Základy ekologie a environmentálni vědy OP3BK(P)_BEEV(P,S) 45 + 2(4) stud. 10 h konzultací (18.9.,13.11.,27.11.,11.12.09), ko doc. Rychnovský - kat. biologie (Po 7., příz.) doc. Hofmann - kat geografie (Po 7, 2. p.) Požadavky k ukončení: - znalosti (písemné prověření - 11.12. tr.) www text: studijní materiály předmětu - seminární práce (do 4 str.) s ekologicko-environmentální problematikou zaměstnání a regionu, příp. s didaktikou envi problémů v předmětu, odevzdat při testu Environmentální SWOT analýza regionu /zákl. body/: - lokalizace - vody /pitná, odpadní/ - ovzduší - půda - průmysl - zemědělství - odpady - lesy - ÚSES - ochrana přírody (CHÚ, ochrana organismů) - závěry - literatura Případná fotodokumentace, mapka území. Úprava práce. Odevzdání v termínu. - závěrečný rozbor EkologÍG - věda o vzájemných vztazích mezi organismy a prostředím, ve kterém žijí (o struktuře a funkci přírody) Environmentalistika - věda o problematice životního prostředí a jeho praktických aspektech. Postihuje vlivy techniky (vstupy, výstupy) sociální vztahy (celou problematiku lidské společnosti) a společenské aspekty (ochrana přírody) TUR - trvale udržitelný rozvoj Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v ČR, MŽP 2002 -ČR se hlásí k principům TUR Stěžejní cíl SPEVVO v ČR: zvýšení povědomí a znalostí obyvatel o ZP (základ všeobecného vzdělání z výchovy i ve školách) Realizace: regiony, města, obce Výchova, osvěta a zdělávání se provádějí tak, aby vedly k myšlení a jednání, které je v souladu s principem TUR, k vědomí odpovědnosti za kvality ZP a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech jeho formách (zák. č. 17/1992 Sb. o ZP, § 16, zák,. č. 123/1998 Sb., o právu na informace o ZP, § 13). Konstatování: nedostačující připravenost většiny pedagogických pracovníků Cíl: zabezpečit systematickou a komplexní implementaci environmentálních aspektů do vzdělávacích programů ve všech úrovních školství, včetně VŠ - naučit další generace žít podle principů TUR Proto: EVV musí být nedílnou součástí všeobecného vzdělávání i odborné přípravy Cílové skupiny: děti v předškolním věku v MŠ návyky zdravého životního stylu, kontakty s přírodou, kladný vztah k ZP děti a mládež základních, středních a vyšších odborných škol znalosti, dovednosti a návyky pro ochranu ZP a pochopení TUR vysokoškolští studenti aspekt TUR prosazován v souvislostech s akreditacemi učitelé a další pedagogičtí pracovníci Cílové skupiny: - studenti učitelství učitelé MŠ, ZŠ, SŠ a VOŠ - pedagog. pracovníci připravující učitele pro EVV - pedagog. pracovníci v mimoškolní výchově - řídící pracovníci ve školství Úkoly: Pregraduální příprava: - pozornost integračním přístupům v EV - všestranné uplatňování EV a TUR Další vzdělávání: - průběžné poskytování nových informací, - výměna zkušeností - systém CŽV učitelů a DPP s otevřenou nabídkou Výchovně-vzdělávací cíle ekologicko-environmentální přípravy (EV) na učitelských fakultách Studenti by měli umět: ► objasnit zákonitosti biosféry, vysvětlit základní vztahy v ekosystému ► charakterizovat vývoj vztahů člověka k přírodě, zdůvodnit příčiny ekologické krize, vysvětlit způsoby nápravy zprostředkovat porozumění komplexním vztahům mezi člověkem a jeho prostředím prostřednictvím interdisciplinárního aktivního učení orientovat se v historických souvislostech vzniku a vývoje EV a vysvětlit současné trendy v EV orientovat se rámcově v dokumentech o EV znát nejvýznamnější instituce v oblasti EV zaujímat odpovědné profesní stanovisko a postoje (v diskusi o hodnotové orientaci, lidských potřebách, šetrném životním stylu), argumentovat s využitím znalostí (např. o sociálních a psychologických motivech chování na ekologicko-environmentálních základech) V-v cíle EEV ◊ sebereflektovat své jednání i výchovné působení, kriticky hodnotit jednání druhých ve vztahu k životnímu prostředí, vyvozovat závěry a uplatňovat je v praxi, svým jednáním navozovat a podporovat aktivní zapojení do péče o životní prostředí ◊ nenásilně implementovat environmentálně-výchovné obsahy do vzdělávacího kurikula i do reálné výchovy Co patří do EV obsahů? - působení na utváření názorů, postojů, hierarchie životních hodnot, na pochopení kvality života - rozvíjení úcty a citu k živé a neživé přírodě a jedinečnosti života na Zemi, citlivé vnímání a prožívání krásy, ovlivňování životního stylu - spolupodílet se na změně hodnotové orientace dnes jednostranně zaměřené na výkon a prosperitu (viz Státní program environ. výchovy a vzdělávání a osvěty v ČR ◊ projektovat vyučovací strategie, teoreticky a prakticky zvládnout vyučovací metody, efektivně zařazovat netradiční postupy (využití tvořivé dramatiky, simulací, her, pohádek i autentických činností pro rozvoj ekologicko-environmentální kultury osobnosti), diagnostikovat žákovo pojetí učiva o problematice životního prostředí a umět s ním pracovat V-v cíle EEV ◊ umět regionálně aktualizovat a zaměřit učivo z hlediska EV ◊ umět organizovat činnosti (v přírodě, experimentování s pomůckami, pozorování, určování podle klíčů, zapojovat děti do estetického ztvárnění prostoru školní třídy, do péče o ŽP) ◊ vytvářet co nejširší možnosti pro aplikaci naučeného v praktickém každodenním životě ◊ pěstovat návyky a dovednosti žádoucího jednání a chování v přírodním prostředí, předcházet vandalství smysluplnou aktivitou, vést děti k zodpovědnosti za svoje chování, vytváření kladného klimatu ve třídě, rozvíjet prosociální vlastnosti a postoje, naopak vytvářet zábrany proti „zlé" agresivitě ◊ umět připravit dlouhodobý program výchovné práce vycházející z reálné situace (výuka ve třídě, v přírodě, studium v přírodě) Dokumenty o EV Zákony: 17/1992 Sb. - o ŽP 114/92 Sb. - o ochraně přírody a krajiny + Vyhl. 395 123/1998 Sb. O právu na informace o ŽP — do 230/2000 (přenos odpovědností na kraje) 106/1999 o svobodném přístupu k informacím 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství 100/2001 o posuzování vlivů na ŽP (nahrazuje 244/1992 Sb.) Státní program environmentálního vzdělávání a osvěty v ČR MŽP Praha, 2000 (2002) Státní politika ŽP 2001 (usnesení vlády ČR č. 38 ze dne 10.1.) Meziresortní dohoda o spolupráci v oblasti environmentální osvěty, vzdělávání a výchovy mezi MŽP a MŠMT ze dne 8.12. 