5. Význam rodinného prostředí pro rozvoj osobnosti dítěte, podmínky rodinné výchovy Rodina dítěti zprostředkuje - Významné modely chování - Systém, jak se orientovat v okolním světě - Jistotu, stabilitu zázemí i dostatek podnětů - Identifikační vzory obou pohlaví - Sebedůvěru - Jasný vztahový rámec vůči ostatním lidem, světu obecně i vůči sobě samému Vztahy v rámci rodiny - Rodičovská dyáda - Vztahy k sourozencům - Prarodiče 5. Význam rodinného prostředí pro rozvoj osobnosti dítěte, podmínky rodinné výchovy * materiálně-ekonomické * demograficko-psychologické * kulturně - pedagogické DEPRIVACE • Z VNĚJŠÍCH SOCIÁLNĚ EKONOMICKÝCH A KULTURNÍCH PŘÍČIN (neúplné rodiny, rodiče často mimo domov, nízká ekonomická nebo kulturní úroveň rodiny, která neposkytuje dostatek podnětů pro přirozený vývoj dítěte) • Z VNITŘNÍCH (psychických) PŘÍČIN (zájmové zaměření rodičů, charakterová nevyzrálost, duševní poruchy) Materiálně - ekonomické *otázka zařazení rodiny a jejích aktivit do ekonomického makrosystému společnosti, *individuální spotřeba rodiny jako součást životního způsobu rodiny a z toho plynoucí aspekty, *problematika zaměstnanosti rodičů, otců i matek a vliv této skutečnosti na děti, *vliv techniky a technických prostředků na život současné rodiny a některé další otázky, *např. materiální podmínky pro zájmovou činnost dětí, pro přípravu dětí do školy a podobně. Demograficko-psychologické Jsou těžištěm působení na dítě a na celkovou kvalitu rodiny. Utváří povahové, mravní a volní vlastnosti. *přirozenou strukturu rodiny a aspekty vyplývající z působení otcovského, mateřského, sourozeneckého a prarodičovského, *vnitřní stabilitu rodiny jako základnu emocionální atmosféry rodinného prostředí a předpoklad existence a přirozeného rozvíjení všech dimenzí rodinného života. Kulturně - pedagogické *hodnotová orientace a vzdělání rodičů, *míra pedagogizace rodinného prostředí - výchovný styl - sjednocení výchovného stylu v rodině - vztahy se školou 6. Nové jevy v současných proměnách rodinného života - Běžná jsou bilingvní manželství - Rodiny, které několikrát ve svém vývoji změní lokální kulturu - Rodiny, ve které žijí nebo které pečují o děti partnera, partnerky, děti společné - Rodiny formálně nesezdané - Homosexuální páry pečující o děti - Neúplné rodiny vzniklé rozvodem, úmrtím - Rodiny od počátku monoparentální 6. Nové jevy v současných proměnách rodinného života Podle populačního vývoje z roku 2001 * nízká úroveň sňatečnosti * zvyšování průměrného věku matek * nárůst počtu dětí narozených mimo manželství * nejvyšší úroveň plodnosti je ve skupině žen ve věku 25 až 29 let * pokles počtu interrupcí * rozvodovost na vysokém stupni, z uzavřených manželství končilo 43% v roce 2000 rozvodem Vliv celospolečenských změn * migrace, „zmenšování“ světa, styk různých kultur * nezaměstnanost, reakce jiným profesním zaměřením FEMINIZACE * stejné mzdy žen a mužů za stejnou práci; * stejné příležitosti a stejný přístup ke vzdělání mužů a žen; * společné formy péče o děti; * právní a finanční nezávislost všech žen; * ochrana všech žen bez ohledu na jejich status před jakýmikoliv formami násilí; * přeformulování všech zákonů, ale i přestrukturování institucí, které zvýrazňují mužskou dominanci a umožňují agresi mužů vůči ženám (Velký sociologický slovník, 1996, s. 308 – 309). Graf 10.1 Rodiny a domácnosti v České republice v letech 1961 – 2001 (publikováno v Možný, I.: Rodina a Společnost, Praha, nakladatelství Slon, 2007) Graf 10.4 Vzdělanostně diferencovaná plodnost v České republice, průměrný počet živě narozených dětí na jednu ženu podle ročníku narození (publikováno v Možný, I.: Rodina a Společnost, Praha, nakladatelství Slon, 2007) Graf 10.6 Podíl nemanželských dětí v České republice v letech 1920 – 2004, v procentech ze všech živě narozených (publikováno v Možný, I.: Rodina a Společnost, Praha, nakladatelství Slon, 2007) Graf 10.5 Průměrný věk žen při narození 1. dítěte v letech 1950 – 2003 (publikováno v Možný, I.: Rodina a Společnost, Praha, nakladatelství Slon, 2007) Graf 10.7 Podíl prvních dětí narozených mimo manželství podle vzdělání matky, Česká republika 1992 – 2001 (publikováno v Možný, I.: Rodina a Společnost, Praha, nakladatelství Slon, 2007) Graf 10.8 Úhrnná míra rozvodovosti v České republice 1950 – 2004 (publikováno v Možný, I.: Rodina a Společnost, Praha, nakladatelství Slon, 2007) Graf 10.10 Vývoj počtu osob ve věkových skupinách nad 65 let v České republice v letech 2000 – 2050 (publikováno v Možný, I.: Rodina a Společnost, Praha, nakladatelství Slon, 2007) 7. Postavení dítěte v rodině dříve a v současnosti PRAVĚK (období infanticidy do roku 374) - dítě jako pokračovatel rodu, nulová hodnota STAROVĚK - přetrvává stejný postoj k dítěti STŘEDOVĚK - hodnota dítěte stoupla – je bráno jako člověk, malý dospělý (křesťanství) HUMANISMUS - bezvýhradná kázeň, tělesné tresty „…nemají ani duševní činnosti ani zřetelné tělesné tvary, které by je činily hodnými lásky a nikdy jsem nestrpěl, aby byly krmeny v mé přítomnosti“ (M. de Montaigne) NOVOVĚK J.Á.Komenský – láska k dítěti, respektování dětské přirozenosti = kvalita celé společnosti OSVÍCENECTVÍ J.J.Rousseau – zakladatel NATURALISMU (přirozená výchova ve shodě s přírodou) OBDOBÍ ZVÝŠENÉHO ZÁJMU O DÍTĚ (1. polovinu 20. století) - podporuje začleňování dítěte do společnosti, zvyšuje se hodnota dítěte, snaha pomoci dětem z chudých zemí, postižených hladem a nemocemi - stále větší snaha o poznávání vývoje dítěte a jeho potřeb, rozvinula se síť speciálních vědních oborů zabývajících se dětským věkem - novou kvalitu pro postavení dítěte přinesla Ženevská deklarace práv dítěte schválená v roce 1924, v ní jsou shrnuty základní principy, které dítě chrání před vykořisťováním a zajišťující mu optimální tělesný i mentální rozvoj. V roce 1959 vyšla nová verze – Charta práv dítěte, která upravila i práva dítěte před narozením OBDOBÍ PODPORY A POMOCI DÍTĚTI (přelom 20. a 21. století) - dítě se stává partnerem dospělému, především rodičům - dítěti se přiznávají všechna nebo téměř všechna práva ve shodě s Listinou lidských práv a svobod, je plnohodnotnou lidskou osobností - mezinárodní dohoda Úmluva o právech dítěte, kterou podepsalo již 172 států (ČR v roce 1989) 8. Právní postavení rodiny Právní rámec vzniku manželství a posléze rodiny vymezuje zákon č.94/1963 Sb. o rodině ve znění pozdějších předpisů. Mimo jiné poukazuje na některé povinnosti a práva ve vztahu k vlastnímu dítěti. * §1 odst.1 říká: „Manželství je trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným způsobem“. * Odst.2: „Hlavním účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí“. * §32 odst.1: „Rozhodující úlohu ve výchově dětí mají rodiče. Rodiče mají být svým osobním životem a chováním příkladem svým dětem“. (V praxi se však poměrně často setkáváme s případy, kdy jsou děti doma svědky neuváženého chování, jakými jsou projevy neúcty, ponižování, násilí, agresivity, podvádění, nedodržování společenských norem. Svůj podíl na takovém chování rodičů mají jejich přenesené vzorce chování z původní rodiny, podceňování učení se sociálních rolí dítěte od rodičů napodobováním, či nesoulad žitých norem s normami preferovanými společností.) * Odst.2: „Rodiče mají být svým osobním životem a chováním příkladem svým dětem“. * §33: „Na výchově se podílí i manžel, který není rodičem dítěte, za předpokladu, že s ním žije ve společné domácnosti“. * §34 odst.1: “Rodičovská zodpovědnost náleží oběma rodičům“. (V praxi často vidíme, jak větší část této odpovědnosti leží na matce.) * Odst.2: „Jestliže jeden z rodičů nežije , není znám nebo nemá způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, náleží rodičovská zodpovědnost druhému rodiči. Totéž platí, je-li jeden z rodičů zbaven a nebo je-li výkon jeho rodičovské zodpovědnosti pozastaven“. 