Podmínky výchovy - výchova = subjekto-subjektový proces, pedagog žák (není pasivní), má v sobě sebeutvářecí prvek - podmínky výchovy jsou determinanty procesu výchovy, vedení, kultivace i utváření lidí - podmínky výchovy jsou nesčetné, mimořádně diferencované i vzájemně propojené - chceme-li jednotlivce plně rozvíjet, musíme jej také dostatečně dobře znát, je nutné znát aktivity jedince a životní prostředí v němž žije - mezi podmínky výchovy jsou často řazeny i osobnosti, které se na výchově podílejí, dále věci a předmětné okolnosti - podmínky výchovy jsou charakterizovány celkovou dosaženou úrovní života a životního prostředí vychovávaných i vychovatelů - podmínky výchovy jsou dány tím, co existuje, včetně zjevných i skrytých možností - teoreticky spadá pod tento pojem celá mimovýchovná realita a z výchovy vše, kromě jejích cílů a prostředků - podmínky výchovy jsou východiskem, a do jisté míry i výsledkem výchovy - je třeba rozlišovat mezi následujícími pojmy : - okolí ­ souhrn všech vnějších podmínek přírodních i sociálních bez ohledu na to, zda jsou pro člověka zdrojem vývojových podnětů nebo nejsou - prostředí ­ omezujeme jen na okolní jevy, které mají pro určitého člověka nějakou subjektivní hodnotu účinkující jako podnět na něž nevědomě i vědomě reaguje - orientace na podstatné podmínky výchovy směřuje k objevování základních příčin pedagogických úspěchů i neúspěchů - je třeba rozlišovat příčiny hlavní od příčin vedlejších - vědeckým zjišťováním podmínek výchovy se zabývá pedagogická diagnostika - za použití diagnostických metod (ústní a písemné zkoušky, rozbor učební činnosti, analýza výkonu, test, rozhovor) dospívá k pedagogické diagnóze žáka - taxonomie podmínek výchovy je předpokladem taxonomie výchovných cílů a prostředků Dělení podmínek výchovy : - vnější podmínky - vnitřní podmínky - vnější podmínky výchovy tvoří sociální i přírodní okolnosti, za nichž výchova probíhá, vliv existujícího životního prostředí na vychovávané - osobnosti, dosažená úroveň života, životní prostředí vychovatelů i vychovávaných, formativní vlivy sociálního a přírodního prostředí - podmínkami výchovy jsou čas, velikost školy a její vybavení, pravidla spojená s klimatem školy, kurikulum, učebny, jejich materiální vybavení, pomůcky, hřiště, dílny, laboratoře, knihovna, jídelna, učivo, řízení výchovného procesu, třída žáků chápaná jako sociální skupina, vyučujíc - faktory politické, ekonomické, vědecké, kulturní, duchovní, zdravotní i demografické - životní prostředí člověka je částí reality, se kterou jsou lidé v praktické duchovní interakci - prostředí kultivuje člověka tím více, čím uvědoměleji a aktivněji člověk kultivuje své životní prostředí - přehled nejdůležitějších faktorových polí životního prostředí člověka : 1. sféra vztahů ,,lidé-příroda" ­ člověk i prostředí se musí vyvíjet ve vzájemní interakci a nesmí se vzájemně poškozovat 1.1 vztahy ,,lidé-abiosféra" ­ interakce člověka s neživou přírodou - 1 - 1.2 vztahy ,,lidé-biosféra" ­ interakce člověka se živou přírodou 2. sféra vztahů ,,lidé-výsledky lidské aktivity" ­ má formativní těžiště v uspokojování i kultivování lidských materiálních i duchovních potřeb 3. sféra vztahů ,,lidé-lidé" ­ zahrnuje faktory sociální a osobnostní, je formativně nejvýznamnější složkou životního prostředí člověka 3.1 ,,lidé-širší sociální prostředí" ­ světová populace, společenství kontinentů 3.2 ,,lidé-užší sociální prostředí" ­ vrstevníci, známí, studijní skupiny 3.3 osobnostní faktory ­ interakce dvou lidí a vztahy člověka k sobě samému - výchovné prostředí ­ stimuluje zdravý a plný rozvoj člověka; je možné i potřebné využívat je výchovně; nejedná se jen o upravené byty, ale zejména o žádoucí hodnoty, sociální vztahy - vnější podmínky výchovy dále třídíme na: - přírodní a společenské - objektivní a subjektivní - věcné a osobní - materiální a duchovní - obecné a konkrétní - pedagogický zřetel k obecným cílům a kulturním potřebám by nebyl nic platný, kdybychom jej nedokázali aktuálně a regionálně konkretizovat, kdybychom zanedbávali kultivaci vztahů žáků k prostředí, jejich bydlišti, škole a životu - účinná výchova žádoucích vztahů člověka ke skutečnosti musí postupovat od blízkého ke vzdálenému (pedagogický princip J.A.Komenského) - složky novodobého životního prostředí - rodina - skupina - hromadné sdělovací prostředky - vnitřní podmínky výchovy tvoří komplexně pojatá dosažená úroveň vychovávaných jednotlivců i skupin - vnitřní podmínky výchovy určitých edukantů tvoří : - fyzické (tělesné) a psychické (duševní) předpoklady jedince (vrozené, získané vlastnosti žádoucí i nežádoucí) - veškeré výchovně vzdělávací výsledky - výsledky jejich dosavadního pedagogicky nezáměrného utváření - jsou dány vlohami a dispozicemi člověka - vnější podmínky, dané dosaženou úrovní vývoje životního prostředí, a vnitřní podmínky, dané dosaženou úrovní vývoje vychovávaných, se vzájemně složitě ovlivňují a podmiňují - pro pochopení chování člověka je nutné poznat vnější i vnitřní podmínky života - obecně rozlišujeme podmínky: ­ eufunkční ­ pozitivní formativní vlivy i účinky životního prostředí i životních zkušeností vychovávaných ­ neutrální ­ formativní účinky s vlivem ryze neutrálním ­ disfunkční ­ představují všechny formativní účinky, které jsou převážně rušiví, negativní - další členění podmínek výchovy (HORÁK, KOLÁŘ In SVOBODOVÁ, ŠMAHELOVÁ): - podmínky biologické povahy - týkají se vychovávaného jedince a vnitřní struktury a stavu jeho osobnosti, řadíme sem: - 2 - - vnitřní podmínky (dědičné faktory, zdravotní stav, biorytmus) - vnější vlivy přírodního prostředí a jeho zpětný vliv na člověka - předpoklady vývoje jedince dané dědičností - biologická struktura jedince - biologické mikro a makro prostředí - zdravotní stav - hygienické podmínky života - způsob uspokojování základních životních potřeb - podmínky psychické povahy - označují úroveň psychických procesů a vlastností vychovávaného, patří sem: - konkrétní stav a úroveň žáků (učitel ho zná a stává se podmínkou) - úroveň poznávacích procesů a kvalita dosavadního poznání - vlohy, schopnosti, nadání, talent, temperament - emocionalita, emoční inteligence - volní a charakterové vlastnosti - potřeby, motivace, aspirace, zájmy - podmínky sociální povahy - zabývají se užším i širším společenským prostředím, které vychovávaného jedince obklopuje (mikro a makro prostředí), zařazujeme sem: - konkrétní uspořádání společnosti po stránce politické, ekonomické, kulturní a právní - převládající hodnoty, které řídí chování lidí - sociální struktura společnosti - převládající životní styl a tradice - sociální skupiny ovlivňující vychovávaného - pedagogická teorie a praxe by se měla více podílet nejen na poznávání, ale i na přetváření podmínek současné výchovy - výchovu charakterizuje mnohem více snaha o překonávání dosažené úrovně života než přizpůsobování se stávajícím poměrům - výchova sama je nenahraditelnou podmínkou života člověka - humanizace podmínek výchovy ­ rozlišovat celou škálu podmínek výchovy od relativně snadno změnitelných ­ neopomínat ani podmínky obtížněji a těžce změnitelné ­ stabilní životní a výchovné podmínky (nedokážeme uspokojivě ovlivňovat) aktivní životní pozice lidí vůči podmínkám jejich života není ovšem ani zda bez nadějí - jedna ze základních příčin nízké účinnosti výchovy je nedostatečné poznávání, využívání a přetváření současných podmínek výchovy - pedagogická diagnostika ­ zjišťování, identifikování a hodnocení úrovně rozvoje žáka (žáků) jako výsledku výchovného a vzdělávacího působení; při diagnostikování se zjišťuje, jaký je žák v daném momentu (etapě) výchovy a vzdělávání a zda jeho vlastnosti (stav rozvoje) jsou v souladu s očekáváním (s cíli a záměry výchovy a vzdělávání) - utvářejí-li člověka jeho aktivity, zkušenosti i sociálně přírodní okolnosti, třeba dávat lidskou podobu celému lidskému životu i světu Literatura: BLÍŽKOVSKÝ, B. Systémová pedagogika pro studium a tvůrčí praxi. Ostrava: Amosium servis, 1992. - 3 - - 4 ČÁP, J., MAREŠ. J. Psychologie pro učitele. Praha: Portál, 2001. HORÁK, J., KOLÁŘ, Z. Obecná pedagogika. Ústí nad Labem: UJEP, 2004. JŮVA, V. sen. a jun. Úvod do pedagogiky. Brno: Paido, 1999. POSPÍŠIL, R., VLČKOVÁ, K. Úvod do pedagogiky. ELPORTÁL, Brno: MU Brno, 2006. s. 88. ISSN 1802-128X. https://is.muni.cz/auth/elportal/studovna.pl. 1. PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. Praha: Portál, 1997. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 3. rozšířené vydání. Praha: Portál, 2001. SVOBODOVÁ, J., ŠMAHELOVÁ, B. Kapitoly z obecné pedagogiky. Brno: MSD, 2007.