturní H H H- -H H—C—C—H I I H H 37 2-buten (but-2-en) {CH2} C4H8 CH3CHCHCH3 H H 1 1 lili H H H H peroxid vodíku {HO} H202 HO-OH H-O-O-H kyselina sírová {H2S04} H2S04 H2S04 H-0 0 \ / S / \ H-0 0 Jeho často užívanou formou je elektronový strukturní vzorec, který graficky vyjadřuje uspořádání valenčních elektronů (vazebných i nevazebných) v atomu, iontu nebo molekule. Parciálni náboje na atomech spojených kovalentní vazbou se vyznačují znaménky ' ' ' ' Kovalentní vazbu symbolizují čárky - (jednoduchá vazba), = (dvojná vazba), = (trojná vazba) mezi sloučenými atomy. Příklady: Ö = C = Ö H-Ö-H H-P-H H IC=0 í+ J-H-Cll oxid uhličitý voda fosfan oxid uhelnatý chlorovodík Geometrický (konfigurační) vzorec znázorňuje prostorové uspořádání atomů, iontů nebo molekul. O-C-0 A A H H H ^ H C-0 H-Cl / S F oxid voda fosfan oxid chlorovodík fluorid sírový uhličitý uhelnatý Krystalochemický (koordinační) vzorec vyjadřuje koordinační čísla, tj. počet atomů, iontů nebo molekul, které bezprostředně obklopují určitý atom v krystalové struktuře. Koordinační čísla se zapisují ve tvaru zlomku (jejich podělením dostáváme odpovídající koeficient ve stechiometrickém vzorci). Čitatel udává koordinační číslo prvního atomu (nebo iontu či molekuly), jmenovatel udává koordinační číslo druhého atomu (nebo iontu či molekuly). Význam koeficientů si vysvětlíme na příkladech: SiO 4/2 = 2, stechiometrický vzorec dané sloučeniny je tedy {Si02}. Koordinační číslo Si je 4, atom Šije tedy obklopován čtyřmi atomy O. Koordinační číslo O je 2, atom O je tedy obklopován dvěma atomy Si. TiO 6/3 = 2, stechiometrický vzorec dané sloučeniny je tedy {Ti02}. Koordinační číslo Ti je 6, atom Ti je tedy obklopován šesti atomy O. Koordinační číslo O je 3, atom Oje tedy obklopován třemi atomy Ti. K 6/6=1, stechiometrický vzorec dané sloučeniny je tedy {NaCl}. Koordinační číslo Naje 6, atom Naje tedy obklopován šesti atomy Cl. Koordinační číslo Cl je 6, atom Cl je tedy obklopován šesti atomy Na. 38 C:\DocumentsandSettings\cidlova\Plocha\hana\vvuka\skripta\NAZVOSLOVi\ELEKTRON.DOC 39 2.3.2 Cvičení III: Vybrané názvy anorganických sloučenin a typy jejich chemických vzorců Úloha 26: K jednotlivým názvům sloučenin přiřaďte příslušné stechiometrické a racionální vzorce: název a) peroxid sodný b) azid amonný c) dusičnan amonný d) hydroxid vápenatý e) dusitan amonný stechiometrický vzorec I. {H2NO} II. {NaO} III. {H4N203} IV. {HN} V. {CaH202} racionální vzorec A) NH4N3 B) Ca(OH)2 C) NH4NO3 D) NH4N02 E) Na202 Úloha 27: Molekuly oxidu fosforitého, oxidu fosforečného, oxidu dusičitého a chloridu hlinitého tvoří dimery. Napište jejich molekulové vzorce: a) oxid fosfority b) oxid fosforečný c) oxid dusičitý d) chlorid hlinitý Úloha 28: Napište obecné molekulové a strukturní vzorce nejjednodušších oxidů prvků (obecně značených M) v oxidačním čísle I, II, III, IV, V, VI, VII, VIII. Oxidační číslo prvku M obecný molekulové vzorec nejjednoduššího oxidu obecný strukturní vzorec oxidu I(M:) {M20} M-O-M II (M11) III (Mm) IV (M1V) V(MV) VI (MV1) VII (MV11) VIII (MV1U) Úloha 29: Roztřiďte množinu oxidů {W03, Cu20, Ga203, N20, M0O3, Pb02, Sb203, U03, Li20, Mn203, Sn02, S02} do čtyř skupin podle typu jejich strukturního vzorce. Stechiometrické vzorce nahraďte názvy. obecný vzorec název sloučeniny M-O-M 0 = M = 0 0 1 0=M-0-M=0 Úloha 30: Které z těchto prvků se vyskytují v přírodě v podobě dvojatómových molekul? a) červený fosfor c) neon e) ozon g) síra b) bílý fosfor d) vodík f) chlor h) dusík Úloha 31: a) H2S203 b) H2S04 c) H2S03 d)S03 e)S02 Napište strukturní vzorce následujících sloučenin síry: 40 Úloha 32: Doplňte volné elektronové páry ve vzorcích následujících kyselin. Potom upravte vzorce tak, aby konfigurace na atomu P vyhovovala oktetovému pravidlu: 0 0 0 II II II H-O-P-H H-O-P-H H-0-P-O-H I I I H 0 0 I I H H Úloha 33: Napište názvy nerostů, které jsou zde vyjádřeny krystalochemickým vzorcem. b) jiVaCZ-l Úloha 34: Napište racionální vzorce těchto látek: a) chlorid-oxid bismutitý d) bis (uhličitan)-dihydroxid triolovnatý b) chlorid-chlornan vápenatý e) bis (choristan)-tetrahydroxid tricínatý c) bromid-hydroxid horečnatý f) oxid vápenato-titaničitý Úloha 35: Opravte názvy, ve kterých jsou chybně vyjádřeny číslovkové předpony: a) K2Cr207 heptaoxodichroman didraselný b) S8 heptasíra c) H3BO3 kyselina dihydrogenboritá d) CaF2 fluorid vápenatý e) Ca5F(P04)3 fluorid-bis(fosforečnan) heptavápenatý f) ZnS04 • 7H20 heptahydrát síranu zinečnatého g) N(S03H)3 kyselina nitrido-tris(sírová) h) KA1(S04)3 • 12H20 undekahydrát síranu draselno-hlinitého 41 2.4 Názvy iontů a atomových skupin Názvem ionty jsou označovány elektricky nabité částice, které lze rozlišit podle polarity nábojů na anionty a kationty. Podle počtu atomů (jader) je lze dále rozlišovat na jednoatomové (jednojaderné) a víceatomové (vícejaderné). 2.4.1 Názvy kationtu Kationty jsou ionty s kladným elektrickým nábojem. a) Jednoatomové kationty Jejich názvy se skládají z podstatného jména katión a přídavného jména tvořeného ze základu názvu daného prvku a z koncovky určené oxidačním číslem: Příklady: Li+ katión lithný Ať katión hlinitý katión ceričitý Ca katión vápenatý Ce b) Víceatomové kationty odvozené od kovalentních hydridů adicí protonu (H+) a jejich deriváty Jejich názvy se tvoří buď připojením koncovky ,,-onium" k základu latinskému názvu středového atomu (jednoslovné) nebo dvojslovné použitím podstatného jména katión a přídavného jména se zakončením ,,-oniový" *. Příklady: PH3 fosfan H2S sulfan HF fluorovodík PH4+ H3S+ H2F+ jednoslovný název fosfonium sulfonium fluoronium dvoj slovný název katión fosfoniový katión sulfoniový katión fluoroniový Obecně (pro jednoslovné názvy): XH4+ (X = P, As, Sb) XH3+ (X = O, S, Se, Te) H2X+(X = F,I) fosfonium, arsonium, stibonium oxonium, sulfonium, selenonium, telluronium fluoronium, jodonium Podobně se tvoří i názvy derivátů těchto sloučenin: SbH3 stiban SbH4+ stibonium -CH3 methyl Sb(CH3)4+ tetramethylstibonium c) Kation amonný a jeho deriváty Výjimku z pravidla (b) tvoří katión NH4+ zvaný katión amonný (nikoliv amonium nebo katión amoniový). Zakončením „-amonný" se tvoří názvy také všech kationtu odvozených substitucí od amoniaku nebo jiných zásad, jejichž pojmenování končí „-amin". Příklady: NH3 amoniak HONH2 hydroxylamin NH4+ katión amonný [(CH3)3NH]+ katión trimethylamonný [(CH3)4N]+ katión tetramethylamonný HONH3+ katión hydroxylamonný Výjimku z tohoto pravidla tvoří katión NH4+ ... katión amonný (viz další text). 42 d) Kationtv odvozené adicí H+ na jiné dusíkaté zásady Názvy těchto kationtu se tvorí pripojením koncovky „-ium" k názvu poslušné zásady. Lze-li od dusíkaté zásady vytvořit více než jeden katión, je účelné v názvu vyznačit jeho náboj (shodný s počtem ado váných protonů): Příklady: C6H5NH2 anilin C6H5NH3+ anilinium C5H5N pyridin C5H5NH+ pyridinium N2H4 hydrazin N2H5+ hydrazinium (1+) N2H62+ hydrazinium (2+) e) Víceatomové kationty odvozené od víceprvkovych kyselin adicí H+ Jejich názvy se tvoří připojením koncovky „-acidium" k základu latinského názvu kyseliny: Příklady: H2N03+ nitratacidium CH3COOH2+ acetatacidium, nebo acetacidium 2.4.2 Názvy aniontu Anionty jsou ionty nesoucí záporný elektrický náboj. a) Jednoatomové a některé víceatomové anionty Názvy těchto aniontu v solích nesou zakončení „4d"> názvy samostatných aniontu jsou tvořeny slovem „anion" (resp. „ion") a nesou zakončení „-idový". Příklady: H" anion hydridový NH2- anion amidový D" anion deuteridový NH2" anion imidový J^ anion fluoridový N3- anion nitridový cr anion chloridový N3" anion azidový Br" anion bromidový N2H3- anion hydrazidový r anionjodidový p3- anion fosfidový is" anion trijodidový Sb3" anion antimonidový o2- anion oxidový c22- anion acetylidový o22- anion peroxidový c4- anion karbidový o2- anion hyperoxidový sí4- anion silicidový 03- anion ozonidový CN" anion kyanidový OH" anion hydroxidový SCN" anion thiokyanatanový (rhodanidový) s2- anion sulfidový OCN" anion kyanatanový s22- anion disulfidový NCS" anion isothiokyanatanový HS" anion hydrogensulfidový NCO" anion isokyanatanový Se2- anion selenidový B3- anion boridový Te2" anion telluridový b) Anionty odvozené od kyslíkatých kyselin Jejich názvy vycházejí z českého názvu centrálního atomu a nesou zakončení podle oxidačního čísla tohoto atomu. 43 Názvoslovná zakončení pro anionty kyslíkatých kyselin se odvozují od názvoslovných zakončení pro kationty (-ný, -natý, -itý,...) tak, že se koncové „ý" nahradí koncovkou ,,^n". Jedinou výjimkou je posun „ový" -> „an" (viz tabulka IX). Příklad: SO32" anion siřičitanový, siřičitan ale SO42" anion síranový (nikoliv sírovanový), resp. síran (nikoliv sírován) V případě samostatného iontu se před název přidá podstatné jméno „anion" (resp. „ion") a za názvoslovné zakončení se přidá koncovka „-ový". Tabulka IX: Názvy aniontů odvozených od oxokyselin oxidační číslo centrálního atomu zakončení pro katión zakončení pro anion kyslíkaté soli příklad aniontu název aniontu v soli název samostatného aniontu I -ný -nan cicr chlornan anion chlornanový II -natý -natan Mn022~ manganatan anion manganatanový III -itý -itan NO2-BO33" dusitan boritan anion dusitanový anion boritanový IV -ičitý -ičitan SO32" siřičitan anion siřičitanový V -ičný -ečný -ičnan -ečnan NO3" CIO3" PO43" dusičnan chlorečnan fosforečnan anion dusičnanový anion chlorečnanový anion fosforečnanový VI -ový -an SO42" síran anion síranový VII -istý -istan Mn04" manganistan anion manganistanový VIII -ičelý -ičelan Os052- osmičelan anion osmičelanový Pozn.: Názvy aniontů lze odvodit od názvů příslušných kyselin takto: „kyselina" -> „ion", resp. „anion" koncové ,>zá" (v případě oxidačního čísla VI „-ová") -> „-anový" údaj o počtu atomů H -> údaj o celkovém záporném náboji aniontu: H2SO4 kyselina sírová H5P3O10 kyselina katena- pentahydro gentrifosforečná H20s05 kyselina osmičelá H6W602i kyselina hexahydrogenhexawolframová SO4 anion síranový P3O105~ anion fcflfe«fl-trifosforečnanovy(5-) Os052" anion osmičelanový W602i6~ anion hexawolframanový(6-) c) Polyanionty odvozené od kyslíkatých kyselin Polyanionty jsou anionty, obsahující více než jeden centrální atom. Pokud jsou všechny centrální atomy představovány jedním prvkem, mluvíme o izopolyaniontech, pokud jsou představovány alespoň dvěma prvky, mluvíme o heteropolyaniontech. U obou typů polyaniontů shodně rozlišujeme dva strukturní typy - uspořádání cyklické a řetězcovité (necyklické). Odlišení cyklických a řetězcovitých struktur Pro cyklickou strukturu se používá označení „cyklo-" (včetně pomlčky), pro necyklickou strukturu označení ,Jcatena-". Při stejných oxidačních číslech centrálních atomů se tyto dvě struktury liší nejen tvarem molekul, ale i počtem atomů kyslíku a nábojem: 44 cP o3 o0 I I I 0 = P — O — P — O — P = 0 I II I Q3 o 03 anion feaíena-trifosforečnanový(5-) anion cyfc/o-trifosforečnanový(3-) P3O10 P3O9 Pozn.: Z označení struktury cyklo (resp. katena) plyne (při udání oxidačních čísel centrálních atomů) celkový náboj polyaniontu a naopak z celkového náboje polyaniontu a oxidačních čísel centrálních atomů vyplývá typ struktury (cyklo, katena). V názvu tedy nemusíme (ale můžeme) uvádět obě informace. A) Izopolyaniontv jako centrální atomy obsahují jeden prvek. Jednotlivé centrální atomy se však dále mohou (ale nemusí) lišit svým oxidačním číslem. Oba případy budou rozebrány odděleně: -Izopolyaniontv se stejnými oxidačními čísly centrálních atomů Tvorba názvu ze vzorce: Jednoduchá číslovková předpona udává počet centrálních atomů, názvoslovná koncovka udává jejich oxidační číslo a pomocí Ewens-Bassettova čísla se vyznačí celkový náboj polyaniontu. Počet kyslíkových atomů není nutno uvádět. Příklady: Si2076" anion dikřemičitanový(ó-) P30io5~ anion trifosforečnanový(5-) W602i^ anion hexawolframanový(6-) V názvu soli nebo kyseliny obsahující izopolyanion je možno místo Ewens-Bassettova čísla udat počet kationtů. Příklady: K6Si207 dikřemičitan hexadraselný nebo dikřemičitan(ó-) draselný Na5P3Oio trifosforečnan pentasodný nebo trifosforečnan(5-) sodný H6W602i kyselina hexahydrogenwolframová Tvorba vzorce z názvu Při tvorbě vzorce z názvu je třeba se řídit udanými počty atomů, skupin a oxidačními čísly. Problém nastává, není-li v názvu uvedeno Ewens-Bassettovo číslo ani počet kationtů ani počet atomů kyslíku, např.: „dichroman draselný". V tomto případě bez dalších informací nelze vzorec sestavit. Počet atomů kyslíku však lze určit na základě znalosti struktury polyaniontu kyslíkatých kyselin. Počty jednotlivých druhů atomů vyplynou ze strukturního vzorce: O© ó3 I I 0 = P — O — P = 0 \ / o o p // \cz o o 45 Příklad: O O II II 0 = Cr — O — Cr = 0 00 oO K© K© Z uvedeného strukturního vzorce je zjevné, že molekulový vzorec dichromanu draselného bude K2Cr207. -Izopolyaniontv s různými oxidačními čísly centrálních atomů Tvorba názvu ze vzorce: Jednoduchou číslovkovou předponou se vyjádří počet centrálních atomů s daným oxidačním číslem, názvoslovnou koncovkou se udá jejich oxidační číslo a pomocí Ewens-Bassettova čísla se vyznačí celkový náboj polyaniontu. Počet kyslíkových atomů není nutno uvádět. Názvy jednotlivých složek (kromě poslední) nesou koncovku „o" a jsou navzájem propojeny pomlčkami, takže název celého aniontu je tvořen jedním slovem. Příklad: (Mo2YMo4YI018)2" anion dimolybdeničnan(>tetramolybdenanový(2-) V názvu soli nebo kyseliny obsahující izopolyanion je možno místo Ewens-Bassettova čísla udat počet kationtů. Příklad: Na2(Mo2YMo4YI018) dimolybdeničnano-tetramolybdenan(2-) sodný nebo dimolybdeničnano-tetramolybdenandisodný Tvorba vzorce z názvu: Řídíme se udanými počty atomů, skupin a oxidačními čísly. B) Heteropolyanionty Jako centrální atomy obsahují nejméně dva různé prvky. Při tvorbě názvu se každá složka pojmenovává zvlášť (pojmenování centrálního atomu a udání jeho oxidačního čísla názvoslovným zakončením). Názvy jednotlivých složek (kromě poslední) nesou koncovku „o" a jsou navzájem propojeny pomlčkami, takže název celého aniontu je tvořen jedním slovem. Řazení složek v názvu: - Není-li známa struktura, řadí se jednotlivé složky abecedně (podle značek centrálních atomů). - Je-li známa struktura, uvádějí se složky za sebou tak, jak jsou vázány, přičemž se začíná od té krajní složky, jejíž značka centrálního atomu je v abecedě dříve. Poznámky: 1} Nejsou-li u centrálních atomů zapsána Stockova čísla, může být převod vzorce na název nejednoznačný. Proto je lépe oxidační čísla (= Stockova čísla) ve vzorci vyznačit římskými čísly. 46 Příklady: anion fcafóBa-chromano-arseničnano-fosforečnanový(4-) Pozn.: Název začíná od Cr, neboť C je v abecedě dříve než P. o o 3 Fe2(S04)3 + Cr2(S04)3 + K2S04 + 7 H20 b) 2 KMn04 + 10 FeS04 + 8 H2S04 -» K2S04 + 2 MnS04 + 5 Fe2(S04)3 + 8 H20 Úloha 40: Napište rovnice následujících srážecích reakcí iontovým zápisem . a) Kation stříbrný reaguje s chloridovým aniontem za vzniku bílé sraženiny chloridu stříbrného. b) Reakcí kationtu bismutitého se sulfidovým aniontem vzniká hnědočerná sraženina sulfidu bismutitého. c) Reakcí kationtu barnatého s chromanovým aniontem vzniká žlutá sraženina chromanu barnatého. d) Kation manganatý reaguje se sulfidovým aniontem za vzniku pleťově zbarvené sraženiny sulfidu manganatého. e) Reakcí kationtu strontnatého s uhličitanovým aniontem vzniká bílá sraženina uhličitanu strontnatého. f) Kation arsenitý reaguje se sulfidovým aniontem za vzniku žluté sraženiny sulfidu arsenitého. g) Reakcí kationtu olovnatého s jodidovým aniontem vzniká žlutá sraženina jodidu olovnatého. Úloha 41: V následujících neúplných zápisech naznačených poloreakcí pojmenujte všechny anionty. a)r-»io3- .............................. d)Cl2-»2Cr .............................. b)N03"^NH3 .............................. e)S2"^S02 .............................. c)H2S ^S042_ .............................. f)Cl2^2C103- .............................. Úloha 42: Napište vzorce aniontů odvozených od oxokyselin chloru. a) anion chlorečnanový b) anion chlornanový c) anion chloristanový d) anion chloritanový Úloha 43: V uvedených sloučeninách pojmenujte jejich aniontovou složku a napište její vzorec. vzorec aniontu název aniontu a)Ca(OH)2 ........................... ........................................................... b) IF7 ........................... ........................................................... c) MgO ........................... ........................................................... d)Al4C3 ........................... ........................................................... e)K2S207 ........................... ........................................................... f) KN02 ........................... ........................................................... g)MgCl2 ........................... ........................................................... h) BiP ........................... ........................................................... 49 Úloha 44: Napište chemické rovnice disociace kyseliny trihydrogenfosforecné do prvnŕho, druhého a třetího stupně a pojmenujte vzniklé anionty. I.: ................................................................................................ II.: ................................................................................................ III.: ................................................................................................ Úloha 45: Do tabulky doplňte vzorec nebo název aniontu. NÁZEV VZOREC chloridový anion peroxidový anion OH" disulfidový anion H" siřičitanový anion cicr manganistanový anion dusitanový anion BrO" Úloha 46: Opravte chybný vzorec atomové skupiny a) karbonyl Co b) sulfuryl so2 c) nitryl NO d) fosforyl PO e) uranyl uo f) chloryl C102 g) thionyl so2 Úloha 47: Napište názvy následujících sloučenin: a) NOCI, b)COS, c) PON, d) SOCl2 Úloha 48: Do tabulky doplňte název sloučeniny a vyznačte atomovou skupinu. Vzorec Název atomová skupina NOS S02C12 I02F POCI3 50 3 Názvosloví nekoordinačních anorganických sloučenin Mezi nekoordinační sloučeniny se zařazují: - jednak sloučeniny binární (dvojprvkové), z nichž nejvýznamnější jsou hydridy, oxidy, peroxidy, nitridy, karbidy, sulfidy a halogenidy, - jednak ternární (tříprvkové) a víceprvkové sloučeniny, k nimž se řadí podvojné oxidy, hydroxidy, kyseliny a soli. 3.1 Názvosloví binárních sloučenin Stavební částice binárních (dvouprvkových) sloučenin jsou tvořeny atomy dvou různých chemických prvků. Názvy těchto sloučenin jsou nejčastěji složeny z podstatného a přídavného jména. Podstatné jméno je odvozeno od názvu prvku se záporným oxidačním číslem (nebo od záporně nabitého iontu - viz kapitola 2.4.2) a vyjadřuje druh chemické sloučeniny. K základu mezinárodního názvu prvku se připojuje zakončení -id (hydrid, oxid, chlorid, sulfid, karbid, nitrid, apod.) Přídavné jméno je odvozeno od názvu prvku s kladným oxidačním číslem a jeho koncovka zároveň vyjadřuje velikost hodnoty tohoto oxidačního čísla (I: -ný, II: -natý, III: -itý, IV: -ičitý, V: -ičný, -ečný, VI: -ový, VII: -istý, VIII: -ičelý) Při sestavování vzorců binárních sloučenin se zpravidla uvádí nejprve symbol prvku s kladným oxidačním číslem a po něm symbol prvku se záporným oxidačním číslem. Pořadí obou částí binárních sloučenin je ve vzorci opačné než v názvu. Příklady: Ag1!