1999 Biocenóza Geobiocenóza = ekosystém Ekosystém Vlastnosti: Ekosystém - strukturální a funkční celek biosféry 1. biotop (stanoviště) (soubor abiotických faktorů včetně anorganických látek) 2. producenti (produkce organických látek z anorganických - fotosyntéza) 3. konzumenti (příjem organických látek - výživa - jako zdroj energie) 4. destruenti (rozkladači)(m/nera//zace: rozklad organických látek na anorganické) Koloběh látek, tok energie. Potravní řetězce - síť. Biodiverzita. Stabilita ekosystému. Mezidruhové vztahy ad b) Společenstva heterotypické soubory z jednotlivých populací. Podle složitosti vazeb víceméně stálé se schopností autoregulace. Primární (přirozené) biocenózy Sekundární Biomy - společenstva velkých oblastí Země s jednotnou fyziognomií Biosféra - globální ekosystém. Koloběhy hlavních biogenních prvků. Vnosy člověka. Evropa ztrácí biodiverzitu velmi rychle Podle Světového fondu na ochranu přírody (WWF) se dramatickým tempem snižuje biodiverzita evropských přírodních lokalit a dochází k úbytku živočišných druhů. Případové studie hodnotily 19 různých druhů a osm přírodních lokalit v celé Evropě. Studie prokázaly, že podle evropských kritérií se více než 60 % druhů a lokalit nachází ve „špatném" stavu s ohledem na kvalitu biodiverzity. Dalších 22 % nemohlo být klasifikováno kvůli nedostatku údajů. Kvalita populace u euroasijského rysa v Alpách a u hnědých medvědů v Rakousku byla shledána jako „špatná" a u jednoho druhu želv jako „neadekvátni". Za posledních sedm let došlo k úbytku medvědích populaci ve středním Rakousku o 50 %. Tato nová zjištění potvrzují dřívější údaje Evropské agentury pro životní prostředí o úbytku biodiverzity - ohroženo je 52 % sladkovodnich ryb, 42 savců a 45 % motýlů a plazů. Populace motýlů a ptačích druhů z nejrůznějšich typů evropských přírodních lokalit se snížily o 2 až 37 % během uplynulých 30 let. Podle expertů EHF je hlavni příčinou těchto trendů přímý lidský vliv. To zahrnuje používání pesticidů nebo hnojiv, urbanizace, znečištění půdy, meliorace, změny kultivační praxe, rozvoj a infrastruktura, zemědělství a lesnictví stejně jako kladení pastí, otrávených návnad a pytlačení. Podle WWF je to signál, aby EU zahájila bezprostřední akci, pokud chce dostát svému cíli, že zastaví úbytek biodiverzity kolem roku 2010. „Toto je důkazem, že se evropským vládám nedaří chránit přírodu v Evropě," řekl Tony Long, ředitel European Policy Office WWF. „Tyto alarmující trendy můžeme zvrátit, pokud budou politici vnímat úbytek biodiverzity jako vážný problém." Experti EHF žádají členské státy EU, aby řádně implementovaly směrnice na ochranu ptáků a přírodních lokalit - základní kámen evropské environmentální legislativy. EU by měla ustanovit dostatečné množství lokalit sítě Natura 2000, starat se o ohrožené druhy a financovat opatření, která jsou nutná pro jejich přežití. Natura 2000 je celoevropská síť chráněných oblastí. Podle zprávy bude zásadní pro ochranu biodiverzity v Evropě úspěšná a efektivní implementace lokalit sítě Natura 2000. „EU disponuje nezbytnou legislativou na ochranu ohrožených druhů a lokalit," řekl Gerald Dick z globálního programu WWF na ochranu druhů. „Důležité ale je, aby dokázala zvládnout implementaci této legislativy. To znamená, že se musí starat o tyto speciální chráněné oblasti řádným způsobem. Členské státy musí připravit své národní finanční plány, aby dokázaly zvládnout tento závazek." Někteří ptáci z Evropy mizí, jiní přibývají. Co to vypovídá o stavu naší krajiny? Množství ještě nedávno běžných ptačích druhů v Evropě dnes razantně ubývá. Celkově v Evropě poklesla početnost ptačích druhů typických pro zemědělskou krajinu mezi lety 1980 a 2003 v průměru o 28 %. Úbytek lesních ptáků je méně významný a některé druhy, zejména ty méně specializované na konkrétní typ prostředí, naopak přibývají. Vše nasvědčuje tomu, že ohrožení dosud běžných volně žijících ptáků je větší v nových členských zemích EU včetně ČR. Jak ukazuje právě největší úbytek mezi ptáky obývajícími zemědělskou krajinu, hrozbu představuje zejména intenzifikace zemědělství.. Evropští i světoví politici se na začátku nového tisíciletí zavázali zastavit nebo alespoň zpomalit úbytek biologické rozmanitosti (biodiverzity). Termínem, kdy se má hodnotit, je rok 2010. Pro takové hodnocení je ale potřeba mít k dispozici jednoduché a přitom spolehlivé a vědecky podložené ukazatele stavu biodiverzity. „Ve sledování rozmanitosti ptačích druhů takové ukazatele máme k dispozici v podobě indikátoru běžných druhů volně žijících ptáků v Evropě". Cílem těchto „ptačích" indikátorů je umožnit hodnotit dopady rozhodnutí na živou přírodu. Indikátory jsou výsledkem projektu Celoevropského monitoringu běžných druhů ptáků (Pan-European Common Bird Monitoring), na kterém aktivně spolupracují ornitologové z 18 evropských zemí, další země se do projektu postupně zapojují. Vlastní sčítání ptáků v terénu provádějí vyškolení dobrovolníci, amatérští ornitologové, jejichž výsledky jsou v každé zemi shromážděny a po zpracování se posílají České společnosti ornitologické, která program koordinuje pro celou Evropu. Aktualizované výsledky pro období 1980 až 2003 ukázaly, že počty běžných druhů ptáků v zemědělské krajině poklesly v Evropě o 28 %, lesních druhů pak o 13 % [1]. Počty ostatních běžných druhů ptáků v Evropě se za stejné období zvýšily o 28 %. Počty ptáků se však mění rozdílně ve starých členských zemích EU a v zemích, které do EU vstoupily v roce 2004 (včetně ČR). Úbytek ptáků zemědělské krajiny ve starých členských zemích EU pokračoval i v 90. letech, byť pomalejším tempem Naproti tomu v nových zemích EU se negativní trendy z 80. let 20. století obrátily na přelomu 80. a 90. let a teprve v posledních letech jsme svědky opětovného ubývání ptactva v zemědělské krajině [2]. Řada dřívějších studií ukázala, že dramatický úbytek ptáků zemědělské krajiny má na svědomí intenzifikace zemědělství, podporovaná zejména politikou produkčních dotací v rámci Společné zemědělské politiky (SZP). To dokládají i zjištěné rozdíly mezi starými členskými zeměmi EU a zeměmi, které vstoupily do EU v roce 2004 a dotace v rámci SZP se jich tedy týkají až nyní. Objasnění příčin změn početnosti dalších skupin ptáků je obtížnější a vyžádá si zřejmě další zkoumání. Vědci: Pand je více, než jsme mysleli Panda obývala mnoho oblastí, a to nejen v Číně (v současné