Vizuálně motorické komunikační systémy Zákon č.155/1998 Sb. o znakové řeči - novela zákona – změna názvu!!! ↓ „Zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob“. – č.384/2008 Sb., v úplném znění pod č. 423/2008 Sb. Nejdůležitěšjí změny: o Odstranění termínu „znaková řeč“ z názvu zákona i jeho textu o Definování osoby s hluchoslepotou o Zakotvení všech nejpoužívanějších systémů komunikace neslyšících a hluchoslepých o Výslovné uvedení práva svobodné volby neslyšící nebo hluchoslepé osoby na jakýkoli komunikační systém uvedený v zákoně Cíle novely: o nově zavést do textu zákona komunikační systémy osob s hluchoslepotou a umožnit tak jejich efektivní využívání v každodenním životě o odstranit stávající terminologické nedostatky Definice hluchoslepé osoby o Za hluchoslepé se pro účely tohoto zákona považují osoby se souběžným postižením sluchu a zraku různého stupně, typu a doby vzniku, u nichž rozsah a charakter souběžného sluchového a zrakového postižení neumožňuje plnohodnotný rozvoj mluvené řeči, nebo neumožňuje plnohodnotnou komunikaci mluvenou řečí. Odstranění termínu „znaková řeč“ o V názvu § 3 byl termín „Znaková řeč“ nahrazen termínem „Komunikační systémy neslyšících a hluchoslepých osob“, za které se v tomto zákoně považuje český znakový jazyk a komunikační systémy vycházející z českého jazyka o Českému znakovému jazyku je věnován § 4, v jehož odstavci 3 se upřesňuje, že „Český znakový jazyk může být využíván jako komunikační systém hluchoslepých osob v taktilní formě, která spočívá ve vnímání jeho výrazových prostředků prostřednictvím hmatu.“ Komunikační systémy vycházející z českého jazyka o Zcela tak mizí názvy § 5 a 6 „Znakovaná čeština“ a „Prstová abeceda“, nově se § 6 jmenuje „Komunikační systémy vycházející z českého jazyka“ a v jednotlivých odstavcích definuje tyto komunikační systémy: Komunikační systémy vycházející z českého jazyka o Znakovaná čeština o Prstová abeceda o Vizualizace mluvené češtiny o Písemný záznam mluvené řeči o Lormova abeceda o Daktylografika o Braillovo písmo s využitím taktilní formy o Taktilní odezírání o Vibrační metoda Tadoma Znakovaná čeština o znakovaná čeština je umělý jazykový systém, který usnadňuje dorozumívání mezi slyšícími a neslyšícími o znakovaná čeština využívá gramatické prostředky češtiny, které je současně hlasitě nebo bezhlasně artikulovány o spolu s jednotlivými českými slovy jsou pohybem a postavením rukou ukazovány odpovídající znaky českého znakového jazyka Český znakový jazyk o český znakový jazyk je přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu o český znakový jazyk má základní atributy jazyka, tj. znakovost, systémovost, dvojí členění, produktivnost, svébytnost a historický rozměr, je ustálen po stránce lexikální i gramatické Znakový jazyk • nejmenší jednotkou ZJ je znak (znak = slovo–jednotka mluveného jazyka) • ZJ umožňuje SP bezprostřední poznávání světa • počátky lingvistického výzkumu – Wiliam Stokoe, 60. léta, USA • 1993 -počátek výzkumu ZJ u nás Odlišnost ZJ od mluveného jazyka o mluvené jazyky jsou lineární - v jazykové výpovědi není možný jiný způsob než řadit postupně jeden znak (slovo) za druhým o znakové jazyky jsou simultánní - znaky lze provádět současně, protože lze využívat trojrozměrného artikulačního prostoru Manuální nosiče – významy jsou neseny tvary, pozicemi a pohyby rukou Nemanuální nosiče – mimika, pohyby a pozice hlavy, horní část těla Foneticko fonologická stavba ZJ Tvar rukou (při artikulaci) DEZ Poloha rukou (místo, kde je znak artikulován) TAB Pohyb rukou SIG Orientace dlaně a prstů (ve vztahu k tělu) ORI 1/ORI 2 Vztah ruky k ruce (u znaků artikul. oběma rukama) HA Využívání prostoru při znakování Při znakování volně v prostoru jsou tři základní oblasti: - před obličejem - u krku - před tělem Některé znaky při artikulaci mění svůj základní prostor. Způsob artikulace znaků 1. Znaky artikulované jednou rukou - znaky s nulovým kontaktem - znaky s kontaktem; dominantní ruka kontaktuje nějakou část těla (např. nos, ústa, hruď, rameno, atd.), nikoli