Seminář sociální psychologie

   Člověk a sociální prostředí. Sebepercepce a sebeprezentace jako výsledek sociální interakce a
                                    sociálního učení. Atribuce.

Kontexty sociální interakce

p  Fyzické kontexty

n  Aneb od tlačenice k architektuře

n  Psychologie životního prostředí

Kontexty sociální interakce 2

p  Sociální kontexty

n  Scénář (Schank, Abelson, 1977)

p Sociální chování se podobá hraní podle scénáře

n  (Sociální) role

p Role – modely chování ve vztahu k jiným osobám

p Role, které hrajeme se stávají součástí našeho já (Goffman, 1959)

p Role pozorujeme a ve vhodných podmínkách využíváme

§  Sociální učení (Bandura)

§  Imitace (napodobení)

§  Modeling (přejímání vzorů)

§  Srv. Např. Zimbardo (dozorci, vězni)



Kontexty sociální interakce 3

n  Sociální schémata

p Sociální vědomosti jsou uchovávány v pružných rámcích, které řídí naše chování

p Např. scénář, role

p Další typy (Baron, Byrne, 1984)

§  Schéma rolí

§  Schéma osoby

§  Sebeschéma

§  Průběžně korigováno; „jací jsme“

§  Zkušenost i pozorování vl. chování v soc. situacích

§  „Sluší mi tohle?“

Kontexty sociální interakce 4

p  Sociální identita

n  Skupiny, které nás obklopují

p Primární skupina

p Skupina vrstevníků „peer group“

n  Sociální identifikace se skupinou

p Přejímání hodnot, norem…

p Teorie minimálních skupin (Tajfel)

§  Vnitřní (in-group) a vnější (out-group) skupiny

p Přirozené procesy kategorizace

§  Stereotypy

§  Předsudky



Kontexty sociální interakce 5

p  Kulturní kontexty

n  Etnocentrismus (všechno, co vím o lidech…)

n  Např. Hsu

p Pojetí sebe sama („jáství“) se liší mezi Američany a Asijci

n  (…)



Kontexty sociální interakce 6

p  Sebepojetí

n  Typické pro evropské myšlení (srv. Descartes, Locke, Hume)

n  Sociální srovnávání (W. James, 1890; „významní druzí“)

n  Zpětná vazba (Cooley, 1902) – „zrcadlové já“

p Naše představa o tom, jak o nás asi uvažují druzí…

n  „já“ jako série rolí (Goffman, 1959) – repertoár rolí

n  Internalizace podmínek hodnoty (C. Rogers)

p Pozitivní zpětná vazba

p Sebeaktualizace



Kontexty sociální interakce 7

p  Sebeúcta (self-esteem)

n  Liší se od popisného sebeobrazu (self-image)

n  Internalizace sociálních soudů, hodnotící

n  Coopersmith (1968)

p Nízká, střední, vysoká sebeúcta

§  Jaké jsou děti s…?



n  Sebeúčinnost (self-efficacy)

Atribuce

p hledání „příčin“ i příčin vlastního chování i chování druhých osob

p poznání těchto příčin nám umožňuje chápat svět jako předvídatelný, jednodušší a kontrolovatelný

p nejde o hledání objektivních příčin, ale o subjektivní výklad skutečnosti naivními nebo laickými
teoriemi

p máme potřebu atribuovat především chování, které se odlišuje od běžného

Atribuce - chyby

Každý je naivním psychologem…

p  Interní (dispoziční) příčiny

n  charakteristiky osobnosti

n  přesvědčení

p  Externí (situační) příčiny

n  situační tlaky/vlivy



p  Příklad:

Pozdní odevzdání anotace posteru studenty

p Vniřní: jsou líní, chlastají, flákají se

p Vnější: mají problémy doma, pracují, randí ;)

Atribuce - Základní atribuční chyba:

p Základní atribuční chyba (Ross, 1977)

Je všeobecná tendence přeceňovat u druhých osob význam osobnostních vlastností na úkor situačního
kontextu

Co je na obrázku?

Rozdíly ve vnímání situace

p  Pozorovatel -> Interní atribuce

p  Aktér -> Externí atribuce



p  Co je v centru pozornosti?

n  Pro Pozorovatele:  Aktér

n  Pro Aktéra:  Všechno, krom aktéra (zejména vlastní situace)



Atribuce - Efekt aktéra a pozorovatele

p Rozdílné atribuce aktérů a pozorovatelů:



p aktéři (ti, kteří uskutečňují jednání) mají tendenci přisuzovat za zdroj svého chování situaci,

p pozorovatelé (ti, kteří pozorují jednání) jsou náchylnější označovat za zdroj chování samotného
aktéra.

Atribuce - Sebeochranné atribuce

= tendence aktérů připisovat úspěch sobě samému a neúspěch situačním faktorům

p Vysvětlení: úspěch souvisí se sebehodnocením a přiznání si viny za vlastní neúspěch snižuje
sebehodnocení;

p atribuování neúspěchu situačním faktorům umožňuje podržení sebeúcty a pozitivního obrazu o sobě

Atribuce - Tendence nápadnosti

p tendence pozorovatelů připisovat větší odpovědnost těm jednotlivcům, kteří se nějakým způsobem
odlišují

Egocentrická tendence

= při skupinové práci se projevuje tendence členů připisovat si větší odpovědnost za úspěch a
atribuovat odpovědnost za neúspěch druhým



p Návaznost na další aspekty ped. praxe – např. soc. klima (Abrami et. al. 1995)

Počáteční atribuce jsou velmi odolné

p  Postoje (Lord, Ross a Lepper)

n  Upevnění postojů k trestu smrti (přijetí, odmítnutí)

n  Prezentace dvou „nových“ studií (má/nemá vliv na zločinnost)

n  Názory se posunují k extrémům ve směru původních

p  Náhodné události (Langer a Roth)

n  Počáteční úspěšnost v odhadu v hodu mincí (10 pokusů)

n  U úspěšných větší očekávání přesnosti u 100 hodů



Praktické dopady chybných atribucí

p  Můžeme se zcela mýlit

n  Např. základní atribuční chyba

p  Tato přesvědčení mají tendenci odolávat navzdory faktům (viz výše)

p  Naše mylná přesvědčení a názory mohou konstruovat novou sociální realitu

n  Např. sebenaplňující proroctví, učitelovo pojetí výuky atp.