době pouze v zalesněných oblastech střední Číny). Populace pand velkých musela dlouho snášet nájezdy pytláků i dřevorubců, kteří v 80. letech plenili rozsáhlé bambusové pralesy. Počty zvířat žijících ve volné přírodě se odhadují na 1000 kusů, ale plachá a ostražitá zvířata výrazně ztěžují přesné počítání. K součtu vzácných zvířat se začaly využívat supermoderní metody založené na analýze DNA (z pandího trusu). Vědci věří, že počet pand byl v minulých průzkumech vysoce podceňován. podle nich ve volné přírodě žije až 3 000 pand, uvádí BBC. A jejich počty se podle zprávy vydané v magazínu Current Biology mohou ještě zvýšit, pokud bude pokračovat program na jejich ochranu, který vyvinula čínská vláda. Z průzkumů v pandí rezervaci v provincii S'čchuan, vědci zjistili, že se zde pohybuje 66 pand, což je dvakrát více než po sčítání klasickou metodou v roce 1998. Z průzkumu provedeném v pandí přírodní rezervaci Wang-lang vědci vyvodili závěr, že v celé Číně ve volné přírodě může žít 2500 až 3000 pand. Je to dobrá zpráva pro budoucnost, tvrdí vědci. Tak dlouho, jak jen bude čínská vláda pokračovat v pronásledování pytláků a zabraňovat kácení bambusového pralesa. Hlavní látkové zdroje S a C (v mil. t za rok) Přírodní Antropogenní produkce produkce S: bakterie (H2S) 88 moře 40 vulkanická činnost 7 spalování fosil. paliv (SO2) 60 technologické procesy (SO2) 7 C (CO2): dýchání a vulkan. činnost 72.103 spalování fosilních paliv 14.103 Přirozený koloběh síry (S) Antropogenně ovlivněný koloběh síry S Autekologie - vztah organizmu a prostředí Faktory prostředí Faktory: abiotické x biotické a) klimatické vnitrodruhové b) hydrické mezidruhové(+antropogenní+trofické) c) edafické Ekologické faktory ovzduší Hustota a nosnost vzduchu - umožňuje létání Mimozemské záření - sluneční konstanta 1,381 .103 Jm-2s-1 - různá vlnová délka záření radioaktivní <3 nm ultrafialové 3-400 nm světlo 360-760 nm infračervené /tepelné/ 760 nm - 400 um Světlo (48 % kosmic. záření) Teplo - (dtto) - adaptace na t - vliv na živočichy - poikilotermní x homoiotermní. Pohyb, potrava, velikost těla, zbarvení, klimatická pravidla. Výškový teplotní gradient => vegetační výškové stupně podle dominantní dřeviny: 1. doubravy do 500 m n.m. 2. bučiny (500-1000 m n.m.) 3. smrčiny (1000-1500 m n.m.) 4. kleče (1400-1800 m n.m.) 5. alpinské pralouky (> 1800 m n.m.) Rozšíření biomů v závislosti na teplotě a srážkách + -_ savany tropický deštný les tropický sezónni les temperátní deštný les J step temperátní opadavý les [ J pouště tundra boreálnl jehličnatý les (tajga) 30 25 20 15 10 5 0 průměrná roční teplota -5 -10 -15 Mapa hlavních suchozemských biomů □ oblast věčného ledu tropické pralesy tundra savany jehličnaté lesy stepi listnaté lesy polopouště a pouště Složení vzduchu: N2 78%, O2 20,9%, O3 0,000 002-7%, CO2 0,03%. - N2 z hlediska organismů nevyužitelný - O2 dost i pro rostliny - mangrove, tropické deštné lesy (!) Znečišťování atmosféry (smog, skleníkový efekt, ozónová díra). Smog - znečišťování vzduchu koncentrované za určitých podmínek (teplotní inverze a lokalizace v kotlině). Zimní („londýnský") a letní („losangeleský") smog. Tlak, vlhkost a proudění vzduchu Ozónová díra - ozón v atmosféře má největší koncentraci ve výšce okolo 23 km. Význam vrstvy: filtrace UV (2.) záření. UV záření O + O O+O, O, O, 0 + 0, stratosféra povrch Zeme V ČR zatím došlo k úplnému vyřazení spotřeby CFC (tzv. tvrdých freonů) a halonů pro veškerá běžná použití (ve sprejích, chladničkách a mrazničkách, apod.). Skončilo používání methylbromidu jak v zemědělství, tak pro ošetření zboží před přepravou. Česká republika má také vlastní halonovou banku, která z území státu cíleně stahuje nebo zdarma odebírá vyřazené hasicí přístroje obsahující halony. Množství sebraných, recyklovaných a uskladněných halonů je nyní 9 tun a stále roste. Freony (znečišťující l., nově i jiné) štěpí ozón, snižování koncentrace O3 => horší filtrace — ozónová díra — nemoci z UV záření. Obr. 25. Vznik ozonového štítu Země Ozonová díra nad Antarktidou se prý už dál nerozšiřuje Ozonová díra v zemské atmosféře nad Antarktidou se už dál patrně nerozšiřuje. Prohlásili to významní američtí vědci, které na svých webových stránkách cituje zpravodajská stanice BBC. Díra byla objevena v roce 1986. Následně byly přijaty mezinárodní dohody o ukončení používání chemikálií, které ničí ozonovou vrstvu. BBC píše, že existují odhady, že za 60 let by se díra mohla zcela "zahojit". Dva z vědců, kteří pomohli zaktivovat svět před hrozbou vyplývající z existence této díry v 80. letech, nyní na konferenci ve Washingtonu uvedli, že věří, že se situace zlepšuje. Současně však nestačí jen to, že se díra dále nerozšiřuje. Je třeba pracovat na tom, aby se díra začala zacelovat. Oba vědci zároveň upozornili, že globální oteplování by mohlo naopak znovu narušovat stav ozonové díry, která zabírá plochu zhruba o velikosti severoamerického kontinentu. Podle NOAA je za jejím zlepšením zejména postupné odstraňování přípravků, jako jsou třeba freony, které se používaly ve sprejích či lednicích C02 - pro rostliny relativně málo, je doplňován respirací půdních mikroorganismů, makroorganismů, spalováním. Skleníkový efekt - přirozený jev, podmínka života. sluneční záření Obr. 24, Skleníkový jev 1 - část slunečního záření se odráží od atmosféry a oblaků; 2 - část se odráží od vodních ploch, sněhu a ledu; 3 - Část je pohlcena povrchem Země, vyzářena do atmosféry jako tepelné (infračervené) záření a zadržena skleníkovými plyny Koncentrace oxidu Uhličitého v atmosféře vzrostla ze zhruba 290 ppm v minulém století na více než 350 ppm a ve své dráze exponenciálního růstu pokračuje. Množství oxidu uhličitého v atmosféře vzrůstá díky spalování fosilních paliv lidmi a ničení lesů. Možným důsledkem je změna globálního kjimatuYAafMny; L Mtchf: 7*. ABoden). (ppm - parto p*r milKon - objemová kbncařttraaa Antropogenní oteplování - zvýšení koncentrace CO2 až na 0,3% -vrstva vrací odražené tepelné záření od povrchu Země do kosmu (albedo) zpět na zemi => oteplování povrchu - rozpouštění polárního ledu => zvýšení hladiny oceánů => záplavy přímořských oblastí (Holandsko) Důležitější: změny klimatu (aridizace a desertifikace střední Evropy) Následné změny rozšíření organismů Ofc 1-3 Koncentrace oxidu uhličitého v atmosfér* ppm 