však druhou ruku 2. Znaky artikulované dvěma rukama - znaky, v nichž jsou aktivní obě ruce stejného tvaru - znaky „symetrické“ – aktivní je dominantní ruka, která artikuluje nad (pod, za, před, atd.) rukou pasivní, ruce jsou ve stejném tvaru - znaky „asymetrické“ – aktivní je dominantní ruka, která artikuluje nad (pod, za, před, atd.) rukou pasivní, ruce jsou v různém tvaru 3. Složené znaky (kombinace výše uvedených typů) o inkorporace - včleňování- modulace- pozměňování: - inkorporace časových údajů (minulý týden, příští týden, pozítří) - inkorporace počtu ( dva roky, tři měsíce, čtyři hodiny) - inkorporace způsobu (učí se pomalu, pije opatrně, pije těžce) - inkorporace předmětu do slovesa (jak pije, co nese) - inkorporace osobních zájmen (dát, ptát se) - simultánní artikulace záporu (nechci, nebavit, nemám hlad) - inkorporace směru (návštěva) U ZJ jsou hlavním typem jeho vyjadřovacích prostředků tyto složky: o verbálně nevokální - pohyby a pozice rukou, obličeje, případně i těla o neverbálně nevokální - gesta, mimika (překvapení, strach, odpor, hněv...), nestandardní mimetická deskripce o neverbálně vokální - mluvené komponenty, které doprovází znakování (hlasitý dech, smích, útržky slov ...) Druhy znaků: o znaky deiktické (ukazovací) - jsou nejjednodušší, přímo ukazují na objekty v bezprostředním okolí, bývají dobře srozumitelné (my, ty, tady) o znaky ikonické - z jejich charakteru lze snadno vyčíst jejich původ, umožňují nám komunikaci o předmětech nebo jevech, které se nevyskytují v bezprostředním okolí (auto, dům, počítač, brýle, spát, pít) o znaky symbolické- souvislost s označovaným objektem není patrná, označují se jimi především vlastnosti a děje, jsou náročné na čtení (smutný, označení měsíců a dnů) Odchylky ve znakovém jazyce o regionální odchylky o sociální odchylky, vzdělaní uživatelé ZJ berou více výpůjček z mluveného jazyka země, kde žijí o odchylky podle pohlaví - ženy někdy ukazují jinak než muži o odchylky generační - starší lidé používají staré znaky, někdy dochází k záměrné změně znaků mladší generací, která nechce, aby jim starší vždy plně rozuměli o dětský jazyk (znakujeme-li na děti, automaticky používáme jednodušší, vizuálně výraznější jazyk), jazyk dospělých Možnosti osvojení vizuálně pohybových jazyků o metoda lingvistická (indirektní) – na základě mateřského jazyka se učí cizímu jazyku o metoda nativní (mateřská) – učí se napodobováním, vše probíhá přirozeně, vychází z reflexologických zákonitostí Ontogenetický vývoj ZJ • pohyby, gesta, výraz obličeje • znakové žvatlání (4-6 měsíců) • protoznaky • stádium jednoho znaku (8-12 měsíců) • stádium dvou znaků (1,5-2roky) • stádium tří znaků (2-2,5roků) • osvojování morfologie ZJ • používání delších komplexních výrazů • po 5.roce se upevňuje základní stavba jazyka • používání komplikovaných výrazů (10-12let) Dětský znakový jazyk - zjednodušená projevová stránka - nižší znaková zásoba - jeho vývoj je pomalejší než vývoj mluvené lidské řeči u slyšících - předběžná stádia vývoje dětské ZJ – do 7-8let - začátky vlastního vývoje znakového jazyka – 8-9let - velkou roli hrají gesta, mimika, situační významový kontext, pantomima, obrazy, logické souvislosti, intuice o Schematické porovnání vlastního znakového jazyka neslyšících a znakované češtiny (Janotová, Řeháková, 1990) Prostředky komunikační ZJ vlastní znaky neslyšících, mimika, prstová abeceda, částečně mluvená řeč ZČ znaky znakované češtiny, mluvená řeč vysílaná v plném kontextu, prstová abeceda, okrajově i mimika Obsah dorozumívání ZJ jednodušší ZČ složitější Nejčastější používání ZJ dorozumívání neslyšících mezi sebou navzájem v neformálních kontaktech ZČ sdělování neslyšícím ve formálních kontaktech, dorozumívání ohluchlých po dokončení vývoje řeči, dorozumívání některých sluchově postižených s rozvinutou mluvenou řečí Srozumitelnost pro neslyšící ZJ dobrá, neslyšící ovládají ZČ není vždy dobrá, neslyšící neovládají v plném rozsahu Struktura jazyka ZJ zejména podstatná jména a slovesa ZČ prakticky všechny slovní druhy