Nedoslýchaví
PhDr. Pavla Pitnerová
27. 10. 2009
o Nedoslýchavé A. Leonhardt (2001, str. 72) definuje jako „osoby, jejíž poškození sluchového orgánu způsobuje narušení sluchového vnímání do té míry, že pomocí sluchadel môže vnímat mluvenou řeč a i když omezeně, sluchovou zpětnou vazbou môže kontrolovat vlastní řeč."
Věk nalezení minimální sluchové vady (do 40 dB)
50%
(Lejska - web)
20%
i       i
20%
10%
1-2             3-4             5-6
7-8
9-10            11-12
Sluchově postiženým dětem chybí:
o schopnost zaměřit pozornost na konkrétní akustický signál,
o schopnost výběru relevantního signálu (např. řeči ve směsici jiných),
o schopnost porovnat dva akustické signály,
o schopnost doplnit chybějící část slova podle slovního vzoru uloženého v paměti,
o schopnost doplnit slovo do věty tak, aby dávala smysl,
o schopnost tvořit slova z nabídnutých hlásek,
o schopnost směrového slyšení (Lejska, 2003).
Řeč sluchově postižených
Při lehkých vadách (do 40 dB) nastupuje u dítěte normální (nebo jen mírně opožděný) vývoj řeči. Objevují se jen problémy s výslovností některých hlásek. Už i tyto vady by měly být v brzkém věku korigovány sluchadly.
Při středně těžkých vadách (40 až 60 dB) je třeba, aby dítě co nejvíce nosilo slúchadla. Je to tzv. boj o minuty. Vývoj řeči je opožděný, ale při domácí i logopedické péči lze dosáhnout výborných výsledků.
o   Při těžkých ztrátách sluchu (60 až 80 dB) je většina běžných domácích zvuků mimo dosah dítěte. Při včasném zachycení, intenzivní práci doma, soustavné logopedické péči, vhodných sluchadlech a troše inteligence a píle, může vystudovat.
o   Při tzv. praktické hluchotě (80 až 100 dB) se za pomoci dobrých sluchadel může naučit mluvit, bude hůř číst a vyslovovat (zvláště sykavky, které nedokontroluje sluchem).
Logo
Logopedická péče
Nejdřív motorika...
Rozvoj hrubé motoriky je podmínkou pro rozvoj motoriky jemne a motoriky mluvidel.
^dechová cvičení
r   hmatová cvičení
o   sluchová cvičení - rozeznávání zvuku
o   cvičení pozornosti
o   poznávání barev
o   gymnastika mluvidel
o   rytmická a hlasová cvičení
o   rozvíjení pasivní slovní zásoby
o   potom aktivní slovní zásoba...
o   nácvik jednoduché denní frazeológie (pozdrav, prosby,...)
o   vyprávění podle předlohy
o   a teprve nakonec nácvik artikulace.
principy logo terapie
všeobecné principy:
o motivace
o podmiňování -odměny
o zpětná vazba
o opakování
o automatizace
osvojených dovedností
pedagogické principy:
o  uvedomelosti
o aktivity
o  náklonnosti
o soustavnosti
o trvalosti
o posloupnosti
o individuálního přístupu
principy logo terapie
specifické logopedické principy:
o   minimální akce - jakékoli cvičení by nemělo působit námahu
o   relaxace - zklidnění při navazování kontaktu
o   komplexnost - týmový přístup
o   symetričnost terapeutického vztahu - v doprovodu rodičů, terapeut je rodičům partnerem ne nadřazený
o   multisenzoriální jDřístup nebo monosenzionární -
dle potřeby, zaměřen na konkrétní postižení
o  včasná stimulace
o   imitace přirozeného, normálního vývoje řeči
o   překonávání komunikační bariéry - nechuť komunikovat
o konkrétnější principy při terapii jednotlivých druhů NKS - nap)ř. při dyslalii - princip užívání pomocných hlásek -každá z poruch má ještě konkrétnější ped. přístupy
přírodní zvuky a onomatopoa
o zkoušíme při různých hrách,
o dítě si přirozeně trénuje artikuiaci hlásek
o např. had syčí sss.., vítr dělá ffíí.., mašina jede ššš...