-1 jodid stříbrný SbvCl5_I chlorid antimoničný Mg3nN2-m nitrid horečnatý PW bromid fosforečný A1IIIH3-1 hydrid hlinitý WVIF6-: fluorid wolframový Siivc-rv karbid křemičitý Mn2VII07-n oxid manganistý Osvm04-n oxid osmičelý Z uvedených příkladů je zřejmé, že při zápisu vzorců binárních sloučenin je třeba znát poměr počtu atomů obou prvků. Určíme jej z hodnot jejich oxidačních čísel následovně: Pravidlo, že součet oxidačních čísel všech atomů v molekule je roven nule, se uplatní tak, že oxidační čísla atomů prvků napßeme (aniž bereme v úvahu záporné znaménko) křížem dolů k atomu drahého prvku jako index, ale arabskou číslicí. Vychází-li index rovný jedné, nezapisuje se vůbec. Jsou-li indexy dělitelné stejným číslem, vydělí se (zkrátí). Příklady: oxid dusičný hydrid draselný oxid sírový Nv' (X N2^05 K1 K H"1 N205 KH (indexy nezapisujeme) S206 Oba koeficienty dělíme dvěma: S03 Omezený počet binárních sloučenin má pojmenování odlišné. Místo názvů oxid a sulfid se lze setkat i se zastaralými názvy kysličík a sirník. V odborné literatuře a na školách se preferují názvy oxid a sulfid. - U binárních sloučenin vodíku (s výjimkou hydridů kovů) se v malé míře uvádějí zaužívané triviální názvy, např. H20 voda, NH3 amoniak, N2H4 hydrazin. - Sloučeniny vodíku s kovy I. A a II. A podskupiny i sou hydridy. 51 Příklady: hydrid lithný LiH, hydrid vápenatý CaH2. - Názvy binárních sloučenin vodíku s prvky III. A, IV. A, V. A a VI. A podskupiny (kromě uhlíku, kde je situace složitější) se tvoří od latinského názvu príslušného prvku pripojením koncovky ,,-an". Příklady: AIH3 AI = aluminium => alan BH3 B = borům => boran B2H6 SiH4 Si = silicium => silan Si2H6 H2S S = sulfur => sulfan H2S2 H2SX SbH3 Sb = stibium => stiban PH3 fosfan P2H4 AsH3 arsan BiH3 bismutan Nadále se setkáváme i se staršími názvy sirovodík pro H2S, fosfin pro PH3, arsin pro AsH3 a stibin pro SbH3. Názvy dvouprvkových sloučenin vodíku s uhlíkem (uhlovodíky) se tvoří podle názvosloví organické chemie. Názvy některých binárních sloučenin vodíku s prvky VIL A podskupiny isou jednoslovné. K názvu elektronegativní části sloučeniny se připojí zakončení ,,-o", za nímž následuje slovo „vodík". Příklady: HF fluorovodík, HCl chlorovodík, HBr bromo vodík, Hl j odo vodík, případně tříprvkový kyanovodík HCN. Kovalentní karbidy (uhlík je v nich vázán kovalentní vazbou) jsou odvozeny od aniontu C4—, např. A14C3 karbid hlinitý (hliníku). Karbidy je v názvosloví nutno odlišovat od acetylidů (např. CaC2 acetylid vápenatý) odvozených od acetylidových iontů C22". Acetylidy jsou sloučeniny uhlíku s kovy s nízkou elektronegativitou, tj. prvky I. A, II. A podskupiny, lanthanoidy, aktinoidy, AI, Cu, Zn, V, aj. V ojedinělých případech je název binární sloučeniny složen ze dvou podstatných jmen, z nichž drahé je uváděno v genitivu, přičemž počet atomů jednotlivých složek vyjadřujeme řeckými číselnými předponami. Příklady: H202 peroxid vodíku OF2 difluorid kyslíku FeC3 trikarbid železa BaC6 hexakarbid barya Mn4N nitrid tetramanganu Ni2Si3 trisilicid diniklu TaH0ji5 hydrid tantalu Pro některé binární sloučeniny se dosud používají triviální názvy: diboran disilan disulfan polysulfan difosfan 52 Příklady: vzorec triviální název chemický název H20 voda voda As203 arsenik, otrušík oxid arsenitý NH3 čpavek amoniak Mn02 burel oxid manganicitý Pb304 minium, suřík oxid olovnato-olovicitý Pbl2 zlatý déšť jodid olovnatý CaO pálené vápno oxid vápenatý C02 (s) suchý led oxid uhličitý (pevná látka) 53 3.1.1 Cvičení V: Binární sloučeniny Úloha 49: V tajence doplňovačky je ukryt obecný název chemických sloučenin (bez diakritických znamének), jejichž názvy a vzorce jsou podle legendy procvičovány. 1. hydrid draselný, bromovodík, oxid uhelnatý 2. karbid křemičitý 3. SnH4 4. chemický vzorec páleného vápna 5. soli kyseliny chlorovodíkové 6. sulfid manganatý 7. název minerálu, jehož chemický vzorec je CaF2 Úloha 50: V tabulce doplňte chemické vzorce nebo názvy binárních sloučenin. CHEMICKY VZOREC CHEMICKY NAZEV HBr sulfid meďnatý nitrid berylnatý BrF5 acetylid vápenatý CHEMICKY VZOREC CHEMICKY NAZEV AIH3 oxid xenónový H2S chlorid železitý NH3 Úloha 51: Zakroužkujte názvy sloučenin, které patří mezi binární a zapište je chemickým vzorcem. a) fosforečnan sodný e) stiban ch) jodovodík b) fosfan f) chloristan sodný i) peroxid lithný c) sulfid zinečnatý g) chlorid stříbrný j) karbid triželeza d) uhličitan draselný h) bromičnan draselný k) alan Úloha 52: Vyznačte oxidační čísla všech atomů binárních sloučenin a sloučeniny pojmenujte. a) Na3N b)KI c) Na3Sb d) SbH3 e)LiH f)Mg02 g)HI h) AICI3 i) Ti02 j) As2S3 Úloha 53: Napište vzorce sodných sloučenin uvedených aniontů a doplňte jejich názvy. a)S2 e)S2 b)Pj- f)NJ- c)F" g) o22- d)B3" h)N3" Úloha 54: Opravte chybné názvy uve a) PCI5 chlorid fosforečný b)BN borid dusitý c) A14C3 karbid hliničitý d) Sb2S3 síran antimonitý e)IF7 fluoristanjodný f) Ca3As2 arsenitan vápenatý g)BiP fosfid bismutitý h) Cu20 oxid měďnatý 54 Úloha 55: Pojmenujte následující sloučeniny: a)H3P b) H3As c) H2Se d)H2S e) SiH4 f) AIH3 Úloha 56: Napište vzorce oxidů manganu s oxidačním číslem II, III, IV a VII a pojmenujte je. Úloha 57: Z množiny sloučenin { AuF3, CrF6, Ti02, Zr02, Cr203, Mn207, CaO, Si02, A1203, Cr03, PbS, HgO, Hg2Cl2, ZnS, AgF, FeCl3, CrF4, CuCl2, AgBr, WC, Na3N, Ba02, P4O10 } k sobě přiřaďte ty, u nichž má elektropozitivní složka stejné oxidační číslo, ox. č. I: ................................................................................................................. II: ................................................................................................................ III:................................................................................................................ IV:.................................................................................................................. V:................................................................................................................... VI:.................................................................................................................. VII:................................................................................................................. Úloha 58: Uvedená množina minerálů {cínovec, sfalerit, fluorit, korund, rumělka, halit (sůl kamenná), pyroluzit (burel), křemen, molybdenit, smolinec, galenit, krevel} je tvořena oxidy, sulfidy a halogenidy. Rozdělte minerály do naznačených skupin dvojprvkových sloučenin a místo mineralogických názvů napište jejich vzorce. a) oxidy:........................................................................................... b) sulfidy:......................................................................................... c) halogenidy:................................................................................. Úloha 59: K názvu nerostu (I - VIII) přiřaďte jejich chemický název (a - h) a) oxid měďný b) sulfid antimonitý c) oxid uraničitý d) oxid křemičitý e) chlorid draselný f) sulfid stříbrný g) oxid titaničitý h) oxid hlinitý Úloha 60: Napište vzorce následujících sloučenin: a) Oxid, používaný jako bílý pigment, nazývaný též titanová běloba. b) Oxid manganu, často používaný jako katalyzátor burel. c) Bromid, nej častěj i používaný ve fotografické chemii. d) Oxid, který vzniká při spalování pevných paliv, poškozuje životní prostředí. e) Reakcí kyseliny sírové s manganistanem draselným vzniká zelená olej ovitá kapalina. Patří mezi oxidy, používá se jako oxidační činidlo. f) Chlorid, používá se v zemědělství jako draselné hnojivo. g) Oxid, vzniká pálením vápence, používá se k výrobě hašeného vápna, h) Minerál galenit. i) Vodný roztok této sloučeniny se prodává pod názvem čpavek. a vzorec (A - H). I. smolinec A) A1203 II. růženín B) Sb2S3 III. korund C)U02 IV. antimonit D) Ti02 V. rutil E) Ag2S VI. sylvín F) Si02 VIL argentit G)KC1 VIII. kuprit H) Cu20 55 3.2 Názvosloví ternárních (tříprvkových) a víceprvkových sloučenin Tříprvkové a víceprvkové sloučeniny obsahují v molekule 3 a více prvků. Ve školních učebnicích, v odborné literatuře i v chemické praxi jsou nejfrekventovanějšími ternárními a víceprvkovými sloučeninami hydroxidy, kyseliny a soli. 3.2.1 Hydroxidy Podstatné jméno názvu je tvořeno slovem hydroxid a přídavné jméno názvem kationtu. Obecný vzorec hydroxidů je M(OH)n, kde M je obecný symbol kationtu a n počet hydroxidových skupin OH". Nejvyšší oxidační číslo prvku M v hydroxidech je IV. Příklady: hydroxid draselný KOH (K+OH_) hydroxid vápenatý Ca(OH)2 Ca2+ (OH")2 hydroxid chromitý Cr(OH)3 Cr3+ (OH")3 U některých hydroxidů se dochovaly též triviální názvy. Příklady: vzorec triviální název chemický název NaOH natron hydroxid sodný KOH draslo žíravé hydroxid draselný Ca(OH)2 hašené vápno hydroxid vápenatý Cu(OH)2 brémská modř hydroxid měďnatý 3.2.2 Názvosloví podvojných oxidů a podvojných hydroxidů Na binární sloučeniny - oxidy - navazují ternární sloučeniny - podvojné oxidy. Podvojné oxidy (dříve smíšené oxidy) a podvojné hydroxidy jsou složeny ze dvou různých oxidů nebo hydroxidů. Jejich vzorce se vyjadřují buď ve formě jednoduchých oxidů (nebo hydroxidů) vzájemně oddělených tečkou, nebo se vyjadřují souhrnně. Názvy uvedených podvojných sloučenin se skládají z podstatného jména oxid (hydroxid) a přídavného jména - názvu kationtu, které se uvádějí v pořadí rostoucích oxidačních čísel. V případě rovnosti oxidačních čísel se upřednostňuje abecední pořadí symbolů prvků. Víceatomové kationty (např. NH4+) se ve skupině kationtu stejného oxidačního čísla uvádějí jako poslední. Názvy kationtu s příslušným zakončením oxidačního čísla se oddělují pomlčkou. Příklady nebo nebo nebo 56 MgO • Ti02 oxid hořečnato-titaničitý MgTi03 trioxid hořečnato-titaničitý Na20 • Nb205 oxid sodno-niobičný Na2Nb206 hexaoxid sodno-niobičný 2Cu(OH)2 • Cr(OH)3 hydroxid diměďnato-chromitý Cu2Cr(OH)7 heptahydroxid diměďnato-chromitý 3.2.3 Cvičení VI: Hydroxidy a podvojné oxidy Úloha 61: Napište chemické vzorce a názvy uvedených hydroxidů: a) hydroxid olovnatý b) LiOH c) hydroxid kademnatý d) Au(OH)3 Úloha 62: Rozhodněte, které z následujících názvů hydroxidů jsou uvedeny chybně a tyto názvy opravte. a) Cu(OH)2 hydroxid měďný b) Sn(OH)4 hydroxid cínatý c) Fe(OH)3 hydroxid železitý d) Ni(OH)2 hydroxid nikelnatý Úloha 63: Zapište chemickými rovnicemi reakce, při kterých vznikají hydroxidy: a) reakce sodíku s vodou: b) reakce oxidu vápenatého s vodou: Úloha 64: Určete oxidační čísla kovů a hydroxidy pojmenujte: a) Al(OH)3 c) AgOH b) Cd(OH)2 d) Sn(OH)4 Úloha 65: Doplňte vzorce hydroxidů, které vznikají při následujících reakcích. Rovnice vyčíslete, a) Ba2+ + OH" -> b)Ca2+ + OH"^ c) Cr3+ + OH" -> d)Ga3+ + OH"^ Úloha 66: Přiřaďte ke každému hydroxidu jeho charakteristické zbarvení způsobené kationtem kovu a napište vzorec příslušného hydroxidu. a) hydroxid zinečnatý............................................ I. červenohnědý b) hydroxid měďnatý............................................ II. šedozelený c) hydroxid chromitý............................................ III. modrý d) hydroxid železitý............................................ IV. bílý Úloha 67: Pojmenujte uvedené podvojné oxidy a hydroxidy oběma používanými způsoby a vyjádřete je souhrnným vzorcem a) BaO • Ti02 .................................................................................................. b) CoO • Co203 .................................................................................................. c) 2Cu(OH)2 • Al(OH)3 .................................................................................................. Úloha 68: Souhrnně vyjádřené podvojné oxidy zapište ve formě jednotlivých oxidů, pojmenujte je a vyznačte v jejich vzorcích oxidační čísla jednotlivých prvků. a) BeAl204 b) CaTi03 c) FeCr204 Úloha 69: Podtrhněte názvy minerálů, které patří mezi podvojné oxidy: magnetovec, vápenec, malachit, chromit, chalkopyrit, křišťál, limonit, magnesit, spinel, azurit. Úloha 70: Vybrané minerály z předchozího cvičení zapište chemickými vzorci a pojmenujte je chemickými názvy: a) magnetovec b) chromit c) spinel 57 3.2.4 Názvosloví anorganických kyselin Kyseliny jsou (podle Arrheniovy a Br*nstedovy teorie) sloučeniny, které jsou schopny při chemických reakcích uvolňovat proton. Obvykle jsou rozdělovány podle přítomnosti kyslíkového atomu v jejich molekulách na bezkyslíkaté a kyslíkaté. 3.2.4.1 Bezkyslíkaté kyseliny Bezkyslíkaté kyseliny, stejně jako jejich soli, patří většinou mezi sloučeniny binární. V kapitole ternárních sloučenin jsou uváděny pro celistvost výkladu o kyselinách. Obecný vzorec bezkyslíkatých kyselin je HmX (H - symbol atomu vodíku, X - obecný symbol kyselinotvorného prvku, popř. vzorce skupiny prvků). Jejich názvy se tvoří z podstatného jména kyselina a z přídavného jména vytvořeného z názvu odpovídající sloučeniny s vodíkem přidáním koncovky -ová, neboť bezkyslíkaté kyseliny většinou vznikají rozpouštěním některých plynných sloučenin vodíku ve vodě. Vzorce bezkyslíkatých kyselin jsou proto totožné se vzorci původních sloučenin. Uvedené binární sloučeniny můžeme nazvat kyselinami jen tehdy, pokud jde o jejich vodné roztoky. Příklady: čistá látka vodný roztok této látky (tj. kyselina) vzorec název vzorec rozpuštěné látky název kyseliny HF fluorovodík HF kyselina fluorovodíková HCl chlorovodík HCl kyselina chlorovodíková HBr bromovodík HBr kyselina bromovodíková HCN kyanovodík HCN kyselina kyanovodíková H2S sulfan (dříve sirovodík) H2S kyselina sulfanová (dříve sirovodíková) 3.2.4.2 Jednoduché kyslíkaté kyseliny (oxokyseliny) Jejich obecný vzorec je HmXxOn (H - symbol atomu vodíku, X - obecný symbol kyselinotvorného prvku nebo centrálního atomu, O - symbol atomu kyslíku, indexy m, x, n, nabývají hodnot přirozených čísel). Je-li počet atomů kyselinotvorného prvku nebo centrálního atomu oxokyseliny roven jedné (tj. x = 1), označují se jako jednoduché ajejich obecný vzorec lze vyjádřit HmXOn. Příklady: H2S03 - kyselina siřičitá, HN03 - kyselina dusičná, HC104 - kyselina chloristá. Názvy jednoduchých oxokyselin se skládají z podstatného jména kyselina a přídavného jména odvozeného od kyselinotvorného prvku přidáním koncovky, která vyjadřuje velikost hodnoty jeho oxidačního čísla. Příklady určení oxidačního čísla centrálního atomu jednoduchých oxokyselin: hWcV11 1 • 1+ 1 • z + 4 • (-2) = 0 l+z-8=0 z = 8-l z = 7 oxidační číslo kyselinotvorného prvku (manganu) je z = 7, odpovídající koncovka je ,,-istá" => kyselina manganistá H2ICrz04"n 2 • 1 + 1 • z + 4 • (-2) = 0 2+z-8=0 z = 8-2 z = 6 oxidační číslo kyselinotvorného prvku (chrómu) je z = 6, odpovídající koncovka je ,,-ová" => kyselina chromová Při odvozování vzorců jednoduchých oxokyselin je třeba určit počet atomů vodíku a kyslíku v molekule. Počet atomů vodíku souvisí s oxidačním číslem kyselinotvorného prvku nebo centrálního atomu. Je-li oxidační číslo sudé, zapisujeme dva atomy vodíku, je-li liché, zapisujeme jeden atom vodíku. Počet atomů kyslíku lze vypočítat. 58 Příklady stanovení počtu atomů kyslíku ve vzorcích jednoduchých oxokyselin: kyselina bromná hWcv11 1-1 + 1 => HBrO 1 + n • (-2) = 0 1 + 1 - 2n = 0 n=l kyselina siřičitá H2ISIVOn"n 2 • 1 + 1 • 4 + n • (-2) = 0 2 + 4 - 2n = 0 n = 3 => H2S03 Tvoří-li centrální prvek v témže oxidačním čísle dvě nebo více jednoduchých oxokyselin, používá se ke zpřesnění jejich názvu číslovkové předpony vyjadřující počet vodíkových atomů (hydrogen-, dihydrogen-, trihydrogen-, tetrahydrogen-, apod.) nebo počet kyslíkových atomů (oxo.dioxo, trioxo-, tetraoxo-, atd.). Označení „mono" se neuvádí. Příklady: HPO3 H3PO4 kyselina hydrogenfosforečná kyselina trihydrogenfosforečná HIO4 HJO5 HJOfi kyselina j odistá HRe04 lUReO, trioxofosforečná tetraoxofosforečná kyselina trihydrogenj odistá kyselina pentahydrogenj odistá kyselina tetraoxoj odistá kyselina pentaoxoj odistá kyselina hexaoxoj odistá kyselina rhenistá kyselina trihydrogenrhenistá kyselina tetraoxorhenistá kyselina pentaoxorhenistá K označení některých kyselin se dosud používají odlišně utvořené názvy. Příklady: HOCN kyselina kyanatá HNCO kyselina isokyanatá H2N02 kyselina nitroxylová H2S206 kyselina dithionová H2Sx06 (x = 2 - 6) kyselina polythionová H2S204 kyselina dithioničitá Upouští se od názvů kyselin s použitím předpon meta- a ortho-, kdy předpona meta- se používá u kyselin tvořených blíže nevyčíslenými bloky molekul, zatímco předpona ortho- znamená, že počet molekul tvořících kyselinu je přesně znám. Příklady: (HB02)x H3BO3 (HP03)x H3PO4 (H2Si03)x H4SÍO4 kyselina metaboritá kyselina orthoboritá kyselina metafosforečná kyselina orthofosforečná kyselina metakřemičitá kyselina orthokřemičitá Rovněž se nedoporučuje dříve používaná předpona pyro-, označující v zastaralé chemické literatuře kyseliny vytvořené ze dvou molekul kyseliny vystoupením jedné molekuly vody. 59 Příklady: vzorec kyseliny zastaralý název dnes nepoužívaný název podle současného chemického názvosloví H4P207 kyselina pyrofosforečná kyselina difosforečná H2S2O7 kyselina pyrosírová kyselina disírová H2S2O5 kyselina pyrosiřičitá kyselina disiřičitá Pro některé kyseliny se kromě systematických názvů dosud používají i názvy triviální. Příklady: vzorec triviální název chemický název H2SO4 vitriol koncentrovaná kyselina sírová HN03:HC1(1:3) lučavka královská směs kyseliny dusičné a kyseliny chlorovodíkové v poměru 1:3 (objemy komerčních koncentrovaných roztoků) 25-65% roztok S03 v 98 % H2SO4 oleum, dýmavá kyselina sírová 25 až 65-procentní roztok oxidu sírového v 98-procentní kyselině sírové H2S208 kyselina persírová kyselina peroxodisírová 3.2.4.3 Polykyseliny Názvosloví polykyselin, tj. oxokyselin, které ve svých molekulách obsahují dva nebo více centrálních atomů (x = 2, 3, 4, 5, .....), je založeno na stejném principu jako názvosloví jednoduchých oxokyselin. Názvy se skládají z podstatného jména kyselina a prídavného jména odvozeného od aniontu polykyseliny (se zakončením ,,-ová"), jejichž názvy byly podrobně diskutovány v kapitole 2.4.2. Způsob odvození vzorců a názvů polykyselin uvádí následuj ící příklady: odvození názvu polykyseliny: odvození vzorce polykyseliny: kyselina dihydrogen dichromová H2ICr2VIOn-n 2 • 1 + 2 • 6 + n • (-2) = 0 2+12-2n = 0 n = 7 H2Cr207 Další příklady: H6Si207 H6W602i