':•■>'. ■ ■ ■■ Á ';?::* JL Y • II. KAPITOLA BUH OPRAVOU JE 't-•j NuŽo'Hne, který dopřáváš' Víře* nahlédmití l dej mi /* na-' kolík HÍzriáš;^ atíýcn" nahlédl, že' jsi'V jak věříme, a že jsi to, ctí1 věříme', že 'jsi. Věříme zajisté, že-jsi něco, nad co nic většího nelze myslete Anebo není nic takového, když si pošetiřý řeft ve svém srdci, že Bůh není (Ž 14,1; 53,1)? Ale jisté i tento pošetilec, ^ďyž slyší» jak říkám "něco, nad co většího nelže myslet"» nahlíží to, co slyší. A co nahlíží, to je v jeho nahlédnuti, i když snad nenahlíží, Že to je. Je tgtíž něco jiného,,, když je. věc v nahlédnutí, a něco < jiného, je ;nahlížet, že věc je,. .Vždy í když malíř předem myslí na, to, co hodlá twalovat, má to jistě ve svém nahlédnutí, ayŠak;,,to, co dosud neučinil, nenahlíží jako něco, co je. Když už to ale opraydu namalovaj., má to jednak v nahlédnutí, jednak nahlíží, že to, co učinil', je. I pošetilec tedy musí uznat,, že to, nad co nic většího nelze myslet, ■■ je^přinejmenšínr v. nahlédnutí, nehoi když o tom slyší,'-nahlíží to, a cokoli nahlíží, to je v jeho nahlédnutím Ne*-* . ní ovšem možné, aby to, nad co nic většího nelze myslet,; bylo pouze v nahlédnutí. Je-li to totiž pouze v nahlédnu- : tí, lze myslet, že je to také věc sama, což je více. Je-li tedy to, nad co nic většího nelze myslet, pouze v nahlédnutí, pak to, nad co nic většího nelze myslet, je zároveň něco, nad co lze myslet něco většího. To však jistě není možné. Existuje tedy beze vší pochyby nécd, nad co nic většího nelze myslet, a to jak v nahlédnutí, tak jako věc : sama. :T< ' - ./-■'■ ... .'■ ' > - ■..--.- -'' --' i V *v *- ' r- ■-..■( >--..-■> 51' v ■■ III. KAPITOLA NELZE MYSLET, ŽE BUH NENÍ To» nad co nic většího nelze myslet, je navíc tak pravdivé, .že je, zceVa nemyslitelné, že by to nebylo. Vždyí lze myslel» že je néco, o čem není možné myslet, že to není. Ä to je větší než něco, p cem je možné myslet, Že to není. Proto jestliže o tom, nad co nic většího nelze myslet, je možné myslet, že to není, pak to, nad co nic většího nelze myslet, není to, nad-có.nic většího nelze myslet; cot je spor. To, nad co nic většího nelze myslet, je tedy tak pravdivé, že ani1 není možné myslet, že to není. A to jsi ty, Pane, náš Bože,. Jsi tedy tak pravdivě, Pane, môj Bože, že ani není možné myslet, že nejsi, a to právem. Kdyby totiž něčí mysl mohla myslet něco lepšího, než jsi ty, vypínalo by se stvořeni nad Stvořitele a posuzovalo by Stvořitele, což je velký nesmysl. Ostatně o všem, at je to cokoli vyjma tebe samého, je možné myslet, že to není. Ty jediný máš proto bytí svrchovaně pravdivě, a tedy nade vše svrchovanou měrou, nebot nic jiného, co je, není tak pravdivě, a má proto méně bytí. Proč si tedy pošetilý řekl ve svém srdci, že Bůh není, když je rozumné mysli tak zřejmé, Že ty jsi nade vše svrchnovanou měrou? Proč, ne-li proto, že je hloupý a pošetilý? ' ■■í^V:-'---"-:\v^VŤ^" r'- IV- KAPITOLA ;;../.).