1860 1880 1900 1920 1940 1960 1980 2000 Z dat oteplování (zvyšování průměrné teploty) stanovili geografové a klimatologové pro rok 2080 následující závěry: - bezsněžné Alpy - srážky pouze v podobě dešťů - z toho rezultují problémy celé jižní Evropy s pitnou vodou - Skandinávie: největší producent citrusových plodů (!Golf. proud) LEDOVEC ROSEG VE ŠVÝCARSKU V ROCE 1949 LEDOVEC ROSEG V ROCE 2003 Takové byly Italské Alpy ještě v 19. století. Stejné místo dnes vypadá zcela jinak. LEDOVEC AOAMELLO V TRENTINU V JTÄLII V ROCE 1380 LE DO VEC ADA MELLO V ROCE 2003 1 J Zemědělství je druhým největším producentem skleníkových plynů Podle statistického úřadu Eurostat je zemědělství v Evropské unii po energetice druhým největším znečišťovatelem ovzduší skleníkovými plyny. Celkově se zemědělství na produkci skleníkových plynů v EU podílí 10%. Podle údajů Eurostatu došlo v letech 1999 - 2003 ke snížení škodlivých emisí způsobovaných zemědělstvím o 6%. Hlavními zdroji znečištění jsou metan, který vzniká v trávicím ústrojí zemědělských zvířat, hnůj a průmyslová hnojiva. V roce 2003 největším znečišťovatelem byla průmyslová hnojiva, která se na výrobě skleníkových plynů v EU podílela 48%. Největším producentem metanu a hnoje je dobytek. Ten do ovzduší dodává 84% metanu a 35% se podílí na tvorbě škodlivých látek z hnoje. Produkce skleníkových plynů v posledních letech klesá zejména z důvodu snižování počtu dobytka a omezování používání hnojiv ve většině členských států EU. V roce 1998 se v zemích dnešní Evropské unie chovalo 354 milionů kusů hospodářských zvířat. V roce 2004 to bylo necelých 327 milionů. Problematikou zemědělství a jeho vlivu na životní prostředí se zabývali ministři zemědělství a životního prostředí na neformálním setkání 11. září 2005 v Londýně. Již delší dobu je v EU patrná snaha zavést takový způsob zemědělské výroby, který by byl ohleduplnější k životnímu prostředí. Stále více dochází k využívání biomasy. Spotřeba tohoto přírodního paliva dosáhla v roce 2003 takové výše, která energeticky odpovídá 69 milionům tun ropy. Využívání biomasy není ale ve všech zemích EU stejné. Například Velká Británie nebo Irsko tento přírodní zdroj nevyužívají téměř vůbec, naopak v Lotyšsku biomasa představuje téměř třetinu spotřeby energie Hydrofaktory - původ života, nezbytnost stavby organismů. Salinita - organismy mořské x sladkovodní. Teplota (skočná vrstva) - pohyb, rozšíření pH - kyselost vod - antropogenní zátěž oxidy síry a dusíku - pH až pod 4,5, následné změny ve stoj. vodě (tři prahy smrti limitující přežívání různě citlivých organismů) Obsah plynů - O2, N2, CO2, H2S ostatních látek - anorganické pevné (zákaly), anorganické rozpustné - sloučeniny N a P - dusičnany a fosforečnany (i z pracích prášků) - zvýšený přísun a vyšší teploty - eutrofizace vod => masový rozvoj bakterií a fytoplanktonu - řas a hlavně sinic. Negativní účinky (jedovaté). Rekreace, vodárenské vody. Po změně teplot a snížení slunečního svitu - odumírání, metabolizace detritofágy za výrazné spotřeby kyslíku - udušení ostatních živočichů, anaerobní procesy (hnití), akumulace toxických látek (botulotoxin aj.) - organické - biologická (biochemická) spotřeba O2 za 5 dní BSK5 - ukazatel kvality vod (v normální vodě 2 mg/l, cukrovarnické odpadní vody - 700 mg/l, komunální odpadní vody 3000 mg/l). Procesy samočištění (hlavně u tekoucích.) U rostlin posuzujeme vodní bilanci stanoviště - kapalné, sněhové, horizontální (kondenzační) srážky. Dostupnost vody limituje přizpůsobení kořenového systému. Adaptace rostlin na nedostatek vody, adaptace na vodní prostředí. Stojaté a tekoucí vody (členění podle obsahu látek, teploty aj.), podzemní vody, zvláštní vodní stanoviště (rašeliniště, periodické vody, saliny) Edafofaktory - půda. Třífázový polydisperzní systém (pevná, kapalná, plynná) s živou a neživou složkou. Druhy půd. Půdní typy. Význam rostlin pro tvorbu půd, humusu a opačně. Významné faktory: a) edafon, klasifikace b) vzduch c) voda (vlhkost) d) teplota e) chemismus f) světlo (málo významné) Závěry syn- a autekologie: -funkce živých organismů i ekosystémů se vyvíjela v přísném vztahu k podmínkám prostředí - změny podmínek prostředí zákonitě vyvolají změny funkcí organismů a ekosystémů Co je TUR - trvale udržitelný rozvoj Předpoklad: úzké souvislosti vývoje člověka s klimatickými změnami v přírodě (časové shody globálního ochlazení a datování nálezů předchůdců člověka, rozvoje a zániku kultur) Osídlování Země člověkem souvisí také s geologickými a klimatickými jevy. Stejně změny přírodního prostředí ovlivňovaly vývoj a stav lidské civilizace. Celkový vývoj lidské společnosti s tlaky na prostředí vyvolával zpětnovazebné vztahy. Neolitická (zemědělská) revoluce před 20 - 30 tis. lety rozvíjí pastevectví a počáteční zemědělství (přetváří krajinu likvidací lesa, hubí zvířata. Další odlesňování - staro- až středověk -lodě, řemesla, stavebnictví - zemědělství a šíření polopouští. Výsledek: vznik a vývoj primární mozaikovité kulturní krajiny (v ní ekosystémy lesní, lužní, polní a rybniční) někdy i diverzifikovanější než původní lesní krajina. Význam ekotonů. Relativně dobrá ekologická stabilita. Ekonomická orientace zemědělství, výrob a stavebnictví vyvolaly někde nedostatek dřeva. Průmyslová revoluce (podmíněná fosilními palivy) přináší kvalitativní i kvantativní další vlivy - vědu a techniku, sociální změny s jiným životním stylem. Výsledek: nárůsty spotřeb energie, průmyslové i zemědělské produkce, odpady atd. modelují sekundární kulturní krajinu s nízkou biologickou diverzitou. Smrková monokulturizace nesla pro krajinu horší důsledky něž těžební průmysl. Pokračující rozvoj vědy a techniky, urbanizace. Výsledky chemie a chemického průmyslu do praktické sféry života (hnojiva, pesticidy, umělá vlákna, plasty) -kromě výhod zanedbávané vedlejší vlivy (vnos cizorodých látek do prostředí, potravních řetězců), jejich hromadění, případně silné negativní působení. Růst spalování fosilních paliv (včetně nekvalitních), další vnosy cizorodých látek do atmosféry, vlivy na půdu, vodu, znečišťování vod. Intenzita dějů přesahuje lokální charakter, mění se na globální působení. Exponenciální růsty spotřeby, produkce odpadů. Nerovnoměrnost růstu (vyspělé x rozvojové země): vyspělé země s prudkým růstem ekonomické aktivity a následně