H2(Mo2YMo4YI018) H5IP3z01o-n 5 • 1 + 3 • z + 10 • (-2) = 0 5 + 3z - 20 = 0 z = 5 kyselina pentahydrogentrifosforečná (dekaoxotrifosforečná) kyselina hexahydrogendikřemičitá (k. heptaoxodikřemičitá) kyselina hexahydrogenhexawolframová (k. 21-oxohexawolframová) kyselina dihydrogendimolybdeničnano^tetramolybdenová kyselina 1 S-oxodimolybdeničnano^tetramolybdenová H I O I 0 = P — o- I o H H I I O O I I -P — O — P = 0 II I o o H H kyselina katena-trifosforečm H5P3O10 0 II 0 = Cr-1 -0- 0 -Cr = 1 0 1 0 1 1 0 1 l H H kyselina dichromová H2Cr207 60 kyselina fcaíena-chromano-arseničnano-fosforečná: H I 0 0 0 II II I 0 = Cr — O — As — O — P = 0 - strukturní vzorec 1 I I 0 0 0 I I I H H H H4(03CrVIOAsv02OPv03)4" - funkční vzorec H4 (CrYIAsYPYO10)4_ - molekulový vzorec kyselina cyfc/o-arseničnano-chromano-sírano-fosforečná: H I 0 O 0 = As — O — Cr = 0 1 I 0 0 - strukturní vzorec I I 0 = P— O — s = o I II o o I H H2(OAsv02OCrVI02OSVI02OPv02)2- - funkční vzorec H2(AsvCrVISVIPv012)2_ - molekulový vzorec 3.2.4.4 Deriváty oxokyselin Deriváty oxokyselin se odvozují od oxokyselin náhradou jednoho nebo více atomů oxokyseliny za jiný atom nebo skupinu atomů. a) Názvy halogenidu se tvorí v souhlasu s názvy atomových skupin (viz kapitola 2.4.3), jež se obvykle vyjadřují v genitivu. Příklady: NOBr - bromid nitrosylu SOF4 - tetrafluorid thionylu PSCI3 - trichlorid thiofosforylu Není-li možno u halo genderi vátu použít názvu atomové skupiny, označujeme tyto sloučeniny jako halogenid-oxidy. Příklady: XeF20 - difluorid-oxid xenoničitý BiOCl - chlorid-oxid bismutitý 61 b) Názvy amidů kyselin se tvoří rovněž pomocí názvů atomových skupin nebo pripojením názvu amid před název příslušné kyseliny vyjádřené v genitivu. Počet atomových skupin se vyjaduje číslovkovou předponou. Příklady: S02(NH2)2 diamid sulfurylu nebo diamid kyseliny sírové (sloučenina je odvozena náhradou dvou OH skupin dvěma skupinami NH2, název atomové skupiny S02 je sulfuryl) PO(NH2)3 triamid fosforylu nebo triamid kyseliny fosforečné (sloučenina je odvozena náhradou tří OH skupin třemi skupinami NH2, název atomové skupiny PO je fosforyl) c) Obdobně se tvoří i názvy imidů, nitridů, hydrazidů a hydroxylamidů, které vznikají náhradou OH skupin těmito skupinami: imido (= NH), nitrido (N), hydrazido (-NH-NH2) a hydroxylamido (- NH20). Příklady: NH(S03H)2 - kyselina imido-bis(sírová) N(S03H)3 - kyselina nitrido-tris(sírová) NH2NH • S03H - kyselina hydrazidosírová d) Estery anorganických kyselin vznikají reakcí kyseliny s alkoholem za vzniku esteru a vody. Přitom z molekuly kyseliny se odštěpí skupina OH" a z molekuly alkoholu se odštěpí katión H+. Názvy esterů anorganických kyselin se tvoří opisem připojením názvu ester před název oxokyseliny vyjádřený v genitivu. Slovu ester předřazujeme název alkylu (např. CH3 - methyl, C2H5 - ethyl, C3H7 - propyl, C4H9 - butyl, ...) vzniklého odtržením OH skupiny od reagujícího alkoholu. Počet těchto skupin se vyjadřuje číslovkovou předponou. Příklady odvození názvů esterů: H2S04 kyselina HS03+ jednovazný zbytek sírová kyseliny sírové, tvořící část esteru CH3OH methanol CH30~ zbytek methanolu, tvořící část esteru CH3- methyl (CH30)S03H methylester kyseliny sírové S022+ dvojvazný zbytek kyseliny sírové, tvořící část esteru C2H5OH ethanol C2H50" zbytek ethanolu, tvorící část esteru C2H5- ethyl (C2H50)2 SO2 diethylester kyseliny sírové H3B03 kyselina B3+ troj vazný zbytek boritá kyseliny borité, tvořící část esteru C4H9OH buthanol C4H90~ zbytek butanolu, tvořící část esteru C4H9- butyl (C4H90)3B tributylester kyseliny borité e) Peroxokyseliny vznikají od oxokyselin záměnou atomu O2" za skupinu 022~. Názvy peroxokyselin se tvoří připojením předpony ,,-peroxo" k názvu oxokyseliny a doplněním číslovkové předpony označující počet peroxoskupin. 62 Příklady: HNO3 kyselina dusičná H2SO4 kyselina sírová HN02(02) HNO4 N02(OOH) H2S03(02) H2S05 HS03(OOH) H2S02(02)2 H2S06 S02(OOH)2 • kyselina peroxodusičná • kyselina peroxosírová kyselina diperoxosírová f) Thiokvseliny vznikají od oxokyselin záměnou atomu O " za atom S". Názvy thiokyselin se tvoří pripojením předpony ,,-thio" k názvu příslušné oxokyseliny a doplněním číslovkové předpony označující počet thioskupin. Příklady: H2S04 kyselina sírová H2Mo04 kyselina molybdenová HOCN kyselina kyanatá HNCO kyselina isokyanatá H3As04 kyselina arseničná > H2S203 kyselina thiosírová H2S302 kyselina dithiosírová H2MoS202 kyselina dithiomolybdenová HSCN kyselina thiokyanatá HNCS kyselina isothiokyanatá H3AsS4 kyselina tetrathioarseničná 63 3.2.4.5 Cvičení VII: Kyseliny Úloha 71: Uveďte vzorce a názvy jednoduchých oxokyselin chloru, které obsahují kyselinotvomý prvek v uvedeném oxidačním čísle: a)Cl: b) Clm c)Clv d) Clvn Úloha 72: Uveďte, jak lze následující dvojice kyselin rozlišit podle názvů: a) HB02 H3BO3 b) HIO3 H3IO4 c) H2SÍO3 H4SÍO4 Úloha 73: Přiřaďte vzorcům kyselin (1-8) správný název (a-h): 1. H2SnS3 a) kyselina j odistá 2. H2Cr3Oio b) kyselina pentahydrogenjodistá 3. HIO4 c) kyselina tetrahydrogendij odistá 4. H2Te03 d) kyselina trithiocíničitá 5. H2Se04 e) kyselina dihydrogentetrachromová 6. H5I06 f) kyselina telluričitá 7. H2Cr4013 g) kyselina dihydrogentrichromová 8. H4l209 h) kyselina selenová 1 .,2......,3...... 4......,5......,6... ..,7......,8......, Úloha 74: Doplňte vzorce funkčních derivátů kyselin a) fluorid nitrylu d) diamid kyseliny sírové (diamid sulfurylu) b) dichlorid-dioxid molybdenový e) dichlorid thiokarbonylu c) chlorid nitrosylu f) ehylester kyseliny dusičné Úloha 75: Vzorce kyselin {H2S04, H4P207, H2S205, H4Si04, HN03, H2Mo6019, H5I06, H3B03, H2Cr207, HBrO} rozdělte do dvou následujících skupin: a) jednoduché kyseliny................................................................................ b) polykyseliny............................................................................................. Úloha 76: Doplňte název nebo vzorec kyseliny: kys. trioxo-fosforečná kyselina dihydrogen- disiřičitá kyselina dihydrogen- křemičitá 64 Úloha 77: Do tabulky doplňte chemický vzorec kyseliny, počet centrálních atomů a oxidační číslo centrálního atomu. NÁZEV KYSELINY počet centrálních atomů oxidační číslo vzorec kyseliny kyselina sírová kyselina tetrahydrogenkřemičitá kyselina pentaoxodisiřičitá kyselina chlorná kyselina hydrogenfosforečná kyselina dihydrogendichromová kyselina hexahydrogendikřemičitá kyselina hydrogenboritá Úloha 78: Pojmenujte thiokyseliny: a)H2S203 .................................................................................... b)H3AsS4 .................................................................................... c)HSCN .................................................................................... d)H2Mo02S2 .................................................................................... e)H2SnS3 .................................................................................... Úloha 79: Rozdělte kyseliny podle počtu odštěpitelných vodíků: {kyselina chloristá, kyselina tetraoxofosforečná, kyselina trioxoboritá, kyselina uhličitá, kyselina selenová, kyselina dusitá, kyselina trioxofosforečná, kyselina boritá, kyselina trioxokřemičitá, kyselina pentaoxojodistá} do tří skupin. Chemické názvy kyselin nahraďte jejich vzorci. a) jednosytné kyseliny: b) dvojsytné kyseliny: c) trojsytné kyseliny: Úloha 80: V tabulce jsou kyseliny nazvané vždy jedním způsobem. Buď je uveden počet atomů vodíku (I) nebo počet atomů kyslíku (II) v molekule kyseliny. Doplňte název kyseliny tvořený druhým způsobem.________________________________________________________________ VZOREC NÁZEV KYSELINY (I) NÁZEV KYSELINY (II) a) HB02 kyselina hydrogenboritá b) H3PO4 kyselina tetraoxofosforečná c) H2Cr207 kyselina heptaoxodichromová d) H5I06 kyselina hexaoxojodistá e) H4SÍO4 kyselina tetrahydogenkřemičitá f) H3ASO4 kyselina trihydrogenarseničná g) H2Cr04 kyselina tetraoxochromová h) H3IO5 kyselina trihydrogenjodistá Úloha 81: Kyslíkaté kyseliny vznikají teoreticky reakcí příslušných oxidů s vodou. Ke každé uvedené kyselině napište rovnici jejího vzniku uvedeným způsobem. a) H2S03 e) H2C03 b) H2Cr04 f) HC10 c) H2S04 g) H3PO4 d) HN02 Úloha 82: Většina následujících plynných sloučenin se po rozpuštění ve vodě chová jako kyseliny. Označte sloučeninu, která se po rozpuštění ve vodě jako kyselina nechová, a) HF, b) HCN, c) HBr, d) H2S, e) Hl, f) NH3, g) HCl 65 3.2.5 Názvosloví solí Anorganické soli jsou sloučeniny tvořené podle obecného vzorce MmXn , kde M je elektropozitivní část molekuly (kromě vodíku) a X je elektronegativní část molekuly. 3.2.5.1 Soli bezkyslíkatých kyselin Názvosloví solí bezkyslíkatých kyselin se řídí pravidly platnými pro binární sloučeniny. Podstatné jméno i e v něm umístěno na prvním místě a tvoří je název prvku nebo skupiny prvků se záporným oxidačním číslem či nábojem (s připojením koncovky ,,-id", názvy aniontů byly podrobně diskutovány v kapitole 2.4.2). Přídavné jméno je odvozeno od prvku nebo skupiny prvků s kladným oxidačním číslem nebo nábojem, jehož koncovka vyjadřuje velikost hodnoty oxidačního čísla. Příklady: BiF5 fluorid bismutičný (sůl bezkyslíkaté kyseliny fluorovodíkové HF) AgBr bromid stříbrný (sůl bezkyslíkaté kyseliny bromovodíkové HBr) Pbl2 jodid olovnatý (sůl bezkyslíkaté kyseliny j odo vodíkové HI) KCN kyanid draselný (od kyseliny kyanovodíkové HCN) (NH4)2S sulfid amonný (od kyseliny sirovodíkové H2S) Ojediněle je název solí bezkyslíkatých kyselin složen ze dvou podstatných jmen, z nichž druhé (názvy kladně nabitých atomových skupin viz kapitola 2.4.3) je vyjádřeno v genitivu a počet atomů v molekule řeckými číselnými předponami. Principy názvosloví solí lze aplikovat i na jednoduché kovalentní sloučeniny, např.: Příklady: OF2 difluorid kyslíku C0C12 dichlorid karbonylu, chlorid karbonylu (2+), chlorid karbonylu (IV) Pro některé soli bezkyslíkatých kyselin se dosud používají triviální názvy: Příklady: vzorec triviální název chemický název NaCl kuchyňská sůl chlorid sodný NH4CI salmiak chlorid amonný Hg2Cl2 kalomel dimerní chlorid rtuťný HgCl2 sublimát chlorid rtuťnatý KCN cyankáli kyanid draselný 3.2.5.2 Soli oxokyselin a jejich derivátů Názvy solí oxokyselin a jejich derivátů se skládají z podstatného jména označucícrho anion kyseliny se zakončením ,,-an" a z přídavného jména označujícího katión (kladnou část molekuly). Příklady: K3PO4 je tvořen ionty: K+ (katión draselný) fosforečnan draselný PO43" (anion fosforečnanový) -* 66 Podobně: CaC03 (Ca2+, C032") uhličitan vápenatý Ba(SCN)2 (Ba2+, 2 SCN") thiokyanatan barnatý (NH4)2S04 (2 NH4+, SO42") síran amonný NaI04 (Na+, I04") jodistan sodný Uvedené názvoslovné zásady platí i pro hydrogensoli, které obsahují v aniontu jeden nebo více atomů vodíku vyjádřený v názvu předponou „hydrogen-" doplněnou číslovkovou předponou (di-, tri- apod.). Předpona „mono-" se obvykle neuvádí. Příklady: NaHC03 hydrogenuhličitan sodný KH2P04 dihydrogenfosforečnan draselný Cs2H4Te06 tetrahydrogenteluran dicesný Ve starší odborné literatuře jsou uvedené atomy vodíku označovány jako „kyselé" a soli, které je obsahují, lze nalézt pod názvem „kyselé soli". Názvosloví solí polykyselin je rovněž analogické názvosloví solí jednoduchých oxokyselin. Používají se buď úplné stechiometrické názvy sloučenin, ve kterých je počet kationtů, centrálních atomů i atomů kyslíku vyjádřen číslovkovými předponami, nebo zjednodušenými názvy, ve kterých se však nesmí porušit jejich informační hodnota. Ve zjednodušených názvech se vyjadřuje kromě počtu centrálních atomů buď počet kationtů, nebo jen počet kyslíkových atomů. Příklady: K2Cr207 heptaoxodichroman didraselný (dichroman draselný) Mg2P207 heptaoxodifosforečnan dihořečnatý (heptaoxodifosforečnan horečnatý nebo difosforečnan dihořečnatý) Na2B407 heptaoxotetraboritan disodný (heptaoxotetraboritan sodný nebo tetraboritan disodný) K5P3O10 dekaoxotrifosforečnan pentadraselný (dekaoxotrifosforečnan draselný nebo trifosforečnan pentadraselný) Názvy solí thiokyselin jsou tvořeny obdobně jako názvy solí oxokyselin pouze s tím rozdílem, že základ názvu aniontu je uveden předponou „thio-". Příklady: Ag2S203 thiosíran stříbrný NaSCN thiokyanatan sodný (dříve rhodanid sodný) Pro některé soli kyslíkatých kyselin se dosud používají triviální názvy: Příklady: vzorec triviální název chemický název AgN03 lapis dusičnan stříbrný NaN03 chilský ledek dusičnan sodný KN03 salnitr (sanytr) dusičnan draselný Na2C03 soda uhličitan sodný NaHC03 jedlá (zažívací) soda hydrogenuhličitan sodný (NH4)2C03 cukrářské kvasnice uhličitan amonný 67 3.2.5.3 Cvičení VIII: Soli I Úloha 83: Doplňte vývojový diagram odvození názvů tří různých typů solí: vzorec soli (NH4)2S Ca(H2P04)2 K3ASS4 katión vzorec název anion vzorec název název soli podstatné jméno označující anion soli přídavné jméno označující katión soli Úloha 84: Napište vzorce kyselin, od kterých se odvozují uvedené soli a vzorce těchto solí doplňte. název soli vzorec kyseliny vzorec soli hydrogenuhličitan vápenatý tetraboritan disodný arseničnan vápenatý dusitan lithný trioxoarsenitan amonný chlorečnan barnatý manganistan draselný Úloha 85: Odvoďte chemické názvy nebo vzorce následujících solí. a)BiI3 ............................ b)K2Se04 ............................ c) As2S5 ............................ d)Zn(Mn04)2 ............................ e) Na2Cr207 ............................ f) chroman olovnatý ............................ g) chloritan sodný ............................ h) železan barnatý ............................ ch) trioxokřemičitan sodný ............................ i) disiřičitan didraselný ............................ Úloha 86: Doplňte názvy sloučenin síry: a)NaHS ........................................................... b)KHS03 ........................................................... c)Tl2S04 ........................................................... d)SOCl2 ........................................................... e)Na2S203 ........................................................... f)S02NH ........................................................... Úloha 87: Zapište chemickými rovnicemi popsané reakce vzniku solí: a) Sulfid amonný vzniká přímou syntézou z amoniaku a sulfanu b) Z nestálého uhličitanu amonného se stáním na vzduchu odštěpuje amoniak a vzniká hydrogenuhličitan amonný c) Ve vodě málo rozpustný fosforečnan vápenatý lze účinkem kyseliny sírové převést na dobře rozpustný dihydrogenfosforecnan vápenatý, přičemž získáme sraženinu nerozpustného síranu vápenatého. 68 Úloha 88: Napište chemické názvy sloučenin, které patrí mezi hydrogensoli: a) LiH2P04 e) CaS04 • 2H20 b) NH4CI f) KHS c) HNO3 g) Na2C03 • 10H2O d) NaHC03 h) NaHS04 69 3.2.5.4 Smíšené soli Smíšené soli v souladu se svým názvem (podvojné, potrojné,...) obsahují dva nebo více různých kationtů nebo dva či více různých aniontů. a) Smíšené soli se dvěma nebo více různými kationty V jejich vzorcích se uvádějí jednotlivé kationty v pořadí rostoucích hodnot oxidačních čísel. Při identické hodnotě oxidačního čísla se kationty uvádějí v abecedním pořadí symbolů prvků. Víceatomové kationty se řadí jako poslední ve skupině kationtů stejné velikosti náboje. V názvech podvojných solí je pořadí kationtů shodné s jejich pořadím ve vzorcích. Názvy kationtů se oddělují pomlčkou. Příklady: KMgBr3 tribromid draselno-horečnatý (podle stoupající hodnoty oxidačního čísla) NaNH4HP03 hydrogenfosforečnan sodno-amonný (víceatomový katión poslední) KNaC03 uhličitan draselno-sodný (podle abecedního pořadí symbolů prvků) b) Smíšené soli se dvěma nebo více různými aniontv V jejich vzorcích i názvech se anionty uvádějí v abecedním pořadí symbolů (značek) prvků, v případě víceatomových aniontů v abecedním pořadí značek centrálních atomů. Také názvy aniontů se od sebe oddělují pomlčkou. Příklady: Cu3(C03)2F2 bis(uhličitan)-difluorid triměďnatý Ca5F(P04)3 fluorid-tris(fosforečnan) pentavápenatý Na6ClF(S04)2 chlorid-fluorid-bis(síran) hexasodný 3.2.5.5 Solvátv, adiční sloučeniny, klathrátv C:\DocumentsandSettings\cidlova\Plocha\hana\vyuka\skripta\NAZVOSLOVi\ADICNISL.DOC Nejběžnějšími zástupci této skupiny sloučenin jsou hydráty solí. Od bezvodých solí se liší přítomností molekul vody. Jejich obecný vzorec je MmAn • xH20, kde M představuje vzorec kationtů, A vzorec aniontu. Vyjádření určitého počtu molekul vody se v názvu solí-hydrátů uvádí slovem hydrát a jejich počet se konkretizuje číslovkovou předponou. Název soli je uváděn ve 2. pádě. Ve vzorci se počet molekul vody vyjadřuje arabskou číslicí a obě části vzorce se oddělí tečkou. Příklady: Co(N03)2 • 6H20 hexahydrát dusičnanu kobaltnatého Bi(C104)3 • 5H20 pentahydrát chloristanu bismutitého CaS04 • 2H20 dihydrát síranu vápenatého Na2S • 9H20 nonahydrát sulfidu sodného V praxi jsou dosud frekventovány technické a triviální názvy některých solí-hydrátů, zejména názvy skalice a kamence. Skalice jsou obvykle síranové krystalohydráty, které mají v kationtů Fe2+, Cu2+, Cd2+, Ni2+, Zn2+ apod. Typickým příkladem je skalice modrá, což je pentahydrát síranu meďnatého CuS04 • 5H20. Mezi kamence jsou zařazovány dodekahydráty podvojných solí nejčastěji typu MIA1III(S04)2 • 12H20, v nichž může být katión Al3+ nahrazován jinými kationty s oxidačním číslem III, např. Cr3+, Fe3+, Ga3+, In3+, Ti3+, V3+, apod. Síra v aniontu může být nahrazena dalšími chalkogeny, nejastěji seleném. Nejznámějším zástupcem je kamenec draselno-hlinitý KA1(S04)2 • 12H20, dodekahydrát síranu draselno-hlinitého. Mezi hydráty solí patří také řada nerostů známých pod mineralogickými názvy, např. sádrovec, CaS04 • 2H20, dihydrát síranu vápenatého. Mnohé hydráty solí jsou dodnes známé pod svými triviálními názvy. 