Rozšířený sylabus - Novověk

Novověk je obdobím, které  si po velké sebedůvěře renesance opět začíná uvědomovat omezenost lidské moci. Renesanční náboženská emancipace umožnila vznik třicetileté války, která naprosto rozvrátila život v Evropě. Velké renesanční objevy, které vedly k převratné změně vnímání člověka a jeho místa ve vesmíru, měly za následek nedůvěru k lidskému rozumu a potřebě nalezení nové jistoty. Stopy tohoto znejistění můžeme nalézt jak v každodenním životě, které zde směřovalo k opětnému důrazu na náboženský život, tak v novém pokusu etablujících se věd a filozofie najít nový typ jistoty, jež položí základy nezpochybnitelnému poznání. Jako doklad prvního typu reakce můžeme zmínit Komenského dílo Labyrint světa a ráj srdce, kdy Poutník - hlavní hrdina - po hledání pravdy a spravedlnosti ve městě, jímž prochází (jedná se o alegorii celého světa), se uchýlí do svého srdce, kde se setkává s Bohem a zde teprve nalézá jistotu. Dokladem druhého typu znejistění je vědecko-filozofická tradice, která začíná René Descartem a končí Davidem Humem, začíná stanovením velké jistoty JÁ (myslím, tedy jsem) a problematikou poznání okolního světa (objektů) a končí zpochybněním pravého poznání. Následující prezetance dokládá hledání jistoty a její konečné zpochybnění D. Humem a natahuje se až do konce osvícenství, kdy tento problém originálně vyřeší Imannuel Kant.

O Davidu Humovi napsal Kant, že jej probudil z dogmatického spánku. Následující úryvek z Humova textu nám ukáže, jakým způsobem Hume zkomplikoval na konci novověku a počátku osvícenství tradičně osvícenské přesvědčení, že člověk je schopen poznávat "objektivní" skutečnost, tedy skutečnost, která je naprosto nezávislá na naší zkušenosti. Netvrdí, že člověk není schopen se racionálně chovat na základě svého poznání, ale tvrdí, že člověk poznává pouze na základě vlastní zkušenosti. Problém celého tohoto problému spočívá v tom, že celá evropská tradice poznání věřila v možnost kopírování vnější reality. Hume je jeden z hlavních skeptiků v této věci. Poznání není nikdy zbaveno zkušenostního kontextu.

Následují otázky k novověkému období.