Integrace
podmínky integrace, spolupráce s SPC, služby poskytované SPC integrovaným žákům, učitelům běžných škol a rodičům
Kritéria pro integraci
(Janotová, Svobodová, 1998)
o   Dítě (školní zralost, připravenost, užívání pomůcek, postoj k sobě).
o   Rodina (aktivní spolupráce, reálná očekávání, pozitivní vztah).
o   Škola (ředitel/ka, učitelé, žáci).
o   SPC (poradenství).
o   Prostředky speciálně-pedagogické podpory
(asistent, kompenzační a rehabilitační pomůcky, úprava podmínek).
o   Forma integrace (individuální, skupinová).
o   Další faktory (sociálně-psychologické mechanismy).
Výhody integrace
(Janotová, Svobodová, 1998)
o v místě bydliště
o identifikace se skupinou slyšících
o běžná škola je výzvou, podnětem
o dostatek mluvních vzorů
o lepší školní a řečové výkony
o musí se vyrovnávat se všedními potížemi
o význam pro zdravé děti
o lepší návaznost - střední a vysoké školy.
Nevýhody integrace
(Janotová, Svobodová, 1998)
o učitel si nemusí uvědomovat odlišnost přístupu
o dítě se může cítit izolované
o velký počet žáků ve třídě
o neochota spolužáků pomáhat
o špatná akustika, hladina hluku
o větší vytížení rodičů.
Příprava školy na přijetí žáka
o       Materiální a finanční zabezpečení
o       Podmínky běžného fungování žáka ve škole
o       IVP
o       Organizace a forma výuky
o       Hodnocení
o       Mimoškolní aktivity organizované školou
o       Existence integračního týmu a koordinátora integrace na škole
o       Role a postavení asistenta
o       Odborné zajištění integrace
o       Vztah spolužáků k integrovanému žákovi
o       Komunikace rodičů žáka se školou
Podmínky vzdělávání:
o   právo na výběr vzdělávací cesty (např. bilingvální program, orální program, program totální komunikace),
o   nižší počet žáku ve třídách,
o   znalost problematiky sluchového postižení všemi pedagogy; individuální přístup učitele k žákovi,
o   možnost úpravy obsahu učiva jednotlivých předmětu,
o   znalost speciálních metod a jejich používání ve výuce sluchově postižených,
o   pokračování v logopedické péci podle potřeb žáku,
o   mateoriální a technické vybavení a účinné kompenzační pomůcky (místnosti upravené k výuce, individuální slúchadla, skupinové naslouchací soupravy, dostatečné vybavení videorekordéry a televizory, počítače, psací telefony, faxy, indukční smyčky...),
o   běžné i speciálnj učebnice, výukové videoprogramy, didaktické pomůcky.
Individuální vzdělávací plán
o IVP je závazným dokumentem pro zajištění speciálních vzdělávacích potřeb žáka.
o IVP je součástí osobní dokumentace žáka.
o Zpracovává se před nástupem žáka do školy ve spolupráci se školským poradenským zařízením a s rodiči žáka.
Učitel
Učitel je ústřední postavou dlouhodobého integračního procesu.
(Sobotková, 2003)
Učitel
o zájem o další vzdělávání a získávání informací
o pomoc žákovi překonávat obtíže
o tvoří třídní klima
o pomoc spolužákům přijmout, komunikovat, pomáhat
o spolupráce s rodinou
o spolupráce se speciálním pedagogem SPC
o mohl by navázat na dosavadní zkušenosti z materské školy.
Učitel sluchově postiženého žáka by měl dbát na:
o kontrolu, zda žák porozuměl (zpětná vazba),
o nutnost shrnutí diskuze,
o vysvětlení, co se bude dál dělat (při změně činnosti či tématu rozhovoru),
o zapisování pokynů a čísel stránek úkolů,
o písemné členění vyučovací jednotky s vyznačením nejdůležitější části učiva,
o dôkladné vysvětlení nových pojmů.
Rušivé situace, vznikající ve třídě:
I
o   mluví-li více dětí najednou,
o   odrazy zvuku od stěn a stropu, magnetické tabule, nevhodná podlahová krytina,
o   okna, propouštějící hluk z okolí školy,
o   pomůcky, vydávající zvuk,
o   stejná činnost všech žáku.