KLIMA ŠKOLNÍ TŘÍDY Listopad 2009 Hana Filová Vstupní otázky: * Proč se liší jedna třída od druhé? (vrstevnické, ale i jiné) * V čem jsou mezi nimi nejčastěji rozdíly? * Co tyto rozdíly způsobují? * Co vytváří „charakter“(istiku) školní třídy? * Jak dosáhnout toho, aby klima školní třídy bylo pozitivní? * Jaký význam mají tyto poznatky pro budoucí učitele? Klima školní třídy * dlouhodobější emocionální naladění, zobecněné postoje a vztahy ve třídě, míra integrity, spolupráce a pohody ve třídě, kterou vnímají specifickým způsobem žáci i učitelé (např. Švec, 1996) * bezprostředně ovlivňuje efektivnost výuky * aktuální (jaké je) X preferované (jaké by si žáci - učitelé přáli) * (Odlišit od „atmosféry“, která vyjadřuje spíše okamžitý stav, vzniklý pod vlivem specifických podnětů – konfliktních situací, slavnostních okamžiků, nenadálých událostí apod.) Pozn.: Klima školy vyjadřuje kvalitu interpersonálních vztahů a sociálních procesů v dané škole, jak ji vnímají, prožívají a hodnotí všichni zúčastnění. Je významně ovlivňováno hlavně * stylem řízení pedagogického týmu ze strany vedení školy (partnerství, přebírání odpovědnosti za výsledky práce, týmová spolupráce na všech úrovních a apod.) * úrovní požadavků na všechny členy komunity (učitele i žáky) a * kvalitou a funkčností pravidel života ve škole Výzkumy školního klimatu v ČR např.: M. Pol a kol. (FF MU), S. Štech a Pražská skupina školní etnografie (FF UK) apod. Optimální klima = * cílevědomé, orientované na úkoly * uvolněné, vřelé, podporující * se smyslem pro pořádek (pravidla) * s uznáním autority učitele a jeho práva řídit * s důvěrou, že bude dosaženo cílů Výsledek takového působení klimatu = * kladné postoje žáků k výuce a škole * rozvoj vnitřní motivace žáků * = efektivní výuka Pozitivní klima třídy má tyto charakteristiky: (Knowles, 1985, podle Mareše, 1995) * Podmínky: a) fyzikální – architektura, uspořádání, vybavení b) psychologické: vzájemný respekt – spolupráce – možnost vzáj. spolehnutí – vzáj. podpora a pomoc – otevřenost a autentičnost jednání – potěšení a radost ze společenství – humánnost a lidskost v jednání * Zaangažovanost žáků na společné tvorbě plánů * Zaangažovanost žáků na diagnostice svých potřeb * Zaangažovanost žáků na definování společných cílů * Zaangažovanost žáků na navrhování postupů učení * Pomoc žákům při realizaci navržených postupů (U) * Zaangažovanost žáků na hodnocení průběhu a výsledků učení Determinanty určující kvalitu klimatu třídy (příp. školy): * věk žáků (stupeň školy) * typ školy (ZŠ, G, SOŠ- stupeň „výběrovosti“) * zvláštnosti seskupení žáků (každé je jedinečné!!, příp.řízená specifika: třída pro talentované žáky, děti se specif. potřebami, specifické obory apod.) * pohlaví žáků (dívčí-chlapecké-koedukované třídy) * zvláštnosti žáků (individualita, učební styl, zkušenosti, ambice…) * sociální zázemí žáků (vliv rodin, příp. vrstevnických skupin mimo školu) * množství a kvalita norem chování * intelektuální úroveň žáků * výchovní činitelé ve třídě – zvl. učitelé * pracovní motivace a snaha po úspěchu * kvalita třídního aktivu (jádra kolektivu) – míra shody jeho cílů s cíli školy (vers. „problémovost“) * specifika učebního předmětu, příp. učitele na daný předmět * třídní učitel a jeho způsob komunikace se třídou Faktory klimatu třídy Srovnej: dotazník CES – Švec, 1996 (kol., s. 70-75, 92-93) My Class Inventory MCI - Kalhous; Obst. Školní didaktika. Praha : Portál 2002, s.236) Kategorie: spokojenost – soutěživost – soudržnost – třenice – obtížnost učení Výzkumy klimatu třídy – přístupy (Mareš, 1995): * sociometrický: koheze, integrovanost, sympatie, vliv žáků / výkonnost, úspěšnost, chování. Metoda: dotazník SORAD * organizačně-sociologický: U jako organizátor a T jako org. jedn. – U