-■ ■ '"./^. .)>>; JAK ÁB[, ŽE $t POŠETILEC ftEKL V SRDCf /■$£ $$ St JELZE -.-■:_:,- .■;■;.;■■ -»V,---= HYSLET ^ - ŕ -.\ :V.f-. V- '.- Opravdu, jakpak si řekl ve svém srdci něco, co si nemohl myslet, nebo naopak-, jak to, že si nemohl myslet něco, co si řekl v srdci, když přece říkat si v srdci a myslet si Je jedno a totéž? Jestliže si to opravdu, či spíše,protože ■ry Z%;- K- si tŕo! opravdu 'jednak myslely heboí si'' ťo ŕekl v srdci, b jedhak neřekl v srdci, poněvadž si ťo nemohl myslet, je patrné, že je možné si něco říkat v srdcí či myslet různým způsobem. Jinak se totiž věc myslí, když se myslí zvuk slova, který ji .označuje, a jinak když nahlížíme, co sam-a věc Je, Prvním způsobem je možné si myslet, že Bůh není, druhým však nikoli. Vždyí nikdo, kdo nahlíží, co Bůh je, nemůže myslet, že Bůh není, i kdyby si tato slova říkal v srdci, at už gplně beze smyslu, nebo v .nějakém nevlastním významu. Nebot Bůj je tp, nad co nic většího nelze myslet. A kdo toto správně nahlíží, nahlíží také, že je to tak, že ani nelze myslet, že to není. Kdo tedy nahlíží, že takto je Bůh, nemůže si myslet, Že Bůh není. Děkuji ti, dobrý Pane, že to, čemu jsem již dříve věřil, protože jsi mi daroval víru, nahlížím nyní tebou osvícen tak jasně, že i kdybych srtad nechtěl věřit, že Jsi, nemohl bych to nenahlížet, ... ., ■ \ • i: ' ^ r r V V. KAPITOLA, i?, ÖÖH Ä VŠE, ČÍM JE LEPŠÍ BÝT NEŽ NEBfT/A JAKO "' 3E0INÝ, KTERÝ SVÉ BYTÍ ZAKLÁDÁ SÁH V SOBĚ, TVOŘI VŠECHNO OSTATNÍ Z NIČEHO Co tedy jsi, Pane Bože, ty, nad nějš nic většího nelze myslet? Co, ne-li to, co jako nade vSe svrchované jediné zakládá své bytí samo v sobě a co učinilo všechno ostatní z ničeho? Nebot všecko ostatní je méně, než je možno myslet. To však o tobě myslet nelze. Vždyí co dobrého schází svrchovanému dobru, na němž ve svém bytí spočívá všechno, co je dobré? Proto jsi spravedlivý, pravdomluvný, blažený, a vše, čím je lépe být než nebýt. Vždyí je přece lepší být spravedlivý než nespravedlivý, být blažený než být blaže- nosti zbaven. ■:-'.---vw v t.v r i. .^ ■ ■** 39 ?«&■;#&* :• "& VI. KAPITOLA JAK MŮŽE B&H VNÍMAT, KDYŽ MENÍ TĚLO ' : r .■■"'■■ : '>■.-, ."•;*'■ ':. ■'■>■-/■-' Ale protože je lepší být schopen vnímat, být všemohoucí, milosrdný a nepřístupný pohnutce - jak můžeš vnímat, když nejsi tělo? A jak to, že jsi všemohoucí, když všechno nemůžeš? A jak jsi milosrdný a zároveň nepřístupný pohnutce? vždyí je-li schopno vnímat jen to, co je tělesné, pro- : , tože smysly se týkají těla a sídlí v těle, jak můžeš být schopen vnímat, když nejsi tělo,- nýbrž svrchovaný duch, který je lepší než tělo? Vnímání však není nic jiného než poznání Či něco, co k poznávání slouží: vždyt