Scénář Když se ryby pásly na nebi Anna Horká
Eduard Claudius
OBRAZ 1.
1. RYŽOVÉ POLE - DEN
Pohled na vesničana, který pohání buvola po zatopeném poli,  oba se plahočí a potácí z posledních sil.
Vesničan se každou chvíli rozvážně rozhlíží po nebi, které zatáhly černé mraky. V dálce se blýskne, vše nasvědčuje vydatnému dešti.
Z houští na okraji džungle, která hraničí s polem, se náhle ozve praskot větví a šustění listí.
Vesničan se zastavuje a upírá zrak na zdroj zvuku, zvuk se zesiluje a přibližuje, z džungle vyskočí velký a děsivý tygr. Cíleně se přibližuje k vesničanovi a buvolovi, je od nich vzdálen asi 2 0m. Upře svou pozornost na utrmáceného buvola a rozchechtá se.
TYGR (pohrdavě s pousmáním) Takhle otročit ubohého, vychrtlého lidského cvrčka, to je opravdu nectné a hloupé!
K smrti vystrašený vesničan se krčí k buvolovi. Buvol nereaguje. Tygr opět zvolá.
TYGR (hlasitě, vysmívavě) Hej ty, buvole, vej rale vykulená,  přece jen jsi nejhloupější zvíře na světě!
Buvol neslyší, bez zájmu pohazuje hlavou jakoby odháněl mouchy, dusá dál.
Vesničan se zoufale rozhlíží kolem sebe, náznaky uniku i rozpaků, strach a beznaděj ve tváři. Tygr opět burácí.
TYGR (hlasitěji, se zvoláním) Buvole, vej rale vykulená, otoč se a naber chlapa na pravý roh!
BUVOL
(pomalu a nechápavě,
brumlavý „vnitřní" hlas) Cože? Nabrat muže na roh? Rozdupat ho? Co bych si počal, kdyby mne člověk nechránil, nepečoval o mne a nedával mi nažrat?
Buvol opět mrzutě vrtí hlavou a kluše dál. Tygra to ohromuje, tváří se překvapeně.
(CONTINUED)
CONTINUED:
2 .
TYGR
(nejhlasitěji jak dokáže,
hrozivě) Buvole, blázne nemoudrá, pomůžu ti, chceš? Ty ho nabereš na roh a já ho smáčknu prackami a zuby!
Tygr skáče blíže k vesničanovi, naznačuje napadení, muž se strachy klepe a v očích má zoufalství, náhle změní postoj, vzpřímí se a sebejistě přistoupí k buvolovi, tygr cení zuby a čeká, co se bude dít. Vesničan pobídne buvola bambusovou tyčí.
VESNIČAN (hlasitě, se zvoláním) Hyjé, hyjé, neposlouchej žvásty nějakého hlupáka z džungle.
Muž popojde za buvolem jakoby se nic nedělo, jeho krok je sebevědomý. Tygr vyčkává.
VESNIČAN Pospěš si, pospěš, musíme to tu doorat, za pár hodin už poplavou ryby po nebi a budou spásat hvězdy!
Buvol se opře do postranků, muž jej pobídne a dupou dál jakoby nic, oba přehlíží přítomnost tygra, ten náhle opouští od zuřivého výrazu a hrozby útoku, překvapeně mrská ocasem o zem a střídavě vzhlíží na nebe, na hladinu nedalekého rybníka a na vesničana.
TYGR (přihlouple, stále trochu zuřivě) Cos to říkal člověče?
VESNIČAN
(brumlavě, sebevědomě,
trochu vychytrale) Řekl jsem, že budou ryby spásat hvězdy na nebi, ještě než to tady dooráme. A jestli si nepospíšíme, spolknou nás taky!
TYGR (nechápavě, tázavě) Spásat hvězdy? Co tím myslíš?
Muž ustaraně pohlíží na nebe.
VESNIČAN (rozumě, s vysvětlením) Vidíš ty těžké černé mraky nad horami? A tamhle ty nad rovinou, co visí
(MORE)
(CONTINUED)
CONTINUED:
VESNIČAN (cont'd) nad vesnicemi jako břicha černých vepříků?
Přijde déšť. Naprší víc, než kdy pršelo na této zemi, pole i chatrče zmizí pod vodou ajen vršky nejvyšších stromů budou čnít ze záplavy.
TYGR (ustaraně, s napětím) A pak?
Vesničan se rozesměje, tygr má výraz děsu ve tváři.
TYGR (vystrašeně) Pak to všecko zahyne? Zahynou vesnice, zahyne zvěř v pralese, všecko, všecičko?
VESNIČAN
(se smíchem) Všecko! Jen já a buvol nezahyneme!
Pobídne buvola a přidá do kroku.
VESNIČAN (se zvoláním) Hej, hyjé, už kapou první kapky!
TYGR (zvědavě) A jak to uděláte?
Tygr se plazí za vesničanem a prosebně kouká.
VESNIČAN (bezstarostně, s pousmáním) Jak? Docela prostě. Sbiji pro buvola dřevěnou chaloupku a pro sebe také. Až bude voda stoupat, zvedne i chaloupky na vršky nejvyšších stromů. Tam počkám až záplava opadne.
TYGR (žadonivě, prosebně) A co já? ...Co já, co mám udělat já? Poslyš, člověče, postav mi také takovou chaloupku.
VESNIČAN
(hloubavě, smlouvavě) Dobře tedy, postavím ti také takovou chaloupku.
4 .
OBRAZ 2.
2. V DŽUNGLI - DEN
Vesničan řeže bambusové kmínky, liánami a proutím je svazuje k sobě, vytváří klec. Kapky deště zhoustly, tygr důvěřivě následuje vesničana, vše mu věří.
VESNIČAN
(hlasitě, s uspokojením) Tak, chaloupka je již hotová, můžeš si do ní hned vlézt a čekat bezstarostně až začne povodeň stoupat.
Tygr leze do klece a muž za ním zavírá klec na petlici. Tygr se nedůvěřivě ošívá v kleci. 0 NĚCO POZDĚJI zjišťuje, že je v kleci uvězněn. Vesničan stojí opodál, mne si ruce a směje se.
VESNIČAN
(s úsměvem a
zadostiučiněním) To máš za to, že jsi mě sám chtěl zardousit a nad všechny se jen vyvyšuješ!
Vesničan bere bambusovou tyč a bodá tygra napřed do boku a pak do chřtánu, který je uslintaný bolestí a vztekem, tygr skučí a vztekle řve, poskakuje v kleci, muž stále bije a bodá.  Opodál stojí i buvol, přihlíží. Bambusové tyče se prohýbají a tygr už pozbývá všechny síly, slzy se mu koulí po lících a krev teče z ran. Muž zasazuje poslední ránu a otvírá klec. Tygr neváhá a vyskakuje z klece ven, tygr bez meškání mizí v džungli a ještě v dáli se ozývá bolestivé vytí .
Muž bere svého buvola za oprátku a oba zvolna odchází.