Cíle výchovy - stejně jako každá lidská činnost, musí mít i pedagogická činnost učitele a žáků ve vyučování svůj cíl - tuto myšlenku vyjádřil už Jan Amos Komenský - cíl chápeme jako ideální představu předpokládaných výsledků, jichž má být ve výchově dosaženo - cíle výchovy se mění s vývojem společnosti, aktualizují se - jednotlivé pedagogické koncepce jsou nejednotné v oblasti cílů výchovy - z výchovných cílů vyplývají obsah, prostředky, principy, metody a formy výchovy - výchovného cíle dosahujeme soustavou výchovných prostředků v relativně dlouhodobém procesu cíl tedy musí být neustále srovnáván s realitou - cíle jsou konkretizovány v obsahu výchovy (učební plány, učební osnovy a učebnice) - problematikou cílů se zabývá pedagogická teleologie - dva směry přístupu k problematice cílů: - indeterministický ­ odmítá společenskou podmíněnost výchovných cílů, původ cílů nachází v nadpřirozených silách, nezávislé na vývoji společnosti - deterministický ­ vychází ze společenské podmíněnosti výchovných cílů, musí být v souladu se dvěma základními stránkami výchovného procesu : stránka subjektivní ­ psychická úroveň vychovávaných stránka objektivní ­ stav společensko-ekonomických vztahů i vývoje společnosti - funkce cílů výchovy (Blížkovský) - orientační a anticipační - správná pedagogická orientace, anticipace základních pedagogických možností - motivační a stimulační - dosahování postupných cílů a úspěšné překonávání překážek - realizační - správně stanovené cíle = proměna pedagogických představ ve skutečnost - regulační - srovnávají hodnotu žádoucího výsledku (cíle) s hodnotou dosaženého výsledku - metody při vymezování cílů výchovy - analýza ­ zkoumány jsou potřeby společnosti a požadavky kladené na člověka - empirická metoda ­ metoda využívající výsledků z výzkumných studií - členění výukových cílů (obecné): - kognitivní (vzdělávací, poznávací) - osvojování poznatků a intelektových dovedností (znalost, porozumění, aplikace, analýza, syntéza a hodnotící posouzení) - afektivní (postojové, hodnotové) - osvojování postojů, tvoření hodnotové orientace (vnímavost, reagování, oceňování hodnoty, integrování hodnot) - psychomotorické (výcvikové) - osvojování psychomotorických dovedností (řeč, psaní, manipulace, imitace, zpřesňování, koordinace, automatizace) - cíle lze však členit a klasifikovat i podrobněji (Kádner) - individuální ­ snaha o osobní rozvoj a uplatnění jedince (antika, humanismus a reformace, J.Locka a J:J. Rousseaua a F.Nietzscheho) - sociální ­ zaměření k zapojení člověka do společnosti, tak aby byl schopen uvědoměle a kvalifikovaně plnit své sociální funkce; vychovat jedince co nejvíce prospěšného společnosti (Aristoteles, Platon, Helvétius, Lindner, Drtina a Masaryk) - je nutné aby ve výchově byly zastoupeny oba cíle - materiální / informativní ­ orientace na osvojení konkrétní učební látky důležité pro zvládnutí teoretických i praktických úkolů (fakta, konkrétní vědomosti, dovednosti, návyky) - 1 - - formální / formativní ­ zaměření na rozvoj schopností člověka, učební látka chápána jako prostředek formálního rozvoje vychovávaného (duševní schopnosti,, myšlení žáků, paměť, logické usuzování, fantazie) - obecné ­ společný veškeré výchově, shrnuje specifické cíle týkající se konkrétních dovedností, vědomostí, návyků a utváření postojů a potřeb spjatých s oborem; plnění těchto cílů je zaměřeno na celou populaci - odborné / specifické ­ speciální konkretizací obecných cílů; osvojování vědomostí, dovedností a návyků, které jsou nezbytné pro výkon určité profese - adaptační ­ vedou člověka k přizpůsobení se stávajícím podmínkám - anticipační ­ výchovné působení orientováno k budoucím potřebám jedince i společnosti - teoretické ­ zaměření na vytvoření systému vědomostí - praktické cíle ­ uplatnění teoretických vědomostí v praktickém životě, rozvíjení dovedností a návyků - autonomní / vnitřní ­ vycházejí od jednotlivce a jsou produktem jeho potřeb a vůle; stanovuje si je sám jedinec - heteronomní / vnější ­ stanoví jiní činitelé (stát, skupina, vychovatel, rodiče ad.); je nutné aby vychovávaný tyto cíle přijal za vnitřní - někdy ještě připojovány další dva cíle (Pařízek): - hodnotové ­ zdroj v potřebách a zájmech lidí (hodnotová orientace člověka) - operační ­ klasifikace lidských činností (pracovní, sociální, zdravotní, výchova dětí, vzdělávací) které si má jedinec osvojit - další možné dělení (Svobodová) - Učení je skryté bohatství ­ dokument vydaný celosvětovou organizací UNESCO - vytýčeny záměry pro utváření společnosti v 21.století - učit se poznávat ­ rozvíjet dovednosti potřebné k učení a získávání znalostí - učit se jednat ­ žáci si osvojují sociální role a získávají žádoucí postoje - učit se být ­ žáci se mají naučit rozumět své vlastní osobnosti, podpora individuality - učit se žít společně ­ učit se žít s ostatními ­ škola připravuje žáky na život ve společnosti, aby uměli spolupracovat, pomáhat druhým - Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV) - cíle a klíčové kompetence, které shrnují vědomosti, dovednosti, schopnosti, postoje a hodnoty které má škola rozvíjet - umožnit žákům osvojit si strategii učení - podněcovat žáky k tvořivému myšlení, logickému uvažování a řešení problémů - vést žáky k všestranné komunikaci - rozvíjet schopnost spolupracovat a respektovat výsledky práce - připravovat žáky k schopnosti projevovat se jako svobodná a zodpovědná osobnost - utvářet u žáků potřebu projevovat pozitivní city v chování, jednání a prožívání životních situací - učit žáky aktivně rozvíjet a chránit své fyzické, duševní a sociální zdraví - vést žáky k toleranci a ohleduplnosti k druhým - pomáhat žákům poznávat a rozvíjet své reálné schopnosti a možnosti - na základě vytýčených cílů jsou formulovány v RVP ZV klíčové kompetence - kompetence k učení - kompetence k řešení problémů - kompetence komunikativní - kompetence sociální a personální - 2 - - kompetence občanské - kompetence pracovní - za nejklíčovější pro problematiku cílů výchovy lze považovat kompetence k učení - výukový cíl - kvalitativní a kvantitativní změny u žáků v oblasti kognitivní, afektivní a psychomotorické, kterých má být dosaženo v procesu výuky - zamýšlený výsledek učební činnosti, ke kterému učitel se žáky směřuje - požadavky na výukové cíle : - komplexnost - vzdělávací (kognitivní) cíle - výchovné (afektivní) cíle - výcvikové (psychomotorické) cíle - soudržnost - cíle jednotlivých druhů škol - cíle jednotlivých předmětů - cíle jednotlivých ročníků - cíle jednotlivých tématických celků - cíle jednotlivých témat - cíle jednotlivých vyučovacích hodin - kontrolovatelnost - požadovaný výkon (co musí žák umět) - podmínky výkonu (jak žák realizuje ­ sám, skupina) - norma výkonu (kolik úloh vyřešit, s jakým počtem chyb) - přiměřenost - stanovit cíle dostatečně náročně, ale zároveň splnitelné pro