9. Mateřská škola jako doplněk výchovy v rodině Potřebné dovednosti učitelky MŠ: * dovednost navazovat kontakt s rodiči dětí, * dovednost vhodně sdělit výsledky svých zjištění jednotlivým rodičům nebo celé skupině rodičů, * dovednost iniciovat a řídit diskuse s rodiči, * dovednost sdělovat požadavky a instrukce k jejich splnění tak, aby vytvořily podmínky pro jejich přijetí rodiči, * dovednost přesvědčit rodiče o tom, že učiteli záleží na příznivém edukačním vývoji každého dítěte. Přehled vybraných (nejčastěji uváděných) doporučení a rad učitelům pro jejich efektivní spolupráci s rodiči: * Je důležité, aby rodiče od prvních setkání s Vámi cítili, že jsou ve škole vítáni a že dostanou užitečné informace. * Chovejte se k rodičům svých dětí jako k sobě rovným. Vědí o svém dítěti více než Vy a znají ho déle než Vy. Neostýchejte se zeptat rodičů jakou pomoc (ve vztahu ke školní prosperitě svého dítěte) by od Vás potřebovali. * Neočekávejte, že všichni rodiče budou mít ke škole kladný vztah. * Setkání učitele s rodiči by měla být časově přiměřená (většinou spíše krátká) a jejich závěr by měl vyznít pozitivně. * Rodiče za Vámi přišli kvůli svému dítěti. Neporovnávejte před nimi děti a nemluvte s nimi o jiných žácích. * Na rozhovor s rodiči se dobře připravte. Myslete na to, že jste po celou dobu setkání s rodiči stále v zaměstnání a vystupujte profesionálně. * Na přivítanou rodičům podejte ruku, usmějte se a očima navažte kontakt. * S rodiči, kteří nemohou přijít do školy, promluvte telefonicky. Neurážejte se, že v den, ve kterém jste si Vy udělali čas na ně, oni ho neměli. * Vyvarujte se obsáhlých rozmluv o sobě, o svém osobním životě a o svých problémech. * Nemluvte jen o nepříjemných věcech. Začněte něčím pozitivním a také něčím nadějným skončete. Pamatujte si zásadu, že dřív než řeknete něco negativního, je třeba mluvit o věcech pozitivních. * Neslibujte rodičům pod nátlakem něco, čeho byste mohli později litovat. * Pokud se budou rodiče ptát na skutečnosti, které Vám nejsou v dané chvíli známy, sdělte jim, že poskytnete požadovanou odpověď později, až budete mít k dispozici potřebné údaje. * Nepoučujte rodiče. Rodičům i Vám záleží na tomtéž – aby dítě dobře prospívalo a přiměřeně akceptovalo také celkové působení školního prostředí. * Uvažte, ve kterých závažných případech může být užitečná (nebo nezbytná) stručná písemná dokumentace k tomu, co se stalo, koho se to týká a jak bude záležitost řešena. Kopii zápisu by měli mít k dispozici také rodiče a vedení školy. * S rodiči, kteří jsou pracovně zaneprázdněni, si dohodněte individuální způsob vzájemné komunikace. *Zveřejněte hodiny, ve kterých Vám mohou rodiče volat do školy (případně domů). *Pokud jsou rodiče rozvedeni, zeptejte se jich, jestli chtějí dostávat zprávy každý zvlášť. *Vždy když s rodiči hovoříte, nezapomeňte jim říct, co jejich dítě umí a jaké má přednosti. *Nezapomínejte také, že jste vzdělaní specialisté v oboru a umíte pracovat s dětmi. Předkládejte rodičům konkrétní návrhy, ale vždy připouštějte jiná možná řešení. LITERATURA: ČÁP, J. Rozvíjení osobnosti a způsob výchovy. Praha: ISV, 1996. BEAN, R. Jak rozvíjet tvořivost dítěte. Praha: Portál, 1995. DE SINGLY, F. Sociologie současné rodiny. Praha : Portál, 1999. ISBN 80-7178-249-1 DINKMEYER, D – McKAY, G. D. STEP: Efektivní výchova krok za krokem. Praha: Portál, 1996. DOBSON, J. Výchova dětí. Brno: Nová naděje, 1995, s. 237. HELUS, Z. Vyznat se v dětech. Praha: SPN, 1984. HERZKA, H. S. Rozumíme svému dítěti? Praha: 1996. KOMENSKÝ, J. A. Informatorium školy mateřské. Praha: SPN, 1958 LEMAN, K. Sourozenecké konstelace. Praha: Portál, 1997. MATĚJČEK, Z. Co děti nejvíc potřebují. Praha: Portál, 1994. MATĚJČEK, Z. Co, kdy a jak ve výchově dětí. Praha : Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-325-3 MATĚJČEK, Z. Dítě a rodina v psychologickém poradenství. Praha: SPN, 1992. MATĚJČEK, Z. Rodiče a děti. Praha: Avicenum, 1986. MATĚJČEK, Z. Škola rodičů. Praha : MAXDORF, 2000. ISBN 80-85912-29-5 MATĚJČEK, Z. – DYTRYCH, Z. Děti, rodina a stres. Praha: 1994. MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: Sociologické nakladatelství, 1993. MOŽNÝ, I. Rodina a společnost. Praha : Sociologické nakladatelství, 2008. ISBN 978-80-86429-87-8 ROGGE, J-U. děti potřebují hranice. Praha: Portál, 1996. STŘELEC, S. a kol. Kapitoly z rodinné výchovy. Praha: Fortuna, 1992. SOBOTKOVÁ, I. Psychologie rodiny. Praha: Portál, 2001. ŠULOVÁ, L. Raný psychický vývoj dítěte. Praha : Karolinum, 2005. ISBN 80-246-0877-4 ŠULOVÁ, L. Všechny příspěvky z Raabe. YABLONSKY, L. Otcové a synové. Praha: Portál, 1995.