70 Příklady: vzorec triviální název chemický název Na2C03 • 10H2O krystalická soda dekahydrát uhličitanu sodného MgS04 • 7H20 hořká sůl heptahydrát síranu horečnatého Na2S04 • 10H2O Glauberova sůl dekahydrát síranu sodného CaS04 • 1/2H20 sádra hemihydrát síranu vápenatého CuS04 • 5H20 modrá skalice pentahydrát síranu meďnatého ZnS04 • 7H20 bílá skalice heptahydrát síranu zinečnatého FeS04 • 7H20 zelená skalice heptahydrát síranu železnatého Na2B407 • 10H2O borax dekahydrát tetraboritanu disodného KA1(S04)2 • 12H20 kamenec dodekahydrát síranu draselno-hlinitého 3.2.5.6 Zásadité soli Mezi zásadité soli patří soli obsahující ve své molekule hydroxidové anionty OH", tzv. hydroxid-soli nebo oxidové anionty O2", tzv. oxid-soli. Pro jejich názvosloví platí tytéž zásady jako pro názvosloví podvojných a smíšených solí. Přítomnost iontů OH" se vyjadřuje slovem „hydroxid", přítomnost iontů O2" slovem „oxid", přičemž se jejich počet uvádí příslušnou číslovkovou předponou (hydroxid, dihydroxid, trihydroxid, dioxid, apod.) Názvy jednotlivých aniontů se oddělují pomlčkou. Anionty se uvádějí v abecedním pořadí symbolů prvků, popř. symbolů centrálních atomů. Víceatomové (vícejademé anionty se uvádějí jako poslední. Starší způsob pojmenování hydroxid- a oxid-solí používal přídavné jméno „zásaditý", za nímž následoval základ názvu aniontu s příslušným zakončením a po něm základ názvu kationtu se zakončením charakterizujícím oxidační číslo. Názvu základu kationtu i aniontu předcházel násobiči prefix. Nevýhodou staršího způsobu pojmenování bylo, že nevyjadřovalo přítomnost hydroxidové nebo oxidové skupiny ani jejich počet. Příklady: CaCl(OH) chlorid-hydroxid vápenatý (dříve zásaditý chlorid vápenatý) Zn2C03(OH)2 uhličitan-dihydroxid dizinečnatý (zásaditý uhličitan zinečnatý) BiCl(O) chlorid-oxid bismutitý (zásaditý chlorid bismutitý) RuF4(0) tetrafluorid-oxid rutheniový (zásaditý tetrafluorid rutheniový) 71 3.2.5.7 Cvičení IX: Soli II Úloha 89: Uvedené soli rozdělte do navržených skupin a místo uvedených názvů doplňte jejich vzorce: {síran kobaltitý, hexahydrát dusičnanu kobaltnatého, uhličitan thallný, fluorid kobaltitý, kyanid nikelnatý, hydrogenuhlicitan horečnatý, sulfid gallitý, dihydrogenosmicelan didraselný, dihydrát síranu palladnatého, tetrathioantimoničnan draselný, fosforečnan amonno-hořečnatý}. Každou látku zařaďte pouze jednou. Skupiny vzorce solí a) soli bezkyslíkatých kyselin .............................................................. b) soli jednoduchých oxokyselin .............................................................. c) thiosoli .............................................................. d) hydrogensoli .............................................................. e) podvojné soli .............................................................. f) hydráty solí .............................................................. Úloha 90: Určete počet molekul vody vázaných v následujících hydrátech. a) pentahydrát síranu meďnatého b) dodekahydrát síranu draselno-hlinitého c) dekahydrát uhličitanu disodného d) heptahydrát síranu zinečnatého e) hemihydrát síranu vápenatého f) dihydrát síranu vápenatého Úloha 91: Některé hydráty solí jsou známé pod technickými názvy skalice. Doplňte jejich chemické vzorce. a) skalice modrá ........................... e) skalice nikelnatá ........................... b) skalice zelená ........................... f) skalice kobaltnatá ........................... c) skalice bílá ........................... Úloha 92: Doplňte chemické vzorce draselných solí známých pod triviálními názvy kamence: a) kamenec draselno-hlinitý ................................................................ b) kamenec selenový ................................................................ c) kamenec chromitý ................................................................ d) kamenec železitý ................................................................ Úloha 93: K uvedeným minerálům doplňte chemické vzorce a názvy odpovídajících solí. NÁZEV MINERÁLU CHEMICKY VZOREC CHEMICKY NÁZEV a) sádrovec b) pyrop (český granát) c) siderit (ocelek) d) pyrit e) Glauberova sůl Úloha 94: Ke každému vzorci přiřaďte triviální název této sloučeniny. I. chilský ledek a) MgS04 • 7H20 II. soda b) Ca5(P04)3(F,Cl) III. baryt (těživec) c) NaN03 IV. apatit d) BaS04 V. hořká sůl e) Na2C03 • 10H2O Úloha 95: Které z následujících vzorců vyjadřují zásadité soli? Pojmenujte je. a) Ca(HS03)2 d) Cd2(C03)(OH)2 b) VC12(0) e) VF3(0) c) K2Cr207 f) NH4HC03 72 Úloha 96: Zapište chemické vzorce uvedených zásaditých solí: a) difluorid-oxid seleničitý b) uhličitan-dihydroxid olovnatý c) dibromid-oxid seleničitý d) chlorid-hydroxid horečnatý Úloha 97: Doplňte oxidační čísla jednotlivých kationtu a aniontu a odvoďte názvy následujících solí: a) SeCl2(0) b) Bi(N03)(OH)2 c) VBr3(0) d) Ni2(C03)(OH)2 Úloha 98: Zelený malachit Cu2(C03)(OH)2 a modrý azurit Cu3(C03)2(OH)2 jsou ceněny jako drahé kameny používané k výrobě uměleckých předmětů a šperků. Napište jejich chemické názvy. Úloha 99: Přiřaďte k názvu sloučeniny odpovídající vzorec. a) chlorid-hydroxid horečnatý A) MgCl(OH) B) Mg(OH)Cl C) MgCl(OH)2 b) chlorid-trihydroxid diměďnatý A) Cu2Cl2(OH)3 B) Cu(OH)3Cl C) Cu2Cl(OH)3 c) chlorid-oxid bismutitý A) BiCl(O) B) BiC102 C) BiOCl 73 4 Názvosloví koordinačních sloučenin 4.1 Definice a základní pojmy Koordinační sloučenina (komplex) vzniká, jestliže Lewisova báze (ligand) předá Lewisově kyselině (akceptoru) volný elektronový pár. Koordinační sloučeninou (částicí) čili komplexem se rozumí molekula či ion, v němž jsou k atomu či iontu M vázány další atomy či atomové skupiny L tak, že jejich počet převyšuje oxidační číslo atomu M. Vypustí-li se z této definice omezení dané oxidačním číslem atomu či iontu M, pak je možno pojmenovat podle názvoslovných pravidel pro koordinační sloučeniny každou sloučeninu vytvořenou připojením (adicí) jednoho či několika iontů (molekul) k jednomu či více iontům (molekulám), tedy i mnohé známé jednoduché anorganické sloučeniny. Tím se zamezí rozmanitostem v názvech i zbytečným názvoslovným sporům. Proto se doporučuje používat názvoslovných pravidel koordinačních sloučenin pro co nejširší okruh anorganických sloučenin. Připouští se však, že by nebylo účelné používat tohoto názvosloví v těch případech, kdy plně a hlavně jednoznačně postačí jednodušší názvy racionální (např. u jednoduchých solí). Je třeba výslovně zdůraznit, že použití názvoslovných pravidel koordinačních sloučenin pro sloučeniny jednoduché nemusí nutně znamenat i jejich vzájemnou strukturní analogii se sloučeninami koordinačními. Při formulaci názvoslovných pravidel koordinačních sloučenin se používá základních pojmů, jež mají následující význam: Atom (či ion) M ve smyslu výše uvedeném se nazývá centrální (středový) atom či ion. Centrální atomy bývají nejčastěji atomy nebo ionty přechodných kovů, které mohou do svých neobsazených valenčních orbitalů přijmout volné elektronové páry -jsou tedy akceptory elektronů. Příklady: Uvedené orbitaly: Uvedené ionty Fe3+ a Pt2+ mohou být centrálními atomy, neboť disponují neobsazenými valenčními FeJ Pť [Ar] [Xe] 3d- T r T T T 5ď n n n T T 4s° D 6s° D 4p" 6p° Atomy vázané k atomu M jsou atomy donorové či koordinující. Částice L obsahující jeden nebo více donorových atomů nebo vázaná k M jako celek bez možnosti specifikace donorového či donorových atomů se nazývá ligand. Ligandy jsou buď elektroneutrální molekuly nebo atomové skupiny, jako např. H20, CO, NO, NH3, nebo anionty, např. F", Cl", S2", OH", CN", SCN", N03", apod., které obsahují atom s volným elektronovým párem (donorovým elektronovým párem), nebo s více donorovými páry. Ligandem může být také molekula organické látky s násobnými vazbami. Funkci donorových elektronových párů pak hrají 7r-elektrony násobných vazeb. Příklady: V komplexním kationtu [Cu(NH3)4]2+je centrálním atomem ion Cu2+ a ligandy jsou molekuly NH3. Donory elektronových párů (donorové atomy) jsou atomy dusíku čtyř molekul amoniaku: H I H-N-H 74 V komplexním aniontu [Fe(CN)6] je centrálním atomem Fe + a ligandy anionty CN . Donory elektronových párů (tj. donorové atomy) jsou atomy uhlíku šesti iontů CN": 0 |C=N| V koordinační molekule látky nazývané bis(benzen)chrom není možno určit konkrétní donorové atomy, protože ligand - nenasycený uhlovodík (benzen) - je k centrálnímu atomu (Cr) vázán jako celek pomocí 7r-elektronů násobných vazeb. Centrální atom M je charakterizován koordinačním číslem. To je rovno počtu donorových atomů vázaných k M. U částic s nespecifikovaným donorovým atomem lze za koordinační číslo atomu či iontu M považovat počet částic (tj. ligandů) vázaných k němu jako celek. Nejčastějšími koordinačními čísly bývají 4 a 6, méně frekventovaná jsou koordinační čísla 2, 3, 5, 7, 8 a 12. Příklady: V komplexním kationtu [Cu(NH3)4] +je koordinační číslo mědi 4. Donory elektronových párů (donorové atomy) jsou atomy dusíku čtyř molekul amoniaku: V komplexním aniontu [Fe(CN)6] "je koordinační číslo železa 6. Donory elektronových párů (tj. donorové atomy) jsou atomy uhlíku šesti iontů CN": V komplexním kationtu [Cu(NH2CH2CH2NH2)2]2+ je koordinační číslo mědi 4, avšak počet ligandů je 2. Donory elektronových párů (donorové atomy) jsou všechny 4 atomy dusíku: V koordinační molekule látky nazývané bis(benzen)chrom je koordinační číslo chrómu 2. (K chrómu se vážou celkem 2 ligandy bez možnosti specifikace donorových atomů). NH3 NH3 1 ^^NH3 NH3 ON| |N=C ON |N=C ON ON| ~^NH2 CH2 | ^NH2 CH2 / QT CH2 \/ \>a NH2 NNH2 2+ 2+ 75 Částice s jedním donorovým atomem se nazývá jedno vazný nebo monodonorový ligand. Příklad: Molekula NH3. Donor elektronového páru (donorový atom) je pouze atom dusíku: H I H-N-H Obsahuje-li ligand více donorových atomů, pak se označuje jako vícevazný nebo polydonorový. Příklad: Molekula NH2CH2CH2NH2. Donory elektronového páru (donorové atomy) jsou dva atomy dusíku. Chelátový ligand je ligand vázaný k jednomu a témuž centrálnímu atomu či iontu dvěma či více donorovými atomy. Koordinační sloučenina obsahující chelátový ligand se nazývá chelát. Příklad: Molekula NH2CH2CH2NH2 se v komplexním kationtu [Cu(NH2CH2CH2NH2)2]2+ chová jako chelátový ligand: Komplexní katión [Cu(NH2CH2CH2NH2)2]2+je příkladem chelátu. H2 CH2 I ^H2 CH2 / Cti CH2 \/ \M NH9 NNH9 2+ Můstkový ligand se váže k více než jednomu centrálnímu atomu či iontu. Příklad: Anion OH~ se v komplexním kationtu [Fe2(H20)8(OH)2] chová jako můstkový ligand: H90 H OH, H90 :Fe: H90 O O :Fe; OH9 OH9 H90 H OH9 4+ Koordinační sloučenina s větším počtem centrálních atomů či iontů se nazývá víceiademý (polycentrický, polynukleární) komplex. Počet centrálních atomů či iontů v takovéto koordinační částici se označuje pojmem dvoiiaderný (bicentrický, binukleámí), troiiademý (tricentrický, trinukleární),... komplex. Příklad: Kation [Fe2(H20)8(OH)4] +jedvojjaderný komplex. 76 Koordinační částice, v nichž atomy kovů jsou navzájem přímo vázány vazbou kov-kov a zároveň se váží s ligandy, se označuje „cluster" (čti „klastr"). Příklad: Sloučenina nazývaná dodekakarbonyltriosmium je příkladem klastru (a současně také trojjaderného komplexu): OC OC^Os OC |N OC CO ľ/ Os^CO CO CO oc I co co 4.2 Názvosloví koordinačních částic - základní pravidla 4.2.1 Centrální atomy Ve stechiometrickém a funkčním vzorci se uvádí na prvním místě symbol centrálního atomu (iontu). Za ním pak následují vzorce ligandů. Vzorec koordinační částice se dává do hranaté závorky [ ]. V názvu koordinační sloučeniny se uvádí název centrálního atomu až po názvech ligandů. Počet stejných centrálních atomů lze udat jednoduchými číslovkovými předponami. Nulový oxidační stupeň centrálního atomu nemá žádné názvoslovné zakončení. Proto se v pojmenování koordinační částice uvádí jeho název buď v nominativu (1. pád), nebo genitivu (2. pád) jednotného čísla. Za název koordinační částice lze dopsat do kulaté závorky arabskou číslicí celkový elektrický náboj koordinační částice (nulový náboj se takto neoznačuje). Místo vypsání celkového náboje koordinační částice lze číslovkovými předponami jednoznačně udat počet všech kompenzujících iontů ve sloučenině. Příklady: [Ni(C0)4] tetrakarbonylnikl tetrakarbonyl niklu [Co2(CO)8] oktakarbonyldikobalt oktakarbonyl dikobaltu K4[Ni(CN)4] tetrakyanonikl(4-) draselný tetrakyanonikl tetradraselný tetrakyanonikl(4-) tetradraselný (informace o náboji koordinační částice je zdvojena) draselná sůl tetrakyanoniklu(4-) tetradraselná sůl tetrakyanoniklu tetradraselná sůl tetrakyanoniklu(4-) (informace o náboji koordinační částice je zdvojena) Ca2[Ni(CN)4] tetrakyanonikl(4-) vápenatý tetrakyanonikl divápenatý tetrakyanonikl(4-) divápenatý (informace o náboji koordinační částice je zdvojena) vápenatá sůl tetrakyanoniklu(4-) divápenatá sůl tetrakyanoniklu divápenatá sůl tetrakyanoniklu(4-) (informace o náboji koordinační částice je zdvojena) Je-li centrální atom v záporném oxidačním stupni, nese zakončení -id a název koordinační částice je doplněn nábojem koordinační částice (v kulaté závorce). 77 Příklady: Na[Co(CO)4] tetrakarbonylkobaltid(l-) sodný (NH4)3[V(CO)5] pentakarbonylvanadid(3-) amonný K[Nb(CO)6] hexakarbonylniobid(l-) draselný Li2[Mo2(CO)10] dekakarbonyldimolybdenid(2-) lithný Na[Ir(CO)3(PPh3)] trikarbonyl-trifenylfosfiniridid(l-) sodný l Kladný oxidační stupeň centrálního atomu se vyjádří v názvu koordinační částice příslušným zakončením podobně jako u sloučenin jednoduchých (ný, natý,...). Příklady: K3[Fe(CN)6] hexakyanoželezitan draselný K4[Fe(CN)6] hexakyanoželeznatan draselný [Crm(en)3]Cl3 chlorid tris(ethylendiamin)chromitý* [Co:H(CO)4] hydrido-tetrakarbonylkobaltný komplex 4.2.2 Pořadí ligandu ve vzorci a názvu koordinační částice Obsahuje-li koordinační částice dva nebo více ligandu, uvádějí se v abecedním pořadí podle začátečních písmen jejich názvů, bez přihlédnutí k hodnotám jejich nábojů, počtu nebo číslovkovým předponám. Pozor: např. seskupení „diammin" se řadí pod písmeno „a" (ligand NH3, tedy ammin), zatímco seskupení „dimethylamin" se řadí pod písmeno „d", neboť ligandovou jednotkou je částice (CH3)2NH, nazývaná dimethylamin). Seskupení (CH3NH2)2 pojmenujeme bis(methylamin) a řadíme pod písmeno „m". Ligandy začínající písmenem „ch" se řadí pod „c" (např. chloro-,...). Příklady: [Co(NH3)3(H20)Cl2]Cl chlorid triammin-aqua-dichlorokobaltitý 4.2.3 Použití oddělovacích znamének (pomlček) Ve vzorcích koordinačních částic se používá pomlček jen ve spojení se strukturními předponami (kap. 4.2.6). Příklady: cis-[Pt(NH3)2Cl2] rraní-[Pt(NH3)2Cl2] V názvech koordinačních sloučenin se pomlček používá v následujících případech: a) Obsahuje-li sloučenina více ligandu různého druhu, oddělují se od sebe názvy různých ligandu pomlčkou. Název posledního ligandu se od názvu centrálního atomu pomlčkou neodděluje a píše se s ním dohromady. b) Pomlčkou se oddělují také značky prvků, řecká písmena a strukturní předpony, pokud jsou součástí názvu. 1 Ve vzorci byla použita názvoslovná zkratka. Názvoslovné zkratky jsou podrobně diskutovány v kapitole 4.2.7. 78 Příklady: [Co(NH3)3(H20)Cl2]Cl chlorid triammin-aqua-dichlorokobaltitý rrans-[Co(NH3)3(H20)Cl2]Cl chlorid rrans-triammin-aqua-dichlorokobaltitý [Cr(C6H6)2] bis(r|-benzen)chrom K2[Ni{S(CO)2S}2] bis(dithiooxalato-S,S'")nikelnatan(2-) draselný 4.2.4 Tvorba názvů koordinačních sloučenin Název koordinační sloučeniny se ve většině případů skládá z podstatného a přídavného jména, a) Sloučeniny s koordinačním kationtem a jednoduchým aniontem Anion (podstatné jméno) pojmenujeme podle pravidel pro jednoduché sloučeniny. Název kationtu (přídavné jméno) je tvořen názvem centrálního atomu s příslušným označením oxidačního čísla, přičemž předponu tohoto přídavného jména tvoří názvy ligandů, vyznačení jejich počtu a případně strukturní předpony. Příklady: [Co(NH3)3(H20)Cl2]Cl chlorid triammin-aqua-dichlorokobaltitý [Crni(en)3]I3 Jodid tris(ethylendiamin)chromitý b) Sloučeniny s koordinačním aniontem a jednoduchým kationtem Název aniontu (podstatné jméno) je odvozen koncovkou -an od názvu centrálního atomu s příslušným označením oxidačního čísla, přičemž předponu tohoto přídavného jména tvoří názvy ligandů, vyznačení jejich počtu a případně strukturní předpony. Název kationtu (přídavné jméno) je utvořen podle pravidel pro jednoduché sloučeniny. Příklady: K3[Fe(CN)6] hexakyanoželezitan draselný Ca2[Fe(CN)6] hexakyanoželeznatan vápenatý Li[Nb(CO)6] hexakarbonylniobid(l-) lithný c) Sloučeniny s koordinačním aniontem i kationtem Název aniontu (podstatné jméno) utvoříme podle pravidla (b), název kationtu (přídavné jméno) utvoříme podle pravidla (a). Příklady: [Crm(en)3] [Fe(CN)6] hexakyanoželezitan tris(ethylendiamin)chromitý [Ptn(NH3)4] [PtCl4] tetrachloroplatnatan tetraamminplatnatý d) Elektroneutrální koordinační částice s centrálním atomem v kladném oxidačním stupni jsou pojmenovány přídavným jménem utvořeným podle pravidla (a) a podstatným jménem „komplex". Příklady: [Co:H(CO)4] hydrido-tetrakarbonylkobaltný komplex 79 [Co(NH3)3Cl3] triammin-trichlorokobaltitý komplex 80 e) Elektroneutrální koordinační částice s centrálním atomem v nulovém oxidačním stupni se pojmenovávají podle pravidel uvedených v kapitole 4.2.1, v textu o nulovém oxidačním stupni. Příklady: [Os3(CO)i2] dodekakarbonyltriosmium nebo dodekakarbonyl triosmia [V(CO)6] hexakakarbonylvanad nebo hexakakarbonyl vanadu [Rh4(CO)i2] dodekakarbonyltetrarhodium nebo dodekakarbonyl tetrarhodia [Co(PMe3)4] tetrakis(trimethylfosfin)kobalt nebo tetrakis(trimethylfosfin) kobaltu 4.2.5 Názvy ligandů Názvy aniontových ligandů (organických i anorganických) mají zakončení ,,-o". Názvy nejběžnějších aniontových ligandů jsou shrnuty v tabulce X. Tabulka X: Přehled běžně frekventovaných aniontových ligandů koordinačních částic ANIONTOVY LIGAND vzorec název aniontu název ligandu F" fluorid fluoro- cr chlorid chloro- Br" bromid bromo- r jodid jodo- o2- oxid oxo- H02- hydrogenperoxid hydrogenperoxo- o2- hyperoxid dioxygeno(l-) o22" peroxid peroxo- s2~ sulfid ťhio- s22- disulfid disulfido- HS" hydrogensulfid merkapto- H" hydrid hydrido- OH" hydroxid hydroxo- CN" kyanid kyano- OCN" kyanatan kyanato- (vazba přes atom kyslíku) SCN" thiokyanatan thiokyanato- (vazba přes atom síry) NCCT isokyanatan isokyanato-(vazba přes atom dusíku) NCS" isothiokyanatan isothiokyanato-(vazba přes atom dusíku) N02- dusitan nitro- (vazba přes atom dusíku) ONCT dusitan nitrito- (vazba přes atom kyslíku) NO3- dusičnan nitrato- SO42" síran sulfato- SSO32" thiosíran thiosulfato- SO32- siřičitan sulfito- CO32- uhličitan karbonato- PO43" fosforečnan fosfato- HPO42" hydrogenfosforečnan hydrogenfosfato- H2P04- dihydrogenfosforečnan dihydrogenfosfato- CH3COO- octan acetato- CH3OSOO" methylsulfit (methylsiřičitan) methylsulfito- CH3CONH" acetamid acetamido- (CH3)2N- dimethylamid dimethylamido- NH2- amid amido- NH2" imid imido- N3- nitrid nitrido- N3- azid azido- CH3O- methoxid methoxo- CH3S" methan thiolat methanthiolato- 81 Příklady: Na[B(N03)4] K2[OsCl5N)] Na3[Ag(S203)2] [Ru(NH3)4(HS03)2] NH4[Cr(NH3)2(NCS)4] K[AgF4] Ba[BrF4]2 Cs[ICl4] K[Au(OH)4] K[CrF40] K2[CrNH3(CN)2(0)2(02)] [AsS4]3_ K2[Fe2(NO)4S2] K[Au(S2)S] tetranitratoboritan(l-) sodný pentachloro-nitridoosmian(2-) draselný bis(thiosulfato)stříbrnan(3-) sodný tetraammin-bis(hydrogensulfito)ruthenatý komplex diammin-tetrakis(isothiokyanato)chromitan(l-) amonný tetrafluorostříbřitan(l-) draselný tetrafluorobromitan(l-) barnatý tetrachlorojoditan(l-) česný tetrahydroxozlatitan(l-) draselný tetrafluoro-oxochromičnan(l-) draselný ammin-dikyano-dioxo-peroxochroman(2-) draselný tetrathioarseničnanový(3-) ion tetranitrosyl-dithiodiželeznan(2-) draselný disulfido-thiozlatitan(l-) draselný Názvy aniontových ligandů, jež jsou odvozeny od organických sloučenin odštěpením protonu (jiné ligandy než ty, které jsou pojmenovány v tabulce X), mají zakončení ,,-ato". Názvy těchto ligandů se uvádějí v závorkách, bez ohledu na to, zda