žáka - realizuje se pomocí Bloomovy taxonomie cílů - kategorie cílů: - znalost (zapamatování) ­ znovuvybavení znalostí a jejich reprodukce, aktivní slovesa pro vymezení cíle ­ definovat, opakovat, reprodukovat,... - porozumění ­ pochopení znalosti, akt. slovesa ­ jinak formulovat, vysvětlit, vyj. vlastními slovy - aplikace ­ transfer učení do situací pro žáka nových, akt. slovesa ­ aplikovat, uvést vztah mezi..., navrhnout, řešit,... - analýza ­ schopnost rozlišit významné údaje od méně významných či nevýznamných, akt. slovesa ­ analyzovat, provést rozbor, rozlišit,... - syntéza ­ schopnost žáka skládat části v celek, umět vyhledávat části z různých pramenů a skládat je do nových útvarů, akt. slovesa ­ syntetizovat, skládat, shrnout - hodnocení ­ schopnost posoudit hodnotu myšlenek, dokumentů, způsobů řešení, akt. slovesa ­ obhájit, posoudit, zhodnotit,... - členění cílů někdy pojímáno pouze jako pomocné, cíle mají být pojímány soustavně a jednotně - z tohoto hlediska dělíme cíle na : - subjektivně-objektivních vztahů (cíle vnější a vnitřní) - obsahu (cíle celkové a dílčí) - rozsahu (cíle obecné, konkrétní a jedinečné) - hierarchie (cíle nadřazené a podřazené) - pedagogického zřízení (cíle strategické, taktické a operativní) - náročnosti (cíle maximální, optimální, minimální) - 3 - - 4 - realizovatelnosti (cíle nerealizovatelné, obtížně realizovatelné, reálné a snadno uskutečnitelné) - závaznosti (cíle obecně závazné, výběrově závazné a nezávazné) - časové náročnosti (cíle blízké, střední, vzdálené) - přizpůsobenosti konkrétním podmínkám výchovy (cíle standardní a přizpůsobené aktuálním zvláštnostem) - chyby učitelů při vymezování výuk. cílů: - stanoví cíl příliš obecně - nahrazují cíl tématem - namísto cíle popisují svoji činnost - formulace cíle připouští různou interpretaci - struktura cílů výchovy - nejobecnější, globální cíl ­ nejzákladnější představa o vychovávané osobnosti - dílčí cíle ­ vzdělávací a výchovné požadavky, obsahy znalostí a vlastností, požadavky na osobní rozvoj jednotlivých složek výchovy - cíle formativní a institucionální ­ konkrétní výchovné a vzdělávací instituce, jejich dokumentace a normy - cíle individuální - učitel pracuje s cíly ve všech fázích výuky (při projektování // plánování, v přípravné fázi hodiny, na počátku vyučovací hodiny, v jejím průběhu i na konci vyučovací hodiny) - současné cíle výchovy zaměřeny na plnohodnotný, svobodný rozvoj jedince jako osobnosti aktivní, se schopností rychlého a pružného rozhodování a dalšího seberozvoje - v ČR cíle výchovy podmíněny Ústavou České republiky, výchovné cíle v textu školského zákona z roku 1990 Literatura : BLÍŽKOVSKÝ, B. Systémová pedagogika pro studium a tvůrčí praxi. Ostrava : Amosium servis, 1992. GRECMANOVÁ, H., HOLOUŠOVÁ, D., URBANOVSKÁ, E. Obecná pedagogika I. Olomouc: Hanex, 1999. JŮVA, V. sen. a jun. Úvod do pedagogiky. Brno: Paido, 1999. KALHOUS, Z., OBST, O. a kol. Školní didaktika. Praha: Portál, 2002. POSPÍŠIL, R., VLČKOVÁ, K. Úvod do pedagogiky. ELPORTÁL, Brno: MU Brno, 2006. s. 88. ISSN 1802-128X. https://is.muni.cz/auth/elportal/studovna.pl. 1. PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. Praha: Portál, 1997. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 3. rozšířené vydání. Praha: Portál, 2001. SVOBODOVÁ, J., ŠMAHELOVÁ, B. Kapitoly z obecné pedagogiky. Brno: MSD, 2007. VORLÍČEK, CH. Úvod do pedagogiky. Praha: Karolinum, 1994.