Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC, Souhrnná zpráva: Shrnutí pro veřejné činitele; překlad konceptní verze pro COP-13
Mezivládní panel pro změnu klimatu
Čtvrtá hodnotící zpráva
Změna klimatu 2007:
Souhrnná zpráva
Shrnutí pro politické představitele
Poznámka: Needitovaná verze připravená pro COP-13. Celá zpráva
bude ještě podrobena závěrečné editaci
Český překlad: Pracovní verze ze 23. 12. 2007. Pro Ministerstvo životního prostředí přeložily
Helena Kostohryzová (MŽP) a Hana Kostohryzová. Předlistopadovou verzi překladu upravovali Kateřina Konečná (MŽP) a Jan
Pretel (ČHMÚ). České obrázky doplnil a rediguje Jan Hollan (Hvězdárna a planetárium M. Koperníka v Brně).
Toto shrnutí je spolu se třemi předchozími dostupné na adrese http://klima.hvezdarna.cz
Založeno na konceptu připraveném autory:
Lenny Bernstein, Peter Bosch, Osvaldo Canziani, Zhenlin Chen, Renate Christ,
Ogunlade Davidson, William Hare, Saleemul Huq, David Karoly, Vladimir Kattsov,
Zbigniew Kundzewicz, Jian Liu, Ulrike Lohmann, Martin Manning, Taroh Matsuno,
Bettina Menne, Bert Metz, Monirul Mirza, Neville Nicholls, Leonard Nurse, Rajendra
Pachauri, Jean Palutikof, Martin Parry, Dahe Qin, Nijavalli Ravindranath, Andy
Reisinger, Jiawen Ren, Keywan Riahi, Cynthia Rosenzweig, Matilde Rusticucci, Stephen
Schneider, Youba Sokona, Susan Solomon, Peter Stott, Ronald Stouffer, Taishi
Sugiyama, Rob Swart, Dennis Tirpak, Coleen Vogel, Gary Yohe
Obsah
Úvod...................................................................................................................................................................2
1. Pozorované změny klimatu a jejich vlivy......................................................................................................2
2. Příčiny změn...................................................................................................................................................5
3. Předpokládané změny klimatu a jejich dopady..............................................................................................7
4. Možnosti přizpůsobení (adaptace) a zmírnění (mitigace) ...........................................................................15
5. Dlouhodobý výhled .....................................................................................................................................20
Odkazy ve složených závorkách { } v tomto Shrnutí pro politické představitele odkazují na části kapitol,
tabulky a obrázky uvedené v plném znění Souhrnné zprávy.
strana 1 ze 24
Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC, Souhrnná zpráva: Shrnutí pro veřejné činitele; překlad konceptní verze pro COP-13
Úvod
Tato Souhrnná zpráva vychází z hodnocení, které provedly tři Pracovní skupiny IPCC, Mezivládního panelu pro
změnu klimatu. Jako závěrečná část Čtvrté hodnotící zprávy (AR4) IPCC představuje integrovaný pohled na změnu
klimatu.
Ucelené zpracování pěti Témat, jimiž se zabývá toto shrnutí, lze nalézt v Souhrnné zprávě a ve výchozích zprávách tří
Pracovních skupin.
1. Pozorované změny klimatu a jejich vlivy
Jak je v současné době z pozorování nárůstu globálních průměrných teplot vzduchu a oceánů, rozsáhlého tání
sněhu a ledu a zvyšování globální průměrné výšky mořské hladiny zřejmé, klimatický systém se jednoznačně
otepluje (Obrázek SPM.1). {1.1}
Jedenáct z posledních dvanácti let (1995 ­ 2006) se řadí mezi dvanáct nejteplejších let v záznamech o přístrojových
pozorováních globální teploty povrchu (od roku 1850). stoletý lineární trend 1906 ­ 2005 ve výši 0,74 [0,56 až
0,92] C 1
je větší než odpovídající trend 0,6 [0,4 až 0,8] C (1901 ­ 2000) uváděný ve Třetí hodnotící zprávě (TAR)
(Obrázek SPM.1). K nárůstu teplot dochází na celé planetě, ve vyšších severních zeměpisných šířkách je tento nárůst
větší. Pevninské oblasti se oteplují rychleji než oceány. (Obrázky SPM.2, SPM.4). {1.1, 1.2}
Oteplování odpovídá i zvyšování hladiny moře. (Obrázek SPM.1). Od roku 1961 se průměrná globální hladina moře
zvyšovala průměrnou rychlostí o 1,8 [1,3 až 2,3] mm za rok a od roku 2003 o 3,1 [2,4 až 3,8] mm za rok, k čemuž přispěla
tepelná roztažnost, tání ledovců, ledových čepic a polárních ledových příkrovů. Není jisté, zda rychlejší nárůst
v období let 1993 ­ 2003 odráží dekádní variabilitu či dlouhodobější trend vzrůstu. {1.1}
Oteplování odpovídá rovněž pozorované ubývání rozsahu sněhu a ledu (Obrázek SPM.1). Družicové údaje od roku
1978 ukazují, že se průměrná roční plocha mořského ledu se zmenšovala o 2,7 [2,1 až 3,3] % za desetiletí, přičemž
v létě úbytek stoupal na 7,4 [5,0 až 9,8] % za desetiletí. Horské ledovce a sněhová pokrývka se v průměru zmenšily na
obou polokoulích. {1.1}
V období let 1900 až 2005 významně narostlo množství srážek ve východních částech Severní a Jižní Ameriky,
v severní Evropě a severní a střední Asii, zatímco v oblasti Sahelu, v oblastech Středozemního moře, v jižní Africe a
v částech jižní Asie naopak pokleslo. Globálně se od 70. let 20. století plocha zasažená suchem pravděpodobně2
zvětšila. {1.1}
Je velmi pravděpodobné, že za posledních 50 let: klesla četnost chladných dnů, chladných nocí a mrazů ve většině
pevninských oblastí a počet horkých dnů a horkých nocí se zvýšil. Je pravděpodobné, že: vlny veder jsou u většiny
pevninských oblastí častější, četnost intenzivních srážkových jevů ve většině oblastí vzrostla, a že od roku 1975 se celosvětově
zvýšil výskyt extrémně vysoké hladiny moře3
. {1.1}
Z pozorování je přibližně od roku 1970 patrná zvýšená aktivita intenzivních tropických cyklón v severním Atlantiku,
přičemž důkazy z jiných oblastí jsou omezené. V ročním počtu tropických cyklón neexistuje žádný zřetelný trend. Je
obtížné zjistit dlouhodobější trendy v aktivitě cyklón, zvláště před rokem 1970. {1.1}
Průměrné teploty na severní polokouli byly v průběhu druhé poloviny 20. století velmi pravděpodobně vyšší než
v průběhu jakéhokoliv jiného padesátiletého období za posledních 500 let a pravděpodobně nejvyšší za posledních
nejméně 1300 let. {1.1}
1
Čísla v hranatých závorkách označují 90% intervaly nejistot okolo nejlepšího odhadu, což znamená, že existuje 5% pravděpodobnost,
že by hodnota mohla být vyšší než rozsah uvedený v hranatých závorkách, a 5% pravděpodobnost, že by hodnota
mohla být nižší než tento rozsah. Odhadované intervaly nejistot nejsou vždy symetrické okolo hodnoty nejlepšího odhadu.
2
Slova psaná kurzívou představují ustálená vyjádření nejistoty a spolehlivosti. Příslušné termíny jsou vysvětlené v tabulce ,,Přístup
k nejistotě" v Úvodu této Souhrnné zprávy.
3
Vyjma tsunami, které nejsou způsobovány změnami klimatu. Extrémně vysoká hladina moře závisí na průměrné hladině moře a
na regionálních klimatických systémech. Je zde definována jako nejvyšší 1 % hodinových hodnot pozorovaných úrovní hladiny
moře na stanici za dané referenční období.
strana 2 ze 24
Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC, Souhrnná zpráva: Shrnutí pro veřejné činitele; překlad konceptní verze pro COP-13
Změny teploty, výšky mořské hladiny a rozsahu sněhové pokrývky na severní polokouli
Obrázek SPM.1. Pozorované změny (a) globální průměrné povrchové teploty; (b) globální průměrné mořské hladiny podle údajů
z přílivových vodočtů (modře) a z družicových měření (červeně) a (c) sněhové pokrývky severní polokoule v období od března do
dubna. Všechny změny jsou vztaženy k odpovídajícím průměrům za období let 1961 ­ 1990. Křivky zobrazují desetileté průměrné
hodnoty, zatímco kolečka označují roční hodnoty. Vystínovaná pole představují intervaly neurčitostí odhadované z komplexní analýzy
známých neurčitostí (a, b) a z časových řad (c). {Obrázek 1.1}
Důkazy získané z pozorování4
na všech kontinentech a ve většině oceánů ukazují, že mnoho přirozených systémů
je v současnosti ovlivňováno regionálními změnami klimatu, zvláště nárůsty teplot. {1.2}
Existuje vysoká míra jistoty, že změny pozorované u sněhu, ledu a zmrzlé půdy vedly ke zvýšenému počtu a velikosti
ledovcových jezer, rostoucí půdní nestabilitě v horských oblastech a jiných oblastech s trvale zmrzlou půdou a změnám
v některých ekosystémech Arktidy a Antarktidy. {1.2}
Existuje vysoká míra jistoty, že některé hydrologické systémy byly také ovlivněny zvýšeným odtokem a dřívějším
jarním kulminačním průtokem mnoha toků napájených z ledovců a tajícího sněhu a dopady na tepelnou strukturu a
kvalitu vody oteplujících se řek a jezer. {1.2}
Dřívější začátek jevů souvisejících s obdobím jara a posuny v rozsahu výskytu rostlinných a živočišných druhů do
vyšších poloh a směrem od rovníku jsou u pevninských ekosystémů s velmi vysokou mírou jistoty způsobeny
oteplováním v posledním období. U některých mořských a sladkovodních systémů jsou změny a posuny v rozsahu
výskytu a hojnosti řas, planktonu a ryb s vysokou mírou jistoty spojeny s rostoucími teplotami vody i souvisejícími
změnami ledového pokryvu, slanosti vody, obsahem kyslíku a cirkulací. {1.2}
4
Zakládají se převážně na souborech dat vztahujících se k období od roku 1970.
strana 3 ze 24
Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC, Souhrnná zpráva: Shrnutí pro veřejné činitele; překlad konceptní verze pro COP-13
Z více než 29 000 souborů dat z pozorování ze 75 výzkumů, ukazujících významné změny u mnoha fyzikálních a biologických
systémů, jich přes 89% odpovídá změnám očekávaným jako odezva na oteplování. (Obrázek SPM.2).
Z geografického hlediska jsou však údaje a literatura o pozorovaných změnách značně nevyvážené, je jen velmi málo
údajů z rozvojových zemí. {1.2, 1.3}
Změny ve fyzických a biologických systémech a v povrchových teplotách v letech 1970 ­ 2004
Obrázek SPM.2. ukazuje místa, kde byly v datových sériích fyzikálních systémů (sníh, led a zmrzlá půda; hydrologie; pobřežní procesy)
a biologických procesů (pozemské, mořské a sladkovodní biologické procesy) pozorovány významné změny, a rovněž změny
přízemních teplot vzduchu v průběhu let 1970 ­ 2004. Z přibližně 80 000 datových souborů získaných z 577 výzkumů byla vybrána
podmnožina zhruba 29 000 souborů dat. Na základě jednotlivých vyhodnocení vyhověly tyto výzkumy následujícím kritériím:
(1) výzkum ukončen v roce 1990 nebo později; (2) výzkum probíhal po dobu nejméně 20 let; a (3) výzkum vykázal významnou
změnu v kterémkoliv směru. Tyto soubory dat pocházejí z přibližně 75 výzkumů (z nichž cca 70 je nových, byly provedeny po vydání
Třetí hodnotící zprávy) a obsahují zhruba 29 000 souborů dat, z nichž přibližně 28 000 pochází z evropských výzkumů. Oblasti
v bílé barvě neskýtají dostatečné klimatologické údaje z pozorování na to, aby z nich mohl být proveden odhad teplotního trendu.
Čtverečky o 4 polích (2x2) ukazují celkový počet datových souborů s významnými změnami (horní řádek) a procento těch, které
odpovídají oteplování (dolní řádek): (i) v kontinentálních oblastech: severní Amerika (SAm), latinská Amerika (LAm), Evropa (Evr),
Afrika (Afr), Asie, Austrálie a Nový Zéland (ANZ) a polární oblasti (Pol), (ii) v celosvětovém měřítku: pozemské (Pev), mořská a
sladká voda (MSla) a globální (Glo). Počet výzkumů ze sedmi regionálních čtverečků (SAm, Evr, Afr, Asie, ANZ, Pol) neodpovídá
v součtu celkovým globálním (Glo) hodnotám, protože z výjimkou polárních oblastí nezahrnují čísla z regionů hodnoty vztahující se
k mořským a sladkovodním systémům (MSla). Místa mořských změn ve velkých oblastech nejsou na mapě ukázána. {Obrázek 1.2}
Existuje střední míra jistoty, že se objevují další vlivy regionálních změn klimatu na přirozené a lidské prostředí,
přestože mnohé z nich jsou v důsledku adaptace (přizpůsobení) a neklimatických faktorů obtížně rozpozna­
telné.
Zahrnují vlivy nárůstu teplot na: {1.2}
* zemědělské a lesní hospodářství ve vyšších zeměpisných šířkách severní polokoule, např. dřívější jarní sázení
plodin a změny v režimech narušení lesů požáry a škůdci,
strana 4 ze 24
Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC, Souhrnná zpráva: Shrnutí pro veřejné činitele; překlad konceptní verze pro COP-13
* některé aspekty lidského zdraví, např. s horkem související úmrtnost v Evropě, měnící se přenašeči nakažlivých
chorob v určitých oblastech a alergenní pyl ve středních a vyšších zeměpisných šířkách severní
polokoule,
* některé lidské činnosti v Arktidě (např. lov nebo cestování na sněhu a ledu) a v nižších nadmořských výškách
vysokohorských oblastí (např. horské sporty).