znečištěním, rozvojové země s léčebnou prevencí a hlavně snížením porodní a dětské mortality, vyšší produkcí potravin (zelená revoluce s novými odrůdami) a zachováním natality zvyšují počet obyvatel exponenciálně (populační exploze). Noví obyvatelé zatěžují ještě více přírodní zdroje - v důsledku osobních, sociálních i klimatických katastrof zesilují negativní vlivy na životní prostředí. Problémy současnosti Exponenciálni růst lidské populace S růstem populace rostou i požadavky na prostředí. Nerovnoměrnost ve spotřebě energie Bohaté země dále bohatnou a chudé chudnou. Obnovitelné energetické zdroje. Lokálnost x globálnost. Výsledek: lidské tragédie s nekoordinovanou devastací životního prostředí pokroky v produkci potravin nestačí ani k nasycení rostoucí populace, to vede k dalšímu šíření polí na úkor lesa. Následuje vysoušení půdy, šíření pouští Zásadní podmínka ekonomického rozvoje: stabilizace populace. Snížení porodnosti závisí na zvýšení životní úrovně, rozvoji vzdělanosti a zaměstnanosti žen. Proto je řešení enviproblémů spjato s ekonomickým a sociálním rozvojem. Růst produkce CO2 Z fosilních paliv i nyní 88 % energie. Neobnovitelné zdroje s produkcí CO2. Exponenciální typ křivky růstu obsahu CO2. Následky. Otázka sloučenin síry, dusíku a dalších Obnovitelné energetické zdroje. Lokálnost x globálnost. Vnosy cizorodých látek Freony, PCB Omezenost půdních zdrojů 2 -4 mld. ha, nyní již 1,5 mld. ha. Další rozšiřování nežádoucí (odlesňování, eroze). Omezenost vodních zdrojů Zvláštnosti hydrického cyklu. Problematika znečišťování vody (bodové řešitelné, plošné ne /eutrofizace vod/). Znečišťování moří a oceánů. Snižování biodiverzity. Globální vodní stres Prognóza: rok 2025 - až 2/3 obyvatel pod až vysokým g.v.s. Nízký g.v.s. - odebíráno < 10 % disponibil. vody mírný - 10-20, mírně vysoký 20-40, vysoký >40 ČR 2001: 10,8 % dispon. m. (odtokové vody) r a i s ke n o jezera )dstatě nic. ■'■'rit- .-f^ ■ " (-S . 6 Hospodaření s lesy Zdroj dřeva, spotřeba roste Redukce tropického deštného lesa (ve prospěch půdy) - zmenšování rozlohy lesa. Význam mimoprodukčních funkcí lesa (důležitost pro ovzduší, vodu, ochranu půdy, pro organismy, sociální život člověka aj.). * Drancování Amazonie má rekordní tempo Plíce planety se mění v překližku Vloni zničeno 26,1 tisíce km2 pralesa (80 %ilegální těžbou). Selektivní těžba odebere jen 10 až 40 % stromů, ale poškodí 14 až 50 %. * Až 70 procent z vytěžené dřevní hmoty končí jako odpad. * Za desetiletí 1995-2004 vytěženo 589 tisíc km2 pralesa (rozloha Francie). * Celkem odlesněno, poškozeno a osídleno 47 % původní Amazonie Změna zalesnění oblasti Rondonia v Amazonii za 26 roků Rozdíl v lesním hospodářství dvou sousedních zemí Snižování biodiverzity na různé úrovni. Základní globální problém. Všechna nová zjištění potvrzují dřívější údaje Evropské agentury pro životní prostředí o úbytku biodiverzity - ohroženo je 52 % sladkovodních ryb, 42 % savců a 45 % motýlů a plazů. Populace motýlů a ptačích druhů z nejrůznějších typů evropských přírodních lokalit se snížily o 2 až 37 % během uplynulých 30 let. Podle expertů EHF je hlavní příčinou těchto trendů přímý lidský vliv (používání pesticidů nebo hnojiv, urbanizace, znečištění půdy, meliorace, změny kultivační praxe, rozvoj a infrastruktura, zemědělství a lesnictví a další) Kolik má Země vody? Na padesát let Zásoby vody na Zemi uživí populaci dalších padesát let, tvrdí experti. Jejím nedostatkem už dnes trpí každý třetí člověk. Výhled do budoucnosti není v žádném případě optimistický. Se stále rostoucí populací planety - do roku 2050 zde má žít o dvě až tři miliardy lidí více - nastal nejvyšší čas naučit se s vodou zacházet. Každý třetí trpí nedostatkem vody Například Austrálie, jižní Čína a Indie jsou jasnými příklady zemí, které trpí v důsledku loňského sucha. V jiných zemích zase způsobuje nedostatek vody zemědělská výroba, která může v krajních případech vyústit až v ekologickou katastrofu, což je například případ Aralského moře, které pomalu mizí z mapy světa. Kvůli extenzivnímu zemědělství čelí nedostatku vody také Austrálie. Naopak Egypt musí ze stejného důvodu více než polovinu všech potravin dovážet. K vyprodukování jídla o hodnotě jedné kalorie je třeba jednoho litru. Kilogram obilí dostaneme po užití 4000 litrů vody a stejnou hmotnost masa po 10000 litrech. V zemědělství se spotřebovává celých 78 procent vody, v průmyslu jen osmnáct procent. Člověk sám pak užije osm procent vody. Světovým problémem číslo jedna tak není užití, ale právě dodávka. Z osmadevadesáti procent je nedostatek vody důsledkem lidského chování, pouze ve dvou procentech za tím stojí příroda. "Lidé musí s méně udělat více, což znamená, že při stejném množství vody musíme být schopni vypěstovat víc obilí," dodal Rijsberman. " SVĚTOVÝ DEN VODY 22. březen 22. březen je od roku 1993 vyhlášen z rozhodnutí OSN Světovým dnem vody. Hlavním smyslem je připomenout lidstvu význam vody a nutnost ochrany vodních zdrojů. evropská vodní charta vyhlášená 6. května 1968 ve Strasbourgu I. Bez vody není života. Voda je drahocenná a pro člověka ničím nenahraditelná surovina. II. Zásoby sladké vody nejsou nevyčerpatelné. Je proto nezbytné tyto udržovat, chránit a podle možností rozhojňovat. III. Znečišťování vody způsobuje škody člověku a ostatním živým organismům, závislým na vodě. IV. Jakost vody musí odpovídat požadavkům pro různé způsoby jejího využití, zejména musí odpovídat normám lidského zdraví. V. Po vrácení použité vody do zdroje nesmí tato zabránit dalšímu jeho použití pro veřejné i soukromé účely. VI. Pro zachování vodních zdrojů má zásadní význam rostlinstvo, především les. VII. Vodní zdroje musí být zachovány. VIII. Příslušné orgány musí plánovat účelné hospodaření s vodními zdroji. IX. Ochrana vody vyžaduje zintenzívnění vědeckého výzkumu, výchovu odborníků a informování veřejnosti. X. Voda je veřejným majetkem, jehož hodnota musí být všemi uznávána. Povinností každého je užívat vodu účelně a ekonomicky. XI. Hospodaření s vodními zdroji by se mělo provádět v rámci přirozených povodí a ne v rámci politických a správních hranic. XII. Voda nezná hranic, jako společný zdroj vyžaduje mezinárodní spolupráci. Čerpáni materiálových zdrojů a produkce odpadů Lokální problém celosvětového rozsahu. Problematika vnosů (zdrojů), spotřeby a výnosů (odpadů) (rozvinutí x rozvojoví) Obtížnost získávání - další energetické vklady s negativy (dalšími odpady). Tuna odpadu u spotřebitele je podmíněna asi 51 odpadu při výrobě a 201 odpadu při dobývání suroviny. Produkce odpadů v domácnosti je 0,8 kg na osobu denně (ČR 2 mil. t komunálních odpadů ročně, výrobní odpady 7 mil. t). Toxické odpady. Snižování spotřeby materiálů, energetické náročnosti, omezení vzniku odpadů jak ve výrobě tak i ve spotřebě (zvyšování životnosti výrobků, miniaturizace výrobků, moderní technické možnosti, napodobování přírody). Recyklace odpadů s tříděním Návrhy řešeni: -stabilizace populace -stabilizace spotřeby a odpadů -stabilizace životniho stylu včetně vztahu k přirodnim zdrojům Vlastní situační vývoj 60.