Vznik a charakter moderní společnosti LITERATURA: Foucault, M. Dohlížet a trestat, Praha: Dauphin, 2000. Foucault, M. Je třeba bránit společnost. Praha: Filosofia, 2005. Gelner, E. Podmínky svobody. Brno: CDK, 1997. Keller, J. Dějiny klasické sociologie. Praha: Slon, 2004. Keller, J. Úvod do sociologie. Praha: Slon 2001. Simmel, G. Peníze v moderní kultuře a jiné eseje. Praha: Slon, 1997. Soubigou, A. Tomáš Garrigue Masaryk, Litomyšl: Paseka, 2004. PŘECHOD Způsoben mnoha faktory navzájem se podmiňujícími è nelze určit událost, která změnu spustila FAKTORY: • uvolnění stavovských principů • vnitřní diferenciace stavů (př. sedláci – sedláci, čeleď, nádeníci, vesničtí řemeslníci, domácí dělníci) • změna statusu – především ve městech (chudí řemeslníci -> možnost zboatnutí -> stávají se patriciji města) PŘECHOD • vznik centralistických států, upravující moc šlechty, lénních pánů – snaha vytvořit vztah vládce poddaní, a tak pomalu proměňující lénní systém • monopolizova sociální regulaci • monopolizovat a sjednotit soudní výkonnou a zákonodárnou moc • podřídit vše centrálnímu daňovému systému • centralizace jedné státní policie • vznik stálé státní armády è PŘECHOD è zmenšení moci lokálních pánů nad pracujícími • snaha celoplošně regulovat cechovní pravidla (rozbití moci cechů) • manufakturní výroba se mění na tovární • změny v zemědělství (více a lešpích strojů) • uvolnění velké části obyvatelstva z připoutání k půdě • větší uvědomění si individuality PŘECHOD (Keller, 1997, s. 12–24) • migrace do měst • dělníci (x žebráků, tuláků) trpěni jako nutná součást vznikajícího systému • GENERALIZACE TRHU *zánik stavů a vznik pružnější stratifikace – TŘÍDY OSNOVA NÁSLEDUJÍCÍ ČÁSTI TRH INDIVIDUALIZACE / NIVELIZACE PENÍZE DISCIPLINACE NÁROD TRH (Keller, 2001, s. 14–19) V tradiční společnosti – města, správní oblasti, pomalé propojování (dálkový obchod), mimo trh stojí mnoho produktů konzumováno v domácnosti i hlavní masa pracovní síly – sedláci. V moderní – naprosté propojení původně oddělených trhů – tzv. GENERALIZACE TRHU hlavní znak: vše podléhá trhu – i půda!! – i pracovní síla TRH (Keller, 2001, s. 14–19) Karl Polanyi (1886–1964) Velká transformace TRADIČNÍ Ø ekonomika tradiční spol. vzniká z institucí – rodina, náboženství, vesnická pospolitost Ø tradiční společnosti – příbuzensví, později stavy řídí společnost (stavy = zjednodušené příbuzenství ve společnostech, kde nelze určit příbuznost) MODERNÍ Ø přeměna práce a půdy ve zboží, dříve mimo è nemohl se rozšířit trh na oblasti zemědělské výroby (70% vší produkce) Ø poptávka po pracovní síle, cena pracovní síly (mzda) Ø nemajetná osoba musí prodat svoji práci, aby se mohla uživit TRH (Keller, 2001, s. 14–19) Ø moderní společnost ekonomika utváří a proměňuje instituce – rodina, stát, náboženské denominace Ø objevuje se dělba práce, disponování půdou, organizace výroby Ø k osamostatňování trhu za dohledu státu Ø vznik národních trhů, stát vnutil společnosti tržní organizaci výroby čistě z mocenských důvodů (podobné jako u Fontany) Ø v rovině ideologie – legitimace tržní organizace pomocí ideologie emancipace individuí Ø stavy jsou nahrazeny třídami, práva a povinnosti se řídí movitostí a možnostmi prodávat vlastní či kupovat cizí práci INDIVIDUALIZACE / NIVELIZACE (Keller, 2004, 338–343; Simmel, 7–33, 132–157) Georg Simmel (1858–1918) Sociální diferenciace Ø tradiční společnosti byly navzájem velmi různé, ale uvnitř velice homogenní (všichni byli stejní, neexistovalo soukromí v našem slova smyslu, člověk byl pevnou součásní skupiny) Ø moderní společnost – jedinec se individualizuje, vytrhává se z jedné skupiny, zapojuje se do skupin jiných, žádná skupina si nemůže činit nárok na celou jeho osobnost Ø to vyžaduje ale nivelizování komunit (skupin), musejí mít jisté vlastnosti stejné INDIVIDUALIZACE / NIVELIZACE (Keller, 2004, 338–343; Simmel, 7–33, 132–157) Ø stále větší počet vztahů mezi lidmi è širší prostor pro vlastní, individuální jednání  NUTNÉ aby exitovalo něco, co propojí všechny skupiny a individua Ø è peníze a změna společnosti s penězi spjatá Øè obecná disciplinace společnosti Øè národní komunita (stmelující různé skupiny) PENÍZE (Keller, 2004, 338–343; Simmel, 7–33, 132–157) Ø To, co se směňuje = hodnota jedné věci za druhou Ø Kdekoli byl systém směňování příliš složitý => nějaký směnný prostředek – zlato, drahokami, vzácné nádobí Ø Ale to příliš nepružné => PENÍZE Ø velice pružný nástroj pro vyjadřování hodnoty – nejdříve kryté hodnotou kovu (měďáky, stříbrňáky, zlaťáky), později zlatem ve zlatých rezervách, později hodnověrnou měnnou (dolar), dnes přechod na zcela fiktivní hodnotu měřenou důvěrou Ø Peníze se staly formou sociálních vztahů, reprodukují se vzájemnými inreakcemi PENÍZE (Keller, 2004, 338–343; Simmel, 7–33, 132–157) AMBIVALENTNOST PENĚZ Ø umožňují mnohost vztahů, osvobozují i historicky ke zmnožení těchto vztahů, je-li něco vyjádřeno univerzálním prostředkem navazovat vztahy na velkou vzdálenost př. 1)ve chvíli, kdy může po Josefinských reformách sedlák platit penězi pánům stává se na nich nezávislý, 2) žena, která si vydělává stává se pro muže i ekonomickým partnerem, není závislá atd.) Ø umožňují zcela mechanicky vyjádřit zcela přesně své přání (ovšem jen co se týče kvantity „za kolik“) př. 1) kolik si cením jihoafrického vína 2) cením svoji manžela /manželku (předmanželské smlouvy) PENÍZE (Keller, 2004, 338–343; Simmel, 7–33, 132–157) Ø peníze se vsunuli mezi jednoho sociálního aktéra a druhého např. sedláka a pána, berně se mění v daně, osvobození) Ø stejně tak se ale vsunuly i mezi další vztahy, které má jednotlivec k druhým i k sobě „… Peníze vsunují mezi člověka a jeho přání …usnadňující mechanismus… vzbuzují [tak] iluzi všech dalších věcí lze dosáhnout snadněji. Čím blíže je však štěstí, tím více roste touha po něm. Nejžhavější touhu a vášeň totiž nevzbuzuje to, co je nám absolutně vzdáleno… nýbrž něco, co nemáme a přitom se zdá – jak se to děje právě díky peněžní organizaci – že chvíle, kdy to budeme mít, je blíž a blíž…“ (Simmel, s. 19–20) DISCIPLINACE SPOLEČNOSTI (Foucault, 2000) Dalším prostředkem nivelizace individuí je DISCIPLINACE Michel Foucault (1926–1984) Dohhlížet a trestat Ø hlavní myšlenka – ukázat pomocí dobových textů a architektury, jak se vyvinulo zcela nové myšlení o společnosti Ø důvod disciplinace, velké pohyby společnosti, (to, co bylo typické jen pro 20% je najednou typické pro 80%) Kniha začíná citacemi • z 1757 – umučení královraha Damiena (s. 34–36) • z 1815 – denní řád Ústavu pro