2. Příčiny změn
Změny koncentrací skleníkových plynů a aerosolů v atmosféře, krajinného pokryvu a slunečního záření mění energetickou
bilanci klimatického systému.
Celosvětové emise skleníkových plynů způsobené lidskou činností se od preindustriální éry zvýšily, v období let
1970 ­ 2004 vzrostly o 70 % (Obrázek SPM.3).5
{2.1}
Oxid uhličitý (CO2) je nejdůležitější skleníkový plyn produkovaný lidskou činností. V letech 1970 ­ 2004 se jeho
roční emise zvýšily přibližně o 80 %. Dlouhodobý trend klesajících emisí CO2 na jednotku dodané energie se po roce
2000 obrátil. {2.1}
Globální antropogenní emise skleníkových plynů
Obrázek SPM.3. (a) Globální roční emise antropogenních skleníkových plynů v období let 1970 ­ 2004.5
(b) Podíl různých
antropogenních skleníkových plynů na celkových emisích v roce 2004 vyjádřených v ekvivalentu CO2
i
. (c) Podíl různých sektorů na
celkových emisích skleníkových plynů v roce 2004 vyjádřených v ekvivalentu CO2 (lesnictví zahrnuje odlesňování). {Obrázek 2.1}
Globální koncentrace oxidu uhličitého (CO2), metanu (CH4) a oxidu dusného (N2O) v atmosféře se od roku 1750
následkem lidské činnosti výrazně zvýšily a nyní jsou mnohem vyšší než hodnoty z preindustriální doby stanovené
z ledových vrtných jader překlenujících mnoho tisíc let. {2.2}
Atmosférické koncentrace CO2 (379 ppm) a CH4 (1774 ppb) v roce 2005 značně převýšily přirozený rozsah za posledních
650 000 let. Celosvětové nárůsty koncentrací CO2 způsobuje především používání fosilních paliv; dalším,
nicméně menším příspěvkem jsou změny využití půdy. Je velmi pravděpodobné, že pozorovaný nárůst koncentrací
CH4 způsobuje především zemědělství a používání fosilních paliv. Míry růstu metanu se od počátku 90. let minulého
století snížily, což odpovídá téměř konstantním celkovým emisím (souhrn emisí z antropogenních i přírodních zdrojů)
v tomto období. Nárůst koncentrací N2O způsobuje hlavně sektor zemědělství. {2.2}
Existuje velmi vysoká jistota, že výsledný efekt lidské činnosti způsobil od roku 1750 oteplování6
. {2.2}
5
Zahrnuje pouze CO2, CH4, N2O, částečně a plně fluorované uhlovodíky a SF6, jejichž emise jsou předmětem Úmluvy UNFCCC.
Tyto skleníkové plyny jsou váženy svými stoletými potenciály globálního oteplování (GWP) s využitím hodnot odpovídajících hlášením
podle Úmluvy UNFCCC.
6
Přírůstky skleníkových plynů mají tendenci povrch oteplovat, zatímco úhrnný vliv přibývání aerosolů je naopak ochlazující. Čistý
efekt daný lidskými aktivitami od preindustriálních dob je oteplující (+1,6 [+0,6 až +2,4] W/m2
). V porovnání s tím se pro změny
strana 5 ze 24
Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC, Souhrnná zpráva: Shrnutí pro veřejné činitele; překlad konceptní verze pro COP-13
Většina pozorovaného nárůstu globálně zprůměrovaných teplot pozorovaných od poloviny 20. století je velmi
pravděpodobně vyvolána pozorovaným nárůstem koncentrací antropogenních skleníkových plynů.7
Je pravděpodobné,
že za posledních padesát let došlo v průměru na každém kontinentu (vyjma Antarktidy) k významnému
antropogennímu oteplení (Obrázek SPM.4). {2.4}
Souhrn slunečních a vulkanických působení by během posledních padesáti let pravděpodobně způsobil ochlazení. Pozorované
rozložení oteplování a jeho průběh lze simulovat pouze modely zahrnujícími antropogenní vlivy. Simulování
a přisuzování pozorovaných teplotních změn v měřítkách menších než kontinentálních však zůstávají i nadále obtížné.
{2.4}
Změna globálních a kontinentálních teplot
OBRÁZEK SPM.4. Porovnání pozorovaných změn teploty povrchu v kontinentálním a globálním měřítku s výsledky modelových simulací,
které berou v úvahu přirozené nebo přirozené i antropogenní radiační působení. Jsou vyneseny desetileté průměry pozorování
pro období let 1906 ­ 2005 (černá čára), pro středy dekád a ve vztahu k odpovídajícímu průměru období let 1901 ­ 1950.
Pokud bylo prostorové pokrytí údaji menší než 50 %, jsou použity přerušované čáry. Modře vyplněné oblasti znázorňují 5-95%
meze pro 19 simulací z 5 klimatických modelů při použití pouze přirozeného působení daného sluneční a vulkanickou aktivitou.
Červeně vyplněné oblasti znázorňují 5-95% meze pro 58 simulací ze 14 modelů při použití jak přirozených, tak antropogenních radiačních
působení. {Obrázek 2.5}
v oslunění odhaduje jen malý oteplující vliv (+0,12 [+0,06 až +0,30] W/m2
).
7
Úvaha o zbývající nejistotě vychází ze současných metodik.
strana 6 ze 24
Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC, Souhrnná zpráva: Shrnutí pro veřejné činitele; překlad konceptní verze pro COP-13
Pokrok od vydání Třetí hodnotící zprávy (TAR) ukazuje, že zjevný vliv lidské činnosti se vedle průměrných
teplot rozšiřuje i na další aspekty klimatu. {2.4}
Důsledky lidské činnosti: {2.4}
* Lidská činnost velmi pravděpodobně přispěla ke zvyšování hladiny moře během druhé poloviny 20. století.
* Lidská činnost pravděpodobně přispěla ke změnám v rozložení atmosférické cirkulace, což ovlivnilo dráhy
cyklon v oblastech mimo tropické pásmo a rozložení teplot.
* Lidská činnost pravděpodobně zvýšila teploty nejextrémnějších horkých a chladných nocí a chladných dnů.
* Lidská činnost spíše pravděpodobně zvýšila riziko vln vysokých teplot, zvětšila od 70. let 20. století plochy
zasažené suchem a zvýšila četnost silných srážek.
Je pravděpodobné, že antropogenní oteplování v posledních třiceti letech v celosvětovém měřítku rozpoznatelně
ovlivňuje pozorované změny u řady fyzikálních a biologických systémů. {2.4}
Je vysoce nepravděpodobné, že celosvětová ,,prostorová" shoda mezi regiony, v nichž dochází k významnému oteplování,
a lokalitami, v nichž jsou u mnoha systémů pozorovány významné změny odpovídající oteplování, je zapříčiněna
pouze přirozenou kolísavostí. Několik modelových studií propojilo některé konkrétní odezvy u fyzikálních a biologických
systémů s antropogenním oteplováním. {2.4}
Úplnější přisouzení pozorované odezvy přirozených systémů na antropogenní oteplování není v současné době možné
z důvodu krátkých časových měřítek mnoha studií dopadů, vyšší přirozené kolísavosti klimatu na regionální úrovni,
příspěvků neklimatických faktorů a omezeného prostorového pokrytí studií. {2.4}
3. Předpokládané změny klimatu a jejich dopady
Existuje vysoká míra shody a jsou k dispozici významné důkazy, že při současných strategiích zmírňování změny
klimatu a souvisejících postupů k udržitelnému rozvoji se budou celosvětové emise skleníkových plynů v následujících
několika desetiletích i nadále zvyšovat. {3.1}
Zvláštní zpráva IPCC o emisních scénářích (SRES 2000) předpokládá v období let 2000 ­ 2030 vzrůst globálních emisí
skleníkových plynů (ekvivalentu CO2) o 25 ­ 90 % (Obrázek SPM.5), přičemž fosilní paliva si do roku 2030 a
v dalších letech udrží v globální energetice svou dominantní pozici. Novější scénáře nepočítající se zmírňováním emisí
jsou rozsahem srovnatelné8, 9
. {3.1}
Pokračování produkce emisí skleníkových plynů v současné či vyšší míře by v průběhu 21. století způsobilo
další oteplování a vyvolalo by v globálním klimatickém systému mnoho změn, které by velmi pravděpodobně
byly větší než změny pozorované ve 20. století (Tabulka SPM.1, Obrázek SPM.5). {3.2.1}
Pro řadu emisních scénářů SRES se pro příštích dvacet let předpokládá oteplení o 0,2 C za desetiletí. I kdyby se koncentrace
všech skleníkových plynů a aerosolů udržovaly konstantní na úrovních roku 2000, dalo by se v každém desetiletí
očekávat další oteplení o cca 0,1 °C. Projekce teplot v následném období stále více závisí na konkrétních scénářích
emisí skleníkových plynů. {3.2}
8
Vysvětlení emisních scénářů SRES je uvedeno v rámečku ,,scénáře SRES" v Tématu 3 této Souhrnné zprávy. Tyto scénáře vedle
současných politik změny klimatu žádné další politiky změny klimatu nezahrnují; vzhledem k zohlednění Úmluvy UNFCCC a Kjótského
protokolu se novější studie liší.
9
O emisních trajektoriích zmírňujících scénářů pojednává Oddíl 5.
strana 7 ze 24
Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC, Souhrnná zpráva: Shrnutí pro veřejné činitele; překlad konceptní verze pro COP-13
Scénáře emisí skleníkových plynů v období od roku 2000 do roku 2100 (v případě neexistence dalších
klimatických politik) a projekce povrchových teplot
Obrázek SPM.5. Levé schéma: Globální emise skleníkových plynů (vyjádřené v ekvivalentním CO2) při absenci politik ochrany klimatu:
šest ilustrativních scénářů SRES (barevné čáry) a rozsah odpovídající 80. percentilu scénářů publikovaných po SRES (šedé
oblasti) Čárkované křivky vymezují plný rozsah post-SRES scénářů. Emise zahrnují CO2, CH4, N2O a fluorované uhlovodíky. Pravé
schéma: Plné čáry představují globální průměry oteplení povrchu podle více modelů pro scénáře SRES A2, A1B a B1 znázorněné
jako pokračování simulací 20. století. Tyto projekce berou v úvahu také emise skleníkových plynů s krátkou životností a emise aerosolů.
Oranžová čára není scénář, ale znázorňuje simulace AOGCM (obecné cirkulační modely ovzduší-oceán), v nichž byly koncentrace
fixovány na úrovni hodnot roku 2000. Sloupce vpravo znázorňují nejlepší odhad (plná čára v každém sloupečku) a pravděpodobný
rozsah odhadovaný pro šest scénářů SRES v období 2090 ­ 2999. Všechny teploty jsou vztaženy k období 1980 ­
1999. {Obrázky 3.1 a 3.2}
Tabulka SPM.1. Předpokládané zvýšení globálních průměrných teplot vzduchu při zemském povrchu a zvýšení mořské hladiny na
konci 21. století. {Tabulka 3.1}
Změny teplot (C v období 2090 ­ 2099
v porovnání s obdobím 1980 ­ 1999) a, d
Zvýšení mořské hladiny (m v období 2090
­ 2099 oproti období 1980 ­ 1999)
Případ
Nejlepší Pravděpodobný
odhad rozsah
Modelový rozsah vylučující budoucí rychlé
dynamické změny v toku ledu
Konstantní koncentrace
odpovídající roku 2000 b 0,6 0,3 ­ 0,9 Není k dispozici
Scénář B1
Scénář A1T
Scénář B2
Scénář A1B
Scénář A2
Scénář A1FI
1,8 1,1 ­ 2,9
2,4 1,4 ­ 3,8
2,4 1,4 ­ 3,8
2,8 1,7 ­ 4,4
3,4 2,0 ­ 5,4
4,0 2,4 ­ 6,4
0,18 ­ 0,38
0,20 ­ 0,45
0,20 ­ 0,45
0,21 ­ 0,48
0,23 ­ 0,51
0,26 ­ 0,59
Poznámky:
a) Hodnoty teplot představují nejlepší odhady a rozsahy pravděpodobných nejistot vyhodnocené na základě hierarchie modelů
různé složitosti i omezení vyplývajících z pozorování.
b) Křivka pro konstantní koncentraci odpovídající roku 2000 je odvozena pouze z modelů AOGCM (Atmosphere-Ocean General
Circulation Models).
c) Všechny výše uvedené scénáře jsou šesti referenčními scénáři SRES. Přibližné ekvivalentní koncentrace CO2 odpovídající vypočtenému
radiačnímu působení zapříčiněnému antropogenními skleníkovými plyny a aerosoly v roce 2100 (viz zprávu TAR
WGI, s. 823) jsou pro ilustrační markerové scénáře SRES B1, A1T, B2, A1T, A2 a A1FI zhruba 600, 700, 800, 850, 1250 a
1550 ppm.
d) Změny teplot jsou vyjádřeny jako rozdíly oproti období 1980 ­ 1999. Připočtením 0,5 stupně Celsia se vyjádří změna v porovnání
s obdobím 1850 ­ 1899.