postupy, autorita, komunikace / výsledky, výkony T. Metoda: standard. pozorování * interakční: U+T a jejich vzáj. interakce/ efektivita práce, výkonnost, chování, postoje. Metoda: standard. pozorování (tužka-papír), AV záznamy a jejich popis a analýza (Flanders) * pedagogicko-psychologický: U+T – vztahy, spolupráce; soc. podpora žáků, sebepojetí, vztahy / výkonnost, postoje k učivu, připisování příčin úspěchu a neúspěchu * školně-etnografický: jak klima funguje, jak je vnímají, popisují a hodnotí sami aktéři. Metoda: zúčastněné pozorování, rozhovor * vývojově-psychologický: žák jako os. ve třídě jako soc. prostředí, v němž se rozvíjí / úspěch, (ne)zájem o školu, sebepojetí * sociálně-psychol. a environmentalistický (nejrozšířenější): T jako prostředí pro učení: klima – složky – aktuální a preferované klima. Metoda: posuzovací škály (jak je sami aktéři vidí a hodnotí, co očekávají) Podle zahraničních studií (např. Mortimore a kol. 1988, Wragg a Wood 1964) má pozitivní klima zásadní vliv na: * průběh a výsledky učení žáků - efektivita * vztah k učení - motivovanost * vztah ke škole jako společenství - pozitivní sociální vazby a zkušenosti ***Mnoho autorů připisuje zásadní vliv jednání učitele v prvních společných hodinách se třídou!!! Zkušení učitelé zpravidla dokážou získat třídu pro spolupráci (z výzkumů – srov. chování začínajících a zkušených učitelů – Kyriacou 1996): * jsou sebejistější, vřelejší a přátelštější * pracují v „podnikatelském“ duchu * poskytují žákům více podnětů * jsou mobilnější * více navazují kontakt očima * více využívají humor * jasněji stanovují pravidla chování * mají lépe upevněnou autoritu (ABY NE!?!) Základní strategie ve vedení třídy = získat žáky pro spolupráci!!! - předcházíme tím kázeňským problémům a pracujeme s pozitivním vyladěním (Cangelosi, 1994) * Co pro to má dělat učitel??? • efektivní výuka (žáci jsou zaměstnaní, učení je poutavé, má pro ně smysl, mají respekt a důvěru k učiteli pro jeho profesní kompetentnost) – význam celoživotního sebevzdělávání a sebevýchovy učitele!! 2. vytvoření příznivého (pracovního) klimatu řízení „v podnikatelském duchu“ - co nejefektivněji (nejpříjemněji) dosáhnout co nejlepšího efektu; manažerský přístup 3. partnerská komunikace se žáky + vědět, co se ve třídě dějě - smysluplná a srozumitelná pravidla chování - systematický přístup při řešení nespolupracujícího chování žáků (adekvátní reakce na nespolupracující chování, spojení s rodiči, vedením školy popř. jinými odborníky) MÍSTO ZÁVĚRU: A co ještě může dělat učitel? * Motivovat a motivovat (trváme na aktivním zapojení všech dětí a stavíme na očekávání úspěchu!!! Podporující hodnocení) * Vzájemná úcta a kontakt (zajímat se srdečně o své žáky) * Být dobrým příkladem, ale musí být i legrace * Neustále podporovat sebeúctu dětí (nevystavovat je pocitu selhání, podporovat, poskytovat taktně pomoc – HUMANISTICKÝ PŘÍSTUP – skutečné partnerství) * Vytvářet dobrý „environmentální“ styl ve třídě: úprava prostředí, požadavky na úpravu věcí, oděvu, ale i chování. * Směřovat soužití ve třídě k vytváření tradic a společných zážitků - „NAŠE TŘÍDA“ Literatura: * CANGELOSI, J. S. Strategie řízení třídy. Praha : Portál, 1994. * FONTANA, D. Psychologie ve školní praxi. Praha : Portál, 1997. * KALHOUS, Z.; OBST, O. Školní didaktika. Praha : Portál, 2002, s.236. * Kol. Vybrané kapitoly z obecné didaktiky. Brno : PdF MU, 1996. (ŠVEC, V. Klima třídy, s. 70). * KYRIACOU, CH. Klíčové dovednosti učitele. Praha : Portál 1996. * MAREŠ, J. Sociální klima školní třídy. Přehledová studie. Praha: Asociace školní psychologie ČR a SR, 1998. * PASCH, M. a kol. Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Praha : Portál 1998 (s. 322) * STŘELEC, S. Kapitoly z teorie a metodiky výchovy. Brno : PdF, 2002.