mladé vězně (s. 36 –38) DISCIPLINACE SPOLEČNOSTI (Foucault, 2000) Ø ukázat, že za změnou trestání nebyla pouze osvícenská snaha o humanizaci, ale celkový přístup k člověku Ø člověk má být vychován, disciplinován Ø stát je tu od toho, aby na to dohlížel è proto ve věcech, které má stát na starost – penalitní (trestný) systém, armáda, nemocnice, blázince, chudobince a školství se projevuje disciplince Ø nejdůležitějšími oblastmi sociálního života, masivní snaha po nivelizaci individuí Ø nutnost v době, kdy jiné prostředky, např. stavovský systém práv a privilegií, přestaly platit DISCIPLINACE SPOLEČNOSTI (Foucault, 2000) Ø i trestání se zařazuje do tohoto systému, už nemá být odstrašující podívanou, ale nápravou Ø tresty zasahují duši „…‘Aby trest vyvolal účinnek, který se od něj očekává, postačí, když újma, kterou způsobuje, převýší prospěch, jejž viník ze zločinu čerpal‘…“ (s. 146) Ø vzpomínka na bolest, na utrpení zajetí může sloužit jako prevence VĚZENÍ, KASÁRNA, NEMOCNICE, ŠKOLY, (+ TOVÁRNY) Ø ve všech těchto institucích podobné metody dohledu a nápravy DISCIPLINACE SPOLEČNOSTI (Foucault, 2000) Prostorová organizace • rozmístění subjektů (vězňů, žáků, nemocných) Ø takové, aby byl možný jednoduchý dohled è rozmístění do řad, čtverců, obvodů obr. DISCIPLINACE SPOLEČNOSTI (Foucault, 2000) • rozmístění dohlížejících Ø nejlépe panoptiální pohled DISCIPLINACE SPOLEČNOSTI (Foucault, 2000) NORMALIZAČNÍ SANKCE Ø jejím cílem = redukovat odchylky è Ø trest sankce, která má zamezit opakování odchylky (paradox: společnost, která si cení vyjímečnosti, je prostoupena sankcemi, které potírají odchylku, výjimku, jinakost) Ø nejvýznamnější součást trestu = osvojování obejitého zákona tzn. opakování, dril, např. odříkávání katechismu, opisování zákona, dril na apelplacu (pozůstatek: „Opiš stokrát: Nebudu zlý ke spolužákům.“) Ø závěr = přezkoušení – v nemocnicích vizity NACIONALISMU (Gellner, 1997) MOBILITA, ZMĚNA => NA ÚROVNI STÁTU Ø nutná reakce státu – rychlé prostředí MOBILITA => NA ÚROVNI JEDNOTLIVCE Ø * tzv. „modulárního / sektorového člověka“ Ø schopný komunikace, přebírání rolí, volnost ve vztazích k druhým Ø pozitiva: závazky se plní na základě racionálního ohodnocení, není potřeba rituál è * sekulárního státu Ø negativum: do úvahy se bere jen jeden či málo problémů – fragmentarizace lidského života Ø nutná standardizace, aby se společnost nerozpadla NACIONALISMU (Gellner, 1997) STANDARDIZACEè • OBČANSKÁ SPOLEČNOST – racionální soužití na základě pravidel • NACIONÁLNÍ STÁT – emocionální soužití, nahrazuje intenzitu tradičních skupin STÁT má monopol na definici tmelící „vysoké kultury“ ALE VZTAH MEZI STÁTEM A NÁRODEM SE RŮZNIL NACIONALISMU (Gellner, 1997) • atlantská oblast (Španělsko, Velká Británie, Francie, Nizozemí) – exitovaly homogenizované kultury a silný stát • oblast bývalé Svaté říše římské (německé země, italské státečky) – homogenizovaná kultura, čekající na * silného státu • přibližně oblast Rakouska-Uherska – příliš mnoho kultur, na relativně malém území, po rozpadu R-U vznik nacionálních států s příliš mnoha etnickými a národnostními menšinami • východ Evropy – vznik nenárodní pseudonáboženské ideologie, která přišla s jiným prvkem (mnohem více dogmatickým a ideologickým) standardizace