-70. léta - lokální rozpory prostředí a zdravotní stav občanů D. a D. Meadows, J. Randers: Meze růstu (1972) 1972: 1. světová konference OSN o životním prostředí ve Stockholmu 80. léta - myšlenka trvale udržitelného rozvoje 1992: summit Země Konference Spojených národů o životním prostředí a rozvoji - Rio de Janeiro - 178 států Úmluva o změně klimatu Úmluva o ochraně biologické různorodosti Deklarace z Ria Zásady obhospodařování lesů - kompromis mezi ochranou a využíváním Agenda 21 - akční plán cesty k udržitelnosti rozvoje. 40 kapitol ve 4 částech - rozpracování do podmínek států, regionů, obcí Září 2002: konference OSN „Světový summit o udržitelném rozvoji" - Johannesburg - potvrzení Ria - orientace na lidské zdroje Ochrana biosféry A) Vlastní ochrana životního prostředí Reliéf, půda Atmosféra Vodní zdroje Lesy Vegetace a fauna Urbanizované oblasti (včetně průmyslových) Ekonomické problémy péče Optimalizace B) Ochrana PP (přírody) Zákonné normy Ochrana přírody a krajiny (Zákon čnr č. 114/1992) - Účel zákona: udržení a obnova přírodní rovnováhy v krajině, ochrana rozmanitosti života a přírodních hodnot, šetrné hospodaření s přírodnímu zdroji (§ 1) -Vymezená péče státu o volně žijící organismy, jejich společenstva, nerosty, horniny, geologické celky, ekosystémy a krajinu vůbec ( 2) zajištuje se: - ochranou a tvorbou ÚSES - obecnou ochranou volně žijicích organismů a zvláštní ochranou vzácných či ohrožených druhů -ochranou vybraných nalezišť nerostů a geologických jevů -ochranou dřevin mimo les - tvorbou sítě zvláště chráněných území -účastí na ochraně půdního fondu, ovlivňováním územního plánování, vodního hospodaření - obnovou přírodně hodnotných ekosystémů -Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před zničením a poškozováním, ohrožené nebo vzácné druhy jsou chráněny zvlášť (§ 5) Co je USES? Biocentrum - část krajiny s ekol. stabilními ekosystémy. Umožňuje trvalou existenci organismů. Biokoridor - lineární úsek krajiny s vyšší ekologickou bohatostí. Spojuje biocentra, zajišťuje migrace. Obr. 87 Biocentra (šrafované) a biokoridory (černě) evropského významu; 1 - Šumava, 2 - Krkonoše, 3 - Třeboňsko, 4 - Podyjí, 5 - Soutok, 6 - Křivoklátsko, 7 - Doupovské hory, 8 -České středohoří a průlom Labe, 9 - Polomené hory, 10 - Labské pískovce, 11 - Moravský kras, 12 - Javorina-Čertoryje, 13 - Hrubý Jeseník, 14 - Litovelské pomoraví, 15 - Slavkovský les, 16 - Pálavá, 17 - Poorlicko, 18 - Žďárské vrchy, 19 - Drahansko, 20 - Polabský luh, 21 - Jizerské hory, 22 - Mohelno, 23 - Oblík-Raná, 24 - Soos, 25 - Pouzdřanské kopce. Podle Bínové a Culka Geographic: Biokoridory opravdu pomáhají zachovat biodiverzitu Vědci zjistili, že biokoridory skutečně přispívají k záchraně biodiverzity. Až dosud totiž důkaz o tom, že teorie sítě biocenter a biokoridorů (pozn. v České republice známá pod názvem ÚSES - Územní systém ekologické stability) funguje v praxi, chyběl. Biokoridory jsou úzké pruhy krajiny, které vzájemně propojují biocentra -izolované lokality, kde žijí původní rostlinná a živočišná společenstva (například přírodní rezervace). Tým vědců pod vedením Ellen Damschenové, ekoložky z Kalifornské univerzity, proto provedl experiment. Před pěti lety rozčlenil pás jehličnatého lesa v Jižní Karolíně do šesti ploch o rozloze 500 metrů čtverečných a teď zjistil, že na plochách, které byly úzkými koridory propojeny s jinými plochami, bylo o dvacet procent více rostlinných druhů než na plochách izolovaných. "Koridory měly pozitivní dopad na diverzitu druhů," Podle Ellen Damschenové byla teorie sítě biocenter a biokoridorů populární především v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. Ve Spojených státech a v Kanadě pracuje nyní asi 800 organizací na vytvoření sítě biokoridorů, která by propojila Yellowstonský národní park a Yukon. V Indii pak existuje šedesát kilometrů dlouhý a deset kilometrů široký koridor propojující významné lokality, kde žijí tygři, dodává National Geographic Nyní však vědci oznámili: "Zjistili jsme, že biokoridory nejsou jenom "ochranářské paradigma". Naopak jsou praktickým nástrojem pro ochranu biodiverzity." Koridory pomáhají i rostlinám tím, že zlepšují roznášení semen a pylu a také mění konkurenční podmínky rostlin. Sít zvláště chráněných území • Velkoplošná zvláště chráněná území • Národní park • Chráněná krajinná oblast • Maloplošná zvláště chráněná území • Národní přírodní rezervace • Přírodní rezervace • Národní přírodní památka • Přírodní památka • Přírodní park • Biosférická rezervace Zvláště chráněná území: Národní park - rozsáhlá území jedinečná v národním nebo mezinárodním měřítku s málo ovlivněnými ekosystémy Chráněná krajinná oblast - rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou a významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travnatých porostů Národní přírodní rezervace - menší území mimořádných přírodních hodnot s významnými ekosystémy jedinečnými z národního či mezinárodního hlediska vázané na přirozený reliéf Přírodní rezervace - menší území soustředěných přírodních hodnot s ekosystémy typickými a významnými pro příslušnou geografickou oblast Národní přírodní památka - přírodní útvar menší rozlohy, naleziště vzácných a ohrožených druhů (nebo nerostů) ve fragmentech ekosystémů s národním nebo mezinárodním ekologickým, vědeckým, či estetickým významem (i formované člověkem) Přírodní památka - přírodní útvar menší rozlohy, naleziště vzácných nerostů a ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů s regionálním významem Přírodní park - ochrana krajinného rázu s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami Biosférická rezervace - regiony pod patronátem UNESCO s cílem zkvalitnění způsobů ochrany - Třeboňsko, Pálava, později Krnap, Šunap s CHKO Šumava, Křivoklátsko a Bílé Karpaty Obr B5.1.1 Velkoplošná zvláště chráněná území k 31. 