Pojetí výchovy a její hlavní rysy - rozdílná pojetí pedagogiky rozdílnými autory, velmi složité orientovat se v nich Typologie pojetí pedagogické vědy (Průcha) 1. Z hlediska účelovosti - pedagogika jako normativní teorie - pedagogika jako explorativní a explanační teorie 2. Z hlediska předmětu - pedagogika jako teorie výchovy - pedagogika jako teorie edukační reality 3. Z hlediska postavení mezi vědami - pedagogika jako věda filozofující - pedagogika jako věda sociální - pedagogická teorie nedospěla k jednotnému, přesně definovanému chápání svých ústředních pojmů Pojetí z hlediska názorových skupin autorů (Svobodová, Šmahelová) - autoři akcentující roli pedagoga nebo společnosti (Lindner, Kádner) - autoři akcentující osobnost žáka ve výchově (Rousseau, Montessori, Key, Steiner) - autoři hledající těžiště v interakci pedagoga a vychovávaného (humanistická, moderní, současná pedagogika) Jednostranný pohled na výchovu (Blížkovský) - varuje před jednostranností výchovy - pedeutocentrický model ­ vše podřízeno vůli vychovatele - pedocentrický model ­ vše podřízeno vychovávanému - teleocentrický model ­ přeceňuje roli výchovného cíle - technocetrický model ­ preferuje výchovné prostředky, metody, postupy - funkcionální model ­ zahrnuje do výchovy neznámé vlivy zprostředkované vnitřními i vnějšími podmínkami života Další pojetí výchovy (Horák, Kolář) - intuitivní pojetí ­ zobecnění individuálních a skupinových zkušeností vychovatele i vychovávaného - výchova jako předmět vědy ­ výchova jako předmět pedagogiky - výchova jako konkrétní společenská činnost ­ slouží k ovlivňování chování, jednání jednotlivce a dosažení změn ve společnosti - výchova jako zvláštní druh socializace ­ záměrné formování osobnosti člověka na rozdíl od nezáměrných vlivů - výchova jako adaptace na stávající podmínky a anticipace toho co bude ­ přizpůsobení se aktuálnímu stavu a předvídání//předcházení dalšímu vývoji Základní pojmy pedagogiky - výchova i vzdělávání se v české pedagogické teorii používají souběžně - výchova ­ činnost, která ve společnosti zajišťuje předávání ,,duchovního majetku" z generace na generaci; je hlavní složkou procesu socializace (= lidský jedinec se v průběhu života zespolečenšťuje); záměrné působení na osobnost jedince s cílem dosáhnout změn v různých složkách osobnosti - výchova intencionální (přímá) ­ bezprostřední působení pedagoga na jedince - 1 - - výchova funkcionální (nepřímá) ­ rozvoj osobnosti ovlivňován vhodně adaptovaným prostředím - vzdělání ­ proces záměrného a organizovaného osvojování poznatků, dovedností, postojů aj., typicky realizovaný prostřednictvím školního vyučování ?? - vzdělávání ­ specifická edukace, která je obvykle dlouhodobá a institucionalizovaná, realizují ji profesionální edukátoři a je obvykle legislativně vymezena co do svého průběhu a produktu ?? - edukační realita ­ úsek objektivní skutečnosti v níž probíhají nějaké edukační procesy - edukační proces ­ činnost lidí, při níž se nějaký subjekt učí a jiný subjekt mu toto učení zprostředkovává - edukační prostředí ­ je dáno fyzikálními podmínkami, zúčastněnými subjekty a jejich psychosociálními vztahy, prostředí v němž probíhá edukační proces - školní edukace ­ souhrnně pokrývá jak výchovu, tak vzdělávání v pojetí standardní pedagogické teorie Pedagogika jako normativní teorie - otázka účelovosti pedagogiky ,,K čemu vlastně pedagogika slouží?" - normativní účelovost pedagogiky pozor však na přecenění (ztrácí vědecký charakter, stává se metodikou správné výchovy) - v povaze pedagogiky, jakožto teorie vycházející z praxe a praxi (kromě jiného) sloužící, musí být zakotvena určitá složka předpisovosti, normovanosti, ideálu a vzoru - zprostředkující, instrumentální role pedagogiky Pedagogika jako explorativní a explanační teorie - pedagogika je explorativní teorie je založena na výzkumu a na poznatcích jím produkovaných - pedagogika je explanační teorie slouží k identifikaci a objasňování jevů edukační reality, poskytuje výklad o struktuře a fungování těchto jevů (zkoumá + objasňuje) - nejlépe posuzováno při porovnání tradiční pedagogiky a pedagogiky moderní - tradiční pedagogika ­ vytvářena z koncepcí předních teoretiků ­ jsou přesvědčeni o vhodnosti//žádoucnosti určitých principů a modelů edukace a vytvářejí teoretické konstrukce o tom, jaká má edukace být, jak má být ve školách realizována ­ tyto konstrukty však mají vadu, jelikož jim chybí opora v realitě běžné edukace, nejsou opřeny o konkrétní výzkumné poznatky - moderní pedagogika ­ není pro ni prioritní vytváření teoretických koncepcí o ideální výchově, nýbrž se snaží objasňovat reálné jevy edukace, její fungování a to pomocí exaktních výzkumných procedur ­ zásadní je poznávání a vysvětlování edukační reality, nikoliv přímo její přetváření - pedagogika se neobejde ani bez teorie, ani bez výzkumu, má-li být skutečnou vědou Využití pedagogiky - oblast školství ­ prioritní oblast, výkonné subjekty čerpají z pedagogiky - oblast mimoškolního vzdělávání ­ vzdělávání mimo formální školský systém = pedagogika volného času, pedagogika vzdělávání dospělých (agogika, andragogika, gerontagogika) - oblast