organický ligand je či není substituovaný, např. (benzoato), (p-chlorfenolato), (2-(chlormethyl)-l-naftolato). Příklady: [Ni(C4H7N202)2] [Cu(C5H702)2] bis(2,3-butandiondioximato)nikelnatý komplex bis(2,4-pentandionato)měďnatý komplex bis(8-chinolinato)stříbrnatý komplex Tvorí-li organická sloučenina ligandy s různým záporným nábojem (v důsledku ztráty různého počtu protonů), vyznačí se celkový náboj ligandu za jeho názvem pomocí Ewensova-Bassetova čísla v kulaté závorce. Příklady: -OOCCH(CT)CH(OH)COCr -OOCCH(OH)CH(OH)COO" tartarato(3-) tartarato(2-) Název neutrálních a kationtových ligandů se používá beze změny (mají tedy stejné pojmenování jako príslušná sloučenina, resp. katión či atomová skupina), přišemž k zápisu organických ligandů do vzorců koordinačních sloučenin se často využívá názvoslovných zkratek, diskutovaných v kapitole 4.2.7. Výjimku tvoří ligandy H20, NH3 NO a CO (nazývají se „aqua", „ammin", „nitrosyl" a „karbonyl" - viz tabulka XI). Všechny neutrální a kladně nabité ligandy (s výjimkou čtyř uvedených ligandů) se dávají v názvu sloučeniny do závorky. Tabulka XI: Přehled běžně frekventovaných neutrálních ligandů koordinačních částic NEUTRÁLNI LIGAND vzorec sloučenina název vzorec sloučenina název H20 voda aqua- CO oxid uhelnatý karbonyl- NH3 amoniak ammin- NO oxid dusnatý nitrosyl- o2 molekulární kyslík dioxygen- 0 atomový kyslík oxygen- 82 Příklady (Ugandy z tabulky XI): [Cr(H20)6]Cl3 [Co(NH3)5Cl]Cl2 Na2[Fe(CN)5NO] K[Co(CO)2(CN)(NO)] [CoH(CO)4] chlorid hexaaquachromitý chlorid pentaamin-chlorokobaltitý pentakyano-nitrosylželezitan(2-) sodný draselná sůl dikarbonyl-kyano-nitrosylkobaltu(l-) hydrido-tetrakarbonylkobaltný komplex Příklady (další neutrální Ugandy): [Co(C4H8N202)Cl2] cíí-[PtCl2(Et3P)2] [CuCl2(CH3NH2)2] [Pt(py)4][PtCl4] [Fe(bpy)3]Cl2 [Co(en)3]2(S04)3 [Zn{NH2CH2CH(NH2)CH2NH2}2]I2 K[PtCl3(C2H4)] [Cr(C6H5NC)6] [Ru(NH3)5(N2)]Cl2 Příklad (kationtové Ugandy): [PtCl2{N(CH3)4}]Cl [PtCl2 {H2NCH2CH(NH2)CH2NH3)} ] Cl bis(2,3-butandiondioxim)-dichlorokobaltnatý komplex ds-dichloro-bis(triethylfosfin)platnatý komplex* dichloro-bis(methylamin)měďnatý komplex* tetrachloroplatnatan tetrakis(pyridin)platnatý* chlorid tris(2,2 -bipyridin)železnatý(2-)* síran tris(ethylendiamin)kobaltitý(3+)* jodid bis(l ,2,3-triaminopropan)zinečnatý(2+) trichloro-(ethylen)platnatan(l-) draselný hexakis(fenylisokyanid)chrom chlorid pentaammin-(dinitrogen)ruthenatý(2+) chlorid dichloro-(tetramethylamonium)platnatý(l+) chlorid dichloro-(2,3-diaminopropylamonium)platnatý(l+) 4.2.6 Izomerie koordinačních sloučenin Izomerie je jev v koordinační chemii velmi rozšířený. Izoméry jsou sloučeniny, které mají navzájem stejné stechiometrické složení a shodnou relativní molekulovou hmotnost, ale liší se některými fyzikálně chemickými vlastnostmi (tvar molekuly, specifická optická otácivost, dipólový moment a podobně). Izomerii dělíme na strukturní a prostorovou. 4.2.6.1 Strukturní izomerie a) vazebná izomerie: Tentýž ligand se k centrálnímu atomu váže různými donorovými atomy. Sloučeniny odlišíme názvem ligandů. Příklad: SCN NCS | SCN ^FeC^ NCS | SCN SCN NCS NCS | NCS NCS | NCS NCS hexathiokyanatoželezitanový hexaisothiokyanatoželezitanový anion anion Ve vzorci byla použita názvoslovná zkratka. Názvoslovné zkratky jsou podrobně diskutovány v kapitole 4.2.7. 83 b) polohová izomerie ligandů: Ligandy jsou navzájem svými polohovými izoméry. Sloučeniny odlišíme názvem ligandů. Příklad: CH2-CH-CH3 I I NH2 NH2 CH3-NH-CH2-CH2-NH2 ionizační izomerie: pojmenování ligandu: 1,2-propandiamin pojmenování ligandu: iV-methylethylendiamin c) Komplex má zaměněny ionty v koordinační a kompenzační sféře. Sloučeniny odlišíme názvem podle pravidel pro pojmenování koordinačních sloučenin. Příklad: [Co(NH3)5S04]Br [Co(NH3)5Br]S04 bromid pentaammin-sulfatokobaltitý síran pentaammin-bromokobaltitý c) koordinační izomerie: Komplexy mající současně koordinační katión i koordinační anion se liší rozdělením ligandů mezi koordinační sféry obou centrálních atomů. Sloučeniny odlišíme názvem podle pravidel pro pojmenování koordinačních sloučenin. Příklad: [Pt(NH3)4][CuCl4] [Cu(NH3)4][PtCl4] tetrachloroměďnatan tetraamminplatnatý tetrachloroplatnatan tetraamminměďnatý 4.2.6.2 Prostorová izomerie Prostorová izomerie je podmíněna prostorovým uspořádáním ligandů v koordinační sféře centrálního atomu. Rozlišujeme geometrickou a optickou izomerii. a) geometrická izomerie: Nejčastěji se geometrická izomerie vyskytuje u čtvercových a oktaedrických komplexů. U tetraedrických komplexů z geometrických důvodů existovat nemůže. K rozlišení izomerů, z nichž každý má dvojici stejných ligandů, používáme strukturní předpony „cis-" (stejné skupiny jsou u sebe) a „trans-" (stejné skupiny jsou naproti sobě). Příklady: Br Cl | Cl ^FeC^ Cl | Cl Br írans-dibromo-tetrachloroželezitanový anion Cl NH3—R— NH3 Cl írans-diammin-dichloroplatnatý komplex Cl Cl | Br ^FeC^ Cl | Br Cl cú-dibromo-tetrachloroželezitanový anion NH3 NH3—R— Cl Cl ds-diammin-dichloroplatnatý komplex 84 U komplexů nesoucích dvě trojice stejných ligandů se používají strukturní předpony ,fac-" (tři stejné ligandy obsazují vrcholy jedné strany oktaedru) a ,jner-" (tři stejné ligandy jsou umístěny na „poledníku" oktaedru). Příklady: Cl Cl Br :Fe: Cl ^Br "Br 3- /ac-tribromo-trichloroželezitanový Cl Cl Br :Fe: Br ^Cl ""Br 3- mer-tribromo-trichloroželezitanový anion anion Tam, kde strukturní předpony nepostačují, používá se polohových indexů (tzv. lokantů), které se píší malými latinskými písmeny a tisknou kurzívou. Příklad: d—Pt— b NH3 OC—R—Br OH a-ammin-Ŕ-bromo-c-hydroxo-íi-karbonylplatnatý komplex Pravidla pro používání polohových indexů jsou poměrně složitá a jejich podrobnější rozbor přesahuje rámec tohoto studijního materiálu. b) Optická izomerie je způsobena buď chirálním (asymetrickým) uspořádáním ligandů v koordinační sféře (převážně u chelátů) nebo chiralitou některého ligandu. V názvosloví se využívá polohových indexů používaných na základě poměrně složité soustavy pravidel, jejichž výklad přesahuje rámec tohoto studijního materiálu. Příklady dvojic optických izomerů koordinačních sloučenin (asymetrické centrum je značeno hvězdičkou): /CH2 NH2 ^CH2 /CH, CH2 N NH2 XNH2 | NP ^CH2 q /NH2 |^NH2- -CH2 ( CH2 ^,NH2 ^CH2 Cl Cl | NH 2 J^Pf"^^ ■CH2 Cl f""NH2- -C*- H Cl CH2- -NH2 Jffl2 | NH2 CH2 ~^Co* CH- Níl2 | ^^H2 NH2 _CH2 \ CH2 Cl Cl | NH2 J^ľPt """'- CH2 Cl f""NH2-C*-CH2-NH2 Cl | H 85 4.2.7 Používání názvoslovných zkratek pro ligandy Pro některé ligandy se používá, zvláště ve vzorcích, ale i v názvech, jejich tzv. názvoslovných zkratek. Při tvorbě a používání zkratek je třeba řídit se těmito pravidly: 1. Vychází se z předpokladu, že čtenář nezná žádnou ze zkratek, jichž bylo v textu použito. Proto musí být v každém písemném sdělení všechny názvoslovné zkratky vysvětleny. 2. Názvoslovné zkratky nemají být tvořeny více než čtyřmi písmeny. 3. Zkratky pro ligandy by neměly být zaměnitelné s běžně používanými zkratkami pro organické skupiny (např. Me ... methyl, Et... ethyl, Ph ... fenyl apod.). 4. Zkratky všech ligandů se píší s malými počátečními písmeny. 5. Zkratky ligandů nesmějí obsahovat pomlčky a jiná oddělovací znaménka. 6. I ve zkratkovitém vyjádření musí být jasně odlišitelná sloučenina a ionty od ní odvozené. 7. Při použití zkratek nesmí dojít k záměně se symboly atomů. Proto se zkratky od symbolů prvků oddělují mezerou nebo uzavřením zkratky do kulaté závorky. 8. Je zakázáno zkratky vzájemně spojovat za vzniku jiné zkratky (např. je zakázáno používat zkratku Eten pro N-ethylethylendiamin, neboť jde o složeninu zkratek Et ... ethyl a en... ethylendiamin). 9. Běžně používané zkratky jsou uvedeny v tabulkách XII a XIII: Tabulka XII: Názvoslovné zkratky označující aniontové skupiny (s udáním původních elektroneutrálních látek) zkratka název ligandů Hacac acetylaceton neboli 2,4-pentandion, CH3COCH2COCH3 acac acetylacetonato- Hac octová kyselina ac acetato H4edta ethylendiamintetraoctová kyselina (HOOCCH2)2NCH2CH2N(CH2COOH)2 edta ethylendiamintetraacetato H2ox oxalová kyselina neboli šťavelová kyselina, HOOC-COOH ox oxalate Hox hydrogenoxalato Tabulka XIII: Názvoslovné zkratky označující neutrální ligandy zkratka název ligandů bpy 2,2'-bipyridin en ethylendiamin NH2 CH2 CH2 NH2 dien diethylentriamin NH2 CH2 CH2 NH CH2 CH2 NH2 ur močovina neboli urea (NH2)2CO phen 1,10-fenantrolin py pyridin C5H5N 86 4.2.8 7t-komplexv Velkou skupinu koordinačních sloučenin tvoří částice, v nichž jako ligandy vystupují molekuly nenasycených uhlovodíků. V takových případech často není možné přesně určit donorové atomy, protože nenasycený uhlovodík je k centrálnímu atomu vázán jako celek pomocí x-elektronů násobných vazeb. Takové koordinační sloučeniny se obecně nazývají x-komplexy. Vytvoření jejich názvu bez ohledu na strukturu se děje podle již popsaných pravidel. Příklady: [Cr(C6H6)2] bis(benzen)chrom [Ni(C5H5)2 bis(cyklopentadienyl)nikelnatý komplex [Re(C5H5)2H] bis(cyklopentadienyl)-hydridorhenitý komplex K[PtCl3(C2H4)] trichloro-(ethylen)platnatan(l-) draselný K © H \ H H ~\ H 0 2© 0 ci—r—er ci e e 87 Pokud chceme jasně vyznačit, že nenasycený ligand se váže k centrálnímu atomu všemi atomy řetězce nebo kruhu, uvedeme před jeho název symbol tj (čti „éta" nebo „hapto"). Příklady: [Cr(C6H6)2] bis(77-benzen)chrom [Ni(C5H5)2] bis(77-cyklopentadienyl)nikelnatý komplex [Re(C5H5)2H] bis(^-cyklopentadienyl)-hydridorhenitý komplex K[PtCl3(C2H4)] trichloro-(^-ethylen)platnatan(l-) draselný Komplexy obsahující ligand 77-cyklopentadienyl a jejich deriváty se označují skupinovým názvem metalloceny. Je známo velké množství derivátů metallocenu odvozených od základních látek substitucí vodíkových atomů na cyklopentadienylových kruzích. Tyto deriváty se pojmenovávají v souhlase se zásadami názvosloví organické chemie. Příklady: 1 11 11 11 11 11 ferrocen nikelocen chromocen osmocen l,l'-dichlorferrocen 1,3-dimethylosmocen 4.2.9 Víceiaderné komplexy Skupinovým názvem víceiaderné komplexy označujeme sloučeniny s alespoň dvěma centrálními atomy, které jsou spojeny buď můstkovými ligandy, anebo vazbou kov-kov. Přítomnost můstkového ligandu se v názvu koordinační částice vyznačí tak, že se před jeho název přidá symbol jU. Dva nebo více mustkových ligandu téhož druhu se vyznačí číslovkovou předponou oddělenou od symbolu /i pomlčkou. Mustkové ligandy se uvádějí spolu s ostatními v abecedním pořadí. Je-li však komplex uspořádán vzhledem k můstku symetricky, lze tvořit jeho název s použitím násobných číslovkových předpon. Je-li v částici přítomen ligand můstkový i nemůstkový, uvádí se nejprve můstkový. Tam, kde je to potřebné, se uvedou značky donorových atomů ligandu kurzívou za název můstkového ligandu. Názvy složitějších struktur se tvoří pomocí polohových indexů. Příklady: [(NH3)5Cr • OH • Cr(NH3)5]Cl5 chlorid //-hydroxo-bis(pentaamminchromitý) chlorid//-hydroxo-dekaammindichromitý [(CO)3Fe • (CO)3 • Fe(CO)3] tri-^-karbonyl-bisCtrikarbonylželezo) tri-^-karbonyl-hexakarbonyldiželezo Jsou-li koordinační sloučeniny obsahující vazbu kov-kov symetrické, tvoří se jejich názvy pomocí násobných číslovkových předpon. Jsou-li nesymetrické, pak se jeden z centrálních atomů spolu s jeho ligandy považuje jako celek za ligand druhého centrálního atomu. 88 Příklady: [Br4Re-ReBr4]2" [(CO)5Mn-Mn(CO)5] [(CO)4Co-Re(CO)5] anion bis(tetrabromorhenitanový)(2-) bis(pentakarbonylmangan) pentakarbonyl-(tetrakarbonylkobaltio)rhenium V některých koordinačních sloučeninách jsou kovové centrální atomy vázány do kompaktního celku definovaného geometrického tvaru, na který jsou pak vázány ligandy. Takové specifické útvary nazýváme clustery (cluster čti „klastr") a v jejich názvech se geometrický tvar centrální části může vyznačit předponami triangulo-, tetraedro-, oktaedro- apod. Příklad: dodekakarbonyl-ír;an^ř Ba2+ + 2 OH~ d) Fe(OH)3 -» Fe3++ 3 OH~ e) Cu(OH)2 -» Cu2+ + 2 OH" f) LiOH -» Li+ + OH" g) NH4OH -» NH4+ + OH" h) Co(OH)2 -» Co2+ + 2 OH" i) Mg(OH)2 -» Mg2+ + 2 OH" j) Ca(OH)2 -» Ca2+ + 2 OH" kation katión katión katión katión katión katión katión katión katión hlinitý draselný barnatý železitý meďnatý lithný amonný kobaltnatý horečnatý vápenatý Úloha 39: a) 6 Fe2+ + Cr2072" + 14 H+ -» 6 Fe3+ + 2 Cr3+ + 7 H20 b) 2 Mn04" + 10 Fe2++ 16 H+ -» 2 Mn2++ 10 Fe3+ + 8 H20 Fei+ katión železnatý H+ katión vodíkový Fe3+ katión železitý Cr3+ katión chromitý Mn2+ katión manganatý Úloha 40: a)Ag+ +■ cr -» Agci b) 2 Bi + + 3 S2" -» Bi2S3 c) Ba2+ + Cr042" -» BaCr04 d) Mn2+ + S2" -»MnS e) Sr2+ +■ CO32" -»SrC03 f) 2 As + + 3 S2" -> As2S3 g) Pb2+ +2 r -»Pbl2 Úloha 41: a) anion jodidový, anion jodičnanový, b) anion dusičnanový, c) anion síranový, d) anion chloridový, e) anion sulfidový, f) anion chlorecnanový Úloha 42: a) CIO3- b) CIO", c) CIO4", d) C102" Uloha 43: a) Ca(OH)2 b)IF7 c)MgO d) A14C3 e) K2S207 f)KN02 g) MgCl2 h)BiP vzorec aniontu OH" F" o2- c4-s2o72- N02- cr Úloha 44: I) H3P04 -> H+ + H2P04" II) H2P04" -» H+ + HP042" III) HP042" -> H+ + P043" název aniontu anion hydroxidový anion fluoridový anion oxidový anion karbidový anion disíranový anion dusitanový anion chloridový anion fosfidový H2PO HP04 P043_ anion dihydrogenfosforečnanový anion hydrogenfosforečnanový anion fosforečnanový 98 Úloha 45: Název vzorec chloridový anion cl- peroxidový anion or hydroxidový anion OH" disulfidový anion sr hydridový anion H" siřičitanový anion SO32- chlornanový anion cicr manganistanový anion Mn04- dusitanový anion N02- bromnanový anion BrO~ Úloha 46: a) CO - karbonyl, c) N02 - nitryl, e) U02 - uranyl, g) SO - thionyl Úloha 47: a) chlorid nitrosylu, b) sulfid karbonylu, c) nitrid fosforylu, d) dichlorid thionylu Úloha 48: Vzorec Název atomová skupina NOS sulfid nitrosylu NO S02C12 dichlorid sulfurylu chlorid sulfurylu(2+) so2 I02F fluorid jodylu I02 POCI3 trichlorid fosforylu chlorid fosforylu(3+) PO Cvičení V: Binární sloučeniny Úloha 49: K H H B R c 0 S I C S T A N N A N C A 0 CH L 0 R I D Y M N S K A Z I v E C 1. hydrid draselný, bromovodík, oxid uhelnatý 2. karbid křemičitý 3. SnH4 4. chemický vzorec páleného vápna 5. soli kyseliny chlorovodíkové 6. sulfid manganatý 7. název minerálu, jehož chemický vzorec je CaF2 Úloha 50: CHEMICKY VZOREC CHEMICKY NAZEV HBr bromovodík CuS sulfid meďnatý Be3N2 nitrid berylnatý BrF5 fluorid bromičný CaC2 acetylid vápenatý CHEMICKY VZOREC CHEMICKY NAZEV AIH3 alan Xe03 oxid xenónový H2S sulfan (sirovodík) FeCl3 chlorid železitý NH3 amoniak Úloha 51: b)PH3 c)ZnS e) SbH3 g) AgCl ch) Hl i) Li202 j) Fe3C k) A1H3 99 Úloha 52: a) Na3IN"Ii: 1 f) MgII02-1 b) K1!"1 g) H1!"1 c) Na^Sb-1 h) AŕW d) SbinH3_1 i) Tirv02-n e) Li1!!-1 j)As2mS3-n Úloha 53: a) Na2S sulfid sodný e) Na2S2 disulfid sodný b) Na3P fosfid sodný f) Na3N nitrid sodný c)NaF fluorid sodný g) Na202 peroxid sodný d) Na3B borid sodný h) NaN3 azid sodný Úloha 54: správné názvy b) BN borid dusitý nitrid boritý C) AI4C3 karbid hliničitý karbid hlinitý d) Sb2S3 síran antimonitý sulfid antimonitý e)IF7 fluoristanjodný fluorid j odistý f) Ca3As2 arsenitan vápenatý arsenid vápenatý h) Cu20 oxid meďnatý oxid měďný Úloha 55: a)H3P fosfan d) H2S sulfan b) H3As arsan e) SiH4 silan c) H2Se selan f) A1H3 alan Úloha 56: MnO oxid manganatý Mn203 oxid manganity Mn02 oxid manganičitý Mn207 oxid manganistý Úloha 57: ox. č. L Hg2Cl2, AgF, AgBr, Na3N II CaO, PbS, HgO, ZnS, CuCl2, Ba02 III. AuF3, Cr203, A1203, FeCl3, IV Ti02, Zr02, Si02, CrF4, WC V P4O10, VI CrF6, Cr03 VII Mn207 Úloha 58: A) oxidy: Sn02 cínovec, A1203 korund, Mn02 pyroluzit(burel), Si02 křemen, UO2 smolinec, Fe203 krevel B) sulfidy: ZnS sfalerit, HgS rumělka, MoS2 molybdenit, PbS galenit C) halogenidy: CaF2 fluorit, NaCl halit(sůl kamenná) Úloha 59: L C. c), II. F. d), III. A. h), IV. B. b), V. D. g), VI. G. e), VIL E. f), VIII. H. a) Úloha 60: a) Ti02, b) Mn02, c) AgBr, d) S02, e) Mn207, f) KCl, g) CaO, h) PbS, i) NH3 100 Cvičení VI: Hydroxidy a podvojné oxidy Úloha 61: a) hydroxid olovnatý Pb(OH)2 b) LiOH hydroxid lithný c) hydroxid kademnatý Cd(OH)2 d) Au(OH)3 hydroxid zlatitý Úloha 62: a) Cu(OH)2 b) Sn(OH)4 hydroxid měďný hydroxid cfnatý hydroxid měďnatý hydroxid cíničitý Úloha 63: a) reakce sodíku s vodou: 2 Na + 2 H20 -> 2 NaOH + H2 b) reakce oxidu vápenatého s vodou: CaO + H20 -> Ca(OH)2 Úloha 64 iin. a) Alm(OH)3 b) Cdn(OH)2 hydroxid hlinitý hydroxid kademnatý c) Ag:OH hydroxid stříbrný d) Snrv(OH)4 hydroxid cíničitý Úloha 65: a) Ba2+ + 2 OH" -» Ba(OH)2 b)Ca2+ + 20H"^Ca(OH)2 c) Al3+ + 30H" -» Al(OH)3 d) Ga3+ + 30H" -» Ga(OH)3 hydroxid barnatý hydroxid vápenatý hydroxid hlinitý hydroxid gallitý Úloha 66: a) Zn(OH)2 b) Cu(OH)2 c) Cr(OH)3 d) Fe(OH)3 IV, III, II, I Úloha 67: a) BaO ■ Ti02 b) CoO ■ Co203 c) 2Cu(OH)2 ■ Al(OH)3 oxid barnato-titaničitý oxid kobaltnato-kobaltitý hydroxid diměďnato-hlinitý trioxid barnato-titaničitý BaTi03 tetraoxid kobaltnato-kobaltitý Co304 pentahydroxid diměďnato-hlinitý Cu2Al(OH)5 Úloha 68: a) BeAl204 b) CaTi03 BenO-n CanO-n Al2m03-n TiIV02-n oxid beryllnato-hlinitý oxid vápenato-titaničitý Úloha 69: magnetovec, vápenec, malachit, chromit, chalkopyrit, křišťál, limonit, magnesit, spinel, azurit. Úloha 70: a) magnetovec b) chromit c) spinel FeO • Fe203 FeO • Cr203 MgO • A1203 oxid železnato-železitý oxid železnato-chromitý oxid hlinito-hořečnatý Cvičení VII: Kyseliny Úloha 71: a) HC10 kyselina chlorná b) HC102 kyselina chloritá c) HC103 kyselina chlorečná d) HC104 kyselina chloristá 101 Úloha 72: a) HB02 H3BO3 b) HIO3 H3IO4 c) H2Si03 H4SÍO4 kyselina hydrogenboritá, kyselina dioxoboritá kyselina trihydrogenboritá, kyselina trioxoboritá kyselina hydrogenjodičná, kyselina trioxojodičná kyselina trihydrogenjodičná, kyselina tetraoxojodičná kyselina dihydrogenkremicitá, kyselina trioxokremicitá kyselina tetrahydrogenkremicitá, kyselina tetraoxokremicitá Úloha 73: Přiřaďte vzorcům kyselin (1-8) správny název (a-h): l.d, 2. g, 3. a, 4. f, 5. h, 6. b, 7. e, 8. c Úloha 74: Doplňte vzorce funkčních derivátů kyselin a) N02F d) S02(NH2)2 b) MoCl202 e) CSC12 c) NOCI f) C2H5ON02 Úloha 75: a) jednoduché kyseliny: H2S04, H4Si04, HNO3, H5I06, H3BO3, HBrO b) polykyseliny H4P207, H2S205, H2Mo6019, H2Cr207 Úloha 76: kys. trioxofosforečná kyselina dihydrogendisiřičitá kyselina dihydrogenkremicitá kyselina dihydrogenchromová HPO3 Úloha 77: NÁZEV KYSELINY počet centrálních atomů oxidační číslo vzorec kyseliny kyselina sírová 1 VI H2S04 kyselina tetrahydrogenkremicitá IV H4SÍO4 kyselina pentaoxodisiřičitá IV H2S20s kyselina chlorná HC10 kyselina hydrogenfosforečná V HPO3 kyselina dihydrogendichromová VI H2Cr2Q7 kyselina hexahydrogendikřemičitá IV H6Si2Q7 kyselina hydrogenboritá III HB02 Úloha 78: a) H2S203 kyselina thiosírová b) H3ASS4 kyselina tetrathioarseničná c) HSCN kyselina thiokyanatá d) H2Mo02S2 kyselina dithiodioxomolybdenová e) H2SnS3 kyselina trithiocíničitá 102 Úloha 79: a) jednosytné