ten, kdo vnímá» nedělá nic jiného, než že poznává způsobem, který je vlastní smyslům, kupř. zrakem barvy či ochutnáváním *--: chutě. Proto lze po právu říci, že ten, kdo něco poznává, ^ to zároveň jistým způsobem vnímá. A tak, Pane, ačkoli nejsi tělo, přece o tobě můžeme právem říci, že jsi svrchovaně schopen vnímat, poněvadž všechno svrchovaně poznáváš - ne ovšem tělesnými smysly, jak poznává živočich.. VII. KAPITOLA ' ; V,'/ - V1'. ^v^A^ťV^v,/1 ::* JAK TO, ŽE JE B&H VŠEMOHOUCÍ, KDYŽ MNOHO VĚCÍ NEMŮŽE Jak to ale, že jsi všemohoucí, když všechno nemůžeš? Když nemůžeš být porušen ani lhát ani změnit pravdivé v klamné nebo učiněné v to, co nebylo učiněno, á mnohé podobné věci, jak potom můžeš všechno? Anebo snad moci toto vše není moc, nýbrž bezmocnost? Ovšemže je to bezmocnost, neboí kdo může tyto věci, může cosi, co mu není ku prospěchu a co nemá být. Vždyí čím víc to všechno může, tím větší moc nad ním má protivenství a zvrácenost a tím tnéně on zmůže''proti nfr.í Kdo tedy "může" - v tortrôo smyslu, nemůže skrz moc, ftýbrž sftrže OézmocriostV Ö mocí še totiž* nemluví proto"1, Že by on sám něco mohl, nýbrž proťd, Že j e ho bezmocnost působí, Že nád nim má' mocVň&'čou jiného. Neboli ' míní sé to jiným způsobem, jako se ostatne mnohé věci'ří-kají v. nevlastním smyslů: kupř. když užíváme "být" místo "nebýt" a "dělat" pro to, co znamená nepracovat nebo nedÔ-lat nic. Vždyt často říkáme tomu, kdo popírá nějakou věc:, "je , tp 1 tak, . jak říkáš", ačkoli bychom měli spíše říci: "nervi to tak, .jak říkáš, že tp není"^ ; Nebo říkáme: "ten sedí, ^ak, jak, tp,,.a:ělává tamten" či "tenhLe odpočívá tak, jak to dělá onen", i když sedět nakonec znamená nepracovat a odpočívat je tolik co nedělat nic. A právě tak když se o někom řekne, že může učinit či podstoupit něco, co mu není ku prospěchu, či co se nemá, nahlížíme, že se zde mocí míní bezmocnost-,; oeboí Čím více. má. tuto "moc", tím větší nad ním má moc protivenství a zvrácenost a tím je on ptoti nim bezmocnější, "' .'-■■;.■» Jsi tedy, Pariei ještě pravdivej! všemohoucí, když nic nemůžeš skrze bezmocnost a když had tebou nic nemá moc. VIII. KAPITOLA * ' l( JAK TO, ŽE JE BUH ZÄROVEŇ MILOSRDNÍ I NEPŘÍSTUPNÝ POHNUTCE -ľ.-/'. Jak to ale, že jsi zároveň milosrdný i nepřístupný pohnutce? Vždyí nejsí-li přístupný pohnutce, nemůžeš mít soucit, a nemáš-li soucit, nemůže se ti sevřít srdce nad bídou ubožáka, což je milosrdenství. Jestliže však nejsi milosrdný, odkud se dostává ubohým tak velxké útěchy? Jak tedy zároveň jsi i nejsi milosrdný, Pane, ne-li tak, že jsi milosrdný, díváme-li se na to ze svého hlediska, nejsi však, viděno z hlediska tvého? Jsi totiž jistě milosrdný, pokud jde o to, co pociíujeme my, ne však jde-li o to, co ''v '. V- ■ " ■ ■* 43 • ' ■ /■"■ .-i- ■■.'-,•/-"-; ^w?