12. 2001 Large - sesle specialty protected areas as of Dec. 31, 2001 Národní park České Švýcarsko České Švýcarsko National Park Labské pískovce národní parky national parks chráněné krajinné oblasti protected landscape areas působnost regionálních středisek AOPK ČR jurisdiction of the regional centres of AOPK ČR Šumavský národní park Šumava National Park Zdroj: AOPK ČR Source: AOPK ČR NP v CR: • Krkonošský Šumava Podyjí České Švýcarsko ChKO: Beskydy Bílé Karpaty Blaník Blanský les Broumovsko Íeské Středohoří eský kras eský ráj Jeseníky^ > , jizerskéhOry ;KOkOřínsko Křivoklátsko Labské pískovce Litovelské Pomoraví Lužické hory Moravský kras Orlické hory Pálava Poodří .Slavkovský les Šumava Třeboňsko Žďárské * vrchy Železné * hory v" Chráněná území České republiky Zvlášť chráněné organismy (* představuje chráněný celý rod) Skupina KO SO O Celk. Brouci 15 12* 21***** 48 Motýli 5 8 8*** 21 Ost. bezobratlí 13** 2 5** 20 Bezobratlí celk. 33 22 34 89 Kruhoústí, ryby 2+4 3 10 19 Obojživelníci 7 7 4 18 Plazi 4 5 1 10 Ptáci 35 58 30 123 Savci 8 12 10 30 Obratlovci celk. 60 85 55 200 Živočichové celk. 93 107 89 289 Rostliny cév. 246 142 92 480 Houby 27 13 6 46 Příklady zvlášť chráněných druhů rostlin: Kapraďorosty: cídivky (přeslička)(3), jazyk jelení, kyvor lékařský, plavuň, plavuníky (5), podmrvka hadcová, sleziníky (3), vraneček - celkem 34 druhy. Jalovec obecný nízký a tis červený z nahosemenných. Z krytosemenných dvouděložných brambořík nachový, bříza zakrslá, dřín obecný, dřípatka horská, dub pýřitý (šípák), některé hořce, hořečky, hvozdíky, koniklece a pryskyřníky, katrán tatarský, klikva bahenní, lekníny, rosnatka okrouhlolistá, stulík, třemdava bílá a některé zvonky - celkem 290 taxonů. Z krytosemenných jednoděložných áron plamatý, bledule letní, b. jarní, divoké česneky (3), ďáblík bahenní, hlaváček jarní, kavyly, některé kosatce (6), ostřice (18), sítiny (6), divoké lilie, mečíky a vstavače - celkem 154 taxony. Příklady zvlášť chráněných druhů hub: Vybrané čirůvky, hvězdovky, hřib královský, lanýž letní, muchomůrka císařka -celkem 46 druhů Příklady zvlášť chráněných druhů živočichů: Bezobratlí (přibližně do 100 taxonů): perlorodka, škeble, velevrub, raci, kudlanka nábožná, mravenci (všechny druhy Formica), čmelák (všechny druhy), martináč hrušňový, oba druhy jasoňů a otakárků, oba druhy batolců, všechny druhy bělopásků a některé menší druhy. Číhalka pospolitá, všechny druhy rodu svižník, krajník, třináct druhů střevlíků, potápník, drabčík (chlupatý), někteří kovaříci, krasci, chrobáci, chrousti, zdobenci, zlatohlávci a tesaříci. Dále majky, roháč obecný, roháček, nosorožík kapucínek a páchník. Mezi obratlovci z kruhoústých a ryb (19 druhů) mihule, mník, jelec jesen, střevle, hrouzek Kesslerův, ouklejka, kapr obecný (divoká forma - sazan), oba druhy sekavců, drsků a vranek, piskoř. Obojživelníci - všechny druhy (17) kromě s. hnědého tj. mlok, čolci, kuňky, ropuchy, rosnička, blatnice a zbývající skokani. Plazi - všechny druhy u nás (10), tj. želva bahenní, ještěrky, slepýš křehký, všechny čtyři druhy užovek a zmije. Ptáci (123 druhů) - potápky, kormorán, některé volavky, oba čápi, 9 druhů našich kachen (mj. čírky), mnozí dravci, kurové (5) a sovy (8). Také drop a holub doupňák, rorýs obecný, ledňáček říční, dudek chocholatý a někteří strakapoudi. Z pěvců mj. skřivan lesní, chocholouš obecný, vlaštovka obecná, břehule říční, drozd cvrčala, kos horský, slavíci, bramborníčci, všichni ťuhýci, někteří strnadi a lindušky, žluva hajní, ořešník, kavka a krkavec. Savci (30 druhů) - rejsek horský a bělozubka bělobřichá. Oba vrápenci a 11 druhů netopýrů. Veverka, sysel, bobr, křeček, plši. Vydra, medvěd, vlk, kočka a rys. Los. NATURA 2000 Soustava lokalit chránící nejvíce ohrožené druhy rostlin, živočichů a přírodní stanoviště na území EU, tedy i ČR (sjednocení předpisů) Cíle Natury 2000: -ochrana biologické rozmanitosti prostřednictvím zachováni nejhodnotnějšich přírodních lokalit -ochrana ohrožených druhů rostlin, živočichů a přírodních stanovišť -zachováni popř. zlepšeni stavu ... -sladěni zájmů ochrany přírody s šetrným hospodařením - začleněni přírodních lokalit země (ČR) do celoevropského dědictví Tvorba soustavy Natura 2000 - mapování přírodních stanovišť a výskytu druhů - administrace s vlastníky -národní seznam s následným vyhlášením Zájmové skupiny: živočichové: 105 druhů, z toho ptáci: 67 druhů rostliny a mechorosty: 40 druhů přírodní stanoviště 58 typů Navrhované ptačí oblasti v ČR (37 oblastí) Novela zákona o ochraně přírody a krajiny (v podobě samostatného zákona č.218/2004 Sb.") Beskydy, Bohdanečský rybník, Boletice, Broumovsko, Bzenecká Doubrava - Strážnické Pomoraví, Českobudějovické rybníky, Českolipsko - Dokeské pískovce a mokřady, Dehtář, Doupovské hory, Heřmanský stav - Odra - Poolzí, Hlubocké obory, Horní Vsacko, Hostýnské vrchy, Hovoransko - Čejkovicko, Jaroslavické rybníky, Jeseníky, Jizerské hory, Komárov, Králický Sněžník, Křivoklátsko, Krkonoše, Labské pískovce, Lednické rybníky, Libavá, Litovelské Pomoraví, Novodomské rašeliniště - Kovářská, Novohradské hory, Orlické Záhoří, Pálava, Podyjí, Poodří, Řežabinec, Rožďalovické rybníky, Soutok - Tvrdonicko, Střední nádrž Vodního Díla Nové Mlýny, Šumava, Třeboňsko, Údolí Otavy a Vltavy, Vodní nádrž Nechranice, Východní Krušné hory, Žehuňský rybník a Žehuňská obora Ptačí oblast: Střední nádrž Vodního Díla Nové Mlýny (CZ0621030) 1.047,17 ha Popis: Střední nádrž vodního díla Nové Mlýny leží na soutoku tří jihomoravských řek: Dyje, Svratky a Jihlavy. Přestože stavbou nádrže došlo k nenávratnému zničení rozsáhlých lužních biotopů, lokalita se postupně stala cenným územím pro hnízdění, tah a zimování některých druhů ptáků v ČR. Střední nádrž VDNM je nejvýznamnějším hnízdištěm rybáka obecného (Sterna hirundo), zrzohlávky rudozobé (Netta rufina) a racka chechtavého (Larus ridibundus) v ČR, zároveň i jediným pravidelným hnízdištěm pro racka černohlavého (Larus melanocephalus), racka bělohlavého (Larus cachinnans) a