kyseliny: HC104, HN02, HP03, HB02 b) dvojsytné kyseliny: H2C03, H2Se04, H2Si03, c) trojsytné kyseliny: H3P04, H3B03, H3I05 Úloha 80: VZOREC NÁZEV KYSELINY (I) NÁZEV KYSELINY (II) a) HBO2 kyselina hydrogenboritá kyselina dioxoboritá b) H3P04 kyselina trihydrogenfosforečná kyselina tetraoxofosforečná c) H2Cr207 kyselina dihydrogendichromová kyselina heptaoxodichromová d) H5I06 kyselina pentahydrogenjodistá kyselina hexaoxojodistá e) H4Si04 kyselina tetrahydogenkřemičitá kyselina tetraoxokřemičitá f) H3As04 kyselina trihydrogenarseničná kyselina tetraoxoarseničná g) H2Cr04 kyselina dihydrogenchromová kyselina tetraoxochromová h) H3I05 kyselina trihydrogenjodistá kyselina pentaoxojodistá Úloha 81: a) H20 + SO2 -» H2S03 b) H20 + Cr03 -» H2Cr04 c) H20 + S03 -» H2S04 d) H20 + N203 -» 2 HNO2 e) H20 + CO2 -» H2C03 f> H2O + CI2O -» 2 HC10 g) 6 H20 + P4O10 -» 4 H3P04 Úloha 82: f) NH3 (Po rozpuštění ve vodě se chová jako zásada) Cvičení VIII: Soli I Úloha 83: vzorec soli (NH4)2S Ca(H2P04)2 K3AsS4 katión vzorec NH4+ Ca2+ K+ název amonný vápenatý draselný anion vzorec S2" H2P04- AsS43" název sulfidový dihydrogenfosforečnanový tetrathioarseničnanový název soli podstatné jméno označující anion soli sulfid dihydrogenfosforečnan tetrathioarseničnan přídavné jméno označující katión soli amonný vápenatý draselný Úloha 84: název soli vzorec kyseliny vzorec soli hydrogenuhličitan vápenatý H2C03 Ca(HC03)2 tetraboritan disodný H2B407 Na2B407 arseničnan vápenatý HAs03 Ca(As03)2 dusitan lithný HNO2 LiN02 trioxoarsenitan amonný H3As03 (NH4)3As03 chlorečnan barnatý HC103 Ba(C103)2 manganistan draselný HMn04 KMn04 Úloha 85: a) Bil3 jodid bismutitý b) K2Se04 selenan draselný c) As2S5 sulfid arseničný d) Zn(Mn04)2 manganistan zinečnatý e) Na2Cr207 dichroman disodný (heptaoxodichroman disodný) f) chroman olovnatý PbCr04 g) chloritan sodný NaC102 h) železan barnatý BaFe04 ch) trioxokřemičitan sodný Na2Si03 i) disiřičitan didraselný K2S205 103 Úloha 86: a) NaHS hydrogensulfid sodný b) KHSO3 hydrogensiřičitan draselný c) TI2SO4 síran thallný d) SOCI2 dichlorid thionylu e) Na2S203 thiosíran sodný f) SO2NH imid sulfurylu Úloha 87: a) 2 NH3 + H2S -» (NH4)2S b) (NH4)2C03 -> NH3 + NH4HC03 c) Ca3(P04)2 + 2 H2SO4 -> Ca(H2P04)2 + 2 CaS04 Úloha 88: a) LiH2P04 dihydrogenfosforečnan lithný d) NaHC03 hydrogenuhličitan sodný f) KHS hydrogensulfid draselný h) NaHS04 hydrogensíran sodný Cvičení IX: Soli II Úloha 89: a) soli bezkyslíkatých kyselin b) solijednoduchýchoxokyselin c) thiosoli d) hydrogensoli e) podvojné soli f) hydráty solí CoF3 Ni(CN)2, Ga2S3 Co2(S04)3, T12C03 K3SbS4 Mg(HC03)2, K2H20s06 NH4MgP04 Co(N03)2 • 6H2O, PdS04 2H20 Úloha 90: a) 5H20, b) 12H20, c) 10H2O, d) 7H20, e) 1/2H20, f) 2H20 Úloha 91: a) Q1SO4 • 5H20 b) FeS04 • 4H20 c) ZnS04 • 7H20 e) NiS04 • 7H20 f) C0SO4 • 7H20 Úloha 92: KA1(S04)2 • 12H20 KAl(Se04)2 • 12H20 KCr(S04)2 • 12H20 KFe(S04)2 • 12H20 Úloha 93: NÁZEV MINERÁLU CHEMICKY VZOREC CHEMICKY NÁZEV a) sádrovec CaS04 • 2H20 dihydrát síranu vápenatého b) pyrop (český granát) Mg3Al2(Si04)3 kremičitan hořečnato-hlinitý c) siderit (ocelek) FeC03 uhličitan železnatý d) pyrit FeS2 disulfid železnatý e) Glauberova sůl Na2S04 • IOH2O dekahydrát síranu sodného Úloha 94: I. c), II. e), III. d), IV. b), V. a) Úloha 95: b) dichlorid-oxid vanadičitý d) uhličitan-dihydroxid kademnatý e) trifluorid-oxid vanadičný 104 Úloha 96: a) SeF2(0), b) Pb2C03(OH)2, c) SeBr2(0), d) MgCl(OH) Úloha 97: a) Se^cVCO)-n dichlorid-oxid seleničitý b) BiIII(N03)"I(OH)2"1 dusičnan-dihydroxid bismutitý c) VYBr3"I(0)"n tribromid-oxid vanadičný d) NÍ2II(C03)"II(OH)2"1 uhličitan-dihydroxid dinikelnatý Úloha 98: malachit: uhličitan-dihydroxid dimčďnatý azurit: bis(uhličitan)-dihydroxid trimčďnatý Úloha 99: a) A, b) C, c) A Cvičení X: Koordinační sloučeniny Úloha 100: centrálni atom oxidační číslo koordinační číslo název koordinační sloučeniny a Cu 2 4 síran tetraaquamčďnatý b Pt 2 4 diammin-dichloroplatnatý komplex c Fe 2 6 hexakyanoželeznatan tetradraselný (draselný) d Pt 4 6 hexachloroplatičitan disodný (sodný) Úloha 101: b), c) Úloha 102: a) [Cr(H20)6r katión hexaaquachromitý b) [Fe(CN)6]j- anion hexakyanoželezitanový c) [Ni(NH3)6]2+ katión hexaamminnikelnatý d) [SiF6]2" anion hexafluorokřemičitanový e) [Cu(NH3)4]2+ katión tetraamminměďnatý Úloha 103: VZOREC NAZEV [Cr(H20)3Cl3] triaqua-trichlorochromitý komplex Na2[SiF6] hexafluorokřemičitan sodný (disodný) K3[Fe(CO)(CN)5] karbonyl-pentakyanoželeznatan draselný (tridraselný) [Ag(NH3)2]Cl chlorid diamminstříbrný [Co(NH3)5I]Br2 dibromid pentaammin-jodokobaltitý [Cr(H20)4Cl2]Cl • 2H20 dihydrát chloridu tetraaqua-dichlorochromitého [Ni(H20)6](C104)2 chloristan hexaaquanikelnatý [Cr(H20)3(OH)3] triaqua-trihydroxochromitý komplex 105 Úloha 104: název katión anion vzorec síran tetraamminměďnatý [Cu(NH3)4]2+ SO42- [Cu(NH3)4]S04 triammin-trichlorokobaltitý komplex [Co(NH3)3Cl3] tetrachloroplatnatan tetraamminplatnatý [Pt(NH3)4]2+ [PtCl4]2" [Pt(NH3)4][PtCl4] anion tetrakyanonikelnatý [Ni(CN)4]2- [Ni(CN)4]2- tetrahydridohlinitan lithný Li+ [AIH4]- Li[AlH4] katión tetraaquadichlorochromitý [Cr(H20)4Cl2]+ [Cr(H20)4Cl2]+ hexakyanoželeznatan draselný K+ [FeíCN)^4- K4[Fe(CN)6] anion tetrachlorozlatitanový [AuCl4]" [AuCl4]" hexanitrokobaltitanhexaamminkobaltitý [Co(NH3)6f+ [Co(N02)6f- [Co(NH3)6][Co(N02)6] diammin-dibromopalladnatý komplex [Pd(NH3)2Br2] Úloha 105: a) C, b) C, c) A, d) B Úloha 106: a) B, b) C, c) A, d) B Úloha 107: a) K4[Fe(CN)6] b) K3[Fe(CN)6] c) Na2[Fe(CN)5NO] d) Fe[Fe(SCN)6] Úloha 108: a) d) Úloha 109: VZOREC NAZEV a) SO42" sulfate- b) CO karbonyl c) P04J" fosfato- d) NO nitrosyl e) CN" kyano- f) N02- nitro- 8) s2- thio- h) H20 aqua i) OFT hydroxo- j) F^ fluoro- Úloha 110: L (neutrálni ligand) L" L2- LJ- CO CN" SO42" P04J" NO N02- s2- H20 OH" F^ 106 6 Repetitorium chemického anorganického názvosloví -náročnější úkoly Text následující kapitoly je určen především studentům vysokých škol a nadaným studentům škol středních, chemickým olympionikům, soutěžícím ve studentské odborné činnosti, zájemcům o studium na vysokých školách s chemickým zaměřením apod.. Úkoly jsou rozděleny do dvou sloupců. V levém sloupci najde student zadání úkolů, v pravém sloupci pak správné odpovědi. Předpokládá se, že při studiu bude pravý sloupec zakryt a použit bude pouze pro kontrolu odpovědí. Toto členění by mělo urychlit práci s textem a odstranit nutnost neustálého listování, případně zbytečného opisování odpovědí. 6.1 Obecné zásady názvosloví anorganických sloučenin 6.1.1 Oxidační číslo 107 Uloha 111: Určete oxidační čísla všech atomů v následujících sloučeninách Ba02 BanO-:2 Si02 si^o-11. CH3OH cr^o^H1 LiBH4 IAlBmW\ HBr04 HlBtYllO-\ H2NCN Hl2N-mCwN~m VOCI3 v^tr1. CO cii0-n H202 H^O"1, Na2S2 Na'zS-'z 02F2 0^2 AgF2 AgV1, Ba3N2 Ban3N-m2 Úloha 112: Určete oxidační čísla atomů kovů v následujících sloučeninách: Li03 KI3 Sr02 FeO Na02 Li:03 K:I3 Srn02 FenO Na:02 Úloha 113: Určete Stockova čísla centrálních atomů: PuFv [BeF4]2- V3O93" s2o52- CrF40" UOs4- [Ce6(OH)404] SisOg4- Xe064" [Cr(02)4]3- [Ni(CO)4] [Co(CO)4]- [Pt(NH3)2Cl2] [Os3(CO)12]- Puv Be11 Vv siv Crv ví IV U Ce Si^ Xe^ Crv Ni" Co"1 Pť1 Os° 108 [FeCCN),,]4- [Fe(CN)6]3- K[AgF4] Cs[ICl4] K[Au(S3)S] Na3[Fe(CN)6] [Cr(C6H6)2] H4[Xe06] K2[BeF4] K4[Fe(CN)6] [Co(NH3)5S04]Br [Co(NH3)5Br]S04 [Cr(H20)6]Cl3 [Pt(NH3)6]Cl4 [Cu(H20)4]S04 [Hg(H20)OH]Br Fe11 Fe m Agm I111 Aum .in Fe11 Cr1 XeV1' Be11 Fe11 Co111 Co111 Crm Pť Cu11 Hgn Úloha 114: Doplňte náboj koordinační částice: [AumCl3(OH)] [Agm(TeYI06)2] [Mo6nCl8] [NÍ2:(CN)6] [Ni0(CO)2(PF3)2] [P2YW18VI062] [Cr3m(CH3COO)60] [Be4n(CH3COO)60] [AumCl3(OH)]- [AgIII(TeVI06)2]9- [Mo6nCl8]4+ [Ni2I(CN)6]4- [Ni0(CO)2(PF3)2]0 [P2VW18VI062]6- [Cr3m(CH3COO)60]+ [Be4n(CH3COO)60]° Úloha 115: Určete oxidační čísla centrálních atomů v koordinačních sloučeninách: K[Os03N] K4[Ru2Cl10O] Cs[Au(N03)4] K4[Ni(CN)4] Na2[Fe(CO)4] Na[Fe(CO)4] K6H[Ag(IVII06)2] K[CrH(CO)5] K4[U(SCN)8] CrO(02)2 [Ni(PF3)4] Osvm RuIV Aum Ni0 Fe"11 Fe"1 Agm Cr0 TTrv .ví Niu 109 Na[BH(CH30)3 B1' Úloha 116: Podle oxidačního čísla atomů značených obecně M určete zakončení názvů kationtu v těchto sloučeninách: M20 MO4 MO M207 M203 M205 M02 MO3 -ny -ičelý -natý -istý -itý -ičný (-ečný) -ičitý -ový Úloha 117: Pojmenujte tyto oxidy: C120 Hg20 Ru04 Os04 HgO CaO CO C1207 A1203 Cr203 V205 N205 so2 Si02 co2 Ge02 V203 S03 oxid chlorný oxid rtuťný oxid rutheničelý oxid osmičelý oxid rtuťnatý oxid vápenatý oxid uhelnatý oxid chloristý oxid hlinitý oxid chromitý oxid vanadičný oxid dusičný oxid siřičitý oxid křemičitý oxid uhličitý oxid germaničitý oxid vanaditý oxid sírový 110 Úloha 118: Podle oxidačního čísla atomů značených obecně M určete zakončení názvů v těchto sloučeninách: M(OH)0 MCI3O MO(SVI04) MPv04 MI2VII09 MSiIV04 MH2(P2v07) -itý -ičný (-ečný) -ičitý -itý -ičitý -ičitý -natý Úloha 119: Podle oxidačního čísla atomů značených obecně M určete zakončení názvů v těchto sloučeninách: [M2(OH)2]4+ M3C12(0H)4 M3V10vO28 [M2(NH3)10OH]5+ [M6C18]4+ [M(H20)9](Brv03)3 -itý -natý -natý -itý -natý -itý Úloha 120: Podle oxidačního čísla atomů značených obecně M určete zakončení názvů těchto aniontů: M02" M022~ M033" M032~ M03" MÜ44- M043" M042" M04" MOs4- -ítan -natan -itan -ičitan -ičnan (-ečnan) -ičitan -ičnan (-ečnan) -an -istan -ičelan Úloha 121: Určete názvy těchto aniontů: CIO" BrO" AgO" B02- N02- S032" Se032" chlornan bromnan stříbrnan boritan dusitan siřičitan seleničitan Si032~ CO32" Zr032~ Ti044- Si044" Pb044" NO3" Br03" IO3" CIO3" As03~ As043~ VO43" Nb043~ PO43" SO42" Se042" UO42" M0O42" WO42" Te066- Mn04" CIO4" Re04" IO4" io65- OsOs4- křemičitan uhličitan zirkoničitan titaničitan kremičitan olovičitan dusičnan bromičnan jodičnan chlorečnan arseničnan arseničnan vanadičnan niobičnan fosforečnan síran selenan uranan molybdenan wolframan telluran manganistan chloristan rhenistan jodistan jodistan osmičelan Úloha 122: Podle oxidačního čísla atomů značených obecně M určete zakončení názvů těchto aniontu: MF4" MF52- MF6- MFg4- MF72" -itan -itan -ičnan (-ečnan) -ičitan -ičnan (-ečnan) Úloha 123: Určete zakončení názvů těchto aniontu: AuF4" BH4" BF4" -zlatitan -boritan -boritan 112 AuCLf BeCl42~ CdClf InBr52" PtCl62" SbF6- Mo(CN)F8' TaF/ HfF73 -zlatitan -beryllnatan -kademnatan -inditan -platičitan -antimoničnan -molybdeničnan -tantaličnan -hafničitan Úloha 124: Podle oxidačního čísla atomů značených obecně M určete zakončení názvů těchto aniontu: M2CV M2072 M2074 M3O10 M3O93 M3063 M3084 M6018 -ícitan -an -ičnan (-ečnan) -an -ičnan (-ečnan) -itan -ičitan -ičitan Úloha 125: Určete názvy těchto aniontu: S2O52- Ti2052- Cr2072- s2o72- Mo2072" v2o74- W3O102" p3o93- V3093" SiA4- Si601812- V40J24- Mo40132" Mo70246' disiřičitan dititaničitan dichroman disíran dimolybdenan divanadičnan triwolframan trifosforečnan trivanadičnan trikřemičitan hexakřemičitan tetravanadičnan tetramolybdenan heptamolybdenan Úloha 126: Podle oxidačního čísla atomů značených obecně M určete zakončení názvů těchto kyselin: HMO I -ná 113 HM02 HMO3 HMO4 H2M02 H2M03 H2M04 H3MO3 H3MO4 H3MO5 H4MO3 H4MO4 H4MO5 H4M06 -itá -ičná (-ečná) -istá -natá -ičitá -ová -itá -ičná (-ečná) -istá -natá -ičitá -ová -ičelá Úloha 127: Pojmenujte nejjednodušším způsobem tyto kyseliny (nemusíte odlišovat kyseliny lišící se pouze počtem atomů vodíku a kyslíku): HBrO HN02 HBr03 HNO3 HIO3 HCIO4 H2Si03 H2S03 H2C03 H2S04 H3BO3 H3PO4 H3ASO4 H3IO5 H5I06 kyše kyše kyše kyše kyše kyše kyše kyše kyše kyše kyše kyše kyše kyše kyše ina bromná ina dusitá ina bromičná ina dusičná inajodičná ina chloristá ina křemičitá ina siřičitá ina uhličitá ina sírová ina boritá ina fosforečná ina arseničná inajodistá inajodistá Úloha 128: Podle oxidačního čísla atomů značených obecně M určete zakončení názvů těchto kyselin: H2M202 H2M204 H2M205 H2M207 H4M209 H4M207 -ná -itá -ičitá -ová -istá -ičná (-ečná) 114 HM308 -ičná (-ecná) HM508 -itá H4M4O12 -ičná (-ečná) 115 6.1.2 Značky a názvy prvků Úloha 129: Uveďte české názvy těchto prvků: H He Hf Hg Ho vodík helium hafnium rtuť holmium Úloha 130: Uveďte české názvy prvků, jejichž značky začínají písmenem B: Be beryllium, Ba baryum, B bor, Bi bismut, Br brom, Bk berkelium Úloha 131: Uveďte české názvy prvků, jejichž značky začínají písmenem R: Rb rubidium, Ra radium, Re rhenium, Ru ruthenium, Rh rhodium, Rn radon Úloha 132: Napište značky těchto prvků: palladium platina olovo fosfor polonium praseodym promethium plutonium Pd Pt Pb P Po Pr Pm Pu Úloha 133: Určete protonová čísla těchto prvků: Uns Bnb Unu Uuu Unt Esq Tho 107 202 101 111 103 974 368 Úloha 134: Uveďte značky prvků se zadaným protonovým číslem: 157 I Ups 116 463 Qht 289 Boe 105 Unp 728 Sbo 319 Tue 900 Enn 894 Oeq Úloha 135: Pojmenujte tyto prvky: Ups unpentseptium Qht quadhextrium Boe bioctennium Unp unnilpentium Sbo septniloctium Tue triunennium Enn ennilnilium Oeq octennquadium Oeb octennbium Ent enniltrium 6.1.3 Skuüinv prvků a poloha prvků v tabulce Úloha 136: Co je společné těmto prvkům z hlediska jejich polohy v periodickém systému prvků? Li, K, Fr C, Si, Pb Pd, Ru, Rh Gd, Er, Lu Nb, Ta, Unp alkalické kovy, kovy I. A podskupiny tetrely, prvky IV. A podskupiny, prvky 14. skupiny lehké platinové kovy lanthanoidy prvky skupiny vanadu, prvky V. B podskupiny, prvky 5. skupiny Úloha 137: Uvedené prvky rozdělte na lanthanoidy a aktinoidy: Pa, Lu, Pr, Md, Fm, Es, Sm, Gd, Dy, Pu, Ce, Lr Lanthanoidy: Lu, Pr, Sm, Gd, Dy, Ce Aktinoidy: Pu, Pa, Es, Fm, Md, Lr Úloha 138: Uveďte, které prvky patří mezi: pentely: triely kovy alkalických zemin N, P, As, Sb, Bi B, AI, Ga, In, TI Ca, Sr, Ba, Ra 117 118 Úloha 139: Zařaďte do slepé tabulky: K, Zn, Hg, Ni, C, Br, Kr, Al, Cs, Au, V, Cr, La řešení srovnejte s periodickou tabulkou prvků 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 la IIa III b IV b Vb VI b VII b VIII Ib IIb III a IVa Va Via Vila 0 6.1.4 Složení atomů Úloha 140: Uveďte celkový počet protonů v každé z následujících částic: 1735C1- 223Fr+ 232T. 4+ i in 32c 16 J>8 31p 15 -T4 D2150 Itt 322 17 87 90 128 60 10 34 Úloha 141: Uveďte celkový počet neutronů v každé z následujících částic: 18 n35Cľ 223Fr+ 232T. 4+ 32c zs8 15 P4 h' 16 >n 31t D2150 Itt 32^ 1 tl2 »2 136 142 128 64 9 32 Úloha 142: Uveďte celkový počet elektronů v každé z následujících částic: 35r- 17 Cľ 87 90' 223pr+ 232Th4+ 32c 16 ^8 18 86 86 128 60 119 D2150 Itt 32^ 1 tl2 ř>2 10 34 Úloha 143: Za pomoci chemické tabulky najděte s4215At :2D /He 46Li+ 2C chyby v následujících symbolech částic: Protonové číslo At je 85. Protonové číslo H je 1. Správný zápis je j2H nebo D. Protonové číslo He je 2, hmotnostní číslo He nemůže být menší než 2. Protonové číslo Li je 3. Nuklid 6112C neexistuje. Jedná se pravděpodobně o překlep, má být 612C. 6.1.5 Zkráceny zápis jaderných reakcí Úloha 144: Uvedené rovnice jaderných reakcí napište zkráceným způsobem: ,6242Cm + d -> p + ,6243Cm 96242Cm (d, p) 96243Cm 96242Cm + d -»p + 96243Cm 2o48Ca + d -» n + 2149Sc i224Mg + d-> a + n22Na 74184W + d -» a + 73182Ta 612C + d^y+714N %242Cm (d, p) 96243Cm 2048Ca(d,n)2149Sc 1224Mg (d, a) „22Na 74184W(d, a)73182Ta 612C(d,y)714N Úloha 145: Uvedené rovnice jaderných reakcí napište zkráceným způsobem: 51UB + y -> 2n + 58B 3o64Zn + y^2n + 3o62Zn 23He + 23He -» p + 35Li 3375As + d -> 2n + p + 3374As 92238U + a -»15p + 29n + 19K 8 Au 3Cu + a -> 6p + lOn + 2551Mn 51UB (y, 2n) 58B 3o64Zn (y, 2n) 3062Zn 23He (23He, p) 35Li 3375As (d, 2n + p) 3374As 92238U (a, 15p+29n) 79198Au 2963Cu (a, 6p+10n) 2551Mn Úloha 146: Rovnice jaderných reakcí zapsané zkráceným způsobem rozepište: 49Be (14N, 5He) 918F 8i60 (i4N; i2C) 9i8F 23He(23He, 2p)24He 47109Ag(e,n+e)47108Ag 29 3Cu (a, 2d+4p+8n) 2551Mn /Be+14N^5He + 918F gi«0 + 14N -> 12C + 918F 23He + 23He^2p+24He 109 29 Ag + e->n + e + 47108Ag 3Cu + a -» 2d + 4p + 8n + 2551Mn 6.1.6 Typy chemických vzorců Úloha 147: Určete, o jaký typ vzorce (stechiometrický, molekulový, funkční, strukturní, elektronový strukturní, geometrický, krystalochemický) se jedná: {NH2 CaF- NH2- NH2 N2H4 H-O- -H |0=C =0| O-C- -0 jznS i} H-Č )-U {H2S04 |(NH4)F- H2S04 H-0 O \ / S / \ H-0 O H-0| 0| \ // S / w H-0| 0| CaF*l {HO} H202 H 0-0 / H H-O-O-H H-Ü-Ü-H 8] CsCl- 8 stechiometrický krystalochemický funkční molekulový strukturní elektronový strukturní strukturní krystalochemický strukturní stechiometrický krystalochemický molekulový strukturní elektronový strukturní krystalochemický stechiometrický molekulový geometrický strukturní elektronový strukturní krystalochemický 121 ^ -r ŕr BN- H3Si - SiHCl2 {SiH2Cl} Si2H4Cl2 H2ClSi - SiH2Cl NH4N02 N2H402 {NH20} F F geometrický krystalochemický funkční stechiometrický molekulový funkční funkční molekulový stechiometrický geometrický Úloha 148: Najděte alespoň dva rozdílné molekulové vzorce k následujícím vzorcům stechiometrickým: {S} {CH2} {SO3} {NO} {P2O5} S2, Sg C2H4, C4H8 SO3, S206 NO, N204 P2O5,P4O10 Úloha 149: Najděte alespoň dva rozdílné funkční {CH2} {SO3} {CH4N20} {C2H60} {PtCl2N2H6} vzorce k následujícím vzorcům stechiometrickým: H2C = CH2, CH3 - CH = CH - CH3 SO3, SO3-SO3 CO(NH2)2, NH4OCN CH3OCH3, CH3CH2OH [Pt(NH3)2Cl2], [Pt(NH3)4][PtCl4] Úloha 150: Najděte alespoň dva rozdílné funkční vzorce k následujícím vzorcům molekulovým: C3H6 H4Si2Cl2 CH4N20 CH2CHCH3, A CH2-----CH2 H3Si - SiHCl2, H2ClSi - SiH2Cl CO(NH2)2, NH4OCN 122 C2H60 CoN5H15S04Br CuPtN4H12Cl4 CH3OCH3, CH3CH2OH [Co(NH3)5S04]Br, [Co(NH3)5Br]S04 [Cu(NH3)4[PtCl4], [Pt(NH3)4[CuCl4] 6.1.7 Elektronové strukturní vzorce, geometrie molekul Úloha 151: Doplňte uvedené strukturní vzorce následujících izopolyaniontu na elektronové strukturní anion trisíranový(2-) ~ O O 0—2- I I I O-S-O-S-O-S-0 I I I 0 0 0 anion dichromanový(2-) ~ O O _ 2- I I O-Cr-O-Cr-O I I 0 O _ anion cyfc/o-tetrafosforečnanový(4-) - O O ~4- I I O-P-O-P-0 I I 0 o 1 I O-P-O-P-0 I I o o anion cyfc/o-triboritanový(3-) Ö-B-O-B-Ö" 1 I O-B-0 I O anion feaíena-tetrafosforečnanový(6-) ~ O O O o ~ lili O-P-O-P-O-P-O-P-0 lili 0 0 0 0 6- _o _o 101 |0| 101 _ I _ II _ I |0 = S-0-S-0-S = u| II II II |0| |0| |0| <3 _o IUI 101 _ I _ I _ |0 = Cr-0-Cr=0| II II |0| |0| _e _o 101 101 _ I _ I o=p-o-p=n I I |0| |0| __ I __ I 0=P-0-P=U 101 e 101 o _e _ _e lO-B-0-B-OI I I IQ- B -Ol le 101 _e _e 101 101 101 101 _ I _ II _ II _ I 0=P-0-P-0-P-0-P=U 101 e 101 o 101 e 101 e anion cyfc/o-hexakřemičitanový(12-) - O 0 0 o - I \ / I O-Si-O-Si-O-Si-0 o o O-Si-O-Si-O-Si-0 I / \ I 0 0 0 0 12- _e _e _e _e 101 101 101 101 _ I _ \ / I _ IO-Si-0-Si-Ü-Si-OI 0 I I 0 101 |01 _ I _ _ I _ IO-Si-0-Si-O-Si-OI ©I / \ I © loi loi loi igi © 0 O 0 Úloha 152: Doplňte strukturní vzorce následujících heteropolyaniontu na elektronové strukturní vzorce: PI |0| anion chromano-fbsfbrečnanový(3-) 3- ~ O O " I I O-Cr-O-P-0 I I O O anion cyfe/o-hlinitano-dikřemičitanový(5-) O ~| 5- I O-Al-O-Si-0 I I O-Si-0 / \ O o anion bis(borato)-dioxokřemičitanový(6-) po o CT 6- I I I B-0-Si-O-B I I I 0 0 0 