^ pociiu-ješ ty* Nebeí když shlížíš na nás bídné, cítíme projev wťiosrtfenství, ty však takové hnuti necítíš. Jsi tedy zároveň milosrtíný, nebot zachraňuješ ubožáky a šetříš ty, kdo se proti tobě prohřešili, a zároveň nejsi milosrdný, protože nejsi pohnut žádnou soutrpností s bídou. '.-All1-.' . .■;. ,,';>;■; *-•' ■ '-/\ . -IX. KAPITOLA . ; ĽJÄK TS, ŽEHAPROSTO A SVRCHOVANĚ SPRAVEBLIVÝ SETňí ŽLĚ A ZE JE ŠETŘÍ SPRAVEDLIVĚ I Jak to však, že Šetříš zlé, jsi-li naprostá a svrchovaně spravedlivý? Jak to, že ty, naprosto a svrchovaně spravedlivý, Činíš něco nespravedlivého? Nebo jaká je to spravedlnost dát věčný život tomu, kdo zasluhuje věčnou smrt? Jak tó tedy, dobrý Bože,' který jsi dobrý k dobrým i ke zlým, jak to', Že zachraňuješ zlé, není-li to spravedlivé, když ty přece nečiníš nic nespravedlivého? Anebo to snad zůstává skryto v nedostupném světle, v němž přebýváš, poněvadž je tvá dobrota nepochopitelná? Pramen, odkud vyvěrá proud tvého milosrdenství, je vskutku skryt v tam, co je na tvé Hobrotě nejvznešenější a nejtajnější. Vždyt ačkoli jsi naprosto a svrchovaně spravedlivý, přece jsi dobrotivý i ke zlým, nebot jsi naprosto a svrchovaně dobrý. Byl bys zajisté méně dobrý, kdybys nebyl dobrotivý k nikomu zlému. Kdo je totiž dobrý k dobrým i ke. zlým, je lepší než ten, kdo je dobrý jenom k dobrým. A kdo je ke zlým dobrý tím, ze je trestá i šetří, je lepší než ten, kdo je k nim dobrý pouze tím, že je trestá. Proto jsi tedy milosrdný, že jsi naprosto a svrchovaně dobrý. A ačkoli je snad patrné, proč odplácíš dobrým dobrými věcmi a zlým zlými, je rajisté nanejvýš podivuhodné, proč ty, naprosto a svrchovaně spravedlivý, ktetý v ničem nemáš nedostatku, odplácíš zlým n provinilým dobrými věcmi. Jak ohromná je hlubina tvé dobroty, Bořel Vidíme sice, odkud tvé milosrdenství práme- ní, .aj-s zůstává pro nás přesto neprůhledné. Lze spatřit, odkud vyvěrá proud, ne však.postřehnout, kde se rodí pra-men. Plyne totiž z plnosti tvé dobroty, že jsi laskavý k těm, kdo se vůči tobě prohřešují, v její hlubino však zůstává ukryta, proč tomu tak je. _Vždyí.jestliž« ve své dobrotě odplácíš dobro dobrem a. zlo zlem* * je patrné, že si m . to žádá spravedlnost* Když ale odplácíš zlo dobrem, je sice pochopitelné,-že jsi to chtěl jako svrchovaně dobrý, avšak zůstává podivné, .. jak' jsi to mohl chtít jako svrchovaný V; spravedlivý. d milosrdenství• 2 jak přehojné sladkosti a přesladké hojnosti to vyvěráš! Ó nesmírná boží dobroto, jak by tě _ hříšník nemiloval! Spravedlivým dopřáváš spásu, nebot je spravedlnost provází, nespravedlivé osvobozuješ, ačkoli je spravedlnost odsuzuje. Prvým dáváš ve shodě s tím, co si zaslouží, druhým navzdory 'tomu- Jedněm přičítáš dobťo, kterés jim daroval, druhým nepočítáš zlo, jež rrenávidíš'. Ó nesmírná dobroto, tolikrát větší, než můžeme nahlédnout! Kéž