V zásadě je rozsah projekcí (Tabulka SPM.1) v souladu se Třetí hodnotící zprávou (TAR), avšak nejistoty a horní rozsahy
teplot jsou vyšší především proto, že je dnes k dispozici širší škála modelů, které naznačují silnější zpětnou
vazbu uhlíkového cyklu. Oteplování snižuje schopnost pevninských systémů a oceánů absorbovat atmosférický oxid
uhličitý, čímž zvyšuje podíl antropogenních emisí, které zůstávají v atmosféře. Síla účinku této zpětné vazby se mezi
jednotlivými modely značně liší. {2.3, 3.2.1}
strana 8 ze 24
Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC, Souhrnná zpráva: Shrnutí pro veřejné činitele; překlad konceptní verze pro COP-13
Jelikož chápání některých důležitých vlivů, od nichž se odvíjí nárůst hladiny moře, je příliš omezené, není cílem této
zprávy odhadnout pravděpodobnost ani stanovit nejlepší odhad či horní hranici zvyšování mořské hladiny. Tabulka
SPM.1 uvádí modelové projekce průměrného globálního zvyšování mořské hladiny pro období let 2090 ­ 209910
.
Projekce nezahrnují neurčitosti zpětných vazeb uhlíkového cyklu ani úplné důsledky změn v toku ledových štítů, tudíž
horní hodnoty rozsahů by se neměly považovat za horní limity pro zvyšování mořské hladiny. Zahrnují příspěvek způsobený
zvýšeným tokem ledu z Grónska a Antarktidy v hodnotách pozorovaných v období 1993 ­ 2003, ale rychlost
tohoto toku by se v budoucnu mohla zvýšit nebo snížit.11
{3.2.1}
Oproti Třetí hodnotící zprávě (TAR) existuje v současnosti větší míra jistoty ohledně předpokládaného prostorového
rozložení teplotních změn a dalších jevů regionálního charakteru, včetně změn v charakteru atmosférické
cirkulace, srážek a některých aspektů extrémních povětrnostních jevů a mořského ledu. {3.2.2}
Změny regionálního charakteru zahrnují: {3.2.2}
* oteplování ­ největší nad pevninou a ve většině vyšších severních zeměpisných šířek a nejmenší nad Jižním
oceánem a částmi severního Atlantického oceánu, což představuje pokračování současných pozorovaných
trendů (Obrázek SPM.6)
* zmenšování rozsahu sněhové pokrývky, tání do větších hloubek ve většině oblastí věčně zmrzlé půdy a zmenšování
objemu mořského ledu; některé projekce využívající scénáře SRES předpokládají, že ke konci 21.
století mořský led v Arktidě v pozdním létě téměř úplně vymizí,
* velmi pravděpodobné zvýšení výskytu jevů jako jsou extrémní horka, vlny vysokých teplot a silné srážky,
* pravděpodobné zvýšení intenzity tropických cyklón; klesla důvěra v možné globální snížení počtu tropických
cyklón,
* posun mimotropických cyklon směrem k pólům a následné změny atmosférické cirkulace, srážek a teplot,
* velmi pravděpodobné zvýšení srážek ve vyšších zeměpisných šířkách a pravděpodobné snížení srážek ve
většině subtropických pevninských regionů, čímž budou pokračovat nyní pozorované trendy.
Existuje vysoká míra jistoty, že se do poloviny století roční odtok řek a dostupnost vody ve vyšších zeměpisných šířkách
(a některých vlhkých tropických oblastech) zvýší a v některých suchých oblastech ve středních zeměpisných šířkách
a tropech sníží. Existuje rovněž vysoká míra jistoty, že mnohé polosuché oblasti (např. Středozemská pánev, západ
Spojených států, jižní Afrika a severovýchodní Brazílie) budou v důsledku změn klimatu trpět omezenými vodními
zdroji. {3.3.1; Obrázek 3.5}
Prostorové rozložení nárůstu přízemních teplot vzduchu
Obrázek SPM.6. Projekce změn povrchových teplot pro konec 21. století (2090 ­ 2099). Mapa znázorňuje průměrnou projekci
několika modelů AOGCM pro scénář SRES A1B. Všechny teploty jsou brány oproti období 1980 ­ 1999. {Obrázek 3.2}
10
Projekce ve Třetí hodnotící zprávě (TAR) byly koncipovány pro rok 2100, zatímco projekce v této zprávě se týkají období 2090 ­
2099. Zpráva TAR by uváděla rozsahy shodné s rozsahy v Tabulce SPM.1, kdyby pracovala s nejistotami stejným způsobem.
11
Pro pojednání o delším časovém horizontu viz níže.
strana 9 ze 24
Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC, Souhrnná zpráva: Shrnutí pro veřejné činitele; překlad konceptní verze pro COP-13
Studie zpracované v období od vydání Třetí hodnotící zprávy umožnily systematičtější chápání načasování a
velikosti dopadů v souvislosti s různou velikostí a rychlostí změny klimatu. {3.3.1}
Obrázek SPM.7 uvádí příklady těchto nových informací pro systémy a sektory. Horní panel znázorňuje dopady, které
se s rostoucími změnami teplot zvyšují. Jejich velikost a načasování závisí též na tom, jakou cestou se bude ubírat rozvoj
(dolní panel).{3.3.1, 3.3.2}
Příklady dopadů spojených s předpokládanou globální průměrnou změnou teplot
(Dopady budou kolísat dle rozsahu adaptace, tempa změny teploty a dle socioekonomické trajektorie vývoje)
+
termín ,,významné" je zde definován jako více než 40 %
*
vycházející z průměrného zvýšení hladiny moře o 4,2 mm/a od roku 2000 do roku 2080
Oteplení v letech 2090 ­ 2099 ve srovnání s obdobím 1980 ­ 1999 pro scénáře nezohledňující zmírňování
Obrázek SPM.7 Příklady dopadů spojených s předpokládaným globálním průměrným oteplením zemského povrchu. Horní panel:
Ilustrativní příklady celosvětových dopadů prognózovaných pro změny klimatu (popř. úrovně hladiny moře a atmosférického CO2)
souvisejících s různými stupni nárůstu průměrné globální povrchové teploty v 21. století. Černé čáry propojují jednotlivé dopady,
šipky s přerušovanou čárou znázorňují dopady, které se vzrůstající teplotou budou pokračovat. Tabulka je vyplněna tak, že levý
okraj textu vyjadřuje přibližnou úroveň oteplení, které je spojené se začátkem daného dopadu. Kvantitativní údaje u nedostatku
vody a u záplav představují další dopady klimatických změn oproti podmínkám prognózovaným napříč řady scénářů SRES A1F1,
A2, B1 a B2. Přizpůsobení klimatickým změnám není v těchto odhadech zahrnuto. Míra jistoty u všech tvrzení je vysoká. Spodní
panel: Tečky a čáry vyznačují nejlepší odhady a pravděpodobné rozsahy oteplení posuzované u šesti markerových scénářů SRES
pro období 2090 ­ 2099 v porovnání s obdobím 1980 ­ 1999. {Obrázek 3.6}
Příklady některých předpokládaných dopadů pro různé regiony uvádí Tabulka SPM.2.
strana 10 ze 24
Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC, Souhrnná zpráva: Shrnutí pro veřejné činitele; překlad konceptní verze pro COP-13
Tabulka SPM.2. Příklady některých předpokládaných regionálních dopadů. {3.3.2}
Afrika
Předpokládá se, že do roku 2020 bude 75 až 250 miliónů lidí vystaveno zvýšenému vodnímu stresu v důsledku změny
klimatu.
Do roku 2020 by v některých zemích mohly výnosy ze zemědělství závislého na srážkách klesnout až o 50 %. Předpokládá
se, že zemědělská produkce, včetně dostupnosti potravin, bude v mnoha afrických zemích vážně omezena.
To by nepříznivě ovlivnilo zabezpečení potravin a zhoršilo podvýživu na kontinentě.
Ke konci 21. století ovlivní prognózovaný vzestup mořské hladiny níže položené pobřežní oblasti s rozsáhlým osídlením.
Náklady na adaptaci by mohly dosáhnout nejméně 5 % ­ 10 % hrubého domácího produktu (HDP).
Předpokládá se, že do roku 2080 se podle řady klimatických scénářů rozšíří plocha suchých a polosuchých oblastí
v Africe o 5 % ­ 8 %. (TS)
Asie
Do počátku 50. let 21. století by dostupnost sladké vody podle předpovědí měla následkem změny klimatu klesnout
ve střední, jižní, východní a jihovýchodní Asii, především v povodí velkých řek.
Z důvodu zvýšené pravděpodobnosti záplav z moře, v některých deltách pak říčních záplav, hrozí největší riziko pobřežním
regionům, především hustě osídleným oblastem velkých delt v jižní, východní a jihovýchodní Asii.
Předpokládá se, že spolu s rychlou urbanizací, industrializací a ekonomickým rozvojem znásobí změna klimatu zatížení
přírodních zdrojů a životního prostředí.
Očekává se, že následkem změn hydrologického cyklu se ve východní, jižní a jihovýchodní Asii rozšíří endemická nemocnost
a úmrtnost zaviněná průjmovými onemocněními, které jsou v první řadě důsledkem povodní a období sucha.
Austrálie
a Nový
Zéland
Předpokládá se, že do roku 2020 dojde v některých ekologicky bohatých lokalitách, včetně Velké útesové bariéry
(Great Barrier Reef) a deštných pralesů Queenslandu (Queensland Wet Tropics), k významnému snížení biodiverzity.
Do roku 2030 se předpokládá zhoršení problémů se zabezpečením dodávek vody v jižní a východní Austrálii, na
Novém Zélandu pak v některých východních oblastech a v Northlandu.
Z důvodu rostoucího sucha a požárů se do roku 2030 předpokládá pokles zemědělské a lesnické produkce na většině
území jižní a východní Austrálie a ve východních částech Nového Zélandu. Na Novém Zélandu se nicméně zpočátku
očekávají v některých jiných oblastech přínosy.
Pokračující rozvoj pobřežních oblastí a přírůstek obyvatelstva v některých oblastech Austrálie a Nového Zélandu má
podle předpovědí do roku 2050 zvýšit riziko plynoucí ze vzestupu mořské hladiny a nárůstů intenzity a frekvence
bouří a pobřežních záplav.
Evropa
Změna klimatu podle předpovědí zvýší regionální rozdíly v přírodních zdrojích a aktivech Evropy. Negativní dopady
budou zahrnovat zvýšené riziko náhlých povodní ve vnitrozemí a častější záplavy na pobřeží a zvýšenou erozi (z důvodu
bouřlivého počasí a vzestupu mořské hladiny).
Horské oblasti se budou potýkat s ústupem ledovců, úbytkem sněhové pokrývky a snížením zimního cestovního ruchu
a rozsáhlým úbytkem druhů (v některých oblastech až 60 % do roku 2080 v případě scénářů předpokládajících
vysoké emise).
Předpokládá se, že v jižní Evropě změna klimatu zhorší podmínky (vysoké teploty a sucha) v regionu již nyní zranitelném
klimatickou variabilitou a sníží dostupnost vody, možnosti výroby elektřiny z vodních zdrojů, letní cestovní ruch
a produktivitu plodin obecně.
Očekává se, že změna klimatu také zvýší zdravotní rizika plynoucí z vln veder a výskyt požárů.
Latinská
Amerika
Předpokládá se, že do poloviny století způsobí nárůsty teplot a s nimi spojené úbytky půdní vody ve východní Amazonii
postupnou přeměnu tropického lesa na savanu. Vegetace polosuchých oblastí se bude měnit na vegetaci typickou
pro oblasti suché.
V mnoha tropických oblastech Latinské Ameriky hrozí vyhynutí druhů a tím závažný pokles biodiverzity.
Předpokládá se pokles produktivity některých důležitých plodin a hospodářských zvířat, což bude mít nepříznivé důsledky
pro zabezpečení potravin. V mírném pásmu se očekává zvýšení výnosů sojových bobů. Předpokládá se, že se
počet lidí ohrožených hladem celkově zvýší (TS; střední míra jistoty).
Změny v prostorovém rozložení srážek a úbytek ledovců výrazně ovlivní dostupnost vody pro lidskou spotřebu, zemědělství
a výrobu energie.
Severní
Amerika
Oteplování v západních horských pásmech by podle předpovědí mělo způsobit úbytek sněhové masy, přibývání zimních
záplav a nižší průtoky v letním období, což zesílí konkurenci při rozdělování nadměrně využívaných vodních
zdrojů.
Předpokládá se, že mírná změna klimatu v počátečních desetiletích tohoto století zvýší celkové výnosy zemědělství
závislého na srážkách o 5 % ­ 20 %, avšak s výraznou variabilitou mezi regiony. Vážné obtíže se očekávají u plodin,
které se vyskytují u teplejší hranice oblasti vhodné pro jejich pěstování nebo jsou závislé na vodních zdrojích s vysokou
spotřebou.
Očekává se, že města, která v současnosti zažívají vlny veder, budou v průběhu století sužována větším počtem intenzivnějších
a déle trvajících vln veder, což může mít nepříznivé dopady na zdraví obyvatel.
Pobřežní populace a biotopy budou zatěžovány stále více zatěžovány dopady změny klimatu v kombinaci s rozvojem
a znečištěním.
Polární
oblasti
Hlavními předvídanými biofyzikálními vlivy jsou snížení tloušťky a rozlehlosti ledovců, ledových příkrovů a mořského
ledu, a změny v přirozených ekosystémech mající škodlivé účinky na mnohé živé organizmy včetně tažných ptáků,
savců a vyšších predátorů.
Předpokládané dopady na lidské populace žijící v Arktidě by měly být smíšené, hlavně dopady související se změnami
stavu sněhu a ledu.
strana 11 ze 24
Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC, Souhrnná zpráva: Shrnutí pro veřejné činitele; překlad konceptní verze pro COP-13
K negativním by patřily dopady ovlivňující infrastrukturu a tradiční, původní styl života.
Se snižováním klimatických bariér pro migraci druhů se v obou polárních regionech předpokládá zranitelnost specifických
ekosystémů a biotopů.