ekonomického rozhodování ­ ekonomie vzdělávání - oblast sociální politiky ­ ekonomie vzdělávání, sociologie výchovy, vzdělávací politika - oblast pomáhajících profesí ­ sociální pedagogika - oblast samotné vědy ­ vědecké poznání - 2 - - pedagogika produkující vědecké poznatky o edukačních jevech, procesech a konstruktech má široké pole využívání - praktická využitelnost pedagogiky je hlavní silou, která zapříčinila, že pedagogická věda se v průběhu minulých desetiletí rozvíjí a nabývá stále více na významu .................................................................................................................. Obecné rysy výchovy - výchova je vždy konkrétní povahy a byla a je determinována (určena a vymezena) - naše současná výchova je historicky podmíněný model, odpovídající podmínkách české demokratické společnosti - výchovu chápeme jako jeden z významných činitelů rozvoje společnosti vedle činitelů ekonomických, morálních a kulturních - je nezbytně nutné uvědomovat si dělení výchovy dle míry intencionality na záměrnou a nezáměrnou Charakteristické rysy I. ­ permanentní, univerzální a mnohostranně orientovaná (Jůva) - permanentní charakter ­ výchova je dlouhodobým, celoživotním cyklem, kterým prochází vychovávaný jedinec - skladba výchovy ­ preprimární, primární, sekundární, terciární, celoživotní výchova a vzdělávání (andragogika), univerzita třetího věku (gerontagogika) - předpokládá organicky propojit dvě základní formy výchovy, tedy výchovu druhým jedincem (heteroedukaci) a sebevýchovu (autoedukaci) - univerzální charakter ­ dotýká se každého prakticky v každé životní situaci - výchova je určená všem (zdravý, postižený, nadaný jedinec) - s proměnami světa souvisí internacionalizace a globalizace výchovy, tedy orientování výchovy na problémy globální povahy a překonávání uzavřenosti výchovy - projevuje se : 1. mezinárodní dohody v oblasti výchovy a vzdělávání 2. společné mezinárodní edukativní projekty 3. mezinárodní výměna učitelů a studentů 4. globální tématika ve VP a tvorba mezinárodních učebnic 5. postupné mezinárodní uznávání kvalifikačních certifikátů 6. srovnávání edukativních výsledků v různých zemích - konkrétní mezinárodní projekty ­ TEMPUS, ERASMUS, EURYDICE, PHARE, LINGEA - pluralita výchovných cílů a obsahů, výchovných forem, metod a prostředků - jeví se potřeba určité integrace dílčích výchovných procesů zdůrazňuje se při spolupráci školy a rodiny - významným integračním činitelem hodnotová orientace - každá výchovná aktivita má svou rovinu globální, teritoriální a individuální; ve všech těchto rovinách probíhají neustále procesy diferenciační i integrační se snahou o optimalizaci výchovného efektu - mnohostranná orientace ­ výchova se snaží připravit jedince pro základní sociální role - rozvíjí zároveň základní fyzické a psychické kvality jedince - dvoustránkovitost pedagogického procesu (termín vzdělávání pojímán jako výchova v užším slova smyslu) - mnohostranně orientovat znamená rozvíjet jedince v jednotlivých oblastech kultury - pedagogika hovoří o několika složkách (komponentech, součástech, druzích) výchovy : - výchova světonázorová - výchova tělesná - výchova jazyková, vědecká a ekologická - výchova estetická - výchova technická, ekonomická a pracovní - výchova morální, právní a politická - 3 - - 4 Charakteristické rysy II. ­ je uváděno více rysů = podrobnější typologie (Svobodová, Šmaholová) - permanentní charakter - propojení autoedukace a heteroedukace - dynamičnost a cykličnost - univerzální a komplexní charakter - internacionální a globální charakter - mnohostrannost výchovy - pluralita a integrace - hodnotová orientace - propojení autoedukace a heteroedukace ­ jedinec nejprve vzděláván jinými osobami, směřuje však k sebevýchově a sebevzdělávání; snaha propojovat tyto dva procesy co nejdříve a co nejefektivněji - dynamičnost a cykličnost ­ výchova je otevřená a vychází co se průběhu týče z předchozích výsledků, které se v další edukační činnosti projevují - internacionální a globální charakter ­ výchova musí mít mezinárodní a celosvětový charakter, vzdělávací instituce spolu musejí spolupracovat - pluralita a integrace ­ možnost volby vlastní vzdělávací cesty, ale i slučování, sjednocování, spojování dílčích výchovných procesů - hodnotová orientace ­ hodnotový obsah výchovy v závislosti na historické etapě v které se výchovný proces nachází Literatura : BLÍŽKOVSKÝ, B. Systémová pedagogika pro studium a tvůrčí praxi. Ostrava : Amosium servis, 1992. HORÁK, J., KOLÁŘ, Z. Obecná pedagogika. Ústí nad Labem : UJEP, 2004. JŮVA, V. sen. a jun. Úvod do pedagogiky. Brno : Paido, 1999. JŮVA, V. et al. Základy pedagogiky (pro doplňující pedagogické studium). Brno : Paido, 2001. POSPÍŠIL, R., VLČKOVÁ, K. Úvod do pedagogiky. ELPORTÁL, Brno : MU Brno, 2006. s. 88. ISSN 1802-128X. https://is.muni.cz/auth/elportal/studovna.pl. PRŮCHA, J. Moderní pedagogika. Praha : Portál, 1997. PRŮCHA, J. Přehled pedagogiky. Praha : Portál, 2000. PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 3. rozšířené vydání. Praha: Portál, 2001. SVOBODOVÁ, J., ŠMAHELOVÁ, B. Kapitoly z obecné pedagogiky. Brno : MSD, 2007.