racka bouřního (Larus canus) v ČR. Ještě donedávna představovala i největší hnízdiště pro husu velkou (Anser anser- do r. 1995), a v první polovině 80. let také jediné hnízdiště kormorána velkého (Phalacrocorax carbo) v ČR. Početně zde hnízdí také běžnější druhy našich kachen. Je třeba také zdůraznit význam lokality jakožto tahové zastávky a zimoviště vodních ptáků. Tato nádrž představuje největší pravidelné zimoviště morčáka bílého (Mergus albellus), husy polní (Anser fabalis), husy běločelé (Anser albifrons) a orla mořského (Haliaeetus albicilla) v ČR. Početnost obou druhů severských husí i orla mořského dosahuje evropského významu. Detailní zdůvodnění zařazení lokality do soustavy Natura 2000 Druhy, jež jsou hlavním předmětem ochrany Druh Počet párů Poznámka Husa běločelá 2 000 - 25 000 (počet jedinců) Husa polní 1 000 - 5 500 a Husa velká 700 - 3 500 a Orel mořský 20-40 u Rybák obecný 250 zimující jedinci Vodní druhy ptáků v celk. n vyšším než 20 000 jedinců > 20 000 Druhy, jež se vyskytují na této lokalitě Druh Počet párů Bukáček malý 0 - 1 Ledňáček říční 2 Slavík modráček 2 - 5 Racek černohlavý 4 - 17 Navrhované evropsky významné lokality v CR Přehled stanovišť (přílohy I směrnice 92/43/EHS o stanovištích) Pobřežní a halofytní stanoviště Pobřežní písečné duny a kontinentální duny Sladkovodní stanoviště Vřesoviště a křoviny mírného pásu Tvrdolisté křoviny Přirozené a polopřirozené travinné formace Vrchoviště, rašeliniště a slatiniště Skalní stanoviště a jeskyně Lesy Přehled druhů (příl. II směr. 92/43 EHS) Kruhoústí a ryby (16) Mihule potoční, m. ukrajinská, losos atlantský (obecný), hrouzek běloploutvý, h. Kesslerův, bolen dravý, hořavka duhová, ostrucha křivočará, piskoř pruhovaný, sekavec písečný, s. C. elonagata, sekavčík horský, ježdík žlutý, j. dunajský, drsek větší, vranka obecná Obojživelníci (6) Čolek velký, č. dravý, č. podunajský, č. karpatský, kuňka ohnivá, k. žlutobřichá (18) Plazi (1) Želva bahenní (10) Savci (15) Vrápenec malý, v. velký, netopýr černý, n. východní, n. pobřežní, n. velkouchý, n. velký, n. brvitý, sysel obecný, bobr evropský, vlk, medvěd hnědý, vydra říční, tchoř stepní, rys ostrovid (30) Červeně druhy chráněné i podle Zák. 114/1992 Sb. a Vyhl. 395/1992 Sb. Ptáci (67) Bukač velký, bukáček malý, čáp bílý, č. černý, kolpík bílý, kvakoš noční, volavka bílá, v. červená, v. stříbřitá, husa běločelá, h. polní, h. velká, kopřivka obecná, lžičák pestrý, polák malý, zrzohlávka rudozobá, luňák červený, l. hnědý, moták lužní, m. pilich, m. pochop, orel královský, o. křiklavý, o. mořský, raroh velký, sokol stěhovavý, včelojed lesní, jeřábek lesní, tetřev hlušec, tetřívek obecný, chřástal kropenatý, ch. malý, ch. nejmenší, ch. polní, drop velký, jeřáb popelavý, dytík úhorní, kulík hnědý, pisila čáponohá, tenkozobec opačný, racek černohlavý, rybák černý, r. malý, r. obecný, kalous pustovka, kulíšek nejmenší, puštík bělavý, sýc rousný, výr velký, lelek lesní, ledňáček říční, mandelík hajní, datel černý, datlík tříprstý, strakapoud bělohřbetý, s. jižní, s. prostřední, žluna šedá, lejsek bělokrký, l. malý, linduška úhorní, pěnice vlašská, rákosník tamaryškový, skřivan lesní, slavík modráček, strnad zahradní, ťuhýk obecný (123) Červeně druhy chráněné i podle Zák. 114/1992 Sb. a Vyhl. 395/1992 Sb. Navrhované evropsky významné lokality v ČR (883 lokalit) Přehled lokalit Natury 2000 (výběr ve vztahu k blízkým regionům) Brno (28) Bosonožský hájek, Na Kocourkách, Nad Brněnskou přehradou, Netopýrky Pojihlaví (6) Hadcové stráně v údolí Jihlavy, Biskoupský kopec, Pekárka, Mohelenská hadcová step Červeně počty ZCHÚ podle zákona 114/1992 Sb. a Vyhl. 395/1992 Sb. Chráněná území okresu Brno-město dle biotopů Přírodní park PODKOMORSKE LESY zvláště chráněná území 1 PR ŮERNQVICKV HÁJEK 2 PP AUGŠPERSIťŕ POTOK 3 PP ZEBĚTÍNSKÝ RYBNÍK A PŔ BABÍ DOLY 5 pz, SOBÉSlCKÉ RYBNÍČKY 6 PP HOLÁSECKÁJEZERA 7 PP RÁJECKÁ TŮŇ 5 PR B050N0ŽSKÝ HÁJEK 9 PR BŘENĚÁK PR JELENÍ ŽLÍBEK ■' PR KRNOVEC ■■? PP MNIŠÍ HORA ■a PEKÁRNA ■- PP ÚDOLÍ KOHOUTOVICKÉHO POTOKA 15 PP KŮLNY 16 PP VELKÁ KLAJDOVKA 17 NPP STRÁNSKÁ SKÁLA 18 PR KAMENNÝ VRCH 19 PP BÍLÁ HORA 20 PP JUNÁCKA LOUKA 21 PP KAVKY PP MEDLÁNECKÁ SKALKA 23 PP MEDLÄNECKÉ KOPCE 24 PP NA SKALÁCH 25 PP NETOPÝRKY 26 PP OBRANSKÁ STRÁN 27 PP SKALKY U PŘEHRADY 26 NPP ČERVENY KOPEC ® chráněná ÚZEMl okresu brno-město .egen dá - hranice okresu — hranice přírodního parku - hranice navrhovaného přírodního parku - hranice chko moravský kras • zvláště chráněné území pr přírodní rezervace pp přírodní památka npp národní přírodní památka Chráněná území okresu Brno-město Vlhké louky, olšiny, lužní lesy, potoky, tůně, jezera, rybníky PR Černovický hájek - 11,7 ha - lužní les PP Augšperský potok - 1,8 ha - vlhké louky, vstavače PP Žebětínský rybník - 4,4 ha - trdliště obojživelníků PR Babí doly - 0,8 ha - niva s rybníčky, obojživelníci PP Soběšické rybníčky - 1,3 ha - dtto PP Holásecká jezera - 2,2 ha - slepá ramena Svitavy, dtto PP Rájecká tůň - 0,3 ha - tůň v polní krajině, dtto Dubohabřiny, bučiny, humózní listnaté lesy PR Bosonožský hájek - 46,8 ha - chráněné rostliny, houby PR Břenčák - 28,1 ha - lesoskalní společenstva PR Jelení žlíbek - 12 ha - bukový porost PR Krnovec - 8,5 ha - suťový lipový les PP Mniší hora - 25 ha - dubohabřina PP Pekárna - 59,6 ha - dubohabrový les s bylinným podrostem PP Údolí Kohoutovického potoka - 3,3 ha - údolní zářez Lesostepi, teplomilné doubravy, světlé lesy PP Kůlny - 10,4 ha - rozvolněná doubrava PP Velká Klajdovka - 10,6 ha - lesostepní lada Chráněná území okresu Brno-město - pokračování Stepní lada, suché louky a pastviny NPP Stránská skála - 16,6 ha - vápencové bradlo, teplomilná květena PR Kamenný vrch - 13,9 ha - teplomilná stepní květena PP Bílá hora - 0,7 ha - vápencový podklad s teplomilnou květenou PP Junácká louka - 5 ha - luční společenstva PP Kavky - 6,4 ha - lada s teplomilnou květenou PP Medlánecká skalka - 0,3 ha - starý lom s teplomilnou květenou PP Medlánecké kopce - 10,3 ha - lada s teplomilnou květenou PP Na skalách - 0,7 ha - vápencový výchoz s teplomilnými rostlinami PP Netopýrky - 1,9 ha - stepní lada PP Obřanská stráň - 1,2 ha - stepní lada PP Skalky u přehrady - 1,3 ha - skalnaté svahy s teplomilnou květenou Geologicky významné lokality NPP Červený kopec - 0,6 ha - čtvrtohorní profil spraší