Malé
ostrovy
Předpokládá se, že vzestup hladiny moře zhorší záplavy, nárůsty hladiny vlivem bouří, erozi a další přímořská rizika,
což ohrozí životně důležitou infrastrukturu, sídla a zařízení představující pro obyvatelstvo těchto ostrovů obživu.
Očekává se, že zhoršování stavu pobřežních oblastí, např. následkem eroze pláží a bělení korálů, bude mít vliv na
místní zdroje.
Předpokládá se, že na mnoha malých ostrovech, např. v Karibském moři a v Tichém oceánu, dojde do poloviny století
v důsledku změn klimatu k úbytku vodních zdrojů do takové míry, že v obdobích nízkých srážek nebudou tyto zdroje
k pokrytí poptávky dostatečné.
S nárůstem teplot se očekává zvýšená invaze nepůvodních druhů, především na ostrovech střední a vyšší zeměpisné
šířky.
Poznámka: Není-li uvedeno jinak, jsou všechny údaje uvedené v tabulce převzaty z Příspěvku Pracovní skupiny II, Shrnutí pro politické
představitele (WGII SPM); představují tvrzení s velmi vysokou mírou jistoty nebo vysokou mírou jistoty odrážející situaci
v jednotlivých sektorech (zemědělství, ekosystémy, voda, pobřežní oblasti, zdraví, průmysl a sídla). V Příspěvku WGII SPM je uveden
odkaz na pramen tvrzení, časové průběhy a teploty. Velikost a načasování dopadů, které se nakonec projeví, se budou lišit
v závislosti na velikosti a tempu klimatických změn, emisních scénářích, vývojových linií a přizpůsobení.
U některých systémů, sektorů a regionů je pravděpodobné, že na ně změna klimatu bude mít zvláště silný vliv12
.
{3.3.3}
Systémy a sektory: {3.3.3}
* specifické ekosystémy:
o suchozemské: tundra, severské lesy a horské oblasti z důvodu citlivosti na oteplování; ekosystémy
středozemského typu z důvodu nižších dešťových srážek; tropické dešťové pralesy, kde se srážky sni­
žují;
o pobřežní: mangrovníky a solné bažiny v důsledku četných stresů;
o mořské: korálové útesy v důsledku četných stresů; biomy mořského ledu z důvodu citlivosti na otep­
lování;
* vodní zdroje v některých sušších regionech ve středních zeměpisných šířkách13
a v suchých tropech v důsledku
změn v množství srážek a evapotranspiraci, a v oblastech závislých na tání sněhu a ledu;
* zemědělství v oblastech nižších zeměpisných šířek v důsledku snížené dostupnosti vody;
* níže položené pobřežní oblasti v důsledku hrozby nárůstu hladiny moře a zvýšeného rizika vyplývajícího
z extrémních povětrnostních jevů;
* zdraví populace v regionech s nízkou adaptační schopností.
Regiony: {3.3.3}
* Arktida, z důvodu dopadů vysokého tempa předpokládaného oteplování na přirozené systémy a lidská spole­
čenství;
* Afrika, z důvodu nízké schopnosti adaptace a předpokládaných dopadů změny klimatu;
* malé ostrovy, jejichž obyvatelstvo a infrastruktura jsou ve velké míře vystaveny předpokládaným dopadům
změny klimatu;
* velké delty v Asii a Africe, z důvodu velkých populací a vysoké expozice zvýšené mořské hladině, nárůstům
hladiny vlivem bouří a říčním záplavám.
V dalších regionech, dokonce i v regionech s vysokými příjmy, mohou být zvláště ohroženy určité skupiny (například
chudí lidé, malé děti a starší osoby), rovněž pak i určité oblasti a některé činnosti. {3.3.4}
Okyselování oceánů
Absorbování antropogenního uhlíku od roku 1750 vede ke zvýšené kyselosti oceánů, pH se snížilo v průměru o 0,1
jednotky. Zvyšování koncentrací oxidu uhličitého v ovzduší vede k dalšímu kyselosti oceánů. Projekce vycházející ze
scénářů SRES uvádějí snížení průměrného globálního povrchového pH oceánů v průběhu 21. století v rozsahu od 0,14
do 0,35 jednotek. I když vlivy pozorovaného okyselování oceánů na mořskou biosféru zatím ještě nebyly zdokumentovány,
předpokládá se, že progresivní okyselování oceánů bude mít negativní dopady na mořské organizmy tvořící
pevnou schránku (např. korály) a druhy na nich závislé. {3.3.4}
12
Stanoveno na základě expertních posudků uvedených v odborné literatuře a s přihlédnutím k rozsahu, načasování a předpokládané
rychlosti změny klimatu, citlivosti a schopnosti adaptace.
13
Včetně suchých a polosuchých oblastí.
strana 12 ze 24
Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC, Souhrnná zpráva: Shrnutí pro veřejné činitele; překlad konceptní verze pro COP-13
Očekává se, že změněná četnost a intenzita extrémních povětrnostních jevů spolu se zvýšenou hladinou moře
budou mít na přirozené a lidské systémy převážně nepříznivé dopady. {3.3.5}
Příklady vybraných extrémních jevů a sektorů uvádí Tabulka SPM.3. {Tabulka 3.2}
Tabulka SPM.3. Příklady možných dopadů klimatických změn v důsledku změn extrémního počasí a klimatických jevů, vycházející
z předpovědí do poloviny až konce 21. století. Nezohledňují žádné změny či rozvoje ve schopnosti adaptace. Odhady pravděpodobnosti
ve druhém sloupci se týkají jevů uvedených v prvním sloupci. {Tabulka 3:2}
Jeva
a směr
trendu
Pravděpodobnost
budoucích
trendů dle
projekcí pro
21. století
s použitím scénářů
SRES
Příklady hlavních předpokládaných dopadů podle sektorů
Zemědělství,
lesnictví a eko­
systémy
Vodní zdroje Lidské zdraví Průmysl, sídla, společnost
Teplejší, méně
časté chladné
dny a noci;
teplejší, častější
horké dny
a noci ve většině
pevninských
oblastí
Prakticky
jistéb
Vyšší výnosy
v chladnějších
prostředích; nižší
výnosy v teplejších
prostředích;
zvýšený epidemický
výskyt
hmyzu
Vliv na vodní
zdroje závislé na
tání sněhu; vlivy
na některé zásoby
vod
Snížená úmrtnost
v lidské populaci
v důsledku menšího
vystavení chladu
Snížená poptávka po energii
k vytápění; zvýšená poptávka
po chlazení; zhoršující se
kvalita ovzduší ve městech;
nižší narušení dopravy způsobené
sněhem, ledem; dopady
na zimní cestovní ruch
Období tepla /
vlny veder.
Zvýšení
četností ve
většině
pevninských
oblastí
Velmi prav­
děpodobné
Nižší výnosy
v teplejších regionech
v důsledku
tepelného stresu;
zvýšené nebezpečí
požárů
Zvýšená poptávka
po vodě;
problémy s kvalitou
vody, např.
kvetení vody
Zvýšené riziko úmrtnosti
spojené s vedrem,
hlavně u osob
starších, chronicky
nemocných, velmi
mladých a sociálně
izolovaných
Snížení kvality života obyvatel
bez přiměřeného bydlení v teplých
oblastech; dopady na
starší, velmi mladé a chudé
obyvatele
Intenzivní
srážkové jevy.
Zvýšení
četnosti ve
většině
pevninských
oblastí
Velmi prav­
děpodobné
Poškození úrody;
eroze půdy, neschopnost
obdělávat
půdu v důsledku
jejího pod­
máčení
Nepříznivé dopady
na kvalitu povrchových
a
podzemních vod;
znečištění dodávek
vody; nedostatek
vody se
může zmírnit
Zvýšené riziko
úmrtí, zranění,
infekcí, respiračních
a kožních chorob
Narušení sídel, obchodu, dopravy
a společností následkem
záplav; tlaky na městskou a
venkovskou infrastrukturu;
ztráty majetku
Zvětšení ploch
zasažených
suchem
Pravdě­
podobné
Zhoršení stavu
půdy, nižší výnosy
/ poškození úrody
a neúroda;
zvýšený úhyn dobytka;
zvýšené
riziko požárů
Větší rozšíření
vodního stresu
Zvýšené riziko
nedostatku potravin
a vody; zvýšené
riziko podvýživy;
zvýšené riziko
nemocí z potravin a
vody
Nedostatek vody pro sídla,
průmysl a společnosti; snížení
potenciálu výroby elektřiny
z vodních zdrojů; potenciál pro
migraci obyvatel
Zvýšení
aktivity in­
tenzivních
tropických
cyklón
Pravdě­
podobné
Poškození úrody;
polomy; poškozování
korálových
útesů
Narušení dodávek
vody z veřejné
sítě v důsledku
výpadků
elektrického
proudu
Zvýšené riziko
úmrtí, zranění,
nemocí z potravin a
vody; poruch způsobených
post-traumatickým
stresem
Narušení způsobená záplavami
a silnými větry; trend soukromých
pojišťoven odstupovat
od smluv na pojištění rizik
ve zranitelných oblastech, potenciál
pro migraci obyvatel,
ztráty majetku
Zvýšený
výskyt
extrémně vysoké
hladiny
moře (vyjma
tsunami)c
Pravdě­
podobnéd
Zasolování vody
k zavlažování, ústí
řek a sladkovodních
systé­
mů
Snížená
dostupnost
sladké vody v důsledku
vniku
slané vody
Zvýšené riziko úmrtí
a zranění z důvodu
utonutí během záplav;
zdravotní
dopady související s
migrací
Náklady na vybudování ochrany
v pobřežních oblastech
versus náklady spojené s přemístěním
/ přesídlením; potenciál
pro stěhování obyvatelstva
a infrastruktury; viz též výše
uvedené tropické cyklóny
Poznámky:
a) Definice - viz Příspěvek Pracovní skupiny I pro Čtvrtou hodnotící zprávu, Tabulka 3.7.
b) Každoroční oteplování nejextrémnějších dnů a nocí.
c) Extrémně vysoká hladina moře závisí na střední hodnotě hladiny moře a na oblastních povětrnostních systémech. Zde je definována
jako nejvyšší 1 % hodinových hodnot úrovně mořské hladiny pozorované na stanici v daném referenčním období.
d) Projektovaná globální střední hodnota mořské hladiny v roce 2100 je ve všech scénářích vyšší než v referenčním období. Dopad
změn v regionálních povětrnostních systémech na extrémy výšky hladiny moře zatím nebyl zkoumán.