na mne' sestoupí milosrdenství, které vyvěrá z tvé ve- -liké hojnosti! Kéž mne zaplaví milosrdenství, jež: z tebe prýštil Ušetři mne pro svou iaskavost, netrestej pro svou spravedlnost! - VŽdyí ačkoli je těžké nahlédnout,, jaí< to, že tvé spravedlnosti nechybí tvá dobrota, přece s jistotou V; věříme, že co vyplývá z tvé dobroty, tvé spravedlnosti neodporuje, ale naopak se s ní shoduje. Vždyt není dobroty bez spravedlnosti. Jsi-li totiž milosrdný proto, že jsi svrchovaně dobrý, a svrchovaně dobrý jen a jen proto, že jsi svrchovaně spravedlivý, tedy jsi vskutku proto milosrdný, že jsi svrchovaně spravedlivý. Pomoz mi, spravedlivý a milosrdný Bože, jehož světlo hledám, pomoz mi, abych to, co říkám, také nahlédl. Jsi tedy opravdu milosrdný proto, že jsi spravedlivý. Nerodí se potom tvé milosrdenství z tvé spravedlnosti? Nešetříš pak zlé pro svou spravedlnost? Je-li tomu tak, Pane, vysvětli mi, jak je to možné? Snad proto, že je spravedlivé, abys byl natolik dobrý, aby už nebylo možné si 4 představit, že jsi ještě lepší, a tak .mocný, aby si už nešlo myslet, že jsi ještě mocnější? Co totiž může být spravedlivější než tohle? Toto by však neplatilo, kdybys ve své dobrotě pouze odplácel, ale nešetřil, a kdybys proměňoval k dobrému jen ty, kteří nejsou dobří, a ne také ty, kdo jsou zlí. Proto jb ta.dy spravedlivé, abys Šetřil zlé a měnil je k dobrému. Konečně to, co se děje nespravedlivě, se dít nemá, a co se nemá dít, to se děje nespravedlivě. Jestliže je tedy nespravedlivé, abys měl se zlými soucit, nemáš ho mít. A pokud s nimi nemáš mít soucit, je nespravedlivé, abys ho měl. Je-li hanebné toto jen vyslovit, pak právem věříme, že je spravedlivé, abys byl ke zlým milosrdný. : ?.■:■/"'? &-řr\---: ■'■'■ŕ-:/:.' X. KAPITOLA ■ :-r" '■'-'": ■•"■' ■"-■S""' ''v;;ť 3ŇĚ TO», ŽE WI» ZLÉ SPRAVEDLIVĚ TRESTÍ A Ž*RPVt8; ^ ; v ■ ^^ 3E SPRAVEDLIVÉ SETR! L > * Je však také spravedlivé, abys zlé trestal. Vždyt co je spravedlivější, než aby dobří dostali dobré věci a zlí zlé? Jak to ale, že je zároveň spravedlivé, abys zlé trestal i abys je šetřil? Je to snad jiným způsobem spravedlivé, když zlé trestáš, a jiným když je šetříš? Ovšem, neboí když zlé trestáš, je to spravedlivé, protože si to zaslouží; když je ale šetříš, není to spravedlivé proto, že by to odpovídalo jejich zásluhám, nýbrž proto, že to odpovídá tvé dobrotě. Když totiž zlé šetříš, jsi spravedlivý ze svého hlediska, ne z našeho, stejně jako jsi milosrdný, díváme-li se na to ze svého hlediska, ne z tvého. Nebo t když nás zachraňuješ, ačkoli bys nás měl spravedlivě zatratiti nejsi milosrdný proto, že bys sám pocitoval takové hnutí, nýbrž proto, že my cítíme takový projev. Rovněž tak nejsi spravedlivý proto, že bys nám splácel, co nám patří, ale proto, že jednáš, jak náleží tobě, svrchovaně dobréma.