anion tris(borato)hlinitanový(6-) O O I I B-0-Al-O-B I I I 0 0 0 I _ O-B-0 _l 6- IO-Cr-0-P-OI 0|| | © |0| 101 _© 101 _ I _ IO-Al-0-Si-OI ©| | © 10-Si-OI / \ 101 101 © o _0 _© _© 101 101 101 I I _ I B-Ö-Si-O-B 101 © _© 101 0 101 0 _© 101 101 I _ _ I B-0-Al-O-B I I I 101 101 101 © I © IÜ-B-ÜI © © Úloha 153: Určete hybridní stav centrálního atomu a zakreslete geometrické vzorce těchto látek: ,3 H,0 sp 124 NH, CH4 CS2 S02 IF, PF, SO, Úloha 154: Zapište elektronové strukturní vzorce H20 NH3 CN" cs2 so2 125 IF, PI C102 PF, SO, XeF4 N2 C02 PCI3 HCN CH3OH Si02 NO 02 SF6 |F|. K -|F| \„ 0 0 |0 = C1 = 0| PI |F| |F| -P —0 0 ľ M Q| |F| |F-^-F| |F| |N = N| |0=C=0| PI p\ jüf' XCI| H-C = N| F H—C-----O-----H H |0=Si=0| |N = 0| |0=0| PI 0 I |F| 0 I ">l |F| 126 ICU BF, NO, CH3COOH XeF2 XeF6 C2H5OH 6.1.8 Názvy kationtu |C1 Cl| |F| |F| |F| |0 = N = 0| H 01 H—C— -c— H E-Xe-1 PI |F| | ^Fl "^•XeC Fi | " >l |F| H f H—C-----C- I I H H H H Úloha Mg2+ Ag2+ Eu2+ Ga+ V3+ Ag3+ Ga3+ Ge4+ Hf4+ Dy3+ Gd3+ 155: Napište názvy následujících jednoatomových kationtu: katión horečnatý katión stříbrnatý katión europnatý katión gallný katión vanaditý katión stříbřitý katión gallitý katión germaničitý katión hafničitý katión dysprositý katión gadolinitý 127 Er" Ce3 Eu: 3+ Ce4+ Cm4+ I+ Cu2+ Cm3+ Cf3+ 4+ U' 5+ Ta Pt2+ katión erbitý katión ceritý katión europitý katión ceričitý katión curičitý katión j odný katión meďnatý katión curitý katión kalifornitý katión uraničitý katión tantaličný katión platnatý Úloha 156: Napište názvy následujících víceatomových kationtu: PH4+ fosfonium H30+ oxonium H3S+ sulfonium NH4+ katión amonný (!! nikoliv H3S04+ sulfatacidium H2N03+ nitratacidium CH3COOH2+ acetatacidium HCOOH2+ formiatacidium N2H5+ hydrazinium (1+) N2H62+ hydrazinium (2+) H2NCH2CH2NH3+ ethylendiaminium (1+) H3NCH2CH2NH32+ ethylendiaminium (2+) C6H5NH3+ anilinium C5H5NH+ pyridinium Úloha 157: Napište názvy následujících kationtu [P(CH3)4]+ tetramethylfosfonium [P(CH3)2H2]+ dimethy lfo s fonium [P(CH3)3H]+ trimethylfosfonium [P(CH3)H3]+ methylfo s fonium [(CH3)2OH]+ dimethylo xonium [CH3OH2]+ methyloxonium [(CH3)30]+ trimethyloxonium CH3 • NH • NH3+ methylhydrazinium [(C2H5)2OH]+ diethylo xonium [(CH3)3NH]+ katión trimethylamonný [(CH3)2NH2]+ katión dimethylamonný [(OH)NH3]+ katión hydroxylamonný 129 Úloha 158: Napište vzorce následujících kationtu: fosfonium arsonium stibonium oxonium sulfonium selenonium telluronium fluoronium jodonium PH4+ AsH4+ SbH4+ H30+ H3S+ H3Se+ H3Te+ H2F+ H2I+ Úloha 159: Napište vzorce následujících kationtu: dichlorfluoronium C12F+ tetramethylstibonium Sb(CH3)4+ dimethylstibonium SbH2(CH3)2+ methyloxonium CH3OH2+ dimethyloxonium (CH3)2OH+ Úloha 160: Napište vzorce následujících kationtu: nitratacidium nitritacidium acetatacidium formiatacidium sulfatacidium H2N03+ H2N02+ CH3COOH2+ HCOOH2+ H3S04+ Úloha 161: Napište vzorce následujících kationtu: hydrazinium (1+) hydrazinium (2+) anilinium N2H5+ N2H62+ C6H5NH3+ 6.1.9 Názvy aniontů Úloha 162: Napište vzorce následujících aniontů: anion hydridový H" anion fluoridový F" anion bromidový Br" anion boridový anion disulfidový anion peroxidový anion amidový anion imidový anion nitridový anion azidový anion trijodidový anion telluridový or NH2-NH2" N3-N3~ I3" Te2~ Úloha 163: Pojmenujte následující anionty: OH" cr c22-c4-03-o2- CN" SCN" OCN" NCS" NCO" anion hydroxidový anion chloridový anion acetylidový anion karbidový anion ozonidový anion hyperoxidový anion kyanidový anion thiokyanatanový anion kyanatanový anion isothiokyanatanový anion isokyanatanový Úloha 164: Napište vzorce těchto aniontu: anion dusitanový anion siřičitanový anion dusičnanový anion uhličitanový anion bromičnanový anion jodičnanový anion chloristanový anion síranový anion selenanový anion molybdenanový N02- SO32" NO3" CO32" Br03" IO3" CIO4" SO42" Se042 M0O4 Úloha 165: Určete názvy těchto aniontu: BrO" Te032" Si032" CIO3" anion bromnanový anion telluričitanový anion křemičitanový anion chlorečnanový 131 As03" As043~ VO43" Ta043" PO43" UO42" WO42" Te066- Mn04" Re04" IO4" io65- OsOs4- anion arsemcnanový anion arseničnanový anion vanadičnanový anion tantaličnanový anion fosforečnanový anion urananový anion wolframanový anion telluranový anion manganistanový anion rhenistanový anionjodistanový anionjodistanový anion osmičelanový Úloha 166: Napište vzorce následujících aniontu: anion jodičnanový(3-) anion mangananový(2-) anion telluranový(6-) anion křemičitanový(4-) anion křemičitanový(2-) anion železanový(2-) anion železičitanový(4-) IO43" Mn042~ Te066- SÍO44- Si032" Fe042" FeOt Úloha 167: Vytvořte názvy následujících aniontu anion jodičnanový(3-) anion mangananový(2-) anion telluranový(6-) anion křemičitanový(4-) anion křemičitanový(2-) anion železanový(2-) anion železičitanový(4-) podle pravidel názvosloví koordinačních sloučenin: anion tetraoxojodičnanový anion tetraoxomangananový anion hexaoxotelluranový anion tetraoxokřemičitanový anion trioxokřemičitanový anion tetraoxoželezanový anion tetraoxoželezičitanový 6.2 Názvosloví nekoordinačních anorganických sloučenin 6.2.1 Názvy solí I Úloha 168: Napište vzorce následujících sloučenin: peroxid strontnatý sulfid hlinitý fosfid trisodný Sr02 A12S3 Na3P hyperoxid česný trijodid draselný amid barnatý kyanid zlatitý acetylid stříbrný azid olovnatý tellurid thallný thiokyanatan barnatý jodid cíničitý Cs02 KI3 Ba(NH2)2 Au(CN)3 Ag2C2 Pb(N3)2 Tl2Te Ba(SCN)2 Snl4 Úloha 169: Vytvořte názvy následujících sloučenin (anion pojmenujte podle pravidel názvosloví koordinačních sloučenin): Na3I04 MgMn04 Ca3Te06 K4SÍO4 Li2Si03 (NH4)2Fe04 Rb4Fe04 tetraoxojodičnan sodný tetraoxomanganan horečnatý hexaoxotelluran vápenatý tetraoxokřemičitan draselný trioxokřemičitan lithný tetraoxoželezan amonný tetraoxoželezičitan rubidný Úloha 170: Vytvořte názvy následujících sloučenin (v názvu udejte počet kationtu číslovkovou předponou): Na3I04 MgMn04 Ca3Te06 K4Si04 Li2Si03 Rb4Fe04 jodičnan trisodný manganan horečnatý telluran trivápenatý kremičitan tetradraselný kremičitan dilithný železičitan tetrarubidný Úloha 171: Napište vzorce následujících sloučenin: chloristan oxonia chlorid hydrazinia chloristan acetatacidia fluorid trimethylamonný (H30)C104 (N2H5)C1 (CH3COOH2)(C104) [(CH3)3NH]F 6.2.2 Názvy neutrálních a elektropozitivních atomových skupin obsahujících kyslík či jiné chalkogeny Úloha 172: Napište vzorce následujících atomových skupin (náboj neuvádějte): 133 chloryl chromyl vanadyl plutonyl fosforyl thiofosforyl selenofosforyl perchloryl sulfuryl thionyl C102 Cr02 VO PuO PO PS PSe CIO3 S02 SO karbonyl thiokarbonyl CO CS Úloha 173: Pojmenujte následující atomové skupiny: OH hydroxyl NO nitrosyl N02 nitryl SeO seleninyl Se02 selenonyl uo2 uranyl CIO chlorosyl 6.2.3 Názvy solí II Úloha 174: Napište vzorce následujících sloučenin: fluorid chlorylu dichlorid vanadylu uhličitan plutonylu (2+) trichlorid thiofosforylu bromid vanadylu(3+) fluorid perchlorylu dichlorid disulfurylu difluorid sulfurylu trichlorid vanadylu diamid karbonylu C102F VOCl2 PuOC03 PSCI3 VOBr3 CIO3F S205C12 S02F2 VOCI3 CO(NH2)2 Úloha 175: Pojmenujte následující sloučeniny: COCl7 dichlorid karbonylu NOF SeOCl2 VOCl7 Se02(NH2)2 chlorid karbonylu (IV) chlorid karbonylu (2+) fluorid nitrosylu dichlorid seleninylu chlorid seleninylu (IV) chlorid seleninylu (2+) dichlorid vanadylu chlorid vanadylu (IV) chlorid vanadylu (2+) diamid selenonylu amid selenonylu (IV) amid selenonylu (2+) 135 6.2.4 Iso- a heteropolyanionty Úloha 176: Napište názvy následujících izopolyaniontu: S3O10 SisOg4- Si601812- p4o124-i2o94- P2074- M070246' w6o216- Ta60186-Mo80264 trisíran(2-) trikřemičitan(4-) hexakřemičitan( 12-) tetrafosforečnan(4-) dijodistan(4-) difosforečnan(4-) heptamolybdenan(6-) hexawolframan(6-) hexatantaličnan(6-) oktamolybdenan(4-) Úloha 177: Napište názvy následujících heteropolyaniontu: (AsvMo12042)7" (ThrvW12O40)4-(MnIVMo9032)6" (FemMo6024)9- (P2YW18062)6- arseničnano -dodekamolybdenan(7-) thoričitano-dodekawolframan(4-) manganičitano-nonamolybdenan(6-) hexamolybdenano-železitan(9-) difosforečnano -18-wolfaraman(6-) Úloha 178: Napište názvy následujících heteropolyaniontu: hexakis(molybdato)telluran(6-) [CeIV(W3O10)4]4" [Ni^CMoO^sCMosOjo),]6" tetrakis(triwolframato)ceričitan(4-) tris(molybdato)-bis(trimolybdato)nikličitan(6-) Úloha 179: Nakreslete strukturní vzorce následujících izopolyaniontu: anion trisíranový(2-) anion dichromanový(2-) ~ o o o - I I I O-S-O-S-O-S-0 I I I OOO 2- ~ o o _ I I O-Cr-O-Cr-O I I O o 2- 136 anion cyfe/o-tetrafosforečnanový(4-) anion cyfc/o-triboritanový(3-) anion feaíena-tetrafosforečnanový(6-) anion cyfc/o-hexakřemičitanový(12-) - O O "14- I I O-P-O-P-0 I I 0 o 1 I O-P-O-P-0 I I _ o o _ Ô-B-0-B-ď 3- I I O-B-0 I O ~ o o o o _ lili O-P-O-P-O-P-O-P-0 lili 0 0 0 0 6- - o oo on I \ / I O-Si-O-Si-O-Si-0 o o O-Si-O-Si-O-Si-0 I / \ I 0 0 0 0 12- Úloha 180: Nakreslete strukturní vzorce následujících heteropolyaniontu: anion chromano-fbsforečnanový(3-) anion cyfc/o-Minitano-dikřemičitanový(5-) anion bis(borato)-dioxokřemičitanový(6-) ~ O O ~ I I O-Cr-O-P-0 I I O O o ~ I O-AI-O-Si-O I I O-Si-0 / \ o o ro o o~ i i i B-0-Si-O-B I I I 0 0 0 3- 5- 6- 137 anion tris(borato)hlinitanový(6-) ro CT] I I B-O-Al-O-B I I I 0 0 0 I O-B-0 6- 138 6.2.5 Názvy solí III Úloha 181: Napište názvy následujících sloučenin: Na2S3O10 A12(S04)3 K4Si308 Li12Si6018 Ca2P4012 Ca3(P04)2 Cs4P207 (NH4)4I209 Zn3Mo7024 Ba3W6021 trisíran disodný tris(síran) hlinitý, též pouze síran hlinitý trikřemičitan tetradraselný hexakřemičitan dodekalithný tetrafosforečnan divápenatý bis(fosforečnan) trivápenatý difosforečnan tetracesný dijodistan tetraamonný heptamolybdenan trizinečnatý hexawolframan tribarnatý Úloha 182: Napište vzorce následujících sloučenin: disíran disodný bis(síran) hafničitý trikřemičitan tetrarubidný tris(křemičitan) dihlinitý difosforečnan tetracesný bis(fosforečnan) hexalithný Na2S207 Hf(S04)2 Rb4Si308 Al2(Si03)3 Cs4P207 Li6(P04)2 Úloha 183: Napište názvy následujících sloučenin: Sc2Si207 Ag2Cr207 Na7(AsYMoi2042) Ba2(ThIVW12O40) Sr3(MnrvMo9032) (NH4)9(FemMo6024) K6(P2vW18062) dikřemičitan diskanditý dichroman stříbrný arseničnano -dodekamolybdenan heptasodný thoričitano-dodekawolframan barnatý manganičitano-nonamolybdenan strontnatý hexamolybdenano-železitannonaamonný difosforečnano-18-wolframan hexadraselný Úloha 184: Napište názvy následujících sloučenin: K5[B(W3O10)4] Na6[TeVI(Mo04)6] Li4[CeIV(W3O10)4] Cs6[NiIV(MoO4)3(Mo3O10)2 tetrakis(triwolframato)boritanpentadraselný hexakis(molybdato)telluranhexasodný tetrakis(triwolframato)ceričitan tetralithný tris(molybdato)-bis(trimolybdato)nikličitan hexacesný 139 6.2.6 Názvy kyselin a jejich derivátů Úloha 185: Napište vzorce následujících kyselin: kyselina uhličitá kyselina selenová kyselina trihydrogenarsenitá kyselina dihydrogentrisírová kyselina tetrahydrogengermaničitá kyselina dihydrogendichromová kyselina hexahydrogentellurová kyselina tetrahydrogenxenoničelá kyselina pentahydrogenjodistá kyselina rhenistá H2C03 H2Se04 H3ASO3 H2S3O10 H4Ge04 H2Cr207 H6Te06 H4Xe06 H5I06 HRe04 Úloha 186: Formulujte názvy následujících kyselin podle zásad názvosloví koordinačních sloučenin: kyselina uhličitá kyselina selenová kyselina trihydrogenarsenitá kyselina tetrahydrogengermaničitá kyselina hexahydrogentellurová kyselina tetrahydrogenxenoničelá kyselina pentahydrogenjodistá kyselina rhenistá kyselina trioxouhličitá kyselina tetraoxoselenová kyselina trioxoarsenitá kyselina tetraoxogermaničitá kyselina hexaoxotellurová kyselina hexaoxoxenoničelá kyselina hexaoxojodistá kyselina tetraoxorhenistá Úloha 187: Pomocí názvů rozlište následující kyseliny: HBO2 kyselina hydrogenboritá, kyselina metaboritá (zastaralé), kyselina dioxoboritá H3BO3 k. trihydrogenboritá, k. orthoboritá (zastaralé), k. trioxoboritá HIO3 k. hydrogenjodičná, k. trioxojodičná H3I04 k. trihydrogenjodičná, k. tetraoxojodičná HPO3 k. hydrogenfosforečná, k. metafosforečná (zastaralé), k. trioxofosforečná H3P04 k. trihydrogenfosforečná, k. orthofosforečná (zastaralé), k. tetraoxofosforečná H4P207 k. tetrahydrogendifosforečná, k. !>oxo-bis(trioxofosfbrečná) H5P3O10 k. pentahydrogentrifosforečná, k. di-)J,-oxo-oktaoxotrifosforečná H2S03 k. dihydrogensiřičitá, k. trioxosiřičitá H2S205 k. dihydrogendisiřičitá, k. )j,-oxo-bis(dioxodisiřičitá) HIO4 k. hydrogenjodistá, k. metajodistá (zastaralé), k. tetraoxojodistá H3IO5 k. trihydrogenjodistá, k. pentaoxojodistá H5I06 k. pentahydrogenjodistá, k. orthojodistá (zastaralé), k. hexaoxojodistá H2Si03 k. dihydrogenkřemičitá, k. metakřemičitá (zastaralé), k. trioxokřemičitá H4SÍO4 k. tetrahydrogenkřemičitá, k. orthokřemičitá (zastaralé), k. tetraoxokřemičitá H2S05 k. dihydrogenperoxosírová, k. trioxo-peroxosírová H2S207 k. dihydrogendisírová, k. )j,-oxo-hexaoxodisírová H2S208 k. dihydrogenperoxodisírová, k. )j,-peroxo-bis(trioxosírová) Úloha 188: Pojmenujte následující sloučeniny: H2MoS4 HCrS2 HBO(02) H3[V02(02)2] • H20 H3Cr(02)4 k. tetrathiomolybdenová k. dithiochromitá k. oxo-peroxoboritá monohydrát kyseliny dioxo-diperoxovanadičné k. tetraperoxochromičná Úloha 189: Pojmenujte následující sloučeniny: HSeF03 H2PF03 NH2PO(OH)2 NH(C02H)2 NH2NHS02H k. fluoroselenová k. dihydrogenfluorofbsforečná k. amidofosforečná k. imido-bis(uhličitá) k. hydrazidosiřičitá 141 142 Úloha 190: Napište vzorce následujících sloučenin: kyselina hydroxylamido-O-seleničitá kyselina imido-bis(selenová) kyselina peroxouhličitá kyselina trithiocíničitá H2NOSe02H NH(Se03H)2 H2C02(02) H2SnS3 Úloha 191 HB02 H2Si03 H5I06 H3PO4 H3BO3 H4SÍO4 HIO4 H3P3O9 H3B3O6 H6Si207 H3IO5 H4P207 Přiřaďte názvy odpovídajícím vzorcům: k. kyselina trihydrogentrifosforečná, kyselina metaboritá, kyselina metakřemičitá, kyselina j odistá, kyselina hexahydrogendikřemičitá. kyselina orthoboritá, kyselina trihydrogentriboritá, kyselina orthokřemičitá, kyselina orthoj odistá, kyselina orthofosforečná, kyselina trioxoboritá, kyselina tetraoxokřemičitá, kyselina hexaoxoj odistá, kyselina tetraoxofosforečná, kyselina trihydrogenj odistá, kyselina difosforečná metaboritá metakřemičitá orthoj odistá hexaoxoj odistá orthofosforečná tetraoxofosforečná orthoboritá trioxoboritá orthokřemičitá tetraoxokřemičitá j odistá trihydro gentrifo s forečná trihydrogentriboritá hexahydrogendikřemičitá trihydrogenjodistá difosforečná Úloha 192: Pojmenujte následující sloučeniny: H8[Si(W207)6] H4(SiMo1204o) kyselina oktahydrogenhexakis(diwolframato)křemičitá kyselina tetrahydrogendodekamolybdenano-křemičitá 6.2.7 Názvy solí IV Úloha 193: Pojmenujte následující sloučeniny: Os04 Ba3N2 BrF3 AgF2 Li2NH Ba02 FenS2 oxid osmičelý nitrid barnatý fluorid bromitý fluorid stříbrnatý imid lithný peroxid barnatý disulfid železnatý 143 144 Úloha 194: Pojmenujte následující soli kyslíkatý Hg(N03)2 Ce(S04)2 Mg2P207 Be2Si04 BaFe04 NaC102 Úloha 195: Pojmenujte následující hydrogensoli: KHF2 NaH4I06 • H20 Na2HP04 NaHS KHSO3 CuHAs03 Úloha 196: Pojmenujte následující směsné soli RbTi(S04)2 • 12H20 (NH4)2Fe(S04)2 • 6H20 (NH4)Ti3(S04)5 • 9H20 KNiIVI06 CaFe(C03)2 Be3Al2(Si6018) Mg3Al2(Si04)3 Úloha 197: Pojmenujte následující směsné soli MoCl40 BiCl(O) Zr(NH2)20 XeF40 (SiCl20)4 h kyselin: dusičnan rtuťnatý síran ceričitý difosforečnan horečnatý tetraoxokřemičitan beryllnatý železan bamatý chloritan sodný hydrogendifluorid draselný monohydrát tetrahydrogenjodistanu sodného hydrogenfosforečnan disodný hydrogensulfid sodný hydrogensiřičitan draselný hydrogenarsenitan měďnatý více druhy kationtu: dodekahydrát síranu rabidno-titanitého hexahydrát síranu diamonno-železnatého nonahydrát síranu amonno-trititanitého hexaoxojodistan draselno-nikličitý uhličitan vápenato-železnatý hexakřemičitan triberyllnato-dihlinitý kremičitan trihořečnato-dihlinitý tris(tetraoxokřemičitan) trihořečnato-dihlinitý více druhy aniontu: tetrachlorid-oxid molybdenový chlorid-oxid bismutitý diamid-oxid zirkoničitý tetrafluorid-oxid xenónový tetramerní dichlorid-oxid křemičitý 145 Úloha 198: Pojmenujte následující sloučeniny: HgCl(NH2) CaCl(ClO) Sn4Cl2(OH)6 Sn3(C104)2(OH)4 WVIF4(S03F)2 Pb3(C03)2(OH)2 Cu2(As02)3(CH3COO) NinNi2ln02(OH)4 chlorid-amid rtuťnatý chlorid-chlornan vápenatý dichlorid-hexahydroxid tetracínatý bis(chloristan)-tetrahydroxid tricínatý tetrafluorid-bis(fluorosíran) wolframový bis(uhličitan)-dihydroxid triolovnatý tris(arsenitan)-octan diměďnatý dioxid-tetrahydroxidnikelnato-diniklitý Úloha 199: Napište vzorce následujících látek: hydroxid-tris(fbsfbrečnan)pentavápenatý uhličitan-dihydroxid diměďnatý oxid-tetraoxokřemičitan vápenato-titaničitý dihydroxid-dikřemičitan tetrazinečnatý dichlorid-pentaoxidtetraantimonitý hexaoctan-oxid tetraberyllnatý dihydroxid-tetrakřemičitan(4-) trihořečnatý dihydrát tetraoxokřemičitanu didraselno-divápenato-hořečnatého trihydrát chlorid-síranu draselno-hořečnatého dioxid-bis(tetraoxokřemičitan) diberyllnato-železnato-diyttritý tetraoxid železnato-dichromitý tetraoxid dizinečnato-titaničitý trioxid gallito-lanthanitý trioxid kobaltnato-titaničitý trifluorid draselno-nikelnatý dichlorid-oxid cíničitý tetraoxid beryllnato-dihlinitý Ca5(OH)(P04)3 Cu2(C03)(OH)2 CaTiO(Si04) Zn4(OH)2(Si207) Sb4Cl205 Be4(CH3COO)60 Mg3(OH)2(Si4O10) K2Ca2Mg(Si04)2 • 2H20 KMgCl(S04) • 3H20 Be2FeY202(Si04)2 FeCr204 Zn2Ti04 GaLa03 CoTi03 KNiF3 SnCl20 BeAl204 Úloha 200: Napište vzorce těchto látek: tetrafluoroboritan trimethylsulfonia chloristan difenyljodonia jodid tetramethylarsonia hydrogendisíran nitrylu hexafluoroantimoničnan nitrosylu síran uranylu(2+) chlorid anilinia [(CH3)3S]BF4 [(C6H5)2I]C104 [(CH3)4As]I N02HS207 NO[SbF6] uo2so4 (C6H5NH3)C1 146 dusičnan methylamonný fluorid hydroxylamonný (CH3NH3)N03 (NH3OH)F 147 Úloha 201: Přiřaďte název odpovídajícímu vzorci: Ti(Si03)2 TiSi04 Ti2(Si03)3 Ti2Si207 Úloha 202: Ca(I04)2 Ca3(I04)2 Ca(I03)2 Ca2I207 Ca2I209 Ca5(I06)2 Ca(I308)2 dikřemičitan dititanitý, bis(křemičitan) titaničitý, kremičitan titaničitý, tris(trioxokřemičitan) dititanitý bis(křemičitan) titaničitý kremičitan titaničitý tris(trioxokřemičitan) dititanitý dikřemičitan dititanitý Přiřaďte název odpovídajícímu vzorci: bis(jodičnan) vápenatý, bis(trijodičnan) vápenatý, dijodičnan divápenatý, bis(jodistan) vápenatý, dijodistan divápenatý, bis(jodičnan) trivápenatý, bis(jodistan) pentavápenatý bis(jodistan) vápenatý bis(jodičnan) trivápenatý bis(jodičnan) vápenatý dijodičnan divápenatý dijodistan divápenatý bis(jodistan) pentavápenatý bis(trijodičnan) vápenatý 6.2.8 Solvátv. adiční sloučeniny, klathratv Úloha 203: Napište vzorce následujících hydrátů: pentahydrát síranu meďnatého heptahydrát síranu železnatého oktahydrát chloridu barnatého dihydrát dusičnanu dirtuťného heptahydrát hexaboritanu divápenatého dihydrát fluoridu boritého hemihydrát síranu vápenatého seskvihydrát uhličitanu sodného CuS04 • 5H20 FeS04 • 7H20 BaCl2 • 8H20 Hg2(N03)2 • 2H20 