strana 13 ze 24
Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC, Souhrnná zpráva: Shrnutí pro veřejné činitele; překlad konceptní verze pro COP-13
Antropogenní oteplování a zvyšování hladin moří budou vlivem časových měřítek klimatických procesů a zpětných
vazeb pokračovat ještě po staletí, a to i za předpokladu, že by došlo ke stabilizaci koncentrací skleníkových
plynů. {3.2.3}
Odhady dlouhodobého oteplování (po dobu několika staletí) odpovídající šesti kategoriím stabilizace uvedeným v Příspěvku
Pracovní skupiny III ke Čtvrté hodnotící zprávě (AR4) znázorňuje Obrázek SPM.8
Odhady dlouhodobého oteplení v porovnání s obdobím let 1980 ­ 1999
pro kategorie stabilizace dle Čtvrté hodnotící zprávy (AR4)
Změna globální průměrné teploty v porovnání s obdobím let 1980 ­ 1999 / C
Obrázek SPM.8. Odhady dlouhodobého oteplení (za mnoho set let) odpovídající šesti kategoriím stabilizace uvedeným v Příspěvku
Pracovní skupiny III ke Čtvrté hodnotící zprávě (AR4) (Tabulka SPM.6). Pro přibližné zohlednění oteplení v období od preindustriální
doby do období 1980 ­ 1999 je měřítko teplot ve srovnání s Tabulkou SPM.6 posunuto o -0,5 C. U většiny úrovní stabilizace
to trvá několik staletí, než se globální průměrná teplota přiblíží k rovnovážné úrovni. U scénářů emisí skleníkových plynů,
které vedou ke stabilizaci do roku 2100 na úrovních srovnatelných se scénáři SRES B1 a A1B (600 a 800 ppm ekvivalentu CO2;
kategorie IV a V) hodnocené modely předpokládají, že by se při předpokladu citlivosti klimatu 3C realizovalo v době stabilizace přibližně
65 % ­ 70 % odhadovaného nárůstu globální rovnovážné teploty. U scénářů předpokládajících daleko nižší úroveň stabilizace
(kategorie I a II, Obrázek SPM.11) může dosažení rovnovážné teploty nastat dříve. {Obrázek 3.4}
Předpokládá se, že ztenčování grónského ledového štítu bude pokračovat a přispívat ke zvyšování hladiny moří i po
roce 2100. Současné modely naznačují naprostou likvidaci grónského ledového štítu a výsledné zvýšení hladiny moří
o přibližně 7 metrů, pokud by průměrné globální oteplení větší než 1,9 C až 4,6 C v porovnání s hodnotami preindustriální
éry trvalo po několik tisíciletí. Odpovídající budoucí teploty v Grónsku jsou srovnatelné s hodnotami odvozenými
pro poslední meziledové období před 125 000 lety, u něhož paleoklimatické informace naznačují zmenšení
rozlohy polárního pevninského ledu a zvýšení hladiny moří o 4 až 6 metrů. {3.2.3}
Současné globální modelové studie předpokládají, že antarktický ledový štít zůstane příliš chladný na to, aby mohlo
dojít k rozsáhlému povrchovému tání, a v důsledku vyšších sněhových srážek bude narůstat. Pokud by však bilanci ledové
masy dominoval dynamický odtok ledu, mohlo by celkově dojít k čistému úbytku ledové hmoty. {3.2.3}
V závislosti na velikosti a rychlosti změny klimatu by oteplování způsobené lidskou činností mohlo vést k náhlým
či nevratným klimatickým dopadům. {3.4}
Částečný úbytek ledových příkrovů v polárních oblastech by mohl znamenat několikametrové zvýšení mořské hladiny,
velké změny v pobřežních oblastech a zaplavení nízko položených oblastí, přičemž největší následky by se týkaly
říčních delt a nízko položených ostrovů. Předpokládá se, že takové změny by probíhaly v měřítku několika tisíciletí,
nicméně rychlé zvyšování hladiny moře v měřítku staletí nelze vyloučit. {3.4}
Změna klimatu pravděpodobně povede k určitým nevratným dopadům. Pokud globální průměrné oteplení přesáhne
1,5 C ­ 2,5 C (ve srovnání s obdobím let 1980 ­ 1999), existuje střední míra spolehlivosti, že u přibližně 20 % ­
30 % dosud posuzovaných druhů se riziko jejich vyhynutí pravděpodobně zvýší. Jestliže nárůst globální průměrné
teploty bude vyšší než zhruba 3,5 C, předpokládají modelové projekce významná vyhynutí druhů (40 % ­ 70 % posuzovaných
druhů) celosvětově. {3.4}
Podle současných modelových simulací je velmi pravděpodobné, že se termohalinní cirkulace Atlantického oceánu
v průběhu 21. století zpomalí; nicméně se předpokládá, že se teploty nad Atlantickým oceánem a Evropou zvýší. Je
velmi nepravděpodobné, že se MOC v průběhu 21. století významně a prudce změní. Dlouhodobější změny termohalinní
cirkulace nelze s jistotou odhadnout. Dopady rozsáhlých a přetrvávajících změn MOC budou pravděpodobně zahrnovat
změny v produktivitě mořských systémů, rybolovu, schopnosti oceánu absorbovat oxid uhličitý, v koncentracích
oceánského kyslíku a pozemské vegetaci. Změny ve schopnosti pevnin a oceánu absorbovat CO2 mohou zpětně
ovlivňovat klimatický systém. {3.4}
strana 14 ze 24
Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC, Souhrnná zpráva: Shrnutí pro veřejné činitele; překlad konceptní verze pro COP-13
4. Možnosti přizpůsobení (adaptace) a zmírnění (mitigace)14
Existuje široká škála možností přizpůsobení, ovšem ke snížení zranitelnosti vůči změně klimatu je zapotřebí
rozsáhlejší adaptace, než jaká v současnosti probíhá. Existují určité bariéry, omezení a náklady, které nejsou
plně pochopeny. {4.2}
Společnost má dlouhodobou zkušenost s tím, jak se vyrovnat s jevy spojenými s počasím a klimatem. Bez ohledu na
rozsah zmírnění, ke kterému se přistoupí v následujících dvou až třech desetiletích, bude však potřeba přijmout další
adaptační opatření ke zmírnění negativních dopadů předpokládané změny klimatu a variability. Zranitelnost změnou
klimatu mohou navíc zhoršit další stresy. Ty mohou být důsledkem již dnes existujících klimatických rizik, chudoby
a nerovnoměrného přístupu ke zdrojům, nedostatečného zabezpečení potravin, trendů v rámci ekonomické globalizace,
konfliktů a výskytu chorob, jako je HIV/AIDS. {4.2}
Některá plánovaná opatření pro adaptaci na změnu klimatu se již v omezené míře uskutečňují. Adaptace může zmírnit
zranitelnost zvláště tehdy, je-li součástí širších iniciativ sektorového charakteru (Tabulka SPM.4). S vysokou mírou
jistoty existují realizovatelné možnosti adaptace, které lze uskutečnit v určitých sektorech s nízkými náklady a s vysokým
podílem přínosů a výdajů. Komplexní odhady globálních nákladů a přínosů adaptace jsou nicméně omezené.
{4.2, Tabulka 4.1}
Schopnost adaptace úzce souvisí se sociálním a hospodářským rozvojem, ale je nerovnoměrně rozdělena mezi
jednotlivými společnostmi i uvnitř nich samotných. {4.2}
Realizaci i efektivitu adaptačních opatření omezuje řada překážek. Schopnost adaptace je dynamická a ovlivňuje ji
produktivní základna společnosti, včetně přírodních i člověkem vytvořených základních prostředků, sociálních sítí
a nároků, lidského kapitálu a institucí, správy a řízení, národního důchodu, zdraví a technologií. Dokonce i společnosti,
které vykazují vysokou adaptační schopnost, jsou vůči změně klimatu, variabilitě a extrémům i nadále zranitelné.
{4.2}
Studie ,,zdola nahoru" i studie ,,shora dolů" předpokládají vysokou míru shody a významné důkazy, že v následujících
desetiletích existuje značný ekonomický potenciál ke zmírnění globálních emisí skleníkových plynů,
který by mohl vykompenzovat prognózovaný nárůst globálních emisí nebo snížit emise pod současné úrovně
(Obrázky SPM.9, SPM.10)15
. Studie ,,shora dolů" a studie ,,zdola nahoru" se shodují na globální úrovni (Obrázek
SPM.9), na úrovni sektorů však existují značné rozdíly{4.3}
V žádném sektoru nemůže jediná technologie dosáhnout plného potenciálu zmírňování. Ekonomického potenciálu
zmírňování, který je obecně větší než tržní potenciál zmírňování, může být dosaženo pouze tehdy, jsou-li realizovány
přiměřené vládní politiky a odstraněny překážky (Tabulka SPM.5). {4.3}
Studie ,,zdola nahoru" naznačují, že redukční příležitosti s čistými negativními náklady mají potenciál snížit roční
emise ekvivalentu CO2 v roce 2030 o zhruba 6 Gt; mají-li být realizovány, bude nutné zabývat se překážkami, které
brání jejich zavádění. {4.3}
14
Ačkoli tento oddíl pojednává o adaptaci a mitigaci zvlášť, tyto reakce na změnu klimatu se mohou vzájemně doplňovat. Takovým
tématem se zabývá oddíl 5.
15
Pojem ,,potenciál zmírňování" byl zaveden za účelem posouzení míry možného úbytku koncentrace skleníkových plynů, jehož
lze vůči referenčním emisím dosáhnout pro danou úroveň ceny uhlíku (odvozenou od nákladů na jednotku odvrácených nebo
snížených emisí vyjádřených v ekvivalentním množství oxidu uhličitého). Potenciál zmírňování se dále rozlišuje podle ,,tržního potenciálu
zmírňování" a ,,ekonomického potenciálu zmírňování".
Tržní potenciál zmírňování je potenciál zmírňování vycházející ze soukromých nákladů a soukromých diskontních sazeb (beroucí
v úvahu hledisko soukromých spotřebitelů a společností), které by mohly nastat v důsledku předpokládaných podmínek
trhu, včetně nyní realizovaných politik a opatření, s tím, že reálný výsledek je omezován různými překážkami
Ekonomický potenciál zmírňování je potenciál zmírňování, který zohledňuje společenské náklady a přínosy a společenské
diskontní sazby (beroucí v úvahu hledisko společnosti; společenské diskontní sazby jsou nižší než v případě soukromých investorů),
za předpokladu, že efektivitu trhu zvyšují politiky a opatření a že bariéry jsou odstraněny.
Odhad potenciálu zmírňování lze provádět různými metodami. Studie ,,zdola nahoru" se opírají o posouzení možností zmírňování,
klade-li se důraz na specifické technologie a předpisy. Jsou to typicky sektorové studie, které chápou makroekonomiku
staticky. Studie ,,shora dolů" posuzují potenciál možností zmírňování z pohledu celé ekonomiky. Používají globálně konsistentní
rámce a agregované informace o možnostech zmírňování a zohledňují zpětné vazby makroekonomiky a trhu.
strana 15 ze 24
Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC, Souhrnná zpráva: Shrnutí pro veřejné činitele; překlad konceptní verze pro COP-13
Tabulka SPM.4. Vybrané příklady plánovaného přizpůsobení podle jednotlivých sektorů.
Sektor Možnost / strategie přizpůsobení Základní rámec politiky
Klíčová omezení a příležitosti
implementace
(Normální písmo = omezení;
kurzíva = příležitosti)
Voda
Rozšířené využívání dešťové vody;
techniky skladování a ochrany vody;
recyklace vody; odsolování vody;
efektivita zavlažování a využívaní
vody.
Národní vodohospodářské politiky
a integrovaný systém správy
vodních zdrojů; řízení rizik spojených
s vodou.
Finanční, personální a fyzické překážky;
integrovaný systém správy
vodních zdrojů; synergie s ostatními
sektory.
Zemědělství
Přizpůsobení termínů výsadby a
odrůd plodin; přemisťování plodin;
kvalitnější hospodaření, např. protierozní
opatření a ochrana půdy
výsadbou stromů.
Politiky výzkumu a vývoje;
institucionální reforma; držba půdy
a půdní reforma; vzdělávání; budování
kapacit; pojištění plodin; finanční
pobídky, např. dotace a
daňové úlevy.
Technologická a finanční omezení;
přístup k novým odrůdám; trhy;
delší vegetační období ve vyšších
zeměpisných šířkách; příjmy
z ,,nových" produktů.
Infrastruktura
/ sídla (včetně
pobřežních
oblastí)
Přemísťování; mořské hráze a zábrany
proti vysoké hladině během
bouří; zpevnění dun; akvizice půdy
a vytváření mokřadů coby nárazníkových
pásem jako ochrany proti
zvýšené hladině moře a záplavám;
ochrana stávajících přírodních ba­
riér.
Normy a předpisy, které berou
ohledy na změnu klimatu při
zpracování návrhů (infrastruktury /
sídel); politiky využití půdy;
stavební zákony; pojištění.
Finanční a technologické překážky;
disponibilita prostoru pro účely přemísťování;
integrované politiky a
řízení; synergie s cíli udržitelného
rozvoje.
Lidské zdraví
Zdravotnické akční plány pro případ
vln veder; pohotovostní lékařské
služby; kvalitnější dohled v oblasti
chorob reagujících na klimatické
situace; nezávadná voda a zlepšená
hygiena.
Politiky veřejného zdraví
zohledňující klimatická rizika;
posílení zdravotnických služeb;
regionální a mezinárodní
spolupráce.
Limity odolnosti lidského zdraví
(zranitelné skupiny); omezené znalosti;
finanční možnosti; kvalitnější
zdravotnické služby; vyšší kvalita
života.
Cestovní ruch
Diversifikace turistických atrakcí
a příjmů; posun lyžařských sjezdových
tratí do vyšších nadmořských
výšek a na ledovce; výroba
umělého sněhu.
Integrované plánování (např.
kapacita zatížení prostředí; vazby
na jiné sektory); finanční pobídky,
např. dotace a daňové úlevy.
Působivost / marketing nových
atrakcí; finanční a logistická problematika;
možné nepříznivé dopady
na jiné sektory (např. umělé zasněžování
může zvýšit spotřebu energie);
příjmy z ,,nových" atrakcí; zapojení
širší skupiny zainteresovaných
stran.
Doprava
Reorganizace / přesun; navrhování
norem a plánování silniční, železniční
a jiné infrastruktury s cílem
zohlednit oteplování a odvodňování.
Zahrnutí aspektů klimatických
změn do národní dopravní politiky;
investice do výzkumu a vývoje pro
účely zvláštních situací, např.
oblastí věčně zmrzlé půdy.
Finanční a technologické překážky;
existence méně zranitelných tras;
kvalitnější technologie a harmonizace
s klíčovými sektory (např.
energetika).
Energetika
Posílení výškové infrastruktury pro
přenos a distribuci elektřiny;
podzemní kabelové rozvody; efektivní
využívání energie; využívání
obnovitelných zdrojů; nižší závislost
na jednotlivých zdrojích energie.
Národní energetické politiky a
předpisy, daňové a finanční
pobídky s cílem podpořit
využívání alternativních zdrojů;
zohlednění změny klimatu ve
standardech pro design.
Přístup k realizovatelným alternativám;
finanční a technologické překážky;
přijímání nových technologií;
stimulace nových technologií; využívání
lokálních zdrojů.
