ORGANIZAČNÍ FORMY VÝUKY Organizačními formami výuky rozumíme uspořádání vnějších organizačních podmínek výuky tak, aby učitel mohl specifické výukové cíle optimálně realizovat v reálných podmínkách konkrétní školy Základní organizační formy výuky: • Individuální • Hromadná (frontální) • Individualizovaná • Diferencovaná • Skupinová • Týmová Individuální výuka Hromadná (frontální) výuka Teoretické i praktické základy frontální výuky navrhl již J.A.Komenský. Její podstatou je třídně hodinový systém. Výuku celé skupiny žáků (třídy) řídí jeden učitel, jež má koordinující roli. Skupina žáků - třída – je stejného věku a přibližně stejné mentální úrovně. Třída tvoří sociální skupinu se značnými výchovnými možnostmi. Systém učiva je uspořádán v učebních předmětech, které převážně vycházejí z vědních disciplín. Výuka probíhá v předem určených časových jednotkách – vyučovacích hodinách. Typy vyučovacích hodin • Motivační • Osvojování nových vědomostí • Opakování a upevňování vědomostí • Vytváření a upevňování dovedností • Použití vědomostí a dovedností v praktických činnostech • Diagnostické • Kombinované – všechny etapy vyuč. procesu Individualizovaná výuka • Usiluje o odstranění nebo zmírnění nedostatků hromadného vyučování • Mění roli učitele i žáka ve vyučování • Umožňuje individuální přístup k žákům a respektování jejich osobnosti • Rozvíjí samostatnost žáků a jejich odpovědnost za výsledky vlastní práce • Umožňuje žákům získat individuální zkušenost při řešení praktických úloh • Méně respektuje systematičnost ve výuce Podoby individualizované výuky • Historické podoby – pueblovská, daltonská, winetská soustava (USA – poč. 20. stol.) • Diferencovaná výuka kvalitativní x kvantitativní diferenciace vnější x vnitřní diferenciace Skupinová výuka systematicky rozvíjí sociální vztahy ve třídě usnadňuje proces učení učí žáky komunikovat a spolupracovat Projektová výuka Žáci za pomoci učitele řeší úkol komplexního charakteru – projekt