Ca2B60„ • 7H20 BF3 • 2H20 CaS04 • 1/2H20 Na2C03 • 3/2H20 Úloha 204: Napište názvy následujících adicních TiCl4 • 2(C2H5)20 Nal • 4NH3 NbCl30 • 2(CH3)2SO Sil4 • 4C5H5N NaB02 • H202 • 3H20 La2(S04)3 • 3Na2S04 • 12H20 8S02 • 46H20 sloučenin: chlorid titaničitý-diethylether (1:2) jodid sodný-amoniak (1:4) trichlorid-oxid niobičný-dimethylsulfoxid (1:2) jodid křemičitý-pyridin (1:4) dioxoboritan sodný-peroxid vodíku-voda (1:1:3) síran lanthanitý-síran sodný-voda (1:3:12) oxid siřičitý-voda (1:46) Úloha 205: Napište vzorce následujících adicních sloučenin: 148 dusičnan měďnatý-oxid dusičitý dimerní (1:1) alan-trimethylamin (1:2) chlorid chromnatý-amoniak (1:5) chlorid draselný-chlorid hořečnatý-voda (1:1:6) fluorid tributylsulfonia-voda (1:20) oxid nikličitý-oxid barnatý-dusičnan hořečnatý-voda (1:3:9:12) dusičnan lanthanitý-dusičnan hořečnatý-voda (2:3:24) Cu(N03)2 ■ N204 AIH3 ■ 2N(CH3)3 CrCl2 ■ 5NH3 KCl ■ MgCl2 ■ 6H20 [(C4H9)3S]F ■ 20H2O Ni02 ■ 3BaO ■ 9MgN03 ■ 12H20 2La(N03)3 ■ 3Mg(N03)2 ■ 24H20 Úloha 206: Pojmenujte následující sloučeniny: Ca2B60„ • 7H20 K2V40„ • 7H20 K2Zr2rvV10v03o • 16H20 (NH4)3[P(Mo3O10)4] • 6H20 heptahydrát hexaboritanu divápenatého heptahydrát tetravanadičnanu didraselného 16-hydrát dekavanadičnanu didraselno-dizirkoničitého hexahydráttetrakis(trimolybdato)fosforečnan tri amonného 6.3 Názvosloví koordinačních sloučenin 6.3.1 Ligandv Úloha 207: Napište názvy následujících ligandů: NO3" CIO3" HCO3" HPO42" M0O42" w3o102- CH3OSO3" s2o62- s22- OCN~ (vazba přes atom kyslíku) NCO~ (vazba přes atom dusíku) SCN~ (vazba přes atom síry) NCS~ (vazba přes atom dusíku) N3-Se2-Te2" o2- (SiH3)-(CH3)- (Me3Ge)" nitrato- chlorato- hydrogenkarbonato - hydrogenfosfato- molybdato- triwolframato- methylsulfato- dithionato- disulfido- kyanato- isokyanato- thiokyanato- isothiokyanato- nitrido- seleno- telluro- dioxygeno- silyl- methyl- trimethylgermyl- H20 NH3 CO NO PF3 CH3OH aqua- ammin- karbonyl- nitrosyl- trifluorfbsfin- methanol- 6.3.2 Koordinační částice Úloha 208: Určete [AuF4r [BH4]-[BF4]- [AuCl4]" [BeCl4]2" [CdCl3]~ [InBr5]2- [PtCl6]2- [SbF6]- [Mo(CN)8]4- [TaF7]2- [HfF7]3- [Cr(CN)6]3- [NbF60]3- [U(NCS)8]4- [Fe(NO)2S]- [Cr(NH3)2(SCN)4]- [Pt(S03)4]6- [Pt(S206)4]6- zakončení názvů těchto koordinačních aniontu: anion tetrafluorozlatitanový anion tetrahydridoboritanový anion tetrafluoroboritanový anion tetrachlorozlatitanový anion tetrachloroberyllnatanový anion trichlorokademnatanový anion pentabromoinditanový anion hexachloroplatičitanový anion hexafluoroantimoničnanový anion oktakyanomolybdeničitanový anion heptafluorotantaličnanový anion heptafluorohafničitanový anion hexakyanochromitanový anion hexafluoro-oxoniobičnanový anion oktaisothiokyanatouraničitanový anion dinitrosyl-thioželeznanový anion diammin-tetrathiokyanatochromitanový anion tetrakis(sulfito)platnatanový anion tetrakis(dithionato)platnatanový Úloha 209: Napište názvy následujících koordinačních kationtu: [Cu(NH3)4]2+ [Co(NH3)6]3+ [Cr(NH3)4(H20)2]3- [Pt(NH3)Cl(py)2]+ [CoCl2(en)2]+ [Pt(NH3)3Cl3]+ [Ag(NH3)2]+ [AuCl2(py)2]+ katión tetraamminměďnatý katión hexaamminkobaltitý katión tetraammin-diaquachromitý katión ammin-chloro-bis(pyridin)platnatý katión dichloro-bis(ethylendiamin)kobaltitý katión triammin-trichloroplatičitý katión diamminstříbrný katión dichloro-bis(pyridin)zlatitý 151 Úloha 210: Napište názvy následujících komplexů: [PtCl4(py)2] [Pt(NH3)2Cl2] [Co(NH3)3(N02)3] [ZnCl2(NH2OH)2] [Pt(NH3)2Cl2(N02)2] [CuCl2(CH3NH2)2] [Ni(PF3)4] [Cr(bpy)3] tetrachloro-bis(pyridin)platičitý komplex diammin-dichloroplatnatý komplex triammin-trinitrokobaltitý komplex dichloro-bis(hydroxylamin)zinečnatý komplex diammin-dichloro-dinitroplatičitý komplex dichloro-bis(methylamin)měďnatý komplex tetrakis(trifluorfosfin)nikl(0) tris(bipyridin)chrom(0) Úloha 211: Nakreslete strukturní vzorce následujících koordinačních částic: [Fe(CN)6 cis-[CoCl2 en2]+ /ac-[Co(NH3)3(N02)3 cis-[PtCl2 en] mer- [CrCl3(CH3OH)3 CN 4- CN | CN J^TFe CN f"~CN CN CH2 x NH2 XNH2 | NH2 Jľ5co"" yH2 Cl P"NH-CH2 Cl NH3 N02| NH3 J^Có^ N02 p~~NH3 N02 NHj—CH2 I ^CH2 Cl—Pt—NH2 Cl Cl Cl | OHCH3 J^ľCo CH3OH P~OHCH3 Cl trans- [Pt(NH3)2Cl2 Cl I NH3—Pt— NH3 Cl 6.3.3 Jednoduché koordinační sloučeniny Úloha 212: Pojmenujte následující [Co(NH3)6][Co(CN)6] [Cu(NH3)4][PtCl4] [CoCl2en2]3[Co(N02)6] [PC14][PC16] [Pt(NH3)4][PtCl4] Na3[CoI(CN)5] K4[Ni(CN)4] [Ni(CO)4] K[Au(S2)S] [Ru(NH3)5(N2)]Cl2 koordinační sloučeniny: hexakyanokobaltitanhexaamminkobaltitý tetrachloroplatnatan tetraamminměďnatý hexanitrokobaltitan tris [dichloro-bis(ethylendiamin)kobaltitý] hexachlorofosforečnan tetrachlorofosforečný tetrachloroplatnatan tetraamminplatnatý jodo-pentakyanokobaltitan trisodný tetrakyanonikl(4-) tetradraselný tetrakarbonyl niklu terakarbonylnikl disulfido-thiozlatitan(l-) draselný chlorid pentaammin-(dinitrogen)ruthenatý Úloha 213: Napište vzorce následujících koordinačních sloučenin: tetrahydridohlinitan lithný hexykyanoželeznatan draselný síran pentaaqua-azidokobaltitý oxo-peroxozlatitan česný diammin-dichloroplatnatý komplex diammin-dihydroxoplatnatý komplex dusičnan diammin-diaquaplatnatý 6.3.4 Názvoslovné zkratky Li[AlH4] K4[Fe(CN)6] [Co(H20)5(N3)]S04 Cs[AuO(02)] [Pt(NH3)2Cl2] [Pt(NH3)2(OH)2] [Pt(NH3)2(H20)2](N03)2 Úloha 214: S využitím názvoslovných zkratek napište vzorce následujících komplexů: tetrahydrát tris(oxalato)iridičitanu draselného bromid bis(bipyridin)-chlororhodnatý síran tris(bipyridin) osmnatý (ethylendiamintetraacetato)měďnatandidraselný bis(2,3-butandiondioximato)nikelnatý komplex K2[Ir(ox)3] • 4H20 [Rh(bpy)2Cl]Br [Os(bpy)3]S04 K2[Cu(edta)] [Ni(Hdmg)2] 153 bis(2,4-pentadionato)kobaltnatý komplex [Co(acac)2] 154 6.3.5 7t-komplexv Úloha 215: Napište funkční vzorce následujících koordinačních částic: dichloro-bis(r|-cyklopentadienyl)titaničitý komplex ion (r|-benzen)-trikarbonyl manganný chloro-(l ,2-r|-cyklooktatetraen)měďný komplex bis(r|-cyklopentadienyl)-dihydridomolybdeničitý komplex chloro-(r|-l,5-cyklooktadien)rhodný komplex (l,2:5,6-r|-cyklooktatetraen)-(r|-cyklopentadienyl)kobaltný komplex [TÍC12(ti-C5H5)2] [Mn2(Ti-C6H6)(CO)3] [CuC1(1,2-ti-C8H8)] [Mo2(Tl-C5H5)H2] [TiCl2(Tl-C5H5)2] [Co(ti-C5H5) (1,2:5,6-ti-C8H8)] Úloha 216: Nakreslete strukturní vzorce následujících koordinačních částic: dichloro-bis(r|-cyklopentadienyl)titaničitý komplex ion (r|-benzen)-trikarbonylmanganný chloro-(l ,2-r|-cyklooktatetraen)měďný komplex bis(r|-cyklopentadienyl)-dihydridomolybdeničitý komplex oc-^ ,© Or aß 155 chloro-(r|-l,5-cyklooktadien)rhodný komplex (l,2:5,6-r|-cyklooktatetraen)-(r|-cyklopentadienyl)kobaltný komplex Rh© CI0 V J \ ŕ 6.3.6 Vícejaderné komplexy Úloha 217: Pojmenujte následující dvojjademé komplexy: [(NH3)5Cr(OH)Cr(NH3)4(H20)]Cl5 [(NH3)5Ru-0-Ru(NH3)5] SO4 [(NH3)4Co(OH)(NH2)Co(NH3)4]Br4 [(H20)4Fe(OH)2Fe(H20)4]Cl4 K2 [(OH)4OMo-0-MoO(OH)4 chlorid |>hydroxo-nonaammin-aquadichromitý(5+) pentachlorid |>hydroxo-nonaammin-aquadichromitý síran |>oxo-bis(pentaamminruthenatý)(2+) síran |>oxo-dekaammindiruthenatý(2+) bromid )J,-amido-)J,-hydroxo-bis(tetraamminkobaltitý)(4+) bromid |>amido-|>hydroxo-oktaammindikobaltitý)(4+) tetrabromid )J,-amido-)J,-hydroxo-bis(tetraamminkobaltitý) tetrabromid )J,-amido-)J,-hydroxo-oktaammindikobaltitý) chlorid di-)J,-hydroxo-bis(tetraaquaželezitý)(4+) chlorid di-)J,-hydroxo-oktaaquadiželezitý(4+) tetrachloriddi-)j,-hydroxo-bis(tetraaquaželezitý) tetrachloriddi-)j,-hydroxo-oktaaquadiželezitý )j,-oxo-bis(tetrahydroxo-oxomolybdenan)(2-) draselný )j,-oxo-bis(tetrahydroxo-oxomolybdenan) didraselný )j,-oxo-oktahydroxo-dioxodimolybdenan(2-) draselný |j,-oxo-oktahydroxo-dioxodimolybdenan didraselný 156 Úloha 218: Napište funkční vzorce následujících vícejademých komplexů: ion u-dioxygeno-O, O '-bis(pentamminkobaltitý)(5+) di-u-chloro-bis[(r|-ailyl)pailadnatý] komplex di-u-chloro-bis(tetrachloroniobičný) komplex u-oxo-bis(pentachlororutheničitan)(4-) [(NH3)5Co-02-Co(NH3)5r [(Tl-C3H5)Pd NPd [(Ti-CsHs)] Cl [Cl4Nb xNbCl4] [ClsRuORuClj]4- Úloha 219: Nakreslete strukturní vzorce následujících vícejademých komplexů: ion u-dioxygeno-O, O '-bis(pentamminkobaltitý)(5+) NH3 NH3 NH3 I NH3 NH3| NH3 ^rco >co^ NH3 | ""O—O | ^NH3 NH3 NH3 di-u-chloro-bis[(r|-ailyl)pailadnatý] komplex di-u-chloro-bis(tetrachloroniobičný) komplex u-oxo-bis(pentachlororutheničitanový)(4-) anion 5+ ,H H—C H—C H—C -?r .CK — H cr ~H H, ;pd—C—H 'c—H H Cl Cl ci I ^ci I Cl ^Nb ^Nb"" Cl | ""--ci I "~~~C1 Cl Cl Cl Cl ci I Cl Cl I ß\ ^;ru ^:ru ci I ~"-- o I ~~~C1 Cl Cl 4- 157 Úloha 220: Formulujte názvy následujících kyselin podle zásad názvosloví koordinačních sloučenin: H2S03 kyselina trioxosiřičitá HI04 kyselina tetraoxojodistá H3I05 kyselina pentaoxojodistá H5I06 kyselina hexaoxojodistá H2Si03 kyselina trioxokřemičitá H4SÍO4 kyselina tetraoxokřemičitá H2SO5 kyselina trioxo-peroxosírová Úloha 221: Formulujte názvy následujících kyselin podle zásad názvosloví koordinačních sloučenin: H4P207 H5P3O10 kyselina )J,-oxo-bis(trioxofosforečná) kyselina di-)J,-oxo-oktaoxotrifosforečná H2S2O5 kyselina )J,-oxo-bis(dioxodisiřičitá) H2S2O7 H2S208 kyselina )J,-oxo-bis(trioxosírová) kyselina )J,-peroxo-bis(trioxosírová) Úloha 222: Formulujte názvy následujících kyselin podle zásad názvosloví koordinačních sloučenin: kyselina chloristá kyselina trihydrogenfosforitá kyselina sírová kyselina dihydrogentrisírová kyselina dihydrogendichromová kyselina dihydrogendisírová kyselina tetraoxochloristá kyselina trioxofosforitá kyselina tetraoxosírová kyselina di-)J,-oxo -oktaoxotrisíro vá kyselina )J,-oxo-bis(trioxochromová) kyselina )J,-oxo-hexaoxodichromová kyselina )J,-oxo-bis(trioxosírová) kyselina )J,-oxo-hexaoxodisírová 158 7 Přílohy Příloha I: Tabulka vybraných mineralogických a chemických názvů a vzorců minerálů mineralogický název chemický název chemický vzorec anhydrit síran vápenatý CaS04 antimonit sulfid antimonitý Sb2S3 apatit fluorid-tris(fosforečnan) pentavápenatý hydroxid-tris(fosforečnan) pentavápenatý Ca5F(P04)3nebo Ca5(OH)(P04)3 argentit sulfid stříbrný Ag2S arsenopyrit sulfid železnatý s izomorfní příměsí arsenu FeAsS auripigment sulfid arsenitý As2S3 azurit uhličitan měďnatý-hydroxid měďnatý (2:1) 2 CuC03 ■ Cu(OH)2 baryt (těživec) síran barnatý BaS04 beryl kremičitan beryllnato-hlinitý Al2Be3(Si03)6 bizmutit oxid bismutitý Bi203 braunit oxid manganity Mn203 celestin síran strontnatý SrS04 cerusit (olověná běloba) uhličitan olovnatý PbC03 cinabarit (rumělka) sulfid rtuťnatý HgS cínovec (kasiterit) oxid cíničitý Sn02 dolomit uhličitan hořečnato-vápenatý CaMg(C03)2 epsomit heptahydrát síranu horečnatého MgS04 ■ 7H20 fluorit (kazivec) fluorid vápenatý CaF2 galenit sulfid olovnatý PbS glauberit síran sodný-síran vápenatý (1:1) Na2S04 ■ CaS04 Glauberova sůl dekahydrát síranu sodného Na2S04 ■ 10H2O halit chlorid sodný NaCl hausmannit oxid manganatý-oxid manganičitý (2:1) 2 MnO ■ Mn02 hematit (krevel) oxid železitý Fe203 chalkopyrit sulfid měďnato-železnatý CuFeS2 chilský ledek dusičnan sodný NaN03 chromit oxid železnato-chromitý (Fe,Cr)Cr204 kainit chlorid draselný-síran horečnatý-voda (1:1:3) KCl ■ MgS04 ■ 3H20 kobaltin sulfid kobaltnatý s izomorfní příměsí arsenu CoAsS korund (odrůdy: rubín, safír) oxid hlinitý A1203 krokoit chroman olovnatý PbCr04 kryolit hexafluorohlinitan sodný Na3AlF6 křemen oxid křemičitý Si02 kuprit oxid měďný Cu20 limonit (hnědel) hydrát oxidu železitého s proměnlivým množstvím vody Fe203 ■ nH20 malachit uhličitan měďnatý-hydroxid měďnatý (1:1) CuC03 ■ Cu(OH)2 magnetit (magnetovec) oxid železnato-železitý Fe304 magnezit uhličitan horečnatý MgC03 melanterit (zelená skalice) heptahydrát síranu železnatého FeS04 ■ 7H20 millerit sulfid nikelnatý NiS molybdenit sulfid molybdeničitý MoS2 nikelín arsenid nikelnatý NiAs olivín (chryzolit) kremičitan hořečnato-železnatý (Mg,Fe)2Si04 pyrargyrit sulfid stříbrno-antimonitý Ag3SbS3 pyrhotin (magnetopyrit) sulfid železnatý FeS pyrit disulfid železa FeS2 pyroluzit (burel) oxid manganičitý Mn02 pyrop (český granát) kremičitan hořečnato-hlinitý Mg3Al2(Si04)3 realgar sulfid arsenatý AsS rodochrozit (dialogit) uhličitan manganatý MnC03 rutil oxid titaničitý Ti02 sassolin kyselina trihydrogenboritá H3B03 159 sádrovec (odrůdy: mariánské sklo, alabastr) dihydrát síranu vápenatého CaS04 ■ 2H20 sfalerit sulfid zinečnatý ZnS scheelit wolframan vápenatý CaW04 siderit (ocelek) uhličitan železnatý FeC03 spinel oxid hořečnato-hlinitý MgAl204 stroncianit uhličitan strontnatý SrC03 sylvín chlorid draselný KCl titanit (sfén) titaničitan vápenatý CaTi03 topaz difluorid-křemičitan hlinitý Al2F2Si04 uranií (smolinec) oxid uraničitý uo2 vápenec (kalcit, aragonit) uhličitan vápenatý CaC03 wolframit wolframan železnato-manganatý (Fe,Mn)W04 zirkon kremičitan zirkoničitý ZrSi04 Příloha II: Triviální názvy vybraných chemických sloučenin triviální název chemický název chemický vzorec arsenik, otrušík oxid arsenitý As203 borax dekahydrát tetraboritanu disodného Na2B407 • 10H2O burel oxid manganičitý Mn02 cyankáli kyanid draselný KCN čpavek amoniak NH3 draslo žíravé hydroxid draselný KOH fosgén dichlorid kyseliny uhličité (chlorid karbonylu) COCl2 hypermangan manganistan draselný KMn04 kalomel chlorid rtuťný Hg2Cl2 kamenec dodekahydrát síranu draselno-hlinitého KA1(S04)2 • 12H20 kamenec sodno-hlinitý dodekahydrát síranu sodno-hlinitého NaAl(S04)2 • 12H20 karborundum karbid křemičitý SiC kvasnice cukrářské, čpavá sůl uhličitan amonný (NH4)2C03 kyselina persírová kyselina peroxodisírová H2S208 kyselina pyrofosforečná kyselina difosforečná H4P207 lapis (infernalis) dusičnan stříbrný AgN03 lučavka královská kyselina dusičná : kyselina chlorovodíková 1 : 3 HN03: HCl (1 : 3) minium, suřík oxid diolovnato-olovičitý Pb304 modř brémská hydroxid měďnatý Cu(OH)2 natron hydroxid sodný NaOH plyn rajský oxid dusný N20 červeň čínská sulfid rtuťnatý HgS sádra hemihydrát síranu vápenatého CaS04 • 1/2H20 sádra pálená bezvodý síran vápenatý CaS04 salmiak chlorid amonný NH4C1 salnitr (sanytr) dusičnan draselný KN03 silikagel hydratovaný oxid křemičitý Si02 • xH20 skalice bílá heptahydrát síranu zinečnatého ZnS04 • 7H20 skalice kobaltnatá heptahydrát síranu kobaltnatého CoS04 • 7H20 skalice modrá pentahydrát síranu meďnatého CuS04 • 5H20 skalice nikelnatá heptahydrát síranu nikelnatého NiS04 • 7H20 skalice růžová pentahydrát síranu manganatého MnS04 • 5H20 skalice zelená heptahydrát síranu železnatého FeS04 • 7H20 soda bezvodý uhličitan sodný Na2C03 soda bicarbona, hydrogenuhličitan sodný NaHC03 soda jedlá, kuchyňská soda krystalická dekahydrát uhličitanu sodného Na2C03 • 10H2O sublimát chlorid rtuťnatý HgCl2 sůl červená krevní hexakyanoželezitan draselný K3[Fe(CN)6] sůl Glauberova dekahydrát síranu sodného Na2S04 • 10H2O sůl hořká heptahydrát síranu horečnatého MgS04 • 7H20 sůl kuchyňská chlorid sodný NaCl sůl žlutá krevní trihydrát hexakyanoželeznatanu draselného K4[Fe(CN)6] • 3H20 vápno hašené hydroxid vápenatý Ca(OH)2 vápno nehašené (pálené) oxid vápenatý CaO vápno šedé octan vápenatý Ca(CH3COO)2 vitriol koncentrovaná kyselina sírová H2S04 161 Príloha III: Polymorfie Minerály s podobným složením, jak se nacházejí v přírodě, mají různé názvy v souhlase s jejich krystalovými strukturami (popř. sfalerit, wurtzit; křemen, tridymit, kristobalit apod.). Chemici a metalografové označili polymorfní modifikace řeckými písmeny (a-železo) nebo římskými číslicemi (led-I). Tento způsob se podobá užívání triviálních názvů a pravděpodobně se bude používat i v budoucnosti v případech, kdy je polymorfie sice zjištěna, ale není podložena strukturami. Bohužel neexistuje žádný konsistentní systém, a tak někteří pracovníci označili jako a-formu modifikaci stálou při normální teplotě, zatímco jiní užívají označení a-forma pro modifikaci stálou bezprostředně před bodem tání a jiní změnili již ustavené užití a přejmenovali a-křemen na ß-kremen a způsobili tak zmatek. Racionální systém by měl vycházet z krystalové struktury a označení a, ß, y by mělo být považováno za provizorní nebo za triviální názvy. Označení by mělo být co nejkratší a nejsrozumitelnější a poskytovat čtenáři maximum informací. V naději, že se později podaří formulovat pravidla přesnější, byl navržen tento systém: Polymorfie chemických sloučenin se vyznačuje uvedením krystalové soustavy za názvem nebo vzorcem. Příklad: ZnS (kub.) sulfid zinečnatý (kub.) ZnS (hex.) sulfid zinečnatý (hex.) Bylo navrženo používat v českém názvosloví těchto zkratek označujících krystalografické soustavy: kub. kubická (krychlová) hex. hexagonální (šesterečná) tet. tetragonální (čtverečná) o-rh. orthorombická (kosočtverečná) romb. romboedrická (trigonální, klencová) mon. monoklinická (jednoklonná) trik. triklinická (trojklonná) Označení typu elementární buňky: c tělesně centrovaná f plošně centrovaná [7]2 Pozn.: doporučené ozmačení bazálně centrované buňky [7] neuvádí. 2 V novější literatuře [18] se setkáme s mírně odlišným značením: kub. kubická (krychlová) hex. hexagonální (šesterečná) tetrag. tetragonální (čtverečná) ort. orthorombická (kosočtverečná) romb. romboedrická (trigonální, klencová) monokl, monoklinická (jednoklonná) trikl. triklinická (trojklonná) Označení typu elementární buňky: t.c. tělesně centrovaná p.c. plošně centrovaná b.c. bazálně centrovaná 162 8 Literatura 1. Blažek, J. - Melichar, M.: Přehled chemického názvosloví. SPN, Praha 1986. 2. Blažek, J.: Současná chemické názvosloví. SPN, Praha 1977. 3. Březina, F. - Mollin, J. - Pastorek, R. - Šindelář, Z.: Chemické tabulky anorganických sloučenin. SNTL, Praha 1986. 4. Cárský, J. a kol.: Chemie pro III. ročník Gymnázií. SPN, Praha 1986. 5. Gažo, J. a kol.: Všeobecná a anorganická chémia. SNTL/ALF A, Bratislava 1977. 6. Greenwood, N. N.: - Earnshaw A.: Chemie prvků. Informatorium, Praha 1993. 7. Klikorka, J.: Názvosloví anorganické chemie. Academia, Praha 1987. 8. Matyášek, J.: Mineralogický systém. Masarykova universita v Brně, Brno 1995. 9. Mollin, J.: Historie chemie. Universita Palackého, Olomouc 1992. 10. Musilová, E. - Páchlová L.: Repetitorium názvosloví anorganické chemie. Chemický občasník 6, Brno, Paido 1999. 11. Pacák, J. a kol.: Chemie pro II. Ročník Gymnázií. SPN, Praha 1985. 12. Rosický, L: Anorganická chemie pro biology - II. Systematická část. Karolinum, Praha 1994. 13. Růžička, A. - Mezník, L. - Toužín, J.: Problémy a příklady z obecné chemie. Názvosloví anorganických sloučenin. Přírodovědecká fakulta MU, Brno 1994. 14. Šrámek, V. - Kosina, L.: Analytická chemie. FIN, Olomouc 1996. 15. Šrámek, V. - Kosina, L.: Obecná a anorganická chemie. FIN, Olomouc 1996. 16. Šrámek, V. - Kosina, L. a kol.: Přehled středoškolského učiva chemie. Orfeus, Szalai & Smolan, Praha 1992. 17. Vacík, J. a kol.: Chemie pro I. ročník gymnázií. SPN, Praha 1982. 18. Vohlídal, J. - Mák A. - Stulík K.: Chemické a analytické tabulky. Grada Publishing, Praha 1999. 163