Poznámka: Další příklady z řady sektorů by zahrnovaly systémy včasného varování
strana 16 ze 24
Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC, Souhrnná zpráva: Shrnutí pro veřejné činitele; překlad konceptní verze pro COP-13
Srovnání globálního ekonomického potenciálu zmírňování
a předpokládaného nárůstu emisí v roce 2030
Obrázek SPM.9. Globální ekonomický potenciál zmírňování v roce 2030 odhadovaný pomocí studií ,,zdola nahoru" (Panel a) a ,,shora
dolů" (Panel b), porovnaný s předpokládanými nárůsty emisí podle scénářů SRES ve vztahu k emisím skleníkových plynů v roce
2000 na úrovni 40,8 Gt ekvivalentu CO2 (Panel c). Poznámka: Z důvodu konzistentnosti s výsledky emisí podle scénářů SRES nezahrnují
emise skleníkových plynů v roce 2000 emise z tlení nadzemní rostlinné zbytkové biomasy po těžbě dřeva a odlesňování a emise
z požárů rašeliny a odvodněné rašelinné půdy. {Obrázek 4.1}
Odhad ekonomického potenciálu zmírňování pro jednotlivé sektory v roce 2030 dle studií ,,zdola nahoru"
Celkový potenciál sektoru při ceně ekvivalentu CO2 do 100 USD/t, Gt/a:
2,4 ­ 4,7 1,6 ­ 2,5 5,3 ­ 6,7 2,5 ­ 5,5 2,3 ­ 6,4 1,3 ­ 4,2 0,4 ­ 1
Obrázek SPM.10. Odhad ekonomického potenciálu zmírňování pro jednotlivé sektory v roce 2030 na základě studií ,,zdola nahoru"
v porovnání s odpovídajícími referenčními úrovněmi předpokládanými v hodnocení sektorů. Hodnoty potenciálu nezahrnují netechnické
alternativy, např. změny životního stylu. {Obrázek 4.2}
Poznámky:
a) Rozsahy globálních ekonomických potenciálů dle hodnocení v každém sektoru jsou znázorněné vertikálními úsečkami. Tyto rozsahy
vycházejí z alokací emisí konečným uživatelům, což znamená, že emise z využití elektřiny se započítávají sektorům,
v nichž dochází k její spotřebě, nikoli tedy sektoru energetiky.
b) Odhadované potenciály jsou limitovány existencí studií, zvláště pak u vysokých úrovní ceny uhlíku.
c) Pro jednotlivé sektory byly použity různé referenční úrovně. Pro sektor průmyslu byla použita referenční úroveň scénáře SRES
B2, u sektoru energetiky a dopravy referenční úroveň WEO 2004 (World Energy Outlook, Očekávaný vývoj světové energetiky;
pozn. překladatele); sektor stavebnictví/budov vychází z referenční úrovně stanovené mezi úrovněmi scénářů SRES B2 a A1B;
pro sektor odpadů se pro výpočet specifické referenční úrovně pro odpady použily hybné faktory scénáře SRES A1B; u sektorů
zemědělství a lesnictví byly uplatněny referenční úrovně opírající se především o hybné faktory scénáře B2
d) U dopravy jsou znázorněné pouze globální celkové hodnoty, jelikož je zahrnuta mezinárodní letecká doprava.
e) Nebyly zahrnuty následující kategorie: emise jiných plynů než CO2 v budovách a v dopravě, část materiálově úsporných alternativ,
výroba tepla a kogenerace v oblasti energetiky, těžká nákladní vozidla, přeprava a vytížená vícemístná osobní doprava,
většina nákladných alternativ pro budovy, čištění odpadních vod, snížení emisí z uhelných dolů a plynovodů, fluorované plyny
z energetiky a dopravy. Podhodnocení takto vzniklého celkového ekonomického potenciálu je na úrovni 10 % ­ 15 %.
strana 17 ze 24
Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC, Souhrnná zpráva: Shrnutí pro veřejné činitele; překlad konceptní verze pro COP-13
Tabulka SPM.5. Vybrané příklady sektorových mitigačních technologií, politik a opatření, omezení a příležitostí. {Tabulka 4.2}
Sektor Klíčové mitigační technologie a praxe v současné
době komerčně dostupné. Klíčové mitigační
technologie a praxe, u nichž se předpokládá,
že budou komerčně dostupné do roku
2030, kurzívou.
Politiky, opatření a nástroje,
které se ukázaly jako environmentálně
účinné
Hlavní omezení či příležitosti
(normální písmo = omezení;
kurzíva = příležitost)
Energe­
tika
Úspornější systémy dodávek a distribuce energie;
v oblasti paliv přechod z uhlí na plyn; jaderná
energie; výroba tepla a elektřiny z obnovitelných
zdrojů (energie hydroelektrická, solární, větrná,
geotermální a bioenergie); kombinovaná výroba
tepla a elektřiny; rychlé zavádění aplikací záchytu
a ukládání uhlíku (Carbon Dioxide Capture and
Storage, CCS) (např. ukládání CO2 odstraněného
ze zemního plynu); CCS pro zařízení na výrobu
elektřiny spalující plyn, biomasu a uhlí; pokročilá
jaderná energie; pokročilá energetika využívající
obnovitelných zdrojů včetně energie přílivu a vln,
solární koncentrační a fotovoltaické systémy
Snižování dotací na fosilní paliva;
Uhlíkové daně či poplatky
uvalené na fosilní paliva
V důsledku partikulárních zájmů
některých zainteresovaných
stran může být prosazování
obtížné
Pevné výkupní ceny elektřiny
pro technologie vyrábějící
energii z obnovitelných zdrojů;
Závazky v oblasti obnovitelných
zdrojů energie; Dotace
výrobcům
Mohou být vhodné k vytvoření
trhu pro nízkoemisní techno­
logie
Doprava Vozidla s hospodárnější spotřebou pohonných
hmot; hybridní vozidla; vozidla s čistšími dieselovými
motory; biopaliva; přechod ze silniční dopravy
na systémy železniční dopravy a veřejné
hromadné dopravy; nemotorizovaná doprava (cyklistika,
pěší turistika); územní plánování a
plánování dopravy;
iopaliva druhé generace; energeticky úspornější
letadla; pokročilá elektrovozidla a hybridní vozidla
se silnějšími a spolehlivějšími bateriemi
Povinná palivová ekonomie,
přimíchávání biopaliv do pohonných
hmot a standardy CO2
pro silniční dopravu
Neúplné pokrytí vozového
parku může omezit účinnost
Zdanění nákupu, registrace a
používání vozidla a motorových
pohonných hmot, zpoplatnění
silnic a parkovišť
Efektivnost může s vyššími
příjmy poklesnout
Ovlivnění potřeb mobility
prostřednictvím předpisů o
využívání krajiny a plánování
infrastruktury; Investice do
atraktivních prostředků hromadné
dopravy a nemotorizovaných
forem dopravy
Zvláště vhodné pro země, které
své dopravní systémy bu­
dují
Budovy Úsporné systémy osvětlení a využívání denního
světla; účinnější elektrické spotřebiče a zařízení
pro vytápění a chlazení; kvalitnější kuchyňské sporáky;
zlepšené izolace; pasivní a aktivní solární
design pro vytápění a chlazení; alternativní chladící
kapaliny, zachycování a recyklace fluorovaných
plynů;
ntegrovaný design komerčních budov zahrnující
technologie jako inteligentní měřidla zajišťující
zpětnou vazbu a kontrolu; solární PV systémy jako
součást budov
Standardy pro spotřebiče a
štítkování
Pravidelná revize potřebných
standardů
Stavební zákony a certifikace Atraktivní pro nové stavby.
Prosazování může být obtížné
Programy řízení na straně spo­
třeby
Potřeba regulace, aby veřejné
služby byly ziskové
Programy zaměřené na vůdčí
úlohu veřejného sektoru,
včetně oblasti veřejných za­
kázek
Vládní zakázky mohou pomoci
ke zvýšení poptávky po energeticky
úsporných výrobcích
Pobídky pro podniky energetických
služeb (PES)
Faktor úspěchu:dostupnost financování
třetí stranou
Průmysl Účinnější spotřebitelská elektrozařízení; rekuperace
tepla a elektřiny; recyklace a nahrazování materiálů;
regulování emisí plynů jiných než CO2; široká
škála technologií zaměřených na konkrétní
proces;
okročilé systémy energetických úspor; CCS pro
výrobu cementu, čpavku a železa; inertní elektrody
pro zpracování hliníku
Poskytování srovnávacích
informací (benchmarking); Výkonnostní
standardy; Dotace,
daňové úlevy
Může být vhodné jako stimul
pro akceptování nových technologií.
Stabilita národní politiky
je důležitá s ohledem na
mezinárodní konkurence­
schopnost
Obchodovatelné povolenky Předvídatelný alokační mechanismus
a stabilní cenové
signály ­ důležité pro investice
Dobrovolné dohody Faktory úspěchu zahrnují:
jasně stanovené cíle, referenční
scénář, zapojení třetí
strany do procesu návrhu a
revize a do formálních pravidel
monitorování, úzkou spolupráci
mezi státní správou a prů­
myslem
strana 18 ze 24
Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC, Souhrnná zpráva: Shrnutí pro veřejné činitele; překlad konceptní verze pro COP-13
Zeměděl­
ství
Kvalitnější hospodaření v oblasti pěstování plodin
na orné půdě a pastevectví s cílem zvýšit ukládání
uhlíku v půdě; regenerace rašelinných půd a degradovaných
lokalit; kvalitnější metody pěstování
rýže, chovu dobytka a hospodaření se statkovými
hnojivy s cílem snížení emisí CH4; kvalitnější metody
aplikace dusíkatých hnojiv s cílem snížení
emisí N2O; účelově pěstované energetické plodiny
k nahrazení fosilních paliv; účinnější hospodaření
s energií; Vyšší výnosy plodin
Finanční pobídky a předpisy
pro kvalitnější hospodaření
s půdou, uchování obsahu
uhlíku v půdě, efektivní používání
umělých hnojiv a zavla­
žování
Spolu s udržitelným rozvojem
a snižováním zranitelnosti vůči
změně klimatu mohou stimulovat
synergické účinky
a pomoci tím k překonávání
překážek implementace
Lesnictví
/ lesy
Zalesňování (nelesních půd); obnova lesa; hospodaření
v lesích; snížení odlesňování; hospodaření
při těžbě dřeva; využití lesních produktů pro bioenergetické
účely s cílem nahradit fosilní paliva;
Zušlechťování dřevin s cílem zvýšení rychlosti produkce
biomasy a pohlcování uhlíku. Kvalitnější
technologie dálkového průzkumu Země k provádění
analýzy potenciálu ukládání uhlíku ve vegetaci
/ půdě a mapování změn využití půdy
Finanční pobídky (na národní
i mezinárodní úrovni) ke
zvětšení zalesněného území,
ke snížení odlesňování a k zachování
a obhospodařování
lesa; Regulace a její uplatňování
v oblasti využívání půdy
K omezením patří nedostatek
investičních prostředků a
problémy s držením půdy.
Mohou pomoci ke zmírnění
chudoby
Odpady Zachycování skládkového plynu (CH4); spalování
odpadů se znovuzískáváním energie;
kompostování organického odpadu; řízené čištění
odpadních vod; recyklace a minimalizace odpadů;
Vegetační pokryvy a biofiltry s cílem optimalizovat
oxidaci CH4
Finanční pobídky pro lepší
hospodaření s odpady a odpadními
vodami
Mohou stimulovat šíření tech­
nologií
Pobídky a závazky v oblasti
obnovitelných zdrojů energie
Místní dostupnost paliv s nízkou
cenou
Předpisy pro hospodaření
s odpady
Nejefektivněji uplatňovány na
národní úrovni pomocí strategií
prosazování
Budoucí rozhodování o investicích do energetické infrastruktury, které se v období let 2005 ­ 2030 odhadují na více
než 20 bilionů USD16
, budou mít dlouhodobé dopady na emise skleníkových plynů z důvodu dlouhé životnosti energetických
zařízení a dalších základních prostředků infrastruktury. Všeobecné rozšíření nízkouhlíkových technologií
může trvat mnoho desetiletí, i pokud budou prvotní investice do těchto technologií učiněny atraktivními. Počáteční odhady
ukazují, že pokud by se emise CO2 související s energetikou měly do roku 2030 vrátit na úroveň hodnot roku
2005, vyžadovalo by to velké změny v modelech investování, ačkoli čisté dodatečné investice, které by byly potřebné,
se pohybují v rozmezí od zanedbatelné výše do 5 % ­ 10 %. {4.3}
Vlády mohou využívat širokou paletu národních politik a nástrojů k vytváření pobídek pro realizaci zmírňování.
Jejich uplatnitelnost závisí na situaci té které země a kontextu daného sektoru (Tabulka SPM.5). {4.3}
Mezi ně patří začlenění politik v oblasti klimatu do širšího rámce rozvojových politik, předpisy a standardy, daně
a poplatky, obchodovatelné povolenky, finanční pobídky, dobrovolné dohody, informační nástroje a výzkum, vývoj
a demonstrační projekty (RD&D). {4.3}
Účinný signál ceny uhlíku by mohl vytvořit důležitý potenciál zmírňování ve všech sektorech. Modelové studie
ukazují, že nárůst globálních cen ekvivalentu CO2 na 20 až 80 USD/t do roku 2030 odpovídá stabilizaci ekvivalentu
CO2 na úrovni zhruba 550 ppm do roku 2100. Vyvolané technologické změny mohou pro stejnou úroveň stabilizace
snížit tato cenová rozpětí za ekvivalent CO2 na 5 až 65 USD/t v roce 203017
. {4.3}
Existuje vysoká míra shody a významné důkazy, že následkem zmírňujících opatření je možné v nejbližší budoucnosti
dosáhnout paralelních kladných účinků (např. zlepšení zdraví díky méně znečištěnému ovzduší), které mohou
kompenzovat podstatnou část nákladů na zmírňování. {4.3}
16
20 bilionů = 20 000 miliard = 20x1012 = 20 amerických trilionů.
17
Studie zaměřené na zmírňující portfolia a makroekonomické náklady posuzované v této zprávě jsou založeny na modelování
,,shora dolů". U zmírňujících portfolií uplatňuje většina modelů metodu globálních nejnižších nákladů, předpokladem jsou celosvětové
obchodování s emisemi; transparentní trhy a nulové transakční náklady ­ tudíž dokonalá realizace zmírňujících opatření v průběhu
celého 21. století. Náklady se vztahují ke konkrétnímu časovému období. Jestliže se vyloučí některé regiony, sektory (např.
využití půdy), alternativy nebo plyny, globální modelované náklady vzrostou. Při nižších referenčních úrovních, využití výnosů
z uhlíkových daní a z prodeje povolenek a zahrnutí technického pokroku dosaženého díky mitigaci se globální modelované náklady
sníží. Tyto modely nezohledňují klimatické přínosy a běžně ani vedlejší přínosy plynoucí ze zmírňujících opatření ani aspekty sociální
spravedlnosti. V zahrnování vyvolaných technologických změn do stabilizačních studií došlo k pozoruhodnému pokroku, některé
koncepční otázky ale zůstávají nevyřešeny. V modelech, které zohledňují vyvolané technologické změny, se snižují předpovídané
náklady pro danou hladinu stabilizace; snížení je výraznější v případě nižší úrovně stabilizace.
strana 19 ze 24
Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC, Souhrnná zpráva: Shrnutí pro veřejné činitele; překlad konceptní verze pro COP-13
Existují vysoká míra shody a středně významné důkazy, že aktivity realizované v zemích Přílohy I Rámcové úmluvy
OSN o změně klimatu mohou mít vliv na celosvětovou ekonomiku a globální emise, přestože rozsah úniku uhlíku zůstává
nejistý18
. {4.3}
Jak je uvedeno ve Třetí hodnotící zprávě (TAR), mohou země vyvážející fosilní paliva (státy Přílohy I i státy mimo ni)
očekávat v důsledku politiky zmírňování nižší poptávku a ceny a nižší růst HDP. Rozsah tohoto druhotného vlivu závisí
velkou měrou na předpokladech souvisejících s rozhodnutími v rámci dané politiky a s podmínkami na trhu s ropou.
{4.3}
Existují rovněž vysoká míra shody a středně významné důkazy, že změny životního stylu, zvyklostí a řídící praxe
mohou přispět ke zmírňování změny klimatu ve všech sektorech. {4.3}
Je celá řada možností, jak pomocí mezinárodní spolupráce snížit celosvětové emise skleníkových plynů. Existuje
vysoká míra shody a významné důkazy, že významnými úspěchy Rámcové úmluvy a jejího Kjótského protokolu
jsou celosvětová odezva na změnu klimatu, stimulování řady národních politik a vytvoření mezinárodního
trhu s uhlíkem a nových institucionálních mechanismů, které mohou položit základ pro budoucí snahy v oblasti
zmírňování. Pokroku bylo v oblasti adaptace dosaženo rovněž v rámci Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu
(UNFCCC) a byly navrženy další mezinárodní iniciativy. {4.5}
Větší snaha o spolupráci a rozšíření tržních mechanismů napomůže ke snížení celosvětových nákladů vynakládaných
na dosažení určité úrovně zmírňování nebo zlepší environmentální účinnost. Snahy mohou zahrnovat nejrůznější
prvky: např. emisní cíle; sektorové, lokální, sub-národní a regionální aktivity; programy výzkumu, vývoje a demonstračních
projektů (RD&D); přijímání společných politik; realizování činností zaměřených na rozvoj; rozšíření finančních
nástrojů. {4.5}
Možnosti reakce na změnu klimatu lze u několika sektorů realizovat tak, aby se dosáhlo synergických účinků
a nedošlo ke střetům s dalšími dimenzemi udržitelného rozvoje. Rozhodnutí týkající se makroekonomiky
a ostatních politik jiného než klimatického charakteru mohou významně ovlivnit emise, schopnost adaptace a
zranitelnost. {4.4, 5.8}
Udržitelnější rozvoj může zvýšit schopnost zmírňování a adaptace, snížit emise a redukovat zranitelnost, v implementaci
ale mohou nastat překážky. Na druhé straně je velmi pravděpodobné, že změna klimatu může zpomalit tempo
pokroku směrem k udržitelnému rozvoji. Změna klimatu by během následujících 50 let mohla brzdit dosažení rozvojových
cílů milénia (Millennium Development Goals). {5.8}
5. Dlouhodobý výhled
Stanovit, co podle článku 2 Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) představuje ,,nebezpečné
antropogenní zásahy do klimatického systému", vyžaduje hodnotové posuzování. Věda může podpořit informovaná
rozhodnutí k této otázce, a to i tím, že poskytne kritéria k posouzení, které druhy zranitelnosti by se
mohly označit jako ,,klíčové". {Rámeček ,,Klíčové druhy zranitelnosti a článek 2 Rámcové úmluvy OSN o změně
klimatu (UNFCCC)", Téma 5}
Klíčové druhy zranitelnosti19
mohou být spojovány s mnoha klimaticky citlivými systémy, včetně zásobování potravinami,
infrastruktury, zdraví, vodních zdrojů, pobřežních systémů, ekosystémů, globálních biogeochemických cyklů,
ledových příkrovů a režimů oceánské a atmosférické cirkulace. {Rámeček ,,Klíčové druhy zranitelnosti a článek 2
Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC)", Téma 5}
Pět ,,důvodů k obavám", o nichž hovoří Třetí hodnotící zpráva (TAR), zůstává realizovatelným rámcem pro
posouzení zranitelnosti. Tyto ,,důvody" jsou zde hodnoceny jako závažnější, než uvádí Třetí hodnotící zpráva
(TAR). Mnohá rizika jsou identifikována s vyšší mírou jistoty. Předpokládá se, že některá rizika budou větší
nebo vyvstanou při nižších nárůstech teploty. Míra porozumění vztahu mezi dopady (základ pro ,,důvody
k obavám" ve Třetí hodnotící zprávě) a zranitelností (která zahrnuje schopnost přizpůsobovat se dopadům) se
zvýšila. {5.2}
Důvodem je přesnější identifikace okolností, v jejichž důsledku jsou systémy, sektory a regiony obzvláště zranitelné,
a přibývající důkazy o rizicích velmi závažných dopadů v kontextu několika staletí. {5.2}
18
Pro další podrobnosti viz Téma 4 Souhrnné zprávy.
19
Klíčové druhy zranitelnosti lze identifikovat na základě řady kritérií v odborné literatuře, včetně velikosti, načasování, přetrvávajícího
/ vratného charakteru, potenciálu pro přizpůsobení, aspektů rozložení, pravděpodobnosti a závažnosti dopadů.
strana 20 ze 24
Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC, Souhrnná zpráva: Shrnutí pro veřejné činitele; překlad konceptní verze pro COP-13
* Rizika, jimž jsou vystaveny jedinečné a ohrožené systémy. Existují nové a pádnější důkazy pozorovaných
dopadů změn klimatu na jedinečné a zranitelné systémy (např. polární a vysokohorská společenství a ekosystémy),
se vzrůstem teplot se úrovně nepříznivých dopadů dále zvyšují. S vyšší mírou jistoty, než uvádí Třetí
hodnotící zpráva (TAR), se s postupujícím oteplováním předpokládá rostoucí riziko vyhynutí druhů a poškození
korálových útesů. Pokud globální průměrná teplota přesáhne úroveň let 1980 ­ 1999 o 1,5 °C ­ 2,5 °C,
existuje střední míra jistoty, že přibližně u 20 % ­ 30 % rostlinných a živočišných druhů, které byly dosud posuzovány,
se pravděpodobně zvýší riziko vyhynutí. Zvýšila se míra jistoty, že nárůst globální střední teploty
o 1 °C ­ 2 °C ve srovnání s úrovněmi let 1980 ­ 1999 (přibližně o 1,5 °C ­ 2,5 °C oproti preindustriální době)
představuje významné riziko pro mnoho jedinečných a ohrožených systémů, včetně řady oblastí se zvláště velikou
biodiverzitou. Korály jsou náchylné k teplotnímu stresu a mají nízkou adaptační schopnost. Pokud u korálů
nenastane teplotní adaptace či aklimatizace, předpokládá se, že následkem nárůstu povrchové teploty oceánu
o 1 °C až 3 C bude častěji docházet k případům bělení korálů a rozsáhlému úhynu. Předpokládá se, že
u původních populací žijících v Arktidě a populací na malých ostrovech se bude zvyšovat zranitelnost vůči
oteplování.
* Rizika extrémních povětrnostních jevů. Nedávné extrémní povětrnostní jevy odhalily vyšší úroveň zranitelnosti,
než uvádí Třetí hodnotící zpráva (TAR). V současnosti existuje vyšší míra jistoty, že se budou více
vyskytovat sucha, vlny vysokých teplot a záplavy spolu s jejich nepříznivými dopady. {5.2}
* Rozložení dopadů a zranitelnosti. Existují výrazné rozdíly mezi oblastmi, přičemž regiony s nejslabší ekonomickou
pozicí bývají vůči klimatickým změnám často nejzranitelnější. Přibývá důkazů větší zranitelnosti
specifických skupin populace, např. chudých a starších osob, nejenom v rozvojových, ale i v rozvinutých zemích.
Navíc přibývá důkazů o tom, že většímu riziku obecně čelí oblasti v nižších zeměpisných šířkách a
méně rozvinuté, např. suché oblasti a megadelty. {5.2}
* Agregované dopady. Počáteční tržní výhody způsobované změnou klimatu budou kulminovat při menší míře
oteplení, než předpokládala Třetí hodnotící zpráva, přičemž škody by měly být větší při vyšší míře oteplení. Je
předpoklad, že čisté náklady dopadů rostoucího oteplení se v průběhu času budou zvyšovat. {5.2}
* Rizika zvláštních jevů velkého rozsahu. Existuje vysoká míra jistoty, že globální oteplování probíhající po
mnoho staletí by mohlo vést k tomu, že příspěvek ke vzestupu hladiny moře způsobený pouze tepelnou expanzí
bude pravděpodobně mnohem větší než nárůst pozorovaný v průběhu 20. století, přičemž dojde ke
ztrátám pobřežních oblastí a s tím souvisejícím dopadům. Oproti Třetí hodnotící zprávě (TAR) se zvýšilo pochopení
rizika dalších příspěvků ke vzestupu mořské hladiny z ledových příkrovů Grónska a pravděpodobně
i Antarktidy, které může být vyšší, než předpovídají modely příkrovů, a mohlo by nastat v měřítku staletí. Je
to z toho důvodu, že dynamické procesy zaznamenané při současných pozorováních, ovšem plně nezahrnuté
do modelů ledových příkrovů posuzovaných ve Čtvrté hodnotící zprávě, by mohly zrychlit úbytek ledu. {5.2}
Existuje vysoká míra jistoty, že ani přizpůsobení ani zmírňování samo o sobě nemůže zabránit všem dopadům
změny klimatu, nicméně přizpůsobení a zmírňování se mohou vzájemně doplňovat a společně významným způsobem
snížit rizika změny klimatu. {5.3}
V krátkodobém a dlouhodobém horizontu je přizpůsobení nutné k řešení dopadů, které jsou výsledkem oteplování,
k němuž by došlo i u posuzovaných scénářů pro nejnižší stabilizaci. Existuje řada překážek, limitů a nákladů, ale
nejsou plně pochopeny. Nezmírňovaná změna klimatu by v dlouhodobém horizontu pravděpodobně překročila míru
schopnosti přírodních, řízených a lidských systémů se přizpůsobit. Doba, kdy by se těchto mezních limitů mohlo dosáhnout,
bude u různých sektorů a regionů různá. Včasná opatření ke zmírňování by zabránila dalším investicím do
uhlíkově náročné infrastruktury a snížila míru změny klimatu a související potřeby adaptace. {5.2, 5.3}
Mnohé dopady lze pomocí opatření ke zmírnění snížit, oddálit či odvrátit. Snahy a investice s cílem zmírňování
budou mít v následujících dvou až třech desetiletích dalekosáhlý dopad na příležitosti dosáhnout nižší úrovně
stabilizace. Odkládané snižování emisí podstatně omezuje příležitosti k dosažení nižších úrovní stabilizace
a zvyšuje riziko závažnějších dopadů změny klimatu. {5.3, 5.4, 5.7}
Aby bylo možno stabilizovat koncentrace skleníkových plynů v atmosféře, musely by emise kulminovat a poté
poklesnout. Čím je úroveň stabilizace nižší, tím dříve by měl proces této kulminace a následného poklesu nastat20
.
{5.4}
20
Pro nejnižší kategorii hodnocených mitigačních scénářů by emise musely kulminovat do roku 2015, pro nejvyšší do roku 2090
(viz Tabulka SPM.6). Scénáře, které používají odlišné vývojové trendy emisí, vykazují podstatné rozdíly v rychlosti globální změny
klimatu.
strana 21 ze 24
Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC, Souhrnná zpráva: Shrnutí pro veřejné činitele; překlad konceptní verze pro COP-13
Tabulka SPM.6 a Obrázek SPM.11 shrnují emisní úrovně potřebné pro různé kategorie koncentrací po stabilizaci a
výslednou úroveň rovnovážného globálního oteplení a dlouhodobý vzestup hladiny moře pouze v důsledku tepelného
roztažnosti.21
Je-li citlivost klimatu vysoká, je nutné dřívější načasování a přísnější úroveň zmírňování než v případě
nízké citlivosti klimatu. {5.4, 5.7}
Vzestup hladiny moří při oteplování je nevyhnutelný. U všech hodnocených úrovní stabilizace bude tepelná expanze
pokračovat ještě mnoho set let i poté, co se koncentrace emisí skleníkových plynů stabilizují, což by mohlo způsobit
daleko větší vzestup hladiny moří, než je prognózováno pro 21. století. Pokud by oteplení oproti preindustriální éře
o více než 1,9 C ­ 4,6 C přetrvávalo mnoho staletí, mohly by konečné příspěvky v důsledku úbytku grónského ledového
štítu činit několik metrů a být větší než v důsledku tepelné expanze. Dlouhá časová měřítka tepelné roztažnosti
a odezvy ledového štítu na oteplování naznačují, že i přes stabilizaci koncentrací skleníkových plynů na úrovni současné
či vyšší by se výška mořské hladiny ještě po staletí nestabilizovala. {5.3, 5.4}
Tabulka SPM.6. Charakteristiky stabilizačních scénářů publikovaných po vydání Třetí hodnotící zprávy (TAR) a výsledná
dlouhodobá rovnovážná globální střední teplota a komponenta vzestupu hladiny moře pouze v důsledku tepelné roztažnosti.
{Tabulka 5.1}a
Kategorie
Koncentrace
CO2 v době
stabilizace
(2005: 379
ppm) (b)
Koncentrace
ekvivalentu
CO2 v době
stabilizace, se
započtením
skleníkových
plynů i aerosolů
(2005:
375 ppm) (b)
Rok kul­
minace
emisí
CO2
(a,c)
Změna
globálních
emisí CO2
v roce
2050
(% emisí
roku 2000)
(a, c)
Vzrůst globální
střední teploty oproti
předindustriální éře
po dosažení
rovnováhy s použitím
nejlepšího odhadu
citlivosti klimatu(d)
,(e)
Zvýšení globální
průměrné mořské
hladiny pouze
vlivem tepelné
expanze, oproti
předindustriální
éře a po dosažení
rovnováhy (f)
Početposuzovaných
scénářů
ppm ppm rok % C metry
I
II
III
IV
V
VI
350 ­ 400
400 ­ 440
440 ­ 485
485 ­ 570
570 ­ 660
660 ­ 790
445 ­ 490
490 ­ 535
535 ­ 590
590 ­ 710
710 ­ 855
855 ­ 1130
2000 ­ 2015
2000 ­ 2020
2010 ­ 2030
2020 ­ 2060
2050 ­ 2080
2060 ­ 2090
-85 až -50
-60 až -30
-30 až +5
+10 až +60
+25 až +85
+90 až +140
2,0 ­ 2,4
2,4 ­ 2,8
2,8 ­ 3,2
3,2 ­ 4,0
4,0 ­ 4,9
4,9 ­ 6,1
0,4 ­ 1,4
0,5 ­ 1,7
0,6 ­ 1,9
0,6 ­ 2,4
0,8 ­ 2,9
1,0 ­ 3,7
6
18
21
118
9
5
Poznámky:
a) Snížení emisí potřebné pro dosažení konkrétní úrovně stabilizace, uváděné v mitigačních studiích zde posuzovaných, by mohlo
být podhodnoceno v důsledku chybějících zpětných vazeb uhlíkového cyklu (viz také Téma 2).
b) Koncentrace CO2 v ovzduší dosáhly v roce 2005 úrovně 379 ppm. Nejlepší odhad celkové koncentrace ekvivalentu CO2 v roce
2005 u všech dlouho přetrvávajících skleníkových plynů činí přibližně 455 ppm, zatímco odpovídající hodnota zahrnující čistý
účinek všech antropogenních vlivů radiačního působení činí 375 ppm ekvivalentu CO2.
c) Rozpětí odpovídají 15. až 85. percentilu rozložení scénářů publikovaných po vydání Třetí hodnotící zprávy (TAR). Jsou uvedeny
emise CO2, scénáře pro více plynů mohou být vždy porovnány se scénáři pracujícími pouze s CO2.
d) Nejlepší odhad citlivosti klimatu je 3C.
e) Globální střední teplota po dosažení rovnováhy se liší od očekávané globální střední teploty v době stabilizace koncentrací
skleníkových plynů v důsledku setrvačnosti klimatického systému. U většiny posuzovaných scénářů nastává stabilizace koncentrací
skleníkových plynů v období od roku 2100 do roku 2150 (viz rovněž poznámku pod čarou č. 9).
f) Vzrůst mořské hladiny je uváděn pouze pro příspěvek v důsledku tepelné roztažnosti a hladina nedosáhne rovnovážného
stavu ještě nejméně po mnoho staletí. Tyto odhady byly získány z relativně jednoduchých klimatických modelů (jeden model
AOGCM s nižším rozlišením a několik modelů EMIC pracující s nejlepším odhadem citlivosti klimatu na úrovni 3 C) a nezahrnují
příspěvky z tajících ledových štítů, ledovců a ledových čepic. Předpokládá se, že v důsledku dlouhodobé tepelné roztažnosti
dojde ke zvýšení mořské hladiny o 0,2 až 0,6 m na každý stupeň globálního průměrného oteplení oproti současným
teplotám. (AOGCM ­ Atmosphere Ocean General Circulation Models, Obecné cirkulační modely ovzduší­oceán; EMIC Earth
System Models of Intermediate Complexity, Modely zemského systému střední složitosti)
21
Čtvrtá hodnotící zpráva neobsahuje u stabilizačních scénářů odhady průběhu teplot v tomto století. U většiny úrovní stabilizace
se během několika staletí blíží globální střední teplota rovnovážnému stavu. U scénářů s mnohem nižší stabilizační úrovní (kategorie
I a II, Obrázek SPM.8) může být rovnovážné teploty dosaženo dříve.
strana 22 ze 24
Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC, Souhrnná zpráva: Shrnutí pro veřejné činitele; překlad konceptní verze pro COP-13
Emise CO2 a vzrůst rovnovážné teploty pro různé úrovně stabilizace
Obrázek SPM.11. Globální roční emise CO2 v období 1940 až 2000 a rozsahy ročních emisí pro kategorie stabilizačních scénářů
od roku 2000 do roku 2100 (levé schéma), a odpovídající vztah mezi cílem stabilizace a pravděpodobným nárůstem rovnovážné
globální střední teploty oproti preindustriální éře (pravé schéma). Dosažení rovnováhy může trvat několik staletí, hlavně u scénářů
s vyššími úrovněmi stabilizace. Barevné stínování znázorňuje stabilizační scénáře seskupené podle různých cílů (stabilizační kategorie
I až VI). Pravé schéma znázorňuje rozsahy změn v globální střední teplotě oproti preindustriální éře s použitím (i) ,,nejlepšího
odhadu" citlivosti klimatu na úrovni 3 C (černá čára uprostřed stínované plochy), (ii) horní meze pravděpodobného rozsahu citlivosti
klimatu na úrovni 4,5 C (červená čára v horní části stínované plochy) a (iii) spodní meze pravděpodobného rozsahu citlivosti
klimatu na úrovni 2 C (modrá čára ve spodní části stínované plochy). Černé přerušované čáry na levém schématu znázorňují rozsah
emisí současných referenčních scénářů publikovaných po SRES (2000). Rozsahy emisí stabilizačních scénářů zahrnují scénáře
pracující buď jen s CO2 nebo se všemi skleníkovými plyny a odpovídají rozmezí percentilů 10 a 90 plného rozložení scénářů.
Poznámka: Emise CO2 ve většině modelů nezahrnují emise z tlení nadzemní rostlinné zbytkové biomasy po těžbě dřeva a odlesňování
a emise z požárů rašeliny a odvodněné rašelinné půdy {Obrázek 5.1}
Existují vysoká míra shody a významné důkazy, že všech hodnocených rozsahů stabilizačních úrovní lze dosáhnout
uplatněním souboru technologií dnes dostupných nebo takových, u nichž se očekává, že se v nadcházejících
desetiletích objeví na trhu. Předpokladem je, že budou realizovány vhodné a efektivní pobídky zaměřené
na jejich vývoj, získávání, uplatňování a šíření a že budou odstraňovány příslušné překážky. {5.5}
Všechny posuzované stabilizační scénáře ukazují, že 60 % ­ 80 % redukcí by pocházelo z oblasti energetiky a průmyslových
procesů, přičemž by klíčovou roli u mnoha scénářů hrálo efektivní hospodaření s energií. Zahrnutí alternativ
zmírňování souvisejících s využitím půdy a lesnictvím, zaměřených jak na emise CO2, tak na emise ostatních
skleníkových plynů, zajišťuje vyšší flexibilitu a nákladovou efektivitu. Nízké úrovně stabilizace vyžadují investice
v co nejbližší době a podstatně rychlejší rozšiřování a zavádění pokročilých nízkoemisních technologií na trh.
Dosáhnout významného snížení emisí bez značných investičních prostředků a transferu účinných technologií může být
obtížné. Je důležité zmobilizovat finanční zdroje na krytí přírůstkových nákladů nízkouhlíkových technologií. {5.5}
Jestliže se cíle stabilizace zpřísňují, makroekonomické náklady vynakládané na zmírňování obvykle rostou.
(Tabulka SPM. 7). U určitých zemí a sektorů se náklady v porovnání s globálním průměrem značně liší.22
{5.6}
V roce 2050 se celosvětové průměrné makroekonomické náklady vynakládané na zmírňování s cílem dosáhnout stabilizace
ekvivalentu CO2 mezi 710 a 445 ppm pohybují v rozmezí od 1% přírůstku do 5,5% poklesu celosvětového
poklesu HDP (Tabulka SPM.7). To odpovídá zpomalení průměrného ročního celosvětového růstu HDP o méně než
0,12 procentních bodů. {5.6}
22
Pro podrobnosti o odhadech nákladů a modelových předpokladech viz poznámku pod čarou 17.
strana 23 ze 24
Čtvrtá hodnotící zpráva IPCC, Souhrnná zpráva: Shrnutí pro veřejné činitele; překlad konceptní verze pro COP-13
Tabulka SPM.7. Odhad celosvětových makroekonomických nákladů v roce 2030 a 2050. Náklady ve srovnání s referenční úrovní
platí pro nejméně nákladné trajektorie vedoucí k různým dlouhodobým úrovním stabilizace. {Tabulka 5.2}
Úrovně stabilizace
ekvivalentu CO2
(ppm)
Medián poklesu
HDP(a)
(%)
Rozmezí poklesu HDP (b)
(%)
Pokles průměrných ročních
měr růstu HDP (c), (e)
(procentní body)
2030 2050 2030 2050 2030 2050
445 ­ 535(d)
není k dispozici < 3 < 5,5 < 0,12 < 0,12
535 ­ 590 0,6 1,3 0,2 až 2,5 mírně záporné až 4 < 0,1 < 0,1
590 ­ 710 0,2 0,5 -0,6 ­ 1,2 -1 až 2 < 0,06 < 0,05
Poznámky: Hodnoty uvedené v tabulce odpovídají veškeré odborné literatuře v celém spektru referenčních úrovní a zmírňujících
scénářů, pokud uvádí údaje o HDP.
a) Celosvětový HDP vycházející z tržních směnných kurzů.
b) Kde je to možné, je u analyzovaných údajů uvedeno rozmezí percentilů 10 a 90. Záporná čísla znamenají přírůstek HDP.
První řádek (445 ­ 535 ppm ekvivalentu CO2) uvádí jen horní mez dle odborné literatury.
c) Výpočet poklesu roční míry růstu vychází z průměrného poklesu během posuzovaného období, jehož výsledkem by byl uváděný
pokles HDP do roku 2030 a 2050.
d) Tyto výzkumy, jejichž počet je relativně nízký, obecně pracují s nízkými referenčními úrovněmi. Vysoké referenční úrovně emisí
obvykle vedou k vyšším nákladům.
e) Hodnoty odpovídají nejvyšším odhadovaným poklesům HDP uvedeným ve sloupci č. 3
Do odpovědi na změnu klimatu patři iterativní proces řízení rizik, který zahrnuje adaptaci i zmírňování, a bere
v úvahu škody způsobené změnou klimatu, vedlejší přínosy, udržitelnost, spravedlnost a postoje k riziku. {5.1}
Dopady změny klimatu si velmi pravděpodobně vynutí čisté roční náklady, které se s nárůstem globálních teplot budou
v průběhu času zvyšovat. Odhady společenských nákladů uhlíku23
v roce 2005, uváděné v recenzovaných publikacích,
dávají průměrnou hodnotu ve výši 12 USD za tunu oxidu uhličitého, ale rozpětí v rámci 100 odhadů je velké (od
-3 do 95 USD/t). Do značné míry to způsobují rozdíly v předpokladech pro klimatickou citlivost, prodlevy v odezvě,
přístup k riziku a spravedlnosti, ekonomické a neekonomické dopady, zahrnutí potenciálně katastrofických ztrát a diskontní
sazby. Agregované odhady nákladů zakrývají významné rozdíly dopadů na sektory, regiony a populace a je
velmi pravděpodobné, že podhodnocují náklady na škody, protože nemohou zahrnovat mnohé nekvantifikovatelné dopady.
{5.7}
Omezené a počáteční analytické výsledky integrovaných analýz nákladů a přínosů zmírňování naznačují, že jsou co
do velikosti obecně srovnatelné, ale zatím neumožňují jednoznačně určit takový případ vývoje emisí či úrovně stabilizace,
pro nějž by přínosy byly vyšší než náklady. {5.7}
Pro scénáře zmírňování, jejichž cílem je dosažení specifických teplotních úrovní, představuje klíčovou nejistotu citlivost
klimatu. {5.4}
Mezi možnostmi, které se týkající rozsahu a načasování zmírňování emisí skleníkových plynů, je i otázka nalezení
rovnováhy mezi náklady na rychlejší snižování emisí v současnosti a odpovídajícími střednědobými a dlouhodobými
klimatickými riziky vyplývajícími z prodlení. {5.7}
i Poznámka překladatele k pojmu ekvivalent oxidu uhličitého
Anglický termín zní carbon dioxide equivalent, což lze zkráceně zapsat jako CO2 equivalent. Čeština ovšem musí pro takový pojem
užít přívlastku neshodného. Shodný přívlastek by byl možný, kdyby jej šlo vyjádřit jedním slovem, např. říci uhlíkový
ekvivalent, uhličitý ekvivalent. První sousloví by ale bylo zavádějící (z tuny uhlíku vznikne oxidací 3,7 tuny CO2), druhé příliš
neurčité. V textu užíváme přívlastek neshodný též v podobě zkrácené, ekvivalent CO2. Pokud se takový text čte nahlas, je možné
chemickou značku rozvinout do českého názvu (může to být vhodné proto, že v mluvené řeči nelze naznačit, že dvojka je myšlena
jako dolní index). Výskyt opačného řazení (CO2 ekvivalent) je sice v technických textech již běžný, má ale nevýhodu, že
v něm chemickou zkratku českým názvem nahradit nelze. Mohlo by být vhodné naznačit jeho neobvyklou konstrukci spojovníkem,
tedy jednoslovným zápisem CO2-ekvivalent, nebo ještě kratším CO2-ekv.
23
Čisté ekonomické náklady na škody způsobené klimatickými změnami agregované celosvětově a diskontované k uvedenému
roku.
strana 24 ze 24